ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 70f27e80-92d2-11dc-8b3b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 13
#1 alto_textblock #1
4
#2 alto_textblock #2
a
#3 alto_textblock #3
7. června 1901.
#4 alto_textblock #4
Císlo e.
#5 alto_textblock #5
1LÍDKA LITERÁRNÍ.
#6 alto_textblock #6
ZVLASNÍ
#7 alto_textblock #7
PRLOHA „NARODNIC
#8 alto_textblock #8
LIsu
#9 alto_textblock #9
k číslu 155.
#10 alto_textblock #10
Z literárního života. 22— Nikdo nebude popírati, že se náš lite- rární život posledním časem velmi silně rozvíjí Nepřihlížím tu ke kvalitě prací, ani ke stoupají- címu počtu tištěných děl, jenž je jen příznakem toho čilejšího vnitřního ruchu, jejž pozorujeme jednak na horlivém úsilí autorů ze všech vrstev společenských, jednak na stoupajícím zájmu čtenářstva k české knize, ale spíše k té čilosti, podníkavosti, k té řekl bych soustavnější práci, jež se objevuje u našich nakladatelů a spisovatelů. Nejenom, že nám přes noc vyrůstají noví básníci, prosaičtí a essaisté, nejen že nastupují noví dobře vy- zbrojení spisovatelé odborní a spolehliví překla- datelé spisů vědeckých, nejen že časopisectvo naše rozrůstá rok za rokem, ale, a to je potěši- telno, lze znamenati, že neomezujeme se již na belletristickou produkci určitých druhů, na jisté dosti úzké obory vědění, nýbrž vyplňujeme, tentokráte opravdu opravdové, mezery, pokou- šíme se o všechna odvětví belletrie a staráme se, abychom ve všech oborech vědeckých měli dobré jak příručné, tak vědecky odborné knihy vlastní. A kde tu ještě na originál nestačí síly. nahrazujeme jej dobrým překladem. Velké pod- niky, jako jsou umělecké publikace, obsáhlé slovníky, naučný i staročeský, medicinské sbírky, zeměpisný atlas, historická mluvnice, chystané Starožitnosti slovanské, soupis uměleckých pa- mátek, dějiny umění atd. svědčí, že jsme ve vědecké a umělecké práci nezůstali za belletrií. která hojnými sebranými spisy účtuje s minulou periodou, že vybavujeme se ze stadia pouhých ojedinělých pokusů, a že nastává doba velké práce systematické. Vliv tohoto ruchu jeví se i po vnější stránce. Je patrno, že poměry knihkupeckého trhu, otázka nakladatelská, otázka honorářů, autorských práv, tiskových poměrů, reproduk- čního a tiskařského umění atd. nezůstaly tím nedotčeny, a že příští historie literární bude míti dosti obtížný ale vděčný úkol, konstatovati v těchto oborech pronikavé změny. Příznaky tohoto rušnějšího života objevují se i v obou obcích, těsně s literaturou souvisí- cích, spisovatelské a nakladatelské: »Máj« radí se o samostatném družstvu vydavatelském, jež by bylo jen přirozeným a prospěšným důsledkem silného vzrůstu naší belletrie a nakladatelé chy- stají obsáhlou výstavu české literatury, jež by podala obraz jejího vývoje a poměrně vysokého stupně rozvoje, na němž se octla v posledním čase. Podnik »Máje« jest ještě příliš v plenkách, než aby se o něm dalo říci více, než je upřímné přání všeho zdaru, za to výstava literatury vy- žaduje dnes již vážné pozornosti obecenstva a horlivého úsilí všech zúčastněných. S literárními výstavami neměli jsme dosud mnoho štěstí. Od široce založeného, ale nedo- statkem dobré organisace a praktického pevného plánu nezdařeného pokusu o výstavě jubilejní několikráte byla již otázka literární výstavy u nás přetřásána a několikráte též zdařenějšími ukáz- kami v malých rozměrech realisována a na tomto místě měli jsme ne jednou příležitost, ukázati po- drobněji, jaké obtíže se podniku takovému stav v cestu, v čem spočívá zabezpečení jeho zdaru a jak značný prospěch z něho může pro nás vyplynouti. Jsem pevně přesvědčen, že je dnes pro takový podnik doba zralá. Máme zkušenosti, praxi nabyté, abychom se vystříhali zbytečné práce s vystavováním toho, co se vystaviti nedá, máme dějiny literární spracovány soustavně do té míry, abychom účelně dovedli vybírati, čeho je nejvíce petřebí, máme hojnost moderního ma- teriálu, který již zevnějškem svým — okolnost, již při výstavě literatury netřeba podceňovati — znamenitě bude representovati naši produkci, součinnost všech kruhů, s literaturou souvisících, finančních, technických, uměleckých i spisovatel- ských bude ještě účinnější než ve stadiu prvních pokusů, nacházíme se konečně právě v době jubilejní, na rozhraní starého a nového století novodobé literatury české — a tak všechny pří- znaky ukazují k tomu, že výstavě literární možno
#11 alto_textblock #11
předpověděti zdařilý výsledek — ovšem nebude-li scházeti pečlivá příprava, dobrá vůle a úsilná práce, o čemž však netřeba pochybovati.
