Ročník XXXXIX.

pe

eompne

im al

ot

V Praze, v sobotu 14. srpna 1909

e átd

Číslo 223

Na ranaí avečerní listy předplácí se V Praze v administraci: na měsie. . . . . . 9 K na čtvrt leta . . . . 6 K — l s dvoji donáškouí na měsie. na čtvrt leta . . . . 7 K e2h ve fliálkách na měsic. . . . . . 2 K 30h Poštou na měsle na ktvrt ieta . . . . 9 K e s dvojí zásilkou na měsie- e na EtvriP ietn

A

I

V drobném prodejie ranní číslo o sobě . . za 6 večerni . . . . . . . za 4h Ve fliálkách na venkov 10 ranní cislo . . . . . vočerní . . . . . . . . 5h naeráty platí se hotově hapřed Předplsceni a inserty přijimá administrace v Marianské ul.,a Tam nacházejí se těž redakce, tiskárna a ezpedio „Národních Listů- Rukopisy se nevracejl

Vnější i vnitřní nesnáze Turecka.

Otázka kretská, o jejíž řešení a postupu zpravy docházející se střídají mezi nadějemi na zachování míru a ostřím meče, nikterak nevyčerpává všecka nebezpečí, jakýmž jest tak zvaný posavadní stav na blízkém Vy chodě vydán. Ani Turecko na straně jedné, ani Řecko na straně druhé jakožto jeho nej- bližší soupeř ve věci kretské nejsou totiž vlastní onou hybnou silou, kteráž nynější poplach pro Kretu způsobila. Nynější opětné vzplanutí otázky kretské jest spíše dalším a souvislým článkem onobo řetězu mezinárodní politiky, jenž svírá nové Turecko v jeho vnitřní nehotovosti: řadíc se vedle prohlášení neodvislosti Bulharska, vedle annexe Bosny a Hercegoviny, vedle ne utuchujíeích zmatků v Arabii a vedle nej- novějšího sensačního článku dalšího — uvol- nění plavby ruských válečných lodí úžinam cařihradskými. Každý z článků tohoto řetězu připojen byl do nesnází tureckých z jiného mocen- ského vlivu; tu středoevropského, tu západ- ního, zvláště anglického, tu ruského, ačkoliv jest nesporno, že jak Bulhaři, tak Řekové si přisadili na annekční akci bosenskou. Bul- harům se za podpory ruské podník jejich zdařil, Řekové však s otázkou připojení Krety zůstali tehdy jaksi stranou, nepovšímnuti. Když totiž na Kretě zvěděli, jaké změny nadešly v poměru Bulharska a Bosny a Her cegoviny ke svrchovanosti Turecka, učini i lid i sněm kretský nadšené prohlášení v němž se uznali za neodvislé na moci sul- tánově a »spojili« se s mateřskou zemí — s královstvím řeckým. Tehdejší vrchní správce ostrova Krety, bývalý řecký ministerský před seda Zaimis, meškal tenkráte mimo Kretua již se na ni nevrátil. I ostatní členové auto nomní vlády kretské složili ve sněmovně své hodnosti a sněmovna pak dosadila vlastní »výkonný komitét«, kterýž z nařízení sně- movny ujal se vlády ve jménu krále řeckého. Dne 8. října 1908 podána byla o těchto změnách písemná zpráva zástupcům (gene- rálním konsulům) ochranných mocností Anglie, Ruska, Francie a Italie, načež tito v odpovědi své připomenuli, že »spojení Krety s Řeckeme záviseti bude na souhlasu velmocí, kteréz převzaly závazky k Turecku, že však nie méně jsou ochotny blahovolně porokovati o této záležitosti s tureckou vládou, »bude-li zachován pořádek na ostrově a zaručena bezpečnost obyvatelů vyznání Mohamedova.- Aniž by bylo došlo na slíbené rokování s tureckou vládou, která byla četnými jinými ještě důležitějšími záležitostmi, zvláště vnitř ním převratem plně zaujata, odhodlaly se ochranné mocnosti odvolati v měsíci červenci t. r své posádky z ostrova, což Kreťané po- važovali za krok v jejich prospěch učiněný a za nepřímé uznání a schválení jednoty své s královstvím řeckým, zvláště když již od měsíce října r. 1908 veškeré vládní akty se děly jmenem krále řeckého a všecko úřad- nicivo se odělo řeckou uniformou úřadní zástupci ochranných velmocí udržovali styky s »výkonným komitétem« jako s oprávněnou a zákonnou vládou ostrova.

