Vyfhazi kaf.íK «lei» mimo po neděli » airétkn. Pŕedpláoi m v adminislraoi Ostrovní o 11co óim. »fVOK-ii. v Ртам: • p«»Al*u: aAvičné — il «о кг 1 cl 26 kr. ttrrtletné .... i ш 70 , 3, 76 , celoročné 10 „ 80 , 15 , — . Jednotlivá ólela po 4 kr. Za donUenl do domo méslèné 10 kr.

CECH.

r>OF»iant frankované a podrpeaaé přijiai red. micce ▼ Oftrovni ulici ě. 1608-П. RukopisQv nevrarime a uepodepaaaýck nedbáme. HEKL АЛ1А C E nesnpečeténé poaýlány bndtei nefraa* kován j. Inierity požitáme co n^lam^L

Cielo 239.

V Praze, ve éfvrtek dne 13. rijn« 1881.

Roènik ХШ.

Žádám* zdvořile ony pány předpla tle, kteři doposud předplatné рн»

vážnost a vyhnala tovaryše i mistry z titele, kteři doposud předplatné pro ótulné dílny domácí do židovy fabriky, étvrté étvrtletí nezaslali, by v nei bii že Neobmezeným pak uzavíráním sfiatkft man* přišticb dnech si neobtéžovali, nám je želských vychovány celé legie pochyb zasiati.

mora natržena, oardce naplněno speklou krví; brightická nemoc ledvin. Po sekci byla mrtvola balsamována, oblečena do uniformy tajného rady a položena do nádherné mramorované kovové rakve. Po té přenežeua mrtvola do cáln, kdež «Mžen katafalk, steny a podlaha potaženy jsou

Úkol snah konservativnlch. Kdykoli došla z Ruska zpráva o novém vražedném pokusu nihilistů, povždy doporu-

k tomu ani mnoho příležitosti, jsou exotické květiny ze schônbrnnnské zahrady ; Však i menši akce podnikal beze hlukn V celku nad ni bobatý aksamitový, stříbrem vyšívaný řídil se programem, proneseným na delegaci dne baldachýn. U nohon mrtvoly jsou na sameto- ' 27. ledna m. r., jehož vrcholem byla věta dějových­ tabnretech v pravo baronek! koruna, v levo pisce Muliera a sice: .Velikým naučením svě- neboitíkovy řády. Mezi tabnrety jest klekátko ' tových dějin pro každého státníka jest nmirné* a kol něho 4 vysoké kandelábry, každý s lö'nost...“ Rozhodných zásluh získal si tim, io

ných existencí, jimž zase usnadněno moderními­ zákony, že mohou se svobodně potulo- vati, kde jim jen libo. Ovšem proti tuláctví již černým suknem. U hlavy a po stranách mrtvoly ! neposkytoval nyní vydávají se tu a onde zákony, avšak i tady odstmůují se dříve následky než příčiny.­ Všemi těmito moderními svobodami čovali evropští liberálové petrohradské vládě podkopána úc'a к autoritě vflbec a jimi také zavedení svobodomyslné ústavy, kteráž prý proklestěna byla cesta snahám podvratném jediné spasiti může ruskou společnost. — do nejširšícb vrstev společnosti lidské. Když ale došly zprávy o podobných zločinech Dá to ještě mnoho píle a práce než se ; až 22 svícemi. Světla záři také v kontech z jiných států, kde „svobodomyslné“- ústavy poškození toto opraví a opét se pomůže au-i lonu. — Odpoledne o půl 4 hod přijel srych- již dávno jsou zavedeny, nevédéli mudrcové toritám к patřící jim vážnosti. Kde až jsme i likera z Hradce Králové brigádník Haymerle, liberální žádné rady. a když i ze Spojených se octli, viděti lze také z toho, že po- bratr zesnulého a odebral se hued.do paláce Států, kde svobodomyslnictví v největším jest kusy, jakby se praktické křesťanství prová rozkvětu, došla zpráva o vražedném útoku na děti a dělnictvu pomoci mohlo, napořád té presidenta, tu konečně dospěly rozumy libé- měř jsou v posměch uvádény a hanobeny. I bylo. sdělováno, že mrtvola bude dovežena do rílní к úsudku, že prý „žádná vládní forma Liberální strany staví se proti podobným po | Frankfurtu a zde v rodinné hrobce uložena, nechrání před útoky na hlavy státu “ Má-li kusům, poněvadž se jimi podporuje vliv Nejnověji se ale zpráva tato vyvrací. Pohřeb býti úsudek tento správný, třeba ale к němu vlády, čehož ony si naprosto nepřejí. Míně- ! konali se bude ve čtvrtek o 2. bod. odp. na dodali, že tomu tak skutečné jest ale jen ním liberálnosti jest, že vážnost vlády co možná Ì ústřední hřbitov vídeňský.

