ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 623b7aa0-70bc-11dc-b9d2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 21
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIIl
#2 alto_textblock #2
V Praze, v úterý dne 3. března 1903.
#3 alto_textblock #3
Číslo 6.
#4 alto_textblock #4
Nn rauní a odael. Histy pledslšeltse v Praze v aliinlstracl na měsie . . . . .. 9. K — na čtvrt leta . . . . 6 k s čvolí deuáo“ K o h na vněsíe na čtnit leta . . . . 7 K ah vs sllatkich na něste . . . . . 2 K. 30 P'oštou: K žs Bis; . . 9 k onn s drojí ziešikon na měeíc . . . . . . . i
#5 alto_textblock #5
1
#6 alto_textblock #6
—
#7 alto_textblock #7
u
#8 alto_textblock #8
drébnám prodejii znní čílo o zolě .. . za 8h ua lh pčpoddlsdní e Glislkéch na vsnkově ranní čisle . .1 (.. . . 10h . . . . . . . 3k vdpoledni In ser á t platí ré Notověj neplek. Přečplaseni a inserty přljimá r dminl- strsce v Mlarianské ulici č.3. Zamo nacháznší se téžj ro diakn tiskira n eapečice , Náesdních Li-te Hakopivy te nevreoži
#9 alto_textblock #9
Maďarská odpověd.
#10 alto_textblock #10
Minulého čtvrtku schválili — jak známo — cislajtánšti »lordové« nový branný zákon s ob vyklou jednomyslností a rychlostí, za hodinu byl s ním hotovi; na lid si ani nevzpomněli, bude-l s to rostoueích těch břemen bez újmy zdraví snésti, ale za to adresovali do Uher několik řízných »pohlednic«. Jak konservativní hrabě S chönborn, tak i německý liberál svob. pán Chlumecký, okázale kladli důraz na uhá- jení posavádni jednoty armády, udržení její německé řeči velicí, jeji černožlutých praporů s rakou- ským orlem, její starého duch a zřízení naproti všelikým »pod- lamujícím« ji snahám národním, jako státoprávním. Když pak hrab Harrach tyto loyální sonáty dotvrdil ještě známým Grillparzerovým veršem z doby Bachova absolu- tismu: »Ve tvém táboře jest Rakousko!« podě- koval ministr zemské obrany hrabě Welsers- heimb řečníkům těmito slovy: »V příčině jednoty armády jest si vláda vědoma své povinnosti, zachovati zákonnou zá- sadu, dle níž všeliké nařizování, po- kud se týká vedení, správy a vnitřn organisace veškeré armády náležo výhradně cisaři. Jsem zmocněn opětně prohlásiti, že jest nejvyšší vůlí, aby v oj- sko nejen svou formou a přispěvkem na ně, alebrž i podstatou svou zůstalo na- prosto společným. V povznešeném po citu své nedotknutelné cti a přísného konání po vinnosti stojí tu vojsko jako nerozborná hradba tíše.« Poněvadž pak byl před tím hr. Schön burg (mluvči tak zv. střední strany) o stře polemisoval proti požadavk ům Apponyovy národní strany maďar- ské a důtklivě appelloval na ministra rakouské zemské obrany, aby výslovně prohlásil, že ne- smi býti se žádné strany otřásáno výhradním právem císařovým ohledně řízení a organisace společné armády — vzbudila ovšem řeč hr Welsersheimba v Uhrách veliký roz- ruch a zjitřila opposici maďarskou k vášnivé odvetě, jejimž jevištěm byla v sobotu poslane- cká sněmovna říšského sněmu uherského, v ne- děli pak rozsáhlé redutní sály v Pešli, přepl- něné tisíci prolestujíeích proti branné předloz a — Vídni. Koloman Szeli měl dne 28. února ve sně- movně uherské věru parný den !. Třikráte mu- sil se domoci slova proti příboji opposice, stou- pající od formálně klidněho, však věcně důtkli- vého rozboru Ratkayova ke břitké pole- mice Pichlerově a odtud k vášnivé, zdr- cující filippice Ugronově; ale všechna jeho výmluvná obratnost sotva stači utišiti vlnobit citu národního, rozbouřeného videňským větrem. z obou sněmoven cislajtánských do Uher za- fičevším. — Jak známo, slibil předseda ministerstva