#1
alto_textblock
#1
jmem, a byť i v některých částech svých, na př.
v biologii, nezdařilo se autoru všudy důsledné pro-
vádění theorie vývojové, byť i proti základním prin-
cipiím činěny byly námitky a výtky, jimž konečně
každý vědecký system je vysazen, přece není po-
chyby, že Spencerova kniha skytá čtenáři množství
nových popudů k přemýšlení, nových ideí a celko-
vých rozhledů po jednotlivých oborech vědních, tak
že každému může býti s prospěchem. Principya
methodu Spencerova díla vyložili jsme stručně již
v jednom z článků předešlých. Dnes můžeme odká-
zati čtenáře jen na pečlivý překlad Collinsova vý-
tahu, který s úspěchem přemáhá obtíže, jež skýtá
překladateli určitý, výrazný styl autorův.
#2
alto_textblock
#2
Čtenář.
#3
alto_textblock
#3
* Zikmund Winter, Doktoři a lékaři
v XVI, věku v Čechách. Lidové rozpravy lé-
kařské, red. MUDr. Lad. Haškovec, čís. 16. Nakl.
J. Otto. Jak zajímavě dovede autor vypravovat.
jest čtenářstvu známo z velké jeho řady prací kul-
turně-historických. Máť vzácný dar, znázorniti svému
čtenáři doby minulé způsobem tak pěkným a zábav-
ným, že mu způsobují skutečný požitek. Také pří-
tomný spis vyniká stejnými přednostmi; ač založen
na pilném archivalním bádání, čte se lehce a pěkně.
Nalézáme tu zajímavý obraz života doktorů (graduo-
vaných) a všelikých samozvaných lékařů a lékařek
jakož i různé zábavné podrobnosti o tehdejším ty-
ranském způsobu léčení a pověrách, jež tehda v lé-
kařství panovaly.
* Carmen Sylva, Utrpení na pozemské
pouti. Okruh báchorek. Přeložila Anna Řehá-
kova. Světová knihovna, red. Jar. Kvapil,č.
204—205. Nakl. J. Otto. Autorka, rumunská krá-
lovna Alžběta, jest zajímavý literární zjev i pro toho.
kdo nesouhlasí s přepjatou chválou ochotných kri-
tiků o jejích literárních pracích. Charakteristickým
znakem jejích prací jest její nezdolná touha po
pravdě, její upřímnost a bezprostřednost, o níž sama
praví, že nejvyšší její ideou jest psáti tak, aby každý
věřil, že on sám to psal. A v tom zakládá se půvab
jejích prací přes to, že nejsou formálně naprosto do-
konalé. V přítomné knize použila formy báchorek,
aby v ni vtělila hluboké allegorie, plné vážných,
všelidských úvab.
* Prokop Chocholoušek, Jih, historicko-
romantické obrazy z dějin jihoslovanských. »Čítárna
českého lidu« sv. XII. Nakladatelství Bursík a Ko-
hout. Cyklus »Jih« dočkal se největšího úspěchu
ze všech oblíbených historických skladeb Chocholouš
kových. Podkladem k těmto historicko-romantickým
obrazům byly hrdinské zpěvy jihoslovanských guslarů
a epické jejich líčení, plné poesie a barvy, dodávalo
značného půvabu těmto povídkám, líčícím zoufalé
boje hrdin slovanského jihu proti záplavě Islamu.
Byl to úspěch zcela pochopitelný, divoká romantika
těchto bojů svým svérázným zbarvením musila vzru-
šiti čtenáře. A možno očekávati, že Chocholouškův
»Jih« na novo osvědčí svoji působivost v nejširších
vrstvách čtenářstva.
* Henryk Sienkiewicz, Listy z cest
Přeložil Jaroslav Rozvoda. Díl II. Črty z Ameriky.
Nakladatel Edv. Beaufort. V tomto vydání, sledu-
jícím přísně postup originálu, jeví se původní půvaby
díla autorova lépe, než to možno při sebe bedlivějším
zpracování. Slavný polský romanopisec jest nadšen
volností a demokratičností v Unii, ale nezavírá oči
před různými vadami, jež pozoruje a jeví se vůbec
jako bystrý pozorovatel. Způsob jeho vypravování jest
feuilletonistický v nejlepším slova smyslu; lehká, pů-
vabná forma skrývá vážné myšlenky, povzbuzující
čtenáře ku přemýšlení. Autoru nelze nikde vytýkati
optimistické nadsazování, líčí vše tak, jak to svého
času viděl, ač by nyní ve mnohém ohledu seznal, že
se Unie severoamerická, kdysi ryze demokratická, ve
svůj neprospěch ve mnohých věcech značně »po-
evropštila«.
