Číslo 341

Strana 2.

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 13. prosince 1900.

učitelé němečtí ve městech českých rovněž jako čeští po 10 letech jmenováni bývají, táží se podepsaní: Jest Vaší Excellenci známo toto jednání c. k. okr školní rady v Liberci proti českým učitelům? Jest Vaše Excellence ochotna naříditi, aby oběmu jmenovaným záhy stalo se po právu a spravedlnosti, tak jako se stává často v zál-žitostech Němců se týkajících? Přechází se k jednacímu pořádku Po zprávě přisedícího zemského výboru posl. dra Škardy schvaluje se volba posl. Jana Vavřince Hof- fera a Frant. Kratochvíla. Posl. Materna, podává ve druhém čtení zprávu komise rozpočtové o správě zemského výboru týkající se účetní závěrky z fondu České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, pak reservního fondu téže Akademie a ostatních při téže Akademii zřízených fondů za rok 1899. Vzhledem k tomu, že v uplynulém období Akademie slavila 10leté výročí svého trvání, poukazuje zpravodaj k některým důležitým momentům z dějin jejího dosavad- ního trvání a zmiňuje se o významu tohoto ústavu pro český národ a praví; Čím jest existence a zabezpečení působnosti České Akademie českému národu v jeho boji „vlastní silou“ za nejdražší statky podnikaném prosloveno bylo ve slav- nostní schůzi náměstkem protektora J. J. knížetem Jiřím Lobkowiczem slovy tak význa m- nými že památný projev ten dojista ne- vymizí z myslí a srdci našich Když byl řečník s náležitým uznáním vyslovil se o zásluze „neznámého“ zakladatele, byla účetní závěrk schválena. Dalším předmětem denního pořádku jest druhé čtení zprávy komise rozpočtové o zprávě zemského výboru ohlednéúroků z prodlení ze zemský ch přirážek v předepsané lhůtě nezapla- cených. Výše již uvedený návrh byl schválen po od- poručení zpravodaje posl. Heřmana J andy bez debaty. Kníže arcipiskup pražský, rektor české university prof. dr. Stupecký, rektor něm. university dvorní rada prof. dr. Chiari (virilisté) a nově zvolení posl. Bareuther, Hoffer a Kratochvíl sklá- dají slib. Návrhy podali: posl. dr. Dyk a soudr., Joset Hodejs a soudr., Ant. Černý a soudr., posl. Kož- mín a soudr. ohledně úlev pohrom živelních. Posl. dr. Lad. Dvořák a soudr. podávají návrh n předložení sněmu slavnostního prohlá- šení Jeho cís. a král. Výsosti arcikní- žete Františka Ferdinanda d'Este z 28. června 1900. Slavný sněme! Jeho cís. a král Výsost arcikníže Fran- tišek Ferdinand d'Este prohlásil dne 28. června 1900 slav- nostním způsobem, dovolávaje se ustanovení domácích zá- konů nejv. domu o důsledcích t. zv. nestejnorodého sňatku, že dětem pocházejícím z manželství, jež dne 1. července 190) s vysoceurozenou paní Žofií hraběnkou z Chotkova Vojmína uzavřel a které bylo morganatickým prohlášeno,a potomkům jejich nepřísluší právo na trůnní posloupnost v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených a tím také v zemích koruny uherské, že z posloupnosti trůnní jsou vylončeni. Úprava poměrů posloupnosti na královský trůn český náležela vždy jako záležitost zemská ke kompetenci sněmu království českého, jak toho dokladem jsou majestáty císařův a králův, jako privilegium císaře Bedřicha II. z 26. září 12 2, zákon následnický ku žádosti krále Jana dne 11. června 1341 sněmem usnesený, a zvláště zlatá bulla císaře a krále Karla IV. slavné paměti ze 7. dubna 1348, rovněž jako majestát krále Vladislava z 11. ledna 1510 a krále Ferdinanda I. z 2. září 1545, neméně pak