#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXxI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu dne 13. února 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 44.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. list
předp lácí sei
v Praze v administna
n r. . . .
s dvojí čonáškoe
nk čtvrt leta “ . .
vo nllsikše
za . rostou
be
n trrt lota
dvojř sini
nrt je
#6
alto_textblock
#6
kek
ako
re
#10
alto_textblock
#10
NI
#12
alto_textblock
#12
V arobném prodeji
noli o. . . . . na z h
Ve nlialkich na reskoví
raaní čislo. . . . .
sdpslední-
. . . . . . . s k
nser a ty
lali se ho tově rapřel.
dplecení a lnterty peijiná dmini-
—
tsvm eshteskrnst-
akopley aa nern
#13
alto_textblock
#13
První projev spokojenosti před-
sedy ministerstva.
Nová sněmovna poslanecká rady říšsk
šťastně se dožila čtvrté své schůze, aniž b
průběh její byl ohrožen nějakým vážnějším
nebezpečím.
Prvý těžký balvan úrazu, volba před
sednictva vykonána byla neobyčejně hladce,
a hlavní soupeři — Němci a Čechové —
přijali místa, jež jim volbou připadla, jakoby
mezi nimi nikdy nebylo zavládlo nějaké ne-
dorozumění, a zavládlo-li, jakoby bylo na
dobro uklizeno. Proto ve vídeňských kruzích
pokládají ustavení sněmovny poslanecké za
jakýsi zázrak svého druhu.
Rovněž klidně prozatím uvítána byl
politika nynějšího ministerstva v trůnní řeči
obsažená a netřeba zvláště podotýkati, že
jsou to zvláště kruhy německé, kteréž ode
dne 3. února t. r. značně se sblížily s vládou,
jak to konstatuje i vídeňský dopisovatel kra-
kovské »Nové Reformy«, protože spatřili —
záři příští německé státní řeči
Tím vším nastala ve Vídni jakási jarni
nálada. Ovšem, připomíná týž polský list.
uklidnění toto povstalo i na útraty klub
slovanských, kteréž dosud se chovají zdrželivě
a podávají tím důkaz veliké trpělivosti a po-
litického taktu.
Harcovníci němečtí, soustředění ve sku
pinách německých radikálů, ovšem neopo-
menou ničeho, aby tato trpělivost slovan-
ských poslanců dosáhla třeba až i míry, ve-
doucí mučennictvím ke spasení, a proto
mimosněmovními útoky proti neněme-
ckým jazykům, zvláště ohledně sněmovních
interpellací, tropí si patrný posměch z obranců
jazykové rovnoprávnosti, jež prý pro potřebu
rady říšské bude vyřízena po způsobu pře-
kladárny známé zdejší velkospořitelny!
A ježto se mezi ostatními německými
poslanci nenalézá ani jediný, kterýž by kra-
jany své v jejich neutuchajících provokacích
usadil a slovanští poslanci nad to i novému
panu předsedovi sněmovny poskytli něko-
likadenní lhůtu, aby otázku interpellací —
studoval — není divu, že předseda mini
sterstva dr. Körber použil této vhodné pří
ležitosti, aby konstatoval jednak první úspěch
své posavadní politiky a dále prohlásil,že
vláda se svými nezbytnostmi nikterak nem
na spěch, ba že může popřáti sněmovně.
aby se pustila i do rokování o rozpočtu.
zvláště an rozpočet parlamentní již ode čtyř
let nebyl vyřízen.
Ale při tom při všem dal nicméně sně-
movně cítiti, že spolehá na jistý hospo-
dářský tlak plynoucí jednak z předlohy in-
vestiční, jednak ze zející prázdnoty pokladen
zemských.
Jest proto zajímavo, seznati nový tentc
projev předsedy ministerstva podrobněji,
zvlaště připomeneme-li, že je celkem velmí
stručný.
