#1
alto_textblock
#1
1905.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pošton:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v sobotu une 18. února.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 49
Čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3
#7
alto_textblock
#7
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Pumový attentát
na velkoknížete Sergěje v Moskvě.
#9
alto_textblock
#9
Tajemné ono revoluční spolčení, neznámé
a přece dobou poslední v Rusku tak patrné.
vykonalo, jak ze zpráv v ranním dnešním listu
čtenář se dočetl, opět jeden z oněch hrůzných
útoků, jež dobou poslední tak tvrdošijně a sou-
stavně provádí, s chladností a fanatismem, ne-
vážícím vlastních životů. Smrtí, kterou ze světa
byl sprovozen car Alexandr II., odstraněn
čtvrtý jeho syn, velkokníže Sergěj Alexandrovič.
Tragický konec jeho vysvětlují nedávné a do-
sud zcela neztišené bouře, které zachvátily celou
Nešťastný velkokníže Sergěj byl houževna-
tým zastancem tuhého absolutismu, což arci
dobou poslední, kdy zahájen boj na život a na
smrt proti strnulosti forem věky upevněných,
bylo tím nebezpečnějším, čím touha po samo-
statnosti a svéprávnosti zachvacovala kruhy širší
a širší.
Usmrcený velkokníže Sergěj jest obětí
onoho zápasu mezi živly starého světa a živly
doby novější, jež lámou pouta a násilím prot
násilí snaží se vyvrátiti od základův, co zlořá-
dem a porobou shledávají. Cena lidských životů
tu mizí, tu odehrávají se ony tragické, krvavé
scény jako za oné nešťastné neděle dne 22. ledna
v Petrohradě a tu dle starého, ale věčně prav-
divého slova latinského básníka — exoriatur ali-
quis ex ossibus nostris ultor . . . Za jednu sra-
ženou hlavu deset nových, ještě vzdornějších.
V tak těžké době v životě národův jest čas, aby
hlavy korunované přiklonily se k lidu a naslou-
chaly tlukotu jeho srdce; aby rozložily před
sebou knihu dějin a správně dovedly v ní
čísti ..
Učiní tak car Mikuláš II. a poslechne hlasu
národa, či půjde v šlépějích nešťastného cara
Alexandra II., jenž dal slechu rádcům a volil
hrůzu šibenice a Sibíře?
#10
alto_textblock
#10
Rus.
#11
alto_textblock
#11
Dojem attentátu na cara a
carevnu.
#12
alto_textblock
#12
H.-B. Z Petrohradu, 18. února. O čtvrté
hodině odpolední, právě když car Mi-
kuláš II. přijal generála Grippen-
berga, vracejícího se z bojiště, v an-
dienci, telefonováno hofmistrovi ge-
#13
alto_textblock
#13
nerálním guvernérem Trepovem, aby
sděleno bylo šetrně carovi, že strýc
jeho Sergěj Alexandrovič ze-
mřel o 3. hodině odpolední. Car při
zprávě vyskočil z křesla, zbledl a po
několika vteřinách trapného mlčení
vybuchl: »Zemřel? Jak to možno
Mrtvice?« Tázaný pobočnik oznámil,
že nic bližšího nebylo mu sděleno.
Car na to sám odkvapil k telefonu,
provázen stuřičkým Grippenbergem
a carevnou, jež rovněž byla již zpra-
vena a tu dověděl se, že velkokníže
stal se obětí attentátu. Car byl hlu-
boce zarmoucen a zaražen. Audience
generála Grippenberga byla arci pře-
rušena. Carevna prý omdlela, když
zvěděla podrobnosti attentátu.
Místo, kde pumový výbuch se stal.
