Vychází každý den mimo v neděli a svátek o 3. bod. odpoledni.

Předplácí m t adminiitrftd v Ostrovní ulici ölslo 1508—IL

mWènè . . I duľkr. čtvrtletní . S „ 30 „ půl letné . . 6 „ во „ celoročné . 18 „ 20 „

poéton: 1 «1. № kr

t Jednotlivá éísla 5 kr.

8 nedělní prílohou 6 kr.

DOPISY frankované a podepeané přijímá r e d. a le e e v Ostrovní ulici čís. 1508—11.

Rukopisúv nevracíme a nepodepaaných nedbáme.

REKLAMACE

necapečeténé potýlány nefrankovány.

budtež

Inseráty počítáme nej le v něj i.

ČÍSLO 59.

V Praze, v úterý dne 13. března 1894.

Ročník XXVI.

Návrh Hohenw&rtúv na opravu tik“ ze dne 16. března r. 1893 ana ve článku Volebního řádn. .Das böhmische and das allgemeine Stimm* _ _ recht* o mladoéeském návrhu psala: .Proô ’ ”raze’ _ breane, ipg^ to äádnému z mladoóeských etátopráv- Když ee poprvé jisté části volební ník ft nenapadlo — a času k tomu bylo by opravy nynéjáího ministerstva na veřejnost jeitě dosti — aby z tohoto bodu chopili ee dostaly, tu věnovali jsme jim úvahu poně* znovudobytí státního práva a návrhem, aby kud příznivější, proto že ve zprávách říšská radj sněmům odňaté právo voliti zase o opravě té sdělováno též, že zavedeny sněmům vrátila, dobyli především toho zpět, budou též přímé volby v nove'oč během událostí centralistická vláda tyto kurii podle toho, zdali si jich ty které sněmy skřípla?* sněmy přáti budou či ne. To zdálo se nám j Není ovšem pochyby, že návrh Hohen- takovým postupem ve směru samosprávy a wartftv má před návrhem vládním právě

federalismu, že jsme opravu vládní nepro- hlásili za docela nepřijatelnon, ba že jsme v ní shledali i jisté výhody proti volební opravé Taaffeově. Nyní však předložil brabé Hohenwart téměř současně jiný návrh, jenž s hledisk těch zásad, na kterých založen jest život konservativní a jež jsme my stále důsledné bájili, má značné, ba neocenitelné výhody pro strana naši a jak myslíme, i pro slovanské­ národy v Rakousku vůbec. Povšechným příznakem návrhu Hohen* wartova jest že ohromná většina poslanců za obce městské a venkovské a sice dvě třetiny má volena býti sněmem a třetina volbou lidu. Toť zajisté jest aspoň z pozoruhodné části restituce stavu, jaký trval do r. 1873, kdy L&sser sněmům zemským odňal právo voliti poslance do říšské rady. Toho roku, dne 6. března byl na říšské radě bez debaty­ 120 ze 203 hlasů návrh tento odhlasován­ a tak odňato sněmům právo, jež se jim neopovážila vžiti ani Schmerlingova ústava prosincová. A tn se návrhem Hohen- wartovým právě pro nejusedlejší a nejsolidnější­ třídy občanstva našeho, pro měštan stvo a rolnictvo, právo toto Znova reklamuje. Není pochyby, že každý, kdo zvláštní vý znám stavů těchto v národním i státním životě­ nznává, přistoupí na zásadu, která se ▼ návrhu Hohenvrartové objevuje. Touto recepcí voleb sněmem zemským prokazuje hrabě Hohenwart středním třídám­ rovněž tak veliké služby, jak velké pohromy chtěli jim způsobili Mladočeši svým návrhem na všeobecné, přímé, tajné hlasovací právo. Neboř kdežto oni v úprku avém za demagogickým zákonodárným stvo- rem prorazili všecky historické a individuální­ idey národní, jako : samospráva, státní právo a pod. : hrabě Hohenwart vrací se „k prazdroji vůle lidu“, t. j. ke sněmům, к orgánům zemské samosprávy a naděluje je značnou částí vlivu na volby. Jak vysoce cenným toto stanovisko jest, to vysvítá z úsudku, který o věci té pronesla „Poli-