Skutečný stav na ostrově jest tedy ta- kový, že vnitřní správa ostrova jest tatáž jako ve skutečné některé provinci řecké, na venek pak jest ostrov pod ochranou velmoci a vzepřel se svrchovanosti turecké. Poplatek Kreta od r. 1889 vůbec žádný Turkům ne platí, tak že jest tak zvaná svrchovanos Turecka ve skutečnosti zcela bezvýznamnou Jest více než pravděpodobno, že by pří- padný pokus Turecka, zmocniti se ostrova válečnou mocí, se nezdařil, jednak nemá Tu- recko na nákladnou výpravu peněz; vyžado- valať by výprava na ostrov dopravení aspon 100.000 mužů vojska, ježto obyvatelstvo jest velmi bojovné a země hornatá, tak že se v obojím tom směru podobá Černé Hoře, a za 120 let své vlády se vlastně Turkům nikdy nepodařilo zcela jej opanovati, v době té provedli Kreťané osm povstání, z nichá jedno trvalo plná tři leta, od r. 1866 —69. Tyto okolnosti by tedy mohly vládu tureckou spíše pohnouti k válce s královstvím řeckým moci jejích dostupnějším, zvláště když ar máda řecká nevyniká právě vzornou kázní o čemž svědčí i nedávné hromadné zatýkán důstojníků pro tajné spolčování. Ve vojsku tureckém pak jest ještě svěž vědomí vítězství ve válce řecké před 12 lety dobytého. V tomto stavu válečných si hledati sluší jednu stránku nepřekonaného dosud nebezpečí válečné srážky řecko-turecké. ač vláda řecká neustává ubezpečovati o tom že se zachovala přísně loyálně a korrektně Další nebezpečí otázky kretské spočívá v tom že ochranné velmoci, odvolavše posádky své z ostrova, takřka přímo daly pokyn, aby otázka takto znova se mohla rozvířiti. To vytýká i petrohradské »Nov. Vr. Odvolavše posádky, mocnosti odstranily po- slední překážku, jež stála v cestě koneč nému sjednocení ostrova s královstvím; moc nosti samy či správněji diplomacie posílily takto ony politické snahy Kreťanů, kteréž nyní snaží se staviti a vykořeniti. Trpěvše na ostrově vzrůst a zakořenění myšlenky jednoty s Řeckem a ubezpečujíce zárover sultánskou vládu, že nedopustí porušenost svrchovanosti Turecka, utvořily takto vlast níma rukama trvalý podnět k ustavičným oba vám, že bude mír porušen! Rovněž jest z postupu velmocí patrno, že nesledují stejné cíle. Německo a Rakousko Uhersko přeje si zachování míru, protože ani s Tureckem ani s Řeckem se nechtějí zne přáteliti; proto neúčastnily se od 12 let čin nosti tak zvaných ochranných mocností po válce řecko turecké. Rusové nevyslovují se ani pro Turky ani pro Řeky, prohlašujíce že pečovati budou pouze o to, aby nesnáze zůstaly lokalisovány. Za to Anglie, způso bivši odvolání posádek, přispěla podstatně ku propuknutí zmatků. Ale vlastní nebezpečí kretské otázky hledati jest ve vnitřních poměrech Tureck samotného. Tam totiž na všech stranách při bývá odpůrců proti nynější soustavě, a vše obecně se zaznamenává, že výstřední duch jednostranného mohamedanismu na celé čáře ohrožuje dílo organisací mladotureckých. Za- znamenali jsme již, že horní sněmovna tu-

frází.

