ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 66b3eb90-66c5-11dc-8205-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 4
#1 alto_textblock #1
káme, že nezná ani slůvka českého a dosazen byl pod nátlakem Němců, zvláště působením poslance dra. Schreinera, na toto tak významné místo, patrně preto, aby na plzeňských dráhách živel německý byl posilen. V důsledku tohoto nařízení rozkázal přednosta nádraží plzeňského Jirousehek (dle jména též veliký Germán) všem svým podřízeným úřadníkům, aby ve službě mezi sebou mluvili pouze německy, a sám také předehází v tomto ohledu nejlepším pří- kladem. Tato germanisační práce, kteráž na státních, soukromých dráhách potírá vše, co českého, nemůže nám býti lhostejna, ani když působí nehlučně, neokázale uvnitř kruhů, váza- ných nepsanou služební pragmatikou, sledující jen větší čest a chválu všematky Germanie, tím méně však hodláme snášeti zjevné urážky české národnosti, i jest povinností každého Čecha proti každé takové bezohlednosti rázně se ohra- diti. Mnohý snad s úsměškem podotkne, že jest to příliš malicherné, dělati hned tolik hluku proto, že onen úřadník české národnosti byl nucen konati cestu z Dobřichovic do Plzně na lístek německý a pomyslí sobě, že proto nena- stala ani srážka vlaků, ani se vlak z kolejí ne- vyšinul a onen citlivý pán že přes to s šťastně dostal do Plzně. Avšak zde nejedná se o onen kousek papíru, o jízdní lístek, nýbržo zisadu, neboť každý Čech i ve věcech na pohled nepatrných a bezvýznamných má dbáti bez ohledu na společenské postavení při každé příležitosti práv svého jazyka. Co nedajísi libiti Němci, nedáme si líbiti také my!
#2 alto_textblock #2
Denní zprávy. — Německá přání stran gálerie umění ztlumočena. Včera o polednách přijímal mí- stodržitel hr. Coudenhove deputaci společnosti pro fedrování německé vědy, umění a literatury. spolku německých spisovatelů a umělců »Con- cordie« a spolku německých výtvarných umělců v Praze, v záležitosti založení galerie umění. Mluvčí deputace prof. bar. Wieser sdělil místo- držíteli, že jest zmocněn mluviti i jménem oněch německých umělců, kteří nejsou členy uvedených spolků a že deputace jest si vědoma, že tlumočí i city četných německých umělců z Čech, kteří umění své vykonávají mimo svou domovinu. Pan baron vyličoval panu hraběti všechny domnělé středověké zá- sluhy, jež prý si Němcí v ohledu uměleckém získali, ještě prý před lidským věkem utvářeli Němci v Čechách díla, kteráž stála na výši doby. Od těch dob prý vyvinul se mocně život umění v Praze velkými monumentálními stav bami a jich vnitřní výzdobou i vypěstěním malých uměleckých učelišť na dva velké, státem vydržované ústavy. Politické (Il) poměry přinesly prý to s sebou, že téměř všechny veřejné zakázky a učitelská místa byla zádána českým umělcům, němečtí umělcí, kteří dříve tato místa měli, opu- stili prý ústavy tyto, poněvadž zřízeny utrakvi sticky. Velký počet českých místrů a žáků, se skvělými jmeny v čele, shromáždil se pomalu do Prahyi byl částečně do země zpět povolán, kdežto četní němečtí talentovaní umělci jsou prý ponejvíce nuceni v cizině hledati vzdě- lání a výdělek. Galerie císařem založená, tak pravil bar. Wieser, shromáždí prý práce všech německých talentů země a podá tak dů- kaz o vysokém uměleckém nadání německé ná- rodnosti v zemi. Na to přikročil řečník k jádru své účelné řeči. Svůdnými slovy vyličoval klid- nou a úspěšnou práci v oněch korporacích, v nichž obě národnosti pracují v oddělených ná- rodnostních sekcích pod společným předsedni- ctvem i připojil k tomu formuli přání »něme- ckého umělectva« v ten smysl, aby kuratorium galerie bylo pod společným předsedmictvem rozděleno na dvě národní sekce, memi něž by se dotaee rez děilo val stam esit anéc sprá věs Msstodrzit odvětil řečí, v níž podle zpráv »Bohemie« po- tvrdil dle svých zkušeností úspě- chy organisace podle národnosti rio zdiělené Sámo prý nemůže rozhodnut vlády předbíhati, může však ujistiti, že »pod- něty«, prof. Wieserem uvedené, budou vzatyv úvahu. — Jak vidět, hrůza, která pojala tisk pražského kasina při pomyšlení na závody umě- lecké, jež budou musit němečtí umělci v Čechách s českými podnikati, je ta tam. Jest známo, že úzkosti této propůjčila »Bohemia« velmi vý- mluvný projev a že mu věnovala celý úvodní článek. Bledá bázeň ustoupila kuráži, pánové dokonce první popadli poskytnutý bochníka na půl ! České umění, jemuž překrajujt jej —