* Božena Němcová, Národní báchorky
Nové vydání. S četnými původními illustracemi
Sebrané spisy, sv. VII. Nakl. I. L. Kober. Způsob,
jakým autorka dovedla tlumočit pověsti a báchorky
lidové, jest doposud vzorný. Dovedla jemně vystih-
nouti samorostlý půvab vypravování lidového a podati
jej věrně, beze všeho pedantského puntíčkářství
Ačkoliv tehdejší čtenářstvo takřka úplně postrádalo
smyslu pro lokální barvu a nedovedlo ji právě v tom
směru ocenti, provedla přece úkol svůj svědomitě,
s jemným taktem, aby nesetřela jemný pel této poesie
lidové. Ale i tehdáž účinkovaly prosté ty pověsti
báchorky právě proto, že bezděky připomínaly čte-
nářstvu onen nenapodobitelný způsob, jakým je do-
vedly vypravovati babičky a staré chůvy. Dnes ovšem
dovedeme plnou měrou oceniti zásluhu autorčinu
i v tomto směru.
#4
alto_textblock
#4
Z českých listů.
#5
alto_textblock
#5
Otázka budoucnosti české literatury a speciálně
nových útvarů budoucího románu stále zaměstnává
naše literární kruhy. Z novějších projevů cituji dva,
aniž bych se chtěl na tomto místě pouštěti do jich
rozboru a uvažovati, do jaké míry jsou platny. Oba
jsou zajímavy.
»Lumír« uveřejňuje přednášku J. z Wojkowicz
o snahách nejmladší literatury. Přednášející konsta-
tuje sklonnost nejmladší belletrie k prose a vid
ideál budoucího románu v »nejintimnějším přiblížení
k skutečnému životu«, ne však tak jednostranné,
prosáklé ideovou tendencí, jako na př. u Zoly.
»Budoucí román bude rozmnožovat dojem života,
žitého s jeho tajemnou spletí podvědomého vnímání
počitků, z nich se vyvinujících sentimentů, ideí,
cinů, způsobujících nový koloběh událostí, počitků,
citů atd., až konečný dojem románu bude také ži-
votní filosofií hrdiny.« Autor pak, kresle realitu
samu, prostředí, dá nám »její koncepcí nahlédnout
i do jedinečné, nevymezitelné skladby své vlastní
duše.« Proti tomuto snad až příliš určitě vypraco-
vaném plánu do budoucna staví F. V. Krejčí
v Rozhledech povšechnější požadavky na ro-
mánopisce budoucí. Nalezá, že v tvoření románovém
je potřebí obratu a praví: »Je potřebí rozhovořenou
Psychu odvyknout jejím mnohomluvným tirádáma
#6
alto_textblock
#6
naučit ji výrazu skonvencovanému a synthetickému,
jako je na čase naučit se vážit si plastiky dikcea
pevné linie komposiční, dáti povrhované technice
čest, která jí náleží a vrátit román pravému jeho
účelu, aby totiž přestal býti duchamorným kursem
morální a sociální filosofie a psychologickou kli-
nikou, a aby se stal, čím byl ve všech svých nej-
lepších představitelích za všech dob: duchovní roz-
koší a zábavou«. Oba tyto úsudky váže jedna snaha.
snaha po čistém umění, prázném převaby vědy
a tendence, snaha, která, ať již vyjádřena jakým-
koliv způsobem, je prospěšna literatuře budoucí.
Čtenář.
#7
alto_textblock
#7
Slovanské spisy-
#8
alto_textblock
#8
* Geniální malíř ruský J. E. Rěpin sebral své
literární stati a studie ve zvláštní knize »Bocno-
, «. Uložil v ní
velmi mnoho sentencí a osobních názorů svých
o různých otázkách uměleckých, tak že spis jest
vítanou pomůckou nejen jako komentář k umělecké
činnosti ruského mistra, ale i jako bezpečný prů-
vodce ve složitých otázkách uměleckých vůbec, tím
bezpečnější, že podává názory předního uměleckého
tvůrčího ducha.
