#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 232. ze dne 26. srpna 1903.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Vylákané dědictví. Tajemná afféra vylákání
dědictví ve velkém slohu zaměstnává státní zastupi-
telstvo berlínské. Jde tu o mladou vdovu tajného
komerčního rady šl. Zimmermanna, jež uprchlas
magnetisérem Willym Reichelem, známým v nejlep-
ších kruzích berlínských. Je to týž »professor«
Reichel, jenž svým magnetickým léčením vzbudilv
Berlíně značnou pozornost a hrál též roli v procesu
známého media Volesky Toepferovy, jež později ze-
mřela v Americe. Nebožtík tajný komerční rada šl
Zimmermann oženil se ve věku šedesáti pěti let se
svou posavadní hospodyní. Byla o 40 let mladší
než on a známá krasavice. Stížena chorobou ža
ludku dověděla se od rady zemského soudu Ehmka
náhodou o domnělém léčení magnetiséra Willya Rei-
chela. Ačkoliv ji rada Ehmke důtklivě zrazoval, vy-
hledala šl. Zimmermannová přece r. 1895 Reichela
a dala se od něho delší dobu léčit. R. 1901 zemřel
šlechtic Zimmermann a ustanovil vykonavatelem své
závěti svého přítele, radu Ehmka. Mezi Reichelem
a Ehmkem vznikly později neshody, způsobené dů-
věrným přátelstvím šl. Zimmermannové s magne
tisérem. Při pořádání pozůstalosti obvinil vykona-
vatel závěti šl. Zimmermannovou, že odcizila z pozu-
stalosti více než 4 milliony marek. Reichel a šl.
Zimmermannová v odvetu za to obvinili radu
Ehmka z neuvěřitelných věcí. Podali na něj
trestní udání u státního zastupitelstva a docílili
vskutku, že proti Ehmkovi zavedeno řízení na od-
nětí svéprávnosti. Během procesu měl býti rada
Ehmke odevzdán do ústavu choromyslných, aby byl
pozorován jeho duševní stav. Afféra tato je tak po-
divná, že ministr spravedlnosti uznal za dobré, vy-
žádat si akta o této skandální historii, aby prozkou-
mal, bylo-li vůbec příčiny pochybovat o doševním
stavu vykonavatele závěti a na čem se zakládá
tvrzení rady Ehmka ve příčině millionového zpro-
nevěření. Šl. Zimmermannová a pan »professor«
jemuž za značnou sumu opatřila také titul baronský
adopcí, meškají zatím již v Americe.
= Edison o telegrafu a telefonu. Z Nov. Yorkn
dochází zpráva o dvou výrocích Edisonových v pří-
čině telegrafu bez drátů a o psacím přístroji ve spo-
jení s telefonem. Edison prohlásil, že je nemožno,
aby se Německo mohlo pokusit rušiti Marconiovu
telegrafii bez drátu zřízením zvláštních zachycovacíeh
stanic. Naopak prý telegrafování zjemnělým zladěním
přístrojů bude úplně bezpečné a záhy bude možno
telegrafovati 500 slov za minutu přes ocean. —
Druhý výrok Edisonův týká se doplnění Edisonova
telefonu a fonografu zařízením, jež přijímá mluvené
slovo, automaticky je zaznamenává a může je opa-
kovat jak písmem, tak zvukem. Konal by tedy tento
přístroj službu stenografa i písaře na stroji.
