#1
alto_textblock
#1
Číslo 229.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 21. srpna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administracea
expedice:
Praha, Pštrossova ulice,
číslo 200—I.
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Rezapečetěnéreklamace
jsou porta prosty
Inserty účtujeme levně
a při častější insercí po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy o dvanácté
no
dině polední.
Jednotlivé číslo za
Telefon redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
KAIULILKt
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu
měsíčně. . . . . K 2.80
čtvrtletně . .
K 8.40
celoročně . . ..
K 33.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně. . . .. K 3.—
čtvrtletně . .. K 9.—
celoročně.. .. K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa s Srbska
čtvrtletně ... K 12.—
K 48.—
celoročně.
Předplatné do Ameriky.
Francie, Švýcarska, Ita-
ie, Belgie a Anglie:
.. K 133.20
čtvrtletně
celoročně
. K 52.80
Telef, administrace l126.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází ve 4 hodiny 59 minut ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 6 minut večer.
#10
alto_textblock
#10
Úterý:
S v. Anastasia
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu P'áně
u sv. Kajetána na Malé Straně od 21.—24. t. m.
#12
alto_textblock
#12
Slovo o celibátě.
#13
alto_textblock
#13
V Praze, 20. srpna.
Meminisse juvabit.
Celibát stal se opět heslem štvavých a dra-
vých lidí, kteří ho užívají jako zbraně proti církvi.
Nebude na škodu, když se proto o něm šíře zmí-
níme pro jeho důležitost.
Rozeznáváme celibát čili bezženství trojí, totiž
nejdříve celibát z nouze nebo nucený,
když četní lidé jsou svými poměry nuceni zůstati
svobodnými. To vidíme hlavně v moderních stá-
tech, totiž při vojsku, nižších úřednících a při
učitelkách. Podobný nucený celibát bez vyšších
pohnutek náboženských, nýbrž pouze z politických
nebo hmotných příčin nemůže působiti blahodárně
na mravnost.
Dále poznáváme celibát sobecký a ne-
pravostný, když někdo nechce vzíti na sebe
jha manželského, aby mohl užívati nevázaně frivol-
ního života staromládeneckého. Tato třída nežena-
tých rozmnožila se vždy za dob mravní pokleslosti
a také v době nynější. To dlužno nazvati nej-
smutnějším výkvětem veřejné znemravnělostia
rakovinou lidské společnosti. Císař Augustus vydal
proti podobnému celibátu přísný zákon (Lex Julia
et Papia Popaea).
Konečně máme celibát cttostný a ná-
boženský. Tak může zůstati syn svobodným z lásky
ke svým rodičům, aby je mohl úplně a neztenčeně
podporovati. Nevěsta může zachovati svému ze-
mřelému ženichu věrnost až do hrobu. Hojně je
také mužů i žen, kteří z lásky ku vědáma
uměním volili stav svobodný. Tak známý učenec
Newton žil ve stavu svobodném a panictví za-
choval až do své smrti. Takovým mužem jest
na př. u nás i slovutný učenec a dialektolog mo-
ravský František Bartoš, který ku prospěchu
vlasti a národa, jemuž veškery síly chce věnovati,
nevstoupil do stavu manželského. Rovněž uvádíme
tu prof. Adolfa Černého, upřímného přítele a
znatele lužických Srbů a Poláků, který sám pro-
hlásil, že se nežení proto, aby mohl nerušeně a
vydatně přacovati ve prospěch vzájemnosti česko-
lužické i česko-polské. A nemýlíme se, když uve-
déme z našich žen za příklad též Elišku Krásno-
horskou a jiné četné naše vlastenky, které po-
hrdly vábivými návrhy manželskými, aby mohly
pracovati tím více pro vlast a národ.
Z těchto úkazů vidíme, že celibát není věcí
nepřirozenou a nemožnou a nemají v této věci
protivníci docela žádné příčiny k jeho ostouzení.
»Potuerunt hi et hae, cur tu non Augustine.« Když
#14
alto_textblock
#14
to dokázali četní jiní lidé, proč by nebylo možným
zachovati celibát u kněžstva?
Nejvýše ovšem stojí celibát nábožen-
ský, když člověk se oddělí od onoho pozemského
svazku, aby se posvětil v dokonalém panenství
tělesném a v dokonalé svobodě i čistotě duševní
zcela a nedílně Bohu a jeho službě. Takový ce-
libát měli ve vážnosti nejen křesťané, nýbrž i po-
hané a židé; hlavně byl význačným přívlastkem
stavu kněžského, tak že slovutný Maistre ve svém
spise »O papeži« (knize 3, kap. 30 prohlašuje jej
právem za nevývratnou a světovou událost
»Jest mezi lidmi všech časů, všech
míst a všech náboženství rozšířeno
mínění, že zdrželivost jest něco ne-
beského co člověka povyšuje a činí
jej příjemným božstvu, a že proto
podle nezbytného důsledku každý
kněžský úkon, veškero náboženské
jednání, každý posvátný obřad se
málo nebo vůbec nesnáší s obco-
váním s ženami, i právoplatnými.«
Tak tomu bylo i u Římanů na př. u Ve-
stálek, u Reků, u nichž předseda ele u-
sijských tajemství vždy musil býti ne-
ženat, tak u Egypťanů, Ethiopů, Indů a Číňanů,
u Gallů i starých Germánů. Tak shledalo se též
v Peru a Mexiku, když byla objevena Amerika.