Ježto sněmovna se ustavila, prohlási
předseda ministerstva, že se ujal slova k
krátkému prohlášení o stanovisku vlád-
ním ohledně pracovního pro-
gramu rady říšské. Přihlížeje k po
věstem, jež se šíří s jakousi čilostí, přede-
vším by rád na to upozornil, že páni mi-
nistři nemají nijaké zadní myšlénky a ani
nijaké míti nechtějí. Vláda bude ve všech
svých prohlášeních jasná(!) a určit a (l).
a proto podotýká, že ministerstvo nikterak
k tomu necílí, aby si zabezpečilo rych le
provedení voleb do delegací
kvotové deputace a potom se dalo
#14
alto_textblock
#14
opět cestou, jež byla loni nutna, jakoby se
tato cesta byla ministerstvu zalíbila. Mini-
sterstvo jest naopak hotovo, ihned přikročiti
ku parlamentní práci, což sněmovna pozná
na vládních návrzích a zvláště na pořadí
jejich. Ministerstvo spolehajic na
to, že sněmovna má vůli pracovati, a při-
hlížejíc k tomu, že již ode čtyř let nebyl
parlamentně vyřízen rozpočet státní — oče-
kává pro první období sněmovní čínnosti,
že přikročí sněmovna k poradě o rozpočtu
a ve spojení s rozpočtem o předloze inve-
stiční, jakožto návrhu povšechně hospodář-
ském. Dále doporučuje projednání předlohy
o zvýšení daně z lihovin, jejíž větší výnos
přikázati se má královstvím a zemím. Také
by vládě na tom záleželo, kdyby rozřešena
byla otázka kumulativních sirotčích pokladen.
Tež jest vyříditi povolení branců, protože
odvod jest vázán na lhůtu zákonem stano-
venou. Ostatní nutné předlo hy
potom se dostanou postupne
rovněž na řadu, z čehož všeho sněmovna
může seznati, že ministři nechtějí se uchýliti
do zátiší kancelářského, ale že stojí před
sněmovnou jakožto mužové práce, kteří
si nepřejí ničeho toužebněji než obnovení parla-
mentní činnosti. Vláda chce pouze sněmovně
uvolniti dráhu ze smutné minulosti a doufá.
že sněmovna bude tu vládu následovati . .
Jest z projevu toho patrno, že pan před-
seda ministerstva, abychom se tak vyjádřili.
má na svém hudebním nástroji jen jedinou
strunu, — hospodářskou. Jakoby ve hvěz-
dách byl četl: »V tomto znamení zvítězíš«,
kdykoliv se chopí slova ku projevu, urče-
nému pro veřejnost, vždy vrací se k myšlence
investic! Lesk investičních millionů působí
asi zvláště magicky na vídeňské finanční
bursovní, gründerské a podobné kruhya
snad účinkuje na ně ještě opojněji, než za-
chování správních sfér určitých pro jednotu
jazyka — na kruhy všeněmecké.
Ale ani investice, ani zvýšení daněz
Jihu — vždyť současně za officiálního pro-
tektorství organisuje se liga proti otravě alko-
holem — ani otázka sirotčích pokladen to
není, jejichž vyřízení potřebuje vláda !
Její známé bolesti leží zcela jinde, ona
má nejen pro kontingent branců ustanovení
lhůty zákonné, ale i pro uspořádání poměrů
k Uhrám, a tu se nám skoro zdá, že pan
předseda ministerstva a vláda vídeňská nemá
tolik času k disposici, jak by se dle nyně-
šího projevu zdáti mohlo . . ..
Věřime, že páni v nynějším ministerstv
jsou vesměs opravdoví a upřímní mužo v
práce, ale posavadní činnost ministerstva
bohužel více se řídila přáním německého
šovinismu a německých radikálů, než potře-
bami lidu a práce a než rovnými právy
všech zdejších národů. A mužové práce
především vynikají všude úctou ku právům
spoluobčanů, a v tomto ohledu žádný z pro-
jevů nynějšího ministerstva dosud neposkytl
národům neněmeckým sebe menší opory
Ba za nynější vlády s místa rozhodujícího
tyto dny bylo uznáno za nutno upozorniti,
že v Rakousku žádný jazyk není — unfu-
gem, a že tudíž myšlenka opravdové sou-
činnosti nemůže nalezena býti v táboře oněch
politiků, již si libují v každodenních národ-
nostních a jazykových provokacích, a ni
v kruhu oněch politiků, kteř
před těmito provokatéry usta-
vičně couvají a kde mohou jim
nadbíhají!
