Dne 29 listopadu 1900.

KATOLICKÉ LISTY.

Číslo 328

Strana 3.

19. únor, 18. duben, 29. srpen, 28. září, 16. listopad a 25. prosinee. * Závěť podivínského sebevraha. Život jednotlivce prosycen jest mnohdy celou řadou podi- vínských kousků, jež sotva lze vysvětliti. A podob- ným kouskem jest i následovní historka: Před 14 dny povolal sobě Jan Pjastek, 50letý, ovdovělý, slepý »verklář« v Lidečku, tamější radní do svého bytu, poslal pro čtvrtnici piva a požádal pány, aby sepsali mu testament následujícího znění: Tento svět se mně nelíbí a proto v krátkosti chci zemříti. Mé jmění páčí se na 300 zl. Já poroučím 100 zl. na můj pohřeb, 60 zl. na zádušní mše sv. za mou man- žalku, 25 zl. věnuji klobouckým muzikantům, kteří povinni budou při mém pohřbu hrát a přeji sobě, by mě od mého bytu až po kostel doprovodili s mar- šem Radeckého. Ostatní jmění ať se rozdělí mezi mé příbuzné.« A ubožák Pjastek v noci na 22. t. m. — se na půdě oběsil, Tak neblahý byl konec podivín- ského slepce. * Požár továrny. Jak se nám z Náchoda oznamuje, vypukl v barvírně a parním bělidle I. Picka předevčírem veliký oheň a sice ve IV. po- schodí budovy. Oheň ten v krátce zničil stroje, přízi a jiné. Hasiči z Náchoda a okolí sice oheň uhasili, ale již vzešla škoda a sice kol 80.000 K. Pohořelý jest pojištěn. V továrně pracuje se dále. * Oheň ve stodole. Píše se nám: V pon- dělí, dne 26. t. m. vypukl oheň ve stodole mlynáře p. Josefa Novodvorského v Doubravčanech a strávil tu valnou většinu obilí, ježto dosud málo bylo vy- mláceno, též zásoby píce, dříví k palivu a uhlí tu uloženého. Mimo to i větší množství otrub tu shořelo a některé menší nářadí hospodářské, na jehož vy- nesení již čas nestačil. Stodola byla nová o dvou mlatech a škoda je tím větší, poněvadž poškozenému došlo právě dne 12. t. m. pojištění a on zapomněl je obnoviti. Požáru činně súčastnily se sbory hasičské z Malotie a ze Zásmuk. * Při výhni. U p. Jaroměřského v Dlouhé třídě zaměstnaný 20letý zámečnický pomocník Josef Čedík, bydlící na Král. Vyšehradě, rozpaloval včera dopoledne ve výhni starou plynovou rouru, která byla zalita bednářskou emolou. Při tom smůla vyhuchla a popálila Čedíka v obličeji, na krku i na rukou. Také okna v dílně vyražena. Raněnému po- skytl případnou pomoc inspekční lékař záchranné stanice p. dr. Škvára a ponechal ho v domácím oše- třování. * Při mlácení. U stavitele Foltina v Pod- skalí zaměstnaný 20letý zedník Jos. Doležal jel v ne- děli do svého domova do Zvanovic, aby tam pomáhal při mlácení obilí. V práci pojednou utrhl se mu cep, Doležal chtěl ho šídlem spraviti, ale počínal si při tom tak neopatrně, že si vypíchl levé oko. Zraněný dopraven do zdejší všeobecné nemocnice. * Místo myší poha. Mlynářský pomocník, 17letý Václav Víša, zaměstnaný u mlynáře v Male- jově u Vysokého Mýta střílel včera myši z flobertky a to tak neopatrné, že místo myši zasáhl svou levou nohu, jejíž chodidlo náboj projel. Zraněný dopraven do pražské všeobecné nemocnice. * Také matka. V České Lípě zatčena byla jistá vdova Batty Nothsteinová z Haliče, na níž učiněno oznámení, že měla úmysl poblíž kostela sv. Magdaleny vhoditi své tříleté děcko do kolem tekoucí vodla řeky Ploučnice. * Dvě dítky udušeny. Před několika dny odešla z bytu Rozalie Kalinová, manželka slévače v Rosicích, zaneehavší své dítky 6měsíčního Jaro- slava a dvouletého Františka osamoceny doma. Když asi za hodinu na to se vrátila, nenalezla své děti na živu. Z neznámé dosud příčiny vzňalo se lože v ku- chyni a dítky se udusily. S nešťastnou matkou za- vedeno bylo trestní vyšetřování pro přečin proti bez- j pečnosti života. * Zastřelil hajného. Pochopitelnou sensaci přinesl den 21. listopadu ráno, kdy nalezen byl František Vávra, hajný z Karlovic u Napajedel mrtev na kraji lesa na hranici mezi lesem hr. Leopolda ze Šternberka a lukami šárovskými. Na místě vraždy ležely 3 uťaté osyky; puška a hůl zavražděného le- žely kousek dále. Podle zdupaného místa dá se sou- diti, že hajný se musil s vrahem potýkat. Vyšlo na jevo, že byl hajný zastřelen, neboť nale- zeny v těle broky, nejspíše asi z pistole vypálené, které zasáhly srdce. Zavražděný zanechává vdovu a 2 nezaopatřené dítky. Domnělý vrah je zatčen; jest to domkář Valentin Hanáček ze Šárova, jenž v den vraždy viděn byl na poli blíže místa činu. Týž znám jest jako nebezpečný lesní zloděj a pytlák. Na jeho plátěnkách objeveny stopy krve, a otisk jeho bot souhlasil s otisky, které objeveny byly asi 20 kroků od místa činu. Když Hanáček doveden byl k mrtvole, zbledl a počal se úzkostlivě chvěti. Při výslechu vrah tvrdil, že hajného neznal, ačkoliv mu bylo dokázáno, že jím byl několikráte přistižen při krádeži. V jeho bytě nebyla nalezena žádná střelná zbraň. Zatčený dodán do vyšetřovací vazby.

