ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 62a5fc40-fda0-11e8-9210-5ef3fc9bb22f
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
ALTO TextBloky — 8
#1 alto_textblock #1
Dne 3. května 1900.
#2 alto_textblock #2
KATOLICKÉ LISTY
#3 alto_textblock #3
Číslo 120. Strana 3.
#4 alto_textblock #4
jest zakladatelem její za panování papeže sv. Liboria již uprostřed 4. století. Jeho Milost ndp. kníže arcibiskup Lev svob. pán Skrbenský sloužil mši sv. za assistence monsign. Zapletala a dp. Mořice Píchy a bo- hoslovců české kolleje, mezi nimi byl i jeden kněz. Za mše sv. zpívány byly velebné písně kostelní »Ti- síckrát pozdravujeme Tebe«, po pozdvihování pak »Zdrávas dcero Boha Otce« a jiné, které poutaly po zornost všech zbožných křesťanů přítomných v ko- stele. Při mši sv. přistoupila veliká většina kněží i laikův obojího pohlaví k sv. přijímání, jež podával sám Jeho knížecí Milost a vsdp. prelát dr. František Krásl. Po mši sv. byl veden průvod po rozsáhlé basilice za zbožného zpěvu všech poutníků. Zmíniti se dlužno při této příležitosti o Jeho Jasnosti princi Karlu ze Schwarzenbergů, který jako zbožný katolík mezi lidem všech pobožností se účastnila vzorným příkladem všem předcházel. Rovněž vysoko- rodý pan baron Béla Dercsenyi celý postup po- božnosti s námi vykonal a přistoupil opětně k sv přijímání v neděli, začež zvláštní zmínky zasluhuje že všecky svízele pouti sebou konal, jak na cestě, tak i zde v Římě, ač stářím již pokročil. Po ukončené pobožnosti v kostele Maria Mag- giore nastoupila celá výprava průvod do basiliky sv. Jana v Lateránu, která jest hlavou a matkou všech kostelů v Římě i ve světě, do níž jsme vstou- pili branou zlatou za zpěvu mohutného chorálu sv. Václava, což působilo na všecky velice četné účast- níky zde shromážděné velikolepým dojmem, tak že se všichni po nás obraceli a mnozí z nich nás násle- dovali a tázali, odkud toto procesí jest, a s živou účastí pak slyšeli, že jsou to zástupcové českého ná- roda, který slyne nemalou pobožností. To vše stalo se za vedení nejdůstojnějšího arcipastýře. Pobožnost naše byla ukončena v prostřední lodi za všeobecného nadšení poutníků, načež se tito rozešli ku prohlídce tohoto památného kostela. Poblíže apsidy jest náhrobek papeže Inno- cence III., kterého si vyvolil nynější sv. Otec za vzor. Apsidu, kde nejkrásnější velikonoční pobožnosti z ce- lého Říma se konají, dal nynější sv. Otec velikým nákladem vyzdobiti. Tato velikolepá basilika nás tím více zajímala, poněvadž jest sv. Otci nejmilejší a kde také proto si přeje býti pochován. V nádherné kapli Torbonia ozdobené reliefy a sochami několika světců byl také náš krajan sv. Jan Nepomucký za svatého prohlášen Benediktem XIII. r. 1728. — Jeho Svatost chová k tomuto světci zvláštní úctu, což dal nejednou na jevo při různých příležitostech. V témž kostele jest uchován původní dřevěný stůl večeře Páně nad oltářem nejsv. Svátosti. Odpočívá tam též papež Kliment XII. Po té rozloučili jsme se se svým milovaným arci- pastýřem, kterému v předsíni basiliky předvedli cizí poutníci své dítky a prosili, aby jim požehnal, čemuž Jeho knížecí Milost s největší laskavostí vyhověl. — Větší čásť poutníkův odebrala se k sv. schodům, aby tam vykonala svoji pobožnost, načež někteří poutníci odešli do města, aby si prohlédli některé kostelya jiné památky římské. Přesně o 1/24. hod. odpol. konala se poslední pobožnost za příčinou získání plnomocných odpůstků ve velechrámě sv. Petra, kde nás očekával opět Jeho knížecí Milost, načež jsme se odebrali za zpěvu lore- tanské litanie v nejvzornějším pořádku ve čtyřstupu ke kapli nejsv. Svátosti, odkud vychází sv. Otec z Vatikánu k veřejným audiencím, kdež jsme se po- klonili