* Polské listy otiskují rozmluvu Sienkie-
wiczovu, kterou měl s dopisovatelem »Daily
Newsu«. Polský romanopisec se vyjádřil, že román
didaktický, román » thěse«, jest mu cizí. Belletri-
stické dílo dle jeho mínění má býti v první řadě
dílem uměleckým a nikoliv zpracováním určitého
thematu. Z ruského písemnictví nejvíce si váží Do-
stojevského a z jeho prací zase »Zločinu a trestu«.
Mezi jiným Sienkiewicz poznamenal, že dle sou-
kromých zpráv rozešlo se v Anglii a v Americe na
dva milliony exemplářů jeho spisů, aniž by dostal
krejcaru honoráře za autorské právo. V poslední
době obrátila se k němu Sarah Bernhardtová telegra-
mem z Ameriky, aby dovolil zpracovati pro ni svůj
román »Ohněm a mečem«. Sienkiewicz odpověděl
rovněž telegramem, že svoluje a že to činí »avec
plaisir et confiance«.
* »Bpaoo Koo«, zábavně-poučný týdenník
srbský, vycházející ve Srěmských Karlovcích, pojed-
nává v delší noticce o činnosti a významu naší
Ústřední Matice školské, podávaje zároveň svému
čtenářstvu na uváženou hlavní číslice jejího rozpočtu.
Slavjanin.
#9
alto_textblock
#9
Z cizích revuí.
#10
alto_textblock
#10
* Deutsche Revue přináší dojmy Ilky Ho-
rovitz-Barnayové z návštěvy u posledního ze starých
herců vídeňského dvorního divadla Baumeistra.
Nestor dvorních herců vyjadřoval nepokrytě svou
nelibost s vládnoucím nyní směrem realistickým na
jevišti: »Obecenstvo jde dnes chudší z divadla, než
do něho. Dříve vracelo se domů povzneseno, posí-
leno ve svém enthusiasmu pro velké vzory, dnes
vrací se sklíčeno, zničeno a ochuzeno o mnohou
illusi. Na př. Ibsen! Je mi odporný, jeho »Divokou
kachnu« nesnesu, »Hedda Gablerova« uvádí mě v zou-
falství. Hauptmann není rovněž dle mého vkusu, ne-
mohl jsem se odhodlat hráti jeho »Formana Henčla«.
A tak ostře a otevřeně starý herec vyjadřoval dál
své umělecké credo.
* Kamilla Theimerová píše v Neue deutsche
Rundschau o šesti francouzských spisovatelkách
naší doby. Dvě z nich Jeanne Marniováa
Daniel Lesueur jsou i našemu čtenáři blíže
známy. Poslední kniha prvé z obou »Les vieilles«
odčinila zase zklamání způsobené loňskou knihou
»A table« a přiblížila se opět dvěma předchozím
sbírkám, pravým to perlám moderní belletrie »Les
fiacnes« a »Celles qulou ignore«. V poslední své knize
autorka líčí ženy staré a stárnoucí, jejich zklamané
naděje, resignaci a očekávání smrti. Je to kniha
plná truchlivé nálady, projevující celou jemnost pera
Marniové. Třetí v sextetu francouzských autorek jest
méně známá Marie-Anne de Bovet, dcera
generála, proniknuvší svým románem »Parole jurée«
a »Confessions d'une fille de trente ans.« Hrdinka
tohoto románu jest polopannou, ale jen duševní, jest
stvořením, které řídí se zásadou: »Díre des betises
empeche d'en faire.« Je to jaksi protiváha Prevostově
Maud. Dále seznamuje nás autorka studie s třemi
spisovatelkami, jichž jmena snad jsou úplně u nás
neznáma: George de Peyrebrune, Manoěl de
Grandfort a Camille Pert. První z nich jest epi-
gonkou George Sandové, odmyslíme-li si její erotiku.
Rány osudu odrážejí se v jejích románech, z nichž
největší obliby ve Francii nabyly: »Victoire la
Rouge«, »Histoire d'un bas bleu« a »La Margotte«.
Manoěl de Grandfort jest matkou spisovatelky
Marniové a babičkou spisovatelky Emmy Fournierově.
redaktorky ženského listu »La Fronde«. Je to v lite-
rárním smyslu ženský Léon de Tinseau. Pod pseudo-
nymem Ryno píše stále do »Vie parisienne«. Mani-
festem pessimismu pokud se manželství a lásky tkne
dýší romány nejmladší z šesti francouzských spiso-
vatelek Camille Pert.