Ano, sám koran zahrnuje chválou panenství
Bohu posvěcené, neboť píše v kapitole 57.: »Žáci
Ježíšovi zachovali svoje panenství, ačkoliv jim
nebylo přikázáno, jenom z touby, aby byli Bohu
milými«.
Toto společné přesvědčení starého věku, že
panenství náleží k ideálu kněžskému, vyjadřuje
indická legenda takto: »Birma stvořil kněze bra-
mína a z něho tři patriarchy tří ostatních tříd,
každého se ženou; pouze bramín zůstal bez ženy
a poněvadž tento si proto stěžoval, dal mu Birma
v odpověď: »Nechť se nerozpty luje,
nýbrž pouze učení, modlitbě a služ-
bě Boží se věnuje.«,
Podobné shledáváme též u židů, kteří neměli
dokonalého kněžství, nýbrž pouze předobraz
kněžství pravého. Manželství jejich kněží musilo
býti velmi čisté, židovskému knězi pak bylo se
očistiti zdrženlivostí, dříve nežli obětoval, a celou
dobu roční, pokud byl ve službě chrámové, bylo
mu se zdržeti všelikého obcování s vlastní
ženou. Tento názor má tím větší cenu u židů,
kteří ve příčině mravní byli pokleslí a vážili si
velice hojného potomstva.
Neméně nežli panenství vážlili si dřevní ná-
#15
alto_textblock
#15
rodové též vdovství, neboť druhé manželství
bylo považováno za méně cenné a bylo vyloučeno
opět často hlavně u kněží, poněvadž dávalo na
jevo známku nezdrželivosti.
Křesťanství tedy nevynalezlo nic nového, co
se týče bezženství kněžského, nýbrž spíše potvr-
dilo a zdokonalilo božskou milostí, co ne-
dokonale bylo nastíněno a předobrazeno. Je tomu
podobně jako s manželstvím, které Kristus Pán
zdokonalil tím, že je učinil nerozvížitelným svazkem,
kdežto u židů i pohanů tomu tak nebylo.
Podle tohoto důkazu není tedy celibát ničím
špatným a zavržení hodným, nýbrž náleží k doko-
nalosti křesťanské, jakož i sv. Pavel ve svém listě
ke Korintským uvádí panenství jako stupeň do-
konalosti a evangelickou radu, an dí: »Kdo jest
bez muže, stará se, jak by se líbil Bohu, kdo jest
vdán, stará se, jak by se líbil manželi.«
Takový jest podklad celibátu. O námitkách
proti němu pojednáme v některém z příštích čísal.
#16
alto_textblock
#16
Zprávy politické.
#17
alto_textblock
#17
V Praze, 21. srpna.
#18
alto_textblock
#18
K situaci. Předseda ministerstva dr. Körber
nezamýšlí pokusiti se o mimořádné prostředky k ozdra-
vění situace, nýbrž chce pomoci Němců učiniti parla-
ment dělným, aspoň v naléhavých státních otázkách
hospodářských. Němci žádají objektivní správy v Če-
chách a na Moravě a nebudou usilovati o bezod-
kladné zavedení německé státní řeči. Proto jest málo
naděje na zdar pokusů vyrovnavacích, a úloha dra.
Körbra bude ukončena, když nastane obstrukce.
Porady byly již započaty, neboť dr. Pacák
byl povolán k dru. Körbrovi a dnešního dne tam se
odebral.
»Linzer Volksblatt« má také za to, že překážky
provedení programu išelského jsou veliké a snad ne-
překonatelné.
Odjezd loďstva. Rakousko-uherské letní lod-
stvo odejelo z Rjeky do Pulje v neděli.
Anarchistické hnutí. Ze všeobecných politi-
ckých důvodů byli vypovězeni dva dělníci milánští
z Pruska, kteří byli zaměstnáni při stavbě dráhy.
Oba měli k soudruhům anarchistické řeči. — Dvůr
belgický dostal v posledních dnech více výhrůžných
dopisů. Anarchisté na plakátech vyzývají přímo ku
zavraždění krále. Vyšetřování jest zavedeno.
V Terstu byl zatčen druhý vrátný hotelu »de la ville
Panzavolta« k vůli anarchistickým rejdům.
Lord Russel a velkokapitalisté. Zemřelý
nejvyšší soudce Anglie lord Russel jednal všude jako
svědomitý katolík. Byl ve veliké nenávisti pro svou
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Ve chvíli nestřežené.
