ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 6683c4e0-717b-11dc-89a5-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 15
#1 alto_textblock #1
Strana 2.
#2 alto_textblock #2
NÁRODNÍ LISTY
#3 alto_textblock #3
26. října 1903.
#4 alto_textblock #4
Číslo 292.
#5 alto_textblock #5
O vinohradských obecních záleži- tostech
#6 alto_textblock #6
bylo rokováno na schůzi, svolané na včerejší dopo- ledne vinohradským občanským klubem do zimního sálu Národního domu. Z rokování bylo zřejmo, že někteří odpůrci nynějšího postupu na radnici vino hradské přecházejí z vášnivého nazírání přímo do zbytečné výstřednosti. Jeden řečník z kruhů živno- stenských po celé řadě výtek, jež učinili jiní řečníe správě obecní, uvedl některé záslužné činy represen- tace obce. A tu hned se mu vytýkalo, že je s obci ve spojení a že jest její dodavatelem. Dotyčný ře- meslník prohlásil, že tvrzení takové je naprostou nepravdou. Výtka o dodávání pro obec zavdala podnět k bouři odporu a nevole. Bylo klubu vyklá- dáno ve zlé, že řemeslnický stav dovoli tak pode- zřívati. Který řemeslník pro obec pracuje, neníz toho důvodu zajisté špatný. A tak schůze skončila za všeobecného rozruchu. Po zvolení pana dra. Vostrčila předsedou schůze zahájil rozhovor pan dr. Novotný, jed natel klubu. Zmíniv se o křiklavých nedostatcích volebního řádu do obcí, uvedl, že nepatrná změna tohoto řádu vzbudila na sněmu odpor Němců, kteří nyní provozují bezdůvodnou a ničemnou opposici. A návrh není dílem dokonalé reformy, nýbrž jen pouhým přištipkářstvím. Přechází pak ke vyličování domácích poměrů, při čemž dovozoval, že se mu nynější zastupitelstvo pranic nelíbí. (Působení jeho končí v únoru 1904). A pravil, že dnes k správě obce lak veliké jako je obec vinohradská, neslačí pouhá bodrá mysl, nýbrž veliká zkušenost. Jest obec vinohradská vzorem moderní obce? Nikoli. In- teressy zastupilelstva v otázkách národních jsou ne- patrné. Vytýkal, že volební řád je tak nespravedlivý, že několik zámožných lidí v prvním sboru má takové právo jako tisíc jiných občanů dohromady. Dle toho volby také vypadají. Jsou obrazem kamaradie. Tak dopadly i volby minulé do obecního zastupitelstva. Ty nebyly výrazem vůle občanstva. Uvádí, že za- stupitelstvo v otázkách národních prý nic nečinía v záležitostech politických tím méně. Jedna parádní schůze do roka svolaná naprosto nestačí k splnění těchto úkolů. Vláda nám vpašovala německé gymna- sium pro několik židovských žáků, ale obecní zastu pitelstvo podalo proti tomu jen limonádový protest. Německé obce jsou daleko rozhodnější v otázkách národních. Řečník vytýká malý zájem obce na pro- spěch Ústřední Matice školské a obou Národních jednot a stěžuje si, že i v otázkách řešení sociálních úkolů obec nic nečiní. Zřejmá nerovnoměrnost pro- vozuje se s malými lidmi. Ti, kdož stojí u vesla, mají až 4 koncesse a jinému se koncesse odpírá. Aby byl spravedlivý, řečník vzpomíná také toho, co obec dobrého vykonala. Jest to koupě rozsáhlých sadů, řečník však má obavu, že se tyto sady zasta- vějí a sadům že zůstane jen území kopcovaté. Činí dále výtky zastupitelstvu pro chyby, provedenév Národním domě. Vzpomínaje, jaké radostné vzrušení nastalo po zprávě, že obec chce vystavětí lidové divadlo, řečník praví, že tím bolestněji zní sdělení, že obec chce o tohoto projektu ustoupiti. Nyní je na čase, abychom zástupce obce vyzvali, aby dodrželi slovo a divadlo zbudovali. Byl by to čin stokráte záslužnější než jiný obecní podnik, jako je na př. tržnice. Požadavkem nezbytným jest zřízení lidových lázní v obci. Uvá žíme-li vše, vidíme, že na radnici je jistá ztrnulost. která musí být vyblazena při volbách Voličové necht na příště vyšlou na radníci jen muže neodvislé, kteři by měli na zřeteli jen zájmy obce a nikoli zájmy soukromé. Pan Očenášek, člen zastupitelstva, potvrdi stesk o nedostatečnosti volebního řádu a souhlasil s tím, aby do radnice byli vysláni mužové neodvislí. Jiná otázka jest s divadlem. Na divadlo má obee 300.000 zl. a rozpočet zní na 700.000 zl. Scházející obnos bylo by nutno opatřiti výpůjčkou a tu zdráhají se uskutečnit nynější zástupcové. Čeká se tedy, jak se věc sama vyvine. Řečník zmiňuje se o tržnici. Ta byla vystavena uprostřed města a sice v zájmu občanstva i obchodníků. Kdybyste věděli, kde mnozí trhovci mají zboží přes noc uschované, ani byste ho nekoupili. Tržnice není vzdálená. Když nyní z okoli tržnice chodí obe- censtvo do Sokolské ulice, může z okolí Sokolské ulice jít obecenstvo do tržnice. Tato tržnice jednou bude ještě vyhledávána, až její důležitost se pozná. Tržnice mohla prosperovati, kdyby matička Praha nezřídila konkurenční trh v Sokolské třídě. (Souhlas). Byl to akt odvety za to, že se Vinohrady nechtějí při- pojit ku Praze. (Souhlas). Pan Prošek uvádí, že sady Riegrovy neodpo- vídají svým zařízením chudému lidu. Laviček je málo a kde je pohodlí, tam se musí platit. Bohatý tam nechodí a poplatky je postižen jen méně zá možný. Je-li to sad veřejný, pak musí být přístup- ným bezplatně, zejmena chudině. Pan Bureš, čalouník, vzpomíná toho, že obee vykonsla záslužný čin vystavěním vodárny a