Pumový attentát na velkoknížete Sergějev
Moskvě stal se, jak z telegramů známo, ve
chvíli, když velkokníže s kočá rem
svým jel od justičního palácek
historickému museu. Budovy tyto na-
lezají se v samém centru Moskvy pod Krem-
lem na náměstí Červeném. Staroslavný Kreml,
střed města, rozkládá se na chlumu asi 30 m.
vysoko nad řekou Moskvou. Obklíčen jest hra-
dební zdí, baštami sesílenou a opatřen pěti
branami. Východně od Kremlu, který byl sídlem
velkoknížete Sergěje, nachází se uvedené Čer-
vené náměstí, jehož severní konec uzavírá
ohromná budova historického musea
(z let 1875—83) a budova radnice; na vý-
chodní straně pak stojí ohromné budovy t rž-
nice, zbudované v l. 1888—94, jimž jen
málo podobných passáží v Evropě může se rov-
nati. Před horní částí těchto tržnic nacházejí se
pomníky »rjadů« Minina a Požarského
z r. 1818. Mezi těmi a budovou hi-
storického musea se attentát stal.
Podrobnosti zavraždění velko-
knížete.
—ch. Z Petrohradu, 17. února. Když byla
puma hozena na velkoknížete Sergěje, násle-
doval ohromný výbuch a z vozu, ve kterém jel
velkokníže, zůstaly třísky. Obecenstvo sbíralo
třísky vozu a kusy, ze šatstva velkoknížete zbylé,
na památku. Trosky vozu táhli koně ještě k bráně
nikolajevské. Velkokníže byl okamžitě mrtev
#14
alto_textblock
#14
Hlava od trupu byla úplně odtržena, také noha
nalezena daleko od místa attentátu. Trup byl
pokryt ranami. V půl hodině byla událost po
celé Moskvě známa. Z kolemjdoucích šťastnou
náhodou nebyl nikdo raněn (viz telegramy další).
V městě kolují nejrozmanitější pověsti. Proslýchá
se, že ministerský komitét se usnesl povoliti
svobodu náboženskou.
#15
alto_textblock
#15
H.-B. Z Petrohradu, 17. února. Velkokníže
jel ve voze zavřeném. Na místě, kde se attentát
stal, kočí musil zatáčeti. Následkem toho nabyl
útočník, mladý to člověk, úplné možnosti, ho-
diti pumu zcela jistě pod cíl. Jako při attentátu
na ministra Pleva také tentokráte vůz byl
úplně rozdrcen. Zohavená mrtvola velkoknížete
ležela v blátě silničním, až přispěchala policie,
přikryla ji důstojnickým pláštěm a dopravila pak
do Kremlu.
#16
alto_textblock
#16
V Carském Sěle způsobila zpráva o
attentátu nejen rozechvění, nýbrž také obavy.
Právě byl zde slavnostně vítán princ Bedřich
Leopold hohenzollernský, který byl vyslán
císařem Vilémem. Petrohradská společnost byla
hluboce rozrušena hrůznou událostí.
Z Moskvy sdělují dále, že vý-
buchem bylo také několik kolem
jdoucích osob zraněno. Policie uzavřela
hned okolí dějiště a zatkla mezi osobami kolem
stojícími četné. Zbytky z těla velkoknížete do-
praveny byly do Kremlu. Oba těžce ranění koně
musili býti zabiti. Velkokníže po dlouhou dobu
dostával výhrůžné a také varovné hlasy, ve
kterých mu raděno, aby vyjížděl jen
provázen svou chotí, která jev
Moskvě velmi oblíbena. Zatčen
byl také jeden student, v němž po-
licie vidí původce attentátu. Byl
policisty ztýrán. Myslí se, že jedná
se o spiknutí, které bylo zosno-
váno studenty. Proto se čekají přísná
opatření proti nim. Ve výhrůžných li-
stechbylo velkoknížeti vyčítáno,
že vykonává neblahý vliv na cara a
také že protežuje Trepova.
Generál Trepov dal ihned vykonati domovní
prohlídku u nihilistů a četných studentů.
Všechny slavnosti, které byly chystány
k poctě prince Bedřicha Leopolda hohenzollern-
ského, byly odřeknuty.
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
Šašek.
#19
alto_textblock
#19
Napsal V. Makovskij. Z rus. přel. Stanislav Minařík
Byl podivuhodný, májový večer.
