Strana 2. Číslo 242.

KATOLICKÉ LIETY

Dne 3. září 1900.

jiný, nežli řízení státu, ustava. (C. k. okr. hejtman přerušuje řečníka, jenž však za hlučného potlesku přítomných pokračuje.) Nezbývá proto, nežli abychom tento vídeňský parlament odstranili. Jak to učiniti, ukázali nám sami Němci. Davše nám příklad, sami vyloudili naši muziku v noci ze dne 8. června, kterou dojista všichni schvalujete. (Hlučný souhlas.) Nyní nám do- mlouvaji, abychom té své muziky již neopakovali. Ale co nám jest po vídeňském parlamentu? Bylo by politickým nerozumem, kdybychom jej zachraňovali a byli pro nic za nic povolnými! (Veliká bouře potlesku.) Posl. dr. Pippich (za stranu svobodo- myslnou): Táborový ruch nemá býti žádným pro- jevem radosti, ani snad chtivosti, abychom se poba- vili, nýbrž abychom si vážně uvědomili, co v nás jest, jaká jest naše síla a pak abychom seřaděni v je- den šik šli za jediným svým cílem. A cílem naším jest, vybavení veškeré národní síly české, abychom tíhnouti mohli k svobodě. Řečník vzpomíná pak vla- steneckého telegramu, který roku 1868 na první tá- bor na Košumberku zaslala »Omladina« z Prahya lituje, že nynější omladina na mnoze již vlastenecky nadšenou není. Na to cituje řečník slova díků, kte- réž po roce 1866 vzdával panovník svým listem, podepsaným v Chrudimi, načež volá: »Dejte nám jen rovné právo a spravedlnost více nic! Chceme docíliti zvláště vydání národ- nostního zákona na ochranu našich utlačovaných menšin. Dovoláváme se pro ně také škol a rovného práva jazykového. Je to však jen jedna část veškeré naší práce politické pro docílení naší samostatnosti. Chcemeť také provedení historického práva koruny Svatováclavské. Chceme proto řešiti jazykovou otázku v otázce státoprávní, své svébytnosti v zemích če- ských. A budeme jazykové otázky řešiti směrem, jímž bychom řešili svou nedílnost. Porážíme proto v první řadě nám škodící systém ústavácký, chtějíce tím zajistiti i pevnost mocnářství našemu. Jedinou zárukou budoucnosti našeho národa jest jeho svoboda a samostatnost. Chceme se domoci jimi svého vlast- ního kulturního a hospodářského vývoje. Ale mů- žeme toho docíliti jenom provedením našeho stát- ního práva. Z Vídně však nemůžeme čekati žádné nápravy. Také spojenci nám nepomohou. Po- moci si můžeme jen svým českým vzdorem. Jenom neústupností si zjednáme dosti respektu, něčím jiným nic! Ale zatím právě účelem musíme žádati na lidu českém nezištnosti, pevné charakternosti a podle po- třeby také nejkrajnější obětavosti. Věrni buďme vždy a všude jen sobě! Vytrvejme a jenom na této cestě vzhůru a ku předu! (Šouhlas a potlesk.) Red. Hrubý (ze sdružení zemědělc ů) Doznáno bylo již přede mnou, že centralismus nás dusí a proto pryč s tímto centralistickým systémem, kterýž jest v přímém odporu s naším státním prá- vem! Chceme svou vlastní kulturní a hospodářskou samostatnost a neodvislost v našem státě. Systém

