Vyebáu každý dei lino po neděli a «vátka.

U»li

PMpliol m v adMlRiatrael ' alt«* Мя. 1ВОЯ-И. * Гг MM pattoa. 1 aL » hr. . . 3 . 7Ь , 10 , 80 . 1» . - . Jednotlivá diala po 4 kr. 1л doBáieol do doBi méai&oé 10 kr.

•Mteé — al. Ю kr. HRtifltak* .... I , 70 .

CECH.

DOKSY frankované a podepiané pMjitaé r • dLalr c • v Oatravní nUol «. 1101-П.

aarradnio

RukOBíaiv • aupodupaaafeb aodbtaa.

RKKLA SI ACI ••aapetatiaé poaýléa; bndtoé aalraa* к ováay.

laiwáty polítám# и ao)tmi)l.

-es

СШо iS

V Prase, v eoliotu dne 20. ledna loiMS

HaeniAh X.V

»■ .„-«Я

Tajný nepřítel horši sjevného.

Předvčerejlí .Pokrok“ uznal za vhodné v potyčkách natích z p učitelem Králem nastrano jaho m postavili a našeho spolupracovníka spft sobem sprostáckým napadnout! Petr Kopřiva — napsal doslovné .Pokrok“ — .manýrou* neurvaleckou, sprostáckou, hotovou hanjör- glovkou novinaří, tak že čtenáři nestrannému éaato se vtírá při tom otázka : Pro jaké obecenstvo­ takto se píše v .Čechu*, zda-liž tento je spfisob psaní přiměřený pro české duchovenstvo­ katolické, vzdělané studiemi gymna siálními, seminářskými a universitními, když .Čech* jest bez odporu orgánem klerikálním ? O spolek — Ústřední Matice školské — ‘ Petr Kopřiva již po delší čas potměšile cky se v .Čechu* otírá, včera pak se naň vykasal s obivláštní delší rozpravou. (Žádáme honetní redakci .Pokroku* za citáty z „Čecha*, kdy & kde by byl Petr Kopřiva jen jediným slovem „potměšilecky* proti Ma- tiei se ozval ! R.) „Petr Kopřiva opovažuje se vyblašovati matičný výbor nynější a jeho předchůdce za nástroj „jisté strany* jisté „kliky* kteráž jej straší bezkonfesijností škol a popouzí i uráží katolické kněžstvo. To prohlašujeme (.Pokrok*) za útok na Matici uličnický. Nám jest známo a zevrubně známo, (rádi věříme,­ jelikož p. Král dnes v „Pokroku* je jako doma. R.) co a jak v Matici se déje a vede. A s tímto vědomím odbýváme tento a podobné nájezdy Kopřivový jakožto ničemné­ a prolhané zákeřnictví. (Tak píše salonní „Pokrok*! R) Nuže laskavý čtenáři srovnej naše číslo •d minulé středy a pokud možná všechna minulá čísla „Čecha* a rozpomínej se, zdaž by byl P K. pod svojí povědomou šifrou proti Matici školské psal a sice spůsobem sprostáckým, manýrou neurvaleckou, hotovou banjörglovkou. jak honetnímu „Pokroku* tvr diti se líbí? Naše stálá rubrika: „Ústřední Matice školské* svědčí o opaku toho. Všechen náš boj vedl se toliko к obhájení­ těžce a nepravé nařknuté cti katolického­ kněžstva naproti utrhačům a tajným -vyzvédačům činnosti kněžské. Pan učitel Král katolickému kněžstvu zle se zavděčil Bozvinuv již v Praze, později v Plzni v liati­ svém, v „Národních Listech* a konečně i v „Pokroku* prapor bezkonfessijnosti, ro zastřev po celé zemi sít tajných vyzvědačův, stal se nejen kněžstvu, ale i převalné vét- iiné učitelstva veřejným pohoršením, stal se kamenem úrazu. Pan Král mužem jest z kaužuku, on dovede přeskočit! třeba přes Krkonoše překážek, on dovede všudež vtla čiti a všudež vlísati se, aby jen místo předsednictví­ v „Ústřední Matici školské* údržeb­ On v poslední době píše o sobě nove- letky a šarády, kteréž současně v „Národ nich* s „Pokroku* — viz Mikulášskou slav nést u sv. Petra — uveřejúuje. On dobře véda, že se svým poslíčkem daleko nedoběhne,­ hleděl získati si přízeů „Národních Listů.* Však ani mu tyto nepostačily. Aby se nezdálo, že je červeným liberálem, hleděl se přioditi též škraboškou konservativní a proto užil svých rozšířených osobních známostí­ a začal o sobě psáti i do „Pokrokn,* sby i ten český konservativní svět věděl:

FEUILLETON.

