#1
alto_textblock
#1
Zemřeli v Praze.
Dne 29. září 1900: Vintrová Marie, dcera
klempíře, 3 hodiny, čís. 229—II. Brejcha Josef, děl-
ník, 313/4 roku, čís. 234—V. — Ve všeobecn
nemocnici: Sklenářová Terezie, manželka obuv-
níka, 32 roky. Stibůrek Václav, syn domkáře, 11r
Duffek Josef, strojník, 34 roky. Cicvárek Václav, syn
nádenníka, 18 roků. Mašatová Marie, manželka děl-
níka, 52 roky. Šindelářová Barbora, manželka hoky-
náře, 44 roky. — V josefovské nemocnici:
Ofnerová Pavlína, soukromnice, 46 roků. — U milo-
srdných bratří: Liška František, číšník, 31r.
Dne 30. září 1900: Sokol Josef, bývalý
obchodník, 82 roky, 852—I. Šmidt Jan, bývalý
správce, 70 roků, 1638—II. Šetelík Antonín, studu-
jící, 21 rok, 610—III. Saglova Marie, dcera služky,
6 měsíců, 875—I. Kellnerová Marie, manželka sluhy,
80 roků, 263—II. — Ve všeobecné nemo-
nici: Brož Josef, c. k. vrchní celní kontrolor, 38
roků. Mlynář Josef. chalupník, 56 roků.
Dne 1. října 1900: Jelínková Ludmila, šva-
dlena, 35 roků, 1016—I. Urazilová Růžena, man-
želka hostinského, 28 roků, 421—VII. Zika Antonín,
syn řezníka, 2 roky, 760—I. Kletetschka Jan, hosp.
ředitel v. v., 78 roků, 1638—II. — Ve všeobecné
nemocnici: Datzmann Antonín, puškař, 57 roků.
Vesteková Anna, dělnice, 68 roků.
#2
alto_textblock
#2
Na Husův fond.
Karlův Týn. V. T. . . ..
K tomu z eís. 262. odp. ze dne 22. září 1900 K 13.081.64
K 13.086.
V celku odevzdáno
#3
alto_textblock
#3
. . . K 5.—
#4
alto_textblock
#4
Českoslovanské jednotě v Praze.
Praha. Hosté »U Fleků«, dvouhaléřovou
K 20.—
sbírkou
K tomu z č. 61. odp. ze dne 3. března 1900 K 506.—
#5
alto_textblock
#5
V celku odevzdáno K 526.—
#6
alto_textblock
#6
Národnímu divadlu v Brně.
Praha. Jan Páv, posluchač filosofie na
K 42.71
české universitě v Praze
K tomu z č. 151. odp. ze dne 2. června 1900 K 6.446.48
#7
alto_textblock
#7
V celku odevzdáno . . K 6.489.19
#8
alto_textblock
#8
Matici školské v Mistku.
Praha. Při sňatku sl. Emilky Pelcovya
učitele p. B. Bendy z Dejvic, vybrala
drůžička Aninka Zabranská s p. Frant.
Janouškem
. .
V celku odevzdáno . . K 6139e
Spolku „Komenský“ ve Vidni.
K 5.—
Karlův Týn. V.T.
Okřinka u Poděbrad. Hospodářská správa-
Úhrnem
K tomu z č. 269 odp. ze dne 29. září 1900 K 40. 653.4
#9
alto_textblock
#9
K 12.—
#10
alto_textblock
#10
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#11
alto_textblock
#11
K tomu z č. 227. odp. z 18. srpna 1900 K 601.9e
#12
alto_textblock
#12
V sobotu 6. října.
#13
alto_textblock
#13
21. hra v předpl.
1. čtvrtka.
Byl jednou jeden král.
Pohádková komedie o sedmi obrazech. Dánsky na-
psal Holger Drachmann. Pro české divadlo upravil
Boh. Kaminský. Hudbu složil P. E. Lange - Müller.
Režisér Edm. Chvalovský. Dirigent Fr. Picka.
Po třetím obraze delší přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec před 10. hodinou
#14
alto_textblock
#14
4.—
#15
alto_textblock
#15
9.—
#17
alto_textblock
#17
V celku odevzdáno K 40.662.4
#18
alto_textblock
#18
Frávě vydán ročník XIX
#19
alto_textblock
#19
Kalendář
#20
alto_textblock
#20
českých s wt
#21
alto_textblock
#21
hudebníků
#22
alto_textblock
#22
na rok 1901.