#3 alto_textblock #3
přináleželo v té věci slovo první, mlčí a nyní vidí, že se Němci chápou dokonce komandant- ského slova o tom, jak má být galerie zorgani- sována. České národní umění, jehož skvělý vývoj i mluvčí německého umělectva musil ve své řeči uznati, vyhrálo velký los a nyní přichází jmenem četných prý a talentovaných prý něme- ckých umělců — professor právníeké fakulty, aby reklamoval polovic výhry, ačkoli na sázku nedali Němci ani zbla! Zdali pak se přijdou páni kůnstleři poděkovat také do — klubu českých poslanců za — »umožnění« císařského daru, jímž padlo německému umění v Čechách štěstí do klína ve spaní a to do- slovně! Neboť, že se má umění toto ze spánku teprve burcovat, to vyznívá ze všech projevů německých v té příčině i z řeči prof. bar. Wie- sera. V Kolchidě hlídal zlaté rouno v Aresově háji mohutný drak, jejž klasičtí Argonauti spra- vili pouhými koláčky. Chtějí-li se naši moderní Argonauti čeští dostati k svému zlatému rounu, musí dáti draku rouna — půl! — Zajímavou reminiscenci přináší po- slední číslo »Trautenauer Wochenblattu« v po- lemice proti »Ostd. Rundschau« a její výtce, že se němečtí lidovci spájejí s Čechy a kleri- kály. Výtku tuto vrací trutnovský hareovník Wolfovi zpět i píše: Když Wolf r. 1897 po- prvé v Trutnově byl zvolen, byl za tento úspěch povínován jedině hlasům Čechů, kteří odevzdali 288 hlasů znějících »Karlu Hermanu Wolfovi« (psáno česky). Z pravého přátelství Češi Wolfa zajisté nevolili, nýbrž proto, že od něho oče- kávali, že při své nerozvážnosti německý lid vžene do bídy ještě větší, o co se Wolf také důkladně postaral. Své nenadále dobrodince urazil Wolf později v poslanecké sněmovně, pročež český lid tohoto muže nyní k smrti nenávidí. Srdečnou shodu, jaká tenkrát 1897 ještě mezi Wolfem a Čechy panovala, potvrzuje také naivní telegram díků, zaslaný od Wolfa panu purkmistru v Polici dne 23. března 1897. Kupec Melichárek, Čech, podal panu Wolfovi po volbě kytici, kterouž také Wolf s díkůvzdáním jako nějaká operetní diva přijal. Pro volbu Wolfovu roku 1897 agi- tovali a mluvili také římsko-katoličtí duchovní, kteří ovšem neměli o politice a neodhadných skocích, jichž při konfusních svých nápadech Wolf jest schopen, ani nejmenšího tušení. — Galerie moderního umění v Praze. Jak se z Vídně sděluje, bude prý předsedou ku- ratoria galerie umění v Praze jmenován hrabě Jan Harrach. — České vítězství v Olomouci. V neděl dne 5. t. m. konala se valná hromada gremialní ne- mocenské pokladny v Olomouci, která před tím dva- kráte již byla rozbita. Účastenství s české i německé strany bylo velké. Při volbě zvítězili poprvé kandi- dáti čeští 103 hlasy proti 90 hlasům Němců. S Čechy volili také sociální demokraté, vydavše s nimi spo- lečnou kandidátní listinu. Mezi Němci nastal pro tuto porážku velký poplach, který patrným jest také v jejich orgánech. Včerejší »Neue Zeit« naříká, že nikdo ani netuší, že se čeští agitátoři a tovaryši ve společenstvech a pomocníci v obchodě — tedy bu- doucí stav živnostníků a obchodníků — soustavně organisují. V posledním týdnu prý se v Olomouci usadílo osm nových českých ševců a mladí čeští to- varyši a pomocníci sotva že dosáhli věku 24 let, stá- vají se pod českou ochranou samostatnými, čímž se stává, že češství v Olomouci, živeno nesmírnou českou