#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů,, k číslu 208. ze dne 30. července 190l.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Trojnásobná vražda a sebevražda.
Londýnský list »Lond. Gen. Anz.« přináší pod tímto
titulem zprávu o hrozném činu patrně duševně cho-
rého muže, jenž tím jest tragičtější, že spáchal jej
náš krajan. Přítel našeho listu, Čech v Londýně ži-
jící, nám píše: Sheperd's Bush stal se jevištěm ro-
dinné tragedie. Truhlář nábytku jmenem Josef Fran-
tišek Klatovský, jenž bydlil v č. 91 Devonport Road,
zastřelil v pondělí v noci svoji ženu a dvě dítky ve
stáří devíti a sedmi let, načež sám se zabil ranou
do hlavy. Klatovský byl 36 let stár a manželka jeho
rodem Francouzka byla o šest let mladší. V témž
domě bydlící paní Howesová se svojí dcerou slyšely
z rána několik ran, jež připadaly, jakoby někdo bušil
na domovní dvéře. Nevšimly si toho, neboť se do-
mnívaly, že Klatovský, jenž časně vstává, jistě půjde
otevřít. Když pak za dvě hodiny na to Howesová
sešla s prvního patra do přízemí, kde byla kuchyně
Klatovských, našla ji otevřenu a vše k snídaní při-
praveno, ale v kuchyní nikoho nebylo. Jata zlým tu-
šením odebrala se do druhého patra, kde Klatovských
spávali. Zde byl pokoj uzavřen a na klepání nikdo
se neozýval. Puzena obavou vzbouřila pí. Howesová
sousední dům a zavolala policii, která násilím dvéře
pokoje otevřela. Zde naskytl se jim příšerný obraz.
Na jedné posteli ležela paní Klatovská, majíc ruku
ovinutou kolem mladšího děcka; druhé děvče leželo
na druhém lůžku ana zemi před zrcadlem ležel Kla-
tovský, všichni se střelnými ranami v hlavě. Přivo-
laní lékaři nemohli než konstatovati u všech smrt.
Klatovský byl zaměstnán jako dovedný truhlářu
firmy Moraut a Comp. a byl prý něžným manželem
i otcem. Co jej k strašlivému činu přimělo, zůstává
hádankou; sousedé tvrdí, že manželka jeho si stěžo-
vala, že od doby, kdy trpěl zápalem plic, stal se
těžkomyslným a bála se, aby nezešílel. Snad spácha
čin svůj v návalu choromyslnosti.
= Zkáza bibliotéky. Ve Falkenbergu, neda-
leko Metzu, pořídilo město před delším časem ke
vzdělání obyvatelů dosti slušnou knihovnu, ale ve
své skouposti nezjednalo k ní pořádného knihovníka
nýbrž půjčování knih a »vedení« celé knihovny ob-
starával kostelník. Starý ten pán nevěnoval mnoho
péče knihovně a tak usídlil se v ní prach na kolik
prstů. Konečně na knihovnu v obci zapomenutoa
nikdo do místnosti, kde uložena, po delší čas ne-
vkročil. Až v těchto dnech dostal obecní úřad přípis
z města, o kterém ani starosta ani tajemník nevě-
děli. Vzpomněli si náhodou, že v obecní bibliotéce
jest repertorium míst a tajemník šel ho vyhledat.
Jaký byl jeho úžas, když místo knihy našel pouze
desky. Na sta knih bylo »representováno« pouze de-
skami a listy vytrženy. Vyšetřováním se zjistilo, že
synek kostelníkův navštěvoval knihovnu, vytrhal zde
spousty listů a prodával je — na kornouty. Zbyly
pouze splesnivělé knihy, za které by nadějný syná-
ček ničeho nedostal. »Voss. Ztg«, jež zprávu tu
přináší, radí moudrým otcům, aby desky prodali
ševcům na podešve a tak dokonali Koniášovo dílo.