* Zastřelil se z bídy. V neděli zastřelil s v Holešově 46letý nakupovač obilí H. Löff. Sebe- vraždu spáchal z bídy, neboť jsa bez místa, nemohl opatřiti výživu své manželce a sedmi nezaopatřeným dětem. **V bezměrné nouzí. Nemoc ženina, nouze a nedostatek práce dolehly mocně na 36letého krej- čovského dělníka Ant. Taffla z čp. 199 na Smíchově. Dlouho se všemu tomu bránil, klín vytloukal klínem — dle lidového rčení — ale vše nebylo nic platno. Duch jeho obestřel se, Taffel usmyslil si, že života trudného se zbaví. Seškrábal proto včera odpoledne ze tří balíčků sirek kostík, rozpustil ho a otravný roztok vypil. Zoufalý skutek však vyšel na jevoa nebožák za krutých bolestí dopraven do zdejší vše- obecné nemocnice. * Pro rodinné nesváry. V pátek, 23. t. m. po 6. hodinně ranní střelil se v Dobřanech pekař Ambrož z revolveru před bytem své manželky, s níž nežije. Projektil vnikl do pravého spánku. Rozhárané domácí poměry vtiskly Ambrožovi smrtící zbraň do ruky. O uzdravení jeho se pochybuje. Povětrnost. Prozatím ještě bez podstatných změn později zamračené počasí se sráš kami.

Oběť alkoholu. Lk. — Minul den, kdy na úterním kongresu, jednalo se o pomoci proti alkoholismu, a již opět za- znamenati jest nám v pravdě truchlivou zprávu o činu jenž zaviněn byl demonem všeho lidstva — alko- holem. Kořalka jest oním strašným nápojem, jenž ničí štěstí lidské, ničí vše, co v cestu se mu staví. Hrozné jest pomyšlení na zničené jednotlivce, na zničené štěstí rodin, ba celých národů. Kořalka výhubila v Africe a Americe celé kmeny lidské, kořalka byla příčinou tak mnohých truchlivých případů, jež skon- čily často smrtí, blázincem i kriminálem a kořalka, mor alkoholu jest to, který jest přímo ďábelským da- rem lidstvu. Zsl, že sotva kdy dá se obmeziti alkoholismue vzdor všem šlechetným snahám. Až vykoření se pří- činy, které k alkoholismu vedou, pak snad možným bude obrod lidstva, leč to jest dosud jen ideálem Dnes jedná se o zabití muže vlastní ženou, o za- bití alkoholika ženou v obraně, .

