#1
alto_textblock
#1
Strona 4.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY
#3
alto_textblock
#3
21. srpna 1901.
#4
alto_textblock
#4
Číslo 230.
#5
alto_textblock
#5
opak byl ochoten se jich vzdáti, byl-li přesvěd-
čen, že jsou nesprávné. Nechtěli bychom po-
depsat všechno, co hájil a jsou věci, se kterými
bychom se s ním nikdy nesrovnali, ale muž
velkého genru, jako byl on, sluší býti posu-
zován měřitkem velkým. Jako člověk úplně du
ševně vyrovnaný, byl vlídným a v obcování mi-
lým, v čemž mu pranie nepřekážela ušlechtilá
ctižádost, kterouž byl z části též na své dráze
nesen. Byl nadšeným etitelem přírody a odpůr-
cem všeho dělaného i dělané učenosti, která je
nyní tak v modě, největší rozkoší mu byl
honba a k tě mu poskytovaly bohaté příleži-
tosti milé mu Myskovice, vesnička u Soběslavi.
Hon byl snad jeho jedinou rozkoší, jakkoli byl
veselým partnerem i při jiných zábavách. Žil
výhradně svému národu a své rodině a proto
mu stačila za letní pobyt malá, klidná česká
vesnička se svou problematickou romantikou,
stačil mu nevalně zachovaný zámeček, náležející
hraběnce Wratislawové, nyní choti hr. Frant.
Thuna. Měl při zámku tom pěkný park a ten
s blízkými lesy úplně mu stačil. Kaizl zemřel
v poměrně mladém věku. Je to zpravidla osud
všech duchů nad průměr. Tělo jim nestačí.
Smrt jeho je tragiekým dokladém, že politika
rozrušuje nejvíc a působí na organismus nej
zhoubněji. Běda, kdo té se věnuje. Kdo by také
dlouho žil, komu vděkem za práci nejkrušnější
zpravidla kamenování.
— Klerikální nebezpečí, na něž jsmo
ve včerejším odpoledním vydání upozornili, po-
dobá se široké propusti, kteráž se náhle a němě
po boku našem rozevřela. Zatím co se hrdlu-
jeme s Němci o celistvost a nedilnost královstv
českého a co žárlivě potíráme každý sebe ne-
patrnější zjev v českém tábuře samém, vypadá-i
podle toho, že by se jím klestilo ukojení ně-
meckého chtíče po roztržení naší vtasti, zdá se,
že docela mimo pozor veřejnosti české zaujatý
bojem s nepokrytým zjevným nepřítelem ně-
meckým, vysoký římsko-katolieký
klerus český a německý o králov-
ství české již se docela potichu
rozdělil. Ze samých kruhů duchovenských,
ovšem že z kruhů českého kleru nižšího, o jehož
vlastenectví upřímném pochybovati nelze a který
jest dalek internacionálního zelotismu ultramon-
tánního, označuje se nově jmenovaný a Římem
již také potvrzený světicí biskup dr. Frin
za biskupa nové německé dřécé se
v Čechách, již zatím na papíře sestavené
Rozdělení Čech dle národností v ohledu cír
kevním jest prý věcí hotovou, tak hotovou, že
jeho provedení jest již jen pouhou otázkou času.
Nová diěcése Frindova bude prý se skládati
z německých vikarištů diécésí královéhradecké,
litoměřické a mimo to má jí býti přikázáno
eelé Chebsko. Jmenování druhého biskupa
Čecha, preláta dra. Krásla, jest podle téhož
pramene jen pouhým pendantem, k ustanovení
nového německého biskůpa, také dr. Krásl má
obdržeti novou diécésí a sice se sídlem v Kutné
Hoře, kteráž vykrojena býti má, aneb snad již
i jest z diécése pražské s přídatkém českých
zbytků litoměřické diécése. Tento současný kle-
rikální tric jest vypočten na zaslepení českých
očí ke zdánlivému ospravedlnění útvaru Římem
uzavřeného německého území duchovní správy
v Čechách. Celek korunován býti má i dosa-
zením zvláštního německěho generá-
niho vikáře v Praze, jakéhosi to pobočního
německého arcibiskupa německé národnostně
církví svatou ohraničené části Čech. Takovýmto
způsobem uskutečněny býti mají touhy kleru
německo-nacionálního vedeného pověstným warns
dorfským arcibiskupským notariusem a posl. P
Opitzem i samým biskupem Frindem, kteréž
poprvé mocně rozproudily se ještě za života
arcibiskupa hraběte Frant. Schönborna. —
Kardinál Schönborn, povaha samostatná a poli-
ticky prohlédavé, neodvázil se vyhověti těmto
tendeneím, jakkoli posťulát tento byl mu z přímu
postaven výsledkem porady různých čelných ně-
meckých duchovníků. Po smrti kardinála Schön-
borna otázka utvoření německé díeeése znovu
octla se na jednacím pořadu, byla však zatím
odročena ustanovením světícího biskupa k ruce
biskupa litoměřického dral Schöbla. Teprve nyní
propukla nejprudší silou, a nynější kardinál erei-
biskup bar. Skrbenský nebyl s to osvědčiti sllu
odporu svého předehůdce proti tomuto metání
losu o celistvé roucho vlasti naší. Co však ne-
podařilo se žoldnéřům se sukní Spasitelovou ne-
pedaří se ani infulovaným strůjeům roztržení
vlasti naší, neboť ta tkána jest právě tak dobře
v jednom kuse beze švu.! Kdyby do opravdy
mělo dojíti k uskulečnění tohoto moderního
křižáckého tažení, po jezovitsku ve tmách při-
chystaného proti Čechům, kteréž není vlastne
níčlm jiným, než ústupem před všeněmeckým
heslem »Pryč od Říma!«, v českém lidu na-
lezlo by se dosti zbytků onoho staréhoc hušitstv
na odvrácení pokusu římské kurie, zda-li nen
království české štěpno tské tímlo směrem.
