#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIIl
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 3. března 1903.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 6.
#4
alto_textblock
#4
Nn rauní a odael. Histy
pledslšeltse
v Praze v aliinlstracl
na měsie . . . . .. 9. K —
na čtvrt leta . . . . 6 k
s čvolí deuáo“ K o h
na vněsíe
na čtnit leta . . . . 7 K ah
vs sllatkich
na něste . . . . . 2 K. 30
P'oštou:
K
žs
Bis; . . 9 k onn
s drojí ziešikon
na měeíc . . . .
. . . i
#8
alto_textblock
#8
drébnám prodejii
znní čílo o zolě .. . za 8h
ua lh
pčpoddlsdní
e Glislkéch na vsnkově
ranní čisle . .1 (.. . . 10h
. . . . . . . 3k
vdpoledni
In ser á t
platí ré Notověj neplek.
Přečplaseni a inserty přljimá r dminl-
strsce v Mlarianské ulici č.3.
Zamo nacháznší se téžj ro diakn
tiskira n eapečice , Náesdních Li-te
Hakopivy te nevreoži
#9
alto_textblock
#9
Maďarská odpověd.
#10
alto_textblock
#10
Minulého čtvrtku schválili — jak známo —
cislajtánšti »lordové« nový branný zákon s ob
vyklou jednomyslností a rychlostí, za hodinu byl
s ním hotovi; na lid si ani nevzpomněli, bude-l
s to rostoueích těch břemen bez újmy zdraví
snésti, ale za to adresovali do Uher několik
řízných »pohlednic«. Jak konservativní hrabě
S chönborn, tak i německý liberál svob. pán
Chlumecký, okázale kladli důraz na uhá-
jení posavádni jednoty armády,
udržení její německé řeči velicí,
jeji černožlutých praporů s rakou-
ským orlem, její starého duch
a zřízení naproti všelikým »pod-
lamujícím« ji snahám národním,
jako státoprávním. Když pak hrab
Harrach tyto loyální sonáty dotvrdil ještě známým
Grillparzerovým veršem z doby Bachova absolu-
tismu: »Ve tvém táboře jest Rakousko!« podě-
koval ministr zemské obrany hrabě Welsers-
heimb řečníkům těmito slovy: »V příčině
jednoty armády jest si vláda vědoma své
povinnosti, zachovati zákonnou zá-
sadu, dle níž všeliké nařizování, po-
kud se týká vedení, správy a vnitřn
organisace veškeré armády náležo
výhradně cisaři. Jsem zmocněn opětně
prohlásiti, že jest nejvyšší vůlí, aby v oj-
sko nejen svou formou a přispěvkem na ně,
alebrž i podstatou svou zůstalo na-
prosto společným. V povznešeném po
citu své nedotknutelné cti a přísného konání po
vinnosti stojí tu vojsko jako nerozborná hradba
tíše.«
Poněvadž pak byl před tím hr. Schön
burg (mluvči tak zv. střední strany) o stře
polemisoval proti požadavk ům
Apponyovy národní strany maďar-
ské a důtklivě appelloval na ministra rakouské
zemské obrany, aby výslovně prohlásil, že ne-
smi býti se žádné strany otřásáno výhradním
právem císařovým ohledně řízení a organisace
společné armády — vzbudila ovšem řeč hr
Welsersheimba v Uhrách veliký roz-
ruch a zjitřila opposici maďarskou k vášnivé
odvetě, jejimž jevištěm byla v sobotu poslane-
cká sněmovna říšského sněmu uherského, v ne-
děli pak rozsáhlé redutní sály v Pešli, přepl-
něné tisíci prolestujíeích proti branné předloz
a — Vídni.
Koloman Szeli měl dne 28. února ve sně-
movně uherské věru parný den !. Třikráte mu-
sil se domoci slova proti příboji opposice, stou-
pající od formálně klidněho, však věcně důtkli-
vého rozboru Ratkayova ke břitké pole-
mice Pichlerově a odtud k vášnivé, zdr-
cující filippice Ugronově; ale všechna jeho
výmluvná obratnost sotva stači utišiti vlnobit
citu národního, rozbouřeného videňským větrem.
z obou sněmoven cislajtánských do Uher za-
fičevším. —
Jak známo, slibil předseda ministerstva
Koloman SzelI nespokojencům v samé vládní
většině se ohlásivším, že splní co nej-
dříve tyto jejich požadavky: 1. aby u plukův
uherských byly zavedeny odznaky, barvy
a prapory národně maďarské;2.
