#1
alto_textblock
#1
káme, že nezná ani slůvka českého a dosazen
byl pod nátlakem Němců, zvláště působením
poslance dra. Schreinera, na toto tak významné
místo, patrně preto, aby na plzeňských dráhách
živel německý byl posilen. V důsledku tohoto
nařízení rozkázal přednosta nádraží plzeňského
Jirousehek (dle jména též veliký Germán) všem
svým podřízeným úřadníkům, aby ve službě
mezi sebou mluvili pouze německy, a sám
také předehází v tomto ohledu nejlepším pří-
kladem. Tato germanisační práce, kteráž na
státních, soukromých dráhách potírá vše, co
českého, nemůže nám býti lhostejna, ani když
působí nehlučně, neokázale uvnitř kruhů, váza-
ných nepsanou služební pragmatikou, sledující
jen větší čest a chválu všematky Germanie, tím
méně však hodláme snášeti zjevné urážky české
národnosti, i jest povinností každého Čecha
proti každé takové bezohlednosti rázně se ohra-
diti. Mnohý snad s úsměškem podotkne, že
jest to příliš malicherné, dělati hned tolik hluku
proto, že onen úřadník české národnosti byl
nucen konati cestu z Dobřichovic do Plzně na
lístek německý a pomyslí sobě, že proto nena-
stala ani srážka vlaků, ani se vlak z kolejí ne-
vyšinul a onen citlivý pán že přes to s
šťastně dostal do Plzně. Avšak zde nejedná se
o onen kousek papíru, o jízdní lístek, nýbržo
zisadu, neboť každý Čech i ve věcech na
pohled nepatrných a bezvýznamných má dbáti
bez ohledu na společenské postavení při každé
příležitosti práv svého jazyka. Co nedajísi
libiti Němci, nedáme si líbiti také my!
#2
alto_textblock
#2
Denní zprávy.
— Německá přání stran gálerie umění
ztlumočena. Včera o polednách přijímal mí-
stodržitel hr. Coudenhove deputaci společnosti
pro fedrování německé vědy, umění a literatury.
spolku německých spisovatelů a umělců »Con-
cordie« a spolku německých výtvarných umělců
v Praze, v záležitosti založení galerie umění.
Mluvčí deputace prof. bar. Wieser sdělil místo-
držíteli, že jest zmocněn mluviti i jménem oněch
německých umělců, kteří nejsou členy
uvedených spolků a že deputace
jest si vědoma, že tlumočí i city
četných německých umělců z Čech,
kteří umění své vykonávají mimo
svou domovinu. Pan baron vyličoval panu
hraběti všechny domnělé středověké zá-
sluhy, jež prý si Němcí v ohledu uměleckém
získali, ještě prý před lidským věkem utvářeli
Němci v Čechách díla, kteráž stála na výši
doby. Od těch dob prý vyvinul se mocně život
umění v Praze velkými monumentálními stav
bami a jich vnitřní výzdobou i vypěstěním malých
uměleckých učelišť na dva velké, státem vydržované
ústavy. Politické (Il) poměry přinesly prý to
s sebou, že téměř všechny veřejné zakázky a
učitelská místa byla zádána českým umělcům,
němečtí umělcí, kteří dříve tato místa měli, opu-
stili prý ústavy tyto, poněvadž zřízeny utrakvi
sticky. Velký počet českých místrů a žáků, se
skvělými jmeny v čele, shromáždil se
pomalu do Prahyi byl částečně do země zpět
povolán, kdežto četní němečtí talentovaní umělci
jsou prý ponejvíce nuceni v cizině hledati vzdě-
lání a výdělek. Galerie císařem založená, tak
pravil bar. Wieser, shromáždí prý práce
všech německých talentů země a podá tak dů-
kaz o vysokém uměleckém nadání německé ná-
rodnosti v zemi. Na to přikročil řečník k jádru
své účelné řeči. Svůdnými slovy vyličoval klid-