agitací, obrovsky roste. A světe žasni: Němci při všem tomto poznání brzké své záhuby nosí — če- ské boty. — Olomoučtí Němci budou však nuceni spokojiti se s tím, co je nezbytně očekává a také se dostaví, i kdyby nosili boty německé. Ostatně zpeče- titi svůj osud pomáhají sami, zejmena v poslední době svým neurvalým bezohledným jednáním s pří- slušníky českého národa. — Symbolika správy městských sadů způsobila veliké potěšení jistému pěstiteli krásné pražsko-židovsko-německé prosy, jenžto se v »Bohe- mii« značí šifrou »-p«. Zmíněný pán učinil v sadech na Petříně objev, který mu posloužil za pointu jarní květnové nálady, na půldruha sloupce rozvleklé. Ve zmíněných sadech viděl někde v trávě hliněné zajíce provedené se známou napodobovanou virtuositou, kterážto hříčka na první pohleď působí klamem ži- votdsti. Nález ten adělal nu dětínskou radůst, spa- třujeť v zajících těch narážku na německý název Petřína »Hasenburg«. Původní český název Petřína Nebozízek« jest prý velice originální, ale neshoduje se s povahou oblíbených sadů a proto oživen prý německý název jeho aspoň symbolicky — hli- něnými zajíčky. Jest možno, že správě pe- třínských sadů ani ve snu nenapadlo něco podob- ného, možno však také, že vykladač symbolů petřínských má — pravdu. A v tom případě ne- mohlo by býti nechutnějšího nápadu nad takový pokus. Zvláště měl-li jakýmsi plastickým rebusem Němcům nahraditi odklizení hyzdivého a nesmyslného názvu. Při tom není od místa připomenouti, že »Ne- bozízek«, jakkoli není úřadním názvem petřinských sadů, přece není tak špatným, jak se zdá kritikovi »Bohemie«, an si z populárního jména toho šašky tropí. Zvláště v prvotní úpravě »Nebozízku« před lety vypadala daleko užší a ostřejší serpentinová stezka na petřínské stráně, zvláště z pravého břehu
#4 alto_textblock #4
vltavského jako nákres, připomínající vzdáleně šroub anebo »nebozízek«. Ostatně není vyloučeno, že znalci staré Prahy znají jinou případnější etymologii tohoto jména, jež je rozhodně původnější a starší než ně- mecký »Hasenburg«. Ostatně koluje na Malé Straně pověst o vzniku jména »Nebozízek«, o níž se uji- šťuje, že jest bezpečně zaručená. Bývala prý druhdy na »Nebozízku« ryze česká restaurace, v níž se jinak neobsluhovalo leč česky. I přišel do ní Němec, který mluvil jen ztěžka český, zvláště prožluklé »ře mu v abecedě scházelo. Nezbývalo mu leč dohod- nouti se česky, asi tak: Dejte mi to neb ono »ne bo zízek« (»nebo řízek«). A tento »nebozízek« prý už Petřínu zůstal. Zaznamenáváme jako tradici. — Rozpuštěná sohůze. Bývalí sběratelé »Bra- trstva pod ochranou sv. Václava na Smíchově« svo- lali na včerejšek o 8. hod. več. do sálu hotelu Ku- tílkova v Bubnech »důvěrnou« schůzi členů ze VII. části Prahy. Poněvadž však do schůze dostavilo se také několik od sběratelů nepozvaných členů a svo- lavatelé se obávali, že by mohla vyjíti na jevo pravda o spolkovém hospodářství za dosavadní správy (za jejíž opětné zvolení sběratelé se zasazují), dali pořadatelé sami schůzi četně navštívenou roz- pustiti přivolaným inspektorem stráže bezpečnostní. — Universitní komisi pro zřízení českých vysokých škol na Moravě v Praze zaslali v r. 1900 a 1901 příspěvky: Spolek paní a dívek v Litomyšli 40 K, katol. soc. jednota v Litomyšli 10 K, studující z Poděbradska 64 K, spolek akademiků slezských »Opava« K 7.30, spolek česk. akademiků židů 10 K, »Řip« 10 K, profes. sbor v Písku 18 K, subskripce z Chrudimska K 194.60, subskripce z Přerovska 73K subskripce z Písecka 5 K, Domažlice 50 K, Ml. Bo- leslav 10 K, Král. Vinohrady 40 K, Žižkov 40 K, Karlín 25 K, Pardubice 25 K, Semily 5 K, Příbram 20 K, Soběslav 5 K, Černovice 5 K, okr. výbor v Ml. Boleslavi 50 K, v Hradci Král. 20 K, v Uhliřských Janovicích 20 K, v Českém Brodě 20 K. v Bechyni 10 K, v Neveklově 10 K, ve Vlašimi 8 K, část vý- těžku ze slavnosti pořádané v Chocní dam. spolkem »Libuší« a damským odborem Nár. jednoty severo- české v obnosu 480 K. — Universitní komise žádá v echny, kdož ještě sběrací listiny zpět nezaslali, aby je co nejdříve do kanceláře universitní vrátilia doufá, že účelu tak důležitému jako je druhá česká universita, česká veřejnost pomoci neodepře. — K soubojové afféře v Čes. Budějovi- cích. Souboj mezi drem. Norbertem Svobodou a Leopoldem Schweighoferem konal se již včera odpoledne o 3. hodině a skončil po maďarsku: Oba sokové vyšli úplně nezraněni, ačkoliv byly smluveny »těžké podmínky.