obnovené zřízení zemské z 10. května 1627 čl. A) 1. a sankce pragmatická z 19. dubna 1713. Tato sankce pragmatická majíc původně povahu řádu domácího, stala se podstatnou částí platného ústavního práva zemí koruny české následkem toho, že sněmy těchto zemí k ní k žádosti Jeho Milosti královské císaře Karla VI. přistoupily, což stalo se na sněmu králov- ství českého usnesením ze dne 16. října 1720 vyhlášeným v tištěných artikulích sněmovních. Kompetence sněmu království českého byla touto po- slední úpravou dědičné posloupnosti členů nejjasnější dynastie Habsbursko-Lotrinské výslovně a nepochybně uznána jednak přístupem sněmu českého k pragmatické sankci ve- formě zákonné, při čemž stavové čeští současně se dovolávali dosa- vadních privilegií, řádů a zvyklostí království českého, jed- nak prohlášením Jeho Milosti královské císaře Karla VI. ze 3. března 1721, kterým sněmu království českého vyslovil nejvyšší zalíbení za to, že přistoupil k pragmatické sankci. Příslušnost sněmu v této příčině není ani dle nynější ústavy prosincové z r. 1867 nikterak pochybna, neboť ústava tato neuvádí úpravu trünního nástupnictví mezi záležitostmi dle § 11. stát. zákl. zák. ze dne 21. prosince 1867 č. 141 ř. z. řišské radě vyhraženými, tak že dle § 12. téhož zákona jsou tu sněmům zemským výhradně příslušnými. Také právní povaha posloupnosti na staroslavný trůn království českého jako státu nedílného, dědičného, po případě volebního — dle vůle vladaře jest sbor representativní spolu představite- lem svrchované moci státní — odůvodňuje neméně přísluš- nost sněmu v otázkách týkajících se posloupnosti na krá- lovský trůn český. Uvažujíce, že jest žádoucno, aby o tak závažném po- měru, jenž byl předmětem shora uvedené slavnostní dekla- race ze dne 28. června 190, v budoucnosti žádné pochyby vzniknouti nemohly, a aby následkem toho tato významná záležitost ústavní cestou příslušnému foru sněmovnímu byla předložena, uvažujíce dále, že i říšskému sněmu koruny uherské deklarace ze dne 28. června 1900 ſbyla předložena, aby ji v zákony státní inartikuloval, dovolují si podepsaní činiti návrh: Slavný sněme, račiž se usnésti: C. k. vláda se vyzývá, aby sněmu předložila uvedené slavnostní prohlášení z 28. června 1900. Ve směru formálním navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán 15členné komisi, volené po 5 členech z každé Posl. dr. Pacák a soudr. podávají na místodržitele, jako zástupce vlády, dotaz, týkající se zavedení ny n ěj- šího nezákonného sťavu jazykových poměrů u úřadů státnich v království českém. Dotaz ten zní: „Když dne 17. října 1899 stal se ten neslýcháný čin že státní správa submitovala před bouřnou obstrukcí ně-

kurie.

meckou a zrušila jazyková nařízení Gautschova, tu v pří- slušném nařízení uvedla, že ohledně užívání zemských js- zyků má zavésti se onen stav, který již od počátku pů- sobnosti nařízení z 5. dubna 1897 č. 12. ř. z., t. j. až do 17. dubnu 1897 trval.“ Tehdejší ministr-president hr. Clary v sezení sně- movny poslanecké ze dne 17. října 1899 pospíšil si, aby prohlásil, že říditi se chce jen zákonem a že úpravu ja- zykových poměrů jen cestou zákona uskutečniti zamýšlí. A totéž opakoval nynější ministr-president dr. Körber v se- zení sněmovny poslanecké dne 22. dubna 1000. Zákonný stav otázky jazykové v království českém byl a jest před po vydání jazykových nařízení úplně stejný a nezmě- něný V království českém platné z kony stanovící poměry jazykové jsou 1. Obnovené zřízení zemské ze dne 10. května 1627, kterým jazyk německý s jazykem českým, dosud jediné v zemi platným, byl rovnoprávným v celé zemi prohlášen. 