nou a úspěšnou práci v oněch korporacích, v
nichž obě národnosti pracují v oddělených ná-
rodnostních sekcích pod společným předsedni-
ctvem i připojil k tomu formuli přání »něme-
ckého umělectva« v ten smysl, aby kuratorium
galerie bylo pod společným předsedmictvem
rozděleno na dvě národní sekce,
memi něž by se dotaee rez děilo val
stam esit anéc sprá věs Msstodrzit
odvětil řečí, v níž podle zpráv »Bohemie« po-
tvrdil dle svých zkušeností úspě-
chy organisace podle národnosti
rio zdiělené Sámo prý nemůže rozhodnut
vlády předbíhati, může však ujistiti, že »pod-
něty«, prof. Wieserem uvedené, budou vzatyv
úvahu. — Jak vidět, hrůza, která pojala tisk
pražského kasina při pomyšlení na závody umě-
lecké, jež budou musit němečtí umělci v Čechách
s českými podnikati, je ta tam. Jest známo,
že úzkosti této propůjčila »Bohemia« velmi vý-
mluvný projev a že mu věnovala celý úvodní
článek. Bledá bázeň ustoupila kuráži, pánové
dokonce první popadli poskytnutý bochníka
na půl ! České umění, jemuž
překrajujt jej —
#3
alto_textblock
#3
přináleželo v té věci slovo první, mlčí a nyní
vidí, že se Němci chápou dokonce komandant-
ského slova o tom, jak má být galerie zorgani-
sována. České národní umění, jehož skvělý vývoj
i mluvčí německého umělectva musil ve své
řeči uznati, vyhrálo velký los a nyní přichází
jmenem četných prý a talentovaných prý něme-
ckých umělců — professor právníeké
fakulty, aby reklamoval polovic výhry, ačkoli
na sázku nedali Němci ani zbla! Zdali
pak se přijdou páni kůnstleři poděkovat také
do — klubu českých poslanců za — »umožnění«
císařského daru, jímž padlo německému umění
v Čechách štěstí do klína ve spaní a to do-
slovně! Neboť, že se má umění toto ze spánku
teprve burcovat, to vyznívá ze všech projevů
německých v té příčině i z řeči prof. bar. Wie-
sera. V Kolchidě hlídal zlaté rouno v Aresově
háji mohutný drak, jejž klasičtí Argonauti spra-
vili pouhými koláčky. Chtějí-li se naši moderní
Argonauti čeští dostati k svému zlatému rounu,
musí dáti draku rouna — půl!
— Zajímavou reminiscenci přináší po-
slední číslo »Trautenauer Wochenblattu« v po-
lemice proti »Ostd. Rundschau« a její výtce,
že se němečtí lidovci spájejí s Čechy a kleri-
kály. Výtku tuto vrací trutnovský hareovník
Wolfovi zpět i píše: Když Wolf r. 1897 po-
prvé v Trutnově byl zvolen, byl za tento úspěch
povínován jedině hlasům Čechů, kteří odevzdali
288 hlasů znějících »Karlu Hermanu Wolfovi«
(psáno česky). Z pravého přátelství Češi Wolfa
zajisté nevolili, nýbrž proto, že od něho oče-
kávali, že při své nerozvážnosti německý
lid vžene do bídy ještě větší, o co se
Wolf také důkladně postaral. Své nenadále
dobrodince urazil Wolf později v poslanecké
sněmovně, pročež český lid tohoto muže nyní
k smrti nenávidí. Srdečnou shodu, jaká tenkrát
1897 ještě mezi Wolfem a Čechy panovala,
potvrzuje také naivní telegram díků, zaslaný
od Wolfa panu purkmistru v Polici dne
23. března 1897. Kupec Melichárek, Čech,
podal panu Wolfovi po volbě kytici, kterouž
také Wolf s díkůvzdáním jako nějaká operetní
diva přijal. Pro volbu Wolfovu roku 1897 agi-
tovali a mluvili také římsko-katoličtí duchovní,
kteří ovšem neměli o politice a neodhadných
skocích, jichž při konfusních svých nápadech
Wolf jest schopen, ani nejmenšího tušení.
