ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 5fce164f-a9dd-4862-967b-0014d0369564
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
ALTO TextBloky — 10
#1 alto_textblock #1
Číslo 26.
#2 alto_textblock #2
..Nový Jihočeský Délník*.
#3 alto_textblock #3
Strana 8.
#4 alto_textblock #4
X Zase ukázka z obecního hospodářství v Táboře, čtyři sta korun darovala městská rada v Táboře — myslíte chudým na uhrazení nejnutnějších životních potřeb? Nikoli? Panu Mansfeldovi, bývalému nájemci dvora Hejlova — za hnůj, — který dle smlouvy pachtovní musí se užiti jenom na pole k »Hejlovu« náležející.­ Proč pak dělají se smlouvy na úkor obce a proč obecní představenstvo při uzavírání jich k zájmům obce nepřihlíží?... Inu, jednou já — jednou ty...! X Ještě p. Chott a jeho dělnici. V minulém Čísle zmínili jsme se o vypovězení dělníka z práce p. Chottem, že dovolil si přijmout pro spoludělníky lístky na důvěrnou schůzi kovodělníků.­ Všeobecně bylo očekáváno, že p. Chott uzná jak špatnou by jevil bravuru, kdyby opravdu dělníka tohoto bez každé vážné příčiny­ propustil. A přece! Když při výplatě ptal se dělník mladého pána, proč vlastně je propuštěn,­ řekl mu jednoduše, že ví proč a on že také ví! . . . Tedy jen proto, že se chtěl orga- nisovat a že prokázal organisaci malou službu. Než dělnictvo u p. Chotta jest samo vším vinno. Pro odborovou organisaci nemá porozumění, má prý na to málo peněz, ale na hodné namáznutí, jak se říká — anebo na prohrání třech nebo čtyř zlatých za neděli v kartách — ano. Potom se mezi sebou hašteří, žaluje jeden na druhého a následek toho jest, že p. Chott s nimi dělá co chce a žádný nesmí ani muknout Kdyby se některý ozval — vylítne a druzí z toho mají ještě radost. Nejlepším toho dokladem jest slévárna,­ v níž ani ne za celé dva roky vystřídali se několikrát všichni dělníci a snad by je ani nespočítali, kolik už jich tam pracovalo. Dělníci,­ zanechte těch nepřístojností a hleďte se se státi členy odborné organisace kovodělníků. Jinak nedovedete udržet ani to skrovné, co vám dřívější dělníci v dotyčné továrně vydobyli. Věru, nepřekvapilo by, kdyby skrze vaši nedbalost­ jednoho dne museli jste pracovati zase 11 hodin denně. Vzmužte se tedy, aby ne jen udržet dosavadní, ale ještě nové zlepšení pomocí organisace jste dosáhli. X Delirium v obci pro kostelní muziku. V Dražících u Tábora vedou někteří občani neúprosný­ boj o kostelní muziku. Řídící učitel nechce totiž zadarmo dělat nádeníka a žádá za hraní na varhany při církevních obřadech 80 zl. ročně; občané však platit nechtí, ale bez varhan rozhodně prý se nemohou tak nábožně modlit a proto asi jedenáct zabedněných mozečků sepsalo­ a podepsalo stížnost k místní školní radě na jednání řídícího, žádajíce, aby učiněna byla v tom náprava: učitel totiž bud prý aby hrál anebo — — — to ovšem občánkové v žádosti dál nepověděli. Nescházelo by již nic jiného než aby místní školní rady na venkově žádaly také na učitelích, aby ještě ministrovali u oltáře. Na štěstí však dovedou se učitelé aspoň někde opřít a zcela správně dí: »Za málo peněz málo muziky«, a tak zajisté i v Dražicích dojde k tomu, že budou-li chtít muziku, musí za ni platit. X Díkůvzdáni. (Do továrny p. Jul. Škrlandta a spol. v Č. Budějovicích.) Ctěné správě továrny a všem spoludělníkům za peněžitou sbírku ve prospěch mé rodiny