SsnEìOTT-xa-zi. Tantaatioké obrazy od Petra Kopřivy. XI. Pobodá.

vizte pana Krále, jaký je z něho konser- proto, že při každém politickém převratu ni-[ve svých pracích již tak daleko, i# a#nl třeba vativec I On tiskne si s tím a oním ve- čehož nezíská, spíše ztrácí. Rolník hlasuje vykanati na základ« tob« přlpiin nové volby, lebníčkem ruce a tito mu dosvědčují, že to s pravidla pro kandidáta té které vládní Mám sa to, ie mohu vaiti tento připiš prostě tak zle nemyslí a žo on vlastně je přítel i strany, v naději, že v něm nalezne vřelého'к vědomosti. kněžstva. To jsou praktiky pana Krále, přímluvčího svých přání. i Baron Tomasehek: Oiaamnji, lo тЦё- Kdyby kněžstvo venkovské venkoncem všechny Kromě toho i komuna a r. 1870 repu-] vám se mandátu co člen ikolal komise — fortelnosti pana Krále znalo, trnulo by. blikánům bezděčné tím posloužila, že rolníkjPředseda dokládá, ie ani v tomto případě aeal

třeba nové volby. Baron Hftrdtl: Oznamuji, Ie oo člen několika­ komisi používám svého práva a vzdávám se mandátu v živnostenské komisi. Předseda hr. Tranttmaansdorff podotýkal,­ ie živnostenská komise ákol ivůj jii skončila a ie není tudiž zapotřebí nové volby. — Po přečteni doilých spisi přikročeno к denníma­ pořádku. Kníže Czartoryaki podával zprávo politické­ komise o s&koně v p;lčiné změny nékte-

