#1
alto_textblock
#1
1903.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštov:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v pátek dne 21. srpna
#4
alto_textblock
#4
NARU
Nl
ln
Odpolední vydání-
#6
alto_textblock
#6
K číslu 227.
Číslo v Praze za 2
a na venkově za 3
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
Parlamentní smírové konference
Z Vídné, 21. srpna. Na sjezdě par
lamentní smírové konference,
která — jak známo — bude zasedati ve
Vídní od 7.—9. září, navrhne rakouská
skupina Petrem bar. Pirguetem tuto re
soluci: »V uvážení úspěchů dosud docí
lených konstatuje konference s potěšením,
že dosavadní práce nebyly marny a žádá,
aby všecky státy, podepsavší konvenci haag
skou, přijaly klausuli o smírčím soudu a
v otázkách sporných obracely se na stály
soud smírčí. Hlavnímu sekretáři meziparla-
mentního sjezdu smírčího dru. Gobatovi, ná-
rodnímu radovi v Berně se ukládá, aby tuto
resoluci sdělil všem interesovaným státům.«
Dosud přibylo na sjezd do Vídně 514
parlamentárníků a to 133 Vlachů, 70 Fran-
couzů, 50 Rumunů, 46 Němců z říše, 45
Rakušanů, 42 Belgičanů, 35 Uhrů, 25 Angli-
čanů, 20 Portugalců, 15 Švýcarů, 11 Dánů,
1 Holanďan, 7 Norvéžanů, 4 Švédové a 1
ze Spojených států severoamerických.
Oběti záhřebských výtržností.
e Záhřeba, 21. srpna. Včera odpo-
edne konal se pohřeb sedláků, padlých při
posledních výtržnostech v Zapřešici. Z okolí
přišlo několik tisíc osob. Též ze Záhřeba
přibyli účastníci. Nad hrobem promluvil dr.
Radič a udály se při tom srdcervoucí scény
Vdova jedna s 10 dítkami vrhla se na rakev
a všichni hlasitě naříkali a plakali.
Námořní demonstrace.
Z Cařihradu, 21. srpna. Část an-
glického válečného loďstva do-
stala právě rozkaz, aby odplula do zálivu
Besického, vjezdu do Dardanell.
Turecko dává zadostučinění.
Z Cařihradu, 21. srpna. Dnešní mi-
nisterská rada se usnesla, bezpodmí
nečně přijati všecky požadavky ruské
v příčině zadostučinění za vraždu konsula
Rostkovského. Vyslanec ruský příští pátek
bude přijat carem ve slyšení.
Z Balkánu
Ze Sofie, 21. srpna. Sděluje se sem,
že na konferenci vyslanců v
Cařihradě bylo usneseno žádati na vel
#9
alto_textblock
#9
mocech, aby do tureckých vod bylo
vysláno loďstvo na ochranu přísluš-
níků těchto států.
Z Berlína, 21. srpna. »Berliner Tag
blatt« sděluje, že nedaleko Drinopole
byl povstalci zajat oddíl ture
ckého vojska, záležející ze dvou dů-
stojníků a 60 mužů, Když byli zajatí od
zbrojeni, byli propuštěni na svobodu.
#10
alto_textblock
#10
Telegrafické zprávy.
Z Pešti, 20. srpna. (C.-B.) Dnes byla zde
zahájena výstava pomocníků a učn
za přítomnosti předsedy ministerstva hraběte
Khuen- Hédervára a ministra obchodu
Langa.
Z Pešti, 20. srpna. (C.B.) Dnes sešel se zde
první zemský sjezd pekařů, na jehož
jednacím pořadu jest rokování o změnách
ustanovení o nedělním klidu a o revisi zákona
živnostenského.
Z Paříže, 20. srpna. (C.-B.) Některé ge
nerální rady vyslovily se pro uzavřen
smlouvy o zřízení rozhodčího soudu mezi moc-
nostmi, jež podepsaly konvenci haagskou. Ně
které přimlouvají se opět za uzavření obchodn
a přátelské smlouvy s Anglií.
Ze Sofie, 20. srpna. (C.-B.) »Agence tele-
graphique Bulgare« prohlašuje pověsti o mobi-
lisaci části bulharské armády za bezdů-
vodné.
Z Cařihradu, 20. srpna. (C.-B.) S ruské
strany se ještě žádá, aby byli také potrestáni
oni vojáci, kteří stříleli po zavraždění konsula
Rostkovského na vojenský pekařský vůz
a koně vozu zranili, ale dosud nebyli vypátráni.
