#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#2
alto_textblock
#2
nacmlsv szalle ct l
nanm alkan
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v pátek 18. prosince 1909.
#7
alto_textblock
#7
Číslo 348.
#8
alto_textblock
#8
flaranni avečerní listy
předplácí se
V Praze v administratií
na mie. . . . .
na čivrt leta . . . . 6 K — k
s dvojt donáškou-
na můsic. .. . . . .
na čtvrt leta . . . . 7 K 50h
ve filišlkáchí
na měsic. . . . . . 2 K 30 h
Poštou:
na měslc. . . . .
na tvrt leta . . . . 9 k 6
s dvojí zásílkou
na sa sie
Ba lirrt iota
re
#9
alto_textblock
#9
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . za
večerni
. . . za t h
Vo flišikách na venkově
ranní rislo . . . . . . . 11h
večerní . . . . . . . . 5k
lnaerátu
platí se hotově napřed
Předolsceni a inserty přijimé
administrace v Marinnské ul.,s.
Tam nacházejí se tai
redakce. tiskárna a expedice
„Národnich Listů
Rukopisy se nevracejí
#10
alto_textblock
#10
Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranácb.
#11
alto_textblock
#11
Bosenská předloha.
Baron Lexa z Aehrenthalu nalil mnoho
vody do svého bosenského a hercegovského vina
od té doby, kdy je v říjnu poprvé předlužil
v Pešti rakouským a uherským delegátům. To
tam jeho sebevědomi, zmizel jeho odpor proti
jakémukoli vyjednávání s Tureckem, zmizel
7 odpor proti evropské konferenci, nezaváže-lise
předem, že zábor Bosny a Hercegoviny uzná za
hotový skutek. Postačil boykot rakouského zboží
v Turecku, aby markrabí Pallavicini odložil na
neurčito svou »dovolenou« a vsloupil opět ve
styky s Vysokou Portou; postačilo souhlasné
prohlášení zástupcův evropských velmoci, že
nedovoli, aby se mezinárodní smlouvy rušily
jednostranně, a bar. Aehrenthal změnil svůj zá-
sadný názor na kompetenci evropské konference.
Rakousko půjde na konferenci a bude tam vy-
jednávati, za jakých podmínek Evropa uzná
annexi, rozumí se, svoli k některým kompensa-
cím nejen ve prospěch Turecka, nýbrž i Srbsk
a Černě Hory
Rskouský parlament koná právě prvé čtení
annekční předlohy a zvláštní náhodou zástupee
vlády ujal se na odůvodnění předlohy slova
zrovna včera, v den, kdy se po 32 lelech pu-
prvé zase shromáždil parlament turecký, jehož
vzkřišení bylo vlastní příčinou předčasného zá-
boru Bosny a Hercegoviny. Byli jsme po všec
těch proměnách, jež od řijna nastaly v názorech
našeho ministerstva vnějších věci, opravdu zvě-
davi, jak bar. Aehrenthal ústy svého mluvčího.
barona Benertha, vysvěllí tyto změny a co pov
nového o poměru Rakousko Uherska k Evropě,
k zabraným zemím a o jejich budoucích
osudech.
Bar. Bienerth zbyl se svého úkolu velic
diplomaticky. Postavil se na stanovisko provi-
sorního ministra, pověděl obšírně všechno, co
každý už dávno vl, ale nezajikl se ani slovem
o tom, co dnes zajímá celé Rakousko a zvláště
jeho národy slovanské. Zvěděli jsme opětně, že
Rakousko bylo k annexi politicky přinuceno ob-
novením turecké ústavy, poněvadž nemohlo od-
pírati ústavnost Bosně a Hercegovině, když
dána zemím tureckým. Konstitucí však může
okupovaným zemím uděliti jen suverén a proto
bylo třeba, aby panovník svá výsostná práva
rozšířil i na Bosnu a Hercegovinu. Zvěděli jsme
dále, že annexe se odůvodňuje tak zvaným
velkosrbským hnutím v obsazených zemích.
kleršžio hnutí, spojené s náležitými perseku-
cemi, se objevuje na jihu vždy, kdykoli toho
potřebuje ta neb ona vláda.