— Galerie moderního umění v Praze.
Jak se z Vídně sděluje, bude prý předsedou ku-
ratoria galerie umění v Praze jmenován hrabě
Jan Harrach.
— České vítězství v Olomouci. V neděl
dne 5. t. m. konala se valná hromada gremialní ne-
mocenské pokladny v Olomouci, která před tím dva-
kráte již byla rozbita. Účastenství s české i německé
strany bylo velké. Při volbě zvítězili poprvé kandi-
dáti čeští 103 hlasy proti 90 hlasům Němců. S Čechy
volili také sociální demokraté, vydavše s nimi spo-
lečnou kandidátní listinu. Mezi Němci nastal pro
tuto porážku velký poplach, který patrným jest také
v jejich orgánech. Včerejší »Neue Zeit« naříká, že
nikdo ani netuší, že se čeští agitátoři a tovaryši ve
společenstvech a pomocníci v obchodě — tedy bu-
doucí stav živnostníků a obchodníků — soustavně
organisují. V posledním týdnu prý se v Olomouci
usadílo osm nových českých ševců a mladí čeští to-
varyši a pomocníci sotva že dosáhli věku 24 let, stá-
vají se pod českou ochranou samostatnými, čímž se
stává, že češství v Olomouci, živeno nesmírnou českou
agitací, obrovsky roste. A světe žasni: Němci při
všem tomto poznání brzké své záhuby nosí — če-
ské boty. — Olomoučtí Němci budou však nuceni
spokojiti se s tím, co je nezbytně očekává a také se
dostaví, i kdyby nosili boty německé. Ostatně zpeče-
titi svůj osud pomáhají sami, zejmena v poslední
době svým neurvalým bezohledným jednáním s pří-
slušníky českého národa.
— Symbolika správy městských sadů
způsobila veliké potěšení jistému pěstiteli krásné
pražsko-židovsko-německé prosy, jenžto se v »Bohe-
mii« značí šifrou »-p«. Zmíněný pán učinil v sadech
na Petříně objev, který mu posloužil za pointu jarní
květnové nálady, na půldruha sloupce rozvleklé. Ve
zmíněných sadech viděl někde v trávě hliněné zajíce
provedené se známou napodobovanou virtuositou,
kterážto hříčka na první pohleď působí klamem ži-
votdsti. Nález ten adělal nu dětínskou radůst, spa-
třujeť v zajících těch narážku na německý název
Petřína »Hasenburg«. Původní český název Petřína
Nebozízek« jest prý velice originální, ale neshoduje
se s povahou oblíbených sadů a proto oživen prý
německý název jeho aspoň symbolicky — hli-
něnými zajíčky. Jest možno, že správě pe-
třínských sadů ani ve snu nenapadlo něco podob-
ného, možno však také, že vykladač symbolů
petřínských má — pravdu. A v tom případě ne-
mohlo by býti nechutnějšího nápadu nad takový
pokus. Zvláště měl-li jakýmsi plastickým rebusem
Němcům nahraditi odklizení hyzdivého a nesmyslného
názvu. Při tom není od místa připomenouti, že »Ne-
bozízek«, jakkoli není úřadním názvem petřinských
sadů, přece není tak špatným, jak se zdá kritikovi
»Bohemie«, an si z populárního jména toho šašky
tropí. Zvláště v prvotní úpravě »Nebozízku« před
lety vypadala daleko užší a ostřejší serpentinová
stezka na petřínské stráně, zvláště z pravého břehu
#4
alto_textblock
#4
vltavského jako nákres, připomínající vzdáleně šroub
anebo »nebozízek«. Ostatně není vyloučeno, že znalci
staré Prahy znají jinou případnější etymologii tohoto
jména, jež je rozhodně původnější a starší než ně-
mecký »Hasenburg«. Ostatně koluje na Malé Straně
pověst o vzniku jména »Nebozízek«, o níž se uji-
šťuje, že jest bezpečně zaručená. Bývala prý druhdy
na »Nebozízku« ryze česká restaurace, v níž se
jinak neobsluhovalo leč česky. I přišel do ní Němec,
který mluvil jen ztěžka český, zvláště prožluklé »ře
mu v abecedě scházelo. Nezbývalo mu leč dohod-
nouti se česky, asi tak: Dejte mi to neb ono »ne bo
zízek« (»nebo řízek«). A tento »nebozízek« prý už
Petřínu zůstal. Zaznamenáváme jako tradici.