FEUILLETON. Procházky v Jerusalemě a okolí. XII. Betfage. Dne 10. ledna 1894. V radostném období vánočním měli jsme si zpŕítomniti slavnostní vjezd Ježíšův do Jerusalema. К tomu byla určena druhá vycbézka úterní v tomto novém roce. Sii jsme do údolí josafatského a pak silnicí vzhůru. Místo, kde cesta zahýbá na východ nazývají Arabové Batn el hawa. Na jihovýchodním vrchu asi půl hod. odtud leží vesnice Abu Dis Praví se, že u ni potupil Semei prchajícího krále Davida před Abso- lonem, ale náhled tento nezdá se býti pravděpodobným. Zarmoucený král zvolil si cestu přímější do pouště nežli jest tato. Seskupili jsme se kolem prof. Séjourné, kde z malého vydání bible předvedl nam, co praví evangelisté o Betfaze Mat. 21,1 a Lukáš 10, 29 ji udávají, Marek 11, 1 mlčí o ní a toliko Bethanii připomíná, ale řecký text přidává také ,K BetfagiV Po Betfaze není dnes ani stopy. Z tradice­ však máme dosti zřejmé pokyny, kde

touto okolností přednost velikou. Neboř kdežto návrh vládní, jenž dosavadní­ kurie úplně netknuty nechává, podřa- cfuje vlivu sněmů nově ntvořenou kurii pátou a velmi vysokým censem а в podmiň kou minima usedlosti, připravuje návrh Hohenwartův značné rozšíření kurií městské a venkovské voliči dosáhnuvšimi 24. roku vůbec přímou daň platícími,­ neb dělníky průmyslovými anebo takovými, kteří jisté nájemné za byt platí. (Poslední zásada nalézá se též v belgickém plurálním systému volebním.) Dále zavádí návrh Hohenwartův pro volby Udové v mé stech i na venkově přímé volby všech oprávněných, při čemž v městech jest každé město neb místo průmyslové, na venkově každá obec místem volení. Slovem hrabě Hohenwart tímto návrhem­ učinil velký postup ve směru samosprávy­ a proto ae na něj tak vrhá německá žurnalistika. Jest jen otázka, jak ее к němu zachovají Poláci. My se к významu události té ještě vrátíme.

Apologetica. V Praze, 13 března. Motto: „Na bránu kaldého města napište: bea Boha není lidské společnosti*. K. Slova tato pronesl letos postní kazatel­ ve chrámě Matky Boží v Paříži. A dovolíme­ ai tuto к nim podati illustraci z péra Karla Engen Schmidta, jenž zaslal ze St Louis v sev. st amerických do „Fr. Ztg “ delší dopis: Eine Atheistenstadt, který již 25. února byl uveřejněn. Dopis tento měly by uveřejnit! všecky katol. listy, ba i kazatelově­ s kazatelen a při cvičeni přečisti posluchačům, že heslo anarchistů: „bez Boha* jest čirým nerozumem. Americká půda hodí se na všecko. Jako hospodáři u nás mají své zkušebně stanice čili pole, na nichž sázejí se semena různá na zkoušku, tak zase v Americe dějí se po-