Slunce se už téměř schovalo. Jenom vy-
soké věže a kopule chrámů odrážejí ještě svými
blyštícími se vrcholky paprsky světla. Jen úzký
kraj nebe se ještě rdí prašným odleskem odchá
zejícího dne.
Poslední vzdech živého májového dne.
Mlkne pohyb i šum. Vůkol je ticho, neru-
šené, slavné ticho. Večerní modlitba usínajíe
přírody.
Jenom lidé na zemi toho neuznávají, ne-
chápají toho. Urážlivým, svatokrádežným hlu-
kem ruší obecný pokoj. Hrubými tóny vtírají se
ve svaté ticho a trhají tajemnou oponu noc
svými oslňujícími hračkami—
#20
alto_textblock
#20
Velkolepý sad ve velkém, černém městě.
Mohutné stromy vážně dřímají ve svých
allejích, na záhonech šíří vůni pestré massy
květů.
Lehce se stříbří vlnění rybníka, odrážejíc
v sobě stíny zvědavě k němu skloněných větví.
Unavené labutě usnuly.
Lidé se procházejí, radují se. Celé tlupy
lidí, bohatých i chudých, dobrých i špatných.
Ve falešném lesku elektrických světel po-
#21
alto_textblock
#21
divně se kmitají rozmanité obličeje. Nádherné
šaty vedle hadrů bídného žebráka.
Hustě jsou rozestaveny, jako pasti na myši
komediantské boudy, budky, zábavné podniky
Najatí křiklouni hbitě a krasořečně lákají ná-
vštěvníky. Jedni lhostejně procházejí mimo,
druzí se zastavují a vcházejí do dveří, světlem
zalitých — —
#22
alto_textblock
#22
Ve stínu čtyř kaštanových stromů nevelká
pestře vyzdobená komediantská bouda.
Diváků plno.
Řezavé zvuky automatické hudby, netlu
mené výbuchy tupého smíchu.
— Dámy a pánové, vejděte! — volá piskla-
vým tenorem nabílený šašek v červeném fraku
se stříbrnými hvězdami na ramenou, v noční
čepici s rolničkami — vstup pro krásné dámy
volný, pro škaredé muže desetník. Vstupte! Je
tu veselá zábava!
A páni i dámy vstupují. Zvláště je zde
mnoho kluků, výrostků, žádostivých jim nepři-
měřené zábavy.
Šašek se točí v divokém tanci, dělá kotr
melce, štípá mladé ženy.
Zástup se válí smíchem, kluci nesměle
tleskají — —
#23
alto_textblock
#23
Zástupem hbitě se prodrala malá dívka, asi
devítiletá nebo desítiletá a rychle béžela k tančí-
címu šaškovi.
Zastavil se zaražen a něžně hledí na rdíei
se dívku.
#24
alto_textblock
#24
Šeptá mu rychle v ucho: — Tatíčku, pojd
hned, maminka náhle onemocněla!
— Hned — hned — rozrušil se šašek —
za půl hodiny přijdu. Ještě nemohu — dodává
stísněným hlasem.
Dívka se tiše rozplakala. Šašek se k ní
něžně sklonil a něco jí povídá a hladí rukou její
černou hlavičku.
Náhle silné rýpnutí do zad. To zažertoval
tak jakýsi mladý, podnapilý výrostek.
— Co se's rozfňukal, idiote! Tanči!
Šašek padl na kolena. Pestrá čepice od-
letěla na stranu.
Zástup, rozchechtavší se tímto neprogram-
ním číslem, uviděl šedou hlavu starcovu.
A on stále ještě klečel. Jednou rukou hle-
dal svou čepici, druhou tiskl k sobě polekanou
dceru.
Oči jeho zlostně utkvěly na drzém výrostku.
Dvě, tři vteřiny. A zatím po nabílených tvářích
šaškových tiše se skutálely dvě malinké
slzy — — —
Ale vzpomněl si, že je jen — komediantský
šašek.
— Jdi domů, dítě! Přijdu později.
A nasadiv svou čepici na hlavu a zazvoniv
rolničkami, šašek opět se zatočil v nesmyslném
tanci.
#25
alto_textblock
#25
Byl divný, májový večer