#12 alto_textblock #12
České spisy- * Svatopluk Čech: Václav Živsa. Slavie. Sebraných spisů díl VIII. F. Topič v Praze 1901. K 3.20. Některé z básní Čechových mají ten osud, že se o nich úsudek nijak nechce ustáliti, anebo že se pravé obecenstvo těch básní dosti důrazně a s po- chopením o nich dosud nevyslovilo. Pravým obecen- stvem jsou ti čtenáři, kteří se mají k básni tak, jako básník sám, čili kteří v básni nalezají výraz svého vlastního toužení, přemítání a cítění. Těm čtenářům nepřekáží ani theorie ani osobní vkus ani předsudky žádné, jako čtenářům nezaujatým se děje. »Komu ještě žijí duše dobré, nejmilenější a kdo domov má svůj, krov teplý lásky mateřské,« ten ne- bude právě nejpřístupnějším čtenářem basně, jakou je »Václav Živsa«. »Leč komu mrtvi drazí, komu rodná odňata jizba, kdo v zármutku jenom těžkém na tu cestu hledívá, již putovával kdys — — to je povolaný čtenář té básně, takového hledá siv přední řadě ten Václav Živsa a věrně sesterská bá- seň Sníh. *) Je to poesie minulosti, ale té, která byla někdy přítomností, tenkrát, když se peruť mladé touhy ne- pokojně v klíně domova třepetala a chtěla jen mocně tam v tu žádoucí dál, za štěstím neznámým — — A když se o plameny majáků dost popálila ta perut a umdlela, jak by jí byl ten klín domova vítán, kdyby — nebyl už vychladlý a studený a — prazdný! To jsou básně nejčistší, naprosto beze vší ten- dence, bez prachu všednosti a časové klopotnosti. Neboť ve vzpomínce je vše oči- stěné, ozářené, povznešené a zbožněné. Je to sklad hotové poesie, životem vyrobené, jenom teď běžío formu. Věc arci rozhodující. Z takových svátečních dum vzešly nejkrásnější věci mnohých už umělců. Babička Němcové, Pan Tadeusz, a j. Ze vzpomínek žily a tyly Světlá a Podlipská, z nich od jedné pře- chodní chvíle začal soustavně čerpati Svat. Čech. Každému své nejdražši, ale Čech mimo to ví, že to, co v paměti chová, je cenné všemu českému světu: vždyť je to minulost památná, důležitá svým pří- pravným ruchem, svou bolestí přechodu ze stara do mlada, svými hesly a zvlášté svými rázovitými lidmi, tedy typičností svou; ví, že té typičnosti střed a souhrn jsou členové jeho rodiny, ty podoby jemu drahě, jež v čestném koutě své paměti rozvěšeny má a jim lampičku zbožné úcty rozžíhá, nade všecky ovšem ta hlava předrahá, glorií synovské lásky ozá- řená, hlava otcova »nejmilenější«. Takto je tedy »Václav Živsa« básní původem silně individuálně citovou. Ale vypadá tak klidně. jakoby ovzduším obsahu jejího nikdy žádná bouře vášní a rozruchu nebyla zadula. Vypadá jako vodní růže: sedí květ na tiché hladině, ale jakým to rejem boje o život prochází v hlubinách její dlouhá lo- dyha! »Václav Živsa« je epos, třeba že idyllické, ale pravé epos, neboť jeho celým obsahem je minu- lost prožitá, odbytá, uzavřená, svět druhdy skutečný, realní, ale nyní v báj proměněný. Takovou epiku hledá každá literatura přesnažně, neboť to je nej- vlastnější epika její, založená v jejím životě a na- rodě, její svou bezprostřední původností a rázem svého realního obsahu. Jest viděti, s jakou vroucí pietou básník při- stoupil k práci. Vzpomínky své nejdražší minulosti chtěl opatřiti sarkofagem, jehož látka by byla nej- vzácnější (příběhy vyprané pečlivě, rovněž