#1
alto_textblock
#1
až po létech, když mu žena milující umře a všecky
blaživé illuse egoistské shasnou. Ale zase je to
dobročinění tak podáno, že se u málo kterého čte-
náře potká s jiným affektem, než úsměvem.
Vítané jsou obrazy schůzek mladých literátů.
jejich kamarádské, ale i nebratrské kritiky, různých
snah, nástin jedné části hnutí pokrokového a pod
Škoda, že tyto partie nejsou vylíčeny zevrubněji.
neboť v nich je těžiště dějového obsahu. Obraz dal-
šího života, učitelského, je málo poutavý.
#2
alto_textblock
#2
Vbk.
#3
alto_textblock
#3
* Fr. Em. Zelenka: K bílé Tvé duši.
Verše. Tiskem a nákladem E. Stivína v Praze.
Několik intimních slok čisté erotiky. Zpověd
duše, confesse mladistvých citů. Mladý básník
vzdává hold ženě, že mu dala impuls k písni,
impuls k radosti a životu, »že mu vyplnila celé
bytí, naučivši jej krásu, velikost a lásku znát.«
Stará pohádka, touha duší býti dvě a dvě, jíti ruku
v ruce, růže si vkládat a hvězdy v dráhu trnitou,
slzou těchy vespolné si měkčit tvrdý chléb života
stará ta pohádka vypráví se tu znovu a mile, smavě.
Hřejivý úsměv line z těch řádků, jaro radosti, chuti
k životu.
Verše se čtou až na malá nedopatření hladce
a plynně.
* Svatopluk Čech, Václav Živsa- —
Slavie. Sebrané spisy, díl VIII. Nakl. F. Topič.
Dvě nejznamenitější básně slavného poety, z nichž
prvá teprv nyní vychází ve formě knihy, ač již ve
»Květech« r. 1889—189I vzbuzovala oprávněnou po-
zornost. Forma časoměrná, nezvyklá současnému
čtenáři, jež zdála se být překážkou účinku básně.
přispívá toliko ke zvýšení dojmu jejího zadumaného.
kontemplativního rázu. Je to skvostné idyllické epos,
kde poetické líčení znamenitě se pojí ku prostým
dobromyslným povahám jednajících osob. — »Slavie«.
jež nyní vychází ve čtvrtém vydání, hned na první
ráz přiřaděna k nejznamenitějším a nejčeštějším
velkým epickým básním autorovým, »Václavu z Mi
chalovic« a »Dagmar«. Je to velkolepý hymnus
myšlenky slovanské.
#4
alto_textblock
#4
* Jan Klecanda, Tvrdé hlavy. Povídky
a novelly. Spisy, sv. I. Nakl. Jos. R. Vilíme k.
Čtyry povídky, líčící zápas o českou půdu a ty ja-
drné, nepodajné povahy prostých českých lidí, lopo-
tících se v krušné práci o vezdejší chléb a přece
neústupně hájících nejdražší statky národní, s oním
nevývratným smyslem pro právo, jenž náleží k nej-
pěknějším rysům české povahy. Autor jest znám
jako bystrý pozorovatel a dovede obratně a zajímavě
vypravovat. Líčí poměry ze zkušenosti získané
dlouholetým pobytem mezi českými menšinami.
* Josef Kafka, Šelmy země české, žijící
i fossilní. S četnými vyobrazeními v textu. Archiv
pro přírodovědecké prozkoumání Čech, díl X., čís. 6.
Kom. F. Řivnáč. Autor knihy, adjunkt při geolo-
gicko-paleontologické sbírce musea král. českého po-
kračuje ve svých příspěvcích k zevrubnějšímu studiu
ssavčí fauny české, žijící a vyhynulé, kterážto práce
přerušena byla na delší dobu přesídlením sbírek do
nové budovy musejní. Za tu dobu prozkoumal autor
několik nových lokalit českých a snesl řadu nových
zevrubnějších dat pro některé lokality starší a konal
v cizině podrobnější studia osteologická. Podává
v knize nejen nové vlastní svoje poznatky, nýbrž
i soubor vědomostí až do té doby v tomto oboru
domácí zvířeny snesených s náležitým zřetelem na
dotyčnou literaturu.
#5
alto_textblock
#5
* Historické Rozhledy. Poučné čtení pro
mládež českoslovanskou. Red. Ant. J. Zavadil.