recká (senát) zamítla návrh, jenž uvolnil nemohamedánům přístup do vojska. To jes patrně čin ostré reakce proti reformním sna hám. Na tom však není dosti. Náčelník ny nější, nové vlády, Hilmi paša, kterýž byl řídícím duchem ve vládě starého Turecka odstraňuje všecky starodávné, historické názvy zvláště evropských provincií tak i zejmén Makedonie ze všech úřadních spisů. I sněmovna vkročila již na dráhu ne snášelivosti a nedbání národních zvláštnost křesťanského obyvatelstva. Zaručivši jak mo hamedánským Albáncům v Evropě, tak Kur dům v Asii jejich zvláštní organisaci povahy loupeživé, schválila shromažďovací zákon, kterýmž »se zrušují veškeré politické orga nisace, kteréž spočívají na rozeznávání růz ných plemen a národností.« Následkem toho nesmějí na příště trvati ani ústavní kluby bulharské, ani řecké, ani armenské, ba an arabské. Tento příkře zpátečnický kro ovšem nepřispěje ke vnitřnímu klidu v tu recké říši, a nutí přímo ohrožené národ nosti, aby se vrhly na dráhu tajného spol čování a ostrého odporu. Ještě povážlivější jest rozkol, jejž vnesla sněmovna do řad armády. Ve smyslu dané ůstavy jsou i vojíní volitelni a také se do stalo mnoho důstojníků do parlamentu, aniž by správa vojenská proti tomu se byla ozvala Zatím octla se před parlamentem i otázk pravidelného postupu ve službě vojenské tu upozornili poslanci-důstojníci na četné vyšší důstojníky, kteří nesprávně byli pový šeni; sněmovna usnesla se, že provede v příčině té revisi, jež ovšem skončí v nepro spěch protežovaných, ježto se případně mus spokojíti nižší hodností, než posud měli. Ministr války však snaží se zmařiti akc tuto tím, že náhle žádá, aby důstojníci poslanei buď vzdali se svých mandátů anebo opustil armádu. Pokus, aby důstojníci poslanci byl přeloženi do zálohy, se nezdařil, a tak tato důstojnická otázka rozdělila nejen sněmovnu ale i veřejné mínění na dvě příkře se po tírající strany, zvláště ani poslanci- důstojníc náleželi k vynikajícím silám táboru mlado- tureckého. Časopisectvo prudce útočí na samovolně jednání ministrů a rozklad vlád noucí společnosti jest nejen kvapný, ale vzrůst reakčních proudů a směrů přímo do očí bijící. Takto dospívá v Turecku vše opět k by valým pořádkům, či vlastně starým nepořád kům. Nesnášelivý a útočný duch mohame danismu na chvíli mladotureckým převratem a úsilím vpravený do rámců evropské ústav- nosti dere se opět sebevědomě v popředí za takových poměrů nebylo by divu, kdyby dohnáni byli nynější držitelé vládní moc k válečné akci proti Řekům, čímž by se dle zdání výstředních živlů tureckých obnovila opět vážnost v Evropě k turecké svrchova nosti. Na doklad tohoto smýšlení uvádíme vy ňatek z resolucí, jaké se ve všech ture ckých schůzích, v poslední době pořádaných. přijímají: »Národ protestuje proti posavad nímu chování odpovědných v záleži tosti kretské a prohlašuje, že dovede použít všech prostředků, aby práva Turecka byla

chována v úctě« A tak jest pochopitelno. že Turci shledávají pouze ve válce onen prostředek, pomocí jehož se dá obnoviti váž nost říše sultánovy. Tyto resoluce, za sílané ministerstvu i parlamentu, způsobily také, že vláda turecká v nové, Řecku zaslané note vede řeč příkrou a klade požadavky, jež vláda řecká sotva bude s to splniti. I kdyby se však diplomacii podařilo na ten čas uspati otázku kretskou, bude se př nejbližší příležitosti opět hlásiti, protože od ročení není žádným řešením!

Provolání dolnorakouského od boru Národní rady české.