Z Cařihradu, 20. srpna. (C.-B.) Zprávyo
zavraždění ruského konsulárního agenta Man-
děljstama v Monastýru a o zmizení ruského
generálního konsula v Soluni Giersa, jsou
stejně, jakož i zprávy o zastavení dopravy na
trati Skoplje—Soluň a o vyhození celého vlaku
na této trati do povětři, naprosto vymyšleny.
Z Athén, 20. srpna. (C.-B.) Předseda mi-
nisterstva Ralli sdělil zástupcům mocností
zprávy řeckých konsulů v Makedonii,
v nichž se oznamuje, že v Kruševu byly
chrám a řecká škola dynamitem
zničeny, 322 řeckých domů zapá-
leno a četní Řekové zabiti. Ralli žá-
#11
alto_textblock
#11
dal mocnosti, aby učinily přítrž výtržnostem,
jimiž trpí Řekové více než ostatní křesťané a
Turci.
Z Londýna, 20. srpna. (C.-B.) Koloniální
úřad obdržel od správního úřadníka severní Ni-
gerie ze Zunguru ze dne 16. t. m. telegram, dle
něhož anglický oddíl 30 bělochů a 500 domo-
rodců s 6 děly dne 27. července ráno dobyl
města Burmi a úplně je zničil.
Nepřítel kladl tuhý odpor a bojoval až do
soumraku. Na straně Angličanů padl jeden dů-
stojník a deset domorodců a tři důstojnícia
69 domorodců bylo zraněno. Ztráty nepřítele
obnášejí 700 mrtvých, mezi nimi jest bývalý
sultán sokotský a velký počet náčelníků.
Ze Šanchaje, 20. srpna. (C.-B.) Jak se
proslýchá, usnesl se konsulární sbor jednohlasně,
že zatčené čínské žurnalisty čínským soudům
nevydá.
#12
alto_textblock
#12
Jihočeská katastrofa.
#13
alto_textblock
#13
(Původní dopis z Tábora.)
Nemá-li utuchnouti zájem ve veřejnosti pro
nešťastné naše jihočeské malorolníky, živnost-
níky a lid vůbec, ten lid, který je vždycky
skromný a mírný a vždycky náš, nutno jest
opět a opět poukazovati na přemíru bídy, která
už obchází malé chatrče i velké selské statky,
která nahlíží do chudých světniček, ba již dere
se do nich dveřmi i okny. A jest tře ba
stále volati i k srdcím dobročin-
ným i tlouci tam, kde slova oplývají medem,
ale srdce se zavírá citu, ruka neochotně vydává,
co dříve nashromáždila od týchž ubohých, kteří
teď jsou na pokraji zoufalství. Ke vládě v
první řadémusí zníti hlas národ a
velkým výkřikem, který by otřes způsobil tam,
kde nedoslýchají: »Pomozte! Když jste v letech
úrody vymáhali a brali, dejte v době hladu
A ne jako milost neb milosrdenství abyste dávali.
chlubili se a ztrpčovali sousto, které není vaše,
které jste měli z našich rukou a do nich vra-
cíte!« Povinnosti státu jest pomoci — povin-
nosti opakujeme a nikoli dobrou vůlí, jak vládci
a správcové státu rádi by na rub pojmy obrátili
a snad ze své ochoty ještě těžiti chtěli a za
povinnou, nepatrnou pomoc ještě ústupky vy-
máhali!
Ne vláda, ne pan dr. Körber jest státem.
toť nutno připomenouti a vyvésti pány z bludu,
#14
alto_textblock
#14
FEUILLETON.
#15
alto_textblock
#15
Papežové jména Pius.
Napsal V. R., přel. B. Slívová.
#16
alto_textblock
#16
Svatý Pius I. byl papežem od r. 142 do 157.
narodil se v Aquilei. Byl nástupcem Hygina, za
vlády Antoniů. O jeho životě neví se nic
určitého.
Pius II. (Aeneas Sylvius Picolomini) narodi
se v Cossignanu v Toskánsku r. 1405, zemřel
v Aneoně r. 1464, právě, když se chystal vy-
plouti s novou křížovou výpravou, v jejíž velen
osobně se uvázal. Bohoslovec, řečník, diplomat
děje- a zeměpisec, latinský básník — vše to byl
Pius II., který se vyznamenával ve všech od
větvích lidského vědění.
Pius III. (Antonín Tadeschini), synove
Pia II., následník Alexandra VI. v r. 1503, na-
rodil se v Sieně r. 1439, zemřel ve Veroně
r. 1503. Jeho panování trvalo dvacet pět dní.
Vyhnal Francouze z Říma k vůli ochraně, kte-
rou poskytl Ludvík XII. Césarovi Borgiovi.