aby provedena byla konečně připověď králov-
ského reskriplu z r. 1868, že k uherským plu-
kům mají býti zařaděni jen v uherský ch
zemich zrození důstojníci; 3. aby
sněmu uherskému předložen byl v brzku nový
vojenský trestní zákon. — Na zá
kladé těchto slibů ministerských, prohlásila ně-
kdejší strana národní, že bude hlasovati pro
předlohu brannou. »Však, co se zatím stalo?
otázal se v sobotní schůzi sněmovny uherské
poslanec Rátkay: »V poslanecké sněmovně
rakouského rajehsrátu přezděli někteří řečníci ma-
darskému národu »beťárů«, a nenašel se žádný
předseda, žádný ministr, klerý by takového ha-
nobení Uher byl zkáral. (Živý souhlas na pra-
vici vládní a volání: Pravda ! Hanba! Ostuda
Na to — pokračuje Rátkay — vyvstal rakou-
ský ministr zeměbrany hr. Welsersheimb a pra-
vil v zastoupení společného ministra války.
s jakouže radosti naslouchal těm svorným
projevům různých stran a tomu, co pro-
nesly o jednotě armády. K tomu ministr Wel-
sersheimb dodal, že vůle eísařova zabezpečuje
jednotu vojska, i onoho ducha v ni, který je-
diný může zajistit trvání Rakouska. Pak do-
spěly branně předlohy do panské sněmovny
rakouské. Tam byl prvním řečníkem hr. Schön
born. On formuloval podmínky, za jakých chceje
přijati. První byla jednota armády; tou
rozumí hájení práv nejvyššího pána vojenského,
německou služební řeč, jednotne
velení, jednotné vedení, jednotne
prapory a znaky; posléze: ud rže n
starého ducha. Následující řečníci potrr-
zovali tyto požadavky. Konečně promluvil pan
hr. Welsersheimb a pravil: Kterak s potěšením
všemu tomu naslouchal i že může ujistit, kte-
rak jest vůlí cisařovou udržet ve společnám
vojsku jednotu jazyka i tradic. — Nuže, tu
jest odpověď rakouského mini
stra na přípovědi naších (uherských
ministrů. Buďto se mluvila nepravda zde
nebo fam.
Mluvila-li se pravda zde, pak rakouský
ministr přímo lhal. Věc musí býti nyn
vyjasněna: zda-li jest vláda uherská spo-
lehliva, zda splní své sliby, nebo zda-li z nich
ničeho nebude, jak pan hr. Welsersheimb pro-
hlásil. Mělo-li by se poslednější státi, nuž, pak
není ústava naše než kusem papíru, pak- nás
pošlete domů a my se již postaráme o to, jak
svých národnich požadavků vydobudem !«
Na to ministr Koloman Szel! vše
možně hleděl řeč svého cislajtánského kollegy
hr. Welsersheimba vzpyrati, řka, že v ní na-
prosto není podobného ostři proti tužbámí ná-
#11
alto_textblock
#11
roda maďarského, ale že zcela odpovídá znění
základního článku 12. vyrovnání uhersko-rakou-
ského z roku 1867. Naprosto prý se
pak mohou Maďaři spolehnout, že
vše co on, Szell, jim slíbil, take
dodrží a zúplna splní, poněv a dž
byl ke slibu tomu přímo zmocněn
Nechť prý se tedy nerozčilují zbytečně tím,
cokoliv se v rakouském parlamentě mluví a jen
spolehají a důvěřují v solidnost své vlády. —
Však ani opětovné ujištění Szellovo, že co nej
dříve vymůže uherským plukům uherské pra
pory a znaky národní, jakož i znenáhlé zařazo
vání maďarských důstojníků do pluků uherskýeh
a že co nejdříve předloží sněmu uherskému
nový humanní trestní zákon vojenský, neuchlá
cholilo nikterak nedůvěru a rozhořčenost oppo
sice, která ústy Pichlerovými, Ugrono-
vými a Rákovszkého zle se rozkatila
proti panské sněmovně rakouské a zvláště prot
dvorské »kamarille vídeňské«.