Viím právem pik kněžstvo katolické žádá, chaloupku a políčko své — sedláků a ros- aby osobnost člověka takého nestavěla sáhlými pozemky tam není — úzkostlivé se do popředí velikého vlasteneckého střeží a bojí se, aby jakási nová komuna ma- podniku jakým je „Ústřední Matice škol- jetek mu nezabrala, proto hlasuje s vládou, ská * Čtenářstvo naše ze včerejšího dopisu Mnozí rolníci jsou zadluženi a to buržoasii očitého svědka při schůzi na obranu Peníze tedy rozhodují o volbách na venkově P. K. seznalo, jakých nových neslýchaných více, nežli ve městech, fortelnosti užil, aby jen se udržel, o kte- Ve velkých městech uplacování voličů rýchžto fortelnostech „Pokrok* ve včerejší bývá nemožné, zde spůsobiti se musí u p 1 a- odpovědi na naši obranu naprosto pomlčel, cenými žurnály, jistými běžnými proč ? protože sám o nich tak dobře věděl, frásemi, sliby a p. jako náš dopisovatel a očitý svědek T o- Konečně i veškeré úřadnietvo služebné ' rýeh volebních okresů venkovských obci v Ha- lik tedy hluku natropil „Pokrok* jest panující plutokracii. Praefekt, nebo vice-i liči. — Zákon schvaluje se v druhém a v třetím pro jedinou omeletku — pana praefekt před volbami objíždí svůj okres, ‘ ěteni. Krále! Nikoliv P. K., nýbrž „Pokrpk* sám představuje vládního kandidáta obecním úřa-l Hr. Vrints podával zprávo komise pro ohrožuje veliký národní podnik „Ústřední dům, cestuje s ním od města к městu, staví nesvéřenské statky o zákoně v příčině pfivtě- Matice školské,* stavě se za jedinou osob- se a ním v každé lepší společnosti, u purk- leni nemovitosti ke kmenovému jmění knliat nost pana Krále. „Pokrok* dnes mnohem mistra, policejního komandanta (!), u výběr- Thnra Taxisů. — Schváleno v drahém a v třetím hůře nežli ten jistý soudce, jenž co den čího, trafikanta, u mistra kominického, kone-] čteni. ,■ v modlitbě se připomíná, staví se mezi ka- čně i u cestáka, hajného, četníka, zkrátka u; Baron Hárdtl podával zpráva právní katolické­ kněžstvo a mezi tu jedinou ésobnost všech, od vlády závislých chuďasů. Ti vši- mise o osnově zákuna v příčině řízení při pro- a praví: propustím raději toho jediného a chni musí jako honci v den volby dělati leče, | hlášeni za mrtva a prdkazn smrti. Komise na vás všechny šmahem odsoudím a ukřižuju! křičet a shánět volební — zvěř (Stimmvieh), vrhla, že formální probláienl za mrtva, astano- To jest pravý stav věci. Buď katolické nechtějí-li o hubenou službu svoji přijít.i venl obhájee manželského svátku, notné potvr- knéžstvo, aneb učitel Králi Nuže Učitel, byt i jinak sebe byl výtečnějším, ne-, zeni prohlášeni za mrtva sondy druhé stolice a pánové výboři. volte dle svého učiní-li při volbě svoji povinnosti (!) zadost, výrok, že manželství považuje se za irniené, má vědomí i svědomí, volte mezi ka- dostane vyhazov. [nastali jen tehdái, jest li ie o to žádá poži­ to 1 i c k ý m kněžstvem a Králem! Kde obyvatelstvo knězi jest oddáno, ne- stalý manžel neb pozůstalá manželka. Zákon Pak ale následky volby nepři- opomíjí kandidát, byt i pověstným byl athei- byl pak bez debaty v drahém a třetím čteni pisnjte farizejsky PetruKopři- stou, poklonit! se též faráři, ano dává i ко- schválen vovi. nebo snad „Čechu.* stelu značné dary. ! Na to vykonána volba dvoa členů do právní Co konečně dle „Pokroku* žurnalistické To všechno jen slabým nástinem jest všech komise a jednoho člena do komise pro nesvi- činnosti P. K. so tkne. o tom rozhodly již těch bezčetných volebních praktyk a pletich.: statky. Dj prévni komize zvolen knlie vyšší autority, nežli jakou „Pokrok* jest O Jak hluboký jest tndiž úpadek azbahnění vše- Czartoryski a baron Helf.?rt, do komis« pr« ne- tom rozhodly ty listy, kteréž celé úvodní obecného práva hlasovacího ve Francii. — ! evéřenzlié statky kn. Alfred Windisebgrätz. články z péra P. K. do slovenčiny překlá- Až potud zpravodaj „Pol. Frag.“ j daly. O tom rozhodlo katolické kněžstvo I ve Francii tudíž přiveden byl konsti-j rtřaLlarl samo, kteréž právě teď, co Petr Kopřiva tuční systém ad absurdum Tyto poměry j -TUHblCIíjr prcillCU UOm»01. stálým „Čecha* spolupracovníkem jest, četně třeba našim čtenářům anáti, aby v událostech, •' V Prát*, dne 19 ledna к listu našemu se přihlašuje. A v tom to kteréž tam budou teď jedna druhou stíhati, Z Vídně. Ve včerejší schůzi rozpočte- vlastně vězí Katolické kněžstvo „Pokrok* , uměli se orientovati Již z toho poznati lze, váho výbern postavili se Němci do pravidelnéhe pouští a odebírá „Čecha.* Ze vší osobní po-]že sterá francouzská gioire valně vybledla a válečného šiku в metali nejoetřejšl střely preti lemiky konečně vyklube se honba na

abonenty. Lasciate ogni speranza !

’ že Francie daleko již není tou imposantní, Ceckům stran zřízeni české sonkromé ikely ve strašnou mocí, jako za časů Napoleonovců ; Vídni. Nezřízené a zářivé úteky jich odmítal

0 poměrech ve Francii. (Dok ) Vedle šlechty — píše siate! francouzských­ poměrů, kterýž spolu i dobrým katolíkem jest — sloužiti musí peněžnické buržoasii i duchovenstvo. Dělnictvo a poněkud i lid venkovský života církevnímu jsou odcizeni, aneb aspoň к účinnému spolupůsobení­ chladni. Za to ale buržoasie okázale­ к církevním spolkům se hlásí. Tatáž ročně mnoho peněz věnuje к dobročinným účelům, na školy a p. Křesťanské dělnické spolky, jimžto od r. 1871. ke 40 000 členů narostlo, nestojí vlastné samy sebou, nýbrž hojnou podporou boháčů. Proto i mezi temnějším duchovenstvem­ nenajde se tolik soeialněpolitické rutiny,­ jako ku př. v Německu. Že volby do sněmu naprosto v rukou jsou bohatých, jest známo. Lid venkovský slepé chodí za vlá dou, která právě na vrchu jest a to hlavně

což asi Bismarkovi dobře bude povědomo.