O vyjednávání s Tureckem bar. Bienert
sdělil jen tolik, že »vyhlídky na průběh tohot
vyjednávání nejsou nepřiznivy«; o konferene
pak dodal, že »jedinou podmínkou, s kterou
Rakousko spojuje obeslání konference, jest, aby
o jejich úkolech bylo napřed mezi mocnostmi
dosaženo plného sjednocení.«
Celkem prý rozšíření suverenity na Bosnu
a Hercegovinu neznamená rozmnožení výsostní
pravomoci, nýbrž pouze právní uznání toho,
již bylo po 30 let. »Neučinili jsme« — pravil
bar. Bienerih výslovně — »nie jiného, než že
jsme zavedli bezpečnostní opatření k vyj as-
nění nynějších právních poměrů
učinili jsme tak, jako pravý a poetivý majitel
#12
alto_textblock
#12
který po třiceti letech nesporného a neobmeze-
ného vlastnictví vtělí si je do knih.« Jde nyní
jen o to, aby také zákonodárství uznalo při
slušnost Bosny a Hercegoviny k mocnářství
Dodáme-li, že bar. Bienerth opskoval na kone
své řeči známou věc, že se pro Bosnu a Her
cegovinu připravuje jakýsi zemský parlament,
o němž však dosud nikdo nevl, jaký bude
jakou má míti právomoc, je to vše, čím miní
sterský předseda přispěl »k vyjasnění právníeh
poměrů« zabraných zemí. n e
Připusťme, že se evropská konference
v brzku sejde a za určité kompensace ve pro
spčeh Turecka, Srbska a Černé Hory uzná an-
nexi, a že také oba parlamenty, rakouskýa
uherský přijmou annekční předlohu, ovšem as
v jiném znění, než ve kterém byla podána. Ce
se tím vyjasní? Vyjasní se jedině to, že suve-
rénem Bosny a Hercegoviny není turecký sultán
nýbrž panovník mocnářství rakousko uherského
Ale jaká bude státoprávní příslušnost zabraných
zemí? Bar. Bienerth tvrdí sice, že potom „zmiz
všeliká pochybnost o trvalé a nerušené přísluš
nosti Bosny a Hercegoviny k mocnářství“, Ke
kterému mocnářství? Habsburské „mocnářství
je abstraktní pojem, ale pranic konkretního. Jsou
království a země, zastoupené na vídeňské řiš-
ské radě a země koruny sv. Štěpána, dva
úplně samostatné státy, jež dávají sice některé
své funkce vykonávati skrze společně ministry
ale mají každý své zvláštní území se svou
vlastní vládou a svými vlastnémi zákony. K ab-
straktnímu mocnářství zabrané země se připojiti
nemohou; mohly by se připojiti jen k tomu neb
onomu státu, ale o této otázce bar. Bienerth ne-
troufal si říci ani slova.
Upřímnější jsou členové vlády uherské. Z
debaty o finunčním zákoně uherském posl. Po-
lonyi vyslovil podezření, že se z Bosny a Herce-
goviny vytveří jakési „řišské země“ na podobu
Elsaska a Lotrinska. Dr. Wekerle odmítl ihned
toto podezření slovy, že uherská vláda toho
nikdy nepřipustí a den na to hr. Apponyi opě-
toval toto odmítnuti, pravě, že Uhry nedopust
nijaké instituce, která by mohla býti známkou
říšské jednoty, tím méně tedy zřízení nějakých
společných říšských zemí.
O přivtělení zabraných zamí k mocnářstv
nemůže tedy býti řeči. Maďaři připojili by
Bosnu a Hercegovinu nejraději přímo k Uhrám
jako země „dobyté“ (partes subjectae). Ale
chorvatský delegát, býv. odborný přednosta Roje
v obšírném pamětním spise, podaném annekční.
mu výboru uherské sněmovny, dokázal nad
slunce jasněji, že Uhry Bosny ani Hercegoviny
nikdy nedobyly a proto jich nemohou zabrati
jako dobytých zemí. O připojení zabraných ze.
mí k Rakousku dosud nikdo nepomýšlel. Ale
vyskytlo se zde na různých stranách mínění,
že zabrané země slušelo by spojiti s Dalmacií,
Chorvatskem a Slavonií v jeden společný, o
obou habsburských států stejně neodvislý
uvnitř autonomný státní útvar, jenž by za
ujímal 106.000 čtver. kilometrů a měl asi 5 mi-
lionů obyvatelstva téměř ryze srbsko-chorvat-
ského. Mínění toto, jež přichází vstříc snahám
Chorvatů i Srbů z království chorvatskéhoa
dalmatského, sdílejí v Rakousku netoliko Slo-
vané, nýbrž i křesťanští sociálové a propaguje
je také ryze rakouská „Oesterr. Rundschan
v níž se právě hr. Ludv. Crenneville vřele při-
mlouvá za spojení zabraných zemí s Chorvat-
skom a Dalmnacií.
#13
alto_textblock
#13
Křesťanští sociálové mají ovšem hotové
plány i do další budoucnosti. Sloučení Bosnya
Hercegoviny s Chorvatskem má býti dle jejich
plánů vnadidlem, na které by se časem lapily
i Srbsko a Černá Hora, aby se spojily s ostat-
ními svými srbskými a chorvatskými bratry
v jednom národním státě pod žezlem habsbur-
ským.