Hrozí-li nám boj o investici biskupu německého
uzavřeného území v Čechách, v jehož rukou
pedum znamenalo by nikoli pastýřský symbol.
ale symbol průpravy k politicko-nacionálnímu
rozdělení Čech, pak bychom přijali io tento boj
a vedli bychom jej s touž rozhodností, s jakou
potíráme vše, co znamená a co podobá se vzore
administrativního rozdělení Čech, na dvě území.
Nescházejí sice různí falešní proroci anív
»laickém« tisku českém, kteří trousí poznám-
kami, že jsou dnes názory v českém lidu
rozdělení království na dvě území jinaké, nez
byly před 10 lety a že jest dnes trhanské me-
thodě přistupnější od těch dob, co se mu po-
dává pod svůdným titulem »národní autonomie«.
Neradime však nikomu, aby učinil vážnou
zkousku tímto směrem. Zdá se, že by druhe
odmitnutí bylo herší prvního a že by si prety
spálil nejhůře ten, kdo by začal, ať by prsty
tyto byly zdobeny třeba biskupským prstenem
— Odhalení pomníku Karlu Havlíčkov
Borovskému v rodišti jeho Borové připadá
jak známo, již na tuto neděli, dne 25. t. m.
a s ním tudiž skutečný a pravý »svátek ná
rodní« v plném nezvetšelém a neobnošeném tohe
slova smyslu, tak dobře, jako že Havel Borovský
na čestný název »národního světce« před mno-
bými jinými nárok má stejně slavně jako trpce
zásloužený. Není účelem těchto řádek našeho.
před nedělí ještě jednou včasného upozorněn
za slavný den v Borové, v myslích českých nějak
tvláště obnovovati, neho přizdobovati obraz Hm-
vlíčkův, jejž každý věrný Čoch v srdci svém
a08t, i jest jisto, že takových pobidek není zapo
#6
alto_textblock
#6
třebí a že nedělní slavnost v Borové při nej-
menším nebude zahanbena jiným slavným dnem
v Havličkově rodišti, jehož bude v městečku již
poskrovnu pamělníků, dnem 19. srpna 1862.
kdy na jeho rodném domku zasazena pamětní
deska s kovovým reliefem Havličkovy podobya
kdy do tohoto českého Betléma zavítalo více než
40.000 slavnostních účastníků, aby vyslechlo
Jahnovu báseň, přednesenou J. Barákem a slav-
nostní řeč z úst Sladkovského a prožila spolu
všechny odstavce slavnostního programu počinaje
slavnými rekviemi za proslulého odpůrce všech
— rekvií, až po večerní »Kde domov můj« na
rozchodnou před Havlíčkovým domkem. Bezmála
40letá patina pokrývá pamětní desku tu, kteráž
byla posvěcena do slova slzami z věrných če-
ských očí, prolitých pod dojmem řeči Sladkov-
ského a pod svěžím jedva šestiletým dojmem
z mučednického konce Havlíčkova. Čtyři desíti-
leti chvatem přeběhla vlast naši a oddálila o
nás obraz oněch dob, ve kterýchž kletý, nelí-
tostný absolutismus, umučiv v brixenské depor-
tací českého genia, propustil jej do vlasti, aby
tu vychrlil krev svého srdce, i aby dovršena
byla tragedie krátkého a tak nesmrtelně slav-
ného života. Hněv a lítost naše nad drahocennou
obětí Bachova absolutismu nebude sice o nie
menší, neboť zkrácení tohoto života nám Víden
nezaplatí nikdy, ale neděln. řečník, nástupce
Sladkovského v Borové, náš kollega K. Tůma,
jeden z nejpovolanějších znalců a propagátorů
Havličkových, bude státi již před světlou apo-
theosou vyjasněných barev, nikoliv již jen zsi-
nalou a ubídněnou, jak ji před svýma očima
viděly tisíce r. 1862 y Borové. Duch »Národních
Novins, tož duch Havlíčkův vedl nás po celý
ten čass, a hle, za kterým cílem do Borové na
slavnost odhalení jeho pomníku jdeme, jest vedle
úcty k jeho mánům, zase ještě jen posila k dal-
šímu boji pod týmž vedením, za týmiž zářivým
metami, o jichž reálnosti a dosažitelnosti Ha-
vlíček tak trefně, přílehle a přesvědčivé dovedl
k českému lidu hovořiti a psáti. Ano svátek
národní, pozdvižení srdcí a očištění duší očekává
násov neděli v Borové, rodišti Havličkově. Před
velkým jeho stínem, který vývstane z českého
podsvětí před očíma shromážděných, bude nám
zpytovati, zdali jsme dovedli Havlíčkovu hřivnu,
jeho veliký rýzí odkaz národní, tak vysoko tří-
mati a tak chovati, že myšlenka národní, od
něho přede vším jiným hlásaná nepovadla, že
neochabla v nejširších, vrstvách národa, lidu,
toho českého, Havlíčkem až k oběti života zbož-
ňovaného lidu!? Vitom smyslu je českému lidu
zapotřebí zase jednou pouti do Borové a zvláso
v době, kdy chumle tmy, jež on tak výlečně
rozháněti dovedi, zase se po českých lánech
počínají sbalovati a houstnouti. Snad očekávaj-
nás nové boje a týmiž zloduchy a nepřáteli,
jež z Havlíčka mohli jen tělo zahubiti, duch
však zahubiti nemohli! Kéž můžeme říci po
návratu od místa, kdež toto světlo národa svět
spatřílo, že duch ten žije mezi námi!
— Nikola SImič. Srbskými listy kolují životo
pisy tohoto srbského vlastence, jenž po dlouhém
utrpení minulého měsíce dokonal svůj život v Kar-
lových Varech. Nikola Simič Bata narodil se v Bě-
lině v Bosně r. 1852 a již jako dítě přešel do Srbska
kde vyrosti a se vzdělal. Věnoval se herectví a chtě.
tím způsobem konati v srbském národě práci budi-
telskou po příkladě českých herců doby Tylovy
Kromě toho byl žurnalisticky činným. Byl spolupra-
covníkem »Cpěoópana« v Záhřebě, »Ogjekv« v Běle-
hradě. »Bacranu« v Novém Sadě. Byl členem národ-
ního divadla bělehradského. Bujnost a neposednost
jež měl v krvi, nedaly mu zůstati v Bělehradě.