— Rozpuštěná sohůze. Bývalí sběratelé »Bra-
trstva pod ochranou sv. Václava na Smíchově« svo-
lali na včerejšek o 8. hod. več. do sálu hotelu Ku-
tílkova v Bubnech »důvěrnou« schůzi členů ze VII.
části Prahy. Poněvadž však do schůze dostavilo se
také několik od sběratelů nepozvaných členů a svo-
lavatelé se obávali, že by mohla vyjíti na jevo
pravda o spolkovém hospodářství za dosavadní
správy (za jejíž opětné zvolení sběratelé se zasazují),
dali pořadatelé sami schůzi četně navštívenou roz-
pustiti přivolaným inspektorem stráže bezpečnostní.
— Universitní komisi pro zřízení českých
vysokých škol na Moravě v Praze zaslali v r. 1900
a 1901 příspěvky: Spolek paní a dívek v Litomyšli
40 K, katol. soc. jednota v Litomyšli 10 K, studující
z Poděbradska 64 K, spolek akademiků slezských
»Opava« K 7.30, spolek česk. akademiků židů 10 K,
»Řip« 10 K, profes. sbor v Písku 18 K, subskripce
z Chrudimska K 194.60, subskripce z Přerovska 73K
subskripce z Písecka 5 K, Domažlice 50 K, Ml. Bo-
leslav 10 K, Král. Vinohrady 40 K, Žižkov 40 K,
Karlín 25 K, Pardubice 25 K, Semily 5 K, Příbram
20 K, Soběslav 5 K, Černovice 5 K, okr. výbor v Ml.
Boleslavi 50 K, v Hradci Král. 20 K, v Uhliřských
Janovicích 20 K, v Českém Brodě 20 K. v Bechyni
10 K, v Neveklově 10 K, ve Vlašimi 8 K, část vý-
těžku ze slavnosti pořádané v Chocní dam. spolkem
»Libuší« a damským odborem Nár. jednoty severo-
české v obnosu 480 K. — Universitní komise žádá
v echny, kdož ještě sběrací listiny zpět nezaslali,
aby je co nejdříve do kanceláře universitní vrátilia
doufá, že účelu tak důležitému jako je druhá česká
universita, česká veřejnost pomoci neodepře.
— K soubojové afféře v Čes. Budějovi-
cích. Souboj mezi drem. Norbertem Svobodou
a Leopoldem Schweighoferem konal se již
včera odpoledne o 3. hodině a skončil po maďarsku:
Oba sokové vyšli úplně nezraněni, ačkoliv
byly smluveny »těžké podmínky.«
— Opětný pokus sebevraždy vojína. K
zprávě, kterou byli jsme již těchto dnů pod tímto
záhlavím přinesli o sebevražedném pokusu desátníka
13. praporu 98. pěš. pluku ve Vysokém Mýtě, Jana
Deyla, syna vážené měšťanky a majítelky obchodu
v Pardubicích, sdělují se nám ještě tyto podrobnosti:
Nešťastný vojín prostřelil si hlavu ranou z revolveru,
takže naděje na uzdravení není. Desátník
Deyl u své setniny i v kruzích občanských pro svoji
dobromyslnou a srdečnou povahu byl velice oblíben.