Pius IV. (Jan Angelo Medici neb Medichino)
narodil se v Miláně r. 1449, zemřel v Římě
r. 1565. Následoval po Pavlu IV. v r. 1559
zvolen po čtyřměsíčním zasedání konklava. Jed
ním z prvních jeho činů bylo, že dal popraviti
Caraffy, synovce svého předchůdce. Potom vy-
dal bullu proti Kateřině de Medicis, která svo-
lala ve Francii národní radu a nabízela kalvini-
stům jakousi amnestii.
#17
alto_textblock
#17
Pius V. (Michael Ghislieri), následník Pia
IV. v r. 1566, narodil se r. 1504 z chudé rodiny
blíže Alexandrie, zemřel v Římě r. 1572. Byi
povahy přísné, extaticky zbožný a vyznamenal se
vroucí horlivostí v práci ve prospěch církve. Uží-
val násilných prostředků proti protestantům v
Německu, Polsku, Prusku, Francii a Nizozem-
sku. Usiloval o zlepšení mravů, vyhnal z Říma
kurtisány, zakázal býčí zápasy v cirkách. Jeho
liga proti Turkům měla malý úspěch, přes vítěz-
ství lepantské. Klement XI. prolásil jej v 1. 1711
za svatého.
Pius VI. (Jar. Angelo Braschi) narozen
v Césěně (Románsko) ze šlechtické rodiny roku
1717, zemřel ve Valencii (Drome) r. 1799. Byi
doktorem práv a bohosloví. Následoval po Kle-
mentu XIV., zvolen jsa 14. února 1775. Panov-
ník hodný trůnu, papež zbožný a milosrdný.
Podnikl vysušení bažin pontinských, opravil
cestu appienskou, okrašloval Řím, rozšířil při-
stav anconský. Jeho zakročení u Josefa II. nedo
vedlo zabrániti zrůšení klášterů a řádů v Ra-
kousku. Pius VI. pokoušel se bojovati proti re-
voluci francouzské, která skládala volbu biskupů
do rukou národa. Jakmile hořejší Italie byla
zbraněmi francouzskými pokořena, musil odvo-
lati své bully proti revoluci; viděl Napoleon« opa-
novati Bolognu a byl přinucen smlouvou valen-
cienskou postoupiti Ferrarú, Bologni, Romaňu
a zaplatiti dan v obnose 30 millionů. O dese
měsíců později zavraždění generála Duphota
uvedlo francouzské vojsko do věčného města.
Berthier dobyl ho 15. února 1798; papežství
bylo zrušeno a papež dostal rozkaz, zříci se své
#18
alto_textblock
#18
hodnosti. Žil potom ve Valencii. Po uzavření
ko nkordátu r. 1801 býlo tělo jeho převezeno do
Říma a pohřbeno ve chrámu sv. Petra.
Pius VII. (Gregorius Barnabáš Chiaramonti)
násleďoval po něm v r. 1800, zvolen byv v Be-
nátkách. Narodil se v Césěně r. 1742, zemřel
v Římě r. 1823; byl synem hraběte Scipiona
Chiaramonta. Po bitvě u Marenga sdělil mu
Napoleon, že hodlá znovu zavésti náboženství
katolické ve Francii i ústanoveny základní rysy
konkordátu, který byl 4. srpna 1801 schválen.
2. prosince 1804 pomazal Pius VII. Napoleona
za císaře francouzského v chrámě de Notre
Dame v Paříži. Ale brzy propuklo nedorozumění
mezi oběma mocnými panovníky. Napoleon žá-
dal zbavení Angličanů, Rusů, Švédů a Sardinců
hodností církevních a když Pius VII. to ode-
přel, zmocnil se Beneventu a Ponte-Corva, ob-
sadil vojensky Řím a konečně převedl světskou
moc církevní na císařství francouzské. Vypra-
vuje se, že Napoleon vyslal důstojníka, aby na-
posledy pokusil se o vyjednávání s papežem, než
dostoupí vše do krajnosti; papež večeřel, dva
talíře ryb byly celou jeho hostinou. „Pane, řekl
svatý otec, panovník, kterému stačí denně tolar
příjmů, nelekne se tak snadno.“ Když nechtěl se
vzdáti a podříditi, byl generálem kadetem zajat
a odveden z Quirinalu jako vězeň do Grenoblu,
později do Savonu a držen jako skutečný státní
vězeň. Zápas vedl se dále. R. 1812 před taže-
ním na Rus, dal Napoleon převézti Pia VII. do
Fontainebleau a zde papež svolil konečně ku
podepsání nového konkordátu, kterým se vzdával
světské vlády a zavazoval k sídlení ve Francii.