= Ukradená Madonna del Rosario. Z chrá-
mu Santa Sabína na Aventíně v Římě byl v mi-
nulém týdnu v noci ze čtvrtka na pátek ukraden
olejový obraz Madonny od malíře Sassoferata, jenž
žil v Římě v 17. století a napodobil malby Rafae
lovy. Když se kostelník v noci ubíral chrámem od
#4
alto_textblock
#4
mnicha, jenž náhle onemocněl, uzřel v kapli sv. Do-
minika nápadné světlo. Zašel tam a nalezl na zemi
povalenou hořící svíci. Když se rozhlédl kaplí, uzřel,
že z oltáře schází obraz i s rámem. Obraz byl dva
metry vysoký a jeden metr široký, takže musilo být
dle všeho pachatelů více. Před časem chtěl tento
obraz koupiti nějaký Američan a nabízel zaň 100.000
lir, byl však odmítnut. Na to žádal, aby směl si dáti
zhotoviti aspoň kopií, což mu dovoleno. S kopií
však nebyl spokojen a nepřijal ji od malíře. Má se
za to, že tento Američan buď sám anebo svým při-
činěním má na umělecké krádeži podíl. Dosud není
po obrazu ani po pachatelích stopy.
= Za čtyři dni z Brém do New Yorku
Pozoruhodnou kapitolou v dějinách námořní dopravy
mezi Evropou a Amerikou jest dojista projekt mr
Jiřího Wilsona, presidenta »Atlantic Shipping Com
pagny«, která před rokem byla založena. Nedávno
přinesli jsme zprávu, dle které »Parsons Turbin
Compagny« chce poříditi parník, jenž by vykonal
dle výpočtu inženýrů strojních cestu ze Southamp-
tonu do New-Yorku v pěti dnech. Mr. Wilson chce
však svým parníkem dokázati tuto cestu za čtyři
dni. Místo topení uhlím zavede na novém parníků
to pení texasským olejem, kterého 800 tun za 4000
dollarů pro jednu cestu postačí. To značí proti uhlí
úsporu 5600 dollarů. Rovněž tím bude úspora na
personálu obnášeti 2200 dollarů a nebude pro nádoby
s olejem zapotřebí takového prostoru, jako pro uhlí.
Projekt ten má býti během příštího roku uveden ve
skutek.
= Neuvěřitelný obraz mravů sděluje se
ze Sicilie. V obci Alfa v provincii Palermo zatčen
byl kněz pro znásilnění své neteře. Při vyšetřování
vyšlo na jevo, že náležel zločinné společnosti, která
sestávala z kněží a zvala se »andělskou sektou«.
Tato sekta společnými silami získávala si přízeř
žen při zpovědi, jimž namlouvala, že mají v těle dé-
mony, které mohou pouze kněží »andělské sekty
vyháněti. Jak se toto vyhanění dálo, nesměly pro-
zraditi, jsouce vázány tajemstvím, které z nich kněží
vynutili. Nejpodivuhodnější při tom jest, že tato
»sekta« trvala již před rokem 1893, kdy biskup z Ce-
falu vydal cirkulář, ve kterém se vzpomíná již exi-
stence těchto zločinných kněží a všichni počestní
kněží se vyzývají, aby k vymýtění tohoto zla přispěli.
= Americká reklama. Na zvláštní způsob
reklamy připadl mastičkář a vyrabitel zázračných
prostředků pro;vzrůst vlasů a vousů jmenem White
v San Franziscu. Našel si spisovatele a svým nákla-
dem vydal román, jehož hrdinou jest zamilovaný
mladý šlechtic, jenž jest v nejvyšším stupni zoufal-
ství a chce se zastřelit, poněvadž jeho dulcinea jej
odmítá pro jeho holobradost a holohlavost. V kriti-
ekém okamžiku, když šlechtic nabijí již revolver, za-
klepe pošťák na dvéře a přináší číslo novin. Před
smrtí ještě chce si je šlechtic přečísti a tu zrak jeho
padne na děkovný inserát, adresovaný mastičkáři
Whitovi. »Sapristi, to by mohlo ještě snad něco být,«
zvolá šlechtic, odhodí revolver a spěchá do krámu
Whitova. Za tři dni pak jest již šťastným ženichem
a má vlasy a vousy jako lesní muž. A to všechno
způsobí zázračná masť p. Whita na vlasy a vousy.
končí román.