= Zajímavý nález mincí. V Audiernu, v depar-
tementu Finistěre, nalezen při přestavbě domu, nále-
žejícího bývalému lékaři námořnictva z Brestu po-
klad, jenž vzbuzuje pozornost nejen svou hmotnou
cenou, ale i po strance technické. Nalezeno několik
stříbrných prutů a stříbrné mince, ražené zvláště za
Ludvíka III. a Ludvíka XIV. Úhrnná váha nálezu
jest 58 kilogramů. Stříbrných mincí s hlavou Lud-
víka XIV. jest dosti značné množství, 900 tolarů po
#4
alto_textblock
#4
6 fr., 1800 po 3 fr. a 350 po 30 sous. Znázorňuji
Ludvíka XIV. skorem ve všech dobách jeho života
z r. 1643 jako dítě, z r. 1655 v době plnoletosti,
z r. 1660 jako muže s vlasem splývajícím až na ra-
mena. Z roku 1679 jsou mince dvojího rázu, z Pa-
říže a z Rennes. Roku 1683 nahražena královská
palma sluncem. Také v ohledu technickém jsou tyto
mince pozoruhodny, neboť naznačují dobu, kdy za
Ludvíka XIV. nahraženo lití mincí válcováním a ra-
žením na stroji. Předpokládá se, že tento poklad
byl skryt nějakým šlechticem r. 1709, tedy šest let
před smrtí Ludvíka XIV., kdy vydáno vyzvání krá-
lovské ke všem šlechticům, aby vydali svoje stříbro
k roztavení, by se odpomoblo panujícímu tehda
hladu. Ludvík XIV. byl první, jenž svoje stříbrné
náčiní vydal k tomuto účelu.
#5
alto_textblock
#5
= Pěkné platy. Jedno z nejlépe placených mís
při obecní správě ve Velké Britannii jest uprázdněno
úřad městského účetního v Glasgowě. Město toto,
jakožto vzor moudré a prozíravé správy dává též
ostatním obcím příklad pokud se týče placení služ-
ného svým úřadníkům a platí svému městskému
účetnímu 3500 l. st. ročně. Posavadní majitel tohot
místa, sir James Marwick ovšem městskou správu
Glasgowa povznesl na nynější její výši. Když ser.
1873 uvázal v úřad, stanoveno jeho služné na 2500
1. st., pozvolna mu zvyšováno až na 3500 I. st.a
nyní odchází na odpočinek s pensí 2500 1. st. I v sa-
mém Londýně jest jen málo tak výnosných úřadův
v obecní správě. Náčelník okresního zastupitelstva
Jondýnského má toliko 2000 1. st. služného a musíme
hledati u bohaté korporace londýnské City, abychom
nalezli služné značné výše. Lordmayor ovšem, jenž
má služné 10.000 l. st., potřebuje tuto maličkost, aby
uhradil náklady prvního dne své vlády: na zastaralý
průvod lordmayorský a obvyklý banket. Ale městský
»ruorder« nemá takovýchto povinností a může klidně
strávit svoje služné 4000 I. st. Co se týče městského
účetního, nezadá Londýn ničeho Glasgowu: jeho
služné činí rovněž 3500 1. st. »Common Sergeant-
má 2500 1. st., syndikus City dostává 2250 1. st., »re-
membrancer« doslovně »upomínatel«, jehož úřad nedá
příliš mnoho práce, dostává 2000 l. st. Vedle toho
jeví se platy hlavního kontrolora 1750 a náčelníka
policie 1500 1. st. skorem chudobné. Náčelník policie
jest toliko v čele policie pro samu City. Ostatně
Londýn má svoji »Metropolitan Police«, jejíž náčel-
ník má roční služné 2500 1. st.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
Dne 21. srpna 1903. Bauerová Marie, poslu-
hovačka, 70 roků, 601-VII. Ženíšek Bohuslav, syn
obchodníka, 18 roků, 387-I. Jelínkova Soběslava,
dcera typografa, 10 měsíců, 1547-II. Cabálek Jaroslav
syn obuvnika, 11/2 roku, 1639 II. — U milosrd-
ných bratří: Pták František, kovářský pomocník,
64 roky. — Ve všeobecné nemocnici: Týce
Václav, opatrovník v ústavu choromyslných, 25 roků.