„Nene fr Presse“ povídá a co již výše jsme uvedli. Orgány nntonomnf posuzuji celkem střízlivá situaci nynější. „Vaterland“ praví o zesnulém­ ministrovi : „Velkých činů nevykonal. Béb zahraničné politiky u všeobecném rozměru

zahraničných záležitosti. Pohřební vykonají v dvorním farním cbrámé.

obřady se Z počátku

za doby nynější, za doby, v níž nejrozší- ztenčovali se musí a že se tím svobodě újma řenějším časopisům' dovoleno jest hlásali boj děje, zmáhá li se ona. Proto jest jejich cílem proti každé autoritě a v první řadě boj proti parlameutární spůsob vlády, avšak slabé, co Církvi, která až dosud najbezpečnejším byla nejvíce obmezené císařství, císařství to z vůle strážcem všeho společenského pořádku lidu, nikoli z vůle Boží Teprve nyní, kdy na všech stranách roz- Všichni konservativci měli by to pova- poutány jsou zločinné vášně, kdy celá armáda žovati za svou přední úlohu, aby autor tu co dobře zorganisovvch ničemníků připravuje se možná sílili a zvelebovali К toma cíli nena- na veřejných schůzích к útoku proti veškeré pomáhá toliko mluvení a psaní, nýbrž a to společnosti lidské pomýšlejí vlády do opravdy hlavně statečné jednání. Především mají na prostředky, jimiž by potlačily čím dále vždy za svou úlohu i povinnost všichni, kdo tčšl

více se vzmáhající tento proud revolurní, jímž nakaženy jsou nejširší vrstvy obyvatelstva. Až do nedávna ale byly to tytéž vlády, kteréž samy nejvíce přispívaly ku vzmáhání se neblahého­ tohoto proudu. Ku správě států po voláváni byli do nedávna skoro výhradně jen mužové, kteříž „vynikali“ svobodomyslností, kteříž školu odloučili od Církve a ze ško odstranili náboženství bud docela, aneb ob- mezili jeho vliv na míru nejmenší. Řídili se při tom heslem, že „kdo má školu, ten má i budoucnost* — a společnost lidská děsí se již nyní té liberální budoucnosti! Vše nasvědčuje­ tomu, že mezi nejpřednějšími vládami evropskými pilné konají se porady o obme- zení snah podvratných, o vydávání politických zločinců a pod. Avšak na odstranění zla v jeho zárodku posud jen málo se činí ; jako vždy, tak i tady míří vlády výše než třeba. Jak málo učinilo se posud na úplné vyrvání školy z nepovolaných rukou liberál- nických, a přece — „kdo má školu, má i budoucnost!“ Ze školy pak třeba přejiti­ к rodině; třebs vrátili Církvi veškerá její práva, aby přísnou kázeů mohla vykoná ▼ati na nevěrných a pokleslých členech svých, aby bdíti mohla nad posvátností stavu man želského a života rodinného. Neblahý vliv na společenský život náš miýí také různé ty moderní svobody, zejmena svoboda živnostenská, svoboda vzhledem к uzavírání­ sňatků Ve starých řádech živnostenských­ byly pěstovány mnohé pěkné zásady pokud týče se úcty ku stáří а к dovednosti a pokročilosti v umění a řemesle. Nynější svoboda živnostenská osamotila jednotlivce úplné ; oloupila řemeslná umění o veškera