; kusy se setbou socialistickou systémů nej- ’ různějších. Zde umínil si človék jeden, Georg Heenry Walser, zuřivý nepřítel Boba, založili město naprosto bez Boha. Musíme dodali, že tentýž byl rodem Némec. Umínil si provésti důkaz, že lidská společnost může obstáli i bez Boba. Založil tedy ve státě Missouri město a nazval je L i b e r a 1. Na počátku ovšem jako do novotiny hrnuli se nespokojenci ze všech konců světa. Každá ulice a náměstí nesly na sobě ráz atheismu. Ve škole panoval rozhodné duch, jenž stále odpírá — der stets verneint —. Každý nový obyvatel „Liberálu* hleděl vyznačili se nejen­ upíráním, ale i nenávistí Boba. První následek toho byl, že se obyvatelům Liberala­ přezdělo ďáblů. Město v krátké době čítalo obyvatelů do tisíců. Tak bylo před 10 lety. Zakladatel Liberálu jest dosud živ a čítá asi 60 roků. Narodil se sice na půdě americké, ale z rodičů německých. Až do r. 1881 byl advokátem v Lamaru, ve státé Missouri. Těšil se výnosné praxi, jmění mu vzrůstalo každým dnem Najednou mu napadlo mimo svoji praxi zabývali se propagandou­ atheismu. Se zuřivostí fanatika jal se propagovali : „Tyrannii idey o Bohu*. Alfa i Omega jeho učení pozů stávalo, že prý pravá civilisace není možná, dokud nebude svržen despotismus в nebe a duch lidský uvolněn ze všech pověreckých pout Liberal mělo se státí Betlemem, jakousi­ hospodou všech svobodných myslitelů, odkud mělo se světlo atheismu do pověrčivého­ světa šířili a panství církve a „kné- žourů* boriti. Zakoupil tedy v Bartonském kraji půdy v objemu 6 čtverečních mil a jal se roka 1881 Betlem atheistů zakládali. Všecky evobodářské listy popisovaly široce výhody nového státu atheistů. Na statisíce brožurek rozhlašovalo slávu a velikost mě sta, kočovní kazatelé cestovali po svèté a dělali agenty pro nový Betlem. A v krátké době bylo město plno atheistů, pantheistů, «gnostiků, materialistů a nevěrců všech odstínů.­ Byla to přerůzná strakatina kolonistů, jež udržovala pohromadě zášt proti Bohu Mnozí z nich vyznamenali se ve své prvotní vlasti prudkými útoky na církev a na kněžstvo.­ Čím který z nich byl bezohlednější, tím byl i vítanější. Za atheisty přicházeli komunisti, anarchisti, socialisti. I bylo v Liberálu­ viděli muže zarostlé vousy s dlouhými­ vlasy a nemytými tvářemi a ženské s krátkými vlasy a v mužském oděvu. — Přednášky a diskusse konaly se skoro kaž dého večera. Jeden chtěl v atheismu před- čovati druhého. Mluvilo se o naprosté eman-

orientali montis oliveti juxta Bethphage, quae ad jactum lapidis dimittitur ad sini atram, sub monte offensionis, ш valle, viculus­ valde parvus, asceuditur per latus australe et giratur mons oliveti. Venitur ad locum, ubi Dns asinum ascendit, et conti nuo resplendet civitas cum templo et ecclesia­ s. Sepulcri et sanctis locis ceteris. Venitur­ ergo ad descensum montis oliveti, ubi turbis praecedentibus et sequentibus et clamantibus : Osianua filio David I et laetantibus­ benedicto ejus adventu, Ipse videns civitatem fievit amarissime super illam." Snažili jsme se dle těchto slov jednotlivá­ místa najiti. Ze silnice na levo jest ,,tumor terrae", odkud část jižní města a horou siónskou jest patrna. I Betfage našli jsme velmi snadno. Vzdálenost, co by kamenem dohodil, se docela shodovala. Několik­ noviců provedlo zkoušku. Tato tradice asi přišla v zapomenutí. Františkáni kladou místo „Dns flevit* na nejprikřejším svahu hory olivetské. Věru hodí se krásný pohled na Jerusalem odtud ke slovům u sv. Luk. 19, 41 ; toliko překáží­ náhledu nepříznivý terrain pro slavnostní­ průvod Král slávy ubíral se dojista pohodlnější cestou. Místo, kde Spasitel na oslátko sedl, dle druhé tradice, je označeno prajednoduchým kostelem, u něhož stoji domek pro strážce.