celém městečku, že u Příkrých slavit budou krtiny. Moudrá Marie, aby štěstí své domácí hlouběji zakotvila, poručila si. aby dítku jejímu­ na křtu svátém jméno dáno bylo babičky,­ což tchýni její nemálo zalichotilo. Stará Příkrá radostí byla všecka poblázněna, relé město sběhala a každé kmotře vypravovala, jak krásnou mají holčičku a jak hodná je na

Něco podobného mělo se s Jindřichem ! ni nevěsta, že vší mocí nedala a nedala ji- díti. Marie byla by od srdce si přála, aby ' nak a že holčičce museli říkati Liduška. Jindřich přivinul se к ní s přítulností první Sama pak běžela pro tchýni svého syna. kte- jeho lásky, kteráž by všechno, co se bylo stalo, ' ráž již po dlouhý čas práh domu své dcery

rázem zapomněla a nový život započala — | byla nepřekročila, svěstujíc jí radostnou no

Kéž bych mohla — toužila v duchu — vše-! vinu. Obé pak matky sedly si vedle matky chnu minulost jeho jakousi obrovskou zdí za- malinké Lidušky i bylo povídání i radosti po tarasiti, aby více к ní se neobracel, ha ani celém domě, tak že i hodiny tentokráte ve na ni nepohledél ! — Před sebe a jen před seleji cvakaly — tyk tak, tyk tak, teď pane •ebe měl zříti v jasnou budoucnost O to otče hezky doma zůstávejte a Lidušku svoji denně před obrazem Boborodice prosila. A kolíbejte, tyk tak, tyk tak, ano tak ! opravdu, průběh dalších událostí nasvědčoval, — Ano i ty dvě věčně zasmušilé podobizny *e domácnosti její nastávají časy lepší. Jedné na stěně tentokráte se povyjasnily a usmí- bocí t »klepal kdosi na okno Jindřichovy valy se dole na dvě babičky, na mladistvou ložnice. — Kdo to ? — tázal se. — Otevřte, matku a na mlaďonnkou Lidušku — ba usmí nesu vám něco, budete z toho velikou miti valy se i na mladého pana otce, ale při tom radosti — Otevřel. — Zde máte něco v ко- i vážně na něho hleděly, jako by říci chtěly: ěíčku, dejte na to a potom na sebe pozor a nn tak, nejsi teď šťastným? čeho se ti teď bude všechno zaae debře t S Pánem Bohemi ještě ku štěstí nedostává? Nebudeš-li teď Frk ! — Noční posel zmizel. Jindřich kolík ženu svoji miti rád a nesetrváš-li, pak rozbalí, pohledne a radostí div že do stropu — ó že natí steří nejsou živi ! — vzdy- neposkonl, v košíku byla roztomilá holěička. chla si sterá Liduška, — ti by měli radost! — 1 bylo radosti po celém domě i radosti po — Ano, měli by radost! — opakovala

Z říšské rady. (Sněmovna paneká. — Schůze 70.)

i posi. Zeithammer velmi zdatně, stav se mlavčla ! české strany. Ve schůzi se jednalo o něklaán ] na ministerstvo osvěty a vyučování a svláitč e : řízeni ústředním. Ministr barca Conrad, byl i přítomen. Zpravodaj Cserkawaki navrhl v sen- Schůsi tahajnje předseda hrabě Trantt- ' hlatn s vládo« pro veškeré ministerstve náklad mannsdoiff o '/4 na 13. hod. ! 1,358.331 z), a pro řízeni ústřední 378.491 al. Předseda vzpomínal zemřelého člena hr. Posi. dr. Zotta vzpomíná, kdy bode konečné Osvalds Tbnna, načet sněmovna projevila svou ustanoven dle cis. nařízeni z r. 1860 v miai- ■onztrast povstáním. — Předseda ministerstva sterstvn oivěty zvláštní referent pro elrkev pro- sdělil připisem, ie hrabě Grünne, Reinelt, bar. voslavnon v Bukovině? Ministr odpovídá, ie RisenfeU, Polanovtski a Czedik byli jmenováni nařízeni z r. 1860 vztahovalo ze i к Chorvat-

