#1
alto_textblock
#1
10. května 1901.
#2
alto_textblock
#2
Císlo2.
#3
alto_textblock
#3
HLÍDKA LITERÁRNÍ.
#4
alto_textblock
#4
ZVLASINÍ
#5
alto_textblock
#5
PRLOHA „NÁRODNIC
#7
alto_textblock
#7
LIsU
#8
alto_textblock
#8
k číslu 128.
#10
alto_textblock
#10
Universitní extense.
#11
alto_textblock
#11
92— Když jsem před třemi léty na tomto
místě sděloval laskavým čtenářům přípravné
kroky, podniknuté naší universitou k populari
sování vědy i ve vrstvách nejširších, netušil
jsem sám, že tehdejší plány budou uskutečněny
tak záhy a způsobem poměrně tak vydatným.
Bylo sice známo, že v cizině, zvláště v Anglii,
dávno již extense universitní zapustila pevné
kořeny, těší se přízni vlády i bohatých sou-
kromníků a poskytuje širokým vrstvám obecen-
stva vzáenou náhradu za školy z příčin finan-
čních a sociálních nepřístupné, přece však pro
nás byl to podnik příliš nový a neznámý, půda
v obecenstvu pro něj málo připravená, než aby
se s jistotou bylo dalo předpokládat, že nalezne
v širších kruzích dosti obliby.
Dnes, po třech letech, možno říci, že pokus
dopadl pro naši universitu, pro naše obecenstvo
i pro náš venkov čestně. Ovšem, že ještě i dnes
celý podnik je na počátku své činnosti, že oče-
káváme do budoucnosti mnohem větší účast
všech našich společenských tříd, a že látka
přednášená, jakmile poměry dovolí, obejme sou-
stavně všechny obory vědění, avšak i to, co
dosud bylo vykonáno, svědčí, že universita
s velkým úsilím chopila se vděčného úkolu po-
pularisovati vědu, a že je v našem obecenstvu
dosti těch, kteří touží po dalším, všeobecněj
ším vzdělání. Přehled práce, dosud vykonané.
skytá zajímavá data o účasti jednotlivých fakult
na poli této osvětové činnosti, o zálibě, kterou
jeví obecenstvo pro jisté druhy themat, ao
účasti jednotlivých tříd společenských. Podivno
dost, že tyto pro náš duševní život důležité in-
formace získáváme teprve oklikou z francouz-
ského listu. Mezinárodní revue, věnovaná vy-
učování a řízená F. Picavetem (Revue inter-
nationale de l'enseignement) přináší ve svém
posledním čísle z 15. dubna referáty o extensi
universitní v Anglii, v Uhrách, v Polsku,v
Rusku — a v Čechách. Professor Drtina, jenž
v komisi pro pořádání universitních přednášek
v Praze i po venkově rozvinul úsilnou činnost.
podává v přehledném článku výkaz o extensn
činnosti v letech 1899 a 1900, jevící se ve
čtyřech přednáškových seriích.
Mezi přednášejícími nalezáme assistenty,
docenty, professory všech čtyř universitních
fakult, a themata jimi zvolená jsou nejrozma-
nitějšího druhu, vždy však hledí vyhověti obecné
potřebě a odpovídati vzdělání průměrného in-
telligenta. Prof. Drtina podává především stručný
přehled přípravných prací, jež ovšem nebyly
daleko tak snadny, jak by se zdálo z těch ně-
kolika prostých dat, a vypočítává pak jedno
tlivé cykly přednášek. Účast obecenstva byla
při prvním cyklu — novota podniku patrně tu
působila příznivě — nejhojnější; přes 900 po-
sluchačů se zúčastnilo přednášek. Ve druhém
cyklu přirozeně nastal odliv, návštěva klesla na
čtyři sta, avšak stoupající účast na cyklech ná-
sledujících (po sedmi stech) dokazuje, že obe-
censtvo naše neochabuje.
Z různých věd nejvíce zajímala filosofie,
pak esthetika, dějiny umění a literatury, děl-
nictvo nejvíce si všímalo přednášek medicin-
ských. Velký počet posluchačů přednášek filo-
sotckých je jistě význačný pro naše obecen-
stvo. Neméně zajímava je účast žen, jež na
povátku tvořily téměř polovinu všeho poslu-
chačstva, během času však ochably ve své
účasti (na 31 proc). Drtina sleduje ještě de-
tailněji výsledky, nabyté při zápisu do před-
nášek, dělí obecenstvo dle věku, dle zaměstnání
atd., vesměs data, jež budou universitní ko-
misi cennou pomůckou pro příští volbu themat,
jež však mimo to poskytnou zajímavý materiál
k povznesení našeho duševního života.