také v mnohých jiných otázkách zastupitelstvo učinilo, co vyžadoval prospěch města. Řečník stěžoval si jen, že stav řemeslnicko-živnostenský není organisovaný. Své středisko, besedu, nenavštěvuje a vůbec málo dbá o povznesení solidarity. Živnostníci sami to byli. kteří zmařili zřízení tržnice nábytku na Král. Vino- hradech. Chtěli jsme pořádat zde výstavu řemeslných výrobků, vše bylo připraveno a vyjednáno, ale věc byla zmařena pro netečnost řemeslníků. Appelluje na tento stav, aby se pro budoucnost důkladněji orga- nisoval. (Šouhlas). Pan Fallada činil výlky zastupitelstvu, že je chladným v otázkách národních. Stěžuje si, že nové domy jsou stavěny s velmi drahými byty. To bude mít za následek, že se zde usídli samí židé Němci. s sn Pan dr. Vostrčil přimlouval se za to, aby se zastupitelstvo postaralo o obchodníky a živnostníky v okolí Tylova v áměstí. Pan Vondrák opět žádal, aby všechen ob- chod s potravinami byl soustředěn v okolí tržnice. Pan Očenášek pravil: Tyto rozmanité žá- dosti velmi pěkně znázorňují smýšlení občanů. Ta- kové žádosti dostaly se také do zastupitelstva. Komu se mělo vyhověti, když jeden chce mít trh na Tylově náměstí, druhý na náměstí krále Jiřího, třetí na Feslové? Nelze jinak než vyčkati. Všem najednou vyhověti nelze. Když se splní přání jedněch, vytý- kají to druzí. Proto obec rozhoduje po zralém uvá žení a vždy dbá zájmů širšího obecenstva, jakož kruhů poplatních. Pan Bureš upozorňuje, že třetí sbor náleží ře- meslníkům a živnostníkům. Když nenastane doroz umění, bude hlasování při volbách obecních opě roztříštěno. Pan dr. Novotný stěžoval si, že před stavbou tržnice zastupitelstvo nevyžádalo si dobrozdání o obyvatelstva a živnostenských korporací. Stačilo. kdyby se byla zřídila skleněná střecha na Tylově náměstí a co by se bylo ušetřilo, mohlo se věnovati řemeslnictvu buď na zřízení tržnice anebo ke studiu. Další rozprava přešla do osobních záležitostí, což vzbudilo hlučný odpor. Tím schůze v poledne byla skončena.
#7 alto_textblock #7
Denní zprávy.
#8 alto_textblock #8
— Klub sněmevních poslanců národní strany svobodomyslné má schůzi zejtra v úterý dne 27. t. m. o 10. hod. dopol. ve své klu- bovní místnosti v budově sněmovní.
#9 alto_textblock #9
— Církevní dělení království českého jeho spiklenci. Katolický orgán pražský přinucen včera uvěřiti zprávám, kterým podle jeho páteč- ního tvrzení žádný rozumný člavěk věřiti ne- bude, našim zprávám totiž o pokroku národnost- ního dělení diécesí v Čechách, tak dalekém, že dělení toto jest ve Vídni věcí hotovou i že záleží jenom na Římu, aby nejluznější sen Frindův stal se skutkem. Uveřejňujíť „K. L.“ včera vý- strahu svého vídeňského dopisovatele, že se in- formace „Národních Listů“ nesmějí bráti jen tak na lehkou váhu, a že ti, kdož si dělent z toho ardce přejí, jsou mistři v chlácholení, případně
#10 alto_textblock #10
i v dementováni, čímž si „K. L.“ vystavují přímo skvostné vysvědčení, že chlácholivá jich páteční zpráva pochází z takovéhoto pramene „od srdce“. Není to poprvé, co jsme ve věcech církevního dělení království českého lépe informováni než katolický orgán a co v zápasu tom, v němž by tento orgán měl zaujímati místo vůdčí, nucen jsme uváděti jej na pravou cestu. Tentokráte jsou naše zprávy vídeňským dopisem katolického listu nejen potvrzeny, nýbrž i rozšířeny. Na scéně objevují se jakožto členové církevně- geometrického spiknutí neznámé dosud osob- nosti, mezi nimi na prvním místě — vojen- ský biskup Bielopotocki, kterýž jest důvěrném spojení s rektorem Germanika v Římě. P. Biederlackem a kardinálem Steinhubrem, hlav- ním spolupracovníkem Frindovým v Římě, který jest nejhorlivějším přímluvčím opitzianistů u sv. stolice. P. Biederlack domnívá se prý, že jest nejdokonalejším znalcem poměrů rakouských šíří v Římě své přesvědčení, že by církvi dě- lení národnostní v Čechách pomohlo, bezpo- chyby proti losvonromistickému hnutí mezi Němci. S kardinálem Steinhubrem bydlí v Římě v jednom domě i má tudíž sterou příležitost, pů- sobiti na něj ve smyslu Frindově. Velice důleži- tou osobností mezi důstojnými, veledůstojnýmia nejdůstojnějšími trhany království českého jest také dr. Hilgenreiner, na nějž jsme už ně- kolikráte upozornili. Tento Hilgenreiner jest jedním z nejnebezpečnějších informátorů ŘRíma o věcech českých a na vlas tak jednostranným a záští proti Čechům dýšícím, jak to patrn z jeho článků v klerikálních „Historisch- Pol. Blätter“ a jak se to o Němci z německé říše roz- umí vlastně samo sebou. Nejklassičtější na ce- lém dopisu katolického orgánu jest ovšem jeho poněkud neurčitá sic, ale přece jenom těžká ob žaloba řádu ctihodných 00. jezuitů pro jich úča stenství na trhání království českého, jenom po vrchně, bohužel, naznačené. Jezuité byli zastou peni i na chebském sněmu německých kněži za předsednictví tepelského opata Helmera, kdež něm. theologická fakulta přednesla svoje diploma- tické elaboráty svého referenta, rekt nahoře zmí- něného Germanika. Jaké jest asi působení těchte odvěkých hubitelů a inkvisitorů národa českého. páterů řádu Loyolova, lze posouditi z toho, že je vídeňský