Strana 2. Číslo 293

KATOLICKÉ LTY.

Dne 25. října 1900.

oposice Uhrů proti jeho deklaraci, jest pravdě velmi nepodobno, poněvadž by Košutovci jistě prohlásili, že se může trůnu sice odřeknouti, nikoli však za svoje budoucí potomky, tak že by se abdikací pana srci- vévody žádnému eventuelnímu konfliktu koruny s uherským sněmem nepředešlo. Nedělní porada předních členů svazu stran pravice — české konservativní šlechty, klubu pravého středu a klubu jihoslovanského — znepoko- juje německo-liberální tisk daleko více, nežli kdokoliv očekával. »N. Fr. Pr.« na př. nevidí v této poradě nic více, ale také nic méně, nežli úplnou zkázu naší polovice říše. Zjistivši, že svaz jmenovaný bude čítati ve sněmovně přes 60 poslanců, hartusí na vládu, aby české poslance naprosto osamotnila, načež útočí v první řadě na českou konservativní šlechtu. »Neue Fr. Pr.« praví v tom ohledu: Feudální šlechta tvo- řila až dosud druhou řadu české oposice a podle všech dosavadních svých projevů nezamýšlí ani v nové sněmovně nic jiného činiti. Strany, které sledují vůdcovství této šlechty, budou nejen hověti účelu, sloužiti české oposici za posilu a zadní stráž, nýbrž zbaví feudální velkostatkářstvo také nutnosti, aby tato »konservativní« se zvoucí strana hrála nepohodl- nou úlohu jediného spojence obstrukčního. Takto zje- vují se na obzoru již obrysy oposice, kteráž postaví se proti budoucí většině, dříve než lze mluviti o jejím zárodku. Týž princ Schwarzenberg, kterýž nyní Slo- vince a Chorvaty kolem sebe shromážďuje, přikvapil koncem minulého zasedání na pomoc obstrukci, když jí šla už voda po krk a vymohl na vládě konec za- sedání, tak že pracovní většina musila zastaviti práci dříve, než ji vlastně zahájila. Protož bude dobře, když nebude podceňováno toto nové podnikání. Tu vystupuje mračno, kteréž zatemňuje výhled na bu- doucí poslaneckou sněmovnu a ohrožuje naděje cho vané v nové volby.« »N. Fr. Pr.« může býti klidna. Mračno, jež vidí, k záhubě Rakouska nebude. Ale bude-lí k záhubě stran, jež ona zastává, prokáže Ra- kousku jen služby, za něž jí budou žehnati také p.. kolení pozdější. Německá katolicko-lidová strana nepře- stává býti předmětem úvah německých, popředně ovšem levičáckých časopisů. Bojíce se její váhy co nejvíce, líčí jí jako nesmířitelnou odpůrkyni českých politicko-národních snah, zvláště pak jako nesmíři- telnou odpůrkyni českého srátního práva. Zatím však nekyne jim z toho prospěch žádný. Jest sice pravdou, že jsou v německé katolické lidové straně poslanci, kteří ne ze zlé vůle, nýbrž z neznalosti věcí a po- měrů děsí se českého státního práva a hartusí proti dalšímu spojenství této strany s českými poslanci, ale na druhé straně stojí zase neméně závažní po- slanci této strany, kteří soudí docela jinak. Patří k nim také posl. Zallinger, politik zajisté, od něhož bychom se nadáli toho snad co nejméně. Vy- slovilť se zajisté v rozmluvě, již měl o těchto zále- žitostech s jistým žurnalistou, m. j. takto: »Co se týče postupu v poslanecké sněmovně, nedá se nic určitého říci, dokud se sněmovna nesestoupila. Vůči projevům zemského hejtmana Horních Rakous dra. Ebenhocha možno na to položiti důraz, že názory vůdce katolicko-lidové strany v Horních Rakousích nejsou sdíleny všemi členy této frakce«. Pan dr. Ebenhoch mluvil s velikým důrazem proti Čechům, poněvadž stojí na státním právu. Není však třeba hned pozbývati rozvahy, jakmile slyšíme o českém státním právu. Prozatím nemusí se v požadavku českého státního práva spatřovati žádné odloučení Čech od Rakouska po způsobu