Celkový výsledek zabezpečuje existenci
extense do budoucnosti a dává naději na jich
rozhojnění. V posledním čase dokonce kynejí
nové vděčné pole působnosti) na českém ven-
kově. Česká místa stále hojději vyžadují si na
universitě přednáškové cykly, a hojná i pozorná
účast českého obecenstva mimo Prahu svědčí,.
#12
alto_textblock
#12
že zájem o vědu mezi naším lidem utěšeně
#13
alto_textblock
#13
vzrůstá.
Článek Drtinův končí návrhem, jenž má
dalekosáhlý význam nejen pro extensi naši, ale
též pro organisaci celého toho hnutí po popula-
risování vědy v Evropě. Jedná se o časopis.
věnovaný výhradně universitní extensi ve všech
zemích evropských, francouzsky psaný, jenž by
byl prostředníkem mezi jednotlivými universi-
tami, a přinášel by nejlepší přednášky z různých
universit, které by se tak staly všeobecně pří-
stupnými. Pro menší národy měl by list takový
tím větší význam, že by jím cizina nabývalao
nich a o jich duševní činnosti hojnějších zpráv
než dosud.
#14
alto_textblock
#14
České spisy-
#15
alto_textblock
#15
* Dalekohled. Vzdělávací četba pro každý
věk i stav. I. Chodové, strážcové českých
hranic. Obraz národopisný a dějepisný. S 32 vy-
obrazeními a 2 obrazovými přílohami. V Praze, 1901.
F. Šimáček.
Ocenili jsme po pravém významu v reliev
této rubriky novou sbírku populární četby, již za-
kládá Šimáčkovo nakladatelství, přecházejíce pak
k jednotlivým číslům sbírky, zaznamenáváme s po-
vděkem, že šťastně zahájena rozpravou o Chodech
domažlických. Zajímavá tato haluz našeho národa.
nepochybně poslední zbytek někdejšího kmenového
roztřídění, repraesentující potomky obyvatel dávného
Tuhoštska, byla od dob Dobrovského předmětem
hojných studií historických, od pobytu pak Boženy
Němcové v Domažlicích shledávány i zajímavéa
svérázné zvláštnosti její lidopisné. Za dnů našich
dostalo se čackým a uvědomělým Chodům v J.
Hruškovi pilného a všestranného bádatele, spolu
i sběratele, který zjednav si zevrubnou místní zna-
lost kraje, starožitností i lidopisných zvláštností
jejich, všestranně čtenáře českého s poměry českých
těchto hraničárův obeznamuje.
Na bádání Hruškově spočívá v podstatě své roz-
prava anonymního spisovatele, bohatě illustrovaná
psaná způsobem, který pro četbu populární výborně
se zamlouvá. Spisovatel má ve zření Chody v ny-
nějších mezích, Chody české, bez ohledu na zněmčilé
jejich soudruhy, sedící tu od Vterého (něm. Neu-
markt) až po Chodovskou Úhlavu a Chodovo (zněmč.
Chudiwa) u Nýrska, tu podél Českého Lesa až po
Chodovu Planou. Tito zněmčilí Chodové neměli
energie českých svých soudruhů: v severním svém
třísle splynuli vůbec s německými přistěhovalcia
setřeli se sebe všechny společenské i lidové zvlášt-
nosti, v jižní části sice podrželi zvláštní zvyky
i řády, ale hájení odvěkých svobod proti přehmatům
Kontské aTrhanovské vrchnosti, českými Chody
hrdinsky po více než 150 let — varchivu Kontském
uchovávají se akta, z nichž plyne, že ještě za
Josefa II. Chodové hájili všemi zákonnými cestami
dávných svých výsad — podnikaného, se neúčastnili.
Ano, oni odložili i dávné jméno a výstavnost jejich
sídel v Pláni (Plöss), Fuchsberku, Flekách atd. při-
způsobuje se známému způsobu venkovskýoh staveb,
v sousední bavorské Horní Falsi obvyklému. Jen
kroj ještě v podstatě na společný původ s Chody
upomíná.