2. Nejvyšší kabinetní list ze dne 8. dubna 1848, kterýž ve smyslu tehdejšího veřejného práva za zákon považovati se musí. (Rozhod. nejvyšš, soudu ze dne 13 prosince 1898 č. 14931.), jenž stanoví rovněž rovné právo obou jazyků zemských celé oblasti českého království u všech úřadů státních a zemských a jenž posud žádným pozdějším zá- konem zrušen nebyl, o němž však cirkulárním nařízením vrchního soudu král. českého ze dne 30. května r. 1848 č. 9533, uveřejněném v provinciální sbirce zákonů z r. 1848 sv. XXX. č. 119 bylo prohlášení, „že ním byly všechny předpisy a zvyky, které rovnoprávnosti obou zákonů od- porují, na základě Nejvyššího zmocnění za zrušené prohlášeny.“ Článek XIX státních základních zákonů ze dne 21. prosince roku 1867 číslo 142, zaručující rovnoprávnost jazyků, potvrzuje také zásadní rovno- právnost obou zemských jazyků v království českém základními zemskými zákony uznaných. V zákonech těchto nečiní se žádného rozdílu v jazykových poměrech pokud týká se tak zvaného vnitřního neb zevnějšího úřado- vání, nýbrž stanoví se rovnoprávnost obou jazyků zemských ve všech oborech státní správy bezvýminečně. Jen v objemu těchto zákonů vlády oprávněny byly a jsou vydávati naří- zení a ve všech ústavách ať parlamentárně, ať oktroyem vzešlých, tato zásada byla co základní zásada zákona při- jatá. Rozlišování ve vnitřní a zevnější úřadování co do otázky jazykové vyskytlo se teprve později, nejsouc žádným zákonem a žádným zákonným ustanovením zavedeno Pokud se týče tak zvaného zevnějšího úřadování, vydala vláda na- řízení ze dne 19. dubna 1880 čís. 14. z. z. a ze dne 23. září 1886 č. 17520, jež dosud v platnosti trvají, co do vnitřního úřadování ministerské nařízení ze dne 5. dubna 1897 čís. 12 z. z. (Badenova) a ze dne 24 února 1898 čís. 16. z. z. (Gautschova), jež nařízením ze dne 14. října 1899 čís. 59. z. z. bylo zrušeno, aniž by tím na zákonním stavu otázky jazykové v království českém mohlo býti co změněno. Není v království českém žádný zákon, kterým by se připouštěla nějaká výsada jazyka německého o tak zva- ném vnitřním úřadování a není tudíž žádné vládě možno nařízení nějakého ve smyslu přednosti němčiny vydati, leč výslovným porušením zákona, ana i nyní vláda oprávněna jest toliko ve smyslu S čl. 11. zákl. stát. zákona ze dne 21. prosince 1867 číš. 115 ř. z nařízení na základě zákonů vy- dávati. Dovoláváno-li se bylo ministerského nařízení ze dne 23 května a 30. června 1852 a ze dne 31. března 1856, tedy tyto nemají a neměly žádné právní platnosti, a sice: 1. Z formálního důvodu, že byly jen tajně vydávány a že nikdy v říšském zákonníku nebyly uveřejněny, což odporo- valo tehdá platnému cisařskému patentu ze dne 4. března 1849, § 2. a, b, c a § 7., ve kterém výslovně ustanoveno bylo, že uveřejnění ministerských nařízení v říšském zákon- níku jest vůbec jedinný zákonně předepsaný způsob prohrá- šení, aby nařízení stalo se závazným. 2. Neplatná byla tato nařízení také z materielního důvodu ve smyslu § 2. odst. c, císařského patentu ze dne 4. března 1849, ve kterém vláda oprávněna byla »vydávati nařízení ve svém oboru působ- nosti jen k provádění zákona«. Zde pak vůbec takový zákon není a nebyl, tato nařízení tudíž čelila přímo proti celé řadě zákonů zemských, jež svrchu jsme uvedli a které pravý opak stanovily. 