#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třeti.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli 2. února 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 32.
#4
alto_textblock
#4
Narannt a večerní listy
předplácí se
V Praze v administracis
sa měsle. . . . . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvoji donáškou
na měste. . . . . .
na čtvrt leta : . . . 7 K eh
vo fllálkácht
na měsio . . . . . 2 K 30
Poštou-
ca měslo. . . . . .
a čtvrt leta : . . . 9 K 8bh
s dvoji zásílkou
ns měsie-
na čtvrt lata -
:ke
#5
alto_textblock
#5
V drobném prodejir
ranni čislo o sobě . za sh
večarni
za dh
Ve fliálkách na veukovš-
ranní čislo . . . . . . i
večerni . . . . . . . . 5h
#6
alto_textblock
#6
Ineeráty
platí se hotově napřed.
Přodplaceni a lnserty přijim
sdministrace v Marianské nl., a
Tam nscházejí se ti
redakce, tiskárna a sxpediee
„Národnich Listů-
Rukopisy se navracei
#7
alto_textblock
#7
Dnešní číslo pro Prahu jest o 20
stranách, s přílohou pro venkov
o 24 stranách.
#8
alto_textblock
#8
Před tajemným zejtřkem!
#9
alto_textblock
#9
Zaslepený furor mladoturecký — snad
jiným furorem poštvaný — zpřetrhav ca-
řihradským převratem rázem celou téměř
již setkanou osnovu balkánského míru, za-
vinil výpověď příměří a znovuzahájení
války na březích skrvavené Marice. Již
zítřejším dnem 3. února hrozí obnovení
strašného zápasu rekovných vojsk bulhar-
sko-srbských, jakož i černohorských s po-
sledním zoufalým náporem odvěkého ne-
přítele a zhoubce, který přes všechny utr-
pěné, zdrcující porážky nechce povolit, ale
znovu se vzdorně vypíná a kasá, jakoby
byl schopen hrozné odemsty.
„Máme Evropu před sebou, ale za ná-
mi stojí 400 milionů Mohamedánů. Pad-
neme-li, svět se zachvěje!“ Tak
se volá na táborech mladotureckých a ve-
litel Drinopole-Odrinu Šukri paša, zaslal
prý velkovezíru telegram, v němž praví:
„Budu tak dlouho klásti odpor, pokud mi
zbude jediný muž. A toho pak vlastní ru-
kou zabiju. V Drinopoli jest 40.000 Bulharů;
však nežli vydám Drinopol nepříteli, bude
těchto 40.000 Bulharů zahalenov
rubášíchl
Všechno neštěstí nebylo s to zmírnit
ukrutnou mysl pověkých mučitelů lidu
křesťanského.
Kolují pověstí, že prý ještě v poslední
chvíli, mezi dneškem a zítřkem, diplomacie
evropských velmocí vynasnaží se domlou-
vati v Cařihradě k rozumu, žádajíc součas-
ně spojence balkánské, aby možno-li ještě
chvíli s úderem poshověli, že snad přece
se nějak podaří dalšímu krveprolití uva-
rovati. Než, plamének naděje v možnost
podobnou v táboře spojenců balkánských,
dokmitává na shasnutí.
Náš výborně informovaný sofiiský
zpravodaj líčí nám výstižně a živě kritický
ráz situace balkánské v dnešní historické
chvíli touto pozoruhodnou depeší:
#10
alto_textblock
#10
taldžských? Co potom? Dokročí pak Ru-
sko na Runnuny prostředky donucovacími?
Až dosud osvědčilo za celé války bal-
kánské tolik trpělivosti a zdrželivosti, že
učinilo se o záchranu všeevropského míru
nade vše zasloužilým. Všechno pro mir
bylo stále stěžejným heslem politiky ruské
a jest jím zajisté podnes. V duchu této po-
litiky mírové šlo Rusko při vší své blaho-
vůli k jižním Slovanům tak daleko, že sam
protivníci jeho nejednou museli uznat jeho
konejšivé snahy, působící v těžkých chví-
lích ke zmírnění na př. sporu rakousko-
srbského v příčině Drače neb Albanie.