S četnými illustracemi. Nakl. Emil Šolc v Telči.
Pátý svazek sbírky obsahuje popisy »Starožitný hrad
Navarov« a »Německý Brod« jak v ohledu historickém
tak v ohledu místopisném, zajímavé »Pověsti německo-
brodské«, pozoruhodný článek »Šetřme starožitností
a historickou stať Prusové r. 1741 a 1742 v Olomouci.
Články psány jsou slohem mládeži přiměřeným
sbírka poskytuje žactvu pěkný výběr četby z oboru
domácí historie.
* Vítězslav Dvořák, Chemicko tech-
nická přiruční kniha, obsahující 1800 předpisův
a návodů z chemicko-technického oboru průmyslua
řemesel. Nakl. I. L. Kober. Autor, technický che-
mik, sebral ve přítomné knize předpisy dle návodu
osvědčených odborníků a vlastních svých zkušeno stí,
praktické předpisy a návody hodící se nejen pro
řemesla nejrůznějších odborů ale i pro domácnost.
Podány jsou způsobem jasným a srozumitelným a
při výběru jich přihlíženo k tomu, aby se daly nejen
snadno, ale i levně provést. Autor schválně pominul
theoretických výkladů a usnadnil přehled abecedním
uspořádáním své knihy, jež jest rádcem vskutku
praktickým.
#6
alto_textblock
#6
Z českých listů.
#7
alto_textblock
#7
* Nové číslo »České Revue« přináší počátek za-
jímavé stati A. Pikarta, jež rozmnožuje naši, dosud
tak chudičkou literaturu o plodech duševního života
ciziny v minulých stoletích. Je mi téměř nevysvětli-
telno, jak málo zájmu projevuje literatura naše o roz-
košné květy zašlých věků, jež vyrostly ve Španělích.
Italii, Francii, Anglii, a jimž literatury cizí věnují
dnes tolik péče a bedlivého studia. Naše revue,
i listy čistě literární, projevují pramálo zájmu pro
klassické periody literatur západních, a mimo Vrch-
lického, jenž neunavně usiluje svými překladya
úvahami vzbuditi naši účast pro vzácné plody
zašlých skvělých period, na prstech byste spočetli ty,
kdo se zabývají dějinami cizích literatur. A přece
má-li naše belletrie rozkvésti i v budoucnosti plně
a bohatě, je nezbytno, čerpati z těch starých, stále
svěžích pramenů, učiti se od těch, kdo dávno před
námi dostihli vrcholů čisté poesie, a obroditi duši
poklady, jež pro nás z valné části jsou ještě jako
zaklety.
Článek Pikartův oživuje vzpomínku na ne-
smrtelné dílo Cervantesovo, ukazuje statistickými
daty na oblíbenost románu o Donu Quijotovi, jehož
české překlady netěší se právě valné přízni našeho
čtenářstva, a podává pak pěkný obrázek literárních
#8
alto_textblock
#8
poměrů na počátku 17. století, vypsáním polemiky.
kterou svedl Cervantes s úskočným autorem, těžícím
z úspěchu prvního dílu jeho románu tím, že napsal
k němu díl druhý, dříve ještě než Cervantes. Článek
bude jistě zajímati nejen nečetné české čtenáře Dona
Ouijota, ale všecky, kdo v literatuře hledají víc, než
příjemné rozčilování četbou překladů moderní dráždivé
literatury románové.
»Rozhledy« přibíjejí nepřátelský projev německé
»Jugend«, vytýkající nám v referátě o významném
díle »Les Tchěques au XIX. sicle«, že chlubíme se
jen kulturou, od Němců přejatou, a dodávají: jedné
výtce však správnosti neupřeme: »že pro nepatrnou
znalost cizích kulturních jazyků rádi seznamujeme
se s ostatním vzdělanstvem jen prostřednictvím
Němců a jich literatury«. Zdá se mi, že dnes již
i tato výtka pozbývá své ostrosti. Spousta překladů
vědecké i belletristické literatury neněmecké, stoupa-
jící znalost literatur slovanských svědčí, že německé
medium ustupuje již v naší literatuře daleko do po-
zadí a že příští pokolení nebude nikterak odkázáno
při seznávání evropského duševního ruchu na znalost
němčiny.