dopisovatel katolického orgánu na adresu jich vídeňské správy přímo vystříhá, a by nekráčeli v Čechách cestou bělo- horskou, neboť „doposud vrou v srd- cích českých jisté upomínky, jež těžko zapomínati“. Z takovýchto zrnek lze snad nejlépe posouditi, kterak se ve věci národnostního dělení diécesí připozdívá, jestliže se katolický dopisovatel nesmí ostýchati, aby se dotkl těchto nezahojených ran a nazval hříchy Říma na českém národě pravým jménem. Řá- dění německých jezuitů v záležitosti dělení na- zývá horlením ex ignorantia, praví, že jest ko- nečně na čase, aby v Římě z Čech dověděli se pravdy o té jisté klice ve Vídni a v Římě, tak aby věčné intrikování přestalo. Upozorňuje na obtížné postavení eírkve v Čechách, na agitaei „Pryč od Říma“, o Čechy se pokoušející, a na nebezpečí nového požáru, který by vypukl, kdyby k tomu ke všemu mělo se připojiti ještě dělení diécesí, což by bylo nejšpatnější a nejosudnější církevní politikou v Čechách. Národ český měl by v Římě co nejdůrazněji tlumočiti svůj odpor proti obmýšlenému dělení, píše dopisovatel listu. který svými chlácholivými náčinkami přivésti chtěl tento odpor ad absurdum, i ujišťuje dále. že jest nutno jednati. Nechť se tedy ko- nečně jedná! dodáváme. Tvrdí-li se dnes v „K. L.“, že věc zraje, a že co nejdříve musí býti předložena k dobrozdání českým biskupům pravíme, že podle stavu věcí ,jest každé „co nej- dříve“ pozdě, a že mlčení a passivní jednání těchto biskupů jest hříchem, který nesmí nadále býti podporován shovívavostí českých politických činitelů, k této neslýchané servilnosti světícímu Němci prokazované. Proto jest naléhavou a svrchovanou nutností, aby čeští biskupové i arci- biskup byli pohnuti co nejdříve ku projevení svého stanoviska, neboť, až se na ně bude ptát Řím a Vídeň, potom bude pozdě! — Odlípnuti „orgánu české strany lidové“ od vedení strany realistické, nebylo patrně pro- vedeno tak virtuosně lehkou operací, jak byse dalo souditi ze stoismu amputovaného „eheí- redaktora“, který postaven na své vlastní nohy přes to, že „porážející“ většina rádců strany realistické stojí za věcmi, s nimiž se nemohou někteří členové strany vhodně stotožňovati. Těchto některých členů strany bylo podle zpráv posledního „Přehledu“, orgánu to realistické se- cesse 13., mezi nimi 8 „rádců“, a tito stranníci. nemohouce se stotožňovati s mnohými věcmi realistického exorgánu, podali „schůzi realisti- ckých rádců“ prohlášení s návrhy, z nichž prvn zněl takto: „Aby povolané instituce strany se přičinily, by orgán strany lidové stal se majetkem strany a strana měla na vedení listu sil ný vliv. Nechtěl-li by pan dr. Herben těmto opráv- něným požadavkům se podrobiti, nebo chtěl-li by tak učiniti za podmínek, jimž by strana vyhověti nemohla, aby list jeho přestal býti officiosním orgánem české strany lidové.“ Tak se dr. J. Her- ben z officiála a z offieiosa stal pouhým oficíren v příkazností, vhodný ke službám v předníeh strážích páně Duškových. — K doplňovacím volbám do sboru obec ních starších. Velká schůze voličů, konaná v sobotu »u Němečků« ve Vyšehradské třídě, byla svolána Klubem voličů novomě st- ských a nikoli Novoměstským občanským klu- bem, jak ve včerejším čísle omylem jest uve- deno. — Na Starém městě pražském uzavřen byl mezi Klubem občanským a staro- českou Jednotou kompromis, dle kterého kandi- dováni jsou v I. sboru pp. Lad. Čupr, továrník, JUDr. Ant. Holubovský, advokát a Weiss Jan kloboučník; v II. sboru pp.: Bubeníček Václ. zlatník, Trnka Jan, maj. mlýnů a Zimek Ad. obchodník; ve III. sboru pp. : JUDr. Jan Pod lipný, advokát, Julius Zikan, obchodník a Em Fatka, řezník a obchodník. — Pro druhý sbor staroměstský vydali důvěrníci svobodomysl- ných voličů protikompromissních svou kandi- dátní listinu. Jsou na ni pp.: Hubert Duda katecheta, MUDr. Frant. Janatka, lékař a JUD Václ. Kopista, advokát. — Z Loun. (Pův. zpráva.) V uvážen protizákonných poměrů na českém vysokém učení Karlově v hlavním městě našeho králov- ství a škod z nich vyplývajících pro kulturní práva, potřeby a požadavky národa českého jakož i v uvážení soustavného odstrkávánía zanedbávání těchto našich českých kulturních
#11 alto_textblock #11
potřeb, požadavků a práv vládami vídeňskými najmě vládou dnešní, projevuje zastupitelstvo král. města Loun, stojící na kulturním programu národní strany svobodomyslné svoje hluboké rozhořčení nad nepřízní příslušných kruhů vlád- ních k českému školství vysokému, na přímo bezpříkladném zanedbávání nejnutnějších potřeb tohoto školství, sehvaluje kroky učitelstva i po- sluchačů těchže škol, podnikané za účelem zjednání řádných, nutných, době dnešní vyho vujících školských místností pro celou univer- situ Karlo Ferdinandskou a činí návrh: necho vláda jde v konání povinností tak důležitých sama příkladem napřed. — Kluby občanské. Staroměsts ký občanský klub v Praze pořádá volební členskou schůzi dnes v pondělí 26. října o 8. h večerní v restauraci p. Jelínkově »u Šedivých« na Perštýně. Na programu jest rozhovor o do plňovacích volbách do sboru obecních staršíeh král. hlavn. města Prahy a představení se kan didátů pp. voličům.