= Žurnál, spojený s loterií. Pro získání
abonentů při spoustách časopisů jest zapotřebí budto
vynikajícího obsahu listu, nebo reklamy, nebo švindlu.
#5
alto_textblock
#5
Nový americký list, vydávaný v New. Jersey, přišel
na myšlenku spojit vydávání listu s loterií. Každý
řádný abonent má právo vsadit si v administraci
tohoto listu bezplatně jako do jiné loterie a jednou
týdně se táhne. Hlavní výhra obnáší 100 dollarů. Za
to ovšem stojí naděje na výhru a krom toho noviny.
Proto také list ten, zvaný »Fortuna«, má prý již na
deset tisíc odběratelů.
= Nadšené ovace tanečnici. V italských
divadlech delší dobu slavila triumfy tanečnice se-
ňora Dorida, která ze svých vystoupení získala si
pěkný kapitál, jenž umožnil jí dovoliti si všelijaký
přepych. Krom letohrádků, bohatých toilet a šperků,
pořídila si nádhernou ekypáž s plnokrevnými ořia
z různých důvodů přibrala si hloupého kočího, je-
muž dala rozkaz, aby do ničeho se nemíchal, nic
neviděl a neslyšel. Za to dávala mu velice pěkný
honorář a on také věrně plnil její služby. Než při
posledním pohostinském vystoupení v italském jed-
nom městě stala se jí poněkud nepříjemná příhoda.
Když prováděla na jevišti své »andělské pósy«, za-
sypána byla kvítím a ovacemi, po představení pak
nadšení ctitelé vypřáhli jí koně z kočáru a sami tri-
umfálně ji vezli k jejímu obydlí. Hloupý kočí zůstal
při tom k velikému gaudiu obecenstva seděti na
kozlíku a ballerina, která děkovala na všechny
strany, ani jej nezpozorovala. Druhého dne však,
když chtěla si vyjeti na procházku, přiběhl kočí na-
horu celý uděšený, že nadšenci — doposud koně do
maštale nepřivedli. List, který tuto rozmarnou hi-
storku přináší, poznamenává, že také už je asi ne-
přivedou.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze-
#7
alto_textblock
#7
Dne 24. července 1901: Černý Rudolf, fo-
tograf, 31 rok, 25—VI. Dědek Antonín, strojník, 49
roků, 1385—II. Ždimerová Růžena, manželka ruka-
vičkáře, 21 rok, 597—VII. — Ve všeobecné ne-
mocnici: Cipra Matěj, dělník, 24 roky. Hrabě Vá-
clav, nádenník, 42 roky. Jenšovská Rosalie, vdova
po kotláři, 50 roků. Kramperová Marie, manželk
dělníka, 36 roků. Loquensová Marie, manželka tru-
hláře, 37 roků. Němečková Antonie, vdova po cvo-
kaři, 79 roků. — U milosrdných bratří:
Kočka Václav, kamnář, 56 roků.
#8
alto_textblock
#8
Aréna na Smíchově.
V úterý 30. července.
Začátek o 7. hod.
Naposledy v této saisoně
Hotel »u pěti strašidel-.
Fraška o třech jednáních. Napsal Georg Faydeau,
přeložila Olga Nápravníkova.
Denní prodej lístků u knihkupců pp. Urbánka a Kapra
a Kotka na Smíchově.
18300
#9
alto_textblock
#9
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
#10
alto_textblock
#10
Začátek o 1/27. hodině.