** Vojenská tragedie. »Osservatore Romano píše dne 30. srpna: Včera ráno v kasárnách kara- biniérů v Cepranu stala se hrozná tragedie. Byv po- kárán karabiniér Mariani Carlo z Říma, zastřelil o 2 hod. odpol. puškou vlastního brigadéra Štěpána Pierazzoliho. Po té usmrtil se sám touž puškou. Smrt obou nastala ihned. Na místo činu se dostavily vo- jenské úřady a prokurátor královský, aby mrtvoly byly odklizeny. * Zastřelení poručíka Carduy na rozkaz Robertsův v Pretorii způsobuje v celém světě mnoho hřmotu. Co zavinil prý ubohý? Nic - než že milo- val »svou« vlasť, »svou« rodnou půdu atd. — Cordua ale není Transvaalčan, nýbrž žid z Ham- burku, který do Transvaalu přišel před třemi roky za rejbachem. Komplot proti Robertsovi nezosnoval z »lásky k vlasti«, ale ze špekulace. Nač tedy tolik křiku pro žida Corduu? Angličané vypudili z Transvaalu chor- vatské dělníky. Proto v Rakousku veliké rozčilení. Z Německa ne ve stavu válečném, ale v době míru vypuzují se dělníci čeští a polští, a musíme k tomu býti tiši!!! — Nyní vůbec kde kdo kouká na prsty Angličanům, kdežto Němce nechává celý svět řádit dle libosti. Však se to asi jednou vymstí. ** Porodila netvora. Milka, manželka mo- hovitého rolníka pravoslavného vyznání Alexa Filiro- víče v Pančevu, porodila dítě ženského rodu s psí hlavou a očima na vrchu hlavy, velikýma a hroz- nýma. Také ruce jsou velice nepravidelné, takže bylo ošklivo pohleděti na tohoto netvora. Bůh se smiloval nad ním a dítě po dvou dnech zemřelo. * Podmořské čluny válečné zavádějí se také v Anglii. Zkouška s prvním podobným člunem dopadla dobře. Člun může podplouti největšího obr- něnce a upevniti na něm torpedo s 500 librami střelné bavlny, jež vydá tolik jako 2000 liber prachu. Člun opatřen je dvěma takovými torpedy a rychopal- nými děly.