#23
alto_textblock
#23
S podobiznami V. J. Novotného, Ot. Ševčíka, Št. Su-
chého a B. Vášky.
OBSAH: Kalendarium na r. 1901. — V. Nejdl:
K našim podobiznám. — B. Kašpar, ředitel kůru:
Nejdůležitější pro nás zákony a nařízení. — K.
Knittl: Stručná nauka o hud. nástrojích. — Hudební
adresář. — Doplňky a opravy adresáře českoslov. řed.
kůrů, varhaníků atd. — Národní divadlo. — Konser-
vatoř. — Poplatky kolkové. — Osobní daň z příjmů.
— Rozvrh hodin pro 4 čtvrtletí. — Denní poznámky.
Cena vkusně váz. 2 K 40 h., poštou 2 K 50 h.,
do ciziny 2 K 70 h.
2790
Nakladatel Fr. A. Urbánek, český knihkupec
v Praze, vedle Národního divadla.
— Prvý český závod hudební. =
#24
alto_textblock
#24
VAŠE BLAHORODÍ!
#25
alto_textblock
#25
Rodinám odsouzených Slováků
uherských.
Seč u Litomyšle. Ant. Suchý 1 K, J.
Kašpar 1 K úhrnem . . . . . . .
Žižkov. Kuželkáři z »Panoramy« a čtvrteční
partie z pardubické pivnice
Praha. Hosté »U Fleků« (dvouhaléřová
sbírka)
Libštát. Dr. K. Kramář zasílá od libštátské
mechanické tkalcovny
#27
alto_textblock
#27
9.—
#28
alto_textblock
#28
50.—
#29
alto_textblock
#29
20.—
#30
alto_textblock
#30
Arena na Smíchově.
V sobotu 6. října.
Začátek o 1/27. hodině
To jsem sám rád.
(Pokračování veselohry: U bílého koníčka.)
#31
alto_textblock
#31
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech
#32
alto_textblock
#32
Kladu sobě za čest upozorniti Vás na výhodné
nakupování
#33
alto_textblock
#33
kávy ačaje
#34
alto_textblock
#34
2896
#35
alto_textblock
#35
81.—
Úhrnem
K
K tomu z č. 269. odp. ze dne 29. září 1900 K 311.—
V celku odevzdáno K 392.—
#36
alto_textblock
#36
Pérové boa
Ryšové boa
největší výběr nejlevnějí v
v tržnici modního zboží
2807
firny
J. Novák v Praze,
ve Vodičkově ul. ,u Štajgrál.
#37
alto_textblock
#37
V sobotu 6. října.
Začátek o 1/27. hodině
Ve prospěch opuštěných dítek na Král
23308
Vinohradech.
Dva malí tuláci.
Sensační hra o 7 obrazích. Napsal P. Decoureelles
Hraje se za každého počasí poněvadž střecha
jest úplně kryta.
#38
alto_textblock
#38
Divadlo, Uranla“ na výstavišti v Kr. Oboře.
Ředitel V. Suk.
23295
Začátek o 1/28. hodině
V sobotu 6. října.
Poslední představení národního dělnictva.
Pohostinská hra pana Jos. Strouhala.
Stávka.
Po prvé
Po prvé.
Drama o třech jednáních od J. Borotinského.
#39
alto_textblock
#39
prostřednictvím mého prvního českého zasí-
latelotví, jehož vedení a osobní řízení se všemož-
nou péčí a vynikající přesností stále s větším zájmem
se potkává.
Vlastenecká snaha, poctivým a reelním způsobem
obchod v tomto odvětví do rukou českých převésti,
neminula se za přispění našeho vzácného českého
charakteru s účinkem, čehož důkazem, že zejmena
náš uvědomělý český venkov používá v hojné míře
tohoto přímého nákupu z první ruky
Zakázky vyřizuji z příčiny rychlého a nejjedno-
duššího účtování dobírkou; při zaslání obnosu předem
volno sobě 2% z obnsu sraziti.
Cenníky na požádání. Kávy a čaje za-
sílám též dle předem zaslaných vzorků.
S výrazem nejhlubší úcty
Jan Kubrycht, Praha,
Malá strana, Tržiště.