jest si myslili tuto nepatrnou ves. Burchard, .иогеюш, u ubuuz siuji иишек pru sirazce. devínský dominikán, mluví ve svém popise Železná vrata byla do kořán otevřena, jako země sy. z r. 1283 takto: Recedendo de by byli čekali náš příchod. Vešli jsme doj Bethama nondum videtur Jerusalem propter kostela Holé zdi bez omítky zejí na nás.1 montem oliveti interpositum, sed ascendit Na pravé stěně jest neveliký obraz, na němž primo tnmor quidam terrae, et videtnr znázorněn jest slávnostný vjezd Ježíšův do pars quaedam civitatis dilectae cum monte Jerusalema. Pod železnou mříží и vchodu Sión. Konal totiž cesta směrem opáčným jest kámen s malbami a nápisy Na straně nežli my ... severní к hoře olivetské vidíme učedníky, Descenditur igitur de monte, et iterum kteří právě dostali dovolení odvázati oslici ««Ue dilecU occultatur. Item snb Utere a oslátko, na jižní к Belhánu vzkříšení La­

zara. Malba jest dosti jemná a prozrazuje dobrý vkus. Jest dosti poškozena a to při hodilo se při objevení. Do r. 1876 byl tento balván pokryt hlínou a různými kameny. Nápisy dosvědčují, že malba spadá do 12. století, do doby, dříve než musulmani se zmocnili Jerusalema. Původně stálo na kamenu­ jmeuo Bernard Witard a poněvad ve středověkém spise „Gartulaire du St. Sé- pulere" přichází jméno Johanues Guitard (Wittard), praví Mr. Ganneau, že Bernard patři téže rodiné jako Jan, a že stavbu pod stromem na fíkovým na vlastní útraty udělali­ dal. Theodoricus vypravuje ve svém popise svátých míst r. 1172, že Betfage leží na poloviční­ cestě mezi horou olivetskou a Be- thanií, a jest tam ke spatření „pěkná kaple“,­ v níž ukazuje se kámen, kterého Ježíš­ použil, když na oslátko vstupoval; tento kámen nebude asi jiný než ten, na který se roku 1876 přišlo. Na jaře tohoto roku lámal rolník kámen ke stavbě a narazil motykou na hladký balván, pokrytý malbami a nápisy.­ Spěchal ihned к ruskému archiman- dritu s tou zprávou, aby dostal za to od něho hojný bakšiš. Za několik neděl postrašen zprávami válečnými, odešel a nemluvilo ae více o tom. Na den sv. Máří Magd. téhož roku putovali, jak obyčejně, františkáni do Betanie, a zastavili­ ae v Betfage, aby tu zpívali příslušné evangelium. Mezitím Frá Sinfonian, ze škol křesCanských, zpozoroval na kamene nedobře pokrytém některé latinské písmeny; upozornil­ na to P. kustoda. Tento pochopil ihned, že se zde jedná o vzácný nález, ale čekal в tím až do návratu Fra Lavinia. Dostávše­ dovolení od sekretáře Balyta, žádali zároveň místudržitele o vojenskou stráž. — Toho jest skutečně třeba v této zemi

oipaci žen, o svobodné lásce, dělení jméní a konalo se též prakticky. Manželství vůbec nebylo. Prvním činem této společnosti bylo vydání­ novin, jež nesly jméno nového města a do nichž každý přicházel se svojí troškon rozumu jako do mlýna. Celý obsah lista pozůstával­ ze samých prací původních. Že všecky statě byly ženialné samorostlé, rozumí­ se samo sebou. Muselo li přece časem vyslovili se slovo God — Bůh, jež v Anglicka­ vůbec píše se s velikým G, psalo se veskrz po mladočesku s malým g. Za to ale humanita pokaždé s velikým H. Pojem­ Boha vůbec byl nahražen „člověčenstvem*.­ V inserátech hledali sedláci výhradně jen čeledíny a dévečky bez Boha. Šenkýř jeden anoncoval, že v jeho lokálech obsluhují sklepníci výhradně jen atheisti. Přikročilo se к založení university atheistů. Byla též založena veliká dvorana ku svobodným­ přednáškám, jež nesla tři veliká písmena: U. M. L. (Universal Mental Liberty­ — všeobecná svoboda ducha). Na řetízkách и hodinek nosily se peníze s písmenami­ : F. В. T. (Fraternity, Benevolence, Truth — pravda). (Dokonč.)