3. Kdyby i tato nařízení z roku 1856 platná byla bývala, zrušena byla čl. XIX. z. stát. zákonů naří- zením z 5. dubna 1897 čís. 12. z. z. a ministerským naří- zením ze dne 24. února 1898 č. 16. z. z. a nemohla po zrušení těchto nařízení obživnout. Vláda, která zrušila ja- zyková nařízení a nynější vláda, která v duchu vlády hr. Claryho dále jednala, neměla zákona, na zák'adě kterého by mohla v českém království němčině u vnitřním úřadování popřáti přednosti. Vláda hr. Claryho svý ministrem justič- ním dr. Vidinggrem, jemuž poměry v českém království byly naprosto neznámy, vzdor tomu že tvrdila, že chce se říditi jenom zák nem, vydala nařízení ministerstva práv ze dne 16. října 1899 praes. čís. 298, ve kterém stanovila: »že příště odpadnouti mi užívání obou zemských jazyků ve vnitřní službě a že v této jen německý jazyk co platný má býti užíván«. Tímto nařízením vláda hr. Claryho a její mi- nist. práv porušili nejhrubším způsobem zákony pro české království platné Od října r. 1899, kdy dopustila se vláda 17. října 1899 násilného porošení zákonných jazykových po- měrů v království českém až do doby nejnovější, neodvážila se vláda svá ne ákonná nařízení v plný skutek uvádět, ona dobře věděla, že nestává žádného zálona v království če- ském, dle kterého by mohla němčině zjednávati zase před- nost u vnitřním úřadování státních úřadů, poněvadž asi dobře cítila, že by svým jednáním přišla v úplný rozpor se svými slovy, že chce jednati dle zákona, neboť zákona takového není a nikdy nebylo. V době nedávné však ministr práv baron Spens-Boden a ministr financí dr Böhm-Bawerk způsobem protizákonným odporujícím veškerým zákonům platným pro království české, ano přímo porušujícím zá- konný stav jazykových poměrů v král. českém tajnými f r- many a tajným nabádáním přednostů úřadů zavádějí a za- vedlí u úřadů státních u vnitřním úřadování výlučně plat- nost němčiny, zavádějíce takto nezákonný faktický stav proti zákonnému stavu poměrů jazykových v království českém platných. Jest to neslýcháno, že mini terstvo, které veřejně prohlásilo, že chce říditi se jen zákonem, přímo ruší a no- hama šlape zákon, jejž šetřiti po zákonu jest povinno. A mi- nistr práv baron Spens-Boden naprosto ig oroval a ignoruje hlasy sborů, kterých zajisté v této otázce dbáti má a měl. Jest totiž známo, že vrchní zemský soud po zrušení jazyko- vých nařízení v plenárním sezení učinil usnesení jak vzhle- dem k nařízení z r. 1886 a nového soudního řádu má se při jednání u vrchního soudu předsejíti, aby rovnému právu zadost učiněno bylo. Tato usnesení leží nevyřízena na stolku ministra práv, jenž však tajnými fermany proti právu a zá- konu zavádí převahu němčiny do vnitřního úřadování. Vláda,

která prohlašovala veřejně, že chce býti vládou nestrannou. stává se čím dále, tím více výkonným orgánem německé le- vice a nemecké obstrukce. Kroky, které tato vláda v jazy- kové otázce učinila a činí, budí všeobecné rozhořčení, po v- vadž jsou proti všem právům a zákonům v království českém plat ným, ano jsou nejhrubším jich porušením. Pozvedáme hlasu svého proti takovému nezákonnému jednání a ptáme se vlády »Jakým způsobem chce odůvodsiti své kroky, které přímo proti zákonům českého království učinila, aneb je-li ochotna nezákonný nynější stav faktický, kterýž proti právu zavedla, se zákonným stavem poměrů jazykových v králov- ství českém v soulad uvésti?« Příští schůze dne 13. prosince 1900 o 1I. hod. dop.