Než i nejmírumilovnější politika má
přirozeně své meze a sebe lepší úmysl
zdržeti se každého vlastního důrazného
zakročení může býti zmařen svévolí a vy-
zývavostí zpupného souseda. Nevíme pro-
to, šlo-li by sebezapření Ruska i tak da-
leko, aby zústalo pasivním divákem i teh-
da, kdyby Rumunsko bezohledně podniklo
nyní loupeživou výpravu proti Bulharsku.
Zda by ruský meč sám od sebe nevyletěl
z pochvy, kdyby na zítří Rumuni nepřá-
telsky přešli přes Dunaj proti Bulharsku,
aby je oloupili o kus země jeho, a tak pro
budoucnost zaseli dračí setbu nové války
při ústí Dunaje?
Bohudík, nejnovější zprávy z Bukurešti
nezní již tak nebezpečně jako v prošlých
právě dnech. Aspoň prý Rumuni již tak ne-
hartusí na neprodlenou povol-
#11
alto_textblock
#11
zbink
#12
alto_textblock
#12
nráa
#13
alto_textblock
#13
Čerekko
#14
alto_textblock
#14
Dabžaroa
#15
alto_textblock
#15
moderní torze-
X Staré tvrze a redutj-
Zemní 6atterie a znkopy-
Měritko 1.100.000.
tema 1am
#16
alto_textblock
#16
nost Bulharů, nýbrž chtějí prý dále po
dobrém s nimi vyjednávat.
V jaké-li souviskti s tímto stavem
věcí na jižním Dunaji jest událost tak vý-
znamná, jako jest dnešni výprav
zvláštního posla s vlastním li-
stem našeho panovníkak caru
ruskému, brzy snad se objevíl Jisto jen
tolik, že skutek ten vykládá se ve Vídni
jako známka zlepšeni poměru ru-
sko-rakouského a tudíž jako dobré
znamení pro mírl
#17
alto_textblock
#17
Naděje na zakročení mizí.
Z Cařihradu, 1. února. (K. k.) V diplo-
matických kruzích se nyní uji-
šťuje, že neuvažuje se již nynío
možnosti zakročení, čelícího k tomu,
aby se zabránilo opětnému zahájení
války.
M. Z Kolína n. R., 1. února. »Kölnische
Zeitung« oznamuje z Berlína: Na spo-
lečné zakročení nepomýšli s
— jak se časopisu tomuto sděluje — ny n
ani u Porty, ani u států bal-
kánských. Zakročení k zacho-
vání míru může se státi však
jiným způsobem, o čemž roz-
hodne se na dnešní koníeren i
velvyslanců v Londýně. Přes
kolující pověsti netřeba se obá-
vati, že konference velvyslanců
#18
alto_textblock
#18
Toliko nepstrnou severn čtvrt pevnosti drinopolské na pravém břehu protékající ji
řeky Tundže nabízí — a to ještě dle nezaručených zpráv — mladoturecká vláda vítězům
slovanským! Pětkráte tak velká jihovýchodní část města na levém břehu Tundže se starými
hroby sultánskými má zůstati Turecku... Nabídku takovou ovšem spojenci balkánští roz-
hodně zamítají a zahájí pý již zejtřkem úsilovné dobývání Drinopole.
#19
alto_textblock
#19
vyloučí se dobrovolně z akce
nebo se dá vyloučiti. Mocnost
budou usilovati až do posledn
chvíle o to, aby čelily opět-
nému vypuknuti války. Něme-
cko předcházelo již dobrým
přikladem, pokud jde o rady
státům balkánský m.
#20
alto_textblock
#20
Přípravy k válce.
Z Cařihradu, 1. února. (K. k.) Zdejš
armádní velitelství vyzvalo vyšš
i nižší důstojniky, civilní úřad
níky a vojáky armády ottoman-
ské před Čataldží, aby se ne
prodlené vrátili ke svým plukům
Důstojníci východni armády, kteří zůsta í
ještě v příkaznosti, dostati rozkaz přihlásie
se do 24 hod n, aby se opět odebrali na svá
místa. Důstojníci, kteři budou dnes odpoledne
zastiženi ještě v Cařihradé, budou neprodlene
z armády škrtouti Kurdský senátor Abdui
Kadír vyzvat Kurdy, kteří se přihlásili za
dobrovolníky, aby se přihlásili v přijímac
kanceláři.