Z Vídně, 13. srpna. Dolnorakouský odbor Národní rady české uveřejňuje provolání k českému národu, va kte rém se poukazuje na dosavadni útisky Čechů dolnorakouských a zejména vídeňských, jež pře sahují veškeré meze V provolání vyličují se poslední proličeské kroky, zejména přijetí osnovy zákona Axman nova na dolnorakouském sněmu a štvanice prot spolku »Komenského«, dále persekuce českých spolků a brutální výtržnosti, při kterých tekli česká krev v Cálmově, Havranohradě, Rab šachu, Simmeringu, Hernalsu atd. Český lid se vyzývá, aby nedal při pusti ztrátu půl milionu svých dolnorakouských pří slušníků, aby přispěl ke zbudování co možná největšího počtu českých škol netoliko obecnlch ale i středních ve Vídni a aby za tím účelem podporoval co nejhojněji zejména spolek »Ko menský«. Dále se žádá celá česká veřejnost, aby působila na všechny české poslance, by se c nejdůrazněji ujali menšinové otázky dolno rakouské.

Nesnáze v kretské otázce. (Pův. dopis »Nár. L. ) Velmoci usilují všemožně, aby zabránil- válečným komplikacím ve sporu kretském, al s nevalným zdarem. Občas se ovšem oznamuje ža v nejbližší době budou odstraněny všechny obtíže, ale hned na to jsou naděje zmařeny. krise se přiostří a opět hrozí válečné nebezpeči Přičinou toho jest, že vlastní důvod obtíž a válečných výbuchů u Turků, nebo spíše jen Mladoturků, kteři nyní rozhodují v řís otomanské, neleží v otázce kretské samotné nýbrž i v otázkách zcela jiných. Mladoturci aspoň ti z nich, kteří stojí v čele strany řídí jí, nejsou tak zaslepeni, aby se domnívali že hrozbami mohou dosáhnouti nějaké změny ve správě ostrova na prospěch Turecka. Poku se týče theoretického zadostučinění vzhledem k suverenním právům Turecka, lze snadno na lézti rozřešení, aniž by nynější stav Krety by dotčen. Dnes se zdá, jakoby celá obtíž záležel v otázce řeckého praporu, ale až tato otázk bude rozřešena, vyskytne se nová. Mladoturci kteři stále působí tyto konfiikty, jednají tak z důvodů politiky vnitřní a vnitřních obtíží je nikdo nemůže zbaviti, ani nelze předvídati, jak kdy a v jaké síle propuknou Mladoturci mysli