Nepochybujeme, že tyto a četné jiné s nin
souvislé otázky budou vzaty na přetřes ve vý.
boru, jemuž bude annekční předloha přikázána
poslaneckou sněmovnou. V našem parlamenta
je slovanský výbor, v němž jsou zastoupeny
všechny slovanské kluby a jenž právě prohlásil
že bude v permanenci po celou dobu, co se
bude ve výboru projednávati annokění předloba
Bude to pro slovanský výbor zkouška zralosti
nebot rozřešíli otázku státoprávní příslušnost
Bosny a Hercegoviny jak na prospěch obou ze-
mi, s jichž annexí bude nutno se spřáteliti, tak
i ve prospěch všeho ostatního Slovanstva, stane
se důležitým a hledaným činitelem při urovná-
vání sporů mezislovanských.
Jedna podmánka pro souhlas s anmnexí jes
ovšem nezbytna: Zabraným zemím musí se do-
stati takové ústavy, která by úplně zabezpečil
jich kulturný a národní rozvoj v duchu slovan-
ském. Byla by to veliká vymoženost i pro ostatn
Slovany rakouské a uherské. Ukáže- li se v nej
mladší korunní zemi, že jest tu možna spra-
vedlivá slovanská vláda, nebude pak možno od-
pirati spravedlnost Slovanům ani ve starých ze-
mích korunních
#14
alto_textblock
#14
Říšská rada.
#15
alto_textblock
#15
Poslanecká sněmovna.
a (Schůze 121.
Ve Vídni, 17. prosince.
(Zvlaštní telef. zpráva »Nár. Listůe.)
Také dnešní rozprava o předloze bosensko-
horcegovské byla zajímavou. Uvedeny momenty
povahy mezinárodní, diplomatické, obchodní
státoprávní, zvláště však národní.
Prol. dr. Redlich, jenž ujal se slo
hned po ministerském předsedovi, náleží k ma
lému počtu lidí v zastupitelstvu ze všeobecného
hlasovaeího práva vyšlěmu, kteří si za krátkou
dobu dobyli slušné posice. Dnošní výklad, jenž
byl theoretickým, značně k tomu přispěl. Podal
důkaz, že Uhry nemají nižádaéh
nároku na Bosnu a doznal, že Rakeu
sko porušilo berlinžkou smlouvu
dělal však obhájee exefato znhraniöním
ministerstvu, vyslovuje zároveň naději, že v ně
kolika nedělích bude poměr mezi Rakouskem
a Tureckem zas jaký byl.
Poslance ten mínil, že nezbývá parlamentu
leč vyříditi osnovu bosensko-hercegovskou ce
nejrychleji. Zajímavy byly jeho vy roky: že tri
alismus si musí zjednati platnosti
průchodu v Rakousku a že on sám ne-
věří v politiku moci panslavismu.
Němcům dal na srozuměnou, že pro ně tri-
alismus není žádným nebezpečím a žádnou ško-
dou, naopak, že bylo by pro ně prospěchem
kdyby na jihu rakouské monarchie byl silně slo-
vanský živel a kdyby rakouský průmysl a ob
ched měl plnou oporu v jihoslovanském kon-
#16
alto_textblock
#16
noal mi
#17
alto_textblock
#17
sumu
#18
alto_textblock
#18
Velice ostře proti annexi vůbec vyslovil se
posl. dr. Renner, který nazval annexi po-
#19
alto_textblock
#19
rušením práva, břemenem pro mon-
archii a činem nešťastným. Napadl prudce
rakouské agrárníky vůboc, o kterých pravil, že
jsou úhlavními nepřáteli vývoje rakouské poli-
tiky zahraniční. Úkoly Rakouska v Bosně for.
muloval takto: žádné bodáky, žádná politika,
nýbrž vyvazení pozemků, nízká míra úroková
dobré školy obecné. Stejně prudce jako proti
agrárníkům mluvil proti favorisování ka-
tolického klerikalismu v zemích za
braných, slirnuje svůj soud ve slova: výpra-
va do Bosny s františkány byla jen vo-
dou na mlýn srbského korunního prince.
Nezazliváme dokonce hr. Dziedu szy
ckému, že mluvil jako Polák pro Poláky v
všech třech říších, zvláště však pro Polák
v Německu a Rusku. To je nejen jeho právem,
ale také jeho povinností. Bývalý polský minist
soudí, že v dobách tak svízelných, jakouje
okamžik nynější, jest nejlepší taktikou reserva
Jiným hlásal vodu, sám však popíjel víno. Vy.
slovil totiž přání, aby Rakousko se neosamoco
valo k vůli Německu a k vůli tomuto nedělalo
si na všech stranách nepřátele. Protestoval roz
hodně proti řečem, které promluveny byly v po
sledních dnoch na říšekém sněmu nč-
meckém a na sněmu italském o vnitřních
poměrech v Rakousku a odvodil z fakta toh
pro sebe právo, že bude od nynějšk
o vnitřních poměrech v říši ně-
meeké a v království italském mlu-
viti v parlamentě vídeňském. Hrab
Dzieduszyeki rozhodně vyslovil se pro ústa
a pro autonomii zemí opanovaných, pr
rovné právo všech národností a všech kon-
fesí tamějších, ale také co nejrozhodněji p
pronikavou revisi veškeré ústavy
celé monarchie rakouské.