#21
alto_textblock
#21
Buď — anebo.
#22
alto_textblock
#22
Z Cařihradu, 1. února. (K. k) »Tanine píše
Zejtra bude buď pochovana sla v e
historie šesti století, anebo dobu-
deme znovu největší neodvislost
naší národní síly. Musíme se všlchni učiti
z proslulého dekretu z r. 1871, kterým byl mobi
lisován celý francouzký národ.
#23
alto_textblock
#23
(Poslední zprávy viz na straně 6.)
#24
alto_textblock
#24
skeko
#25
alto_textblock
#25
Prof. Halban o politických a
hospodářských poměrech
v Haliči.
#26
alto_textblock
#26
„České učení pro vědy politické“ učinilo
včera poprvé zajímavý pokus získat do řady
svých lektorů i cizi představitele politické
vědy a pozvalo vynikajícího učence a politika
národa nám nejbližšího, polského, aby podal
obraz o politických a hospodářských poměrech
v Haliči. Pokus byl ještě s jedné stránky zají-
mavý: prof. dr. Halban, který se uvolil
přednášeti, mluvil jen polsky, ale mluvil tak
výrazně a srozumitelně, že přednáška jeho se-
tkala se s naprostým pochopením, jež se proje-
vovalo častěji souhlasným voláním a potle-
skem, vděčně odměňujícím věcný, bystrý, ob-
jektivni a řečnicky půvabný výklad. I zevně
včerejší přednáška „Českého učení pro vědy
politické“ podávala zajímavý obraz; obvyklé
mladé porluchačstvo politického učení bylo
tentokráte doplněno vybraným obecenstvem.
předními zástupci českého světa vědeckého.
politického a hospodářského, kteří přišli vzdát
hold učenci bratrského národa, jenž při svých
vědeckých studiích nezapomínal ani styků
česko-polských. Prof. Halban rozvinul v širo-
kých rysech obraz polského politického života
v Haliči, ukazuje na paralelní vývoj s českými
politickými snahami. Jeho výklad o tom, jak
Poláci z „dráhy konspirujících helotů přešli na
dráhu uvědomělých politických bojovníků“, jak
byli nuceni omezovat své romantické sny pol-
ské v zájmu reálné politiky státní, bezděčně
nabyl pro nás téměř aktuální příchuti.
Přednáška zahájena byla předsedou „Če-
ského učení pro vědy politické“ p. drem. K.
Kramářem, který přivítal a představil
vzácného hosta, jenž na to ujal se slova a řek
asi toto
Radost, kterou cítím, když v těchto mí-
stech mohu hovořiti, zvyšuje se vzpomínkou
historickou a uznáním plodů vaší práce. Když
dávné politické a kulturní základy národa če-
ského byly podervány, dovedli jste přes dlou-
hou porobu povznésti se a podat důkazy sily
které budí obdív. Vaše obrození podporuje
i naše naděje. Jsme vám vděčni za nejeden
podnět v minulosti. za civilisační svazek
XV. a XVI. století, a neméně i za to, co dne
u vás poučného vidíme.
Naše politické historické období, počína-
jící josefinismem, bylo zahájeno chmurným
příznaky. Pro Poláky josefinismus znamená
lím nepříjemnčjší stránku historie, že tehdy
Halič byla oddělena od ostatního Polska,
to v době yejvětšího úpadku polské říše. Ha-
lič nepocitila přímých následků obrodných
snab, jaké se objevily v Polsku po r. 1772, an
konstituce 3. května 1791, ani povstání Kos-
ciuszkova. Teprve po r. 1831 ostatní Polsko
začalo působít na Halič aspoň literaturou.
Bylo to asi v té době, kdy i u vás začal se
rozvíjetí národní ruch.