Konec schůze v 1 hod. 20 min odpol

Zprávy politické. V Praze, 12. prosince. K situael. J. Vel. přijal dnes dopoledne před- sedu ministerstva dra. z Körbrů ve zvláštní audienci. Nové císařské nařízení na základě čl. 14. Říšský zákonník uveřejňuje právě císařské nařízení na základě čl. 14. stát. zákl. zák., kterým přisuzuje se obligacím dalmatské navigační výpůjčky v obnosu 400.000 K pupilární jistota Veliká sehůze křesťanských žen ve Vídni. Minulé neděle uspořádal spolek »Křesťanská rodina« ve Vídni velikolepou schůzi v lidovém sále. První řečník, princ Al. Liechtenstein, pravil: »Spolek »Křesťanská rodina« sleduje dva úkoly: mravní a hospodářský, chce, aby do rodin vnikal místo tisku židovského tisk křesťanský, a snaží se, aby křesťanský živnostník byl od křesťanů podporován. Zvyk bývá silnější než přesvědčení. Otravným tiskem židovským dosud a neustále křesťanský lid se uspává. Jako Číňané kupovali od Evropanů zbraně a nyní obra- cejí je proti nim, tak se děje i nám, kteří zanášíme peníze do redakcí židovských listů, které nám za naše peníze spílají. Kdyby dnes křesťané byli mezi sebou svorni a židé byli obmezeni jen na sebe, pak bychom viděli, kam by Israel dospěl. Nechť tedy spolek »Kře- sťanská rodina« úsilovně pracuje za svým cílem.« Saské ministerstvo kultu osvědčilo právě prazvláštní logiku, kteráž dělá věru svým »vyjas- něním« Sasku všecku česť. Dalo totiž uveřejniti v »Dr. Jour.« prohlášení, týkající se známé záleži- tosti prince Maxe a jeho kázání v Plavně. Mi- nisterstvo doznává v něm, že bylo zjištěno, že pro- jevům J. král. Výs. prince Maxe, do nichž bylo si tolik stěžováno, bylo při nejmenším buď špatně roz- uměno, nebo že nebyly v časopisech správně uveřej- něny. Zvláště dlužno — praví ministerstvo ve svém prohlášení — považovati za jisté, že J. kr. Výsost při svém tvrzení, že římsko-katolická církev v Sasku jest nyní těžce tísněna a mnohým utrpením v šane vydávána, nepomýšlela nikterak na zákonodárná neb jakákoliv jiná opatření státní vlády, nýbrž v první řadé na vnitřní utrpení církve těžké onemocnění biskupovo a pod., dále že prina Max, užívaje výrazu »infideli«, neměl na mysli evan- gelicko-lutheránské obyvatelstvo v Sasku, nýbrž spíše popírače Boha, kteří se snaží o rozšíření atheismu, a pak nevěřící socialisty, ostatně že také ani se ne- zmínil o nebezpečí, ležícím v obcování s jinověrci. Na základě vlastního prohlášení prince Maxe lze míti za to, že týž, již proto, aby nevyvolal nové roz- čilení a nevydal se v šanc jinakým nedorozuměním a nemilým projevům časopiseckým, v době poslední sám již nebude chovati přání, aby v Sasku vykonával veřejně církevně-úřední funkce. Kdyby se to stalo však přece, byla by pak státní vláda dojista k tomu odhodlána, aby vykonala svou, zákonem jí předepsanou povinnost, čelící k ochraně veřejného pokoje. Ministerstvo kultu dává tedy princi Maxovi, když bylo nuceno vyznati, že jest úplně nevinen, la- skavý pokyn, aby v Sasku církevních funkcí více nevykonával, a připojuje pro prince přímo urážející po- známku, že dovede chrá iti veřejný pořádek. Proti komu? Proti králo vu vnuku? Je v tom logika? Či nebylo ministerstvu kultu spíše prohlásiti, že do- vede prince Maxe chrániti ve vykonávání jeho práce jako katolického kněze a proti štvanici, již proti němu zahájili pastoři? Ostatně obsahuje prohlášení saské státní vlády nezamýšlenou jemnou satiru proti saské nesnášenlivosti, praví-li, že J. kr. Výs. sama nebude již si přáti vykonávati v Sasku veřejné církevní funkce. Ano, pustá štvanice pastorův musí ušlechtilé povaze prince Maxe se zoškliviti a znechutiti mu vše- liké vystupování v jeho ještě tak opozděné a nesná- šenlivé vlasti. Vítězsiví anglické diplomacie. Řeč, kte- rouž měl Chamberlain v anglické sněmovně, jest plna hrdého sebevědomí Anglie. Chamberlain poukazoval vítězoslavně k tomu, že Krüger chodí po Evropě jako chudý žebrák a že ani jedna evropská vláda neodváží se vystoupiti proti Anglii ve prospěch Boerů. Z řeči Chamberlaina vychází na jevo, že je- dnou dojde ku světové allianci, největší to dosud, jakou dějiny znají, mezl Anglií, Německem a severní