Posl. dr. Zahradník, řečník agrárníků
českých, žádal, aby celá předloha podala se
sněmu království českého. 1
Hrabě Jaroslav Thun annexi schvaloval
s výhradou, že obě země přivtělené na do-
stanou se do područí madarského.
Prof. dr. Masaryk činil exkursed
státoprávních a národních otázek v obou polo-
vinách řiše a překvapil hojné posluchače své
naposledy prohlášením, že o n, profesor dr
Drtina, tolikéž pak posl. dr. Bulin, dr
Sláma, prof. Smrček a dr. Stránský
ze sympalie k Jihoslovanům před hlasová
ním odejdou. Prohlášení to překvapilo tak
z té přičiny, že dr. Stránský teprve pře
několika dny na čtyřech schůzích západo-
moravských měst nepokrytě vyslovil se
pro arnexl.
Zejíra promluví toliko jeden řečaík, pak
se dobata uzavře.
Pilnost prvního čtení bude přij a ta,
načež neprodleně vykoná se první čtení. Hlaso-
vání o tom není žádné, poněvadž každá
vládní předloha přikázati se musí výboru.
Bude-li zejtřejší schůze zároveň poslední pře
Vánocemi, ukáže se po poradách, které konaj
se zejtra dopoledne a v poledne
a
#20
alto_textblock
#20
Z Vídně, 17. prosince. (K. k.)
Předseda dr. Weiskirchner zahájil schůz
11.15 min.
Rokovalo se o pilných návrzích stran 1. člen
annekční předlohy.
#21
alto_textblock
#21
M-p. bar. Bienarth pokračuje (viz večerník »Ná
rodních Listů.) pravil: Posl. Šusteršič žádal na mn
#22
alto_textblock
#22
zevrubné vysvětlení o ústavním pro-
gramu, zejména se zřetelem ku
příštímu postavení Bosny a Herce-
goviny
naproli oběma státům mocnářství K tomu chci po-
dolknouti — a to platí také poslancům Laginjovia
Periči — že úprava toholo poměru je po-
nechána budouenosti. Vláda dovede v plném
rozsahu uskutečniti vliv Rakouska na úpravu lélo
otázky. Poslanci Němec a Malik vyslovili se proli
annekční politice. Avšak nemožno-li namilnouti proti
státnímu aktu z 5. řjna nic důvodnějšího, není věn
skutečně tak zlá. Poslanec Němec snažil se snížiti
správní úspěchy mocnářství v zabraných zemích.
Naproti tomu londýnské noviny, ktaré brojily proti
annexi velmi rozhořčeně, uveřejnily poslední dobu
mnoho dopisů svého čtenářstva, v níž dostává se
kulturnímu dílu Rakousko-Uherska nejlichotivějšího
ocenční.
Poslanec Eldersch: A to má býti důkazem
M p. bar. Bienerth: Zdá se ostatně, že od-
půrci annex: nemají jednotných představ o tom, co
se v Bosně a Hurcegovině má sláti. Vypravuje l
poslanec Malik laké zde řadu báchorek (Veselost.)
které rozšířeny byly v něktarých zahraničních novi-
nách o válečných přípravách mocnářství, musím
ovšem říci: zde je pravda velmi daleko
Poslanec Malik: To nejsou žádné báchorky
(Výkřiky: On se nedá přesvědčiti.)
#23
alto_textblock
#23
Ministerský předseda souhlasí s posl.
Klofáčem.
Bar. Bienerth: Řeč p. posl. Klofáče překva-
pila všechny posluchače mírnou a ujasněnon mou
drostí, za jejíhož hlasatele se tento poslanec jinak
rád nevydává Naplňuje mne dojista velmi řídkou
radostí, že mohu vysloviti nejůpinější sou-
hlas s celou řadou projevů toboto po-
slance. (Slyšte!) Zejmena s ním souhlaslm, tvrdí-li,
že v Rskousku nesmí se vládnouli ani proti Němcům.
ani proti Slovanům. Toto poznání doplnil bych tak,
že každý politik, který je si vědom své zodpo-
vědnosti, měl by se vší energil odmílnout
každý pokus, směřujleí ku poškození
příslušnlků některého národa. Naproti
tvrzení, že českému národu nevede se
dobře v dnešním Rakousku a že k tomuto stálu
nechová vřelejších cito, nepotřebuji břáti tento národ
v ochranu. Proti tomu vzpírá se především jiným
velkolepý kullurní a materialní vývoj, jejž český
národ docílil v tomto Rakousku.
Posl. Wolí: Který se nyní tak dojímavě pro-
jevoje v demonstracích.
Posl. Neumann: Neobřívati znovu příčiny l
Bar. Bienerth: Jak jsem se již zmínil, jsou
státoprávní otázky mezl Rakouskem
a Uherskem,
které se pojí ku přivtělení Bosny, ponechány příšt
#24
alto_textblock
#24
úpravě.