tak pe- člivě vybrané figury a zvláště pečlivě promyšlenéa uspořádané předměty rozhovorů, jež měly obsahovati myšlenky vesměs jen čisté, důležité a vznešené) forma co nejumělejší. A ve všem měl vládnouti takový klid jako v háji, jenž býval sic hřbitovem, ale už všecko dávno zarostlo zelení a kvítím; a takový jas utěšený nade všim se prostírati, jaký se stře ve vzpomince nad blažeností tou dávnou v básníkově mysli. Utěšený, ryze antický klid, široký, klidny proud, pohled břehů radostný, jas letního dne nade- vším — — Krásný ideál formy! A k tomu ta živě pociťo- vaná vůně minulosti! Z toho musila vzniknouti báseň cenná a životná a vznikla. »Václav Živsa« je několikerým vztahem báseň životná, to jest důležita nejen literárně, ale i básnicky kulturně: zobrazuje řadu typických lidí českých v reakčních letech šede- sátých; zobrazuje ve vzpomínkách svých lidí svět ještě dávnější, a jejich steskem nad proměnlivosti toho světa líčí bolesti dob přechodných; táž bolest přechodu vane z rozhovorů a hádek osob staré doby s představiteli doby novější; v obsahu rozhovorů jsou uloženy názory o věcech člověku vůbec, nebo českému člověku nejdůležitějších: o víře a její po- měru k vědě, předmět stále vrcholné důležitosti, po- daný zvláště řečí farářovou znamenitě přesvědčivěa důstojně; o nesmrtelnosti duše, o přírodě a bohu, o kroji staročeském a slohu stavebním, o nutnosti *) Vyšla v »Květech« 1894. I. vyd., illustrované velmi pěkně V. Olívou, pořídil F. Topič 1900 v úpravě skvostné.
#13 alto_textblock #13
pokroku, o přednosti píva či vína, o lásce románové, pohlavní a manželské, o výsadách mládí atd. Českým dívkám a paním pěkné kapitolky se tu přednášejí od starých i mladých. Chvalořeč květinám a vzletná místa popisů přírodních, jakož i elegický vstup jsou partie síly lyrické, zjevující se na mužné povaze básníkové neobyčejný stupeň něhy a jem- nosti duševní. Jako »Sníh« jest i »Václav Živsa« konečně také životopisně velice důležitý. Pravdu poeticky neza- halenou najde každý čtenář nebo našel už v Pe- strých cestách, a v VII. díle Sebraných spisů (Upo- mínky z cest a života). Chce-li, může srovnáním na- byti poznání, kolik je na »Václavu Živsovi« umění. Zvláště najde, že umělecké jsou především a nej- cennější všecky řeči a hovory, nad jiné jistě výklady farářovy a pak veliká řeč starého Živsy o pouti na Hůrce. Ta řeč je slavnostní palma, láskou silně po- zlacená, podobizně otcově věnovaná synem básníkem. Rozkošná je nálada té pouti, buzená nejvíc výborným Jiskrou a lokajem Martinem, originálně komickým, ale její vrchol i hloubka citová je ve vypravování Živsy otce. Z těch veršů šumí rozkošně posvícenská »Když si náš tatíček maminku bral«, ale nevýslovně tklivě a se zbožnou vroucností. Románek mladého Živsy, krásná Pohádka máje, je básně osnovou, opravdovým snad začátkem, ale bohužel zcela jistě jen románový — tím šťastným, oblažujícím koncem. — — A teď hexametr! Co s tím? ptáte se. Hexametr má u »Václava Živsy« tolik příčin, že se nechce o tom ani mluviti. Že je časoměrný a tím přežilý, to se námitkou proti básni býti jen zdá. Vždyť to nepotřebuje časoměrně nikdo čísti. Básník chtěl sta- rým vzpomínkám dáti formu, kterou si ony samy ze své doby sebou přinesly: a to byla