že rozněcováním kretské otázky tyto vnitřní ob tíže odstraní, nebo zmenší. Je to prostředek velmi snadný a proto nebudou chtít se ho vzdáti a nebudou chtíti takové úpravě kretské otázky, aby nebylo možno způsobiti proni opětně vlastenecké pobouření. A situace Mladoturků v zemi je skutečně obtížná, ba kritická. Neútočí se na ně sice, naopak nepřátelé jejich jsou úplně tiší, ale toto ticho hřbitova tíží je více než olověné řetězya hrozí je udusit. Mezi inteligenci, kdež většína jest rovněž proti nim, dochází aspoň k diskusi, ale v masách musulmanského obyvatelstva vládne ponuré mlčení a jen negativními projevy ukazuje se nenávist k novému režimu, jako n příklad při oslavě výroči svobody, kdy musul- manští obchodníci proti nařízení úřadů otevřel své krámy a nikdo z nich nepřišel s blaho- přáním k zástupcům vlády. Vzhledem k tomuto nepřátelství musulman- ského obyvatelstva, které ostatně doznávají, na- léhá-li se na ně v hovoru otázkami a jež může propuknouti jako náhlá bouře v okamžiku, kdy by se toho nikdo nenadál, jak se děje vždycky u musulmanů, hledaj! Mladoturci oporu proti tomuto nebezpečí u nemusulmanů, kteří jsou oddaní a upřimní obhájci konstituce. Tato po- někud odvážná politika mohla by prozatím sta- čiti, kdyby ji prováděli úplně důsledně, ale Mladoturci jsou přáteli nemusulmanů jen proto, aby je po připadě chránili proti musulmanům. Kdyby se jim náhodou podařilo smířiti se s mu- sulmany, neměli by pro ně valného zájmu. Proto udržují toto přátelství s tajnou vý- hradou jen tak, aby příliš nepopudili musul- many. Za těchto okolností nemohou ovšem ne- musulmany úplně získati. Z obavy, aby nebyli pokládání za nepřátele islamismu, kdyby podpo- rovali »ďaury«, nezachovávají vhodnou miru (což je jim asi také obtížno, poněvadž nemají politických zkušeností) a zacházejí tak daleko, že obhajují lidové vášně musulmanské. Chtějíce si získati přátelství musulmanů i nemusuímanů, dospějou konečně k tomu, že budou míti proti sobě obě strany. Také poznávají a vědí, že jsou úplně iso- lováni, vědomí toto však je nepřivádí k roz- vaze, nýbrž dohání je k nejvýstřednějším pod- nikům. V roznícení otázky kretské nalezli dobrý prostředek, aby se učinili populárními a zároveň aby odvrátili pozornost obyvatelstva od vnitřníeh záležitosti. Proto každé chvile, kdy se toho lze nejméně naditi, kdy však to vyžaduje fluktuace vnitřních poměrů, dovídá se Evropa, že turecký patriotismus je hluboce uražen, že lid nelze uklid- niti a proto že je válka nezbytnou. Kdyby to byl pouze politický manevr, mohla by k tomu Evropa přihlížeti klidně, t si Turci doma udržují pořádek a rovnováhu, jak chtějí, ale vzhledem k temperamentu tureckých mass, jehož Mladoturci musejí šetřiti, může s státi, že tato hra s ohněm způsobí skutečně požár. To právě činí otázku kretskou tak váž- nou a znepokojivou.

Politické zprávy domácl. Ze Sarajeva, 10. srpna. (Apel na šefa justice v zabraných zemleh, a by konal svou povinnost v příč ině Nastiče.) »Srpska Riječ« uveřejňuje násle- dující otevřený list na adresu šlechtice V j-

FEUILLETON.

O ruských žalářích. ) Je to dílo cizince, který přirozeně vidí věci, zlé či dobré, okem svěžejším než lidé, jichž jsou vezdejším chlebíčkem od nejůtlejšího mlá- dí. Vše to, s čím se Rusové zvykem spřátelili mohl, ba musil mladý švýcarský preceptor, na- rozený v svobodněm ovzduší kantonu vaad- ského, viděti okem, jež lépe rozeznává zvlášt- nosti každé věci, duchem, jenž se více zpečuje připustiti monstruosity každého nadužití. Nen to nikterak pamílet, ale vypravování upřímné, velice prosté, velice mírné formy, jež se uspo- kojuje tím, že zaznamenává den za dnem, čeho byl autor svědkem. To již bohužel postačí, aby kniha p. Maurice Gehri vyvolala u čtenářů ten- týž výkřík hrůzy, jaký způsobil někdy svazel amerického vyšetřovatele Kennana, druhého to muže, o němž se mohlo říci, že „přišel z pekla“ Nyní máme třetího, který však činí spíše dojem jakoby se vracel z očistce, tak dalece světlé stránky jsou v jeho knize četné. Čtena ihned po Gorkého Ve vězení, kniha tato působí, že tamta čini dojem plaché malby na šedo, vytěrkované; v částech pak o speciálním režimu žalářním mnohou precis- ností, velikou massou detailů doplňuje to, co nám bylo odhaleno jak pěvcem tuláků, tak au- torem Viny a trestu a Vzkřišení. Sku- tečně i takový revolucionář jako Gorkij zůstává přec Rusem a i tedy, když si nezachoval jistý stud patriotický, nedovede si uvědomiti zvlášt nost, anormalitu jistých věcí, jež jej nemohly tak zaraziti jako mladého Švýcara: neosměluje se, anebo nedovede říci to, co onen cizinec. jenž právě přidal nový článek do řady mistrov ských děl, inspirovaných žalářem, polepšovnou a vyhnanstvím. Nechci ovšem zde po p. Gehrim opakovati. co je každému jakž takž známo z Dostojev ského, aniž znovu popisovati řadu neuvěřitel ných zneužívání moci administrační a režimu. jež všichni spisovatelé ruští od Gogola popsali. Jestliže jsem si krásnou tuto knihu zvolil pro svůj článek, není to proto, abych se při takové příležitosti pouštěl do zvyklého plaidcyeru pro *) Maurice Gehri: Prisens russes.- Foyer Solidariste, Salnt Blaise (Suisse).