V rozpravě, o níž podáváme zprávu, předeslán
historický přehled osudů chodovských, hlavní váha
ale klade se na stránku lidopisnou. Ta objasněna se
všech moderních hledišť: dvůr, příbytek, přední pe-
riody lidského života, kroj, lidový program roční tu
dolíčeny věrně a zevrubně. Živé slovo doplňuje illu-
strace, dle fotografií pořízená, což schvalujeme, nebo
nejedná se tu o uměleckou stránku, nýbrž o věrné
zachovaní chodské svéráznosti pro doby příští.
A že tohoto zachování třeba, dokládá výmluvně
rozprava naše úvahou o chodovském nebo »bulá-
ckém« podřečí. Tato největší dialektologická vzá-
cnost v Čechách, jejíž půvab dovedla Božena Něm-
cová výtečně vyšetřiti a Eliška Krásnohorská mistrně
zachytiti, rychle podléhá nivellisujícímu působení
doby. Škola, chrám, úřadní síň i hojně do Chod pro-
nikající četba podrývají základy podřečí, které ještě
před 20 roky bylo v plném životě. Spisovatel zjednal
si zásluhu, že s užitím filologické methody jednotlivé
stránky chodovského podřečí zachoval.
Max Dlouhý.
#16
alto_textblock
#16
* Maxim Gorkij, Povídky. Přeložili Edvard
a Otakar Cmuntové. Světová knihovna, redaktor
Jaroslav Kvapil, č. 206—208. Nakladatel J. O tto-
Autor před pěti lety takřka úplně neznamý a poží-
vající dnes již jmena světového, hned po boku nej-
oblíbenějšího ruského povídkáře, A. Čechova, jest sám
sebou zjev velmi zajímavý a historii jeho ve struč-
ných rysech znají též naši čtenáři. Dostavil se na
kolbiště literární nejen se silným talentem, ale is
osobitou notou, uvedl v literaturu typ toulavého »bo-
sáka« bezzemka, s jeho neodolatelnou touhou po na-
prosté svobodě. Vylíčil jej svrchovaně pravdivě a při
tom přece svrchovaně poeticky. A rovněž pravdivě
a poeticky jako svoje potulné hrdiny líčí přírodu, jež
je obklopuje a spojuje tak obé v ladný umělecký
celek.
* Emerich Čech, Polsko-český slovník
Nakladatel J. Otto. Prakticky sestavená knížka ne
#17
alto_textblock
#17
velkého objemu obsahující polská slova nejčastěji
užívaná. Osvojení si polštiny je pro Čecha dosti
snadné a praktická tato pomůcka usnadní učení ještě
více. Ke snadnějšímu seznání jazykových zvláštností
polštiny předeslán slovníku článek o výslovnosti polské
a o převádění slov z polštiny do češtiny, sestavena
malá tabulka polských sloves a připojen též Paulíkův
návod o výslovnosti české pro Poláky, kteří by chtěli
slovníčku používati jako vzájemné pomůcky k se-
znání češtiny. Slovník sestaven se zřetelem na samo-
uky, zejmena studentstvo, jimž značně usnadní četbu
polských knih a časopisů,
*Jan Seidl, Tetřívek. Několik obrázků z jarní
honby. S 11. illustracemi. Lesem i luhem sv. I.
Nakl. F. Šimáček. Řada feuilletonisticky psaných
loveckých obrázků, prozrazujících bedlivé pozorování
přírody, zajímavé nejen pro odborníky, ale i pro šir ší-
čtenářstvo. Tento cyklus pětipovídkových črt čte se
vskutku pěkně a poskytuje autoru příležitost, aby v
ni vpletl zkušenosti českého lovce o životě tetřívkův
u nás, nikoliv podrobnosti z cizích praci opsané,
nýbrž získaně vlastním pozorováním v přírodě.
A právě tato bezprostřednost a přesnost pozorování
dodává knize zajímavosti a ceny. A feuilletonistická
forma vypravování činí knížku zároveň zábavnou.