V ohnivém přání pomoci srbské věci sestavil si di
vadelní společnost a chtěl s ní kočovati po Balkáně
Začíti chtěl s Cařihradem. Pověstný Petar Uzelae
udal jej turecké policii jako nebezpečného člověka.
který chystá attentát na rozkrále Milana, jenž tehdy
měl do Cařihradu na návštěvu přijeti. Turecká po
licie Simičovu společnost rozehnala a jej samého vy-
pověděla. Co měl svéha, mezi tím i garderobu.
musel na rychlo prodati zav bahku a opustiti Caii-
hrad. Odtud počaly pro Simiče doby těžkých zkoušek
a ulrpení. Se zbytky své společnosti propu toval
Bosnu a Hercegovinu a byl i na Cetyni. Do okupo-
vaných zemí jej pustili, ale brzy přišli k němu s vy
bídkou, aby působil ve smyslu vlády, začež mu sli
bovali dobrou odménu. Svůdcové ovšem nepřišli na
pravého. Simič odešel z okupovaných zemí na
Černou Horu, ale tam mohl dáti několik představení
a na stálý pobyt nebylo pomyšlení. Lod jeho se
ztroskotala. Odebral se do Prahy, provázen mladou
svojí chotí. Osudy jejich zde jsou našim čtenářům
známy. Je tomu právě rok, co Nikola Simič násled-
kem nedostatečné výživy onemocněl žaludečnou ne-
mocí, jtž podlehl bezmála po roce.
— Osobní. Pan MUDr. V. Vítek, odborn
lékař nemocí nervových, dlíti bude od 22. do 27
srpná mimo Prahu.— Pan doč. dr. K. Švehl
meškati bude od 21. arpna mimo Prahu.
— Rodinné zprávy. Slečna Hanička Kot-
kova a pan Lubomír Novák, c. k. finanční
účetní assistent, slavili dne 20. srpna 1901 v olšan-
ské kapli svůj sňatek manželský. — Slečna Ru-
ženka Svobodova a pan Venouš Tlapák,
stavitelský assistent, slaviti budou sňatek svůj dnes
ve středu 21, srpna o 1/212. hod. dopo lední v chrámu
P. Marie v Žižkové.
— Úmrtí. Ve středu dne 14. t. m. zemřel
v mořských lázních Zinnovicích po krátké nemoci
ochrnutím srdce pan Ph. dr. Jaromír Jedlička,
amanuensis c. k. universitní knihovny v Praze.
Mrtvola jeho byla převezena do Prahy a včera na
hřbitově olšanském k věčnému odpočinku uložena. —
Na Smíchově zumřel p. Jan Krákora, dilovedoucí
firmy F. Ringhofler a majitel domu.
— O zřízení českéroálky v Holešovicích-
Bubnech obec pražská usiluje již delší dobu. Ve
včerejší schůzi městské rady pražské sděleno vyne-
sení ministerstva osvěty a vyučování, že toto bylo
by nakloněno v Holešovicích Bubnech reálku zříditi
postupně, počínaje školním rokem 1902—1903 s tou
podmínkou, že obec vydá závazné prohlášení, že k
stavbě reálky věnuje bezplatně a břemen prosté
staveniště a že před dokončením stavby, totiž do
roku 1906 na vlastní útraty postará se o umístění
tříd, poboček a všech potřebných místností. Rada
městská usnesta se, aby vyhledání staveniště bylo
svěřeno technické komisi. Záležitost tato přednesena
bude ve sboru obecních starších. Žádané prohlášení
bude vypracováno podobně jako při věnování ísta
pro staroměstskou reálku. Jest zřejmo, že dostala se
záležitost zřízení střední školy v sedmé části Prahy
do stanoviska velmi příznivého.
— Pomník Karla Havlíčka v Borové blíží
se svému dokončení. V sobotu postavil sochař
Louvar z Německého Brodu mohutný podstavec,
socha došla již z Prahy i bude svým tvůrcem p.
Ducháčkem na podslavec připevněna. Zbývá jen
upraviti okolí a postaviti vkusné mřížoví, jež dodá
umělecký závod p. Hamerníka z Král. Vinohradů
rodáka borovského, jenž pojal myšlenku sochu Havlí-
čkovu postaviti, rázným činem pro Borovou ji získal
a nyní stále o to pečuje, aby vše správně a v čan
provedeno bylo. Zájem na slavnosti jeví se značný.
Zvláště z Prahy, z Vídně a předměstí oznámilo hoj
nost spolků a jednol, jméno Havlíčkovo nesoucích.
svojí účasť. Z vynikajících osobností slíbili dosud
osobní účast pp. dr. F. L. Rieger, starosta Č. O.s
dr. Podlipný, poslanci Adámek, Brzorád, Bečvář, Ma
#7
alto_textblock
#7
linský, Niklřeld a mnoho jiných předáků českých.
Ze sokolské župy Havltčkovy v Čáslaví dostaví se
veškeré jednoty i lze doufati, že tato slavnost, která
krátce předehází dnu, kterého před 80 roky národu
českému zrozen velký trpitel brixenský, soustřed
v Borové hojnost ctitelů jeho z veškerých vrstev
národa. Kdo zúčastniti se chce společného obědu.
zašli přihlášení a obnos 2 K za týž nejdéle d
23. t. m. na adresu předsedy spolku okr. starosty
Ant. Sládka v Přibyslavi.