#12 alto_textblock #12
— Osobní. Odborný přednosta v ministerstv vyučování ryt. Stadler z Wolfersgrünu včera ráno odjel z Prahy do Liberce. — Pan MUDr. Artur Ha máček, lázeňský lékař v Janských Lázních, ordi- nuje v zimní saisoně v Nervi na vlašské Rivieře, Via del Pozzo 61. — Promoce. Pan Ph.C. Jan Staníslav Štěr ba magistr farmacie na Král. Vinohradech, rodem ze Sezemic u Pardubic, byl dnes v pondělí 26. října o 121/2 hod. polední na české universitě Karlo Ferdi nandově v Praze na doktora filosofie veřejně povýšen. — Úmrtí. Dne 24. t. m. zemřel v Praze ve věku 70 let pan Antonín Král, býv. prýmkář a obchodník. Pohřben bude zejtra o 4. hodině odpolední z ko stela u Františkánů na hřbitov olšanský. — Dary. Obchodní gremium v Karlíně založilo fond císaře a krále Franliška Josefa I. pro postavení útulny pro schudlé členy, jich vdovy a sirotky. Ve schůzi jednohlasně za čestného člena zvolen pan V Zálka v Karlíně, který při té příležitosti fondu vě- noval 200 K. — Ve prospěch veřejné knihovny a č tárny v Nuslích daroval p. Th. dr. Ignác Rath, kate chela, 10 K. — Šedesáté narozaniny slaví dnes 26. října t.r ředitel obecné a měšťanské školy u sv. Jakuba Praze pan Mikuláš Benda. Všichni členové sbotu učitelského u sv. Jakuba vzpomenuvše v pravdě přátelského a kollegiálního jednání svého milého ředitele, uspořádali v neděli 25. října na počest jeho večírek v restauraci p. Brejšky. Šrdečná a opřímná zábava potrvavší až do ukončení večírku byla obra- zem úplné shody ve sboru panující, Slavnost zakon- čena byla dnes ve škole, kde i žácí svému řediteli učiteli povinný hold složili.
#13 alto_textblock #13
— XIV. sjezd delegátů Jednoty okresních nem - venských pokladen v obvodu Úrazové pojišťovny děl- nické pro král. české konal se včera v sále „U bíle labutě“ na Poříčí a výsledek sjezdu byl tentokráte zrov- na takový, jako léta předešlá. Po náležitém vycinkání vládě a vládním orgánům byla schválena resoluce a sjezd ukončen, aniž bylo zahájeno rokování o jedna- cím pořadu sjezdu. — U předsednického stolu zasedí president dr. Příbram, členové představenstva a vládní zástupce místodržitelský rada Blíženec. Sjezdu zúčast- nilo se 285 delegátů, zastupujících 138 pokladen. Ve- selost vzbudil přípis pokladny v Poličce, která na sjezd nevypravila delegáta proto, že zakoupila ohni- vzdornou pokladnu. Po úvodních slovech předsedy ujal se slova del. Čermák z Prahy a pravil: Na každém sjezdu delegátů slibovány jsou opravy, ale vláda praničeho nečiní buď ze zlomyslnosti anebo ze slepoty. Demonstrace dělnictva musí se přenést na ulici, pak to pomůže. Vytýká vládnímu zástupci, že si projevené tužby nebere k srdci a slibuje, že lid jednou bude na něm žádati zodpovědnost za tc. co tropí s pojišťováním. Co žádáme, není daleko tolik, co se potřebuje na kanony. Dále stěžuje si řečník na okresní hejtmany, že proti zaměstnavatelům postupují s ohledy a proti dělníkům nikoli. Zmíňuje se o rozdli- ném soudnictví v Praze, ve Št. Hradci a ve Vídni vytýká, že se povolují závodní pokladny úplně zby- tečné. Na ochranu dělnictva v oboru pojišťování ne- děje se praničeho, pokladny jsou hrobem a nikoli podporou dělnictva. Dále mluvil řečník o lékařích berních úřadech, útočí na místodržitelství a předsta- venstvo a prohlašuje, že sjezd nebude rokovati, aby ministerskému předsedovi dokázal, že je reakcionál- ským. Řečník navrhuje tuto resoluci: „ Sjezd dele- gátů vyslovuje hluboké roztrpčení nad tím, že vláda přese všechna usnesení sjezdová, po 13 roků se opa- kující, přese všecky důrazné petice a resoluce inter- essentů nejen praničeho nepodnikla na povznesení trudného, téměř neudržitelného stavu hospodářského většiny okresních nemocenských pokladen, nýbrž že právě naopak tyto pokladny ještě soustavně poškozuje. chikanuje a ubíjí, sledujíe patrně ten cíl, učiniti exi- stenci jich vůbec nemožnou. — 2. Sjezd protesluje co nejrozhodněji proti výkladu zákona, pouze v Ra- kousku možnému a to u úřadů politických i soud- ních, že ti podvodní zaměstnavatelé, kteří zadržují a pro sebe používají pojistné příspěvky nemocenské dělnictvu ze mzdy srážené, jsou před zákonem bez- trestnými čímž nepřímo dává se úřadní povolení k obl- rání okresních nemocenských pokladen. — 3. Sjezd delegátů protestuje energicky proti počínání si vládních orgánů při zřizování a povolování nových nemocen- ských pokladen společenstevních, závodních a registro- vaných, jichž zřízení mívá z pravidla za účel poško- zení okr. nemoc. pokladen a při jichž povolování ne- rozhoduje její potřeba, nikoli zájem pojištěnců, nýbrž protekce zakladatelů nové pokladny a nepřízeň polit- úřadů k okresní nemoc. pokladně, v kterémžto ohledu vyznamenává se zvláště zemský úřad politický, jenž vysílá i zvláštní agenty na venek, aby při zřizování nových registrovaných a závodních nemocenských po- kladen působili a tak okresní nemocenské pokladny poškozovati a ubíjeti pomohli. — 4. Sjezd denegátů rozhořčeně protestuje proti libovůli místodržitelství a minist. vnitra, s