podniknutou a této odevzdanou­ vzdávám z hloubi srdce srdečný dík. Jan Nový, strojní zámečník. X V »Českém Jihu« dočítáme se, že v sezení­ městské rady v Táboře vedle jiných usnesení­ schváleny též návrhy odboru stavebního, patronátního atd. Jsme konečně zvědavými, zda vzpomněl si stavební výbor ve svých návrzích také na resoluci, která jemu byla městskou radou as před rokem postoupena a v níž žá dáno, aby obec postarala se o rozmnožení zdravých­ a levných bytů pro dělníky. Můžeme napřed již čtenáře upozornit, aby se žádným nadějím­ v této otázce neoddávali, neboť jak my naučili­ jsme se táborské konšely znáti, nejsou rozhodně­ ochotni něco pro chudý lid vykonat. X Dělnické divadlo. V neděli, dne 14. pro- since, sehrál v sále »Budějovické pivnice« dělnický­ dramatický odbor tříaktové drama »Václav Hrobčický z Hrobčic«. Volbu hry této se strany dělnického dramatického odboru dlužno jen schválit a doporučiti, by i vždy příště voleny byly kusy podobného charakteru. Ve »Václavu Hrobčickém z Hrobčic« předváděn jest v markantních­ rysech křečovitý zápas šlechty po r. 1848 za obnovení jejího svrchovaného panství­ nad lidem a zuřivá nenávisť vůči směleji ozývající s e svobodě, robotu a poddanství lidu
#5 alto_textblock #5
obecného překonávající. Ne však správně vystihnul­ autor v panujících těchto poměrech roli farářovu, neboť klerus pronásledoval všechny svobodomyslnější zjevy tak dobře jako Šlechta, s níž žil vždy v úzkém spojení a peklem zaklínal­ ty, kdož po revoluci ještě nedávali desátky­ dobrovolně. Obsazení úloh voleno bylo též dosti šťastně a proto i sebrání kusu bylo mnohem zdařilejší, než všechny předešlé bry, o které se dělnický dramatický odbor pokusil. Přičítáváme zásluhu o to jednak dbaleji tentokrát­ prováděné režii a za druhé nabytí několika nových nadaných sil, jejichž vytrvalá píle byla zajisté příčinou, že všichni z účinkujících se snažili, aby svou úlohu provedli co nejsvědomitěji.­ Zvláštní pozornost zasloužili si však: slečna Kupšovská (v úloze Kalenicové z Kalenie), soudruzi­ Šmucr (sedlák Vrba), Klomfar (Hrobčický z Hrobčic), Bicek (Hrobčického syn) a Balcar (farář na patronátě v Hrobčicích). Více ohni- vosti a důrazněji zjevovaná pýcha Václava Hrobčického byla by ovšem dojem jen zvýšila, kdežto u mladého Hrobčického, zvláště když s Vrbou účtoval, doporučovala by se byla lépe přiměřená umírněnost, aby baroně nebylo nad- zvedáno stále nad člověka, který se v něm byl právě probudil. Bez povšimnutí nelze však přejít také Ludm. Ludoměřických. Scházelo ovšem lecos, aby z ní byla skutečná žena Vrbova, ale to zastínil dojem, že výkony svými v úloze této povznesla se nad všechny předešlé. Mnohem šťastnější bývala by ale ve své úloze, kdyby nedala se unášet dívčí marnivostí, že musí býti mladou a hezkou na jevišti, i když hraje sedmdesátiletou­ ženu nevolníka kdys a nyní sedláka Vrby. Příliš mladými (vyjímaje mladého Hrob- čického a paní z Kalenie) byli i všichni ostatní, zejména však lesní správec (soudr. Zeman), čímž ztrácel onu vážnost, které bylo k úloze starého lesního třeba. Sl. Kupšovské dlužno doporučiti hlasitější mluvu, jinak obstála ve své úloze, až na malé jen odchylky šťastně; jeví dobré vlohy a my přejeme jí, by podařilo se jí je uplatnit. Můžeme-li však býti spokojeni s pílí dramatického odboru, nelze to říci o soudruzích,­ kteří neocenili námahu jeho ani do té míry, aby brali podíl na svém vlastním divadelním­ představení se hrou rázu sociálního. Obětavost­ jednotlivých lidí byla by budoucně zbytečnou, kdyby ani u vlastních soudruhů nenašla pochopení.