#8
alto_textblock
#8
— Zemský výbor král. českého učinil v
schůzi, konané dne 14. t. m. za předsednictví příse-
dícího zemského výboru JUDra. V. Škardy mnime
jiné tato usnesení: Zamítnuty byly: V záležitosteeh
honebních stížnost Jos. Milnera v Chrudimi v příč
pronájmu společenské honitby; honeb. výboruv
Nedomicích v příč. dražebních podmínek; v zálež.
obecních: stížnost velkost. opočenského oproli roz-
počlu obec. na rok 1091; Jana Jandourka z Prachova
v příč prodeje obec. pozemků; Pražské žele zářské
společnosti na Kladně v přič. obec. přirážok; stíž.
obvod. lékaře dra. Merhauta v Hlubočepích v příč.
dovolené a stíž. městské rady v Dvoře Králové stran
opravy obecné silnice. Vyhověno bylo: stížnosti vel-
kostatku Planá v příč. mostu u Brodu; velkostatku
svijanského a obce Újezda v příč. znovuzřízení
můstku na cestě k Penčinu. K stížnosti Jos. Hubičky
a filiálky vídeňské bankovní jednoty v Praze strar
schválení varhanářské dílny na Smíchově bylo v od
por vzaté rozhodnutí zrušeno. Mistodržitelství proje-
ven souhlas v příč. projeklu na stavbu okresní ne
mocnice na Kladně, a vysloveno, že zemský výbo-
nečiní námitek proti užívání zemsk. znaku na spol-
kovém praporu tělocvíčné jednoty »Sokol« v Trat-
nově. Žemské školní radě vysloven souhlas: v příč
zřízení zatímní pobočky při II. obecné škole pro
chlapce v Plzni; jedné zatímní pobočky při obecné
škole chlapecké v Něm. Brodě; zatímní pobočky
Krči, při II. měšť. škole dívčí v Plzní a při měšť.
škole chlapecké ve Vodňanech; v příč. přeměny za-
Umní pobočky v definitivní při obecné školev
Berouně; v příčině zřízení třetí postupné třídy
v Zahájí: pak v příč. otevření měšť. škol v Bechyni
a Bělohradě a obecných škol v Hradišku, Vel. Lišicích
a Hedčanech počátkem škol. roku 1901—2. —Ve vče-
rejší schůzi, již předsedal nejv. zem] maršálek kníže
Lobkovic, bylo usneseno předložiti vládě k vyřízení
předlohu o pomoci v nouzi, kterou sněm
v minulém zasedání zemskému výboru přikázal.
— Z městské rady pražeké. (Schůze v úter
dne 20. srpna.) Bylo vybověno 39 žádostem za při
znání práva domovského ve smyslu zák. z roku 189e
16 žádostí téhož druhu bylo zamítnuto. — Do kura-
toria »Studentské koleje českých vysokých škol praž
ských« byl delegován měst. rada p. dr. Groš, de
správního výboru pp. stav. radové Pasovský a Vlček
— Při slavnosti odhalení pomníku Karla Havlíčk
v Borové dne 25. t. m. zastupovati budou radu
městskou pp. m. r. dr. Grož a Voitl, kteří k pomníku
jmenem obce pražské položí věnec.
— Zubní ambulatorium české fakulty
lékařské — přednosta prof. dr. Edv. Nessel — z
příčinou čištění mistností a veškerého nábytku uza-
vřeno bude po čas o d 25, srpna do 7. září.
— Jednota českoslovanských ředitelů
kůru, kapelníků, varhaníků a majitetů hudebních
škol konala v úterý dopoledne v Měšťanské besedě
5. výroční valnou hromadu za účasti asi 50 členů.
též několik dam bylo přítomno; také Morava byla
zastoupena. Předšeda jednoty řed. kůru p. Frant.
Šubrt z Českého Brodu vřelými slovy pozdravil
přítomné své kollegy, jakož i zemského a říšského
poslance Fr. Schwarze; zapisovatelem jmenován
řed. kůru Janák z Klatov. Na to jednatel jednoty.
řed. kůru p. Kašpar z Dašic, sdělil došlé omluvné
přípisy poslanců dra. Fořta a Udržala, dále
poslali přípisy kollegové: Filipovský, Kmentl, Strnad.
Budík, Tomás. Řlhovský, Provazník, Boháč, Kovanda,
absolventi konservatoře, kteří přihlašují se za příští
bojovníky. Předseda Ústřední českoslovanské jednoty
pěveckých spolků, pref. dr. Kaufman z Prahy.
doporučuje pěstování obapolných styků. Za plzeňský
»Hlahol« dostavila se deputace, sestávající z MUDra.
Střízka a Kinela, jenž tlumočil vřelý pozdrav jmenem
»Hlaholu« a přál zdaru jednání. (Všeobecný souhlas
a potlesk.) Na to přečten protokol minulé valné hiro-
mady a zpráva jednatelská, jež jednomyslně schvá-
lena. Vylíčena tu obsáhlá činnost jednoty, stále ro-
stoucí, tak na př. dávány informace o místech,
mších, vyučování, konkurenci atd. Uvedeno dlále,
jak deputace zakročily u místodržitelství českého
moravského, kde se jí dostalo příznivých slibů, žel,
že dosud zůstaly bez úspěchu. Patronátům postány
žádosli, by při obsazování míst přihlíženo bylo kod-
borným sílám. Také u okr. hejtmanství na obranu
stavu zakročeno. Vzpomenuto sdíkem poslanců,
zvláště Udržala a P. Stojana, pracujících na prospěch
jednoty. Ta čítá nyní 155 členů. Navázány styky
s jinoslovanskými zástupci. Přípisů vypraveno 1072.
příjato 275. Někteří knihkupci a nakladatelé hu-
debnín poskytují slevy členům jednoty. — Na
konec vzdán dík všem pracovníkům a žurnalistice
a učiněna ovace poslanci Schwarzovi. —
Na to jednatel p. Kašpar pojednal o přištím zá-
koně pensijním pro soukromé zřízence, při čemž ujal
se slova posl. Schwarz, poukazuje zvláště na
zemský pojišťovací fond císaře Františka Josefa a na
samosprávný moment v zákoné pensijním, jakoži
na těžké provedení zásad jeho. Dále vzpomíná vý
znamu našich Dvořáků, Kubelíka, Ondřička na jich
světových drahách uměleckých a přeje zdaru snahám
jednoty. (Bourlivý souhlas a potlesk.) Na to přijata
resloluce, v níž žádá se zřízení nové třídy poji-
štěných s ročním stárým příjmem do 600 K, v niž
příspěvky i požitky řídily by se dle klíče v posa-
vadní třídě nejnižší, varhanikům a kapelníkům včí-
tají se vedlejší příjmy, až k dosažení zákonem poža-
dované výše, kdyby to spojeno bylo s obtížemi ne-
předvídanými, aby příspěvek zaměsínavatele nijak
hebyl nám z jakýchkoli požitků strhován, aby po-
jišťování nebylo v jediný ústav ve Vídni zcentraliso-
váno, posléze aby kollegové jiných národností bylí
nápomocní k uskutečnění snah. — Zpráva poklad-
niční, přednesená p. Vejdou z Dašic, schválena.