Posl. Eldersch: Musíme věděti již dnes, jaké
stanovisko máme zaujati.
Bar. Bienerth: V tom směru přine Liechten-
stein mimo pozoruhodný hlstorický plehled zevrubně
vyložil, že pro naša dobré právo na spolurozhodo-
vání v těchlo zemích mluví náš při nejmenším
rovnocenný podíl na obětech. námahách
a výlohách okupace, jakož i podíl na správé
Bosny a Hercegaviny. Přadlohy, podané našemu
i oberskému parlamentu, poskylují žádoucí záruky.
že nároky Rakouska na spoluoprávne
ností na tyto obě země zůstávají v plat
nosti v nejplnějším rozsabu.
Hlasy: Co je s textem
Bar. Blenerth: Haed o tom promluvím. Mo
rálně zakládají se tyto nároky na obětech na statku
a krvi, které přinešlo Rakousko tak jako Uhry pro
okupaci a kulturní povznešení obou přivtělených
provinel. Právně opírá se
#25
alto_textblock
#25
nárok Rakouska
především o smlouvu berliaskou, která svěřila spo-
lečnému mocnáři a mocnářství okupační mandát
má též v Uhrach zákonným inarlikulováním právní
platnost. Neméně jsou uznány nároky Rakooska
také v zákotě uherském z r. 1880, dle něhož může
se říšské postavení okupovaných zemí změniti
pouze za souhlasu rakouského zákono-
dárství. Ježto tedy právě tento zákon z r. 1880
uznává se v nynější oberské předloze za právní
#26
alto_textblock
#26
FEUILLETON.
#27
alto_textblock
#27
Literatura.
Našo k n ih y.
Adolf Heyduk: Bohatýři. Zpěvy bistorické
Druhé, doplněné vydání. Naklad. J. Otto v Praze
1908. Cena 1 K 10 b.
Tiše a skoro bez účasti kritické veřejnosti na-
vršuje se životní práce Ad. Heyduka.
Je to obdobný a stejně nespravedlivý osu
který v poslední době stíhá i velkolepé dílo Jarosl
Vrchlického, jehož kouzelné krásy, nevím, čím
omluvitelnou lhostejností, unikají národu, pro nějž
je tvořil a jehož kulturnímu povznesení největší nás
básník zasvětil všechny snahy zázračně tvůrčí své
duše.
Mimodék vlírá se porovnání s clzinou. Jak by
v Německu, v lom zdemoralisovaném Německu,
jemuž se vysmíváme, poněvadž neznáme jeho
vnitčního, kulturního života, vysoko povznesli
dilo podubného, úžasného rozmachu, jakým jsou
básnické knihy Jar. Vrchlického? S jakou vděčnou
jímavostí všude jinde byl by slyšán věštecký jeho
hlas, mezitím, co u nás, v rodné zemi básníkově,
přijímáme ho s polupným mlčením, n nejvýše pak
s úsměškem, který přirozeně snižuje jen toho, jimž
byl vysloven. Těžké obvinění strhujeme tu sami na
sebe a jsem věru zvědav, jak je omluví všemocná
naše literární kritika před soudem blízké budou-
cnosti.
Ulišuji se jen, že alespoň po našem venkověv
skrytu ještě žijí ti, jimž kniha Jar. Vrchlickéhoč
Ad. Hayduka zůstává dosud neocenitelnou.
Leží přede mnou čtyřicátý pátý svazek spiso
A d. Heyduka, obsahující rozmnožené zpěvy histo-
rické spojené názvem »Bohatý řis.
Oproti I. vydání (u F. Šimáčka 1894) bohatšíje
tento svazek o čísla: »Oldřich z Lichlenburka«
»Česká šlechtična«, »Budovec« a »Žena Husitka
Báseň »Milost Černína z Chudenic« v I. vyd nade-
psána prostě »Diviš Černín«.
Je známa obliba Heydukova, s níž často a rá
od prostonárodního lyrismu uchyluje se k sujetům
z domácích dějin, zvláště období bělohorského. I jeho
»Bohatýři« sem náležejí. S věrnou znalostí dějin,
jichž drží se často až úzkostlivě, kreslí básník
v historických svých zpěvech stylem baladickým
řadu skvělých přikladů české mužnosti, lásky
k vlasti a horoucího sebeobětování. Opakuje často
zůmyslně jednou již pronešený motiv, aby zdů-
raznil jeho význam. Činí pak to ovšem i zde vro
zeným svým způsobem, prostým, nepathetickým
v němž měkký lyrismus slohu prostonárodního stále
ještě má vrch. Ale to již je ráz celé tvorby Heydu-
kovy a nelze než přijmouti ho tak, jak se podává.
»Bohalýry« měla by čisti zvláště naše zmoderni
sovaná mládež, nelečná stejně k dějinám domácím
jako k národním požadavkům přítomnosti.