Absolvoval chrudimskou průmyslovou školu, vyšší
uměleckou školu v Praze, jeho práce modelářské a
vypalované kresby do dřeva byly i umělci obdivo-
vány a předpovídána mu skvělá budouenost. Za celé
své dvouleté služby nebyl dosud ani jednou trestán.
Stal se obětí sekatury vojenské. Setníkem Smrt-
schkou bylo mu prý pro jistý přestupek po-
hrozeno »garnisonou« v Josefově. Zprvu ovšem
do veřejnosti o případu neproniklo ničeho, nebot
vojínové z obavy před trestem zachovávali úplnou
mlčelivost. Teprve později, když jim byla beztrest-
nost zaručena, vypověděli o týrání nešťastného vojína
nadporučíkem Gottlem a hejtmanem Smrtschkou
věci tak závažné, že celá afféra stane se předmětem
vyšetřování, které nařízeno bylo velitelstvím v Jose-
fově. Veškerý materiál zaslán bude poslancům. Kdo
nahradí však ztrátu matce, která na studia syna
svého přinesla největší oběti! Zdrcená matka dlfu
lože těžce raněného syna v trapných nevylíčitelných
úzkostech. Bratr nešťastného vojína p. Josef Deyl z
Heřm. Městce sděluje nám, že postará se o to, by
případ tento neby! zatajen a aby
vinníci neušli zaslouženému trestu
a učinil v této příčině již náležité kroky.
— Dopadený zloděj. V Marianské ulici u měst-
ského sadu včera po 9. hod. večerní povstalo značné
shromáždění obecenstva, k němuž zavdala podnět
honba za zlodějem. Jirchářský pomocník Karel Jan-
dák, 41 rok starý a v čís. 29 ve Staré Libní bydlící,
v tu dobu vloudil se do domu č. 36 v Marianské
ulici, dostal se až druhého patra, kde paklí čem otevřel
dvéře, vedoucí do chodby bytu obchodníka p. Jana
Schustra. Vetřelec spokojil se s tím, že si vzal s vě-
šáku svrchník a hůl se stříbrnou rukojetí, načež na-
stoupil zpáteční cestu. Náhodou zpozorovali sousedé
počínání neznámého muže a pronásledovali jej. Te-
prve u Grand hotelu podařilo se zloděje zadržetia
na strážnici dol. Nového města odvésti. Odtud dopra-
ven bude k soudu.
10 Nebezpečná zábáva, Před domem čp. 84
v Košířích včera odpoledne ze šprýmu, kdo koho
přemůže, dostali se do křížku 17letý Frant. Šťastný
a 16letý Rudolf Hlavsa, oba z Košíř. Při zápase oba
mladíci spadli s chodníku a Šťastný utrpěl zlomení
levé nohy. Po poskytnutí první pomoci byl zraněný
odvezen do všeobecné nemocnice.
— Teplota vody ve Vltavě dnes o 9. h. dop
+ 14. C, vzduchu + 14° C.
— Z Kostelce n. Orlicí. (Dvě důvěrné schůze.)
Dvě důvěrné schůze, na nichž promluviti chtěl p. dr.
Iška o klerikalismu a jeho cílech měly se zde ko-
nati. Svobodomyslní občané čeliti chtěli výbojným
snahám klerikálním. Klerikálové cítili se schůzemi
těmi ohrožení i vydali heslo, že žádná konati se ne-
smí. V neděli při bohoslužbách předčítán zvláštní vý-
nos biskupa Brynycha, v němž upozorňováno bylo,
že každý, kdo by schůzi navštívil, byť jen ze zvěda-
vosti, dopouští se těžkého hříchu, z kteréhož ani oby-