Jmění činí celkem 4780 K, za rok minuiý přibylo
1642 K, na darech od příznivců 506 K. — O hu-
debních školách a úřadech školních po-
jednal p. Kaspar, tlumoče četné stesky svých
přátel uváděl, že nejvíce do hudby fušují, kteří ne-
mají odborné kvalifikuce. Přijat návrh, by výbor za-
kročoval proti nekalé soutěží, dále, aby rozálřen by!
zákaz zemské školní rady o hromadném vyučování
na školách také na školy měšťanské. Majitel hudební
školy p. J. Bušek ze Smíchova tlumočil některé
stesky svého stavu. Tříčienná deputace, zvláštní, má
tlumočiti přání usnesená u zemské školní radya
u ministerstva vyučování. — Poslanec Sch wa rz
ujistil jednotu další přízní poslanců. (Na zdarl
Za nové členy přijati pp.: Boh. Sejnoha z Kariína,
Josef Kompit z Brna, Vojtěch Šístek z Roudnice.
paní Julie Hübnerovů z Prahy, pp. Filipovský a Stu-
dený z Plzně. Za prvního čestného člena
zvolen dr. Antonín Dvořák, za dalšího
skladatel a ředitel kůru A. Hnilička v Chrudimi
při letošním jubileu obou; dále prof. J. Förstera
majitel hodebního ústavu Jan Lukeš v Praze. —
K sjezdu došlo několik pozdravných telegramů. Do
příští schůze výborové má tříčlenná komise vypra-
covati podpůrný řád Jednoty. Dále přijata změna
stanov a některé návrhy výboru. Příští valn
hromada bude v Praze. Panu Kašparovi
vzdán za jeho úspěšnou činnost povstáním dík. Při
v olbách zvoleni aklamací opět za předsedu pan
Subrt, za I. místopředsedu Ant. Heřman, za II místo-
předsedu pan Kovanda z Jaroměře, za jednatele pan
Kašpar, za pokladníka pan Vejda, do výboru pp.i
Bušek, Cimr. Filipovský z Přeiouče, Jan P'rocházka.
Budík, Sychra, Vymetal ze Slaného, Ročka z Dačie
Hopp z Hodonina, Kubíček z Plzně; za náhradníky
pp.: Holub, Provazník z Rychnova, Matina z Král
Vinohradů, Zýka z Kouřimi a Petr Kocián. Přijato.
aby rodiče neposílali detí do varhanické školy
dokud nenastane příznivější obrat a aby zřízen byl
skladatelský odbor. Po vřelém doslova místopředsedy
pana Ant. Heřmana, ředitele kůru z Vyšehradu
ukončena valná hromada. Odpoledne byl společný
oběd a prohlídka Skodových závodů, měžťanského
pivovaru a města. Někteří účastníci podnikli veče
výlet na Šumave.
#9
alto_textblock
#9
— Žolezniční legitimace jízdní pro s-
nanění úřadníky a sluhy ve výslužbě. Od1.
srpna t. r. zavedeny byly jen na tratích rakou-
ských státních drah platné trvalé legili-
mace pro c. k. pokud se týče c. a k. civilní státní
dvorní služebníky. Za účelem jednotného postupu
při vydávání a prodlnžování těchto legitimací, pak
při vyhotovování těchto legitimací v pří-
padě ztráty a odvádění neplatných legitimací v pří-
padě úmrtí majitele uvádí se pokud jde o finanční
úřadníky a sluhy následující v známost: 1. Vyho-
tovení legitimací. Žádati lze o vyhotovení le-
gitimace u pokladny, jež vyplácí odpočivné a sice
ustně. Této pokladně budiž odevzdána podobenka
a poplatek za vyhotovení v obnosu 1 K 04 h. Legi-
timace doručena bude touto pokladnou. 2. Pro-
dloužení legitimace. Za účelem prodloužení
buďtež legitimace počátkem prosince při
výplatě pense dotyčné pokladně odvedeny. Legiti-
mace tyto pak po provedeném prodloužení budou
opětně těmíto pokladnami vráceny. Žádá-li kdo při
prodloužení výměnu podobenky, budiž k legitimaci
nová podobizna bez svémocného vynětí staré připo
jena. Výměna podobizny je bezplatnou. Chce-li kdo
při prodlužování vyměniti kožené desky legitimace
stane se tak jen, složil-li předepsaný poplatek za vy-
hotovení nové legitimace. 3. Vyhotovení nov
legitimace při ztrátě staré. Ztratil-li kdo
legitimaci, nutno dle dotyčného normálu, aby to
ihned onomu úřadu oznámil, který mu legitimaci vy-
hotovil. Toto oznámení lze též učiniti ústně u po-
kladny, jež pensi vyplácí, což najmě pak se dopo-
roučí, spojí-li se s tímto oznámením žadost o vydání
nové legitimace. Novou legitimaci lze v tomto pří-
padě ovšem teprv pak vydati, předloží-li žadatel no-
vou podobiznu a složí-li předepsaný poplatekza
vyhotovení. 4. Odejmutí neplatných legi-
timací. Jelikož neplatné legitimace dlužno odvésti
mějtež majitelé legitimací pokud se týče jejich po-
zůstalí o to péči, aby takové legitimace nejúližšímu
oddělení finanční stráže resp. orgánům fi-
nančuí stráže vydání jich žádajícím odve-
deny byly. Předeslaná ustanovení vztahují se samo-
zřejmě jen na ony pensisty, odpoživné své u tuzem-
ských finančních pokladen požívající, již pokud činně
sloužili, zdejšímu zemskému finančnímu ředitelství
podřízení byli. Ohledně pensistů. kteří náleželi do
služebního svázku jiného zemského finančního úřadu
a zde v zemi pouze pense své požívají, platí jen
ustanovení normálu, dle néhož žádost o vydání legi
timace nutno dáti stvrditi pokladnou odpočivné vy-
plácející a pak zaslati onomu zemskému finančnímu
úřadu, v jehož obvodu žadatel posledně čínně
sloužil.«
— Změny držebností. Obchodník s modním
zbožím pro dámy pan Štěpán Kyncl v Praze koupil
od dědieů po zemřelé sl. Františce Spilkerové dům
čís. 482—I. na Staroměstském nám. (vedie hodináře
p. Heinze) za 140.000 K; majitel žeznického závodu
v Žižkově pan František Řezáč koupil společně
z manželkou svou Julianou od obchodníka p. Anto-
nína Endersa dům č. 309 na Sladkovského náměstí
(naproti kostelu) v Žižkově za 58.000 K. Manželé
Antonín a Anna Sturmovi koupili od bratří pp
Jana a Vojtěcha Kaliby dům č. 40 na Pankráci za
14.000 K Obchodník pan Václav Pekárek koupil od
paní Veroníky Frankové pozemek čís. parc. 161i4
v Krči za 4867 K.