jakouž počínají si tyto instance. když jedná se o to, uvaliti na nemocenskou pokladnu placení nemocničních účtů i za takové osoby, kter již před vstoupením do nemocnice pozbyly členství. anebo placení drahých účtů za zcela bezůčelné po- můcky therapeutické, na něž členové vůbec nároků nemají. Jen proto, aby povinnost placení přesunula byla s obcí a země na bedra živořících dělnických nemocenských pokladen, dáván jest zákonu nemocen- skému zcela nesprávný násilný výklad, opírající se o „ledabylé“ dobrozdání nemocničního neb úřadního lékaře. Při tom stěžují si delegáti zároveň na stále neodůvodněné zvyšování sazeb nemocničních a na bezohlednost, s jakou veřejné nemocnice a na prvém místě c. k. všeobecná nemocnice pražská vůči nim si počínají a reklamují pro nemocenskou pokladnu. přidržované k ohromným obětem na veřejné nemoc- nice, též přiměřený vliv na jejich správu. — 5. Ko- nečně reklamuje sjezd znovu s veškerým důrazen neodkladně již upravení a rozšíření pojišťování nemo- cenského, dle návrhů, vypracovaných komisí, zvolenou VII. sjezdem delegátů okr. nemoc. pokladen z Čech prohlašuje sjezd, že musili by delegáti z toho vyvoditi další důsledky, kdyby i tato jejich důrazná upomínka zůstala nepovšimnuta a kdyby nepřičinila se vláda o brzké zjednání nápravy ve všech naznačených smě- rech. — 6. Zároveň s úpravou a rozšířením nemo- cenského pojišťování musí jíti ruku v ruce též rozší- ření pojištění úrazového a savedení invalidního a sta- rob. pojišť, kteréž obojí sjezd delegátů rovněž znovu co nejdůtklivěji reklamuje. — 7. Pokud těmto životním požadavkům okr. nem. pokladen alespoň v hlavních rysech vyhověno nebude, nehodlají delegáti okr. nem pokladen zúčastniti se prací sjezdových. — 8. Dále protestují delegáti proti svévolnému počínání si přen stavenstva Jednoty, kteréž místo a dle usnesení loh- ského sjezdu změnilo stanovy Jednoty a předepsalc příspěvek od r. 1894 5% ze skutečného přírostku jmění příslušných nemoc. pokladen, staví se proti vůli pokladen a svými pokoutními podáními a námitkam k politickým úřadům způsobuje nepříznivá pro nemoc pokladny rozhodnutí, aby se pak nemužně za tato rozhodnutí schovávalo. Sjezd důrazně žádá představen- stvo, aby provedlo loňská usnesení sjezdu. Zároveň nechť se představenstvo postará o řádnou kontrolu nem. pokladen ustanovením způsobilých kontrolorův a nechť upraví služební poměr relaxatora. — Doku vše to se nestane, považuje sjezd zbytečným, vcházet
#14 alto_textblock #14
v jednání o předloženém programu sjezdovém, nýbrž usnáší se na přechodu k jednacímu pořadu a na před- časném ukončení tohoto XIV. sjezdu delegátů.“ (Sou- hlas.) — Vládní zástupce místodrž. rada Blížene slíbil, že o všech pronesených stescích podá vlád obšírnou zprávu a podotkl, že loni a letos bylo po- voleno zřízení jen těch závodních pokladen, ktere všem zákonitým předpisům vyhověly. — Na to obšír- nou řečí odůvodňoval resoluci německý delegát Se- liger z Teplic. Po delší debatě byla resoluce schvá- lena a sjezd ukončen. — Spisovatel Jan Havlasa nám píše: Vážená redakce! Z dopisu z domova zaslaného dověděl jsem se dnes, že k amné a přehnané zprávy z pešťských denníků dostaly se do českých časopisů, ač nevím v jakém rozsahu a v jakém smyslu. Aby se věc vy- jasnila, prosím, abyste uveřejnili krátký tento popis mojí nehody. Dne 7. t. m. vyšel jsem si do hor, jak činím občas už skoro čtvrt roku, co jsem v Tatrách, a přenocoval jsem v pusté chýši v dolině nefcerské, nejkrásnější a nejméně známé z celých Tater. Příštího dne po 3. hodině odpolední šel jsem procházkou v lehkém kabátku, bez svrchníku a bez klobouku chodníčkem, jenž turistům jest neznám a o němž věděl jsem, že jest nebezpečný nastavenými železy na medvědy, jichž pod Kriváněm jest stále velmi mnoho. Nešťastnou náhodou medvěd tu noc před oním dnem strhl jeden z drátů, jež označovaly pro všechen případ, že v těch místech někde pod zem na cestičce nastaveno jest železo. Dříve než mohl jsem si, jda v myšlénkách, všimnouti druhého drátu, jenž byl přepjat mezi dvěma stromy ve výšce za železem, šlápl jsem už na zemi, kterou zasypána jest pasť tak, že ani medvěd ani rys jí neznamenají Železo sklaplo a zachytivši mi pravou nohu na ho- leni pod kolenem, vyhodilo mne do výšky. Rychle vecpal jsem mezi péra a mezi zuby kameny a dřeva, aby mi železa nerozdrtila kosti a zuby neproťaly nohu úplně. Pak vyhrabal jsem přes 60 kg těžké železo ze země a ohledal jsem je, ač sehnouti jsem se mohl jen s obavou, že padnu do propasti, otvíra- jící se těsně pode mnou. Postavení mé bylo tím beznadějnější, že místa ona jsou úplně od lehlá a bylo jisto, že horár k železům nepůjde dříve, než asi za čtyři dny. Železo pak bylo soustavy nejsilnější, tak že nelze ho vůbec ničím jiným a žádnou silou uzavřít, než šroubem — po kterém nebylo nikde ani potuchy. Nevěda si jině rady, chtěl jsem si nejprve uřezat kapesním nožíkem lýtko, ale po paterém zasažení nožíku do masa po- znal jsem, že prozatím není to možná pro tupost nože a