A preto se nám zdá, že první projev
spokojenosti p. předsedy ministerstva bude
i — posledním
#15
alto_textblock
#15
Říšská rada.
#16
alto_textblock
#16
Poslanecká sněmovna.
Schůze čivrtá.
(Pův. a tel. zpráva »Nár. Listů «.)
Z Vídně, 12. února.
Renunciace arcivévody Fra
tiška Ferdinanda d'Este, která je přece
aktem netoliko dvorským, ale také státoprávním
a politickým, nebyla poslaneckou sněmovnou
vyslechnuta němě a neposlána hned, bez jakého-
koli slova průvodního a bez zkoumání konsti-
tučního a juridického dosahu její, do archivu,
jako se stalo včera ve sněmovně panské. S po-
vděkem to konstatujeme. Parlament není k tomu.
by bral prostě takové deklarace na vědomí. Jeho
zamlklost byla by vůči dvounedělnímu zá-
pasu na říšském snémě uherském ještě křikla-
vější. Příhany té jest ušetřen. Sněmovna se
ozvala. Nepřestane na tom. Bude ještě o věci
jednati. Schválila návrh dra. Grossa, by se pro-
hlášení to přikázalo 37člennému výboru, ten aby
je zkoumal a podal o něm zprávu.
Se stanoviska všeobecně par la-
mentního jest vděk, že se tak stalo, že se
nedal odsouditi sbor zástupeů lidových ke galerii
automatických potakačů. Se stanoviska če-
ského promluvil o záležitosti dr. Kramář.
Vytkl stručně a přesně právo sněmu království
českého k vyslechnuti a vyřizení takových listin
a popřel jmenem poslanců českého národa
říšské radě kompetenci a legiti-
maci činiti tak za země koruny
české. Vyslovil zároveň politování, že v láda
donutila poselstvo české k tako-
vému protestu, který byl mluvčím sepsán
v obrněné formě a přednesen s celým důrazem,
který však mu nebránil dáti za klub projev
sympatiím pro dědice trůnu a, jeho choť.
Vyjádření české provázeno bylo německými
radikály, ke kterým přidružil se také poslanec
Glöckner, nejdivočejší nyní »divoch«, obvyklým
pokřikem: Čechowien! Extrawurst! Jděte do
českého sněmu! Tyto a podobné interjekce byly
s naší strany úplné ignorovány. Nejlepší, jedině
účinná odpověď na ně.
Bylo jen důsledkem zásadného odporu
poslanců českých, že se hlasování o návrhu
Grossově nezúčastnili. Odešli hrom a d ně
a demonstrativně. S nimi poslane
kn. Schwarzenberg, hr. Deym, baro
Parish, dr. Metali a všichni Dal-
matinci, Chorvaté i Srbové.
Všeněmecký chor povykoval za nimi,
volaje: »Na shledšnou — nikdy!« »Abcůg do
Prahy!« Někdo z národních socialistů se obrátii
u dveří a dal v odpověď: »Utopte se v té
cislajtánské kaši!« »A vy s námi«, znělo nazpět
z družiny rytírů chrpy.
V prvním stadiu je věc odbyta. Zcela ješt
ne. Výbor zvoli se ve dnech nejbližších. Ovšem
v něm Čechové nepřijmou žádných míst. Z ko-
mise té přijde určitě formu lované usnesení.
o kterém bude pak rokováno.
#17
alto_textblock
#17
Zase rozpočet na celý rok. Říká
se mu pravidelný. Kterak pravidelný, podává-l
se v druhém měsíci roku, pro který je? Nebyl
ani pravidelným, dokud byl podáván p ře
správním rokem, na podzim. Prostě proto,z
nikdy se nevyřídil před 1. lednem a že vždy
bylo třeba provisoril. Což teprve tenhle. Máme
půl února. Sněmovně předkládá se rozpočet,
jehož platnost sahá nazpět až k počátko
roku 1901. Čtyři takové »řádné« prelimináře
leží nevyřízeny, za r. 1897, 1898, 1899 a 1900
a jakoby jich nebylo, jakoby je byl parlamene
přijal. Ony však leží na cestě k dělnosti. A tu
má sněmovna jednoduše ignorovati jejich exi-
stenci a pustiti se do letošního. Kdo je dnes,
#18
alto_textblock
#18
[jenž by si troufal říci, že nebude stižen osu
dem čtyř předchůdců?