#11
alto_textblock
#11
V úterý 30. července.
Třetí večer cyklu mladých autorů.
Pocestný.
Drama o 1 dějství. Napsal J. Havlíček.
Na to: Konkurenti.
Kancelářská komedie o 1 dějství. Napsal Rudlot.
K závěrku
18273
Poslední výstřel.
Fraška v 1 jednání od Václava Hromádky.
#12
alto_textblock
#12
176
#13
alto_textblock
#13
173
#14
alto_textblock
#14
»Tak vy jste ho tedy četla! Toho jsem ovšem
nevěděl! Připadněme tedy na něco jiného«
A odfukuje silně z dýmky Frere ponořil se v lite-
rární přemýšlení.
Sylvie sedíc podle něho zírala nevrle na něj a če-
kala na šťastnou myšlénku, jež mu ale pořád ještě ne-
napadala.
»Jak hloupý, věru že hloupý člověk jste, Budu ráda
až budu opět u tatínka! Ten umí tolik povídati, skorem
jako starý Danny !«
»Danny umí pohádky ?«
»Danny!« — To zvolala Sylvie tak, jakobyse
řeklo: »Walter Scott !«
»Ovšem že umí Danny pohádky a jaké ! Myslím -
— i pohlédla při tom na něj s výrazem vlastní své pře-
vahy
— že neznáte ani historii o Bonsheem!«
»Nikoli !«
»Také ne historku o »bělouši peppevském ?.
»Ne le
»Ne! To jsem si myslila hned. Ani historiio
»Trpaslíku a obru?«
»Nikoli!«
Sylvie povstala z výstupku, na němž byla seděla a
pohledla na kouřícího tvora před sebou s hlubokým po-
hrdáním.
»Pane Frere, jste skutečně hrozně nevědomýml
Odpusťte, dotýkám-li se snad citů vašich, ale na svo
stáří jste skutečně hrozně nevědomým.«
Moric Frere rozlobil se poněkud.
»Jste impertinentní, Sylvie !«
»Slečna Vichersova jmenuji se, pane poručíku Frere.
Pohovořím si raději s panem Batesem.«
#15
alto_textblock
#15
Vichers, jenž byl příliš zaměstnán, než aby se mohl
sám na skálu vypraviti, přijal toto zdánlivě zcela přiro-
zené vysvětlení věci bez dalších okolkův. Vězeň zahynul
— děl si — ať již nehodou neb vinou vlastní. Byla to
buď sebevražda aneb pokus útěku a dřívější počínání
Rufa Dawesa oprávňovalo zúplna zvláště k domněnce
poslední. V každém případě byl Ruf Dawes mrtev!
Jak Trake správně poznamenal, nemohl nikdy, ře-
tězem zatížen, přeplouti záliv a když »Ladybird« hodinu
na to plul kol Grummetovy skály, věřili všichni na palubě,
že tělo posledního obyvatele skály spočívá hluboko pod
vlnami, jež omývají kýl lodě.
#16
alto_textblock
#16
vI
#17
alto_textblock
#17
Poslední z Macquarie Harbouru.
#18
alto_textblock
#18
Ruf Dawes byl těmi, již vypluli po »Ladybirdu«, po-
kládán za mrtvého; jeho obdivuhodné uniknutí zůstalo
ale rovnéž neznámo těm, kteří zůstali ještě na Sařině
Ostrově.
Moric Frere pak, myslil-li vůbec na vězně na skále,
soudil jistě, že jest již dávno s »Ladybirdem« na cestě
k Hobart Townu.
Osmnáct osob na palubě »Ospreye« nevědělo nico
tom, že loď vyslaná vrátila se bez vězně.
Ostatně také nikdo z nich neměl času o věcech
těch přemýšleti.
Morie Frere, jemuž záleželo velice na tom, aby
prokázal svoji obratnost a ráznost, dodržoval muže své
Ztracen pro život.
44