Koloman SzelI nespokojencům v samé vládní většině se ohlásivším, že splní co nej- dříve tyto jejich požadavky: 1. aby u plukův uherských byly zavedeny odznaky, barvy a prapory národně maďarské;2. aby provedena byla konečně připověď králov- ského reskriplu z r. 1868, že k uherským plu- kům mají býti zařaděni jen v uherský ch zemich zrození důstojníci; 3. aby sněmu uherskému předložen byl v brzku nový vojenský trestní zákon. — Na zá kladé těchto slibů ministerských, prohlásila ně- kdejší strana národní, že bude hlasovati pro předlohu brannou. »Však, co se zatím stalo? otázal se v sobotní schůzi sněmovny uherské poslanec Rátkay: »V poslanecké sněmovně rakouského rajehsrátu přezděli někteří řečníci ma- darskému národu »beťárů«, a nenašel se žádný předseda, žádný ministr, klerý by takového ha- nobení Uher byl zkáral. (Živý souhlas na pra- vici vládní a volání: Pravda ! Hanba! Ostuda Na to — pokračuje Rátkay — vyvstal rakou- ský ministr zeměbrany hr. Welsersheimb a pra- vil v zastoupení společného ministra války. s jakouže radosti naslouchal těm svorným projevům různých stran a tomu, co pro- nesly o jednotě armády. K tomu ministr Wel- sersheimb dodal, že vůle eísařova zabezpečuje jednotu vojska, i onoho ducha v ni, který je- diný může zajistit trvání Rakouska. Pak do- spěly branně předlohy do panské sněmovny rakouské. Tam byl prvním řečníkem hr. Schön born. On formuloval podmínky, za jakých chceje přijati. První byla jednota armády; tou rozumí hájení práv nejvyššího pána vojenského, německou služební řeč, jednotne velení, jednotné vedení, jednotne prapory a znaky; posléze: ud rže n starého ducha. Následující řečníci potrr- zovali tyto požadavky. Konečně promluvil pan hr. Welsersheimb a pravil: Kterak s potěšením všemu tomu naslouchal i že může ujistit, kte- rak jest vůlí cisařovou udržet ve společnám vojsku jednotu jazyka i tradic. — Nuže, tu jest odpověď rakouského mini stra na přípovědi naších (uherských ministrů. Buďto se mluvila nepravda zde nebo fam. Mluvila-li se pravda zde, pak rakouský ministr přímo lhal. Věc musí býti nyn vyjasněna: zda-li jest vláda uherská spo- lehliva, zda splní své sliby, nebo zda-li z nich ničeho nebude, jak pan hr. Welsersheimb pro- hlásil. Mělo-li by se poslednější státi, nuž, pak není ústava naše než kusem papíru, pak- nás pošlete domů a my se již postaráme o to, jak svých národnich požadavků vydobudem !« Na to ministr Koloman Szel! vše možně hleděl řeč svého cislajtánského kollegy hr. Welsersheimba vzpyrati, řka, že v ní na- prosto není podobného ostři proti tužbámí ná-
#11 alto_textblock #11
roda maďarského, ale že zcela odpovídá znění základního článku 12. vyrovnání uhersko-rakou- ského z roku 1867. Naprosto prý se pak mohou Maďaři spolehnout, že vše co on, Szell, jim slíbil, take dodrží a zúplna splní, poněv a dž byl ke slibu tomu přímo zmocněn Nechť prý se tedy nerozčilují zbytečně tím, cokoliv se v rakouském parlamentě mluví a jen spolehají a důvěřují v solidnost své vlády. — Však ani opětovné ujištění Szellovo, že co nej dříve vymůže uherským plukům uherské pra pory a znaky národní, jakož i znenáhlé zařazo vání maďarských důstojníků do pluků uherskýeh a že co nejdříve předloží sněmu uherskému nový humanní trestní zákon vojenský, neuchlá cholilo nikterak nedůvěru a rozhořčenost oppo sice, která ústy Pichlerovými, Ugrono- vými a Rákovszkého zle se rozkatila proti panské sněmovně rakouské a zvláště prot dvorské »kamarille vídeňské«. Zejmena Gabriel Ugron prudce protestova proti tomuto rakouskému prý útoku na svrcho vanost a samostatnost maďarského národa »V rakouské panské sněmovně«, volal, »zvedaj se vůdcové stran jeden po druhém, aby Uhrům jich právům a zákonům vypověděli válku. Z jeden muž jsou v Rakousku všichni proti nám Maďarům vzhůru. Či hraje tu zase kterási neviditelná ruka? Cilím to Kdykoliv mezi národem maďarským a králem jeho nastává sblížení — zasáhne v to nevidi telná ruka a zaseje nesvár. Naši otcové nazýval ji kamarillou!