Zejmena Gabriel Ugron prudce protestova
proti tomuto rakouskému prý útoku na svrcho
vanost a samostatnost maďarského národa
»V rakouské panské sněmovně«, volal, »zvedaj
se vůdcové stran jeden po druhém, aby Uhrům
jich právům a zákonům vypověděli válku. Z
jeden muž jsou v Rakousku všichni proti
nám Maďarům vzhůru. Či hraje tu zase
kterási neviditelná ruka? Cilím to
Kdykoliv mezi národem maďarským a králem
jeho nastává sblížení — zasáhne v to nevidi
telná ruka a zaseje nesvár. Naši otcové nazýval
ji kamarillou!« Poslanec Rákovszký volá: »Nyní
jest to vojenská kamarilla!« —
A v neděli ten lid maďarský do tisícův
shromážděný na táborech venkovských, jakož
i v redutních sálech poštských stejnou bouřno
hudbu spustil proti Vídni. Takové odpovědi do
stalo se císlajtánským lordům z lůna Maďarstva
#12
alto_textblock
#12
Česká spořitelna.
Proslulý »regulativ« České spořitelny, na
nějž jest tak nekonečně hrda, se osvědčuje
Ačkoli nával vkladatelů vzrů s t
každým dnem a dnes převyšoval všechny
zástupy, kteréž se až dosud před Spořitelnou
ukázaly, přece jenom udává se suma vybraných
vkladů sotva na půl druha millionu korun
Ukázali jsme již na sobotním přikladu, že čí-
slice Českou spořitelnou uveřejňované nezaslu-
hují víry, neboť v sobotu bylo zamlčeno veřej-
nosti okolo 300.000 K vybraných, takže k sumě
20 millionů scházel jen poměrně nepatrný obnos.
Takovým způsobem zkracuje se před veřejnost
neslýchaná zásluha výtečně secvičeného perso-
nálu, jemuž jsme již navykli se obdivovati,
uznaná také v obou sněmovnách říšské rady
předsedou ministeratva. Na výkonnosti pánů, za-
městnaných výplatou vkladů v České spořitelně,
záleži mnoho, více než by se zdálo. Nemůžeme
jinak, než opakovati svou vřelou apostrofu z ne-
délního čísla, aby neochabovali.
Oni jsou to vlastně, kdož pletou gigantický
slavověnec, kterým ověnčeno bude průčeli jejího
paláce, až — run pomine a až dostižen bud
lak ideál »Prager Tagblattu«, až Česká spoři-
lelna bude německo-nacionální nejen co do slo-
žení svého ředitelství a co do účelů, na něž
obrací výtěžek českých vkladatelů, nýbrž také
podle svého vkladatelstva. Od píle rukou, vy-
plácejících vklady v České spořitelně, závisí
však ještě více. Pohnutliva jest péče něme-
ckého tisku, vlády, ředitelstva Zemské banky,
věnovaná pevnotě úvěru v celé zemi, a ta jest
také co nejžádouenější. Kdyby se však mělo
státi, že by nepoměr mezi návalem vkladatel
a číslici vyplacených vkladů se v nastávajících
dnech ustalil, aneb měl dokonce vzrůstati, pak
by mohlo nastati všeobecné potřásání hlavou.
kteréž by mohlo otřásti — ovšem nikoli základy
České spořitelny — nýbrž vírou v tvrzení o ne-
vyčerpatelné mobilitě linančních prostředků spoři-
telních a to by bylo nemilé. Snad velice ne-
milé. Nepřejeme si toho ani v zájmu České
spořitelny, ani v zájmu českých vkladatelů,
zájmu těchto ovšem pak vícel
Nikdo nemá práva pochybovati o našem
naprosto bezůhonném smýšlení vůči »České
spořitelně«, i zdá se, že jest nejvyšší čas, aby-
chom to konstatovali co nejdůrazněji vůči ne-
konečnému spílání kasiňáckého tisku, v jeho
redakcích, zdá se, maji tolik mobilního bláta.
jako »Česká spořitelna« mobilních reserv. Aspo
až dosud. »Prager Tagblatt«, abychom zůstal
v té přičíně při porovnání, zastavil včera své
výkony téměř úplně. Omezuje se večer už jenom
na tři řádky o »České spořitelně«, na resigno-
vaný záznam vybraného půldruha millionu vkladů.
Tím dává na jevo, že uznává, že svým dosavad-
ním vystupováním »České spořitelně« jenom
škodil, nehledě ke vlastní nesmrtelné blamáži.
»Bohemia« ovšem uposlechla našeho vyzván
i nadává pokud stačí světlý otvor její úst. Pr
hodilo se jí sic, že hned prvním jejím výbu-
chem vylétla celá nádržka jejího špiritusu,
tak že zbylo jenom sprosťáctví a — prolhanost,
tyto ohromné reservní fondy její. Jenom moc
své prolhanosti mohla napsati takové sprosťáctví,
jako že obviňujeme ony české žurnály, kteréž
přinesly projev Zemské banky, z úplatnosti.