— Týdenni přehled o nakažlivých nemo-
cech v Praze. Ve 33 lýdnu t. r. od 11. do 17
srpna bylo městskému fysikátu oznámeno 28 pří-
padů nakažlivých onemocnění.Tyfu střevního bylo
6 případů, kašle dusivého 1, spalniček 11, záškrtu 6
spály 3 a planých neštovic 1. Na Hradčanechv
tomto týdnu nevyskytl se žádný případ nakažlivého
onemocnění.
— Nebezpečný pobyt v přijímací síni
o. k. všeobecné nemocnice. Or nevhodném za-
řízení ve všeobecné nemocnici panujícím a zaleže-
jícím v tom, že nemocní, stížení nejvýše nakažlivým
chorobami, musí stýkati se s ostatním obecenstvem,
vysloveno bylo již mnoho stesků, ale marné doposud
bylo volání, aby se v zájmu obecenstva učinilo
bezpečnější opatření. A nejen v zájmu těch, kteří do
přijímací síně přicházejí, ale i v zájmu úřadníků.
již nejsou nikterak chráněni přad nákazou. Man-
želům Antonínu a Johance N., bydlícím v Nově
ulici č. 1 v páté čtvrti, onemocnělo dítko velmi ná-
kažlivou nemocí šarlachem. Z nařízení lékaře měli
dát rodiče dítko do nemocnice. Matka zaobalila
dítko do šátku a nasla je do německé dětské ne-
mocnice, kde však nebylo přijato, poněvadž nemoc-
nice je přeplněna. Totéž stalo se i ve staré dětské
nemocnici na Větrníku, načež rodiče po dlouhém pu-
tování dostali se s dítkem do všeobecné nemocnice.
Přišli do přijímací síně právě v tu dobu, kdy pano-
vala tam značná frekvence. Choří přicházeli ku pro-
hlidce k inspekčnímu lékaři a jiné obecenstvo, chtě-
jíce navštíviti ošetřované, přišlo se ptátí na čísla
lůžek. A nikdo ani netušil, že se nalézá na blízku
dítka, stíženého nebezpečnou chorobou. Teprve když
se to zjistilo, nastal shon a úřadníci, nemající tu-
šení o blízkosti šarlachu, neprodleně učinili opa-
tření, aby dítko bylo dopraveno na kliniku. Tento
případ jest vážnou výstrahou. Jak snadno můžes
někdo z návštěvy příjímací síně nemocnice přinésti
domů zárodek nebezpečné choroby
— Sobovražedný pokus v budově poli-
cejníbo ředitelství. O Marii Dvořáčkové, 18leté
krámské z Krameriovy ulice č. 34 na Král. Vinohra
dech, stala se zminka ve včerejším odpoledníku.
Dívka ta byla před třetí hodinou v noci na včerej-
šek zadržena na Karlově mostě, s něhož v sebo-
vražedném úmyslu chtěla se vrhnoúti do Vítavy
Pátráním, včera dopoledne staroměstským komisai-
stvím provedeným, zjištěny byly některé podrobnosti
nasvědčující tomi, že dívka chtěla skončiti sebevraž
dou jen proto, že byla zavlečena na cestnnemrav
nosti a nepravosti. Dvořáčkova byla zaměslnána
květinářském jednom obchodé na Václavském ná-
městí, odkudž byla propuštěna proto, že zapředla do
necudností. Dívka oddala se pak úplně víru života
v neznámých jí dříve sfěrách, ale poznula záhy, že
velmi pochybila. Jednomu svému zbožňovateli odci
zila revolver, pomoci jehož chtěla se zastřelit v sa-
dech na Letné. Ale kolemjdoucí občan zbraň jí vy-
trhl a tak ji provedení sebevražedného zámyslu
zmařil. O druhém pokusu sebevražedném stala se
zmínka výše a třetí provedla včera v poledne před
zrakem policejního zřízence. Poněvadž bylo na Dvo-
řáčkovou uvaleno podezření, že dopustila se zprone-
věření, nařízeno policistovi Loulovi, aby dívku ze
separace v bezpečnostním oddělení přivedl do úřa-
dovny staroměstského komisařství, které se nalézá
ve drohém patře budovy policejního řediteiství
ulici Karoliny Světlé. Včera v poledne policista dívku
přivedl k vyslechu ke komisaři p. dru. Buďárkovi,
který s dívkou sepsal protokol a pak ji opět posla
do separace. Když přišla do prvého patra, naproti
dveřím úřadovny zástupce policejního ředitele pana
vlád. rady Marschana, vyhoupla se dívka na zábradlí
Policista, který ji doprovázel, chytil dívku sice za
šaty, ale nemohl ji udržeti. Dvořáčkova spadla do
kamenného světliku, odkudž ve stavu velmi povážli-
vém byla odnesena do síně lěkařské, kdež jí léka
p. dr. Kvasnička poskyti první pomoc, načež byla
lékařem záchranné stanice p. drem. Kotábem v ambu-
lančním voze převezena na kliniku prof. dra. Maydla
Zoufalá dívka utrpěla zlomení páteře na třech mi-
stech a o uzdravení jejím se pochybuje.