* »Plzeňský Obzor« uveřejňuje na úvodním
místě interview s vynikajícím literátem českým o pal-
čivých otázkách literárních, v němž nejmenovaný
vynikající básník, dosti průzračně však naznačený
narážkami o příslovečné jeho skromnosti, uznání
jímž jej lid náš sledoval, milující samotu venkova
atd., posuzuje nepříznivě básnickou produkci nej-
mladší naší generace a bojí se, »že toto písemnictví
nebude hrází proti našemu ethickému úpadku, že
nevychová lidí mravně silných«, ač tuto povinnost
také literatura má, »čím větší nebezpečí vyvstávaji
v nových poměrech i jeho svéráznosti i jeho sebe-
vědomí.« Lze očekávati, že soud vynikajícího básníka
vzbudí v našem literárním světě živou a prospěšnou
diskussi.
* V novém čísle »Českého Lidu« přispělaA
Šebestová pěkným obrázkem »v půjčovně knih v mo-
ravské dědině« k poznání, jak lidové knihovny na
našem venkově působí. Vídíte živě ty jednotlivé
figurky venkovanů, chodících si pro knihy a prostými
slovy charakterisujících své dojmy z četby, své zá-
liby, svá přání. Škoda, že naši páni knihovníci ne-
podávají nám více takových zápisek ze své praxe.
Čtenář
jež říkají více než suchá statistická data.
#9
alto_textblock
#9
Ze slovanských listů.
#10
alto_textblock
#10
* »Cepi Kpai« dotkl se častěji nyní pře-
třásané otázky o nové úpravě ruského
pravopisu. Jakýsi p. Ivan Najivin tlumočí přání.
které často slyšeti u nás, aby totiž Rusové přijali
místo azbuky latinku. Cizincům prý usnadnilo by se
tak studium ruského jazyka a Rusové snáze by se
učili jazykům cizím. Mimo to ušetřilo by se prýi
místa, neboť pravopis by se zjednodušil. Jako pří-
klad otiskuje latinkový přepis »eoa« Lermontova
a podporuje své výklady statistikou, sestavenou srov-
náním písmen latinkových s kyrillskými. Přes to dů-
vody jeho nedocházejí ohlasu. Listy citují je sice
jako zajímavý projev jednotlivcův, ale dodávají hned
že způsob takový mohou si snad dovoliti cizinci.
jako činí při jazyku japonském a čínském, pro Rusy
však podobná reforma že jest naprosto zbytečnou.
* Známý herec ruský a zároveň dramatický spi-
sovatel p. Južin (kníže Jumbatov), jenž nedávno
slavil triumfy na bělehradské scéně, hodlá na podzim
s uměleckou družinou podniknouti cestu po slovan-
ských zemích a seznámiti jižní Slovany s nynějším
stavem ruského dramatického umění. Myšlénka na-
lezla ohlasu nejen na slovanském jihu, ale i v Ru-
sku, tak že zdar výpravy zdá se býti předem zabez-
pečen. Máme za to, že při té příležitosti ani naše
divadlo nemusilo by býti pominuto, třeba že uměle-
cká pouť páně Južinova projektována jest pouze »do
slovanských států«.
* Docent litevského jazyka na universitě petro-
hradské p. E. Wolter vydal zajímavý spis »Lietu-
viszka Chrestomatija« (Litevská chrestomatie), obsa-
hující literární památky vymřelých Prusů (z r. 154č
a 1561) a texty nejstarších památek litevských. Ob-
sáhlá a záslužná sbírka ta přináší též ukázky tvorby
národní i umělé z doby nejnovější. Druhý díl bude
obsahovati některé doplňky a slovník, tak že práce
páně Wolterova přijde velmi vhod všem slavistům
z povolání.
* Člen Alexandrinského divadla petrohradského
p. Ge dokončil právě hru »Kara Macoa«, zalo-
ženou na známém románu Tolstého »Bocpecenie«
Ve svém zpracování vypustil autor vše, co nevzta
huje se k osobnímu románu Něchljudova a Katuše
Předběžně přečetl svoji práci samému Tolstému, jenž
proti přepracování ničeho nenamítal.