Náš obrat, že projev Zemské banky otiskly listy
kteréž nenacházejí se v poměrech, aby mohly
panu vrchnímu řediteli Zemské banky odepřiti
poslušnost, opovažuje se totiž »Bohemia« v ten
smysl vykládati. Každý i poměrů neznalý na-
hlédne, že jsme nemohli miti na paměti než
poměr staročeských lístů těch ke staročeskému
vůdci, který některým z listů těch může do-
konce vysloviti přání ve formě přimého roz-
kazu! Zmiňuje-li se »Bohemia« i o náměstku
vrchního řediíele »Zemské banky«, nepotřebu-
jeme dokládat, že jeho jméno, kteréž se ostatně
v redakčních připisech ani neuvádělo, tak že
#13
alto_textblock
#13
do afféry ani nenáleží, to asi nebylo, jež při
mělo staročeský tisk k vyhovění. Mluvení »Bo-
hemie« o »publicistických povinnostech«, je tu
planým žvaněním, a my bychom byli považovali
za svou povinnost uveřejníti pronunciamento
ředitelstva Zemské banky, kdybychom byli o tom
přesvědčeni, že usnášení se na reklamách sou-
kromým úvěrním ústavům, spravo
vaným soukromníky, a zaručeným
pouhým svým reservním jmění m,
mimo to jednostranně němec ko
nacionálním, náleži k povinnostem, aneh
aspoň srovnává se s důstojnosti zemského ústavu,
neseného autoritou a fondy celého království.
Ředitelství Zemské banky, »ponechávaji
zcela stranou otázku národní« celé afféry,
prostě zastírá si před ní očí, aby mohlo sestou-
piti se svého vyvýšeného stanovíska přísně ne
stranného zemského ústavu! Ostatné se Zemské
bance její ochota již vyplatila. Videňská »Zelte
odmitá její pronunciamento jakožto opozděné.
nevčasně a »zbytečné«, kteréž jest neschopno
»runu« zabrániti a zjednati České spořitelne
otresenou důvěru. Zkrátka, v tom, že si pan
vrehní řaditel mohl své »spontanní zakročení«
ušetřit, v tom se »Zeit« s námi srovnává.
Studiemi v měsíčním výkazu Městské spo-
řitelny pražské a otiskováním jeho číslic na
důkaz, že by Městská spořitelna mohla mito
více vkladů vůči sumám z České spořitelny vy
bíraným, nás »Bohemia« nepřesvěděí, že bilance
České spořitelny, tento talmud číslicemi psaný.
co do hodnověrnosti výrovná se bilanelm Městské
spořitelny. Myslíme, že to byl zmizelý »Fach-
mann« »Bohemie«, který psal eosi o skleněných
střechách obou spořitelen. Právé ten jest rozdi
mezi oběma sklenníky, že sklenník, v němž
sedí Městská spořitelna, skládá se z křišťálově
průhledných a také tak pevných tabuli, jež
nelze žádným kamenem rozbiti, kdežto sklennik
České spořitelny zatemněn z vnitř hustým ná-
těrem. Je to sám tisk kasina, který rozbijí
sklenník České spořitelny a zjednává tak dovniti
pohled, který dává tušiti aspoň část pravdy. Na
místě kritiky výkazu Městské spořitelny bylo
by nás těšilo neskonale vlce, kdybychom viděli
v »Bohemii« aspoň výkaz věnování, jaké učinila
Česká spořitelna v posledních létech na německé
české účely, aneb aspoň za poslední rok. Doufáme,
že nám pověstná »Bohemia« ještě vyhoví, pakliže
neposlavi se vedle »Prager Tagblattu« mim
náš dostřel, jako válečná lod přinucená k umik-
nuti, neboť jedině tak může České spořitelně
aspoň passivně prospěti.
K jakým mizerňoučkým pomůckám utiké
se haasovská politická »minuce«, vysvitá z je
jího tvrzení, že naše výstraba k venkovským
vkladatelům, aby si dali pozor na ústa pře
*genty provokatéry dobrovolnými i z povolání
vzala původ z bázně, aby se výpovědmi venko-
vanů nepřišlo na stopu původců runu na Če
skou spořitelnu. Takovéto směšné námitky uka
zují nejpádněji, jak nekonečně tíže než Česke
spořitelny dotkl se prst boží hlav za »Bohemiie
myslicích a že se u Haasů skutečně již dostal
na dno svě zásoby rybího tuku. Vždyť, probůh
prý již mají pořadatele, čí vlastně pořadatelku
celého runu, rozesilatelku všech těch nespočet
ných telegramů a dopisů na všechny české vkla
datele na venkově a aranžérku vyzvednutí 22
již millionů z České spořitelny. Listy přinesly
včera její jméno, jest prý to nějaká bol
nářka, která neumí číst ani psát. Nešeházalo by
než aby zejtra vypátrán byl nejvlastnější osno
vatel a ten aby byl hluchoněmý!