Rozdíl v povaze politické práce v Haliči
a v Čechách spočívá na dvou hlavních fak-
tech, že Češi r. 1526 spojili se s dynastií do-
brovolně a jako národní celek, kdežto Halič
r. 1772 byla odervána násilně od ostatního
Polska. Tudíž politika česká mohla být o
počátku politikou jednolitou, kdežto Polákům
v Haliči bylo bráněno bráti účast v celkovém
životě polského národa, bylo od nich žádáno,
aby byli jen Rakušany, ačkoli za hranicemi
Haliče a Rakouska vlastně žila větší část ná-
roda. Český národ sice podléhal germanismu.
ale nebylo od Čecha žádáno, aby se zříkal
druhých Čechů. Poláci nemohli v Haliči hle-
dat kompromisu se státem, dokud stát jich
polskost považoval za vlastizradu. Stát tlumil
#27
alto_textblock
#27
Čm. Ze Sofíje, 1. února. (Zvl. telegr.
„Národních Listů“.) Kabinety evropské
zase jednou přeceňují svůj vliv a podce-
nují rozhodnost balkánských spojenců,
holedbajíce se nadějí, že budou moci tře-
b i v posledním okamžiku zamezít ob-
novení války. To by se mohlo stát jen
tehdy, kdyby Mladoturci do pondělka
7. hodin večer prohlásili, že odstupu-
jí Odrin. Na něco takového však není
naprosto žádných vyhlídek; ale kdyby se
tak i stalo, muselo by se odstoupení
Odrinu provést fakticky a to hned,
dříve, než by jinými slovy řečeno: si-
tuace se zhoršila pro Turky v tom smy-
slu, že by museli vykoupit nové příměří
předběžným odstoupením Odrinu. Na to
však není naprosto žádné naděje a proto
v pondělí zcela určitě zahovoří
děla. Pak-li pád pevnosti odrinské
změní náladu vlády v Cařihradě, pak no-
vé válčení může býti ukončeno v něko-
lika dnech; jinak se otevírá perspektiva
strašných bojů o Čataldži i —
Cařihra d.
Nicméně tyto válečné podniky poli-
ticky i teritoriálně ohraničené, ne-
musejí vyvolat žádného nebezpečí pro
všeevropský mír. Nebezpečí mu však
hrozí se strany rumunské! Poslední
požadavek rumunský po odstoupení čáry
Tutrakan-Balčik je pouhou pro-
vokací zdravého rozumu a vší politické
slušnosti.
Vůdcové všech bulharských stran
politických prohlašují s vášnivou rozhod-
ností, že žádná vláda bulharská, ani žád-
né sobrání nikdy by nemohly přistoupit
na něco podobného. Sama vláda bulhar-
ská zdá se, že nevidí prozatím žádného
určitého východiska ze slepé ulice, vy-
tvořené požadavky rumunskými. Mám
však dojem, že skládá jisté nadějev
Rusko, které, pravda, samo přimělo
Bulharsko k zásadnímu ústupku terito-
riálního odškodnění, které však zdá se,
postavilo by se proti přehnaným
požadavkům Rumunska.
Ukázalo-li by se Rumunsko zatvrze-
lým, bylo by to možné východisko mezi-
národních zápletek!
Zdejší vládní kruhy oddávají se však
naději, že Rumunsko přestřeluje do
Tutrakanu, aby tím jistěji mohlo trefi
Silistrii.
Ano, tak i nám se jevi obraz balkán-
ské tragedie při počátku pátého dějství
její: napínavý a chmurný, až se dech tají
Bulhaří doufají v účinné konečné zakroče-
ní Ruska v Bukurešti v zájmu smíru mezi
Bulharskem a Rumunskem, pohrávajícím
si tak svévolně s ohněm uprostřed evrop-
ských pracháren. Avšak kdo ručí, že dá
si ponoukané Rumunsko říci, že po-
slechne domluv Ruska a zmírní své
nároky na část území bulharského na míru
slušnou, se ctí a životním zájmem Bulharů
srovnatelnou? A neučiní-li tak, nýbrž ob-
sadí-li vojensky známý ten pruh území
bulharského od Tutrakanu až po Balčík na
břehu černomořském ve chvíli, kdy Bulhaři
budou utkáni v boji na život a na smrts
Turčínem před Drinopolí, neb u srubů ča-
#28
alto_textblock
#28
FEUILLETON.
