#1
alto_textblock
#1
Číslo 129.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 12. května 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Mzdakoe, aáminíetrneo
srsdics:
Prahu, Pstronoova ulico,
číslo 200—II.
Rofrankované dopisy se
nspřijímají, rukopisy se
nevracejí
Koxpečetěné reklamace
jaou porta prosty
Inserty účtujeme levně
a pří častější inserci po-
skytujeme výhody
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho
dině polední
Jednotlivé číslc za el
Telefon redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
ULKt
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu:
měsíčně . . . ..
z.80
čtvrtletně . ..
8.40
celoročně . . ..
K 33.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
8.—
čtvrtletně ... K 8.—
celoročně.... K 86.—
Předplatné do cízozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně ... K 12.—
celoročně.... K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
zie, Anglie a Ruska:
čtvrtletně ... K 18.20
seloročně.
K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází ve 4 hodiny 21 minutu ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 33 minuty večer
#10
alto_textblock
#10
Sobota:
#11
alto_textblock
#11
Sv. Pankracius, mučeník.
#12
alto_textblock
#12
Čtyřicetihodinná pobožnost
u sv. Petra na Poříčí od
#13
alto_textblock
#13
v chrámu P'áně
9.—12. května.
#14
alto_textblock
#14
Studentské skandály na vídeňské
universitě.
#15
alto_textblock
#15
V Praze, dne 11. května.
Obstrukce, inaugurovaná Wolfem a jeho noh
sledy ve vídeňském parlamenté, rozežírá se vždy
dále. Z parlamentu rozlézá se po ulicích, kdež lo-
mozí proti opravenému volebnímu řádu města
Vídně a z ulic zalezá do auly. Kdyby zakladatel
vídeňské university, jenž především měl na zřeteli
čest a slávu Boží a pak i blaho vlasti, mohl vstáti
z hrobu a spatřiti, co se z díla jeho stalo! Vídeň-
ská universita co do řádění studentů vydobylasi
pověsti nejhorší. Jednou aranžuje se v ní vřava
proti některému profesoru katolického přesvěd-
čení, po druhé proti profesoru jinému, a po třetí
proti posluchačům katolickým a pak se to začne
zase od repetice a pak opět da capo.
Vídeňská aula stala se rejdištěm nejhorších
výtržností. Na žádné jiné universitě v Rakousku
by se něco podobného nedělo a netrpělo a, nedo-
pusť Bože, kdyby se to dělo na universitě české
Nešťastná říše! Zdá se, jako by všecko v ní
mělo se řinouti k úpadku. O vídeňské universitě
pronešen byl slavným Greuterem úsudek velmi
případný, že je to vlastně Orientální aka-
demie.
Slova tato vyznačují mnoho. Nejenom, že na
ni vyučuje »židů mnoho«, ale i to, že původní účel
university je naprosto odstranén a že na ni za-
vládla věda odcizená Bohu, odcizená i Kristu,
slovem že na ni roztahuje se antikristianismus, což
ukazuje se na venek v častých demonstracích
proti profesorům, kteří ještě věří v Boha a v de-
monstracích proti studentům katolických sdružení.
V tom vězí systém. Nad vídeňskou universitou
vládne duch, jenž na ni nechce trpěti ani profe-
sory, ale ani žáky přesvědčení katolického. A začne-li
se duch katolický dosti málo jeviti, rázem začnou
i demonstrece a to tak dlouho, až cíle svého do-
sáhnou. Při tom ale úlohu dosti všelijakou hraje
ten který rektor university. Při všem jeho počí-
nání jde na jevo, jako by vlastně ochraňoval de-
monstranty a jako by všecka křivda padala na
ty, na něž universitní řváči a štváči útočí.
Pravdou je, že vídeňská universita v této
chvíli stala se rejdištěm wolfovských nacionálů,
vlastně prušáckých irredentistů. Že celá ta štva-
nice byla předem aranžovaná, je zjištěno. Hned
8. května vědělo se, že to na universtě k něčemu
dojde. Téhož dne o třech čtvrtích na 11. hod dop.
shromáždilo se na 800 nacionálních a židovských
holemi ozbrojených studentů, mezi nimiž byli tři
#16
alto_textblock
#16
v barvách, což je vždy příznakem, že dojde k hru-
bému násilí.
Když se před nimi objevili dva studující sdru-
žení katolichého, tak zvaní Rudolfinové (po jménu
zakladatele university), tu pustili se do nich. Ru-
dolfinům přispěti na pomoc Norikové.
Nastala pravá bitva, v níž ovšem musili pod-
lehnouti studenti katoličtí, jimž ale se podařilo nej-
horšího rváče zachytiti a policii odevzdati. Na bo-
jiště musila dostaviti se policie a tasenou zbraní
jakýsi pořádek zjednati.
Rektor sice vystoupil na bojiště a napomínal
tu divokou hordu — jak linecký »Volksblt.« píše
— ke slušnosti (!), což ale excendenti zodpovědéli
tím, že započali bitvu znova. Bylo též zjištěno, že
boje proti katolickým studentům súčastnily se cizí
živly.