nebo proti revoluci ruské, ale proto, že jes jednoduchá a velká, a také proto, že, psána vydána v Švýcarsku, sotva vzbudí takovou po- zornost, jako kdyby byla bývala puštěna do světa z Paříže. Za to si přece najde svou ce- stičku a domnívám se, že sibiřský uprchlík cíti asi jistou satisfakci, zasílaje ji, hezky rekoman- dovanou, všem osobám, které byly zapleteny do jeho procesu před žitomírským soudem a do jeho útrap, tak kamarádovi a příteli jak onomu zvláštnímu prokurátorovi, jenž mezi žalobním důkazy předváděl co nejrozhodnější dokumen z rukou obžalovaného dvě kopie, jež si pořídil jednu z článku, censurou propuštěného, otisknu tého v dubnu 1906 v historické revue ruské Minulost; druhou z brožury, jež podobně censurou jsouc povolena, byla veřejně na pro- dej ve všech knihkupectvích carství. V říjnu 1904 odjel p. Maurice Gehri do černigovské gubernie, pozván jsa za vychovatele do tamější jedné šlechtické rodiny. V únoru pak pozván za učitele svého rodného francouzského jazyka na první klasické gymnasium do Žito míře v Ukrajině. Již v principech o záležitostecl vyučovacích nastává konflikt mezi mladým pae dagogem-cizincem, kterého žáci zbožňují, a vš ším úřadníkem. Pln iniciativy a dobrého předse vzetí, dopouští se chyby tím, že se zajímá o pro buzení a naděje pohnutých zástupů, že se účast ní politiky a že dává uklouznouti poznámkám, jež ve Švýcarsku nejen že by byly považovány za neškodné, ale za úplně přirozené. Byl člo- nem Ruského spolku učitelů a uči telek měšťanských škol, jemuž vláda odpírala zákonného potvrzení. V zimě 1905 upozorní na sebe ve Spolku vzájemn svépomoci, potvrzeném ministrem vnitra navzdor nevalné ochotě guvernérově a nemasko- vanému odporu místních úřadů. Spolek tento jde ve své smělosti tak daleko, že odpírá šikovne úplatky!? Od února 1906 dělníci, od něho zá- visící, žádají utvoření profesionální skupiny Volební kampaň, ustavičné styky se členy prvn dumy na konec uvalují naprosté podezření n mladého profesora, vřaděného již od delší doby mezi „neblagonadežné“. Zda nebyl v delegaci. jež na nádraží přijala poslance práce, Aladina Ditze, sociálního demokrata Antonova!? V červnu 1906 rozpuštění první dumy. V noci z 29. na 30. srpna p. Gehri je zatčen. Události potud resumované obsahují 8 stran. A podrobný popis procesu, jenž přijde dále, nezjeví nic no-