* V Něžině zemřel professor historicko-filologi
ckého lycea Vladimir Vasiljevič Kočanov-
skij, na slovo vzatý slavista, autor vynikajícího
díla»H A. M. 'ere-
B« a četných pojednání z oboru slovanské filolo-
gie. Když byl professorem v Kazani, vydával vše-
slovanský list »BCK Ca«. Byl z oněch
nadšených idealistů slovanofilů, jichž řady víca
více řídnou, a těšil se neobmezené úctě a důvěře
mládeže.
* Známý romanopisec ruský Vsevolod Ser-
gějevič Solovjev slavil 35leté jubileum své
neúmorné literární činnosti. Historické romány a kro-
niky jeho jsou denní stravou nejšírších vrstev a při-
spěly nemálo k popularisování dějin ruských, třeba
že ve směru uměleckém vytýká se jim přílišný melo-
dramatismus a jakási nesoustředěnost.
V listinách zesnulého filosofa V. Solovjeva,
jehož jmena nedávno užito bylo též jako vlajky pro
určité cíle, nalezena byla zajímavá charakteristika
Lermontova. Znamenitý filosof vidí v něm přímého
předchůdce Nietscheovaz Není pochybnosti, že veliký
básník ruský byl hluboký a smělý myslitel a viděl
jasně a zřetelně to, o čem jeho vrstevníci ani se
neodvažovali mysliti. Neštěstím jeho bylo, že ne-
měl skromnosti, jaká jest příznakem pravého genia.
Božského daru, jemu svěřeného, neuměl užíti. Byl
povolán, aby nás popohnal znamenite- ku předu, ku
#11
alto_textblock
#11
pravému nadčlověctví, ale neučinil toho, obmeziv se
na pouhý protest.
Polské listy vítají jako důležitou literární událost.
levné vydání spisů Zygmunta Krasiúského,
básníka myšlenky, jak často polští kritikové ho na-
zývají. Plodný literární historik polský Piotr
Chmielowski uveřejnil v opraveném vydání
známou svoji monografii »Adam Mickiewicz, zarys
biograficzno-literacki«. Jest to dílo co do bohatosti
materiálu jediné svého druhu v celé polské literatuře
a těší se z té příčiny neobvyklému úspěchu. Ne-
může se sice rovnati všestranné a všecky stránky
vyčerpávající práci Lewesově o Goethovi, ani Maře-
ckého práci o Slowackém, ale kdo chce poznati dů-
kladně ovzduší a vnější stránku života Micgie-
wiczova, nenalezne lepší pomůcky nad studii Chmie-
lowského.
* Poslední číslo »Kraje« přináší podobiznu Bro-
žíkovu s delší biografií. Posmrtnou vzpomínku věno-
valy našemu umělci všechny čelnější listy slovanská.
Slavjanin.
#12
alto_textblock
#12
Z cizích revuí.
#13
alto_textblock
#13
* Edouard Rode vypravil se v Grande Révue
na obranu historického románu. Hájí ho proti kriti-
kovi René Doumicovi. Rozeznává dvojí román histo-
rický: bývalý (založený sice na faktech historických,
ale silně zabarvený fantasií) a nynější, jenž není nic
jiného, než v belletrii uvedená historie, hemžící se
doklady a důkazy diplomatickými. Prvému druhu ro-
mánu historického dává Rod přednost.
* Poutavou studii najdete v Révue des
deux Mondes: La Femme et I'Enseignement de
l'Etat. Je to totiž novou formou vyslovený požada-
vek, aby vyučování státem bylo ve Francii zaměněno
vyučováním svobodným t. j. katolickým. Tedy volání
po konfessionální škole. A proč? Poněvadž ženy
jsouce v nynějších školách vychovávány nenacházejí
prý dosti potravy pro svou zbožnou duši.
* Révue blanche líčí strašlivý život ve vo-
jenské trestnici osadní; tresty, jež tam provinilým
vojákům se ukládají, jsou tak kruty, že nelze skoro
ani věřiti, že by vše to bylo pravdou.
* Angličan Dilke píše v Révue de Pariso
armádě anglické a podotýká, že by Anglie nepotře-
bovala velké armády pozemní, kdyby jen neměla ko-
lonií, které ji peněžně přetěžují.