— Vybájené udání o loupežném pře
padení. Předevčírem v poledne přiběhl všecek uři
cený domů 12letý synek truhlářského pomocníka
Bohumil Schneider z čís. 230 ve Vršovicích a se
slzami v očích vypravoval matce, že byl na cesté ze
zastavárny na Král. Vinohradech přepaden čtyřmi
mladiky, kteří mu 2 K za zastavený kabát odcizili
a pak směrem k vinohradské vodárně zmizeli. Ozná-
mení o »loupežném přepadení« bylo také sděleno
policii, jejíž orgány počaly pátrati po domnělých la-
pičích. Zprávu o této historce uveřejnili jame v
včerejším ranním listě a vyslovili jsme ihnad po-
chybnosť o správnosti údajů chlapce. Náhled tento
byl potvrzen. Včera při výslechu na strážnici vino
hradské školák se příznal, že dvě koruny, které
v zastavárně dostal za kabát, na cestě k domovu
ztratil a aby se zachránil před plísněním, vymyslil
si historku o lupíčích.
*. a o
lon
— Nové dopisnice. Firma L. J. Čech, velko-
obchod s papírem, vydala dopisnice s podobiznou
známého ruského generála A. F. Rilticha, jehož vy-
stoupení na IV. sletu všesokolském jistým krubům
tolik starosti způsobilo.
#11
alto_textblock
#11
Různě zprávy.
#12
alto_textblock
#12
= Bulharský cestovatel kolom světa.
Bulharsko jako mladý stát nemůže se posud vyká-
zati velikou řadou cestovatelů jako země šťastněj-
šího rozvoje, nicméně již i z řad jeho lidu vyvstá-
vají odhodlaní jednotlivci, kteří podnikají za pouče-
ním svým výpravy v daleké kraje světa. Nadšený
mladík Popov, syn učitele a člen Sokola v Srědci
rozhodl se dobýti sobě palmy jako cestovatel kolem
světa pěšky, kteroužto cestu hodlá vykonati za
dobu 1/23. roku. Pan Popov těší se podpoře knížete
Ferdinanda i pozornosti veškeré žurnalistiky a možno
se právem nadíti, že prospěje k utvrzení dobré po-
věsti svému národu ve světě. Včera navštivil v prů-
vodu tajemníka Slovanského klubu p. Formana
Klub turistů, redakce pražských listů, divadlo a Mě-
šťanskou besedu. V pátek ráno odcestuje k Drá-
ždanům.
= Nadporučík zatčen. Z Pešti telegrafojí:
Četnictvo zatklo v Kobě nadporučíka 20. honvéd-
ského pěšího pluku Alexandra Czege, na nějž byl
vydán zatykač pro sběhnutí. Nadporučík Czege za-
snoubil se před několika nedělemi s dcerou velitele
svého pluku plukovníka Pispeka. Zasnoubení to bylo
později odvoláno. To nadporučíka tak rozrušilo, že
svoji posádku opustil. Nadporučík Czege dopraven
byl k velitelství pěšího honvédského pluku.
= Sobevražda bývalého ministra. Z Brus-
selu se telegrafuje: Dnes ráno zpáchal sebevraždu
bývalý mihistr veřejných prací Nyssens střeliv se do
pravého spánku. Jako příčina sebevraždy této uvá-
dějí se rodinné poměry.
= 200.000 lir defraudováno. Z Milána
telegrafují, že v tamní filiálce ústavu »Credito Ita-
liano« zpronevěříli úřadníci na 200.000 lir. Většina
peněz byla ale navrácena.
= Katastrofa na l0dl. Z Nov. Yorku se te-
legrafuje: Včera večer za bouře ztroskotala se lod
»Čity Golconda«, při čemž utonulo na řece Ohio 17
osob, z nichž bylo 10 žen.
#13
alto_textblock
#13
Dramatické umění.
#14
alto_textblock
#14
+ Mravní výchova. Veselohra o 4 dějstvích.
Napsal Frant. Sychra
První divadelní práce p. Sychry svědčí spíše
o jisté zkušenosti životní a talentu pozorovatelském
nežli o znalosti jeviště. Co se nám jeví ve veselohře
naivním, jalovým a nepřirozeným snad dosti pří-
jemně by pobavilo v humoresce satiricky opepřené.
Páně Sychrův divadelní pokus je dosti banální
fraškou, jež má váak jisté vlastnosti, které opravňují
k naději, že mladý autor, povzbuzen dosti přívětivým
přijetím své hry, přihlásí se s prací hotovější a zra-
lejší. Některé scény mají humor, některé postavy
mají komiku, ale jen nezkušenost autorova nejlepší
rozběhy zvrhla v nechutnost a naivnost a higury
notně skreslila.
I nejshovívavější soud nemůže tudíž zníti pro
autora tak příznivě, aby v něm vzbuzoval klamnou
illusi úspěchu, ale nebylo by spravedlivo bezohledně
autora zakřiknouti. Snad se mu při jeho fraškovité
veselohře nejednalo o nic, než aby pobavil a roze-
smál, což se mu aspoň částečně podařilo u znudě-
ného obecenstva mrtvé sezony, žiznícího po každé
příležitosti k smíchu a snad aní ve snách jej nena-
padlo vytvořiti komedii většího stylu, líčící mravy,
satiricky bičující spolučnost, vyjadřující ve svém
smíchu a vtipu hořké neb i ironické pravdy myslitele,
pozorovatele a básníka.