RiislMi rada. Poslanecká sněmovna. Schůze 262. Ve Vídni, 9. břesna 1894. Sohůzi »hájil dr. K s t h r e i n, většina ministrův jest pHtomna, gslevie a loie jion navštíveny­ velmi elabě. Ze vieho nejdHve věnuje přediedsjíci dr. Kstbrein vřelou vspomínkn semřelémo předsedovi­ polikébo klnbu ryt. Benoěovi, načež ministr brsbě Sohönborn osnsmnje sněmovně,­ že přelíčení s drem. Dykem jest od- loieno. Po tě pokračováno v povšechné debatě o sákonn stran obohodfiv na splátky. Debaty ae ještě lúčaitnili pod. Březnoviký, jenž mluvil čeaky, a poal. Wrabets, načež promluvili řečníci­ generální, totiž posi. Siegmnnd proti a hr. Pininski pro. Při debstě pak podrobué, jež po té byla následovala, udála se po řeči poslance Sohneidra tato opiaodka: Posi. Schneider, známý antisemita, pravil к poslancům haličským: „Pánové a Haliče­ velmi dobře vědí, jak ae v Haliči pH obchodech­ splátkových řádí. Pánové dobře vědí, že prodavačem na splátky jest tam samý žid a že babští židé apůeobem nejDestydatějiím —* Posi. dr. Bio ob: „Nestrpím, aby sesde baličikým židům nadávalo I Proč nenadáváte kárancům a darebákům antisemitským ?* (Veselost­ i nepokoj.).

Následujícího dne začala práce. Frá Lavinius požádal kapitána Quillemota, aby učinil příslušné výkresy. Tento vyhověl žádosti jeho, ale bylo mu zápasili s různými překážkami. Sám píše o tom takto : Když viděli nás fellahové pracovati, snažili se nám všemožně překáželi.­ Každý obyvatel chtěl býti vlastníkem onoho pozemku obecního až dosud zpuštěného;­ a co více, i ves Betanie bájila, že ono místo jest částí jejich pozemku. Mezitím nabyl­ jsem času к objasnění dvou zbytků nápisu­ а к načrtnutí freska na straně severní, naznačujícího, kterak majitel dovoluje učeníkům­ odvázali oslici a oslátko. Když jsem se vrátil následujícího due, abych opravil svůj nákres, zpozoroval jsem, že výkop byl zasypán. Na štěstí, ono jsem viděl, čeho jsem potřeboval. Den na to, tatáž hra : jen poněkud zůstala odkryta část západní a tak jsem mohl jen některé podoby okresliti. — Dva dny později nebylo nic více к spatření než povrch kamene. Tato nepříjemnost pocházela­ odtud, že někteří fellahoré odkrývali­ výkop, aby dostali propitné, a druzí ze žárlivosti ho zasypávali. Aby tomu učinila se přítrž, obrátil se Frá Lavinis na pašu ; a tento ujal se nyní sám celé záležitosti. — Četníci na stráži urychlili pak práci. Obraz na obmitce, který jsem pečlivě okreslil, byl dosti poškozen, jednak od kopání, jednak od naházené zemè a kamení. Mnohé písmeny docela zmizely. Vynasnažil jsem se, abych podal vše to, co napis obsahoval, a to bylo velmi dobře, poněvadž za krátko v mé nepřítomnosti­ neznámá ruka vše rozbila.* — Uplynula dvě léta. Mezitím byl kámen nepokryt­ vydán veškeré nepobodé dešťové, větru a slunce, a stával se den ode dne borii. (Pokračováni.)