nejsv. Svátosti, načež opět za velebného zpěvu jsme se odebrali ke konfessi čili ku hrobu sv. Petra, kde dokončili jsme svoji pobožnost. Po té povstal Jeho knížecí arcibiskupská Milost a za vzorného ticha a všeobecné pozornosti nejen našich poutníků, ale i nesčetných cizinců, mezi nimiž bylo zvláště pozorovati mnoho Slováků, kteří se k nám přidružili a naslouchali lahodným zvukům české řeči vysokého církevního hodnostáře. Řeč nej- důstojnějšího arcipastýře pak tuto podáváme doslovně jako velmi milou a srdečnou upomínku na celou pouť. Zněla pak tato památná slova v plynné a da- leko slyšitelné češtině takto: »Drazí poutníci! Ke konci vykonaných jubilej- ních slavností a pobožností považuji za svoji milou povinnost, abych k Vám promluvil ještě několik slov na rozloučenou. Jsou to slova radosti a slova nejsrdečnějších díků. Předně děkuji Vám, dů- stojní pánové, kteří jste krásným a vzne- šeným příkladem předcházeli všem ostatním pout- níkům, a tuto oběť s velice upřímnou pobožnostía obětí vykonali. Avšak tak také Vám děkuji, nejmi- lejší věřící, kteří jste se stejnou pobožností a obě- tavostí vykonali tuto posvátnou pouť. Jsem pře- svědčen, že tato pouť slouží všem i zde ve věčném městě jak k radosti, tak k útěše, neboť chovali jste se, drazí poutníci, velice vzorně a věru pobožně. Za to Vám děkuji z celého srdce svého, a prosím, abyste ten dojem, to símě pravé křesťanské zbožnosti a lásky rozšiřovali, abyste se pevně přidržovali posvátné víry
#5 alto_textblock #5
křesťansko-katolické, abyste hleděli tuto sv. víru jak v rodinách, tak ve veřejném životě skutkem prováděti, aby tato pouť česká nám všem byla ku prospěchu a spa- sení věčnému. Opakuji svoje nejsrdečnější díky a prosím Vás, důstojní pánové a předrazí věřící, abyste také v modlitbách kráčeli, pa- mětlivi jsouce svého arcibiskupa a nejdůstojnějších biskupů českých, aby nám Pán Bůh popřál sv. víry podle povinnosti za- chovávati a rozšiřovati zásady sv. náboženství, a by byl, jak dnešní sv. evangelium naznačuje, jeden ovčinec a jeden pastýř. Amen.« »Dejž to Pán Bůh«, rozléhalo se rozsáhlými prostorami velikolepé basiliky knížat apoštolských ze srdce všech účastníků této společné pouti na znamení vděčnosti k obětavému arcipastýři, který nelekal se obtíží cesty a pouti, ač přestál ve své nové domo- vině nemilou chorobu. Nebylo tedy divu, že se ozval mohutný souhlas se slovy nejdp. knížete-arcibiskupa z povolaných úst výmluvného řečníka a hodnostáře církevního Jeho Milosti vsdp. preláta Dra. Františka Krásla, který vznešenému knížeti-arcibiskupu po- děkoval těmito slovy: »Vaše knížecí Milosti, nejdůstojnější náš arci- pastýři! Dvě věci těšily nás na této daleké pouti naší do věčného Říma za příčinou milostivého léta, aby- chom se poklonili hlavě celého křesťanstva. Naši poutníci mnoho zkusili na této pouti, ale dvě věci, pravím, nám tyto obtíže nemalou měrou osladily. Zde u tohoto oltáře viděli jsme tváří v tvář svého milo- vaného sv. Otce, který nám všem žehnal a který se tomu těšil, že v takovém počtu jsme sem přišli, který se i na tento počet dotazoval, který nejen nám, nýbrž také všem sobě milým v daleké otčině požehnání dáti ráčil. Těšilo nás však také, že náš milovaný arcipastýř s námi tuto pouť vykonal. A snad je to v dějinách poprvé, kdy arcipastýř v klenbách to- hoto velikolepého chrámu společně se objevil, kde mši sv. sloužil uprostřed poutníků a kde jsme si od srdce upřímného zazpívali. To máme děkovati Vaší knížecí Milosti. Račte býti ujištěn, že to přání, které jste zde ráčil pronésti, abychom i Vaší knížecí Milosti i také nej- důstojnějších biskupů českých pamětlivi byli na mo- dlitbách dojmu, který hluboko v srdcích našich vryt jest; neboť si ničeho jiného