« Poslanec Rákovszký volá: »Nyní jest to vojenská kamarilla!« — A v neděli ten lid maďarský do tisícův shromážděný na táborech venkovských, jakož i v redutních sálech poštských stejnou bouřno hudbu spustil proti Vídni. Takové odpovědi do stalo se císlajtánským lordům z lůna Maďarstva
#12 alto_textblock #12
Česká spořitelna. Proslulý »regulativ« České spořitelny, na nějž jest tak nekonečně hrda, se osvědčuje Ačkoli nával vkladatelů vzrů s t každým dnem a dnes převyšoval všechny zástupy, kteréž se až dosud před Spořitelnou ukázaly, přece jenom udává se suma vybraných vkladů sotva na půl druha millionu korun Ukázali jsme již na sobotním přikladu, že čí- slice Českou spořitelnou uveřejňované nezaslu- hují víry, neboť v sobotu bylo zamlčeno veřej- nosti okolo 300.000 K vybraných, takže k sumě 20 millionů scházel jen poměrně nepatrný obnos. Takovým způsobem zkracuje se před veřejnost neslýchaná zásluha výtečně secvičeného perso- nálu, jemuž jsme již navykli se obdivovati, uznaná také v obou sněmovnách říšské rady předsedou ministeratva. Na výkonnosti pánů, za- městnaných výplatou vkladů v České spořitelně, záleži mnoho, více než by se zdálo. Nemůžeme jinak, než opakovati svou vřelou apostrofu z ne- délního čísla, aby neochabovali. Oni jsou to vlastně, kdož pletou gigantický slavověnec, kterým ověnčeno bude průčeli jejího paláce, až — run pomine a až dostižen bud lak ideál »Prager Tagblattu«, až Česká spoři- lelna bude německo-nacionální nejen co do slo- žení svého ředitelství a co do účelů, na něž obrací výtěžek českých vkladatelů, nýbrž také podle svého vkladatelstva. Od píle rukou, vy- plácejících vklady v České spořitelně, závisí však ještě více. Pohnutliva jest péče něme- ckého tisku, vlády, ředitelstva Zemské banky, věnovaná pevnotě úvěru v celé zemi, a ta jest také co nejžádouenější. Kdyby se však mělo státi, že by nepoměr mezi návalem vkladatel a číslici vyplacených vkladů se v nastávajících dnech ustalil, aneb měl dokonce vzrůstati, pak by mohlo nastati všeobecné potřásání hlavou. kteréž by mohlo otřásti — ovšem nikoli základy České spořitelny — nýbrž vírou v tvrzení o ne- vyčerpatelné mobilitě linančních prostředků spoři- telních a to by bylo nemilé. Snad velice ne- milé. Nepřejeme si toho ani v zájmu České spořitelny, ani v zájmu českých vkladatelů, zájmu těchto ovšem pak vícel Nikdo nemá práva pochybovati o našem naprosto bezůhonném smýšlení vůči »České spořitelně«, i zdá se, že jest nejvyšší čas, aby- chom to konstatovali co nejdůrazněji vůči ne- konečnému spílání kasiňáckého tisku, v jeho redakcích, zdá se, maji tolik mobilního bláta. jako »Česká spořitelna« mobilních reserv. Aspo až dosud. »Prager Tagblatt«, abychom zůstal v té přičíně při porovnání, zastavil včera své výkony téměř úplně. Omezuje se večer už jenom na tři řádky o »České spořitelně«, na resigno- vaný záznam vybraného půldruha millionu vkladů. Tím dává na jevo, že uznává, že svým dosavad- ním vystupováním »České spořitelně« jenom škodil, nehledě ke vlastní nesmrtelné blamáži. »Bohemia« ovšem uposlechla našeho vyzván i nadává pokud stačí světlý otvor její úst. Pr hodilo se jí sic, že hned prvním jejím výbu- chem