* Bibliografové a bibliofilové dojista uvítají
radostně zprávu, že zástupcové »Clarendon Pressee
oxfordské university odhodlali se uspořádati věrný
otisk prvního foliového vydání Shakes-
pearových děl z r. 1623 a to dle exempláře
jenž jest v majetku vévody Devonshirského. Na
slovo vzatý Shakesperián Sidney Lee napíše ke
vzácnému otisku tomu předmluvu, v níž pokusí se
vypočísti dochované ještě exempláře prvního vydání
Shakespeara.
* La Révue přináší velice poučnou studii
o proletariatu ve francouzských koloniích. Jakkoliv
by se dalo souditi, že kolonie jako země nové, svěží,
vůbec nevědí, co to jest proletariát, přece tomu jest
naopak: proletariátu v osadách jest mnohem víc než
ve Francii samé. Co vlastně jest to proletariat?
praví autor a hned podává nám jemné rozlišení
pojmu proletář a chudobný. »Chudý jest ten, kdo
má málo, komu ale to málo stačí, proletář jest ten,
kdo vydělá si míň, než mu k jeho životu jest třeba.
Diogenes nebyl proletářem, za to /1o našich spiso-
vatelů, dobře placených, jest proletáři.« Autor chce
se obírati proletariatem v osadách francouzských
#11
alto_textblock
#11
pokud proletáři jsou francouzské národnosti; opomíjí
tedy domorodý proletariát. Proletáři v osadách jsou
zvláště lékaři, advokáti, učitelé, úřadníci.
Mr. Penn.
#12
alto_textblock
#12
Bibliografie.
#13
alto_textblock
#13
* Názorná květena zemí koruny české.
Se zvláštním zřetelem ke zjevům životným sepsal
František Polívka, gymn. prof. v Olomouci. Ná-
kladem knihkupectví Rom. Prombergra tamtéž.
Seš. 35. (svazku III., čís. 14.).
* Karla Havlíčka Borovského Poli-
tické spisy. Pořádá dr. Zdeněk Tobolka. Ná-
kladem Jana Laichtera na Král. Vinohradech. Seš. 26.
*Česko-německý slovník. Za pomoci čet-
ných odborníků sestavuje prof. dr. J. Herzer. Na-
kladatel J. Otto. Seš. 2.
Ottův Naučný slovník, illustrovaná en-
cyklopaedie obecných vědomostí. Dílu XI. Seš. 19.—21.
* Rukověť živnostenského soudce sepsali JUDr.
Alfred Meisner a JUDr. Lev Winter.
* Matěje Kopeckého Komedie a hry.
Nákladem A. Storcha syna v Praze. Seš. X. Loupež-
níci na Chlumu. Činohra ve čtyřech jednáních.
XI. Kníže Merkulín. Rytířská kouzelná hra
v pěti jednáních. XI. Palič cecilián města
Mostravy. Truchlohra ve čtyřech jednáních.
* Obrázkova revue. Illustrovaný časopis pro
zábavu a poučení. Red. dr. Ant. Podlaha. Ná-
kladem Cyrillo-Methodějské knihtiskárny T. Kotrby.
Vyšlo roč. II. č. 12. se zajímavým obsahem a s obrazy
v textu: Trojbarevná linka: »Na břehu mořském« od
V. Foerstra. Aventin v Římě. Julius Benczur: Sv.
Vojtěch křtí sv. Štěpána. Dětská karkulka z Novo-
strašecka. Marzeni: V dubnu. Ykens: Zátiší. J. Germ:
Portrétní studie. Satra: Partie ze židovského hřbitova
v Praze. Tržiště v Damašku. Gerard Ter Borch: Dů-
ležité poselství. Tábor Beduinův. Na Nilu. Radim-
ského mlýn v Kolíně; fot. J. Tachecí. Kousek staré
Prahy zhoubě určený: Kostel sv. Vojtěcha u Prašné
brány. Dvojitá příloha obrazová.