Chváliti se musí statečnost studentů katoli-
ckých, kteří terroru neustoupili. Divoké výtržnosti
opakovaly se 10. května. A nejnovější telegram
11. května zní: Dnes o poledni kravaly se opako-
valy, klerikální () studenti byli z auly vytlačeni.
Podle líčení židovské »Neue Freue Presse« nesou
ovšem všecku vinu studenti katoličtí, kteří měli
tolik smělosti, objeviti se v barvách.
Včera (10. května) o třech čtvrtích na 1 hod.
otevřela se rázem brána auly a z ní vyhrnulo se
na tisíc německonacionálních studentů. K parla-
mentu! — ozývalo se velení, avšak policie po-
stavila se jim v cestu a snažila se je zatlačiti.
Mezitím ale i katoličtí studenti snažili se nacio-
nály k parlamentu předejíti. Policie konečně čtyřem
studentům katolickým vstup do parlamentu dovo-
lila. Zde ohlásili se říšskému poslanci dru. Weis-
kirchenovi, jemuž zprávu o průběhu výtržností
podalí.
»Vaterlandu« z kruhů studentských se píše:
Boj v uníversitě přešel do jiného stadia; boj ten
neplatí již jednotlivým sdružením, nýbrž všemu ka-
tolickému studentstvu. Liberální listy dnes (10.)
šířily pověst, že katolická sdružení v aule více se
neobjeví v barvách, avšak nestalo se dle jejich
přání. Když tedy o 11. hod. několik katolických
studentů s čapkami a stuhami se objevilo, mohl
skandál započíti znova. K Schönereriánům přidru-
žilo se trochu existencí, jež denního světla se štítí.
Z této koalice nacionálních studentů s postavami
podezřelými soudilo se správně, že skandál pro-
pukne ještě brutálněji, což se i stalo. Když kato-
ličtí studenti konečně o 1 hod. z auly ustoupili,
doprovázeli je Schönereriáni, židi a italští irreden-
tisti s klacky a s nesmírným řevem. Náhodou se
k tomu přihodil polní biskup Bělopotocký, jejž
#17
alto_textblock
#17
Schönereriáni s ostatní rotou pohaněii hvízdáním
a řevem: fuj!
Očekává se zápověď nosení všech barev ve
prostorách university. K seniorům studentských
spolků měl rektor dr. Neumann řeč, v níž dovo-
lával se stejného práva pro všeckya
snášenlivosti. Ano, Wolfiánům mluviti ještě
o stejném práv ul
#18
alto_textblock
#18
Zprávy politické.
V Praze, 11. května.
K situaci. Útěcha levičáckých listů, že čeští
poslanci nestačí svým počtem na provozování ob-
strukce, byla za tři dny až příliš patrně rozptýlena.
Dnes již není mezi těmi listy ani jednoho, kterýž by
nepřiznával, že důkladně se přepočítal. Ani jeden
z nich nevyvozuje z toho však příslušné důsledky.
Na místě, aby uznaly, že čeští poslanci mají k ny-
nějšímu svému vystupování dobré právo, pohazují je
ony listy kalem posměchu a jedovatou slinou potupy
a přimlouvají se za lámání a drcení české ostrukce
kolem násilí. Jenže počínají si při tom jako obyčejně
nad míru hamižně a sobecky. Žádaly z počátku,
aby sněmovně poslanecké oktroyován byl nový je-
dnací řád. Ale přesvědčivše se, že by jednou také
levici mohl býti silnou závadou, vzdávají se pojednou
tohoto plánu a dokazují, že povalení české obstrukce
za účelem dělnosti parlamentu jest věcí — pravice.
Ku podivu! Sami nechtějíce si spáliti prsty, posílají
do ohně pravici. Patrně z toho ohledu, aby, protože
přece jen žije, a to i přes obstrukci mladočeských
poslanců, ji roztříštili. Usilovali o to již dávno a usi-
lují o to také nyní. Ale jsme přesvědčeni, že jako již
tolikráte, zklamou se ve svých výpočtech také nyní.
Podezřívání pravice, že jednotlivé její strany po tichu
podporují mladočeskou obstrukci, rozplyne se v nivec
jako mýdlová bublina, když dechem svým se jí do-
tkne sebe slabší vánek. Levičáci přiznávají tím vším
jen tolik, že české obstrukce v pravdě se bojí. Pra-
vice se jí báti nemusí, protože její hrot jí neplatí.
Ten jest namířen na prsa docela jiná, a podobá se
pravdě, že je také protkne.
Nedá se arciť popříti, že mladočeská obstrukce
jest ostatním stranám pravice dosti nemilá, ale tyto
strany mají také určité povinnosti k českému národu.
A jenom na vrub těchto povinností dlužno připsati,
že pohlaváři pravice počínají vyjednávati o to, aby
opatřili mladočeským poslancům žádoucí dostiučinění
za veliký zločin, kterýž dne 17. října m. r. spáchán
byl na českém národu, tak aby důstojně a čestně
a s prospěchem pro českou věc mohli oni poslanci
odhoditi zbraň obstrukce a zahájiti obyčejnou ob-
vyklou opposici. Popud k vyjednávání tomu vyšel,
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON-
#20
alto_textblock
#20
Svatojanští poutníci.