uherském, nýbrž pouhé přání po rozšíření autonomie zemských sněmů. (Posl. Zallinger pokřtil tu dítko pravým jménem. Svědčí to bohudík o tom, že počíná více přemýšleti, než tak mnozí jiní. Red.) Pokud se jich požadavky pohybují v tomto směru, nemají býti od- ráženi, neboť konečně všichni chováme přání, aby nebylo zemských sněmů používáno výhradně jen ku schvalování rozpočtů zemských, revisi pokladena podobným věcem, nýbrž aby sněmy vyři- zovaly všechy záležitosti příslušných zemí se týkající, pekud nenáleží před říšské zastupitelství. Nyní jsou sněmy tyto zanedbávány. Bude-li společný postup s Čechy možný, nelze té chvíle říci, ale nemá se tato možnost již předem tak důrazně popírati.« Tyrolský sněm bude svolán jako ostatní sněmy ku zcela krátkému zasedání před Vánocemi. Z Pruské Polsky. (Pův. dop. »K. L.«) Pruský ministr osvěty dr. Studt byl tyto dny v Po- znani a byl tam přítomen několika schůzím komise na osazení pruské Polsky německými, t. j. prusko- protestantskými osadníky, ačkoli nespadá v obor jeho činnosti, nýbrž v obor ministra orby. Proto rozšiřují se různé pověsti, že nešťastnou Polskou brzy zafičí mrazivý severák pruskoprotestantský, mocnější a zhoub- nější všech dosavadních větrův a vichřic z lesů Teuto- burských. Ministr prý tam vyjednával s úřady poli- tickými o nové ostřejší akci protipolské; tak na př.

má se omeziti polský tisk, anebo snad úplně zapově- děti vydávání polských novin, a polské spolky mají prý býti rozpuštěny. Právem dokládá k tomu kato- lická »Germania«, že něco podobného je nemož- ným, dokud v Prusku je ústava konstituční. Ovšem jsou to dosud jen domněnky a obavy hlavně polských časopisů; ale totéž číslo 244. »Germanie« oznamuje z Krojanky truchlou zvěst: »Veliká čásť velko- statku — ovšem polského — »Augustova« ve výměře asi 800 jiter rozparcelována a rozdělena byla německým sedlákům protestantským. V Glu- bczyně staví se právě protestantský kostel, na jehož stavbu je již pohotově 6000 marek atd. Je to stará žalostná píseň: »Pevná víra katolických Poláků je mocnou hrází, o níž rozbíjejí se divoké vlny ger- manisační snahy pruské, proto honem vtlouká a pě- chuje se Palákům do hlav i srdce pruské protestant- ství, aby co nejdříve celá pruská Polska byla »kern- deutsch«. — Ostatně v Rakousku děje se cosi po- dobného. Svobodný pán z Richthofenu, jenž po hr. Bülowu jmenován byl státním tajemníkem pro ministerstvo zahraniční, byl od pro- since 1897 státním podtajemníkem tohoto vysokého úzadu. Je to muž 54letý, kterýž narodil se v Jas- sách, kdež jeho r. 1895 zemřelý otec byl pruským generálním konsulem. Súčastnil se válek v letech 1866 a 1870 — této jako záložní důstojník —a byl prvním Němcem z říše, kterýž roku 1874 po- drobil se v Kolmaru juristické právní zkoušce, byv dříve již na universitě ve Štrassburgu povýšen na doktora práv. Od r. 1875 byl nejprve výpomocným úředníkem, pak přednášejícím radou v zahraničním úřadě v Berlíně, načež r. 1885 poslán byl jako člen řiditelství pokladny státního egyptského dluhu do Ka- hýry. V říjnu r. 1896 postaven byl jako řiditel v čelo osadnického oddélení zahraničního úřadu. »Jesuité opětně v Německu«. Berlínská »Tägl. Rundschau« píše pod tímto záhlavím: »Dle bezpečných zpráv, kterých nám se dostává z kruhů bavorské vlády, zahájeny byly obnovené vyjednávání a důvěrné dohovory mezi německými spolkovými státy. Úče- lem jejich jest zrušení protijesuitského zákona. Zdá se, že podařilo se naléhání středu, jenž po sesto apení se říšského sněmu zavazuje se k jistým protislužbám, podlomiti odpor vlád. Officiosní vyvrácení této zprávy, které snad bude následovati, nebude míti, jak určitě můžeme ubezpečiti, žádné ceny, poněvadž naše zpráva pochází z velmi dobrého pramene. Vyvrácení to samo zase vyvráceno bude jak lze předvídati, událostmi příštího zasedání říš- ského sněmu.