FEUILLETON. 1>Tad-plsiTrči. Rámohký román od W. ClarkaRuaaela. (Pokračováni.) Hlava dvacátá čtvrtá. V BUeamereaká ulici Donesl knihu zase na své místo a přistoupil­ opět к oknu. Uprostřed cesty, nékolik kroků v pravo, stála malá dívčinka я loutkou na ruce Rylo to způsobné robátko rusých, až na plece splývajících vlásků, jež chovalo loutku svou e mateřskou něžností a ji opět a opét hladilo.­ Dítě bylo к němu obráceno zády, tak že jí Holdsworth, jehož oči jako přičarovány na mstávě tkvěly, nemohl viděti do tvářinky. Když se najednou obrátila a hleděla pátravým­ zrakem po ulici na horu, objevila mu obličej, do něhož Bůh vtiskl ráz, jenž ne itaatného otce přinutil opriti se o zed, by besklesl na zem. VždyC spatřil svou vlastní viř v malém, — tvář to, kterou Dolly mi ovaia, prvé než mu neslýchané tilesné i duerni­ muky odňaly bujnost a statnou, mužnou kráw. Přitlačiv ruce pevné к spánkům, hleděl, tyž se byl ponikud sebral, zase upřeně na ftíté, po té kvapil к zvonku a zatahal jím 1 velikým chvatem Jadva tak byl učinil, již toho litoval. ,ebot obával se, že tou neprozřetelností vzbudí

se jakémukoliv postavení veřejnému, jako úradníci, důstojníci, nčitelé atd Jesti svátou povinností všech těchto mužů, věrné se při- čiňovati, aby vážnosti došla znovu všeliká autorita, především ovšem věčná autorita živého­ Boha.

К úmrtí bar. Haymerle. Oznámeno již včera telegramem z Vidně že císař následkem úmrtí zahrauičnáho ministra vrátil se ze Štýrska do Vidně Jeitě v pondělí večer zaslal odborntmn náčelníka Kallayovi následující­ telegram: „Přijedu zítra v poledne do Schčnbrunnn a prosím, abyste Mi tam podal zprávu. Událost tato hluboce a bolestné Mne dojala ; prosim, oznamte baronce Haymerlnvé vřelou Moji sonstrast, než bada moci osobné to néiniti. František Josef.“ — Včera v poledne přibyl tedy panovník do Schönbrnnnn, kdež přijal­ ihned odborniho náčelníka Kallaye, s nimž delšf dobo rozmlonval. O 2. hod. s poi. vydal se cisař na cestn do města a sice přímo do paláce ministeria věci zahraničních. Baronka Haymerlová očekávala císaře ve vestibolo. Císař podal jí rnbn a srdečnými slovy ji těžil. Na to vesel do komnat baronky, kdež pobyl asi 10 minnt a po té dal se dovésti do komnaty, kde vystavena jest mrtvola. V patrném pohnuti zahleděl­ se tu cisař ve tvář mrtvého ministra sepjal ruce к tiché modlitbě. Když odcházel, byly oči jeho zaroseny. Vrátiv se do hradu, odjel císař za cbvili do Schönbrnnnn Mrtvola ministrova přenežeua do většího saloon, kdež byla n přítomnosti fysika a mést komisaře Filipa­ od prof. dra. E. Hofmann» hodinn pytvána. Výsledek obdukce: ztučněni srdce, levá jeho ко-

podezření paní Parrotové Vždyť jí to muselo být velice nápadno, že má cizí dítě pro něho tolik živé zajímavosti. Hryzl si pysky a namáhal se ze vší síly, již v sobé mél, aby mírně vyhlížel, a když hostitelka jeho hned na to dvéře otevřela, pravil pevným hlasem a s nuceným úsměvem­ kolem rtů : „Je mi líto. pani Parrotová, že se skrze mne trmácíte. Jsem velkým přítelem dítek. Prosím, řeknéte mi, čí pak je tamto dítě?* Paní Parrotová přistoupila к němu к oknu odtušila hlasem, svědčícím že v otázce jeho nic neobyčejného nenalézá: „To je malá Nelly Hold-worthova, dceruška­ paní doktorové Conwayové.* „Ach tak !• zvolal Holdsworth „Je to můj miloušek Iя jala se paní Parrotová­ dále mluviti. „Já mám to dítě tnze ráda ; ona je ta jediná ze všech sousedských dítek, již ráda dovolím chodit do mé zahrady­ ; ty ostatní jsou příliš divoké a mají vždy hloupé nápady, když od nich člověk oko odvrátí. Nenacházíte také, že to děvčátko ako malá princezna vyhlíží? A jak pěkné drží svou loutku I Myslím, že čeká na maminku.*­ Paní Parrotová zaklepala na okno. Dítě se ohledlo, Holdsworth se ulekl a ustoupil nrok nazpět Na to zavolala paní Parrotová lolčičku. Holdsworth chtěl jí v tom bránit, ale hlas an selhal. „Ona už jde, pane Hampdene Já ji