Naše výstraha ke vkladatelům má velic
vážné a opravdové pozadí. Cheeme obecenstvo
vyvarovati a zprostiti obtěžování se strany úřadů.
kteří tak ochotně propůjčují se rozkazům vi-
deňské »N. Fr. Presse«, vyzývající k výslechům
vkladatelů u spořitelny své peníze vybírajících.
Přihodilo se, že jistý úřadník u vysokého úřadu
vynikající místo zaujímajícl, byl navšliven stráž-
níkem v plné zbroji, který mu doručil obsllku
k policejnímu ředitelství na deset a jeho choli
mimochodem řečeno mladé matce s nemluvně
tem u prsou, na jedenáct hodin druhého dne-
Noc v této domácnosti ztrávena v největším
rozčilení, jevicím se zvlášť neblaze na choti
úřadnikově.
Při výslechu bylo obeslanému úřadník
sděleno, že policie nechce na ném nic víc vědět.
než kdo jej — po celém týdnu poplach
— navedl, aby si své vklady z České spořitelny
vybral. Když prohlásil, že si peníze vzal, po-
něvadž je v České spořitelně nechce míti, bylo
mu řečeno, že může jíti domů. Takhle upev-
ňují »aprávní úřady« podle vyzvání »N. Fr
Prese« otřesenou důvěru v Českou spořitelnu
Na stěstí je tu ještě orgán sociálně-demokratický.
který se přiznává k svým bezpečnoslním služ-
bám docela veřejně. Vypravuje aspoň zcela ote-
vřeně, že na svou pěsť zahájil pátrání po roz-
šiřovatelích těch jistých pověstí. Red. Myslivee
a jiné již šťastně dostal k výslechu, nejnověj
objevil novou stopu — jistého ma gistrátního
úřadníka, jako vítězoslavně sděluje, což mu
»Bohemia« radostně kvituje s výkřičníkem v zá-
vorkách, patrně to zvláštní, prozatím ideáln
odměna za jeho privátní — přičinlivostl
Co by nám bylo se strany »Bolemie« ve
lice vítáno, když už s námi chce polemisovat
aby nám laskavě sdělila, jak z 99.000 K v so-
botu do České spořitelny vložených udělale
3,099.000? Toto vysvětlení nám zůstala včere
dlužna!
Leč vzdor všemu dostoupila číslice vybra
ných vkladů, máme-li věřiti zprávám Českou
spořitelnou doznaným,
22,380 919 K
#14
alto_textblock
#14
.
Z Chebu, 2. března. Orgán všeněmeckého
poslance Hofera vyzývá Němce, aby vzhledem
na »run« proti České spořitelně v Praze vypo
#15
alto_textblock
#15
věděli své vklady ze všech spořitelen, jež se
nalézují v rukou českých.
Čeští dlužníci „České“ spořitelny
Pan dr. Pergelt a po něm pan dr. Urban
uváděli, jako jeden z hlavních trumfů proti če
skému stanovisku k „České“ spořitelně, že češt
lidé jsou dlužníky této spořitelny. Jakýsi ně-
mecko-nacionální hlas pak ochotně dodával
„Což o to — kde se bere, tam jsou vždy př
tom!“ Pan dr. Urban a p. dr. Pergelt pokládaj
tedy okolnost, že „Česká“ spořitelna půjčuje na
dobré české hypotéky — a o tom není pochyby
že co do českých dlužníků byla zachovávána
krajní opatrnost a přísnost — za dobrodiní, pro-
kazované českému lidu. Snad je to dle německo
nacionální logiky dobrodiním, když ústav české
vklady půjčuje na vyšší úrok, než sám platí, če
ským dlužníkům a výnosu těchto českých peněz
užije na německo-nacionální účely! Každý zna-
lec věci pánům vysvětli, že hypoteční dlužníei
jsou hlavní ukládací oporou spořitelen a na-
svědčuje to také bilance „České“ spořitelny, dle
které má uloženo na hypotékách okrouhle 148
mill. K, tedy asi polovinu peněz, které spravuje.