#29
alto_textblock
#29
V Praze, 1. února.
5— (Kronika.) Není pochyby, biogra
je nepřítel divadla. Však kdo ví, ne-li také
— obroditel? Něčím aspoň už znamenite
prospěl. Dokázal nade vši pochybnost ve-
likou, živě cítěnou potřebu zás tupu
potřebu vidět a podivanou se ba-
vit. Nikdo posud potřebu laciného je-
viště tak zřetelně nedoložil. Je tu o čem
přemýšlet. A milovníků, kteří se zajímají.
není málo. A dost i těch, kdo by pomáhali
kdyby kde bylo.
Ovšem mají věci své stránky.
Nebyl jistě jediný z přátel domácí pro-
lukce, kterého napadlo:
— Proč pak právě laciné divadlo
mélo by být domácí produkci bližší, nežl
drahé?
Odpověď k námitce není těžka. Dává
ji krátce a jasně sám dnešní stav našeho
domácího divadelnictví. Třeba se zastavi
na nároží u divadelních cedulí a srovnávat.
Domácí práce není-li tu takřka vyloučena?
Je výjímkou, která jen potvrzuje pravidlo
A příčiny jsou zjevny. Drahé vstupné.
málo obecenstva. Čím dražší divadlo, tím
užší obecenstvo. A čim to je užši, tím ča-
stěji třeba, aby titéž lidičky se vraceli.
tím více třeba je lákat, tim dráždivějšíeh
prostředků užívat. Jediná pomoc, která tu
zbývá je — cizí produkce.
— Proč pak zrovna cizi?
Prostě z důvodů číselných. Množstv
vítězí. Kde větší množství, je snadnější vý-
běr . . . Z veliké nádržky vždy možno
snáze čerpat, nežli z tenkého praménku.
A domácí produkce je teninký pramének
proti obrovské nádržce cizí. Tam venku za
hranicemi je široký svět, je veliký počet
#30
alto_textblock
#30
tam jde všecko do velikých rozměrů. Je tam
množství zásob, množství talentů, množstv
zkušenosti, množství příznivých okolností
všeho druhu, které rodí a zabezpečují
úspěch. Co znamená divadlo a divadelní
svět, je tam vše starší, vyspělejší, nepoměrně
hotovější a netřeba, než ruku vztáhnout.
aby vše, na čem sejde, bylo k službám.
A když naše domácí scény, podle zákona
živnosti nutně zápasí o své byti, jaký div
že pilně vztahují ruce tam, odkud kyne
spása a sahají k cízí produkci, aby sobé za-
bezpečily potřebný — příliv obecenstva. Nedá
se to jinak myslit. Domácí práce není prostě
schopna soutěže, vůče tomu přívalu živlů
— A kdyby nakrásně vznikla nejlací-
nější prostonárodní scéna! Což to pomůže?
Tím přece domáci produkci nepřibude —
síly?
Jakž by nepřibylo! Přibude živné půdy
a z půdy rodí se síla. Činitelé divadelního
života stojí k sobě v poměru vzájemnosti.
Tvorba je slabá, nemá-li, kde se vyvijeti.
— A co by na tom změnilo právě la-
cin é divadlo?
Získalo by především množs tvi di-
váctva. Kde velké množství se střídá, tam
jedinec méně často přichází na řadu, lidičky
jsou méně vykoukaní, jsou spokojenější
vděčnější.
— A v naivnosti obecenstva, že by
byla spása?
Tak ješt! či snad všechen mocný rozvoj
divadla a vůbec všech uměn, nebyl založen
právě prostotou a nedotknutostí své živné
půdy mysli obecenstva? A v mlsnotách
vkusu a přepychu zdali vždy neklíčil příšt
— úpadek a rozvrat?