nepřejeme a srdečně se za to modlíme a upřímně prosíme, aby Vaše knížecí Milost, náš dobrý arcipastýř, nám dlouho a dlouho zachován býti ráčil. My si přejeme všeho toho, co náš laskavý arcipastýř zde vysloviti ráčil, aby se také splnilo: aby Pán Bůh víru křesťanskou rozmnožovati ráčil a králům a knížatům pokoje udělil, aby kře- sťansko-katolická víra v celém křesťanském světě rozkvétala a stále se rozmnožovala. Jsem také pře- svědčen, že každý z účastníků těchto jubilejních po- božností bude zvěstovati dobrotu a laskavost Vaší knížecí Milosti, kterak jste nás povzbuzovati ráčil ku pobožnosti, a kterak se naplnila pravdivost rčení: »Qualis rex, talis grex« (jaký král, takové stádce). Zaplať Pán Bůh Vaší knížecí Milosti, co jste nám na této jubilejní pouti prokázati ráčil.« Ze srdce všech poutníků byla promluvena tato hluboce procítěná slova, tak že ze sterých úst ozýval se souhlasný dík: »Zaplať Bůh, zaplať Pán Bůh.« Po těchto dojemných okamžicích zapěli všichni poutníci chorál sv. Václava, když již za průvodu po intonování vsd. mons. Zapletala zazněla svato- petrským chrámem děkoslovná píseň »Tě, Bože, chvá- líme«. Pak byla zapěna pa pežská hymna, která zněla tu neméně velebně, když ji byli poutníci již za audi- ence sv. Otce tak nadšeně přednášeli. Ke konci pak zazněla souhlasně u poutníků českých rakouská ná- rodní hymna. Všichni poutníci pak prosili toužebně o vrchno- pastýřské požehnání na cestu, které by byl udělil nejd. arcipastýř zajisté s největší laskavostí, kdyby tomu nebyla bránila překážka, že v chrámu svato- petrském smí je uděliti pouze nejvyšší hlava veškeré církve, sv. Otec sám. Poutníci však přes to přibližo- vali se s úctou a vděčností k svému vrchnímu pa- stýři, aby mu poděkovali za vznešený příklad a za vzácné vedení při všech pobožnostech jubilejních. Jako u všech basilik, tak také u tohoto vele- památného chrámu rozmlouval Jeho knížecí Milost s mnohými poutníky přelaskavě a srdečně, při čemž opětně vyslovil svoji nemalou radost ze vzorného chování poutníků a jejich zbožnosti a přál všeho do- brého a hojně milostí Božích na cestu i ke všem pod- nikům. Vlídný zjev církevního knížete vábil a poutal opětně k sobě nejen poutníky z vlasti české i mo- ravské, nýbrž i domorodé obyvatelstvo, tak že právem možno tvrditi, že svojí vlídností učinil na Římany nej- lepší dojem. Měšťané římští i venkované k pouti přišlí přiváděli k němu svoje dítky a považovali to za nemalé vyznamenání, když »arcivescovo di Praga« jim udělil sv. požehnání. Všichni účastníci vzpomněli
#6 alto_textblock #6
si tu na vzácný příklad samého Spasitele našeho který rovněž v nemalé lásce měl maličké, jim žehnal, vztahuje na ně svoje posvátné ruce a vyslovil pa- mátná slova: »Nechte maličkých přijíti ke mně a nebraňte jim, neboť jejich jest království nebeské.« Ačkoli jsme se mohli dlouho těšiti z přítomnosti- svého arcipastýře, přece bolestným nám byl rozchod- od milovaného otce. Poutníci neopustili těchto po- svátných míst, dokud Jeho knížecí Milost v průvodu vsdpp. kanovníků preláta dra. Krásla, dra. Doubravy, dra. Sedláka, dra. Buriana, msgra. Zapletala, cestov- ního maršálka prof. Drozda a ceremonáře Mořice. Píchy, neodešel za laskavého kynutí na rozloučení. Všichni poutníci při tom přáli svému vrchnímu pastýři ze srdce upřímného všeho dobrého, zejména však jsme prosili všemocného dárce síly, aby mu dal hojně zdraví a dlouhého věku, jakož i trpělivosti, aby všecky povinnosti svého obtížného úřadu mohl vy- konávati. Také jsme vyslovili přání, aby nás spo- lečně všecky i s jinými četnými příslušníky našeho drahého národa přivedl opět do Říma za deset roků za příčinou památných stoletých narozenin slavně pa- nujícího papeže Lva XIII., bude-li