Strana 2. Číslo 239.

KATOLICÉ LESTY

Dne 1. září 1900.

předsedal posl. dr. Škarda. Mimo jiné byli přítomni oba náměstkové mladočeského klubu na říšské radě poslanci dr. Pacák a dr. Stránský, pak dosa- vadní druhý místopředseda poslanecké sněmovny dr. Žáček a poslanci dr. Herold, dr. Ed. Grégr, dr. Fořt, dr. Čelakovský, Schwarz, dr. Podlipný, red. Anýž a dr. ryt. Plaček. Předmětem debaty byla politická situace. Dr. Pacák podával zprávu o své konferenci s předsedou mini- sterstva. Z kruhů křesťausko-katolických se píše: »Není žádným tajemstvím, nýbrž rozumí se dle celé situace samo sebou, že žádná strana, ani v něme- ckém ani ve slovanském táboře nesleduje snahy pan šlechtice Körbra, směřující k obnovení dělnosti par- lamentu, s tak velikými sympatiemi, jako strana kře- sťansko-sociální. Strana křesťansko-sociální učinila svým prvním úkolem povznesení hospodářských po- měrův obyvatelstva; jednají tudíž poslanci této strany nejenom ve státním, nýbrž i ve vlastním zájmu, sna- žíce se podporovati, pokud mohou, akci předsedy mi- nisterstva. Poslanci této strany nevyhnou se, samo sebou se rozumí. povinnosti, aby rozhodně vystoupili proti všem dalekosáhlým nárokům radikálů v ně- meckém táboře. Budou zastupovati podle svého pře- svědčení před svým voličstvem všude, kde mají ně- jaký vliv, náhled, že jest věcí nemožnosti, žádati nyní za uzákonění státní něm- činy, a že klásti nyní tento požadavek znamená jen stupňovati do nekonečna obtíže dosavadní, čemuž ne- může chtíti žádný skutečný rakouský vlastenec. Kře- sťansko-sociální poslanci mohou, vyhovujíce zásadě rovnoprávnosti všech rakouských národů, po- dati ruku svou také k tomu, aby Jihoslované byli zbaveni konečně útisku se strany svých italských od- půrců a dále aby odstraněny byly na poli školství a soudnictví odůvodněné stížnosti zástupců tohoto ná- roda, ale dalekosáhlích národních ústupků Slovanům nebudou moci také členové křesťansko-sociálního klubu schvalovati. Křesťansko sociální strana chová pevné přesvědčení, že říšští poslanci jednají proti (?) zájmům svého národa i proti zájmům státu, chtějí-li zachovati svou obstrukcí také nadál nedělnost parla- mentu; trpíť také obyvatelstvo v Čechách, na Mo- ravě a ve Slezsku, Němci jako Čechové, hospodář- skou bídu a uznává naléhavější nutnost sociálních oprav, nežli trvání národnostního boje, a tento náhled rozšíří v českém národě, čím dále trvati bude boj národnostní, tím víc.« V té příčině se strana kře- sťansko-sociální klame. Ona ovšem o německou svou národnost báti se nemusí, co zatím český národ ano. A lpí na ní každou žilkou svého srdce, takže pro nějaký hmotný a nad to ještě nejistý prospěch od boje za ní neupastí. Osvědčí ovšem, jako již nesčí- slněkráts učinil, smířlivost svoji opět a opět, ale po- litického a národního práva svého se nevzdá, protože vidí v něm jen zachování své budoucnosti. Katolicko-národní strana na Moravě kandiduje pro doplňovací volbu zemského poslance za venkovskou skupinu jihlavsko-telečskou vdp. dra. A ntonína Stojana, říšského poslance. Kandi- datura dojista velmi šťastná. Císař ku slavnostem gorickým. Podle ustanoveného programu přijede císař do Gorice, aby osobně súčastnil se slavností, konaných za pří- činou 400letého spojení hrabství Gorice a Gradisky se zeměmi rakouského mocnářství, mezi 20. a 24. zářím. Hlavním bo- dem slavnostního programu jest slavné slyšení, ve kterém budou přijati od císaře všichni starostové ve zvláštním k tomu účelu zbudovaném pavillonu. Při té příležitosti odevzdána bude panovníku zlatá námi již jindy popsaná medaile, ražená na pamět 400leté příslušnosti země k dědičným habsburským zemím. Velezrádce v Izašpruku. Osoby, kteréž dne 18. t. m. rozházely po Inšpruku a Welteru letáky obsahu velezrádného, byly, jak právě se dovídáme, zatčeny ještě téhož dne, a nalézají se od té doby ve vyšetřovací vazbě. Uherský říšský sněm, který brzy zas již zahájí své zasedání, bude m. j. zabývati ze také předlohou zákona, dle něhož má býti vtěleno prohlá- šení, kteréž byl učinil arcivévoda František Fer- dinand před svým sňatkem, do zemských zákonů. V Srbsku chystá se nová amnestiea sice ku dni 23. září, na kterýž připadají narozeniny královny Dragy. Vyžádalať si královna na králi Ale- xandrovi tuto amnestii jako dar ku svým narozeninám, a král ochotně vyhověl její prosbě. Amnestie této budou účastni všichni, kdož z příčin politických byli návodem býv. krále Milana odsouzeni a strádají do- posud v žaláři. Jest mezi nimi také plukovník Vlajka Nikolič. V brzku dojde také na revisi procesu Kosty Taušanoviče, a v Srbsku nepochybuje nikdo, že také on bude úplně rehabilitován a propuštěn na svobodu, o niž oloupen byl jen ničemnými rejdy a podvodnými úklady stvůr Milanových. V Německu vzbuzuje velikou nevoli, že vláda nesvolává říšského německého sněmu, ačkoliv bylo by