pro hluboko do nohy zaražené zuby. Po- slední naději vložil jsem do své valašky. Vyrubal jsem s hroznými bolestmi v noze v nepřirozené po- sici za sebou kořeny limby a vytrbal ze stráně tvořící druhou stranu chodníčku, pět ohromných balvanů, jež společně s půdou a s kořeny tvořily skoro nepohnutelnou na pohled massu. Když jsem vysekal kořeny, vyvalil balvany a po zkoušce, nešlo-li by některé z postranních per jimi stlačit, svrhl je s cesty po srázu dolů — byla už noc a nemohl jsem tedy vidět, leží-li někde ve strání v místech mnou odhalených šroub. V noci uhodíl veliký mráza Kriváň zapadl sněbem. Rány stále krvácející zastydly a začalo mi trhat nohou i lomcovat celým tělem. takže jsem myslil už, že mám otravu krve a nepo- čítal už na zachránění. O duševním stavu až v psycho- logické povídce, kterou o svém případě napíšu pozdějí. Prozatím jen podotýkám, že po druhé hodině v neci v záhybu cesty objevil se na pět kroků ode mne medvěd, jak přesvědčil se korár Kabzan ze stop Spatřiv mne ve světle měsíčním, seskočil, jak příro- zeno, se stráně a zmizel v kosodřevině. Ráno jsem uviděl šroub, avšak byl tak daleko, že jsem ho ničím nemohl dosáhnout. To byla muka největšío vidět spásu a nemoci k ní, být přikovánu řetězy k jednomu místu a cítit, že co nejdříve nadejde chvíle, kdy vysílen klesnu, zlomím nohu a slítnu se srázu. Konečně po dvaceti hodinách po 11. dopolední v pátek padl můj zrak na drát. Strhl jsem jej dolů s ve- likou námahou, zrobil několik metrů dlouhou udici a šroub si přitáhl. O chvíli později klesl jsem vysílen k zemi — ale svobeden. Obvázal jsem rány a po čtyřech vlekl se skoro tři hodiny zpět k oné pusté chýši, kde jsem si vymyl rány v potoce, pak vlezl zpět do stavení, ulehl a upadl ve dleuhý sedmnácti- hodinný spánek, přerušený jen jedním vymytím ran Před tím vypil jsem trochu mléka a potom snědl zbylé jedno vejce. Chleba jsem nemohl kousati. A před dvanáctou polední v sobotu po čtyřech vydal jsem se v dešti na cestu zpět do Podbanska, hladový už bolestmi vysílený. Lezl jsem s nesmírnou ná- mahou ten den, noc a celý příští den bez zastávky a jako hlemýžď, poněvadž, jak jsem se chtěl zarazit šly na mne mdloby a vísie. O páté k večeru nalen mne tak se plazícího a dosud úplně při jasných smyslech po čtyřdenní trýzni korár Kalzan. Běže pro vůz a toho večera ležel jsem už zase »dema«. Nazejtří přijel lékař z Hrádku. Jak dostaly se zpráv o mé nehodě na veřejnost, ač ani já, ani korár jsme si toho nepřáli, dosud nevím. Že ihned se přejinačily a zveličily, rozumí se same sebou. Ani jedna ze tři ran od vbodnutých zubů na štěstí nepoškodila kosť, ač rány byly strašné. Nyní jest už dobře. Právě dnes poprvé jsem nastoupil na nohu a myslím, že z čtrnáci dní už vstanu. Preto zprávám, že budou mi amputovány obě nohy, lze se jen usmáti. Dle lékaře snesl jsem více, než bylo v síle lidské. Preto nechci aby klamnými zprávami se z té věci učinilo něc decela jiného, a vypsal jsem vše snad důkladněji. než celá ta maličkost zasluhovala. Srdečně Vás po- zdravuji. Váš Jan Havlasa. Podbansko, dne 23. října 1903. — Udělení milosti vražednicím. (Telef. zpráva z Brna.) Císař udělil Anně Vašíčkové a Marii Blaž- kové, odsouzeným pro vraždu k smrti provazem milost. Oběma byl trest smrti změněn v 18letý těžký žalář. — Po ukončené schůzi. V Typografické besedě ve Šmečkách včera odpoledne konala se schůze učňů. svolaná organisací soc. demokratickou. Jednalo seo pokračovacím školství a o tom, že se nedopřává učňům organisace. Po ukončení schůze o 1/25. hod. odpol. táhlo asi 200 řemeslnických adeptů po Václav- ském náměstí Na příkop, cestou neustále pokřikujíce a u Prašné brány byli policií rozebnáni. — Zatýkání žebráků. V minulém týdnu bylo v pražském policejním obvodu zatčeno 58 osob pro žebrotu. — Srážka na elektrické dráze. Královskou třídou v Libní jel včera dopoledne mlékař Antonín Sinecký z Král. Vinohradů č. 1023 tak neopatrně se svým mlékařským vozem, že před hostincem »U města Štras burgu« srazil se s motorovým vozem Křižikovy ele- ktrické dráhy č. 13. Při srážce byl mlékařský vů- značně poškozen. — Nebezpečí ohně vzniklo včera večer v dílně truhláře p. Josefa Vernera v Blanické ulici čís. 1 na Král. Vinohradech. Od uhlí, z kamen vypadlého, se vzňaly hoblovačky, oheň byl však náhodou v brzku zpozorován a uhašen — Člověk, který měl mnoho smůly. Kočí Josei Adam, zaměstnaný u firmy bratří Wurmnové v Libní. byl včera dopraven k trestnímu soudu do vazby proto že téže firmě odcizil z nádvoří domu č. 207 v Libni 12 sudů se smůlou v ceně 260 korun a rozprodával smůlu obuvníkům. — Muž, žena a syn. Slévač Matěj Klouda včera odpoledne přišel v podnapilém stavu domů do č. 512 v Zižkově a když mu žena vytýkala obžerství, zbil ji Klouda. Syn, 17letý Eduard, ujal se matky a byl za to od otce sklenicí udeřen do levé ruky tak značně že mu bylo nutno opatřit lékařskou pomoc. — Zdravý muž s obvázanou rukou. Frant. Šleho- ver, 33letý číšník z NuslI č. 87, připadl na zvláštn myšlénku, jak by vzbudil