centralistický moří a hubí nás již po dlouhá léta, zů- stává týž a z Vídně valí se na nás vždy stejné ne- přátelství. Ale žádají za to na nás jen miliony, na nichž lpí krvavý pot českého lidu. Nejvíce pociťuje to náš zubožený lid selský. Praví se, že kdo platí, musí poroučet. Kdyby to bylo pravda, pak my, Če- chové, protože nejvíce platíme, musili bychom porou- četi v naší říši všem. Jako ve všem, zkracováni jsme i v ohledu ja- zykovém. A přece kdybychom chtěli býti spravedlivi k sobě samým, musili bychom na základě histori- ckých práv dovolávati se v české zemi českého ja- zyka státního. Než i přes to uvaliti chtějí na nás nestvůru do- rozumívacího německého jazyka, jinak řečeno ne- stvůru státního německého jazyka. Protestujeme proti tomu co nejslavněji a také co nejrozhodněji. Nesmí však zůstati jen při těchto našich protestech na tá- borech. Musíme po našich protestech také pracovati, jest potřebí skutků. Musí nás posilňovati při tom sebevědomí, hrdost, mužnost, odhodlanost a obětavost. Všecka naše budoucnost spočívá v provedení našeho státního práva. Každý ovšem musí se súčastniti boje za toto právo. Stůjme proto bez rozdílu stran svorně k sobě za tuto naši pospolitou a velikou věc. Vítěz- sví našemu: Na zdar! (Potlesk.) Na to chápe se slova spisovatel p. Turnovský (za stranu staročeskou). Řečník dovolával se slov v národní jednotě. Buďme si — pravil — vědomi tohe, že jsme přede- vším Čechy a jimi zůstaneme. Všecky naše kroky musí vésti jen láska k národu a jeho štěstí. Strojí se k tomu, že zatočí naším národem, ale při sám Bůh s národem naším nikdo nezatočí. Chceme býti a bu- deme strůjci svých vlastních osudů. Ale domůžeme se toho jen prací a obětí. Chtějí li vnutiti nám státní německou řeč, pořídili by jen Babylon. Také v Německu mají německou státní řeč a kterak že vede se při ní Polákům Ne, kdyby sebe více usilovali o to, -aby vhodili nám na krk takovou oprátku, nedáme si ji vnutiti. (Nikdy !) Zabráníme tomu a sám státní rozum nedo- pustí, aby uzákoněna byla státní německá řeč. Řečník prosí a vyzývá všecky věrné Čechy k další národní práci, obětovnosti a přičinlivosti. Ale kromě toho jest nám potřebí práce také drobné, ze které nesmí se vylučovati nikdo. Pro Ústřední Matici školskou a obě obranné jednoty musí každý Čech obětavě pracovati. Řečník obrací se za tou příčinou hlavně českým ženám a dívkám a prosí jich vřelými slovy, aby v domácnostech udržovaly starý poctivý cit vlastenecký a pracovaly na prospěch jmenovaného spolku a jednot. Upřímná slova starého zasloužilého vlastence doznala velikého souhlasu. Red. Klotáč (za stranu národních dělníků) promluvil velice účinnou řeč na obranu dělnictva, zastal se horoucně práva jazyka českého. Na konec šířil se hlavně o všeobecném přímém a rovném hla- sovacím právu, ve kterém vidí — dojista se mýlí — nejen zdar a budoucnost dělnictva, nýbrž i zdara budoucnost všeho národa. Po řeči dra. Sobotky, jenž promluvil za stranu radikálních, hojně ostrých výpadův učinil proti vládě a na konec také blouznil pro všeobecné hlasovací právo, ujal se slova red. Kratochvíl (za stranu katolicko- národní). Postavení řečníkovo bylo velmi obtížné. Ne snad proto, že četní řečníci před ním hojně již obsah předmětu jednání táborového vyčerpali, nýbrž hlavně proto, že bylo na mnohých stranách cítiti proti katolicko-národní straně až příliš na jevo dá- vanou — arciť že nespravedlivě — nepřízeň. Ale sotva že řečník promluvil několik vět, zaujal pozor- nost obecenstva takovou měrou, že mluvil pak za ne- utuchající pochvaly posluchačstva. Přineseme jeho řeč zítra. — Všichni řečníci drželi se až dosud v dopolední konané poradě daného slova, že nebudou napadati ani osob, ani stran. Všichni, jak řečeno, závazku tomu čestně dostáli. Výminku učinil pouze pan dr. Klouda, jenž promluvil jménem strany radikálně- pokrokové. Použiv patrně výhody, že vylosován byl za posledního řečníka — v pořadu řečníků bylo kromě dr. Pippicha, jako řečníka největší, tábor po- řádající strany losováno — přepadl neslušně a ne- zaslouženě stranu katolicko-národní, kterouž neustále nazýval stranou klerikální. Dr. Klouda věděl, že nikdo mu na jeho invektivy a narážky nemůže již odpověděti a proto spustil na celé kolo. Ale může býti ujištěn, že si tím nikterak neprospěl. I nej- důvěrnější jeho přátelé odsuzovali jeho beztaktnost a neslušnost. A hřímal-li dr. Klouda, že národ náš- musí býti pokrokovým a charakterním, nedej Bože, aby ta jeho pokrokovost a charakternost neštítila se zrušiti povinného závazku, jakož učinil on. Po nemilém tomto intermezzu navrhl p. Cejp, starosta okresu Vys. Mýtského následující resolucí: My, obyvatelé východních krajů staroslavného krá- lovství českého, shromáždění dne 2. září 1900 na tá-