Napsal Alois Dostál.
Když byl medik Krupička na Velikonočních
svátcích v rodném městečku Lochově, s mnohými zná-
mými se stýkal za těch čtrnáct dnů, aniž by byl na-
hlédl do litografovaných přednášek, které si na vy-
bídnutí otcovo přibral k besedníkům a kupletům,
z nichž mínil něco přednésti pro potěšení rodákův a
rodaček. A někteří mu až záviděli pobyt v Praze,
v té zlaté a veselé Praze, poukazujíce na nudný
venkov, kde »paráda« hasičů jest o církevních prů-
vodech největší slavností do roka.
Krupička třeba pro skrovné finance málo v Praze
užíval zábav, přece dotvrzoval slova obdivovatelů,
aby také reputace velikého města před venkovem ne-
utrpěla.
»Pravda, pravda, v Praze něco uvidíme a zaži-
jeme, jenom že to našince už ani nedojímá. Ani se
neohlédnu, když se vrací vojsko s hudbou, nebo jde-li
kolem pohřeb se čtyřpřežním povozem.
»A za krátko budou slavnosti svatojanské«, vzpo-
mínal kožešník Zázvorka, který s Krupičkou studoval
dvě latinské a pak se učil u otce kožešnictví; »0 sv,
Janě všude volný přístup a člověk si může prohléd-
nouti všechny sbírky a památnosti —«
»Ano, Daliborku, vycpaného koně ve Valdštýn-
ském paláci, sklepení pod hradem.«
#21
alto_textblock
#21
»Museum, knihovnu Strahovskou, poklad u Do-
minikánů, sbírky Náprstkovy, obrazárny —
»Také jsem to viděl,« dosvědčoval Krupička,
jemuž bylo s podivením, že kožešník v Lochově více
ví, než on, medik, co je v Praze přítomno. »Přijed
se do Prahy na to podívat. Teď na leto kožichy
nešijete.«
»Času dost, ale běží mně v Praze o nocleh.
Hotely plny, ceny pokojů dvojnásobné.«
»Přijď na nocleh ke mně; vzláštní postel ti ne-
dám, ale jenom když přespíš. Kdo jede do Prahy,
nejde tam pro vyspání. Budeš pod střechou a přespíš
na kanapi.«
Staří známí si podali ruce, kožešník Zázvorka
byl potěšen a medik v proudu zábav, přednášeka
návštěv záhy na všechno zapomněl. Vždyť to byl
pouze akt zdvořilosti, aby soudruha pozval a ten jistě
nevezme to za bernou minci.
Mezi jinými přihlásila se ke Krupičkovi vzdá-
lená příbuzná Marková, která dovedla v rozsáhlém a
spleteném rodokmenu přátelství pokrevní dokázati,
čehož však ani študírovaný Krupička nepochopil a
ženu prostě tetou nazýval.
»Byla jsem v Praze,« vykládala Marková, za-
drževši Karlíčka na ulici, když zval do zábavy, »asi
před třiceti lety a na nic se lépe nepamatuji než na
kamenný most, na němž jsem spala a na rachejtle,
které nad vodou lítaly a prskaly. To byla krása
Do nejdelší amrti na to nezapomenu.«
#22
alto_textblock
#22
Krupička by se byl rád povídavé ženy zbavil
měl ještě pozvati celou Nekázanou ulici, proto řekl:
»Teď jsou ty rachejtle ještě lepší. Přijďte se na ně
podívat.«
»Kde bych já stará ženská! Ale peníze na dráhu
mám a napekla bych si buchet. Však prý na tom
mostě nesmí se už spáti,« vzpomněla si Marková.
»Lonští poutníci to povídali.«
»A není také třeba, byste na mostě spala. Přijdte
ke mně do bytu a lehnete si na zemi. Peřinu vám
také půjčím«, nabízel Karel.
Však jsem na ni peří drala. No, pěkně děkuji
za pozvání. Ještě si to rozmyslím. Jsem stará ženská,
po marnosti netoužím, a kdybych šla, konala bych tu
pouť k vůli sv. Janu. Ale ty rachejtle bych také ráda
ještě jednou za živobytí viděla.«
Posledních slov tety Markové Krupička neza-
slechl. Byl rád, že se zbavil příbuzné, která přátel-
ství svého žádným darem neosvědčovala.
Na cestách po domech počestných sousedů lo-
chovských nejednou musil o Praze vypravovati při
víně a zákuskách, jichž sladkostí si žaludek pokazil.
Byla mu tedy příjemná změna v pivovaře, kde zvací
výbor dostal párky a sklenici piva z toho sudu, který
určoval pan starý pro sebe a ne k vystavování. Mezi
řečí přišli páni zase na Prahu a svatojanskou slavnost.
»Dcera mne stále nutí, bych se zase jednou do
Prahy podíval,« vykládal hostitel, »ale já se té cesty
přímo bojím.«