V těchto vzlazích náš básník skutečně šel by je
šivým ořikladem v před. A téší mne, že třeba
#28
alto_textblock
#28
v »Bohatýrech« ozvaly se tu a tam tony příbuzné
poesie Sv. Čecha, jemuž svazek tento připsán,
básník, jak dokazují nově zařazená čísla, doved
ještě dnes v plné zvněnosti svou písní postaviti se
na stranu práva a spravedlnostil
#29
alto_textblock
#29
O. M. Vyskočil.
#30
alto_textblock
#30
* Josel Miškovský. O pokladech pán
Smiřických. V Českém Brodě. Neůnavný publi-
cista a bisturik Českobrodska podává v nejnovějším
spisku svém vílaný příspěvek k poznání nejtrudnější
doby našich dějin v XVII. a XVIII. stol. Z archiv-
ních zpráv i z živé tradice lidové váží velmi zají-
mavé zprávy o nálezech a hledání pokladů na pan
ství černokosteleckém a na sousedních statcích, které
náležívaly kdysi slavnému a bobatému rodu Smiři-
ckých. Oceniv po zásluze a s hlediště namnoze do-
tud nezaujatého neobyčejný význam vynikajícího
vůdce českého povstání Albrechta Jana Smitického
přes mládí své rozvahou a obětavostí vysoko na
vrstevníky své povzneseného, ale pohříchu ve chvíli
nejkritičtější věci české náhlou smrtí odňalého, lič
v dalším úvodu děsnou katastrofu rodu jeho, hrabi-
vost a nepoctivost českého Alby Karla z Lichten-
štejna, který obohacoval se i na úkor poražených
stavův i vítězného Ferdinanda, začež pykati měla
také pykal jeho syn. Zájezd poslední letorosti rodu
Smiřických, paní Slavatové a syna jejího, na Koste
lecko a tajuplné její ohledávání vnitřních prostor zá-
meckých vzbudily v lidu přesvědčení, že jsou v zámku
nebo na odlehlých místech panství skryty poklady
o nichž věděli toliko členové příbuzenstva Smiři-
ckých, ve vyhnanství pobývající a vzbudily snahu
finančně obtíženého Karla Eusebia knížele z Lich
tenštejna po hledání pokladů tajných, která ovšem
nevedla ke kýženému výsledku. Ale lid věřil pevně.
že poklady ty existují, a hledal je i o své újmě, t
však, co nalezeno bylo, byly po výtce zůstatky bla
hobytu lidu obecného v XVI. stol., kleré přežily sve
ukládače. S počátku KIX. stol. byl však lid vzrušen
příchodem neznámých cizinců, kteří z nenadání při-
jížděli, na různých míslech, zvláště v Tuchorazské
lvrzi a ve mlýně Bylanském, hledali a jak určité
paměti tvrdí, i shledali věci záhadné. Lid v nich
spatřoval potomky Smiřických, jichž pamět stále
v krajině žila a kombinoval ve své fsntasií všelicos
co ovšem marně by čekalo potvrzení, ale neutucha-
jící zájem o osud slavného českého rodu jese
důkazem, že ani nejkrutší útisk nedovedl n
mysli lidu českého vypuditi vzpomínky na slav
nou minulost a na násilné její zakončení
panu spisyvateli pak náleží uznání, že jest netoliko
horlivým zkoumatelem všech psaných pamětí v šir-
ším okolí svého dlouholetého působišlě, nýbai
i strážcem historické tradice, podnes ještě v kraji
žijící a pozornosti všech přátel minulosti české za-
sluhující. Proto spisek jeho budiž doporučen vedle
místních intereseutů všem, kdož zajímají se ději
nami lidu českého v době pobělohorské.
Dr. J. V. Prášek.
Literární pěle-měle.
Přehled revul rozšíří prý, jak se dovl
dáme a iak někteří odborníci radí. svůi posavadn
#31
alto_textblock
#31
program zejména také na slovanské literatury i na
kulturní zjevy jednotlivých slovanských národů
vůbec. Vítáme upřímně. Schopných a dobře infor
movaných spolupracovníků najde se dost. Úplnost
po stránce obsahové byla by zvlášť vílána a ceněna.
Pravidelnou rubriku běžných kulturních
projevů slovanských zavedla v novém
ročníku »Moravskoslezská revue« a vyp' ňuje ji
posud dobře. Její vedení převzal známý pracovník
v slovanském oboru K. Pojezdný.
Zprávy o novém belletristickém čtr
náctidenníku, jenž má po novém roce býti
založen v Plzni, se houževnatě udržují, ač myšlenka
není právě neriskantní. Ostatně méně polřebujeme
množit listy belletristícké, než založit dobrý revuální
časopis s obsahem převážně krit ckým i essayisti
ckým. Tady je opravdová »mezera« a tu nutno vy
plňovat přede vším ostatním.
O německém písemnictví poslední doby
přináší přehlednou informativní stať dra. J. Jirovc
poslední číslo »Rozhledů«. Č ánek vyhovuje jako široe
založený přehled.