#31
alto_textblock
#31
Jiného přítele myšlénky znepokojuje
otázka nákladu. Vzal tužku do ruky a
počítá. Jaké jistiny při nejmenším bylo by
zapotřebí, aby »na něco řádného« bylo lze
#32
alto_textblock
#32
i jen pomyslit? Nějaký stotis cek nač pal
stači? A jak by bylo těžko, i jen tu bez-
mocnou téméř sumu sehnat! Kolik má přáte
myšlenka? Tisíc? A dal by snad každý po
stovce? Za dnešních bídných časů? Či by
snad se našlo deset tisíc těch, kdož by chtěli
složit — po desítce? Ať tak neb tak, my-
šlenka zdá se málo nadějnou střízlivému
rozpočtu.
Pravda, nejlahodnější je hra s okrou-
hlými čísly! Položte jen půl milionku na
vhodnou budovu. Nikterak tuze nákladnou.
rozumí se. Jen právě vhodný krov, dost
pevný a způsobný pro dva licíce diváků.
Pak druhý půlmilionek provozovací, aby
hned byla listota do začátku. A pak už jen
sestavit potřebný soubor sl, vyhledat zku-
šenou, spolehlivou ruku, která by odpoví-
dala za dílo, a vzhůru prapor! Královská
Praha byla by o nový, krásný podnik bo-
hatší. Laciné Prostonárodní divadlo, scén
s nejmenšími cenami pro lid, sedadlo z
třicet, dvacet, deset, pět drobných penízk
nastoupila by slavně svoji dráhu. Možno-
rozřešit otázku jednodušeji a více —
pohodlně?
Arcil Kde pak ve světě lítají tak libezné
upečené holuby tak rovnou na talíř?
Bezpečnější byl by rozhodně poče
cestou méně — pohodlnou. Má-li kde co no-
vého vzniknout, něco velkého a pěkného
je-li pak tuze radno počitat hned s hoto-
vými událostmi a dokonce s divy? Nejmo-
hutnější stromy právě z drobných semínek
vyrostly. A hledáš-li přátele myšlenky.
není-li nejbezpečnější, brát v úvahu jen ta-
kové, kteří by z lásky k věci byli ocholni
ne snad se posadit k hotovému, ale vzít na
svá bedra hezky první — trudy a sta-
rosti?
Když před dvaceti lety pařížský pan
Antoine, mladý neznámý človiček, zakláda
se svými přáteli svoji novotářskou scénu
#33
alto_textblock
#33
neměla společnost dohromady ani tolik grošů
zač se pořídí nová opona. Také nepodnikli
víc, než malé ochotnické jeviště ně
v sále zastrčené uličky města. Pr
hráli před prázdnými lavicemi, pře
stvem přátel a sezvaných hostí,
vštěvou na volné vstupenkya
havětí. Neměli právě víc, ne
svoji chuť do díla a svoji neoh
nost a vytrvalost k myšlence.
přivedli, je známo. Provedli sv
v celém současném divadelnictví.
divadélka v zastrčené pařížské uli
kdo nadál, idea obrozené scény r
po celé Evropě. Pan Antoine je d
čina pařížského divadelního světa, je
telem druhé státní scény a přátelé
v uměleckém okrsku sekvanském zab.
přední posice.
Ani česká Prostonárodní scéna neměla
by zapotřebí začínat hned hlučně a velkými
rozměry. Dokonce by ani nebylo nijak
radno. Tichý, skromný pokus a třeba
zcela ochotnický, byl by mnohem jistější
začátek. Ostatek je věc pevného záměrua
sily idey. Je věcí zivota schopného zárodku,
aby sám zapustil kořeny a z půdy zdravé
vyhnal do své — výše a šířky.
„
#36
alto_textblock
#36
Ve kterých asi stavech a vrstvách by
nejspiše se nalezli přátelé pokusu?
Ukojit tu zvědavost bude ne bezpečněji po
stopě zájmů. Nejblíže s osudy divadla spou-
tány jsou zájmy literatury a divadelníků.
Novým jevištěm přibývá literaluře i kruhům
divadelně výkonným nové ohnisko činnosti.
A třídy a vrstvy obecenstva
Toť už úkol sám! Zamichat živlem, roz-
vířit hlubiny, strhnout za sebou a ovládnout
potřebný proudl
A první skromné začátky velkého díla?
Je zřejmo, jaký by měly úkol, Naznačit
dráhu, vymakat, vyzkoušet přibližnou kolej.