­ Proto četněji nechť vidíme navštívené příští naše divadlo. X Zapadl přes půlnoc. Redaktorovi kleri- kální »Stráže« p. Svátkovi, kaplanovi ve Vod- ňanech stal se ten malér, že přistižen byl po půl jedné hodině s půlnoci na cestě domů teprve z vinárny. Páter říká, že opilý prý nebyl, vypil jen pět a půl láhve (litrových ?) a čtyry syfony. Je prý vínu zvyklý a nic mu proto —ani tehdy, když jej jistí Sokolové potkali — z požitého vína nebylo. Měl však přece jisté soudní opletačky, které dopadly v jeho neprospěch. — Pojednáme o nich příště. X Klofáč prý bude žalovat. Ovšem ne Fárka, který má proti němu kopu důkazů, ale redaktora Tvrzníka a kováře p. Pařízka, že dotkli se jeho »cti«, když citovali cosi z Fárkovy brožury o Klofáčovi. Což ale, kdyby Fárek nabídnul se ku svědectví? Ci žaluje p. Klofáč jen pro to, očem paragrafy trestního zákona důkaz pravdy nepři- pouští .. .? X Zloděj v přestrojeni jeptišky. Dochází nás zpráva: Do jistého mlýna u obcí Chlum-Pilař dostavila se jednoho večera minulý týden jeptiška a prosila o nocleh; aby spala »bezpečně«, prosila­ dále, by vykázáno jí bylo místo v soukromé některé světnici. Zbožní majitelé mlýna přání jejímu­ vyhověli. Jinak ale smýšlel stárek. Jaký měl úmysl, o to ovšem lze věsti spor, ale on tvrdí, že jeptiška se mu zdála být nebezpečnou. Než se navečeřela, vkradl se do vykázaného jí pokoje a skryl se pod postelí. Jeptiška, aniž by tušila někoho uvnitř, uzamkla se a svlékla. Sotva však odložila řádové roucho, poznal stárek, že má co dělat s mužem, revolverem ozbrojeným. Když vše usnulo, otevřel neznámý okno a dával ven znamení, na které blížil se ku mlýnu povoz. Stárek seznav, že je to zloděj, skočil nepozorovaně­ a střelhbitě od zadu k němu, uchopil jej za nohy a převrhl jej oknem ven. Zloděj nalezen­ byl pak dole hrozně potlučen a povoz, nedbaje­ jeho vzdychání, ujel. X Daň z plnovousu. . . Z pánů členů společenstva­ číslo IX. b) (holiči a kadeřníci) v Čes. Budějovicích stali se z čista jasna sociální reformátoři. (!!) Jak odpomoci bídě a zredu­
#6 alto_textblock #6
kovat společenské poměry, v nichž by zejména poctivému cechu holičskému dařilo se dobře? Hloupostí je všechno, co bylo dosud kterým- koliv národohospodářem anebo theoretikem řečeno,­ ale tohle bude výsledné: »Stává-li daň z velocipedů, psů atd., proč by se nemohla zavést­ i z plnovousů? . . . Žijí-li ti, kdož nemají vousů vůbec, proč by .jiní vychloubali se francouzskou­ bradkou, anebo dokonce licousí? . . . Dovolí-li si to však, ať platí daň!!« Schváleno jednohlasně. Všem společenstvům v Rakousku zašle se dotyčná resoluce k podepsání, vyšle se pak deputace k ministrovi a ten jistě odmění pány pucivouse z Budějovic nějakým řádem, když tak hladce objevili nový zdroj příjmů a i návod k »urovnání« společenských nesrovnalostí­ . . . X Divadlo v Alžíru. V úterý a ve středu sehrána byla sensační hra Wilsona Barreta »Ve znamení kříže«. Ředitelství již asi 14 dnů předem slibovalo vypravení této hry s novou dekorací jeviště, v nádherných kostýmech a výzbrojí, slynoucí starou římskou slávou a marnivostí vznešeného tehdy Ríma, baživšího