« — Slova tato znějí dojista velmi po- těšitelně, ale myslíme, že učiníme dobře, když proza- tím postavíme se na stanovisko vyčkávací. Srbský dřívější vyslanee na Cetyni, plu- kovník Mašín, byl dán nyní, odvolán byv ze svého místa, již na odpočinek. Od jeho odvolání nebylo místo srbského konsula na Cstyni obsazeno. Rusové a Bosna. Jistý přední ruský list přinesl delší úvahu, ve které žádá, aby evropské vel- moci rozhodly o osudu Bosny a přimlouvá se o zří- zení srbsko-chorvatského království. Za tím účelem žádá list revise berlínské smlouvy. Žádost ta je ovšem na papíře a mnoho vody uteče, než dojde k uskuteč- nění. Prozatím mají Rusové plné ruce práce v Mand- žursku, které jest skorem 3krát tak veliké, jako celé Rakousko a proto se nesmíme diviti, že rozhodující živlové na Rusi se o takové evropské nebo balkán- ské drobečky ani nestarají. Rusko a mezinárodní výstava v Gla- sgowě. Ve příčině účastenství Ruska na meziná- rodní výstavě, jež se bude pořádati r. 1901 v Gla- sgowě, telegrafoval ruský fmnanční ministr šlechtic Witte vrchnímu starostovi v Glasgowě: »Používám této příležitosti, abych vyslovil své nejživější city upřímné sympatie a vážnosti k Vašemu velikému ná- rodu. Těší mne, že moje snahy rozvinouti mezi Ru- skem a Velkou Britanii obchodní styky, byly Brity uznány a doufám, že účastenství Ruska na výstavě glasgowské bude novým krokem ke zjednání a upev- nění přátelských styků, jež jsou tak důležité pro obě země.« Nový kabinet španělský byl již doplněn. Přijal totiž admirál Mozo, náčelník námořnické pre- fektury, nabídnuté mu ministerstvo pro námořniciví. Porta a samostatnost ostrova Kréty. Jak oznamuje »Köln. Ztg« z Cařihradu, panují tam prý na Portě veliké obavy za příčinou plánu řeckého prince Jiřího, kterýž prý vyhlédl si cara, aby se zbavil vrchního panství tureckého nad Krétou, tento ostrov pak aby byl přivtělen k Řecku. Také krá- lovně řecké do Livadie zaslán byl dopis, žádající, aby podporovala snahy svého syna. Porta toho všeho se obává tím více, protože dostává současně zprávy, že v Makedonii vzmáhá se nebezpečné jitření a zvláště že tamní výbory provádějí nad míru čilou a účinnou agitaci.

Zprávy církevní.

Úmrtí arcibiskupa Sembratowlcze. Z Ří- ma, 23. října. (Zvl. tel. »K. L.«) Bývalý řecko- katolický arcibiskup lvovský Josef Sembrato- wicz v úterý zemřel. Zesnulý náležel k upřím- ným Rusínům a také věrným přátelům spojení a Ří- mem, proto že byl přesvědčen, kterak římská Stolice chrání práv jednotlivých národů slovanských. Svatý Otec Lev XIII. podporoval také snahy arcibiskupa Sembratowicze, neboť úsilím tohoto byla v Římě za- ložena kollej rusínská, kde by se vychovávali rusínští řecko-katoličtí kněží. Za své zásluhy byl vyznamenán hodností tajného rady. Nepřátelé unie nepřáli však snahám přátelským Římu a proto jej pronásledovali ze všech sil, pomlouvajíce jeho šlechetné záměry, vy- týkajíce, že prý jest zaprodán Římu. Zvláště moska- lofilské studentstvo v těchto štvanicích se vyzname- nalo, které vracejícího se hodnostáře z Říma přivítalo voláním »rereat!