Kopřiva František, obchodní příručí. 23 r. Chrpova
Božena, dcera truhláře, 10 roků. Boušová Alžběta,
manželka posunovače na dráze, 39 roků. — U mi-
losrdných sester: Chlupatá Rosalie, manželka
zedníka, 68 r. Šittlerová Kateřina, manželka tiskaře,
41 rok. — V chudobinci: Procházková Marie.
vdova po dělníku, 82 roky.
#7
alto_textblock
#7
Král.české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
#8
alto_textblock
#8
Ve středu 26. srpna.
#9
alto_textblock
#9
256. hra v předpl.
(4. čtvrtka.)
Cyklus českých oper V. — Po 12.
Pád Arkuna.
Zpěvohra o předehře »Helga« a o 3 dějstvích »Dar-
gun«. — Slova od Anežky Schulzové. Hudbu složil
Zdeněk Fibich. Dirigent Karel Kovařovic. Režisér
Robert Polák.
Helga.
OSOBY: Gunar, R. Polák. Helga, jeho dcera, M. Ku-
bátova. Absalon, B. Benoni. Dargun, jeden z kněží
a bojovníků Svantovítových, V. Kliment. — Místo
děje: Sídlo Gunarovo v Dánsku. — Doba: Kolem
roku 1148.
Dargun
OSOBY: Dargun, velekněz Svantovítův na Arkuně,
V. Kliment. Jaroměr, Rutan, synovci knížete Teti-
slava, Otak. Mařák, B. Pták. Radana, Rutanova
choť, R. Maturová. Dolen, kněz Svantovítův, Emil
Pollert. Absalon, biskup z Roeskilde, kancléř říše
dánské, B. Benoni. Margit, dcera Helgy, schovanka
Absalonova, M. Kubátova. — Místo děje. I. jednání:
na břehu mořském pod Arkunem. II. jednání: bu-
kový les na Rujaně. III. jednání: vnitřek chrámu
Svantovítova na Arkuně. Doba: v létě roku 1168,
Po prvním dějství »Darguna« přestávka.
Po prvním dějství »Darguna« přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec o 3/411. hod.
#10
alto_textblock
#10
Lidové divadlo „ Urania“ v VII. části Prahy.
#11
alto_textblock
#11
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
#12
alto_textblock
#12
Ve středu 26. srpna.
Začátek o 7. hod,
Po čtvrté: Sedm havranů.
Velká výpravná romanticko-kouzelná báchorka se
zpěvy o 7 obrazech. Napsal E. Pohl. Přel. J. Vrch-
lický. Rož. F. Šípek. Dirigent E. Stary.
Konec před 10. hod.
#13
alto_textblock
#13
Aréna na Smíchově (blíže Palaokéh
mostu).
Ve středu 26. srpna.
Začátek o 7. hod.
Cyklus frašky XX.
19237
Pohostinská hra pí. Mař. Zieglerové.
Božská Yvetta.
Vandeville o 3 jedn. Dle Laufsova »Plukovníka Pam-
pertona« pro české jeviště upravil a scenoval Josei
Kubík. Rež. Josef Kubík. Dirigent Jar. Hess
Denní prodej lístků nalezá se u knihkupce p. Urbánka
v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smí-
chově »u Libuše«.
#14
alto_textblock
#14
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vaesrantoh
Ve středu 26. srpna.
Začátek o 7. hod.
Lidové představení za poloviční ceny.
Po osmé: Jan Hus.
19226
Dramatická báseň o 5 jedn. od J. K. Tyla.
#15
alto_textblock
#15
280 —
#16
alto_textblock
#16
277
#17
alto_textblock
#17
všude vysílány hlídky; sbory, střežící vládní sklady, byly
zdvojnásobeny; trojnásobná stráž dnem i nocí střežila pa-
láce faraona i adona a konečně byl co nejpřísnější dozor
zřízen nad chrámy.