vého v jeho vině. Víme ostatně všichni, že již to, co předchází, stačí úplně, aby člověk, je-l Rusem, byl otcovsky strčen do chládku. Tín více tedy cizinec, který si činí nároky míchat se do ruských věcí. Bylo by snad přece jen zá- hodno slyšeti i druhou stranu — řekne ně- kdo? Jsem úplně jist, že někdo neosmělil by se vydati takovou knihu, kdyby si nebyl celým svým právem jist. Autorův tón ve všem, co ná- sloduje, ručí ostatně za dobrý úmysl; v žalá- řích naučil se nejlépe milovati Rusko a v žalá- řích setkává se s nejobdivuhodnějšími typy od- hodlanosti, resignace, trpělivosti a práce. A re- feráty, vyšlé o díle v největších dennících švý- carských, souhlasí v tomto radostném faktu: in tensivní duševní práce ruských žalářů! Vězněn napřed v Žitomíři, p. Gehri zůstává tam do 10. listopadu. Na to pobude pět měsíeů v Novogradvolynsku, odkud 26. března se vraci do Žitomíře. (Tato cesta sem a tam obsahuje nádherně popisy zimních krajinek.) — 4 dubna 1907, na základě úkazu J. Imperátorského Vel. soudní dvůr kijevský (oddělení zločinců president p. Meissner), úřadující v Žitomíři, uzná jej vinným z přidružení se ku pracovní sku- pině první Dumy a že pak, co člen této sku- piny: se snažil založiti vedlejší skupinu v gu- bernii Volyňské; že společně s jinými nezná- mými osobami redigoval a vytisknouti dal, z účelem rozštření, mnohé proklamace trudoviků že se snažil přivábiti jiné osoby do skupiny té; že v svém bytě přechovával sbírku prací a spisů trestuhodných, revolučního rázu, za účelem pro- pagační akce — a odsoudí jej k doživotnímu „přesazení“ na Sibiř. Znaven již tolikým vyše- třovacím vězením, odsouzenec nemíní podat rekurs. Raději chce odjeti čím dříve na Sibiř kde, po dobrém uvážení, doufá najíti jistým problemům, jichž rozluštění setátní cestou by bylo příliš dlouhé, „rozřešení rychlejší a ele- gantnější.! A najde je dříve ještě, než by dospěl ke svému stanovišti. Unikne po vodě, přes Anguru Fenisej a pak, ozbrojen falešným pasem, koupi si lístek Transbajkalské dráhy, přijede do Vla- divostoku, kde vstoupí na loď do Japonska. Zde přijat švýcarskou kolonií a Legací jokohamskou zůstává 17 dní. 16. listopadu je opět na lodi 24. prosince 1907 dorazil do Švýcar. Šťastné Vánoce! Bohužel, ač správně ovšem, okradeni jsme o mnoho episod tohotc uniknutí: o ty, jež by kompromitovaly jeho pomocníky v útěku.

nebo jež by rozhlásily jistá usnadnění, kterých by pak nikdo užiti nemohl. Je zřejmo, že přede- vším všechna jména soudruhů-pomoeníků jsou změněna. Hlavní částí zůstává tedy pochod ře- tězu vězňů ze Žitomíře do Kandaki, kde se útěk počne, přes Kursk, Orel, Tulu, Peuzu, Samaru Ufu, Čeljabinsk, Omsk, Taigu, Krasnojarsk, No vosiele — čásť cestovní čáry Michala Stro gova našeho dětství. Oh! těch tmavých a ži vých interieurů a vagonů! Oh, těch zářících krajinek! Pro ruskou vládu kniha tato je v pravém smyslu slova mistrovským dílem. Nelze psát lépe, a všem ruským gymnasiím přáli bychom profesora, jenž by vyučoval frančinou tak ži vou, tak výraznou a tak úplnou při své správ- nosti. Úplným rozumím onen jazyk, jenž ni kdy necouvá před vlastním jménem, jenž nikdy nemusí sahati k parafrásím, má-li označiti sou- částku roubení nebo truhlářství, jenž dovede právě tak dobře pojmenovati všechny části vozu jako boty a jenž se volně pohybuje mezi speci- álním slovníkem lovců a přírodozpytců, jakož i různých odborníků. A tento švýcarský precep tor nabyl zvláště takového ponětí o ruské duši. že ani na jedinou minutu se nevzdaluje: eítíš je ve shodé s celým národem. A jak miluje při- rodu! Tak znamenitým krajinářem je tento pre- cisni stylista! Ať popisuje smutná předměst mezi mřížemi žalářními, nebo západ slunce n stepi z oken vagonu-žaláře, velké řeky sibiřské nebo pochody lesem, nic nelze zapomenout z toho, co nám za dobré uznal popsati. Autor uživá jednou přímého vypravování. jindy vsunuje do něho úryvky ze svých dopisů a ze zachráněných stran svého denníku žalář- ního, propašovaných svobodným přátelům a jim zaslaných do Švýcar. Jsa nejrozhodnějším věz- něm svého oddělení — celé jeho chování tomu nasvědčuje — má nesmírnou výhodu morální sily a pevně raženého charakteru, jež ani na oka- mžik nepřipouštějí sklíčenost, neb úpadek sebe- důvěry. Podrželť také ovšem po celý čas své Odyssee svěžest mysli, díky které nic nebyl zapomenuto. Kennan Rusko nemiluje: on nan žaluje; tato kniha zde je skoro aktem lásky poslední služba, již zemi prokazuje muž, které mu na příště bude zakázáno, aby se jí oddal Co se Gorkého týče, tu i on se vůči Gehri- mu jeví suchopárným a matným: hledí na věci s jistou lahodnou malátností, v níž ještě cítit bytost po dlouhé časy hnětenou a pasivní hra