milosrdenství obecenstva. Obvázal si levou ruku do šátku tak, jakoby ji měl na čtyřech místech přeraženou a postavil se do vchodu u Emauzského kláštera na hoř. Novém městě. Každému kdo do vrat či ze vrat šel, obvázanou ruku k obličeji strkal a o milodary prosil. Žebrání provozoval tak do- těrně, že vzbudil nelibost u obecenstva, které žádalo policistu o zakročení. Strážník vyzval žebráka, aby s ním šel na strážnici, ale tu se s ním dal domnělý zraněný do tuhého zápasu. Vzpíral se zatčení, nadával policistovi a pak mu vytal políček. Teprve za výdat- nější pomoci byl Šlehover přemožen a do separace odveden. Žebrák, který má ruku úplně zdravou, tímto hlučným výstupem způsobil značné shromáždění obe- censtva. — Záhadný „kat“ byl vypátrán. Prapodivné dobro- družství zažil v noci na 23. října 64letý zahradník Ant. Jalovec ze St. Libně č. 43. Jalovec ubíral se z „Generálky“ v Dejvicích po Červeném vrchu k Libn
#15 alto_textblock #15
spolu se zedníkem Janem Hockem. Na pusté cestě najednou zastavil je neznámý muž. „Já jsem kat!“ zvolal neznámý a šermoval oběma pozdním chodcům silnou holí nad hlavami. Zedník Hock myslil, že si nemusí dělat známost s každým katem a vytratil se z jeviště, aniž se díval, jaké bude „katovo poslední dílo“. Domnělý kat vyzval zahradníka Jalovce: „Klekni a modli se, nebo tě uškrtím!“ Jalovec věděl, že s katem nejsou žádné špásy a proto klekl a mo- dlil se. Sotva že vstal, kat podruhé mu nařizoval, aby klekl a modlil se. Když se lo slalo, provedl tuto pro- ceduru „kat“ ještě po třetí, načež holí Jalovce udeřil do hlavy, až ho omráčil. Když se Jalovec vzpama- toval, byl kat už pryč a zároveň poznal přepadený, že mu z kapsy zmizel nožík a na hotovosti 1 K 60 h. Včera byl tento „ka!“ vypátrán a sice v osobě 33letého soustružníka Josefa Černocha v Dejvicích č. 63 bydlí- cího. Černoch byl předveden na komisařství v Bubenči a komisařem p. Knahlem podroben výslechu. Udal, že měl tak notnou opičku, že se na nic jiného nepamatuje, než že někoho udeřil holí. Popřel, že napadenému něco odcizil. Trestní řízení proti Černochovi bylo zavedeno. Noční zlomyslnost a její následky. Královskou ulicí na Malé straně včera před třetí hodinou v noci ubírala se společnost podnapilých mladíků, kteří hluk a povyk tropili a obyvatele okolních domů ze spánku probouzeli. U domu čp. 620—III. tito hluční poutníci se zastavili a ze zlomyslnosti odtrhli se zdi reklamní tabuli instalatéra Gustava Zinnerta. Odtrhávání tabule způsobilo tak značný lomoz, že byla tím upozorněna hlídka policejní na onu nepřístojnost. Z celé společ- nosti, která při spatření policistů se rozprchla, zůstal na místě pouze 19letý krejdovský pomocník Joset Messner z Břevnova č. 128, jejž hlídka zatkla. Ale Messner dobrovolně nechtěl nastoupit cestu na strážnici. Vzpouzel se a při vzájemné tahanici Messner upadl i s policistou. Tento utrpěl dvě rány v obličeji. Potom byl Messner přemožen a do sepa- race odveden. — Ve sklepě na jablkách. Ve sklepě domu čp. 647—I. v Jakubské ulici na Starém městě obchodnice s ovocem pí. Antonie Kotlandová má uloženo velké množství ovoce, zejmena jablek. Té okolnosti, že sklep nebyl dostatečně střežen, použila dvojice zlodějůa sice 17letý dělník Jan Javůrek a 19letý krejčovský po- mocník Václav Stieber. Oba vloudili se po třikráte do sklepa a odcizili celkem 4 metr. centy ja blek v ceně 154 K, jež za levný peníz jistému hostinskému pro- dali. Oba zloději byli vypátráni a včera k trestnímu soudu do vazby odvedeni — Omylem rozbil tabuli. Slévač Josef Sára. 26 let starý a v Palackého třídě č. 50 v Karlíně by- dlící, po sobotní výplatě zavílal do hostince »u města Rokycan« v Karlíně a pobyl tam až do 1 hod. noci. V tuto pozdní chvíli, když už chtěl jit domů,v průjezdě hostince omylem rukou rozbil tabuli ve skleněných dveřích a značně na pravé ruce se poranil. Policejní hlídka odvedla zraněného na stráž- nici a odtud byl dopraven do všeobecné nemocnice, poněvadž zranění střepinami bylo velmi hluboké. — Pokus vraždy na vojenském ovičišti v Dejvi- cích. Opět tragická historie milostného poměru. Sta- čilo by o ní jen několik slov: milenec žárlil na mi- lenku a postřelil ji z revolveru, sám pak uprchl. Tento hrdinský kousek provedl 21letý dělník František Vlček, v Šárce č. 87 bydlící, a vražedný útok spá- chal na 16leté dělnici Anně Veselých ze Šárky č. 50. Vlček byl v sobotu stížen nějakou krvelačnou touhou, ale ve střílení, bohudíky, neučinil pražádný pokrok. Domněnka, že pět ran z revolveru proti sobě vypálil a že se usmrtil, do včerejšího večera nebyla potvrzena, neboť mrtvola žárlivého milence nebyla k nalezení O vražedném útoku, Vlčkem provedeném, byly v noci na včerejšek vyšetřeny tyto podrobnosti: V tiská rně firmy A. Haase v Anenském dvoře na Starém městě zaměstnaná nakladačka 16letá Anna Veselá, dcera vdovy po dělníku, měla milostný poměr s 21letým dělníkem Fr. Vlčkem. Poznali se na cestě, kterou kuždodenně z Prahy podnikali domů, do Šárky. V so- botu po 7. hod. večer