po přízni Neronově a výstředních často zábavách. Slibu svému plnou měrou také dostálo, ba překvapilo: na malém jevišti v Alžíru provedena byla tato ne snadno výpravná hra mnohem lépe, jako téhož roku na jaře ensemblem společnosti paně Trnkovy v divadle městském ; valně lepšími byly i skupinové obrazy a celá souhra vůbec. Režii kusu podařilo se šťastně podati zajímavé rysy staré společnosti římské, ale zároveň i nové sekty původních křesťanů, s životem plným odříkání­ a opovrhování všemi radostmi světa. Ne- shromažďovali tehdy pokladů, neměli papeže milionáře, neměli arcibiskupů se statisícovými příjmy ročně, ni jeden mezi nimi se nechvěl strachem, že jeho církevní hodnostář bude jej žalovat u světského soudu pro kus úžlabiny a způsobí mu a celé jeho rodině na léta muka. Hlasatelé víry Kristovy byli tehdy těmitéž fanatiky­ jako jiní sektáři; co mluvili v to věřili a v co nevěřili — nemluvili. Hlavní jejich touha byla — konec světa (který mysleli, že musí na- stati již nejbližší dny) a potom život nový, v království Kristově... Dnes aleje ovšem jinak! Následníci Kristovi přejí si dlouhý věk, zdravím kypící, hodně mnoho bohatství a světských rozkoší­ ještě víc, i takových, které přikázání boží zapovídají; blažený život po smrti dopřávají těm, kteří v něj věří ... Z osob, o nad očekávání­ zdařilou souhru získal si zásluhu především p. ředitel v úloze Neronově. Téže pochvaly zasluhuje­ Glabria (J. K. Bittl), Tigelinus (K. Šott) a i Licinius (A. Vrba), který též se dosti uplatnil v podání kusu římského genru. Méně šťastným byl již Marcus Superbus (AI. Třebovský). Z počátku­ se dosti líbil a vynikal vzdor tomu, že úloha prefekta Říma vyžaduje postavu velkou a silnou. V posledních však dvou jednáních nečinil dojem mocného a energického Marca, zapomněl docela že hraje vznešeného Římana z doby Neronovy, jehož povaha se tak rychle změřit nedá a sehrál pouze sentimentálního milovníka.­ V úloze Faviusa obstál šťastně Fr. Kar- lovský. Titus (M. Vlček) slušel by byl asi lépe Jos. Svakovskému, jemuž jak pozorujeme, režie svěřuje úlohy nej podřízenějšího řádu, ač mnohdy by lépe vyniknul než jiní. Z dam dobyla si všeobecného uznání Mercia (A. Housová) a také Dacie (A. Jandová), Berenice (M. Slatinská) a Popea (Jar. Bittlová) se líbily, ač u posledních dvou dam Římanky také by měly více vyni- knouti. Hoch btephanus (M. Netušilová) byl znamenitý. Za to bacchanské výrazy Anearie (Jóža Hellerová) zasluhovaly býti silnějšími. — V pátek jest čestný večer režiséra J. K. Bittla. Hráti se bude »Čarostřelec«.
#7 alto_textblock #7
Politický přehled. — Debata o podomním obchodě. Dne 12. prosince­ zabývala se sněmovna ve specielní debatě o podomním obchodě §§ 12. 15. Při § 13. (vyloučení­ jistých obchodů z podomního obchodu), dostal se ku slovu sociálnědemokratický posl. soudr. dr. Ellenbogen a pravil: »Podobnými zákony, jako jest tento, se jen průmysl­ ničí a bída s nouzí množí, aniž se komu pomůže. Po uzákonění §§ 59. a 60. je nyní na příkl. asi 1400 žen bez chleba. Pánové se vymlouvají na to, že to, co dělají, žádá se na nich se strany živnostníků. Ale nemá být úlohou politika a zástupce lidu, aby dělal to, co mu předpisují jeho voličové,
#8 alto_textblock #8
de
#9 alto_textblock #9
pro veřejnou protestní schůzi proti branné předloze.
#10 alto_textblock #10
svolanou českými