Právě nepoměr mezi penězi, uložení hledajícími
a mezi poptávkou je hledající, nabízející jistotu
hypotékou způsobil, že obchody řady peněžních
ústavů nebyly takovými jako dříve. Bez českých
dlužníků nebylo by tedy možno, aby „Česká“
spořitelna vydala tak úžasné sumy na německo-
politické účely, v pravém opaku ke svým
stanovám. To je přece jasno každému, kdo
jen trochu myslí, že z peněz, uložených spoři-
telnou v 4% cenných papírech, valně zisku ne-
plyne, má-li spořitelna platiti vkladatelům 3 1/4 až
45. Zdrojem výdělků jsou jedině kapitály, vlo-
žené na 4 1/4—5 zúročení na hypotékách. Zde
je difference úroková mezi vklady stran a ulo-
žením ústavu největší a tedy i zisk nejvyšší.
Že na to vše pánové nepomyslili, ňepřekva-
puje, co ale překvapuje, že uvedené své výroky
učinili speciálně dnes, za tak laciných pe-
něz. Ovšem: pan Pergelt o tom snad neví
pan dr. Urban snad nemusí věděti. Možno, že
proto, poněvadž je členem ředitelstva „České“
spořitelny. Předhazuje-li se českému dlužníku
„České“ spořitelny, že mu vlastně spořitelna pro-
kazuje dobrodiní, přijímajíc úroky, placené jím
z kapitálu, bezpečně zajištěného, jest přece
snadno možno, že si tento dlužník prohlédne
kursovní lístek. Jen přehlédne a vidí, že dnes
slojí 4% zástavní listy České hypoteční banky
K 100.25 (v položce zboží dokonce znamenají
101.25, na doklad, že trh by snesl značné
množství papirů těchlo a že je hledá), t. j., že
možno si dnes u Hypoteční banky
království českého opatřiti pe-
nizeza 4%, tedy o 1—1/4% levněji než
u „České“ spořitelny. Tak vypadá
„dobrodiní“ „České“ spořitelny v rámci trhu,
Ale český dlužník, roztrpčen výroky pana
Urbana, který je přece kusem officiálního před-
slavenstva „České“ spořitelny, informuje se blíže
a dozví se o zákonu ze 26. prosince 1893, kte-
rým se povolují jisté úlevy poplatkové. Tam se
doví, že v tom případě, když konversí —
ieizích pohledávek — na Hypotečníban-
ku zmenší se úrokové břemeno alespoň o 1/4 %
jest celá akce konversí poplatku prosta, vyjímaje
kolek 1 K na každý arch žádosti. V návodech
služby Hypoleční banky král. českého doví se
český člověk, že mu banka dá k disposici potřeb-
ně formuláře a udělí příslušné pokyny a že měně
majetným stranám obstará veškerou práci (i pro-
vedeni knihovní) sama, za pouhou náhradu hoto-
vých výdajů (kolků). Na to pan dr. Urban za-
pomněl, že stačí, aby český hypotékární dlužník
„České“ spořitelny prostě se obrátil na Hypo-
teční banku, vyžádal si potřebné informace, opa-
třil doklady a takto konversí svého dluhu u „Če-
ské! spořitelny na Hypoleční banku, z is k a
ročně úsporu 1/4—1%% úrokové sazby
Na to páni zapomněli ještě, že se tím zároven
dostane českému kapitálu, uložení hledajícímu
výhodného objektu ve zvýšené nabídce zástav
ních listů.
Tak vypadá tedy „dobrodiní“ „České“ spo-
řitelny, českým dlužníkům prokazované. Tohoto
, dobrodiní“ mohou se tím spíše zhostiti, protože
jde — alespoň u českých dlužníků, ke kterým
ohledů nebylo — vesměs o hypotěkární dluhy.
skýtajících záruku, která je podmínkou výpůjčky
u Hypoteční banky.
V tom, jak nesmyslně hájí pánové svou do-
ménu v „České“ spořitelně, jest nejlépe jasna
neudržitelnost její. Konec konců i dlužník dá
třeba za stejných podminek před-
nost ústavu, o kterém ví, že za ním
stojíněcovícenež — 45 německých
agitátorů.
#16
alto_textblock
#16
Ochrana „České“ spořitelny
trestním zákonem.
(Z kruhů právnických.)
Ve středu dne 25. února přinesla „Neue
Freie Presse“ článek: „Pachatelé runu před
trestním zákonem“. Podepsán jest plným jménem
professor Alex. Löffler.