Košíře jsou známým sídlem chudiny, ubožáků, kteří tu skrývají svou nahotu a bídu v chatrných laciných pří- bytcích. A tu v malém špinavém domku, jakých v dělni- ckých koloniích kolem Prahy nalézá se celé množství, na tak zvaných „Popelkách“ nad pivovarem košířským bydlili manželé Häuslerovi. Obývali malý, nepřívětivý pokojík s kuchyní; poblíže bytu pak na dvoře měl muž, Jan Häusler, jenž byl povozníkem, stáj na koně. Byl to člověk, jakých dnes na sta, ne-li na tisíce. Živil se, jak se říká, ze dne na den, žil z ruky do úst. Ostatně při skromnosti mohli býti manželé Häuslerovi s dvěma dítkami svými ob stojně živi, ale do domácího štěstí jejich již před delší dobou vedral se zlý démon, o němž se v posledních dnech tak mnoho jednalo. Häusler oddán byl náruživému pití li- hovin, byl notorickým opilcem — alkoholíkem. Nebylo snad v poslední době dne, aby nepřicházel domů spit pod obraz Boží — jak se v lidové mluvě říká — přicházel bez peněz, a žena jeho z té příčiny činila mu výčitky. Tak neminulo dne, aby v domácnosti nebylo různice. A pak ještě jedna okolnost působila k nespokojenosti stejnou měrou jako stálá nepříčetnost povozníkova. Häusler byl totiž na svou ženu žárliv přes to, že ve svých 40 letech byla o 3 leta starší svého muže, a kdykoliv přišel domů opilý, vytýkal ženě, že jest mu nevěrnou. Domácí bouře stávaly se den ke dni intensivnějšími, až došlo k nejhor- Předevčírem odpoledne přišel Häusler opět domů opilý. Co se po jeho příchodu v domácnosti dělo, lzesi snadno domysliti — došlo asi k hnusným výjevům, sprostým nadávkám a konečně i ku rvačce. Co se dělo, nikdo ovšem neví, ale tolik jen sousedé tvrdí, že opět byl u Häuslerů hluk, křik a pustá váda. Ale to tam bylo denně a protosi toho nikdo ani nevšíml. Byl tmavý večer a konečně rozho- stilo se i u Häuslerů po rvačce ticho, nejmenšího hlásku nebylo slyšeti. Až teprve k 11. hodině noční zacvakla tam klika a kdosi nejistým krokem vyvrávoral z bytu. Byl to Häusler, který se skrvácenou hlavou šel požádati sousedku Magd. Bláhovou, aby mu přiložila obvaz. Měl hlubokou ránu na hlavě a na dotazy kladené vypra- voval, že mu to udělala žena. Za chvíli se po- někud upokojil a odešel, ale přišel zase k 5. hodině ranní se žádostí za pomoc. Když se mu jí dostalo — vrátil se zase do svého bytu. Od té doby nastal klid v domácnosti Häuslerových vůbec a také na vždy. Roznesla se totiž včera ráno po Košířích pověst, že Häusler byl ve svém bytě nalezen o 7. hodině ranní mrtev, a to s hlubokou zející ranou na hlavě. V lidových vrstvách roznes' a se letmo pověsť o »vraždě«, ba zvědělo se o tom v brzce na Smíchově i v Praze. Konečně došla hrůzná ta zpráva i policejního komisařství smíchovského. A pověsť tato, byť přehnaná, o smrti Häuslerově neklamala, ostatní kombinace ovšem byly vymyšleny. Ráno o půl 7. hodině přišel totiž k povozníku jeho kočí i nalezl sku- tečně Häuslera s obvázanou hlavou na loži mrtvého. Opodál bez potuchy klidně vyspával sedmiletý hošík Häuslerův. Podezření z násilného činu na povozníkovi spáchaného, uvalene bylo ihned na ženu Häuslerovu. V brzku dostavil se k míztu krvavého činu z poli- cejního komisařství smíchovského policejní koncipista p. Janoušek, který zjistiv vše, co se dalo, učinil o pří- padu oznámení zemskému trestnímu soudu, načež jal se vyšetřovati příčiny, které mohly ku provedení činu vésti. Vyslechl klikatinou otázek Häuslerovon, která osudné noci