Vlček čekal na milenku u Kar- lova mostu a když přišla, nastoupili cestu přes Malou stranu a Bruskou na dejvické vojenské cvičiště. Ne- daleko Zavadilky Vlček z nenadání vytáhl z kapsy revolver, namířil milence své do obličeje a vypálil ránu. Střela zasáhla Veselou do levé tváře a zůstala vězeti v kosti nosní. Dívka dala se na útěk a bez přestání uháněla domů, kde leknutím a bolestí klesla na podlahu. Veselá slyšela na útěku ještě dva vý- střely. Zda je Vlček vypálil za prchající dívkou anebo proti sobě, není zjištěno a snad to poví Vlček, až bude živ a zdráv nalezen. V obci zpráva o vražedněm útoku ovšem velmi rychle se roznesla a mnoho sousedů a sousedek před domem, kde vdova Veselá bydlí, se shromáždilo. Dva poslové pak vypravení do Bubenče; jeden na komisařství a druhý pro lékaře. Po 10. hod. v noci přijel komisař p Knahl a lékař p. dr. Strnad. Tento po ohledání zraněné prohlásil, že rána jest sice těžká a způsobí dívce ještě mnoho bolestí, život její však neohrožuje. Když lékař poskytl divce první po- moci, vyslýchal ji komisař p. Knahl o podrobnostech vražeddného útoku. Veselá vyprávěla, že Vlček v po- slední době byl na ni velice žárlivým, ač k tomu neměl pražádného důvodu. Po výslechu byla dívka odvezena do pražské všeobecné nemocnice. Byla už půlnoc, když komisař p. Knahl se zřízenci policejními v okolí místa vražedného útoku zahájil pátrání. S lucernami byla prohlédána značná část dejvického vojenského cvičiště, ale Vlček nebyl k nalezení. Hledání prodloužilo se značně, když pojednou zastřeskla střelná rána. Zda ji vypálil Vlček anebo někdo jiný, zůstalo rovněž záhadou. Včera ráno, po rozednění, hledání začalo znova, ale opět bez výsledku. Vlček nebyl nalezen ani živý ani mrtvý. Veškerá komisařství a strážnice ještě v noci byla o případu vyrozuměna, aby hledala zmi- zelého pachatele vražedného útoku. — Důvody vra- žedného útoku Vlčkova jsou naprosto nepochopitelné. Poraněná dívka včera ve všeobecné nemocnici vyprá- věla, že matka její o milostném poměru věděla a že Vlčkovi žádné překážky nečinila, Mladík si také nikdy malce nestěžoval na chování se milenky a tato mu k nespokojenosti žádné příčiny nedávala. V sobotu na cestě z Prahy k domovu mluvili o věcech všednícha Vlček se nezmínil o své nespokojenosti. Pojednou dívku objal a pravil: „Aninko, dej mi hubičku.“ Dívka od- pověděla: „I dej mi pokoj, já bych už byla nejraději doma!“ Potom vytáhl Vlček revolver a střelil na divku, která si rychle přehodila šaty pres hlavu a utíkala domů. Na cestě několikrát upadla a když přišla domů, cmdlela. — Pátrání po Vlčkovi bylo dosud bezvýsledné. Byly prohledány veškeré taneční místnosti a hostince, ale Vlček nenalezen. Také domů doposud se nevrátil. Nedaleko místa činu, kde dívku postřelil, byla nale- zena kaluž krve a z toho se soudí, že Vlček způsobil si těžké zranění. — Šílená žena v kostele. Velký rozruch povslal včera v kostele sv. Ludmily na Král. Vinohradech mezi pobožnými ňásledkem zprávy, že v kostele se nalézá šílená žena. Zpráva přešla z kostela ven a za chvíli byla doplněna romantickými podrobnostmi. Vyprávělo se, že nešťastná dívka, opuštěna byvši milencem, zšílela a přišla do kostela zmařiti oddavky nevěrníka. Toť se rozumí, že na těchto pověstech nebylo zbla pravdy, už proto ne, že šílenou nebyla nešťastná, mi- lencem opuštěná dívka, nýbrž přes sedmdesát roků věku svého čítající stařena. Jmenuje se Karolina Chlád- ková, je vdovou po lesníku a bydlí v Žižkově v č. 889. Včera dopoledne stařena, na mysli chorá, přišla do vinohradského kostela sv. Ludmily a výstředním po- čínáním vzbudila pozornost četného obecenstva. Potom odebrala se do presbytáře, představila se jako „ca- revna, větší a mocnější všech panovníků světa“. Žá- dala, aby jí půjčili krucifix a dvě svíce, poněvadž chce složiti přísahu věrnosti českému národu. Přítomní bned rozpoznali, že nebohá stařena zšílela a proto po- slali pro pomoc na vinohradské policejní komisařství. Mezitím stařena tvrdila: „Jsem bohem vyslána, abych zachránila český národ. Poslala jsem už žádost císaři, aby se dal korunovati za krále českého a vy, svatý muži, posadite mu korunu na hlavu.“ Za chvíli do- stavil se z komisařství mladý sice ale zavalitý po- licejní úřadník. Šílená stařena zvolala: „To je státní úřadník? Jak se opovažujete být tak vypasený?“ N už mu vlepila dva notné políčky. Poněvadž šílená nechtěla dobrovolně z presbytáře odejíti, vynesli ji dva policisté a vsadili před kostelem do drožky. Tam shromáždilo se mnoho obecnstva, takže drožka sotva mohla projeti. Zástup následoval drožku až ke komi- sařství a počet zvědavců ovšem neustále rostl. Na- jednou pozornost zvědavců byla od šílené odvrácena na — veverku, která komusi uprchla. Všichni utíkali za veverkou, nenalézající nikde záchrany. Až u jednoho okna zpozorovala koště, po němž ihned vylezla do ckna a v přízemním bytě se ukryla. Mezitím léka na strážnici šílenou ohledal a dal ji odvézti do ústavu choromyslných. Když se zástup zvědavců od veverčího