to vůle Boží. Končíme tuto zprávu o dokonaných jubilejních slavnostech z obavy, aby nebyla ještě delší, aby naši pražští kollegové v redakci zasedající, se příliš ne- horšili na nás, že jim ubíráme v listě příliš místa k vůli římské pouti, dále též pro fysickou únavu, ano zatím při nejpilnější práci uplynula druhá hodina — noční, vlastně ranní. Vzpomněli jsme si při tom slov vdp. notáře a redaktora zkušeného Petra Kopala, který nám na rozloučenou řekl: »Budete míti špatnou cestu. Redaktor, místo co by si odpočinul po celo- denních námahách a prohlídkách cizího města jako jiní účastníci, aby si sedl k psacímu stolku a podával zprávy o pouti.« A při vší námaze tělesné i duševní jest považován redaktor za nevyhnutelné zlo, a do- konce také ovšem pouze žertem bylo kdesi pověděno, za nejhoršího člevěka. Proč? Protože se ho každý bojí! Dáť všecko do novin! Ale zajímavo jest, že každý čtenář všecko opét v novinách hledá. Ale kdyby tak nevyšly jeden den noviny, byl by celý svět obrácen na ruby. Jednomu by chyběla ruka pravá, jinému levá a mnohým — celá hlava, protože redaktor »dělá« veřejné mínění a myslí za mnohé čtenáře. Nemalou útěchou jsou každému redaktoru významná slova: »Co kdo haní, rád má!« Tímto žertovným a nevinným intermezzem kon- číme svůj dnešní referát, podotýkajíce, že v neděli v poledne se konala upřímná slavnost v české kolleji v Římě za přítomnosti Jeho kníž. Milosti ndp. arci- biskupa Lva svob. pána Skrbenského, o níž podáme příště zprávu. V pondělí poutníci dle libosti prohlédnou si ještě zbylé památky, v úterý se pořádá výlet do Tivoli, ve středu, případně ve čtvrtek, odjezd ně- kterých do Neapole a mnozí nastoupí zpáteční cestu do drahé vlasti. Pokud čas stačí, budeme zasílati další zprávy z Říma i z Neapole. Počasí jest pře- krásné, teplo veliké, přes 30 stupňů Celsia. Zatím nás docházejí zprávy, že v Čechách napadl sníh a je studeno. Pozdrav všem stoupencům ve vlasti.
#7 alto_textblock #7
Zprávy denní.
#8 alto_textblock #8
* »Čas« a exercicie žáků na středních školách. Helvetský orgán Herbenův »Čas« má strach, že naše katolická mládež na školách středních pokazí se zavedenými exerciciemi. V č. 51. »Času« ze dne 26. dubna čteme o průběhu exercicií na tře- bíčském gymnasiu, kteréžto duchovní cvičení je asi trnem v oku helvetskému »Času«, takže farizejským způsobem píše proti těmto cvičením, jakoby tato po- božnost mládež spíše přivedla k posmívání víry než k pravé pobožnosti. Na to uvádí rozvrh duchovního cvičení na třebíčském gymnasiu, které trvalo půl čtvrta dne. Celé cvičení pozůstávalo z ranní exhorty a mše sv. a odpoledne exhorta a požehnání s modlit- bami. Celkem bylo tedy asi 6 exhort a doma žáci měli zabývati se duchovním čtením, jako: Sv. Fran- tišek: »Bohumil«; Škopole: »Boj duchovní«; Tomáš Kempenský: »Následování Krista«; dr. Lynkač: »Le- gendy«. Katecheta prý žádal, by žáci obsah exhort a domácí četby stručně sepsali, a tak chudáci musili za 4 dny napsati 10 úkolů. Není to hrozná ukrut- nost těch katechetů? Duchovní toto cvičení prý více poškodí, poněvadž prý mládež má se modliti jen málo, ne tak mnoho. Jak mnoho hodin zaujati byli žáci pobožností zajisté vidno z rozvrhu. Ráno byla exhorta a mše sv., což mohlo trvati jednu ho- dinu, na to měli volno až do odpoledne, kdy zase byla exhorta, litanie a sv. požehnání, což opět trvati mohlo jednu hodinu. Doma žáci četli jistě jak dlouho chtěli. Tedy nebylo to nějaké moření mládeže, ale roz- umné roztřídění pobožnosti. Ostatně byl sv. týden a já myslím, že i žáci mohou aspoň jednou v roce za- nechati četby světské na chvíli a trochu zahloubati se do pravd božských. Než, helvetskému »Času« to není vhod, protože pobožnost byla pro katolickou mládež!