šímu

nebyla s mužem svým pospolu v bytě, nýbrž přespala ve stáji. Když jí úředník oznámil, že jest v podezření, že muže svého zavraždila, počala houževnatě popírati a pro- hlásila, že neví, jakým způsobem muž její o život přišel. Po té prohlášena za zatčenou i odvedena na policejní ko- misařství smíchovské, kde podrobena novému výslechua prohlídce Ta měla překvapující výsledek. Na trikotové košili Häuslerové nalezeny byly totiž krvavé skvrny. A když byla žena tázána, kterak že k nim přišla a když poukázáno k tomu, že musila věděti o ranách svého može, hnulo se v ní svědomí a s pláčem přiznal a ce- lou pravdu. Jala se vypravovati, co s mužem zažila zlého, jak ji týral a bil a jak zle s ní nakládal. Byl pa- trně opilec a surovec. Když se Häusler, jak dříve již ře- řeno bylo, po opojení prospal — tak vypravovala zatčená dala mu večeři, při níž oba manželé se dostali do hádky. Slovo dalo slovo, Häusler byl surový ve svých řečechi skutcích, žena jeho také nemlčela a když ji opilec počal trýzniti, utekla do kuchyně, kde se zavřela, a aby muž na ni nemohl, a kliku provazem přivázala k háku. Häu- sler popuzen hnal se za ni, hoře pomstou a chtěje si na bezbrauné ženě vyliti svůj hněv, vztek slepého vášnivce — alkoholisty. A když „silou“ chabého těla svého ne- mohl dvéře vyraziti, chopil se jako divý sekery a něko- lika ranami dvéře roztříštil. Pak s planoucím okem a žá- dostivý pomsty hnal se po své ženě. Ta nevědouc si rady a vědouc, že by ji muž jistě zabil, chopila se v zoufalství řetězu, jakým koně k voji bývají připoutáni, mocným roz- machem ruky se jím ohnala a zasáhnuvši Häuslera do hlavy, prorazila mu hákem na konci řetězu upevněným hlavu. Häusler, vzkřiknuv, klesl a odmlčel se; žena jeho pak utekla, bojíc se odvoty. Domnívala se patrně, že muž jest pouze zraněn; a aby jí za to nenatloukl, nevrátila se více do bytu, nýbrž přespala ve stáji. Udání Häuslerové jsou pravdě podobná. Zjistilo se totiž lékařsky, že hák na řetězu zavěšený prorazil Häuslerovi lebku a že částečně proniknul k mozku, což mělo později smrt Häuslerovu za následek. Konec všem útrapám, všemu. Odpoledne ke 3. hodině dostavila se do domku soudní komise, které súčastnili se: adjunkt zemského soudu pan dr. Polák, zástupce bezpečnostního oddělení, policejní ko- misař pan Protivenský, policejní koneipista pan J a- nonšek a lékař pan dr. Prokop. Po nálezu místa zabití sepsala soudní komise protokol. Zatčená nalézala s až do dnes na policejním komisařství smíchovském, odkud byla dodána k zemskému trestnímu soudu do vazby vyšetřo- vací. Mrtvola nešťastné oběti alkoholu byla pak o 5. hod. odpolední furgonem převe ena do pathologického ústavu, kde bude soudními lékaři pitvána. Tak skončil neblahý muž, o němž vlastní děti tvrdily cynicky, že měl již dávno zemříti. Že případ v budil v Ko- šířích veliké vzrušení a sběh obyvatelstva, to dá se myslit samo sebou

Směs.

* Atentát na okresního hejtmana. Okresní hejtman v Podgoře hr. Edvard Starzenski přijel právě z Krakova do svého domu, když jej přepadl neznámý muž, jenž byl černě oblečen. Útočník vy- střelil na okresního hejtmana z revolveru. Tento od- pověděl výstřelem z bambitky na vetřelce, který mu pak vrazil dýku do levé strany prsou. Dýka projela kožichem a kabátem hraběte Starzenského a svezla se po stříbrné tabatěrce, kterou měl hejtman v kapse kabátu. Rána byla tak prudká, že hrabě Starzenski padl; byl však jen lehce poraněn. Útočník zmizel beze stopy. Ve dvoře u plotu, který pachatel pře- skočil, byla nalezena krvavá, z pilníku upravená dýka, jejíž rukověť byla zatočena do čísla socialistického listu »Naprzod«. Při tom bylo zároveň nalezeno několik rakouských drobných peněz a 20centim italský. Včera byl zatčen jakýsi podezřelý muž, u něhož byl nalezen šestihlavňový revolver. ** Jak roste člověk. Nedávno vydal profeso Baginski spis o školním zdravotnictví, kde podává zajímavé příklady, jak člověk roste. Nejvíce roste děcko v prvním roku, pak jde vzrůst dítěte pozvolna ku předu až do 12. roku. A sice nejméně rostou chlapci od 10. do 14 roku, děvčata od 9. do 11. roku. Potom nastává vzrůst jinošský a sice u chlapců od 14 do 16, kde tělo nejvíce roste do výše, u děvčat od 13. do 15. Zajímavo je, že dítky severních ná- rodů jsou v 6. a 7. roce o 6 až 10 cm. větší, než dítky jižních národů evropských. * Využitkování vodopádů niagarských. Největší elektriekdu centrálkou na celém světě jsou bez odporu niagarské vodopády. Obrovská síla těchto vodopádů využitkuje se pro vytvoření elektrického proudu, který se kabelem rozvádí na sta kilometrů do všech končin severoamerických. Elekirický proud vyzískaný na vodopádech niagarských žene motorové vozy, osvětluje města, chýše chuďasů, paláce milio- nářů. Dnes se denně vytěží z vodopádů pro elektri- cký proud na 50 tisíc koňských sil. Nejvíce těží z elektrické energie zde získané město Buffalo. Město to jest od vodopádů vzdáleno 26 mil.

Hlídka školská. — Katolická universita v Solnohradě. »Salzburger Chronik« oznamuje, že arcibiskup solno- hradský oznámil ve schůzi výboru solnohradského universitního spolku, že výbor biskupské konference ve Vídni vzal v opravdovou úvahu otázku zřízení katolické university v Solnohradě a že učinil dotyčné usnesení. Záležitost katolické university jest prý od nynějška stálou agendou biskupského výboru. Byli ihned zvoleni 3 biskupové, totiž arcibiskup svob. pán Skrbenský, biskup svatohypolitský a biskup sol-