toho co nejvíce zapotřebí. Vláda nese tuto nevoli ve- lice těžce, i dala prohlásiti, že není pražádné příčiny, aby přestávka sněmovního za sedání byla předčasně přerušena. Ale prohlášení toto nalilo do ohně ne- spokojenosti jen, oleje. Tlumočí pak ji zvláště listy katolického středu, z nichž na př. »Germania« píše: »Nejinak, nežli jakoby nebylo žádného říšského sněmu, jedná vláda při výpravě do Číny. Vysílány jsou na daleký východ koráby, tvořeny jsou pluky, určené pro přistání v Číně, propůjčují se praporya praporce, vydává se 100 milionů marek — a říšský sněm netáže se, jak o tom smýšlí, ani dost málo! Myslíme, že to naprosto není v souhlasu s ústavou a mimo to, že je to také nemoudré. Čím déle potrvá tento stav, tím více roztrpčenosti nashromáždí se v kruzích říšského sněmu a tím pohnutější budou pak jeho debaty.« — Podobně ostře a přesvědčivě píší také mnohé orgány jiné, katolické a nekatolické. Ale zdá se, že německá vláda nehodlá ani přes to, vyhověti oprávněnému přání všech stran. Nelze toho vysvětliti jinak, než že řídí se jen vůlí císaře Viléma II., kterýž jest proti svolání říšského sněmu. Sjezd katolických kupeckých spolků v Německu konán byl před několika dny ve Frý- burce v Breisgavě a proslul hlavně delší řečí tam- ního arcibiskupa dra. Koerbra, jejímž jádrem bylo velebení katolického středu. »Hleďte — zvolal biskup — katolický střed v Berlíně! Nemá většiny ani v říšském sněmě, ani ve sněmé, má však sebevě- domí, s nímž musejí počítati všecky strany. Hlavně proto, že se ubíral vždycky svou vlastní a jediné správnou cestou. Ze středu, jenž veden je duchem ka- tolické církve, vyšlo hojně podnětů k mnohým zlep- šením našeho sociálního pořádku, a jestliže někdy umdlévala snaha směřující k pořízení pořádku, oživil ji katolický střed opět a opět a stal se tím původcem nové činnosti. Totéž jest i úlohou vaší!« Jakkoliv biskup pověděl těmito slovy jen pravdu a nic jiného, než pouhou pravdu, zahrnují jej přece liberální ně- mecké listy jen posměchem a házejí jeho řeřavé uhlí také na hlavu katolického středu. Marné však všecko úsilí a marna všecka práce. Katolický střed v Ně- mecku zůstane věren úkolu svému také budoucněa stoje v rozbouřeném moři politických vášní pevně jako věž, nepřestane býti vzorem všech katolických politických stran vůbec. Kéž dojde na ustavení ta- kové katolické politické strany jednou také ve vídeň- ském našem ústředním parlamentě. Sultán turecký, Abdul Hamid II. slaví dnes, jak jsme již opověděli, 25leté jubileum svého panování Narodiv se 22. září 1842 jako druhý syn sultána Abdula Medžida, dosedl na trůn“ dne 24.—31. srpna 1876. Panuje vlastně tedy teprve 24 roky, ale usnesl se slaviti jubileum i přes to, a sice na základě data tureckého finančního roku, které se nemění. Sultán Abdul Hamid získal si sku- tečně značné zásluhy o svou říši, ačkoli zmítána byla mnohými válkami, kterýmiž byla zmenšena n svém území i při vítězství tureckých zbraní. (Kréta.) Abdul Hamid vystoupil poprvé na veřejnost r. 1867, když doprovázel svého ujce, sultána Abdula Aziza na světovou výstavu v Paříži, odkud ihned se ode- bral do Německa. Sultán Abdul Aziz, byv 30. května 1877 sesazen s trůnu, nalezen byl, jak známo, pět dní potom ve svém paláci mrtev. Nastoupil pak po něm dobrosrdečný jeho synovec, Murad V., jenž však dlouho nepanoval, neboť stánek jeho duše obe- střelo šílenství Dosedl proto na trůn jeho bratr, Abdul Hamid II., ale teprve potom, když to schválil šejk-ul-islam, nejvyšší to turecký duchovní. Sultán Abdul Hamid II. jest již 34tým panovníkem z domu Osmanova a požívá veliké úcty a vážnosti u svých souvěrců, z nichž ovšem většina bydlí v Indii, tedy v říši velkobritanské. Oslavuje pak své panovnické jubileum hlavně z té příčiny, aby přesvědčil nejen Evropu, nýbrž i všeehen ostatní svět, že Turecko pře- stalo již býti nemocným mužem, nýbrž že ještě žije a samostatně se rozvíjeti odhodláno jest ještě i nadále. Ze všech států nejvíc účastní se jubilea Bulharsko. Patrně proto, aby před veškerým světem osvědčilo přátelské poměry, kteréž víží právě Srědec a Cařihrad.