Motivem jeho jsou poměry v „České“ spo-
řitelně a vyslovuje se tu podezření, že útok byl
uměle zosnován. Pan autor článku pokouší se
najíti na pachatele co nejtěžší paragraf trestního
zakona. Po několika jiných návrzích uspokojuje
ho § 87. s trostem v § 88. obsaženým, Aby i co
do kvantity potrestaných mohl býti spokojen, ci-
tuje i 8 5. o spoluvině a účastenství a § 212,o
zúmyslném nebránění zločinu. Ibned také ko
manduje úřady bezpečnosti, aby jeho výklad při-
jaly a z dosavadní nevšímavosti se protrhly.
Je to ovšem obzvláště mohutný cit pro po-
rušené právo, avšak neměně obdivuhodný jest
výklad § 87.
Pan professor cituje z § 87. (zároveň na-
hrazuje odkaz na 8 85. lit. b) vypsáním přísluš-
ného textu): „Zločinu veřejného násilí se do-
pouští, kdo jekýmkoliv zlomyslně předsevzatým
#17
alto_textblock
#17
jednáním nebezpečenství pro vlastniciví ve vět-
ším rozměru přivodl.“
Tedy nutno z toho si vyvodit, že si před-
stavuje všecky ty, kdo vklady zlomyslně vybírají,
kdo je k tomu svádějí, kdo tomu ze zlomyslnosti
zabrániti opominou, jako zločince.
Z toho by mohla nastati persekuce, důstojně
se řadící ku pobělohorské, neboť takto § 87.
může se široce applikovati na všecka jednání.
jež sice ku přímému poškození věci nesměřují,
z nichž však nebezpečí takového poškození vze-
jiti může.
Ale slovo vlastnictví, „Eigenthum“, v § 85.
jest kamenem úrazu toho výkladu. Jím rozumí
se věci hmotné a nebezpečí, že budou mecha-
nicky neb chemicky porušeny, což na tento kon-
kretní příklad applikovati jest nemožno.
Na důkaz cituji nález kas. s. ze dne 25.
října 1878 č. 181. Tam se praví: „Pojem vlast-
niciví dle § 353. o. z. zahrnuje všecky hmotné
i nehmotně věci a dle § 252. o. z. nejsou ani
práva z toho vyloučena. Tento o. z vyslovený
pojem vlastniciví nemá však v tr. z. místa, poně-
vadž tr. z. užívá obyčejně takových výrazů, které
obyčejné mluvě odpovídají, dle které „vlastni-
etvím“ jen hmotné věci se vyrozumívají. Že však
slovem „vlastnictví“ jen limotné věci se ozna-
čiti měly, pro to mluví také vzník oněch ustano-
vení, která jsou generalisováním trestních norem
o poškození předmětů, dřívějším zákonodárstvím
speciálně vyjmenovaných a že ještě nyní v § 85.
a následujících paragrafech tr. z. poškození jed-
notlivých věcí, na př. při dráze, při dolech, na
telegrafu atd. zvláštní zákonná ustanovení mají.“
To dostačí k ukázce nesprávného užívání
§ 87. na tento případ.
Kdyby bylo možno tak laxně zákony si vy-
kládati, tu bychom mohli přejiti k § 93. a vy-
ložiti, že „člověk“ jest též osoba právnická, jako
na př. české království, a třeba by to mělo za-
jímavé výsledky
Proto asi zůstane také jen zbožným přáním
požadavek „Neue Freie Presse“, by každý vkla-
datel byl před soud postaven a tam vyslýchán
o příčinách, proč své vklady vybírá, kdo mu
k tomu radil atd. — neboť i v Rakousku plati
snad ještě aspoň zdání zákonů.