Jose! Holeček dokončil právě v »Osvětě
první díl své »Vojny«, jež tvoří sedmou část jeho
výborného románového cyklu »Naši«, vytknuvšíhos
za cíl podat povahopis i životní kroniku jihoceského
sedláka postupně od nejůtlejšího mládí až po sta-
řectví.
O M. A. Šimáčkovi několik dobrých literárně
kritických postřebů ve formě referátu přináší poslední
sešil »Naší doby« od dra. Krejčího. Konstatuje
u něho zejména, že svým d lem něco opravdu chtět
vykonat a také vykonal. Není duchem tvůrčím, ale
svou jemnou receplivností dovedl mnoho. V jeho
románech i dramalech je patrna snaha stanouti na
půdě přítomného života, míti účast v socialních otáz
kách doby a pokusiti se o řešení psychologických
problemů moderního individua
#32
alto_textblock
#32
Bibliografie.
* Básnické dílo El. Barrett-Brov
ningové »Portugalské sonety« v pře
kladě Ant. Klášterského vydal svým nákladem Ženský
klub český v nádherné originální výpravé, klero
řídil akad. malíř Jar. Benda. Hodí se jako vhodný
vánoční dar pro ženy a dívky. Cena knihy K. 1.20
pro členy za K 1.—
Rudolí Vácha, český umělec, žijící p
léta v Paříži, v Čechách celkem poměrně mále
známý, pobývá od nějaké doby v Praze v Čechách.
Týdenník »Máje v dvojčísle 11. a 12. přináší ob.
sažný a zajímavý blografický článek od dra. R j
Kronbausra a provází text reprodukcemi sedmi dě
umělcových. — Feuilleton: České mládeži dobrá
česká kniha. — Iilustrace: Xaver Dvořák. Pavla Ma-
ternová.
* Pejskovi přátelé. Národní říkadlo, Vy-
dal Fr. Hrnčíř, učitel a spisovatel v Nymburce.
Obrázky (úvodní v barvách a jedenác! celostránko
vých černých) kreslil Jar. Filip. Vydáno v úpravě
vánočního dárku na tuhém papíře za 60 h.
*České illustrované noviny s humo-
ristickou přílohou »Šotek« přinášeji v prosincovém
čísle četné obrazy z bouří v Praze v Řiimě a i.
#33
alto_textblock
#33
zejména úvodní obraz »Prohlašování stanného práva
na pražských ulicích«, »Kordon četníků na Příkopěs.
Vycbávejí každou druhou sobotu ve Vídni VI. /2.
Morizgasse 5. S poštou 2.50 na půl léta. Vydavatel
A. Hrazdira, redaktor Tb. Procházka,
* Stručných pouček řady IV. č. 1.
Výslavka »Dětského máje« na jubilejní všeobecné
hospodářsko průmyslové výstavě v Kroměříži. Prů-
vodce výstavkou, obsahující 198 samostatných heslo-
vých čísel průvodně poučných s ob ázky. Uspořádaí
Fr. Hrnčíř, redaktor »Dětského Maje« v Nym-
burce.
* Svatopluka Čecha »Zimní idylla-
počala právě vycházeti v První knize povídek
a črt jeho Sebraných spisů. (Nákladem F. Topiče,
seš. po 32 h). Přítomným 18. sešitem počíná jit
III. svazek Se raných spisů Svatopluka Čecha.
* Kritická česká literatura zazname
nává radostně nové rozhojnění kritickými spisy J ana
Nerudy, jaž vycházejí jako II. řada sebraných
jeho spisů. Čivrtý díl, jenž počal vycházeti nákladem
F. Topiče v Praze, v sešitech po 32 h, obírá se rovněž
krilickou činností Nerudovou a to za léta 1869—1874
pojme tudíž výsledky pětileté práce Nerudovy na poli
našeho divadelnietví.
* Ottův. ilustrováný vánoční kala
og vydan byl těchto dnů nakladatelstvím J. O t t
v Praze ve vkusné úpravě jakožto dobrá a vitaná
příručka všem, kdož svým milým chystají »bohatého
Ježíška«. V tom ohledu je tento kalalog opravdu vý-
bornou pomůckou a pokyny jeho budou vyhledávány
zejména těmi, kdož při svém nákupu bývaji na roz-
pacích, co vhodného vybrati. Lelos bude obzvláště
vyhledáván jednodílný Ottův kapesní slovník na-
učný, jako nejpřiměřenější dar dospělým i mládeži.
Firma Ottova doporučuje ve svém 54 ilustracemi
ozdobeném katalogu výborná díla pro každý věk
každý stav a mimo to četné obrazy v dokonalýc
barevných reprodukcích. .