Zprávy církevní.

Církevní slavnost. Dnes konáme památku sv. Jiljí, narozeného v Athenách, který již v mládí činil pokroky jak ve ctnosti, tak ve vědách. Jeden- kráte potkal chuďasa, jehož se mu zželelo, a proto svlékl kabát a daroval mu jej. Z touhy po samotě opustil rodiče a odebral se do Francie, kde při ústí Rhony vystavěl si na samotě chýžku; později pak se přestěhoval do lesa u Nimes, kde živil se pouze ze- leninami a věnoval se modlitbě a rozjímání. Vypra- vuje se, že se živil též jistý čas mlékem laně. Gotský král Vemba jednou na honě ji pronásledoval, načsž se utekla do ochrany sv. Jiljí a byla zachráněna. Světec požíval veliké důvěry u královského dvora francouzského a u veškerého lidu. Všecky vysoké úřady mu nabízené odmítl. Založil pak klášter podle

řehole sv. Benedikta, kolem něhož vzniklo město zvané podle jména světcova (St. Gilles). Sv. Jiljí čítá se mezi 14 pomocníky, a rodiče jej vzývajío požehnání pro dítky. Zemřel kol r. 720. Šv. Jiljí byla zasvěcena v Praze bývalá kaple na hoře Větr- níku blíže Karlova na Novém Městě pražském. Té- muž světci jest zasvěcen kostel u Dominikánů, o němž se činí zmínka již r. 1238. Zprávy římské. Sv. Otec přijal ve středu ráno ve slyšení msgra. Crouzeta, apoštolského vikáře na Madagaskaru jižního kraje, dále hr. de la Failla, belgického senátora. V pond lí přijat byl advokát Eugen Crépeau z Quebecu v Kanadě, kde jest členem ministerstva veřejného vyučování. V Římě dlí právě pouť foligaská bolognská, piacenzská, tridentská tyrolská, pasovská, sicilská, kalaberská, neapolská. Včera přibyli do Říma poutníci z Innomostí, Švýcar a Basileje. Z toho viděti, že druhá poutní perioda již nastala. Prefektura proto zvýšila počet strážníkůo 200 a karabiniérů rovněž o týž počet k udržení pořádku. Proces svatořečení blahosl. Zdislavy. Ctih. Zdislava za blahoslavenou ctěna jest od nepa- měti. Přípravné práce k potvrzení její oslavy vykonal J. Exc. ndp. biskup dr. Eman. Jan Schoebel, neboť v litoměřické diecési v Jablonném na zámku přebývala, a J. Exc. ndp. biskup dr. František S. Bauer, v jehož diecési braěnské v Křižanově strá- vila svoje mládí a často do tamního zámeckého ko- stelíka se chodila modliti. Akta do Říma ponese k sv. Stolici převor Dominikánů vdp. Václav Bu- beník, kterého bude doprovázeti slovutný znatel římských poměrů vsdp. prelát msgr. Karel Jaenig. Jest naděje a přání českého lidu, aby naše krajanka v brzce byla officielně povýšena do řady svatýcha vzdána jí pocta oltáře. Úmrtí. Ve středu zesnul v Pánu dr. Jan Ev. Winterer, generální vikář diecése sekavské ve Št. Hradci, infalovaný probošt, jubilár, apošt. protonotář, komtur cís. rak. řádu Františka Josefa, vzorný kněz. který ku blahu diecése pracoval za tří knížat biskupů. Pohřeb konal se v pátek. R. i. p.