Titul veselohry a dosti zajímavý náběh prv-
ního jednání něco podobného sliboval, ale brzy
jsme vystřizlivěli ze svého bludu a poznali, že
máme před sebou hrubozrnou frašku bez hlubšího
fondu. Autor chtěl vylíčit temné stránky venkovské
žurnalistiky a sujet zpracoval s hroznou křiklavostí.
Hrdiny jeho »veselohry« jsou dva novinářští zákeř-
níci a pobudové sredaktoři« Vik a Cidlinský, kteří
ovšem mohou býti politováníhodnými zjevy spole-
čenskými, nebezpečnými a zvrhlými individuí, ale
nemohou míti nic typického, z čehož by se mohl
souditi na ráz jisté třídy společenské. Žurnalistika
venkovská má zajisté tu a tam podivné representanty,
od nichž se však hledí brzo očistiti, ale nevěříme,
že někde řádí tací novinářátí křováci, jaké líčí pan
Sychra. Stanovisko autorove je pochybené divadelně
a literárně — jinak je nám zoela lhostejné, stejně lho-
stejné, jako by podobným naivním a povrchním
způsobem, tak hrubými a neobratnými rysy chtě
znázornit komická neb špatná individua jiného
povolání veřejného, na př. professorského či úřad-
nického.
Pan Sychra nás ve své čtyřaktové veselohře za-
vádí do maticherného shonu maloměstských lidiček.
Do venkovského města přišel redaktor Vlk, aby ve
svém žurnále »Hlas pravdy« hlásal mravní výchovu,
humanitu, povznešení a ozdravění společností atd.
Na tyto fráze nachytal maloměstské hejly, především
pana purkmistra Halika a byl by zajisté rozvinul
značnou reformační činnost, kdyby jeho umravňující
plány nezhatil šlechetný stavitel Hronek a ještě
šlechetnější advokát Mácha. Vlk měl již dobře polí-
čeno na kapsy primátora a jiných blahobytníků, na-
mířeno na místní záložnu a jeho »příručí« Cidlinský.
velmi ničemný floutek, se těšil též na bobatý lova
zatím na účet skvělé budoucnosti nasekali oba půni
»redaktoři« spoustu dluhů.
Redaktor Vlk je pravý Jago. Condotiere — schopný
všeho. Své nepřátele odpravuje s krutostí Césara
Borgia. Tak si vymyslil na šlechetného advokáta
Macha demonickou intriku. S lstivostí prohnaného
Jaga našeptal panu purkmistrovi, že dr. Mácha mu
nasazuje parohy. Z primatora vyklube se fraškovilý
Otheilo a jedním z nejskvostnějších nápadů pana
Sychry je, že žárlivci ve chvíli, kdy mu úskočivý
Jago prozradí, že dr. Cassio, či dr. Mácha chodí za
jeho ženou, přijdou oznámiti, že vyhrál na matiční
slavnosti — obrovské parohy. — Je to k popukání,
zvláště když parohů je užite k závěrečnému effektu
jednání a kdosi je vystrčí nad hlava pana purkmistra.
Po všelijakých nedorozuměních a qui pro quo.
jež jsou velmi málo komická, ještě méně duchaplná
a již docela ne raffinovaná, objeví se, že šlechetný
advokát se zcela poctivě uchází o neteř purkmistrovu.
Apoštol mravní výchovy redaktor Vik je prozrazen,
vyskytne se též číšnice z Prahy, kterou ošálil o ně-
kolik stovek a pomůže mravně zničit apoštola, jemuž,
jakož i jeho povedenému adjutantovi nezbude nie,
nežli upláchnouti před rozhodnými občany a přečet-
nými věřiteli. Chudičký děj je velmi rozbředlý. Ně-
které scény, jako dobře odpozorované episody z ná-
rodní slavnosti mají účinek dosti svěží. Páně Sy-
chrova práce aní nevybízí k širšímu rozboru, nebot
bych musil rozmnožiti jen řadu výtek. Obecenstva
samo bylo veselohrou patrně zklamáno, avšak při-
jalo ji přes to dosti shovívavě. Určitější úsudeka
dramatickém talentu p. Sychry bude možno si uči-
niti až po jeho druhé práci, na kterou se můžeme
jen těšit, neboť v autoru »Mravní výchovy« je lecos
slibného.
Práci p. Sychry dostalo se pečlivé výpravy
souhry. Po jevišti se míhají maloměstské postavy
drastické i komické. Některé figury maskou i hrou
byly trefně podány pp. Mošnou, Sedláčkem, Kafkou,
Steinsbergem a Matějovským. »Redaktory« Vlkaa
Cidlinského hráli pp. Želenský a Mušek, a učinili,
co z nevděčných rolí učiniti mohli. Distingovaností
a ellegancí vynikala hra pí. Laudové, plachou rozto-
milostí zamlouvala se sl. Hilbertova a p. Vávra
svého šlechetného a zamilovaného advokáta sehrl
zajímavě. Režie páně Kvapilova veselohře jen po-
sloužila, ale nemohla k jiskrnému životu vzkřísiti
H.
neduživost a chabost hry.
+ Z kanceláře Národního divadla. Dne
braje se Messagerova opereta »Michuovíc dce-
rušky« (3. čtvrtka předplacení) řízením kapelníka
pana Angra, s pí. Hájkovou a pí. Fabiánovou v titul-
ních rolích, na čivrtek jest určena Moliěrova veselo-
hra »Šibalství Skapinova« spolu s Fournie-
rovou aktovkou sPři piketu« V pátek pořádá se
slavnostní představení na počest 50. narozenin Aloisa
Jiráska. Za tou příčinou vypraví se nově první jeho
drama »Vojnarka« a to v novém obsazení hlav-
ních úloh, z nichž hraje titulní roli po prvé panl
Kvapilová, Antonína Havlů po prvé pan Vojan. Obu-
censtvo Národního divadla projeví zajisté za této
příležilosti nejsrdečnější bold velikému uměleckému
iznárodnímu dílu Jiráskovu. Po »Vojnarce« studovati
se bude Shakespearova tragedie »Romeo a Juliee
v novém překladé Sládkově. Hra uvedena bude na
scénu dramaturgem panem Kvapilem a to nezkrácena