#21
alto_textblock
#21
O návalu vkladatelů v „České“ spořilelně vkla-
datelé z venkova odnášejí si domů vzpomínky a za-
žité dojmy takově, že zkazky o nich do několikátého
pekolení potrvají. Jeden bodrý venkovan za čerstvé
paměti zažité dojmy hleděl vystihnouti písemně a
takto je svým přátelům vyličoval. „Ničeho u nás ne-
věděli, co se děje s Českou spořilelnou, až taprve když
jsme četlí noviny, z nichž jsme se dověděli, žc mnoho
lidí přichází vyzvedovati peníze. Ani jsme o tom ne-
uvažovali, jestli se tam staly nějaké nepořádky, nebo
jestli je ústav bezpečný. Povídali jsme si: Kdyžsi
jdou pro peníze jiní, půjdeme taky! Sebral jsem
knížky s obrázky sv. Jana a sv. Václava a jel jsem
do Prahy. Z nádraži po 9. hodině večerní rovnou k
spořitelně, abych poznal ráno cestu. K nemalému po-
divení nalezl jsem tam asi 50 lidí, mužů i žen,
v klubko stlačených a ke vralům přitulených. „Jářku,
už od tedka?“ Vysvětlili mně, že už čekají tři dny
a poněvadž marně, že teď budou čekat třeba ještě ui
dny, ale z místa že se nehnou. To byla situace na po-
váženou. Zapálil jsem si tedy a přidám se ke klubku
Bylo 10 hodin v neděli v noci a klubko rostlo. Pra-
žané chodili okolo nás a divili se, že to chceme vy-
držet až do rána. „Lidičky, vždyť zde zmrznetel“
předpovidal nám kdosi, ale nám bylo horko. Zadní
tísnili se na nás, že nám pol vyslupoval na čele. Po
půlnoci my z prvních rad ani jsme zástup nemohli
přehlédnouli, jak vzrostl. Lidé chodili z hostincůa
divili se nám. Někdo nás litoval, jiný škádlil. Jeden
podnapilý byl policisty odveden. Do 5 hodin nám
čekání ještě ušlo. Vypravovaly se různé záložitosi
veselé i vážné a tak se čas krátil. Zástup, povídal
si lidé, už čítal přes tisíc lidí. A to byla tlačenice.
o jaké se mně nikdy ani nezdálo. Byli jsme k sobě
přitlačeni, že nikdo ani ruku nemohl pozvednouti.
„Prosím vás, nechte mně protřit oči,“ každou chvíli
někdo prosil a když se mu podařilo ruku pozvednouti,
musil polom zase prosit, aby mu uvolnili ruku dáti
dolů. Kousal jsem se do pysků, abych neklesl ze-
mdlením. Vedle mne stály ženy, které se modlily rů-
ženec. Mezi zadními řadami panovalo větší pohodlí.
poněvadž tam mohli se pohybovati. Párkáři dělali fam
dobré obchody. Ale k nám se nikdo dostati nemohl
a z nás nikdo neodvážil se ven. Kdo ohromnou tla-
čenici nemohl vydržet a vzdálil se, už si nazpět ne-
pemohl. V 6. hodin ráno v pondělí přišly nové prou-
dy. Bylo přiliv ten cítit jako mocnou vlnu. Brzo pří-
boj ten valil se ku přodu a za chvili opět do zadu.
Jakoby nás někdo kolébal. Potom přišla policie. My
byli všichni stlačeni u vrat a tam měla býti utvořen
široká ulička. Nikdo se nechtěl z místa hnouti.
Ovšem! Čekali jsme tam už 10 hodin a teď abychom
o místo přišli! Nastalo strkání a závodění. Ženy vý-
skaly a křičely, mužové lokty si pomáhali. Až jsem
cítil, jak mně žebra praskala a do smrti nezapomenu
na ty chvíle. Divím se, že jsem to mohl vydržeti.
Konečně se vyjasnilo úplně a nastala hodina vysvo-
bození. Dostal jsem se s prvním oddělením do spoři-
telny. Když jsem se z toho klubka dostal ven, na
schodiště, zdálo se mně, že mám nohy dřevěné. Kle-
saly pode mnou a já jimi sotva vládl. A potom ještě
jednou zažil jsem tlačenici, ale už mírnější. Ta byla
při odevzdávání knížek. Po 10. hodině dopol. dostal
jsem kupony, ale potom jsem klesl mezi jině na la-
vicí a uvažoval jsem o tom, jak se v člověku na-
boro tolik sily a odvahy. Po 5. hodině odpol. byly
mně vklady vyplaceny a po 19hodinných hlubokých
dojmech opustil jsem špalírem strážníků spořitelnu.
Ze zástupu před spořitelnou sotva 700 osob bylo
včera vpuštěno do dvorany spořítelny a těm vydáno
celkem 1480 kuponů a obnos okrouhle 1,500. 000 K
Dokud bylo policejní opatření před spořitelnou, do-
tud naplněn byl chodník u spořitelny i u novoměstské
strany Ferdinandovy lřídy. Když pak po 1/41. hod.
odpol. vpuštěn byl do vnitř poslední oddíl vklada-
telů, policie byla odvolána do kasáren a lid se pak
rozešel, Ve dvoraně trvalo odevzdávání knížek do