vylétla celá nádržka jejího špiritusu, tak že zbylo jenom sprosťáctví a — prolhanost, tyto ohromné reservní fondy její. Jenom moc své prolhanosti mohla napsati takové sprosťáctví, jako že obviňujeme ony české žurnály, kteréž přinesly projev Zemské banky, z úplatnosti. Náš obrat, že projev Zemské banky otiskly listy kteréž nenacházejí se v poměrech, aby mohly panu vrchnímu řediteli Zemské banky odepřiti poslušnost, opovažuje se totiž »Bohemia« v ten smysl vykládati. Každý i poměrů neznalý na- hlédne, že jsme nemohli miti na paměti než poměr staročeských lístů těch ke staročeskému vůdci, který některým z listů těch může do- konce vysloviti přání ve formě přimého roz- kazu! Zmiňuje-li se »Bohemia« i o náměstku vrchního řediíele »Zemské banky«, nepotřebu- jeme dokládat, že jeho jméno, kteréž se ostatně v redakčních připisech ani neuvádělo, tak že
#13 alto_textblock #13
do afféry ani nenáleží, to asi nebylo, jež při mělo staročeský tisk k vyhovění. Mluvení »Bo- hemie« o »publicistických povinnostech«, je tu planým žvaněním, a my bychom byli považovali za svou povinnost uveřejníti pronunciamento ředitelstva Zemské banky, kdybychom byli o tom přesvědčeni, že usnášení se na reklamách sou- kromým úvěrním ústavům, spravo vaným soukromníky, a zaručeným pouhým svým reservním jmění m, mimo to jednostranně němec ko nacionálním, náleži k povinnostem, aneh aspoň srovnává se s důstojnosti zemského ústavu, neseného autoritou a fondy celého království. Ředitelství Zemské banky, »ponechávaji zcela stranou otázku národní« celé afféry, prostě zastírá si před ní očí, aby mohlo sestou- piti se svého vyvýšeného stanovíska přísně ne stranného zemského ústavu! Ostatné se Zemské bance její ochota již vyplatila. Videňská »Zelte odmitá její pronunciamento jakožto opozděné. nevčasně a »zbytečné«, kteréž jest neschopno »runu« zabrániti a zjednati České spořitelne otresenou důvěru. Zkrátka, v tom, že si pan vrehní řaditel mohl své »spontanní zakročení« ušetřit, v tom se »Zeit« s námi srovnává. Studiemi v měsíčním výkazu Městské spo- řitelny pražské a otiskováním jeho číslic na důkaz, že by Městská spořitelna mohla mito více vkladů vůči sumám z České spořitelny vy bíraným, nás »Bohemia« nepřesvěděí, že bilance České spořitelny, tento talmud číslicemi psaný. co do hodnověrnosti výrovná se bilanelm Městské spořitelny. Myslíme, že to byl zmizelý »Fach- mann« »Bohemie«, který psal eosi o skleněných střechách obou spořitelen. Právé ten jest rozdi mezi oběma sklenníky, že sklenník, v němž sedí Městská spořitelna, skládá se z křišťálově průhledných a také tak pevných tabuli, jež nelze žádným kamenem rozbiti, kdežto sklennik České spořitelny zatemněn z vnitř hustým ná- těrem. Je to sám tisk kasina, který rozbijí sklenník České spořitelny a zjednává tak dovniti pohled, který dává tušiti aspoň část pravdy. Na místě kritiky výkazu Městské spořitelny bylo by nás těšilo neskonale vlce, kdybychom viděli v »Bohemii« aspoň výkaz věnování, jaké učinila Česká spořitelna v posledních létech na německé české účely, aneb aspoň za poslední rok. Doufáme, že nám pověstná »Bohemia« ještě vyhoví, pakliže neposlavi se vedle »Prager Tagblattu« mim náš dostřel, jako válečná lod přinucená k umik- nuti, neboť jedině tak může České spořitelně aspoň passivně prospěti. K jakým mizerňoučkým pomůckám utiké se haasovská politická »minuce«, vysvitá z je jího tvrzení, že naše výstraba k venkovským vkladatelům, aby si dali pozor na ústa pře *genty provokatéry dobrovolnými i z povolání vzala původ z bázně, aby se výpovědmi venko- vanů nepřišlo