boře na Košumberku, vzpomínajíce někdejšího lesku a slávy říše koruny české, blahořečíme před- kům svým, kteří jednotu zemí ko- runy české a práva rodného jazy ka našeho ve staletých zápasech proti úkladům a útokům nepřátel hájili a ubrá- nili. Toužíce sice po míru národů v našich vla- stech, jsme však přesvědčeni, že m ír tento může býti toliko na základě naprosté rovnocennosti a rovno- právnosti trvale vybudován, a proto rozhodně protestujeme proti všem snahám čelícím k zabezpečení nad- vlády německého kmene a roztržení království českého. Majíce dále v paměti, že ještě v XVII. věku byl jazyk český výhradným jazykem státním v našem království a že teprve obnoveným zříze- ním zemským jazyk německý byl povýšen jemu na roveň a že po všech útibcích v XVII. a v XVIII. věku opětně bylo uznáváno a uznáno naprosté rovné právo jazyka českého, zejména listem kabi- netním posledního korunovaného krále českého ze dne 8. dubna 1848 a článkem 19. základního zá- kona státního, jsme hluboce roztrpčeni útisky své řeči mateřské a úklady o vyvýšení jazyka německého. Ohražujeme se co nejdůrazněji proti upravování práv jazykových na říšské radě k tomu neoprávněné, jakož i proti upravování jich nařízením dle § 14. základních zákonů. Spatřujíce v obnovení státního práva koruny české a v provedení napro- sté rovnoprávnosti svého jazy ka mateřského, hlavní záruky svého národního bytu a svobodného ho- spodářského i kulturního vývoje svého, slavně prohlašujeme, že v zá- pasu za plné provedení státního práva koruny české, a za na prostou rovnoprávnost jazyka českého a naší trojjediné vlasti nezdolně vytrváme, třebas bychom stáli proti všem. Nej- lepším prostředkem k tomu jest co nejmožnější roz- šíření práva hlasovacího. Resoluce byla přijata za všeobecného jásotu jednohlasně. Předseda táboru dr. Ed. Grégr poukázav pak ještě na to, že všecky v pravdě české strany, byt i od sebe se lišily, mají přece jen jedno pojítko — státní právo, děkoval za důstojně zachovaný pořádek a žádal, aby účastníci táboru zachovali jej i při svém rozchodu. (Zachováme, zachováme jej! A bez čet- níků!) Provolav slávu národu, prohlásil předseda posléze tábor za skončený. Hudby zahrály »Hej, Slované!« a tisícové zpí- vají, nadšeně mávajíce klobouky v rukou. Mohutná píseň rozléhá se v šíř i dál. Důstojně tábor byl zahájen, důstojně byl i ukon- čen. A všeobecně bylo chváleno, že táboru súčast- nilo se také hojně kněží. Vsdp. vikář lužecký, Vlach, zasedl mezi hodnostáři na řečnické tribuně. Večer o 7. hodině konána byla pouze pro zvané důvěrná schůze spojená s banketem. Na jednacím po- řádku nalézal se rozhovor o thematu: »O snahách po lepší budoucnosti českého národa.« Schůze měla velice animovaný průběh a jeden nadšený přípitek stihal druhý

Zprávy politické.

V Praze, 1. září. K situaci. Předseda ministerstva dr. K örbe byl přijat včera o 11. hod. dopol. císařem v delší audienci, kde podával zprávu o situaci. Zprávy o mi- nisterské krisi a rozpuštění říšské rady se na určito vyvracejí, neboť vláda potrvá dále u vesla, a říšská rada bude teprve tehdy rozpuštěna, až se pozná do- statečně, že není schopna další práce. Vláda není svorna, co se týče dalších prostředků a teprve když se sjednotí, podá určité návrhy mocnáři. Má se za to, že bude kabinet částečně obnoven. Vláda byla vyrozuměna o usnesení mladočeského výkonného výboru. Nový dvorní rada. Odborový rada v před- sednictvu ministerstva dr. baron Villani, syn pro- slaveného zesnulého básníka českého Jana Maria barona Villaniho, který řídí předsednictvo českého ministra-krajana J. Exc. dra. Rezka, byl jmenován dvorním radou. Uherský ministr orby Daranyi odeberese v brzce do Sedmihrad za příčinou kolonisace a parce- lace, jež v parlamentě v září bude projednána. Stát koupí tamtéž pozemky a lesy k tomuto účelu.

Zprávy církevní. Církevní slavnost. Dnes konáme památku sv. Mansveta, biskupa toulského ve Francii, zemře-