Kollárova di- sticha vlastně, ale básník si dle Homera nebo dle Goetha zvolil pouhý hexametr. Pak chtěl míti formu širokou, volnou, do níž by se mnoho vešlo. Proto i »Sníh« má takovou širokou formu, byt už to nebyl hexametr. Básník sám uvádí cosi jako vzdor a důkaz svéprávnosti tvoření proti všeobecně uznané vládě přízvuku. Ale lze vynajíti důvod ještě platnější: Jisto jest, co už bylo řečeno svrchu, že chtěl míti formu co nejumělejší, zde tedy i zevní formu takovou, verš, sloh a řeč. A to zbylo ještě z let 1818 a dalších jaksi přesvědčením tradičním, že časomírou se nutí řeč česká do umělejšího a vy- branějšího výrazu, výběru slov a vět, do lahody a lepějšího vkusu. Básník chtěl míti ke skvostnému obsahu i skvostnou, klassickou češtinu. Ano »klassické« je slovo, jež tu hledámě. Tu byl básník »Václava Živsy« zvláště oním Čechem, o němž psal ve feuil- letonu, věnovaném Vrchlickému. Tímto hexametrem, jakožto symbolem pevné vůle k tvoření co nejvkus- nějšímu při zvolené té básni, vyzval na umělecký zápas obtíže jazykového materiálu českého a obtíže připravené zvyklostí básnění pořád jen přízvučného. Zkrátka: tento hexametr časoměrný jest plod ryzího uměleckého formalismu, ale podněcovaného nikoli samolibostí, nýbrž láskou k rodnému jazyku a k če- skému umění. Když si ten hexametr takto vysvětlíme, nejen že pozbude veškeré podivnosti, ale dostaví se jakási dojemná tklivost při něm. »Slavie« je pendant Evropy, ale hodila se za průvodkyni »Václava Živsy« zcela dobře proto, že vyrostla z duší a rozprav těch lidí, o nichž zpívá Živsa. Starý Živsa snil za Kollárem o velikém Slo- vanstvu, mluvíval o bílém orlu jeho, a básník ta touhu přejal a dále živil, a viděl, jaké hněvy to Slovanstvo stále roztřišťují. Tento dojem jej tísnila plnil nelibostí, a z tísně a nelibosti vznikla reakcí duševní neodolatelná touha promluviti, ozvati se, vy- biti se jiskrou do světa slovanského z té energie v nitru pociťované. To je náčrt nutného vzniku básně »Slavie«. A která báseň vykazuje nutný vznik, má právo hlásiti se i o účin ve světě duchů. A o platnost i význam v literatuře, ať si nad její allegorismem a politikou kdo chce jak chce hlavou potřásá. Jinak je výpravnou básní zcela jiného druhu arci, nežli Živsa. A také i ji- nak žíje. »Slavie« jest jako básníkova »Evropa« vzdušný obraz, jenž se chvěje na vlnách proudů časových, ma podstatu ryze ideovou, ač podnět dán byl zase citem. Schází leda více určitosti postav, aby závě- rečná fikce nabyla váhy životní. Ostatek je těžisko její v dumě, v dědictví Kollárově, v hovorech, tuž- bách a lyrickém vznětu. »Buď pozdravena hromným syna plesem, Slavie máti! — — Již útlá duše dítka přilnula k Tobě — — Již hochu zrak se jiskřil zanícením, když Tatranského věštce zlaté znělky ret otcův zvoníval — —« Takto jest cit básníkův k »Slavii« založen pevně v hloubi života. Kdo to i z básníkův let Čechových mohl a může o sobě říci? A že ten cit básníkův tak málo opory realní měl v určitých představách, v my- šlení, a tak málo opory v určitém chtění, tomu se nikdo nepodiví, když se podívá, kam jsme podnes ve vývoji slovanské vzájemnosti dospěli. Pořád se vše více opírá o city, než o určité vědění a chtění. Tak má »Slavie« dosud svůj význam aktuálni. Vbk.