na stopu původců runu na Če skou spořitelnu. Takovéto směšné námitky uka zují nejpádněji, jak nekonečně tíže než Česke spořitelny dotkl se prst boží hlav za »Bohemiie myslicích a že se u Haasů skutečně již dostal na dno svě zásoby rybího tuku. Vždyť, probůh prý již mají pořadatele, čí vlastně pořadatelku celého runu, rozesilatelku všech těch nespočet ných telegramů a dopisů na všechny české vkla datele na venkově a aranžérku vyzvednutí 22 již millionů z České spořitelny. Listy přinesly včera její jméno, jest prý to nějaká bol nářka, která neumí číst ani psát. Nešeházalo by než aby zejtra vypátrán byl nejvlastnější osno vatel a ten aby byl hluchoněmý! Naše výstraha ke vkladatelům má velic vážné a opravdové pozadí. Cheeme obecenstvo vyvarovati a zprostiti obtěžování se strany úřadů. kteří tak ochotně propůjčují se rozkazům vi- deňské »N. Fr. Presse«, vyzývající k výslechům vkladatelů u spořitelny své peníze vybírajících. Přihodilo se, že jistý úřadník u vysokého úřadu vynikající místo zaujímajícl, byl navšliven stráž- níkem v plné zbroji, který mu doručil obsllku k policejnímu ředitelství na deset a jeho choli mimochodem řečeno mladé matce s nemluvně tem u prsou, na jedenáct hodin druhého dne- Noc v této domácnosti ztrávena v největším rozčilení, jevicím se zvlášť neblaze na choti úřadnikově. Při výslechu bylo obeslanému úřadník sděleno, že policie nechce na ném nic víc vědět. než kdo jej — po celém týdnu poplach — navedl, aby si své vklady z České spořitelny vybral. Když prohlásil, že si peníze vzal, po- něvadž je v České spořitelně nechce míti, bylo mu řečeno, že může jíti domů. Takhle upev- ňují »aprávní úřady« podle vyzvání »N. Fr Prese« otřesenou důvěru v Českou spořitelnu Na stěstí je tu ještě orgán sociálně-demokratický. který se přiznává k svým bezpečnoslním služ- bám docela veřejně. Vypravuje aspoň zcela ote- vřeně, že na svou pěsť zahájil pátrání po roz- šiřovatelích těch jistých pověstí. Red. Myslivee a jiné již šťastně dostal k výslechu, nejnověj objevil novou stopu — jistého ma gistrátního úřadníka, jako vítězoslavně sděluje, což mu »Bohemia« radostně kvituje s výkřičníkem v zá- vorkách, patrně to zvláštní, prozatím ideáln odměna za jeho privátní — přičinlivostl Co by nám bylo se strany »Bolemie« ve lice vítáno, když už s námi chce polemisovat aby nám laskavě sdělila, jak z 99.000 K v so- botu do České spořitelny vložených udělale 3,099.000? Toto vysvětlení nám zůstala včere dlužna! Leč vzdor všemu dostoupila číslice vybra ných vkladů, máme-li věřiti zprávám Českou spořitelnou doznaným, 22,380 919 K
#14 alto_textblock #14
. Z Chebu, 2. března. Orgán všeněmeckého poslance Hofera vyzývá Němce, aby vzhledem na »run« proti České spořitelně v Praze vypo
#15 alto_textblock #15
věděli své vklady ze všech spořitelen, jež se nalézují v rukou českých. Čeští dlužníci „České“ spořitelny Pan dr. Pergelt a po něm pan dr. Urban uváděli, jako jeden z hlavních trumfů proti če skému stanovisku k „České“ spořitelně, že češt lidé jsou dlužníky této spořitelny. Jakýsi ně- mecko-nacionální hlas pak ochotně dodával „Což o to — kde se bere, tam jsou vždy př tom!