Zase vypočten přebytek. Přes 800.000 K.
Byl čas, kdy sněmovna byla by takový obnos
pozdravila potleskem, ba kdy propukla v jásot
nad prvním, miniaturním plus v přijmech, který
dr. Julian Dunajewski ji oznámil povýšeným
hlasem, radostně rozechvěným. Teď staly se
z tisíců statisíce a neimponují nikomu. Právem.
Přibylo lidí s kacířským smýšlením, že
sebe pěknější, t. j. sebe větší přebytek není
ukazatelem dobrých financí, že není ještě vrcho-
lem štěstí, byl-li zažehnán schodek, a že není
ještě blahem pro lid, nemusí li se deficit hradit
rentovou půjčkou, naopak, že je výhodněji pro
obyvatelstvo, činí-li se výdaje plodné, užitečné,
třeba z nich pošla na nějaký čas břemena. Roz-
počet, ve klerém ministr zeměbran
žádá za 900.000 K na stavbu jedi-
ných kasáren, ale ministr osvěty držgrešll
každou tisícovkou, nemůže býti ideálem.
Snaha, zachovati rovnováhu ve státním ho-
spodářství, přiměla vládu ke šněrování nákladu.
Rozumi se v první řadě a hlavně na investice
prospěšné, zvláště kulturní. Tak ukázalo se, co
je na první pohled krásným a lepým, ve svých
důsledcích povážlivým a škodlivým.
Snad nikdy nejevilo se to tak drasticky,
jako tentokrát. 1.641,000.000 roční obrat, ale
jak chudou a nebohou, jak mrtvou je tato cifra
Jest, jak ono moře, na jehož březích nic se ne-
rodí a neroste. V obrovské té sumě není jediné
číslice, která by znamenala pokrok, vývoj neb
alespoň snahu po nich. Je to rozpočet krnění
a skomírání, je to rozpočet stagnace. Vždyť zmi-
zely z něho úplně všechny investice, kteréž —
ať se cokoliv namitalo proti nim se stanoviska
správného a přísného rozpočtění, jako: že jsou
druhým rozpočtem, který zastírá rozpočet vlastní,
že jsou skrylým delicitem atd. — přece jen byly
svědectvím podnikavosti, ruchu, mohutnění a síly.
Císař Vilém I. měl heslo: »Rasť' ich, so
rost ieh!« Stejně je se státem. Stát, jehož plodný
vývoj byl zastaven, není organismem, ale bez-
duchým mechanismem. Německá obstrukce 2l
léta umrtvovala napřed duši rozpočtu a potom
vláda. Jako karlovarská voda pokrývá kamenným
obalem, co se do ní dá, tak cislajtánský rozpočet
dostal pokrývku, pod kterou nic nekliči. A tak
je tento rozpočet věrným obrazem veškeré vni-
terní situace a její doplněním.
Pan dr. Plener Arnošt ml. chtěje hodně
břitce vystihnouti hospodářskou akci vlády Taaf-
fovy a Dunajewského, jednou — bylo to ještě
v době deficitové — užil příkrého výroku. Pravil.
že výsledký poltký ministerské lze shrnouti v
dvě slova: »petrolej a dluhy«.
O stavu věcí za režímu vlády páně K ör
brovy lze říci: »Špatná politika, špatné
finance!«
Vláda dra. Körbra vzala národům ne-
německým právo nacionální a neposkytuje jim
čeho v osvětovém a v hospodářském ohledu
potřebují. My nikdy v »Národních Listech« ne-
pokládali jsme položky v rozpočtu za nějaké
koncesse nám učiněné, nýbrž z a výkon po-
vinnosti státu k našemu národu.
Takové jest přesvědčení naše také dnes. Ale
vláda se mýlí, domnívá-li se, že vyhladověním
český národ donutí podčiniti se její vůli anebo
že způsobí škodu jenom jemu. Český národ
podal nejednou důkaz, že léčba hladem jest
u něho marná a nebyl to Čech — byl to mi-
nistr baron Conrad, autor pověstného
diktátu: »Morava nesmí býti poslovaněna!«,
který řekl: »Síla národů rakouských je silou
Rakouskae.