ku okolnosť. Gehri je muž svobodný, mluvící o věcech a lidech, již jimi nejsou. A jak jsem již řekl, on lépe vidí, neboť on lépe ví, co třeba viděti, co je pro nás anormální a zvláštní. A chceme-li přejíti ke klasickému příkladu Silvia Pellica, jaký to skok! Těch 90 let, jet prošlo od 13. října 1820, kdy šlechetný Vlach byl zatčen v Miláně a odveden do Sv. Marga- rethy, vidělo více události, politických revolucí, nebo prostých mod literárních, než se jieh událo od Celliního vězení Saneti officii až p ony, jež Rakousko chystalo prvým apoštolům italské jednoty, jakož i vašemu Havlíčkovi Krásná kniha, jasná, sentimentální, rozjímajíeí jako západ slunce Silvia Pellica vznešené duše, jež odpouštěla vše a netoužila valně za jiným, než za zdokonalováním svého vnitřku, podobé se spíše téměř stránce Imitace Ježíše Krista, než těmto krutým memoirům, jež jsou dnes i- spirovány žaláři ruskými a jež všecky chtěií býti činy propagace. Kennan prý již způsobil jisté zlepšení; Gehri vykoná ještě více, tím spíše, opětuji, že ze všech těch knih jeho jest nejkrásnější. A nejkrásnější proto, že kolem zdí vězení cítiti vzduch a vůni Ruska, lidu přírody, a že kniha, mezi svými realismy a hrů- zami je celá prosáknuta přívalem poesie, div jsem nenapsal hudby ruské. A abych ukázal onu zvláštní krásu, citovati chci dva úryvky. Jedná se o příteli, s nímž se p. Gehri loučí: „... Dlouho rozmlouváme, beze spěchu, oči v očích; a je tak lahodně. Dmitrij mluví se svou klidnou gracil, svým vážným a mírným hlasem: je rozkoší jej poslouchati. On prošiná svou řeč domácími slovy, jež vydávají vůni hlíny ruské, lesů borových, svěžího vánku vel- kých řek. Mateřský svůj jazyk miluje až vášnivě. On jej vzdělává, pečuje oň, chce, aby byl krás- ným i v jeho nepořádeích, plný poesie naivní a hluboké. „Lid náš, praví mi Dmitrij, vlil do své řeči všechny poklady své smutné radosti svého velkodušného srdce. Jazyk našich vzdě- lanců je těžký, knihový, „evropský“, bez koření. Obává se slov nevzdělaných. Ale také cítí svou chudobu a nemůže neobdivovati šťavnatý jazyk lidu, jako obdivujeme pěkná slova dětí. Diví se, že jedni i druzí jsou tak maličtí a přece tk duchaplní: to proto, že nemají mysl zkaženou knihami.“ A krásný úsměv ozařuje tvář Dmitri- jovu nepravidelných, poněkud přísných tahů. Jemná kultura ducha, prostota duše: toť on Máme se rozloučiti a já cítím, že opouštím ka-