#41
alto_textblock
#41
— 160 —
#42
alto_textblock
#42
157
#43
alto_textblock
#43
prozrazovalo jedno z oněch feudálních sídel, na která
Bretoňsko jest hrdo, snad právem; neboť jsou v této
zemi gaélické jaksi kamennými dokumenty z oněch tem-
ných dob, kteréž předcházejí založení monarchie.
Slečna de Verneuil, v jejíž obraznosti slovo zámek
vyvolalo vždy tvary obvyklé představy, zaražená nad po-
nurým vzezřením tohoto obrazu, seskočila lehce z kolesky.
a pozorovala jej úplně sama, rozvažujíc v uleknutí, k čemu
by se měla rozhodnouti. Francine pozorovala, že paní du
Gua si radostně oddechla, když viděla, že vyvázla z moci
modrých, a bezděčný výkřik uklouzl mladé venkovance,
když hlavní vrata byla zavřena a když se viděla v této
jaksi přirozené pevnosti uvězněnou. Montauran přiběhl
rychle ke slečně de Verneuil, neboť uhodl, s jakými my-
šlenkami se obírá.
— Tento zámek, pravil s lehkým smutkem, byl
zničen válkou jako moje plány, které jsem pro naše
štěstí sestavoval, vámi.
— Kterak to? tázala se u velikém překvapení.
— Jste krásnou, šlechetnou a duchaplnou mladou
ženou? odvětil s ironií opakuje jí slova, která k němu
při jejich rozmluvě na cestě tak samolibě pronesla.
— Kdo vám řekl opak toho?
— Věrohodní přátelé, kteří se zajímají o moji bez-
pečnost a bdí, aby zmařili zrádné úmysly.
— Zrádné úmysly, pravila posměšně. Což, jsou
Alencon a Hulot již tak daleko za námi. Nemáte paměti,
což je nebezpečným nedostatkem pro náčelníka strany!
Pakli však přátelé ovládají tak mocně srdce vaše, dodala
s vybranou impertinencí, mějte své přátele v úctě. Nic
nevyrovná se radostem přátelství. S bohem! Ani já ani.
vojíni republiky sem nevstoupíme.
#44
alto_textblock
#44
zraky vaše? tázala se mladého náčelníka, kterýž na ni
pozorně pohlížel.
— Citu, kterýž nesmí zdvořilý muž vyjeviti žádné
ženě, buďsi kterákoliv, odpověděl markýz de Montauran
tichým hlasem, nakloňuje se k ní. Bylo třeba žíti v této
době, dodal hlasitě, bychom viděli dívky zastávati úřad
kata, ano překonávati tohoto ve způsobu, jakým si po-
hrávají popravní sekerou ...
Pohledla na Montaurana upřeně, potom pak, jsoue
u vytržení nad tím, že tento muž ji urazil v okamžiku,
kdy jeho život byl v jejích rukou, šeptala mu do ucha,
usmívajíc se, s líbeznou lstivostí:
— Vaše hlava je příliš oškliva; kati by jí nechtěli,
nechám si ji.
S překvapením pohlížel markýz okamžik na tuto
záhadnou dívku, jejíž láska triumfovala nade vším i nad
nejurážlivějším příkořím a jež se mstila jen odpuštěním
urážky, jaké ženy neodpouštějí nikdy. Zrak jeho byl
méně přísný, méně chladný a do jeho rysů znenáhla se
vkrádal výraz melancholie. Jeho vášeň byla již mocnější
než sám tušil. Slečna de Verneuil přestávajíc na slabé
této záruce touženého smíru, pohlížela něžně na šlechtice,
vysílajíc k němu úsměv, podobající se polibku: potom se
sklonila zpět do pozadí vozu, neboť nechtěla opět učiniti
pochybným výsledek tohoto blaho věštícího dramatu, do
mnívajíc se, že přervanou nit děje svým úsměvem opět
navázala. Byla tak krásná, uměla tak znamenitě vítěziti
nad překážkami v lásce! Byla tak velice zvyklá vším si
pohrávati a osud svůj náhodě svěřovati! Milovala tak ve-
lice nepředvídané a bouře života.
Z rozkazu markýze opustil brzy potom vůz silnici
a ubíral se k la Vivetire hlubokým úvozem, vtěsnaným
40
Chonani.