Vači 40 millionovým přebytkům účetních
závěrek, vůči 40,000.000, o které stoupl výnos
přímých a nepřimých daní roku loňského proti
r. 1899, jest zavírání kapes státní správy
k pilným požadavkům poplatnictva počínáním
#19
alto_textblock
#19
věeně neodůvodněným, jest postupem politickým
a jako o takovém bude o něm souzeno
První čtení rozpočtu je ostatně od zejtřka
na denním pořádku a za něho bude lze pro-
vésti kritiku o veškeré činnosti a nečinnosti ny-
nější vlády.
Výklad dra. Böhm-Bawerka trval déle dvou
hodin. Politické protivenství k němu nepřekáží
nám přiznati, že nepostrádal zajímavosti. Ne-
třeba s ním souhlasiti ve všem všudy, ale ně-
které partie, zvláště v investicích a kasovních
hotovostech, při veškeré theoretičnosti zasluhují
povšimnut.
K řeči svého kollegy, mínistra pokladu,
pronesl dr. Körber jakýsi prolog, jehož smysl
byl: »My, vláda, chceme pracovati, pracujte
také vy le
To řekl pan ministr president již asi 17.
nebo 19kráte — dobře to nevíme. Pravil-li, ž
on a jeho kollegové raziti hodlají cestu, vedoucí
ze smutné minulosti, dlužno konstatovati dvě
Jedno, že dr. Körber neu činil
dosud níčeho k nápravě, naopak
mnoho ke zhoršení situace a druhé,
že touto smutnou minulostí je ostatně spolu-
vinen on sám.
Pan Schönerer protestoval proti zámyslu
vlády, věsti sněmovnu a vnucovati ji svoji vůli.
President hr. Vetter přispěl chéfu kabinetu na
pomoc námitkou, že projevil toliko své mínění.
Bylo to poprvé, co jsme slyšeli, že p. dr. Arnošt
Körber má nejen úřad, ale také mínění. Dosud
neměl mtnění o zádné aktuální věci, naopak,
vždy se chránil pověděti, co myslí o konkretní
otázce sám.
Nekonečný liják pilných návrhů a dotazů
spustil se nad sněmovnou. Je jich ke třem stům.
Podávati takovou spoustu podnětů zákonodár-
ných, o kterých se vi předem, že nedojde k
prvnímu čtení jejich ani snad za šest let, jest
toliko podporováním průmyslu papírnického roz-
hojňováním archivního skladiště.
Zejtra dojde k rokování o návrzích na
zodpovědění trůnní řeči jednak adresami, jednak
politickou debatou. Bude to první politická roz-
prava v nové sněmovně.
#20
alto_textblock
#20
fakta.
#21
alto_textblock
#21
Hned po zahájení schůze bylo čteno prohlá-
šení arcivévody Františka Ferdinanda
d'Eeste, kterým se tento za příčinou svého sňatku
s hr. Chotkovou vzdává pro své potomky práva na
trůn. Zpráva vlády o věci té jest táž jako ta, kteráž.
podána byla již v panské sněmovrě.
Předseda prohlásil, že toto prohlášení se béře
na vědomí, a že se uloží do archivu.
Posl. dr. Gross pravi, že pro důležitost věci
nestači, vzíti prohlášení pouze na vědomí, nýbrž že
třeba odevzdati je výboru 37člennému, který byo
něm podal zprávu. Činí návrh o tom.
Posl. dr. Kramář: Následkem zprávy
vlády, podané říšské radě o slavnostním zřek-
nutí se Jeho cís. král. Výsosti pana arcivévody
Františka Ferdinanda následnictví pro jeho dítky
z manželství s vysokorodou hraběnkou Žojí
Chotkovou, pokládají zástupci českého národa
všech zemí koruny české za svou povinnost po-
#22
alto_textblock
#22
dati toto
#23
alto_textblock
#23
právní ohražení:
Ač víme, že prohlášení renunciace Jeho
Výsosti arcivévody Maxmiliana ze dne 9. dubna
1864 říšské radě bylo sděleno a bez dotčení
se otázky kompetence také schváleno, poněvadz
se tenkráte zástupci českého národa porad říš-
ské rady vzdalovali, pokládáme nyní, když jsme
na skutečnou půdu říšské rady vstoupili, tím
spíše za svou povinnost prohlásiti slavně, že
pro všechny otázky posloupnosti
v království českém a zemích při-
dělených říšskou radu nepoklá-
dáme za kompetentní. (Výborně ! u
Čechů, odpor v levo.) Dle pragmatické sankce
a dle císařského patentu z 1. srpna 1804, který
domu habsburskému v přičině jeho neodvislých
#24
alto_textblock
#24
FEUILLETON.