Zprávy denní.

* Z výstavy katolického tisku. Památná dvorana klementinská, ve které 20. září 1873 za pří- tomnosti velepastýřů kard. arcibisk. pražského a arci- biskupa olomouckého knížete B. Fürstenberga konána byla slavnoslní schůze u příležitosti 900leté ročnice založení biskupství v Praze, otevírá se dnes v sobotu naposledy návštěvníkům výstavy katol. tisku. Dnem tím mizí obraz seskupených literárních plodů péra katolického, jenž vábil upřímné katolíky k shlédnutí a ocenění. Doufáme však, že ponese ovoce k nové nadšené práci na poli katol. písemnictví. V poslední den upozorňujeme ještě jednou pražské kruhy katoli- cké a z nejbližšího okolí, aby nedaly si ujíti této pří- ležitosti a navštívily naši výstavu, jež těšila se vše- obecnému zájmu. Z uspořádaní výstavy a jejího studia zrodily se mnohé užitečné myšlénky a návrhy, jež budou literární sekcí svým časem uskutečňovány. Tak na př. podniknuta bude akce k utvoření stálé sbírky, jakéhosi malého zatím musea, autografů, po- dobizen a literárních pozůstatků katol. spisovatelů, by nepřišly na zmar, ale zachovány byly budoucnosti. Kduž z pp. vystavovatelů by komitétu chtěl věnovati své podobizny, autografy a různé z vystavených věcí, nechť to sdělí literární sekci družstva Vlasť. — Pp. vystavovatelé pražští nechť si pošlou pro knihy do semináře v pondělí určitě. Vydávati se budou od8 hodin ráno. — Včera výstavu návštěvou poctili: předseda družstva dp. dr. Rud. Horský, dp. farář Fr. Pohunek, slč. Grossmannova-Brodská, benediktiní Emauzští, různé kandidátky učitelství a učitelky. Ná- vštěva byla velice četná. Sluší zvláště podotknouti, že p. Boh. Stýblo, exposice jehož spisů patří k nej- lepším ve výstavě, sám si ji dekoroval a vůbec ve- liký zájem pro výstavu dal na jevo. J. Exc. místodržitel království Če- ského hr. Coudenhove odjede v pondělí do Teplic, kde zdrží se dva dny, načež navštíví Ústí nad Labem. Vyznamenání. Bývalý poslanec na mo- ravském sněmu a říšské radě, vikář při dómě olo- mouckém, konsistoriální rada vsdp. Ignác Wurm, obdržel zlatý záslužní kříž s korunou. Hodnost tajných radů s prominutím po- platků udělil císař ministrovi obchodu Kvidonovi ba- ronu Callovi na Rosenburgu a Culmbachu, mini- strovi orby Karlu svob. pánu Giovanelli mu a ministrovi dr. Leonhardovi Pientakovi. Jmenování ve službě pražské policie. Císař a král jmenoval policejního radu Karla Kři- kavu, jenž má titul a hodnost vládního rady, vrchním policejním radou při zdejším policejním řiditelství. Předseda ministerstva jakožto ministr vnitra jmenoval vrchního policejního komisaře Leopolda Peschku po- licejním radou, policejního komisaře Bohumila Novot-