“ Pan dr. Urban a p. dr. Pergelt pokládaj tedy okolnost, že „Česká“ spořitelna půjčuje na dobré české hypotéky — a o tom není pochyby že co do českých dlužníků byla zachovávána krajní opatrnost a přísnost — za dobrodiní, pro- kazované českému lidu. Snad je to dle německo nacionální logiky dobrodiním, když ústav české vklady půjčuje na vyšší úrok, než sám platí, če ským dlužníkům a výnosu těchto českých peněz užije na německo-nacionální účely! Každý zna- lec věci pánům vysvětli, že hypoteční dlužníei jsou hlavní ukládací oporou spořitelen a na- svědčuje to také bilance „České“ spořitelny, dle které má uloženo na hypotékách okrouhle 148 mill. K, tedy asi polovinu peněz, které spravuje. Právě nepoměr mezi penězi, uložení hledajícími a mezi poptávkou je hledající, nabízející jistotu hypotékou způsobil, že obchody řady peněžních ústavů nebyly takovými jako dříve. Bez českých dlužníků nebylo by tedy možno, aby „Česká“ spořitelna vydala tak úžasné sumy na německo- politické účely, v pravém opaku ke svým stanovám. To je přece jasno každému, kdo jen trochu myslí, že z peněz, uložených spoři- telnou v 4% cenných papírech, valně zisku ne- plyne, má-li spořitelna platiti vkladatelům 3 1/4 až 45. Zdrojem výdělků jsou jedině kapitály, vlo- žené na 4 1/4—5 zúročení na hypotékách. Zde je difference úroková mezi vklady stran a ulo- žením ústavu největší a tedy i zisk nejvyšší. Že na to vše pánové nepomyslili, ňepřekva- puje, co ale překvapuje, že uvedené své výroky učinili speciálně dnes, za tak laciných pe- něz. Ovšem: pan Pergelt o tom snad neví pan dr. Urban snad nemusí věděti. Možno, že proto, poněvadž je členem ředitelstva „České“ spořitelny. Předhazuje-li se českému dlužníku „České“ spořitelny, že mu vlastně spořitelna pro- kazuje dobrodiní, přijímajíc úroky, placené jím z kapitálu, bezpečně zajištěného, jest přece snadno možno, že si tento dlužník prohlédne kursovní lístek. Jen přehlédne a vidí, že dnes slojí 4% zástavní listy České hypoteční banky K 100.25 (v položce zboží dokonce znamenají 101.25, na doklad, že trh by snesl značné množství papirů těchlo a že je hledá), t. j., že možno si dnes u Hypoteční banky království českého opatřiti pe- nizeza 4%, tedy o 1—1/4% levněji než u „České“ spořitelny. Tak vypadá „dobrodiní“ „České“ spořitelny v rámci trhu, Ale český dlužník, roztrpčen výroky pana Urbana, který je přece kusem officiálního před- slavenstva „České“ spořitelny, informuje se blíže a dozví se o zákonu ze 26. prosince 1893, kte- rým se povolují jisté úlevy poplatkové. Tam se doví, že v tom případě, když konversí — ieizích pohledávek — na Hypotečníban- ku zmenší se úrokové břemeno alespoň o 1/4 % jest celá akce konversí poplatku prosta, vyjímaje kolek 1 K na každý arch žádosti. V návodech služby Hypoleční banky král. českého doví se český člověk, že mu banka dá k disposici potřeb- ně formuláře a udělí příslušné pokyny a že měně majetným stranám obstará veškerou práci (i pro- vedeni knihovní) sama, za pouhou náhradu hoto- vých výdajů (kolků). Na to pan dr. Urban za- pomněl, že stačí, aby český hypotékární dlužník „České“ spořitelny prostě se obrátil na Hypo- teční banku, vyžádal si potřebné informace, opa- třil doklady a takto konversí svého dluhu u „Če- ské! spořitelny na Hypoleční banku, z is k a ročně úsporu 1/4—1%% úrokové sazby Na to páni zapomněli ještě, že se tím zároven dostane českému kapitálu, uložení hledajícímu výhodného objektu ve zvýšené nabídce zástav ních listů. Tak vypadá tedy „dobrodiní“ „České“ spo- řitelny, českým dlužníkům prokazované. Tohoto , dobrodiní“ mohou se tím spíše zhostiti, protože jde — alespoň u českých dlužníků, ke kterým ohledů nebylo — vesměs o hypotěkární dluhy. skýtajících záruku, která je podmínkou výpůjčky u Hypoteční banky. V tom, jak nesmyslně hájí pánové svou do- ménu v „České“ spořitelně, jest nejlépe jasna neudržitelnost její. Konec konců i dlužník dá třeba za stejných podminek před- nost ústavu, o kterém ví, že za ním stojíněcovícenež — 45 německých agitátorů.