Člověk ovládá svoje slova i svoje činy. Hůře
je to s jeho myšlenkami: těch ovládati nemůže. My-
šlenky přicházejí obyčejně samy, přicházejí, nejsouce
volány, a ani pevnou vůlí a úsilným sebepřemaháním
nelze je zapuditi. Vtírají se znova a vtírají se často
právě ony, jichž duše lidská nejvíce hledí se zhostiti
a je zažehnati.
Tedy člověk, »pán všeho tvorstva«, jak se hrdě
nazývá, nebývá pánem svých slov, pánem projevů
života svého zevnějšího. A právě tomuto vyjímečnému
duševnímu stavu člověka věnujeme tuto úvahu.
Je-li obtížen člověk nějakou tajnou skvrnou,
nějakým nechvalným činem, tu svědomí mu nedá
pokoje, až on čin svůj napraví anebo dozná. To je
známá věc. — Ale rovněž je známo, že mnohému se
podaří utlumiti nějakým způsobem výčitky svého
svědomí a tajemství svého nitra nadobro uchovati
v tajnosti. Mnohé tajemství by tak zůstalo světu
ukryto, kdyby ho člověk neprozradil sám ve chvíli —
nestřežené.
Takové chvíle nestřežené, ba možno řícii
zrádné, vyskytují se často ve spánku. Co by
byl leckdo za živý svět na sebe nebo jiného nepro-
zradil, řekl ve spánku. A tu obzvláště spánek po
veliké námaze tělesné nebo duševní, po stupňovaném
rozčilení bývá zrádcem duševního tajemství.
#21
alto_textblock
#21
To věděli již staří Rímané. A když byl u nich
a i později ve Francii odsouzen na galeje někdo, kdo
byl ze zločinu, za vinu mu kladeného, silně pode-
zřelý, přece však vina mu dokázána nebyla, a ani ji
nedoznal: tu byl takový galejník na začátku svého
trestu honěn z práce do práce a když v noci, na
smrt unaven, upadl v těžký spánek, stavěli k němu
zvláštního hlídače, jenž by pozor dával na řeči spí-
cího. Takový hlídač byl dopodrobna obeznámen se ži-
votem vězně a se všemi příčinami jeho uvěznění,
i mohl tedy dobře rozeznati, co z nesouvislé řeči mlu-
vícího ze spaní je fantastickým přeludem a co se
blíží pravdivému doznání. Podobně i ruská vláda
dává v noci hlídati svých vězňů, zvláště politických.
Ovšem výsledku jakéhosi může se tu dopíditi u od-
souzence jen na začátku jeho utrpení, neboť ka-
ždý člověk, i ten nejintelligentnější, dlouhým, vysilu-
jícím namáháním více méně otupí a stává se pak ko-
nečně lhostejným, apathickým ke všemu.
Ještě zrádnějším, než spánek, je pro člověkaa
jeho vnitřní tajnosti horečná choroba. V ho-
rečce rozhovoří se nemocný často o všech podrobno-
stech svého minulého života. A co je s podivením
projevuje tu někdy úžasnou znalost i takových ma-
ličkostí, na které později ve stavu normálním nemůže
se živou mocí upamatovati, i když po nich jest do-
tazován.
Před třemi lety ležel v klášteře Milosrdných
mladík v bezvědomí: byl nalezen postřelen, bez ho-
#22
alto_textblock
#22
dinek, s prázdnou peněženkou. Byl dlouho bez vě-
domí, a protože ani rodiče ani nikdo jiný ze známých
nevěděli o nějakém jeho sebevražedném úmyslu nebo
o důvodech k němu: byla tu veliká pravděpodobnost,
že se mladík ten stal obětí loupežného přepadení. Asi
po 10 dnech začal však sám, jsa pořád ještě v bez-
vědomí, mluviti o všech podrobnostech, které jeho
činu předcházely: v kolika a v kterých výčepech po-
píjel, s kým tam co mluvil, kdo ho doprovázel a
mnoho-li mu průvodce jeho půjčil na hodinky atd.
Nabyv později jasného vědomí, doznal. že z okamžité
melancholie chtěl si vzíti život, ale na ony podrob-
nosti, jež byl v horečce vylíčil, se jenom málo pa-
matoval.
Jiný příklad! Před 4 lety nalezena byla o 4.
hod. ranní v červnu pod vyšehradskou citadellou dívka
asi 20letá, s údy roztříštěnými. Byla dopravena do
všeobecné nemocnice a majíc hlavu na několika mí-
místech proraženu, byla asi 3 neděle v bezvědmí.
Hádalo se na pokus sebevraždy. Ježto však svědkové
se naskytli, kteří tvrdili, že toho večera viděli onu
dívku s její milencem na hradbách v prudké hádce,
a že on po 10. hod. večení v největším rozčilení od
míste křiku prchal, načež hádka umlkla, zavedno bylo
přísné po něm pátrání. Osudnou náhodou byl zmí-
něný nepřítomen, jsa jednak návštěvou u přátel,
jednak hledaje práce. Sotva však přijel do Prahy,
byl ihned zatčen a vzat do křížového výslechu. Ob-
viněný doznal, že téhož večera vskutku s onou mi-