ěleny panské sněmovny. — Přítomný hrabě Grůnne a Czedik skládali slib. Knliata Ad di Anersperg a Bedřich Lieeh-

akn. ie viak i pro tato zem nebyl sřísea zvláštni nferát Okamáité neni prý v ministerstva­ iádné místo úřadnické aprázdněno ; ai

tenstein, opat Karl, rytíř Назпег, Hye a rytíř bnde, vezme prý ministr kn přáal dra. Zotty Brfleke oznámili připisem, že nepřijímají volba zřetel. Týi tvrdil, ie jest to věc notná, a ae­

do komise, zvolené ve schůzi к prozkoumáni novely к ákoly.

z )8 pros. m. r. ai-li moine ustanovili referenta, at prý seaapeů zákona pro národní povolá rádce. Hr. Hokenwart podporoje návrh Zoitův. Na to poloika přijata. Při poloieo o

Předseda hrabě Traa t tm a n n * d o rff: dozorn ka školám kladl Czerk&wski váha aa Komise к prozkoumání školní novely pokročila decentralizování školské zprávy. Ministr Cenrad

matka Marie a obě stařenky na podobizny — ano i v noci dosti hostů. Světlo zde v neci pohlížejíce, plakaly. po celý rok neshaslo. „Zlatá podkova* A Marie zbožnou upomínku věnujíc oběma daleko široko bývala známa, ale i pověstná, otcům, zadívala se na obraz Bohorodičky Kromě velikých formanů 6—8 koňských při- druhý, představujíc! ji blahoslavenou jížděle sem i množství kramářů, cikánů, kej- radostí plnou z narození nebeského děťátka, klířů, ano i zlodějů a lupičů, kteříž viejtro-

sepjala ruce a z hloubi duše modlitbu še- chu spící formany, jakož i jednotlivé osoby ptala, tak že obé staré matky v hovoru svém přepadali, tak že nebývalo rádno noční dobou se ztišily а к ní jako ku světici hleděly. tudy cestovat! Sotva že však železný oř a Vídně přes ^ Prahu do Drážďan ponejprv zahučel, byli for- U zlaté podkovy. manští koně zaplašeni. Vezely, čilý, hlučný Hostinec u zlaté podkovy nalézal se asi život na císařské silnici pojednou umlkl, na půl hodiny cesty za městem. Bývalt kdysi, silnici rostla tráva a ve zlaté podkově jako dokud železnic nebylo, daleko široko známou by všechno vymřelo. Stoly nepraskaly pod tíží formanskou hospodou. Hned po francouzské džbánků a mázovců, podlaha nedunéla pád- vojně stavěla se tudy silnice od Teplic přes nými kroky vozků a konírny neozývaly so Prahu do Vídně a jelikož tehdy měšťané břez- veselým řičením koňů. Na dlouhých dřevčn- ničtí inžinýru, jenž silnici vyměřoval, pod ru- ných hřebících, na něž zavěšovaly so cho- kou nechtěli za několik set starých banko mouty, přadli pavouci své mucholapné síti, četli dáti, dopálil se měřič a řekl : půl ho- aniž by neúprosné koště podomka tkaniny diny za městem povede silnice ! Milí měšťan- jich ničilo. Jindy i kuny, kolčavky. ayalové a kové později toho litovali, bylo však již pozdě. pod. sběř mívala sde nejoblíhonějií hospodu, A tak se stalo, že Břcznice do dneška nemá od let čtyřicátých ale neškručí více va chlív- silnice. Za městem pak vystavěla vrchnost cích knnníci, nekvokají po dvoře kvočny, tak velikou výsadní hospodu s prostrannými chlévy, ža krysy, kteréž dříve jak ae říká stavením velikon stájí a se vším, со к tomu příslušelo, hýbaly, kofiům ve žlabích skoro do tlamy I bývalo tu po celých padesáte let hlučno i skákaly a vepřům do břicha se saiíraly, od- veselo. Formanů se tu zastavovalo mnoho, tud ae vystěhovaly. Jen tak v některém koutka V konírnách, často i na krytém dvoře stávalo ještě šustí hladová myška, o kterouž kana 20—30 párů koní. T prostranně šenkovně nestojí, kelem dlouhých dobových stolů sedělo vždý (Pekraéováaí )