#16 alto_textblock #16
Ochrana „České“ spořitelny trestním zákonem. (Z kruhů právnických.) Ve středu dne 25. února přinesla „Neue Freie Presse“ článek: „Pachatelé runu před trestním zákonem“. Podepsán jest plným jménem professor Alex. Löffler. Motivem jeho jsou poměry v „České“ spo- řitelně a vyslovuje se tu podezření, že útok byl uměle zosnován. Pan autor článku pokouší se najíti na pachatele co nejtěžší paragraf trestního zakona. Po několika jiných návrzích uspokojuje ho § 87. s trostem v § 88. obsaženým, Aby i co do kvantity potrestaných mohl býti spokojen, ci- tuje i 8 5. o spoluvině a účastenství a § 212,o zúmyslném nebránění zločinu. Ibned také ko manduje úřady bezpečnosti, aby jeho výklad při- jaly a z dosavadní nevšímavosti se protrhly. Je to ovšem obzvláště mohutný cit pro po- rušené právo, avšak neměně obdivuhodný jest výklad § 87. Pan professor cituje z § 87. (zároveň na- hrazuje odkaz na 8 85. lit. b) vypsáním přísluš- ného textu): „Zločinu veřejného násilí se do- pouští, kdo jekýmkoliv zlomyslně předsevzatým
#17 alto_textblock #17
jednáním nebezpečenství pro vlastniciví ve vět- ším rozměru přivodl.“ Tedy nutno z toho si vyvodit, že si před- stavuje všecky ty, kdo vklady zlomyslně vybírají, kdo je k tomu svádějí, kdo tomu ze zlomyslnosti zabrániti opominou, jako zločince. Z toho by mohla nastati persekuce, důstojně se řadící ku pobělohorské, neboť takto § 87. může se široce applikovati na všecka jednání. jež sice ku přímému poškození věci nesměřují, z nichž však nebezpečí takového poškození vze- jiti může. Ale slovo vlastnictví, „Eigenthum“, v § 85. jest kamenem úrazu toho výkladu. Jím rozumí se věci hmotné a nebezpečí, že budou mecha- nicky neb chemicky porušeny, což na tento kon- kretní příklad applikovati jest nemožno. Na důkaz cituji nález kas. s. ze dne 25. října 1878 č. 181. Tam se praví: „Pojem vlast- niciví dle § 353. o. z. zahrnuje všecky hmotné i nehmotně věci a dle § 252. o. z. nejsou ani práva z toho vyloučena. Tento o. z vyslovený pojem vlastniciví nemá však v tr. z. místa, poně- vadž tr. z. užívá obyčejně takových výrazů, které obyčejné mluvě odpovídají, dle které „vlastni- etvím“ jen hmotné věci se vyrozumívají. Že však slovem „vlastnictví“ jen limotné věci se ozna- čiti měly, pro to mluví také vzník oněch ustano- vení, která jsou generalisováním trestních norem o poškození předmětů, dřívějším zákonodárstvím speciálně vyjmenovaných a že ještě nyní v § 85. a následujících paragrafech tr. z. poškození jed- notlivých věcí, na př. při dráze, při dolech, na telegrafu atd. zvláštní zákonná ustanovení mají.“ To dostačí k ukázce nesprávného užívání § 87. na tento případ. Kdyby bylo možno tak laxně zákony si vy- kládati, tu bychom mohli přejiti k § 93. a vy- ložiti, že „člověk“ jest též osoba právnická, jako na př. české království, a třeba by to mělo za- jímavé výsledky Proto asi zůstane také jen zbožným přáním požadavek „Neue Freie Presse“, by každý vkla- datel byl před soud postaven a tam vyslýchán o příčinách, proč své vklady vybírá, kdo mu k tomu radil atd. — neboť i v Rakousku plati snad ještě aspoň zdání zákonů.