Satanovy děti. Napsal Stanislav Przyby-
szewski. Přeložil Milan Fučík. Nákladem Grosmana
a Svobody v Praze. Sešit 1. Cena sešitu 32 h. Pravým
obohacením našeho písemnictví dlužno nazvati dílo,
jehož překlad počalo právě vydávati čilé knihkupectví
Grosmanovo. Velký sociální román slavného polského
spisovatele Stanislava Przybyszewského, který spolu
se Sienkiewiczem je duševním a uměleckým vůdcem
současné polské literatury, sotva najde rovného
v dnešní románové produkci. S nepřekonatelným
uměním uvádí nás Przybyszewski v nový, zvláštní
svět lidí, jejichiž theorie, vůle a skutky jsou pří-
činným pozadím pohnutých sociálních poměrů naší
doby. Tito lidé, stejně chorobní a nešťastní jako
intelligentní, vedeni silným duchem estetického.
anarchisty Gordona, tyto nešťastné Satanovy děti
přivodí ochromující pozdvižení dělnických mas. Ru-
dými plameny továrny ozářen řítí se rozezlený a
rozeštvaný dav do uděšeného města a hrůzokrásné
divadlo sociální katastrofy roste před naším zrakem.
Tomuto grandiosnímu středu románu předchází vir-
tuosní, psychologicky nejvýše zajímavé líčení příprav
a původů tragické katastrofy a následuje originální,
jímavý závěrek. Jsme přesvědčení, že Satanovy děti
budou čteny všemi českými čtenáři se svrchovaným
zájmem i obdivem. Kdo chce čísti, každému ochotně
zašle nakladatelství prvý sešit na ukázku.
* České knihovny zábavy a poučení, kterou
vydává Ústřední spolek českých professorů a pořádá
Frant. Bílý, běžný sešit 89. přináší »Chodské bajky«
od Jana F. Hrušky jako počátek »Dvou kytek
bajek«, z nichž druhá »Po stopě pravdy« od Fr. Pro-
cházky. Nákladem J. Ottv.
* Levná illustrovaná knihovna E. Beau-
fortova: Pan Volodyjovski seš. 7.
*Advokátovo svědomí. Cenou francouzské
akademie poctěná práce F. Masson-Forestiera.
Přeložil Al. Tuček. Vyšlo jako 6. svazek »Našich
knih«, jež vydává knihkupectví a nakladatelství
Hejda Tuček v Praze.
* Sofie Podlipská, Lidské včely. Román.
Nákl. česká grafická spol. »Unie«. Tímto sociálním
románem, jenž teprve nyní dočkal se knihového vy-
dání, zahájeno souborné vydání »Spisů Sofie Pod-
lipské«.
* Myslivost v zemích českých. Nakladatel
I. L. Kober. Obsáhlé dílo, sestavené s použitím
vynikajících děl Gresheyova, Dombrowského a j. i na
základě zkušeností našich odborníků. Kniha obsa-
huje veškeré obory praktické myslivosti. 37 barvo-
tiskových tabulí s vyobrazeními zvěře a psůa
značným počtem illustrací v textu.
* Výklad posvátných žalmů a biblických
chvalozpěvů breviáře. Napsal dr. Jarosl. Sedláček.
Díl II. V Praze nákladem Dědictví sv. Prokopa 1901
* Henryk Sienkiewicz: Listy z cest
Po dráze dvou oceánů. Skizzy americké. S povole-
ním spisovatele přeložil J. J. Langner. V Praze
1901, nákladem knihkupectví »Hejda a Tuček«.
S titulním listem.
*Almanach král. hlav. města Prahy na
rok 1901 (roč. IV.) Redakcí Vojt. Krausa v ko-
misi knihkupectví Bursíka a Kohouta. Obvyklý osobní
schematism, podobizna praesidia rady městské, ze-
vrubná stať o chudinství města Prahy z péra J. Vlka,
seznam měšťanů pražských z let 1324—1350, pří-
spěvky k místopisu Prahy (Boršov), obecní kronika.
* Jindřich Š. Baar: Nalezeno na cestě
všedního života. 9 obrázků. Nákladem Cyrillo-
method. tiskárny, nakladatelství V. Kotrby.
* Slovenské Pohlady. Časopis zábavno-po-
učný. Redaktor a vydavatel Josef Škultéty. Roč.
XXI. V Turč. sv. Martině. Dubnový sešit.
* Oscar Wilde, Ballada o žaláři v Rea-
dingu. Napsal G: 3. 3. Přeložil Jiří Alma. Nákla-
dem H. Kosterky na Král. Vinohradech.
* Frant. Šolden, Soumraky. Básně. Ná-
kladem »Moderní revue«. V Praze 1901.
* Josef Holý, Vašíček Nejlů. Básnický
fragment. Díl II. V Praze, »Moderní revue« 1901.
* Kronika. Měsíčník. 1901. Řídí a vydává K.
Stan. Sokol. V Praze.