* »Seznam vybraných spisů a umě-
leckých děl« v nové úpravě a v novém uspo
řádání již druhý rok uchází se o přízeň obecenstva
jemuž chce sloužiti za rádce při nákupu nejvhod
nějších vánočních darů. Seznam jest rozdělen n
několik oddilů, aby tak usnadněno bylo hledání kni
z různých oborů a je v něm shrnuto vše, co nej
lepšího skýtá naše literatura našim miláčkům od nej
útlejšího věku až po dospělejší mládež.
* Zimní král. Historické drama o 3 jednáních.
Napsal dr. K Kolman. Vydáno nákladem Jos. Pelela.
Čena 2 K. Obsahem dramatu jsou dějinné události
z osudného roku 1620, rozmach a náhlý pád idej
stavovské, jejíž státotvorná síla katastrofou bělohor
skou násilně byla potlačena krátce po tom, kdy s
volením, přijetím a korunováním českého krále pro-
jevila nejurčitěji; vedle tohoto stavovského dramnatu
sledovány jsou v této hře osobní osudy krále Fridricha
Falckého, zvaného také »maškarním«. Jeho povahové
rozpory se cližádoslivou cholí Alžbětou, dcerou krále
anglického, i s celým českým ovzduším stavovským
poskytují tolik přiležitosti k osvětlení příčin, kter
způsobily rychlý pád jeho království i k vyvolání
nestrých. kulturně historických obrazů, ve kterých
#34
alto_textblock
#34
osudné přiběhy památného roku v rámci onoho dra-
matu stavovského střídají se v živé směsici v ivů
náboženských, politických a kulturních od prvních
osobních konfl ktů krále a stavů, přes bitvu bělo-
borskou až po neblahou perspektivu následujícíh
roku 1621.
* »Zlatá Praha«— Slovanstvu. Poslední
číslo velkého obrazového týdenníku »Zlatá Prabae
věnuje tentokráte stránky svoje slovansvému jihu
a jeho umělcům. Na prvních stránkách seznamuje
»Zlatá Praha« svoje čtenářstvo s některými vynikají-
cími umělci jihoslovanskými, jako jsou malíři: M. Me-
dovič, V. Meueghello Diučič, A. Katunarié a M. A
Marinkovié, sochaři: J. Rendié, J. Meštrovič, B. Di nei
a jiné. Dále pak reprodukuje velké úchvatné pano
rama hlavního města chorvatského, Zahřebu, jakoi
iněkteré jiné monumentální a významné stavby.
Redaktorem »Zlaté Prahy« je Vincene Červinka; obra
zovou část řídí Viktor Olíva. Ukázková čísla posfli
administrace zdarma.
* »0 pokladech pánů Smiřických« na
psal Josef Miškovský. Nákladem knihkupectví
Josefa Miškovského v Českém Brodě
*»Daleký kraj«. Iustrovaný měsíčník. Ma-
jtelé K. a J. Hloucha. Redaktor K. Hlouch a. Tiskem
Al. Wiesnera v Praze. Číslo 1, ročník I.
* »Reprodukční schopnost obyvatel-
stva v král. českéme (se třemi mepkami). Na-
psal prof. dr. Otakar Srdínko. (Zvláštní otisk
z »Časopisu lékařů českých«. Ročník 1908). Nákla-
dem vlastním. Tiskem dra, E4. Grěgra a syna v Praze.
* »Národnostní a politický význam
českých menšin« Přednáška redaktora Kamila
Harmacha. Politické čtení č. 1. Vydala tisková komise
výkonného výboru české strany pokrokové v Praze.
Tiskem Ed Leschingra v Praze.
* Quido Maria Vyskočil: »Hry s panen-
kami« Exolické a bizarní prosy. Nakladatelství
Frant. Švejdy
* »Zlatá husa«. Pohádka ve třech obrazech.
Napsala V. B. Plumlovská. Nakladatelské druž-
stvo »Máje«.
* Fr. Emn. Zelenka: »Jarní plseň« a »Západ«
Básně o chudých lidech, Knihtiskárna Zmatiík a Pe -
lička v Praze.
* Frant. Dvořáček: Pravidelný.
těžký a nepravidelný porod u domá-
cího zvířectva. (Hlustrovaných katechismů na-
učných svazek XVII.) Nákladem Hejdy a Tučka
v Praze.
Neocenitelná příručka pro racionální, na výši
doby stojící chovatele domácího zvířectva. Téžkéa
nepravidelně porody dobytka zaviňují mnohé a cit-
livé ztráty, jež ohrožují často i existenci pěstitelů
zvířectva domácího. Aby bylo možno včasnou a
vhodnon pomocí ztrátám předejíti, třeba znáti nej-
nutnější základy tohoto oddilu praktické vědy zvěro-
lékařské. Autor, osvědčený odborník, úřadní zvěro-
lékat pražského mag strátu, poučuje v tomto spisu
slovem jasným, prostým a lehce srozumitelnýmo
rozmanitých nepravidelnostech, pokud je lze poznati
bez odborných vědomostí, a podává návod, jak zjed-
nati rychle odpomoc Kniha má tyto oddlly ! L. Otl-