*E. Zola, Práce. Autor. překlad Jiřího
Gutha. Svazek II. Nakl. J. A. Vilímek. Autor
luští v tomto svém díle obtížný problém sociální
způsobem fantastické utopie na základě falansterian-
ských nauk Fourierových. Jakkoli líčí typy dělníkův
i šosáků na základě skutečnosti, jest děj románu
zcela fantastický, zakládající se na předpokladech ni-
kde dosud neuskutečněných. Neobmezuje se také na
dobu přitomnou, větší část románu, zdar hutě Les
Crecheries, zvelebené Lukášem Fromentem, kde děl-
níci nejsou nevolníky kapitálu, nýbrž spolupracov-
níky, požívajícími veškerých výhod za své práce,
odehrává se vlastně v době budoucí. Za to líčení
typů lidí a jejich povah provedeno v rozměrech ve-
lice širokých a velice důkladně.
* Jos. Kafka, Praha, hlava království českého.
Kafkův illustrovaný průvodce po království českém
sv. XVIII. Nakl. dr. Ed. Grégr. S plánem městaa
četnými illustracemi. Spis obsahující 15 tiskových
archů, opatřen novým barevným plánem Prahya
předměstí a kruhovým rozhledem s Petřína a obsa-
huje vše, co možno o Praze v kterémkoli ohledu po-
vědět. Pojednává o podmínkách pobytu, stykus
úřady atd., popisuje sbírky, historické památky, sta-
robylé chrámy, novověké stavby, sochy a pomníky,
hřbitovy, zábavy, zahrady, uvádí prameny nákupu
stručně, ale obsažně a opatřen jest dvěma zevrub-
nými rejstříky. Jest vítanou pomůckou pro každého,
kdo chce Prahu dokonale poznat.
#18
alto_textblock
#18
Z českých listů.
#19
alto_textblock
#19
* Ve »Věstníku České Akademiee
referuje B. Prusík o mezinárodňím sjezdu knihov-
níků v Paříži roku 1900. Sjezd zabýval se dějinami,
organisací, zákonodárstvím veřejných knihoven, jich
technickým a administračním zřízením, mimo hojné
otázky podrobné, týkající se rukopisů, katalogisace,
vypůjčování atd. a hojnými schůzemi i přednáškami
docílil mnohých praktických výsledků. Referent, jenž
byl na sjezd vyslán Českou Akademií, seznamil
účastníky sjezdu stručnou a přehlednou přednáškou
o bibliografii české a o nynějším stavu knihovene
v Čechách, z níž potěšitelnou je zpráva, že Česká
Akademie zabývá se myšlenkou o pokus úplné.
bibliografie české. Jest jen litovati, že české knihov-
nictví není organisováno do té míry, abychom měli
v něm jasný přehled a dobrou statistiku, jakou mají
dávno již národové jiní. Nejedná se jen o to, že
bychom mohli pak při tak významné příležitosti,
jako je světový sjezd bibliografů, podati bohatější
výkaz práce vykonané, ale i pro nás samy, pro
rozkvět našeho knihovnictví, jeví se potřeba sou-
stavného vypsání a podrobné statistiky stále nale-
havěji.
»Česká« Mys!«, mimo hojné články odborné,
přináší pilné Rozhledy a důležitou korrespondenci
slovanskou, která všímá si filosofické práce u růz-
ných národů slovanských. V Rozhledech referuje
E. Rádl o dnešní filosofii přírodní, pro niž jeví se
i v širších kruzích značný zájem. V korrespondenci
slovanské podává O. Kádner přehled chorvatské jite-
ratury filosofické. Mezi hojnými referáty s potěše-
ním vítáme též zprávy o knihách literatury, kritické
methody literární se týkajících.
Ve »Slovanském Přehledu« nakreslil
Vrat. Černý živými rysy podobiznu vojvody Marka
Miljanova, s nímž osobně se stýkal. Vzpomínáte
bezděky na svěží obrázky Holečkovy z Černé Hory
při tom živém líčení života statečného bojovníka a
spisovatele, jehož osudy tvoří část historie malého
slovanského národa. Osobní vzpomínky autorovy na
styky s junákem nedávno zemřelým oživují neoby-
čejně pěkné líčení.
#20
alto_textblock
#20
Ze slovanských listů.
* V moskevském šlechtickém klubu při posled-
ním večeru ve prospěch útulny pro opuštěné sirotky
čteny byly úryvky z nové práce Lva Nikolaje-
viče Tolstého. Thema povídky vzato jest ze ži-
vota nynější intelligence ruské a Tolstoj dotýká se
zde různých časových otázek, dokazuje, že choditi
mezi lid a poskytovati pomoci hladovícím jest sice
prací záslužnou, že však v první řadě třeba práce