O tom, kdo bade nástupcem zesnulého ministra,­ sdělnjf se celé řady různých zpráv. Ve Úkon pozornost vzbudila včera také ta okolnost,­ že kromě barona Kallaye přijal císař v důvěrném­ slyšeni také hraběte Taaffea. Vynikající jistý státník pravil prý včera vzhledem kn smrti Haymerlové: „V Rakouska nespočívá politika toliko na dvon očích. Každým spůsobem nebnde nástupce Haymerlův pouhým udržovatelem mleta Andrássyho.* Z kruhů dobře zpravených se sdělqje, že netřeba očekávali nyní podstatných změn n vnitřní či zahraniční politice. Nástupce Haymerlův jmenován bude po vyslyšeni předsedův­ obon ministerstev, Taaffea a Tiszy. Ve straně ústavověrné čilý panuje meh. Pohlavárové ústav&čtl namáhají se již nyní, aby opravili si poked možno situaci vo svůj prospěch a aby portefeuille ministra věci zahraničných „pojistili* některému ze svých lidi, anebo aspoň některému „příznivé smýšlejícímu“ Maďara. Rózami­ se. že všechny kombinace ve směru tomto json plané. Jaké napnuti panuje mezi ústaváky, o tom nejlépe svěděl následující zpráva : „Do včerejší soukromé schůze některých ústaváckých poslanců „n zlatého beránka* přinesl jistý vševěd­ zprávo, že zahraničným ministrem bade jmenován jeden z přednějších­ an t o n o m i stů v č eské šlechtě (Karel kníže Schwarzenberg) Zpráva roznesla se ihned po městě a způsobila mezi ústaváky veliký poplach.“ — Časopisy ůstaváckéjiž nyní proroknjl, že nástupce Haymerlův ve mnohém jiným půjde směrem, než dosavadní řiditel poli tiky zahraničné. „Nene fir. Presse“ zejmena oče kává, že příští ministr zahraniční jinak se bode chovat kn hraběti Taaffeovi, než činil to Haymerle,­ o němž praví, že ač prý nebyl vedle vnitřního svého přesvědčeni přítelem systému, Taaffeova, dal si jej přece Ubit. Podobně „D Ztg.“ připomíná, že „není nemožno, aby spor o dědictví Haymerleho působil na kolísavé posta vení vlády Taaffeovy a otřásl křeslem smiřova cibo ministra * — Stará „Presse* zase tvrdl, že Haymerle při svém nastoupeni úřadu byl se dorozuměl­ s hr. Taaffem a řídil se od té doby zásadou,­ že ani Slované nesměji býti tlačeni kn zdi. — Toto tvrzeni jest pravý opak toho, co

přivedu nahoru, když se vám líbí.“ A již byla pryč. Za chvilku se vrátila a vedla dítě za ruku, jež spatřivši bledého, vousatého muže, bázlivé se rozhlíželo. Zde vám, pane Hampdene, přivádím svou malou přítelkyni Nelly,“ pravila paní Parrotová a sehnula se, aby díté políbila. Nu, nestyd se, a podej tomu pánovi ruku, a ukaž mu svou hezkou loutku Však já ti řeknu, až půjde maminka okolo.* „Pojď ke mné, můj drahoušku, pojdi* volal Holdsworth hlasem skoro bezzvukým. Díté blížilo se к nému zvolna, několikrát se zastavivší a bázlivé na paní Parrotovou