#18 alto_textblock #18
*
#19 alto_textblock #19
a
#20 alto_textblock #20
*
#21 alto_textblock #21
O návalu vkladatelů v „České“ spořilelně vkla- datelé z venkova odnášejí si domů vzpomínky a za- žité dojmy takově, že zkazky o nich do několikátého pekolení potrvají. Jeden bodrý venkovan za čerstvé paměti zažité dojmy hleděl vystihnouti písemně a takto je svým přátelům vyličoval. „Ničeho u nás ne- věděli, co se děje s Českou spořilelnou, až taprve když jsme četlí noviny, z nichž jsme se dověděli, žc mnoho lidí přichází vyzvedovati peníze. Ani jsme o tom ne- uvažovali, jestli se tam staly nějaké nepořádky, nebo jestli je ústav bezpečný. Povídali jsme si: Kdyžsi jdou pro peníze jiní, půjdeme taky! Sebral jsem knížky s obrázky sv. Jana a sv. Václava a jel jsem do Prahy. Z nádraži po 9. hodině večerní rovnou k spořitelně, abych poznal ráno cestu. K nemalému po- divení nalezl jsem tam asi 50 lidí, mužů i žen, v klubko stlačených a ke vralům přitulených. „Jářku, už od tedka?“ Vysvětlili mně, že už čekají tři dny a poněvadž marně, že teď budou čekat třeba ještě ui dny, ale z místa že se nehnou. To byla situace na po- váženou. Zapálil jsem si tedy a přidám se ke klubku Bylo 10 hodin v neděli v noci a klubko rostlo. Pra- žané chodili okolo nás a divili se, že to chceme vy- držet až do rána. „Lidičky, vždyť zde zmrznetel“ předpovidal nám kdosi, ale nám bylo horko. Zadní tísnili se na nás, že nám pol vyslupoval na čele. Po půlnoci my z prvních rad ani jsme zástup nemohli přehlédnouli, jak vzrostl. Lidé chodili z hostincůa divili se nám. Někdo nás litoval, jiný škádlil. Jeden podnapilý byl policisty odveden. Do 5 hodin nám čekání ještě ušlo. Vypravovaly se různé záložitosi veselé i vážné a tak se čas krátil. Zástup, povídal si lidé, už čítal přes tisíc lidí. A to byla tlačenice. o jaké se mně nikdy ani nezdálo. Byli jsme k sobě přitlačeni, že nikdo ani ruku nemohl pozvednouti. „Prosím vás, nechte mně protřit oči,“ každou chvíli někdo prosil a když se mu podařilo ruku pozvednouti, musil polom zase prosit, aby mu uvolnili ruku dáti dolů. Kousal jsem se do pysků, abych neklesl ze- mdlením. Vedle mne stály ženy, které se modlily rů- ženec. Mezi zadními řadami panovalo větší pohodlí. poněvadž tam mohli se pohybovati. Párkáři dělali fam dobré obchody. Ale k nám se nikdo dostati nemohl a z nás nikdo neodvážil se ven. Kdo ohromnou tla- čenici nemohl vydržet a vzdálil se, už si nazpět ne- pemohl. V 6. hodin ráno v pondělí přišly nové prou- dy. Bylo přiliv ten cítit jako mocnou vlnu. Brzo pří- boj ten valil se ku přodu a za chvili opět do zadu. Jakoby nás někdo kolébal. Potom přišla policie. My byli všichni stlačeni u vrat a tam měla býti utvořen široká ulička. Nikdo se nechtěl z místa hnouti. Ovšem! Čekali jsme tam už 10 hodin a teď abychom o místo přišli! Nastalo strkání a závodění. Ženy vý- skaly a křičely, mužové lokty si pomáhali. Až jsem cítil, jak mně žebra praskala a do smrti nezapomenu na ty chvíle. Divím se, že jsem to mohl vydržeti. Konečně se vyjasnilo úplně a nastala hodina vysvo- bození. Dostal jsem se s prvním oddělením do spoři- telny. Když jsem se z toho klubka dostal ven, na schodiště, zdálo se mně, že mám nohy dřevěné. Kle- saly pode mnou a já jimi sotva vládl. A potom ještě jednou zažil jsem tlačenici, ale už mírnější. Ta byla při odevzdávání knížek. Po 10. hodině dopol. dostal jsem kupony, ale potom jsem klesl mezi jině na la- vicí a uvažoval jsem o tom, jak se v člověku na- boro tolik sily a odvahy. Po 5. hodině odpol. byly mně vklady vyplaceny a po 19hodinných hlubokých dojmech opustil jsem špalírem strážníků spořitelnu. Ze zástupu před spořitelnou sotva 700 osob bylo včera vpuštěno do dvorany spořítelny a těm vydáno celkem 1480 kuponů a obnos okrouhle 1,500. 000 K Dokud bylo policejní opatření před spořitelnou, do- tud naplněn byl chodník u spořitelny i u novoměstské strany Ferdinandovy lřídy. Když pak po 1/41. hod. odpol. vpuštěn byl do vnitř poslední oddíl vklada- telů, policie byla odvolána do kasáren a lid se pak rozešel, Ve dvoraně trvalo odevzdávání knížek do