Za těchto poměrů nebezpečí, jež hrozilo Josefovi od
spojení Armaisa s Hišelat, zdvojnásobilo se a to tím spíše,
že spojení toto bylo blízkým uskutečnění, pokud mohl
souditi dle nahodile vyslechnuté rozmluvy Asnat s je-
jím bratrem, z níž seznal, že princezna i Armais ko-
nečně se dohodli a že po návratu tohoto z Heliopole
mladí chtěli při první vhodné příležitosti promluviti s Apo-
pim a vyprositi si jeho svolení.
Josef usoudil, že Armais, dělaje rozhodný krok
chtěl především poraditi se s Potiferou. A Potifera v ka-
ždém případě mohl Apopimu nabídnouti kompromis, jenž
odstranil by všechny obtíže, s podmínkou, že farao pro-
hlásí za následníka trůnu manžela své dcery. Žrecové
ochotně připojí se k faraonovi, jenž vyšel z jejich středu
a s tím zároveň zmizí všechna spiknutí a všeliké zahrá-
vání si žreců s Taa III. K vůli tomuto účelu mohl Apopi
obětovati i kancléře, svou kreaturu, kterou mohl snadno
i zničiti. Takovým způsobem byl by Josef obětí na usmí-
řenou a národ, uspokojený ve své zášti, otevřeně vrátil
by se k panující dynastii.
Josef za příčinou tou pokusil se co nejdříve, pro-
vdati Hišelat za cizího korunního prince; avšak farao,
patrně za vlivu dcery, oznámil, že nechce se s ní roz-
loučiti. Tu v hlavě Josefově zrodila se myšlenka, vnuk-
nutá mu kdysi zesnulým otcem — myšlenka oženiti ses
Hišelat a zmocniti se trůnu, na místě toho, aby nechal
dosednouti na něi svého neiúhlavněišího nepřítele. Čím
#18
alto_textblock
#18
která její muž najisto učiní proti žrecům, upadla v zou-
falství. Duševní pobouřenost Asnat byla tak mocná, že
ani nepřemýšlela o tom choulostivém postavení, v němž
octla se před mužem, neopatrně mu vyzradivši, že vío
chystaném útoku.
Den příjezdu Josefova oslavován byl s královským
přepychem. Za svítání ve všech chrámech byly přinášeny
oběti; se skřípáním zubů padali žrecové tváří k zemi
před sochami bohů, děkujíce jim za to, že zachránili ži-
vot prvního hodnosty země a snad ještě nikdy nebyl tak
proklínán ten, jejž na rozkaz faraonův měli úřadně
oslavovati.
Sám Apopi osobně uvítal Josefa u chrámu Socheta
když adon se slzami radosti a vděčnosti v očích klesl
před ním a políbil zemi, farao ho zdvihl, objal ho jako
syna a dovolil mu příště líbati své nohy.
Po vykonaných obětech v chrámu Sochet Apopiv
průvodu svého kancléře vrátil se do paláce, kde pořádán
velkolepý kvas, jehož zúčastnil se celý dvůr a vynikající
hodnostové v městě. Po návratu domů Josef byl nucen
přijati ještě celou řadu deputací; teprve když nastal večer,
mohl vzdáliti se do svých vnitřních pokojů a přikázav,
aby za žádnou záminkou ho nikdo nevyrušoval, odeslal
všechny pryč. Josef z rány dosud úplně se nevzpamatoval;
rozčilení celého dne úplně vyčerpalo jeho síly. Bledý a
unavený ulehl na lůžko v kolonádě, čekaje na Asnat;
musila aspoň nyní přijíti, aby ho uvítala.
Avšak jeho čekání bylo marné; při nejmenším še-
lestu vyskakoval, domnívaje se, že zaslechne lehké kroky
Asnat a doufaje, že každým okamžikem objeví se v stínu
její štíhlá postava. Což pak ona, považujíc sebe za spolu-
vinnici žreců, neodvažuje se přijíti? Josef vyskočil, skoro
Želozný kancléř.
70