pohlednuvši. Pa, pa!* povzbuzovala stará paní, „ tak bál, Nelly) Ten cizí pán ti

jakož vyškolený diplomat v pořádek uvedl za Andrássyho značně rozražený aparát zahraničné kanceláře Kdožkoli bode jeho nástnp- cem, nemožno přece žádným způsobem­ očekávati nějakých změn v naší zahraničné politice.*—„Tribüne“­ připomíná, že pro strana ústaváckou bade smrt Haymerlova vítanou záminkou к novým­ nájezdům proti vnitřnímu proudu politickému.­ „Kdo nyní převezme hodnost ministra zahranič.-ého, nalezne již hotový program jebol hranice ještě úžeji bndon vytčeny. Spatřoval-U baron Haymerle vodftko své politiky předevilm ve smlouvě berlínské, bode je n&stnpce jeho udržovat v témže rámci a na základě schůze gdánské, jež úplné shodě trojcisař- ské vtiskla pečeť, celému světu srozumitelnou.* Z ostatních rakouských listů siasi zminiti se o úsndkn „Pester L1 o y d n,“ kterýž plže mezi jiným : „Jesti to apřlmný, nelíčený ohlas zármntkn, kterýž nad úmrtím barona Haymerle ozývá se všemi zeměmi rakonsko-nberskými. Jeho smrt nemá, co by tn smiřovala, neboť Haymerle neměl žádných osobních nepřátel. I když jeho státnické schopnosti nebyly na stejné vyši s ušlechtilostí jeho srdce a jeho mysli, disino přece nad jeho hrobem uznati : Rakouský zahraničný­ úřad viděl již mnohého xnamenitého ministra odebázeti a přicházet!, avšak neviděl posnd žádného, kterýž by vlče byl prodchnut důležitosti svého povoláni jako Haymerle.“

Český sném. (Scli.T3.2e tle sátá,.) Dne 12. ř(jna. Za slabého účastenství zahájena schůze o 12. hod a sice sdělováním seznamu petic a došlých spisů. Spisy došlé: Zpráva školské komise o návrhu posi. dra. Čelakovského a sondr. na změnu §§ 40. a 41. zák. zem. ze dne 24. února 1873 ě. 17 o dohlídce к obecným školám. — Zpráva pttični komise к ě. 4 sn. v příčině žádosti­ redakci „Badonenost“, „Pravda“ a „Dělnické­ Listy* za zraženi tak zvaného objektivního­ řízeni ve věcech tiskových. — Zpráva téže komise к č. 2 sn. o žádosti obce Yysocké v příčině­ zamezení rozšiřováni krvolačnýcb románů. — Zpráva zem. výborn к jednatelské zprávě jednoty pro zvelebeni amèni hudebního v Čechách­ za r. 1880. - - Zpráva petiční komise o petici zastnp. obecního a dobrovolného sboru hasičského v Branné, aby vydán byl zákon, jimi by společnosti pojišťovací donneeny byly, aby sborům hasičským súčastnivšim se v zachráněni­ majetku pojištěného, daly náhradu. — Zpráva školské komise к ě. 120. sn. o petici

kdož neu řekni mu

П by se blíží. Bud hezké, spůsobné díté zdvořile dobrý večer * Holdsworth vztáhl raku & Nelly dodavši si srdce, přistoupila až к nému ; on poklekl na kolena a přivinul ji к sobé. V prvním okamžení nebvl v stavu ani slovíčka ze sebe dostati. Bylo mu, jako bv měl vděkuplnou spanilost té détské tváře plnými­ tahy do sebe vsáti; slastiplný pocit troudil jeho tělem, když však prsty jeho ma- inkou ručku objaly, tu šel najednou studený mráz po všech jeho údech. Práhnul, po tom, by to malé poupátko srdci přivinul, rty přitiskl na růžová ústě

čka a slzy volně po tváři kanouti nechal. Ach, a nesměl tak učinit! „Jak pak se jmenuješ, mé zlaté díté ?* „Nelly,“ odpověděla maličká, držíc se co možná daleko a dívajíc se mu s úžasem do obličeje. „Nelly ? A jak dále?“ ^Nelly Hodwort“ , Šlo mu to náhle &ž kostmi, když vlastní jméno jeho těmito dětskými rty pronešené sluchu jeho se dotklo. „Dáš-li pak mně hubičku, Nelly?* Vyšpulila ústa a on ji políbil. „Jaké to pěkné vlásky máél* zašeptal s takovou vroucí něžností hlasu, že se paní Parrotová náhle obrátila à tázavé na něho pohledla. „Já mám tnze rád déti. Snad mne to dévčátko často, hodně často navštíví,* pravil« by paní jednání své vysvětlil. „Zajisté, pane. to ona ráda učiní. Ne- ní-liž pravda. Nelly?* Nelly přikývla. ,,. \ „Jak pak jsi stari, me srdíčko?* „Čtvry leta.“ „Od koho pak máš svon hezkou panno?* „Od maminky. ^ „Musíš mi tu pannu Částmi přinést, potom­ budeme všichni tři dohromady čaj pití; slyšíš, a napo tom budem hráli „na společnost*,­ a podívej se jen, co tu pro tebe mám. Lesklý šilink Za ten můžeš své panně koupit­ slunečník.