« a deštěm smrdutých vajec, čímž dalo na jevo svoji vzdělanost. Následkem těchto štva- nic a pronásledování i choroby se pak vzdal své vy- soké hodnosti a odebral se sem do Říma, kde trávil zbytek svého života ve věčném městě. Úmrtí. V Kroměříži zemřel vdp. Antonín Satke, sídelní kanovník koleg. kapitoly u sv. Mořice, přísedící kn.arcibisk. konsistoře, kněz jubilant atd. Zesnulý narodil se r. 1825 ve Štáblovicích, na kněze byl vysvěcen r. 1848. Pohřeb byl ve středu, 24. října o 9. hod. dopol. v Kroměříži. — Ve Vý- myslicích zemřel 22. října o půl noci dp. Ferdinand Vodička, farář výmyslický, po delší těžké nemoci. Zesnulý narodil se v Lutolíně na Moravě r. 1846, na kněze byl vysvěcen r. 1876. Pohřeb byl ve středu, dne 24. října o 10. hodině dopol. ve Výmy- slicích. R. i. p. Osobní věstník duchovenský z diecése budějovické. Do zkušební komise pro farní kon- kursy povoláni byli: vsdpp. profesor dr. Ant. Skoč- dopole, probošt msgr. Vil. Králík, děkan M. Wo- nesch. kustos megr. Adolf Rodler, kanovníci Tomáš Pfauser a Jakub Sponar, rektor dr. Ant. Málek, profesor dr. Karel Slavík, kanovník-kancléř Josef Hůlka, bisk. sekretář Jaroslav Holeš. — Ve správě duchovní byli ustanoveni vpp. J. Tupý, novosvěce- nec, kaplanem v Písku, Václav Hájek, kaplan v Liebensteinu, kaplanem v Schönfichtu (arcidiecése pražská.) — Zamřel dne 11. října t. r. vdp. An- tonín Weselský, biskupský notář, emer. profesor při Piseckém gymnasii. Sv. biřmování. Včera dopoledne o 9. hodině udílel J. M. ndp. kníže-aribiskup Lev svob. pán Skrbenský sv. biřmování v chrámu Páně sv. Ludmily na Král. Vinohradech. Odpoledne udílel sv. biřmování J. M. ndp. světící biskup msgr. Ferdi- nand Kalous o 3. hodině. Dnes bude ndp. kníže- arcibiskup udíleti sv. biřmování v Karlíně. Z praemontstrátské kanonie želivské. Převorem kanonie jmenován vdp. P. Otmar Kestler, farář v Jiřicích; děkanem v Humpolci ustanoven vdp. dr. Evermond Blatenský, farář v Mlad. Břištěch. farářem do Jiřic vdp. P. Bedřich Vavroušek, převor v klášteře a farářem do Mlad. Bříšť dp. P. Gilbert Kříkava, kapitulár v klášteře. Počet bohoslovců v Litoměřících. V bisk. semináři v Litoměřicích letos jest 56 bohoslovců, a to v 1. ročníku 16 (5 Čechů, 11 Němců), v 2. pak 14 (9 Čechů. 5 Němců), v 3. jest jich 14 (5 Čechů, 9 Němců), ve 4. konečně 12 (2 Češi, 10 Němců). Celkem jest tam 21 Čechů a 35 Němců. Lpňského roku bylo 62 bohoslovců diecésních. Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv. Kryšpína a Kryšpiniána, šlechtických Římanů, kteří přibyli do Soissonsu ve Francii, kde ve dne kázali slovo Boží, v noci pak vydělávali denního chleba řemeslem obuvnickým, kterému se naučili přes svůj vznešený původ. Také pragovali zdarma a za mírnou cenu pro chudé. Když nezapřeli své víry před císařem Maximianem, byli předvedeni před místodržitele Riktiovara, který je dal bíti kolbami, vhoditi do kotle s hořícím olejem a jinak přísně mu- čiti, avšak oba zůstali pevnými ve víře. Byvše vho- zeni s těžkým mlýnským kamenem na krku do vody, nezahynuli, zůstali neporušenými v olově žhavém, kdežto kousek rozpuštěného olova zalétl do oka místo- držitelova a způsobil mu těžké bolesti. Když viděl, že oba bratři vyšli neporušeni z hořícího kotle, vrhl se tam rozzuřen sám. Císař dal je pak popraviti r. 287. Sv. Kryšpín a Kryšpinián jsou patrony obuvníků. Oslava Spasitele na konci století. Píše se nám: Pro obec hřmenínskou v osadě markvartické u Sobotky zůstane nezapomenutelným dnem minulá neděle, 21. října, kdy slavnostně službě Boží byla odevzdána tamější nově zbudovaná kaple, postavená z milodarů osadníků ke cti sv. Jana Křt. a na oslavu Spasitele a Rodičky Boží na konci století. Že tato obec, mající jen 50 čísel, dovedla v půl letě tak krásné dílo ke cti Boží vystavěti nákladem kolem