« — Opětný pokus sebevraždy vojína. K zprávě, kterou byli jsme již těchto dnů pod tímto záhlavím přinesli o sebevražedném pokusu desátníka 13. praporu 98. pěš. pluku ve Vysokém Mýtě, Jana Deyla, syna vážené měšťanky a majítelky obchodu v Pardubicích, sdělují se nám ještě tyto podrobnosti: Nešťastný vojín prostřelil si hlavu ranou z revolveru, takže naděje na uzdravení není. Desátník Deyl u své setniny i v kruzích občanských pro svoji dobromyslnou a srdečnou povahu byl velice oblíben. Absolvoval chrudimskou průmyslovou školu, vyšší uměleckou školu v Praze, jeho práce modelářské a vypalované kresby do dřeva byly i umělci obdivo- vány a předpovídána mu skvělá budouenost. Za celé své dvouleté služby nebyl dosud ani jednou trestán. Stal se obětí sekatury vojenské. Setníkem Smrt- schkou bylo mu prý pro jistý přestupek po- hrozeno »garnisonou« v Josefově. Zprvu ovšem do veřejnosti o případu neproniklo ničeho, nebot vojínové z obavy před trestem zachovávali úplnou mlčelivost. Teprve později, když jim byla beztrest- nost zaručena, vypověděli o týrání nešťastného vojína nadporučíkem Gottlem a hejtmanem Smrtschkou věci tak závažné, že celá afféra stane se předmětem vyšetřování, které nařízeno bylo velitelstvím v Jose- fově. Veškerý materiál zaslán bude poslancům. Kdo nahradí však ztrátu matce, která na studia syna svého přinesla největší oběti! Zdrcená matka dlfu lože těžce raněného syna v trapných nevylíčitelných úzkostech. Bratr nešťastného vojína p. Josef Deyl z Heřm. Městce sděluje nám, že postará se o to, by případ tento neby! zatajen a aby vinníci neušli zaslouženému trestu a učinil v této příčině již náležité kroky. — Dopadený zloděj. V Marianské ulici u měst- ského sadu včera po 9. hod. večerní povstalo značné shromáždění obecenstva, k němuž zavdala podnět honba za zlodějem. Jirchářský pomocník Karel Jan- dák, 41 rok starý a v čís. 29 ve Staré Libní bydlící, v tu dobu vloudil se do domu č. 36 v Marianské ulici, dostal se až druhého patra, kde paklí čem otevřel dvéře, vedoucí do chodby bytu obchodníka p. Jana Schustra. Vetřelec spokojil se s tím, že si vzal s vě- šáku svrchník a hůl se stříbrnou rukojetí, načež na- stoupil zpáteční cestu. Náhodou zpozorovali sousedé počínání neznámého muže a pronásledovali jej. Te- prve u Grand hotelu podařilo se zloděje zadržetia na strážnici dol. Nového města odvésti. Odtud dopra- ven bude k soudu. 10 Nebezpečná zábáva, Před domem čp. 84 v Košířích včera odpoledne ze šprýmu, kdo koho přemůže, dostali se do křížku 17letý Frant. Šťastný a 16letý Rudolf Hlavsa, oba z Košíř. Při zápase oba mladíci spadli s chodníku a Šťastný utrpěl zlomení levé nohy. Po poskytnutí první pomoci byl zraněný odvezen do všeobecné nemocnice. — Teplota vody ve Vltavě dnes o 9. h. dop + 14. C, vzduchu + 14° C. — Z Kostelce n. Orlicí. (Dvě důvěrné schůze.) Dvě důvěrné schůze, na nichž promluviti chtěl p. dr. Iška o klerikalismu a jeho cílech měly se zde ko- nati. Svobodomyslní občané čeliti chtěli výbojným snahám klerikálním. Klerikálové cítili se schůzemi těmi ohrožení i vydali heslo, že žádná konati se ne- smí. V neděli při bohoslužbách předčítán zvláštní vý- nos biskupa Brynycha, v němž upozorňováno bylo, že každý, kdo by schůzi navštívil, byť jen ze zvěda- vosti, dopouští se těžkého hříchu, z kteréhož ani oby-