* Japonská révue Tetsugaku Zasshi při-
náší výsledek zajímavé ankety. Redakce této révue
rozeslala totiž žákům japonských universit a vyšších
škol vůbec tento dotazník: 1. Věříte vůbec v nějaké
náboženství? 2. Cítíte-li nutnost náboženství? 3.
Přestal-li jste věřiti, řekněte nám příčiny toho!4.
Neuznáváte-li potřebu nějakého náboženství, jak za-
řídíte si svůj život? 5. Nevěříte-li sám, zdaž ne-
uznáváte alespoň důležitost náboženství pro vaše
okolí? Takových dotazníků rozesláno bylo 4561
exemplářů, z nichž zodpověděno došlo 942 (univer-
sita v Tokio: 414 odpovědí!); skoro všechny školy
alespoň z části odpověděly, jen Šlechtická akademie
vůbec nedala odpovědi! Z 942 odpovědí 555 (tedy
66 proc. 1) hlásalo atheismus a naprostou nepotřeb-
nost náboženství, kdežto 34 proc. zodpověděných do-
tazníků ujímá se náboženství co nejhorlivěji. A ostat-
ních 3619 nezodpověděných ?
* Věra Starkovová otiskuje v La Révue no-
vou literární studii »Le couple intellectuel dans le
roman russe«. — Táž revue rozepisuje se obšírněo
uměleckém proletariatu. Že mezi umělci vůbec a ma-
líři především je mnoho proletářů nejen ve Francii,
ale i jinde, to jest všeobecně jisto. Autor studie
Pierre Marcel podává nám podrobnosti nade vše
zajímavé o. živoření celé řady nadaných umělců;
neméně poutavo jest zvěděti, jak se ve Francii
bojuje proti proletariatu? Je to hlavně Société
des artirtes francais, jež zřídila podpůrnou kasu
pro chudé umělce. Je to sice mladá instituce,
ale dosáhla přece již r. 1891 jmění 253 688,
takže 7800 franků, totiž úroky ze základní jí-
stiny, ročně může býti věnováno chudým umělcům.
Tato suma rozdělena takto: 2 lůžka (a zaopatření)v
útulně po 1000 francích ročně; 8 výpomocí po
300 fr.; ostatek rozdán od případu k případu. Roku
1895 disponovala společnost docela 20.000 fr. roč-
ního důchodu! A tak zvolna, ale jistě ulevuje lidu-
milná Společnost trpké bídě v řadách nadaných
umělcův.
* Harpen Magazine obírá se otázkou, které
město v Evropě jest nejlépe spravováno? Autor stu-
die Sidney Whitmann dochází k závěru, že nejlépe
spravovaným městem v Evropě jest — Berlín!
* Révue Lady's Realm rozeslala četným
vyníkajícím dotaz, mají-li býti líbánky, svatební
cesta a podobné posvatební zvyky v XX. století od-
straněny? Výsledek této ankety jest jako vždy ne-
rozhodný. Část odpovědí zní pro zrušení libánek,
jiná proti. Bude si tedy as zas každý po svatbě« dě!
lati, co sám bude chtíti.
Mr Penn-
#14
alto_textblock
#14
Bibliografie.
#15
alto_textblock
#15
* Václav Beneš-Třebízský a jeho spisy Se-
brane. Nakladatel F. Topič. Brožurka opatřená
četnými illustracemi obsahuje články K. V. Raisa
»O V. Beneši-Třebízském« a K. M. Čapka »O. spi-
sech V. Beneše-Třebízského, abecední seznam 168
prací Benešových a obsah sebraných spisů jeho
podle dílů.
* J. Klecanda Tvrdé hlavy. Povídky a
novelly. Nákladem Jos. R. Vilímka v Praze.
* Zábavy psychologické. Napsal dr. Fr. X.
Procházka. Osm přednášek pro širší obecenstvo.
O lidském štěstí a blahobytu. O citech a lásce.
O vášni. O bolesti a soucitu. O dlouhé chvíli.
O zvyku. O smíchu a pláči. O spánku a snění. Ná-
kladem A. Landfrasa syna v Jindřichově Hradci.
* Nutná reforma. Vztah podrobných osnov,
učebnic, methodik i pomůcek učebných a jejich
sjednocení. Napsal Karel E. Jelínek, učitel na mě-
šťanské škole. Vlastním nákladem, v Plzenci. Knih-
tiskárna Jos. B. Zápotočného v Rokycanech.