#25
alto_textblock
#25
Ze sibiř c.
Podává J. Geisle
(K horám Sajánským.)
Hlavním zdrojem příjmů sibířských měst
jest obchodování s domorodci a venkovem, Rusy
obydleným. Obchodování při malé námaze prů-
měrně velmi jest výnosné, avšak nezřídka mív
dost temné pozadí po stránce reelnosti. Odtu
i nevraživost oproti všemu novému, co by mohl
případně mnohě pozměniti. I podnik nové sibírské
dráhy měl více nepřátel než přátel mezi Sib-
Prohlédnul jsem si minusinské museum, jež
obsahuje v domě jednopatrovém pěkné sbírky.
vesměs ve zdejším okruhu sebrané. Hned z
vraty vás překvapí 3 metry dlouhá část mamu-
tího kle, asi 25 cm. tlustého. Sibíř má již svůj
vyvinutý obchod s mamutinou. Předměty z ní
vyrobené všude se už vyskytují i u nás.
Při nákupu potřebných věcí na další cestu
i obslarání průvodců použil jsem laskavosti do-
poručeného mi z Krásnojarská pana B., nemaje
tenkrát ovšem tušení, jak obratně tento pán
svoji laskavost ke mně cizinci na mém účtu ve
svůj nejvlastnější prospěch obrátl.
Též velitele vojenské posádky, kapitána
Pavla Ivanoviče, jsem poznal, jehož skutečných
upřímných laskavostí s díkem vzpomínám. Všud
v Sibiři, kde mi bylo činiti s ruským vzdělaným
úřadníkem neb důstojníkem, ať v úřadovně neb
mimo ni, nalezl jsem vždy přijemný způsob ob-
covací a milou ochotu. Nedá se ruské vládě
upřiti, že otázce úřadnické v Sibíři věnuje ve-
likou péči.
Z Minusinska podnikl jsem výlet k Saján
skému hřbetu.
Dne 16. srpna 1899 poslední kusy zavazade
putovaly již z hostinského pokojíka — jenž m
#26
alto_textblock
#26
řany
#27
alto_textblock
#27
*) Víz »Národní Listy« čís. 14. a 26. t.r.
#28
alto_textblock
#28
jinak úplně byl vyhovoval, až na to, že jsme
všichni obyvatelé hotelu měli jediné společné
umývadlo na chodbě — vše měl jsem již dole v ta-
rantase, trojkou opřaženém. Tu se přižene sluh
hostince, zároveň jeho správce, že prý jsem
ještě zapomněl označiti své — povolání.
»K čemu pak?« tážu se, pas měl jsem již
vidovaný. »Víte baryň«, praví, »stává se, lidé
zmizi beze stopy, bůh vás chraniž, a tu je lépe,
je-li všechno pěkně napsáno. Potom se nedo-
hledáš a vědět chtějí.«
Vyhověl jsem, ačkoliv jsem již pro případ
nehody měl opatření v Minusinsku učiněna. Vše
ovšem čpělo nedůvěrou vůči mým průvodcům.
O těch obou — otec a syn — nevěděl jsem
ovšem mnoho. Otec byl před 26 lety poslán do
Sibíře. Ženu i dvouletého syna si přivezl. Žili
dříve na Amuru, bezpochyby v trestanecké ko-
lonii. Teprve čtyři roky jsou Minusinsku. To
značí, před čtyřmi roky vypršela muži doba
těžšího trestu. Syn jest bezúhonný. Oba jseu
velmi pořádní lidé. To bylo vše, co mi pan B.
o lidech sdělil. Chválil je jako znalce hor
tajgy (pralesu), kam hodlám. Oba se mí za-
mlouvali. Nechtěje mařit času smluvil jsems
s nimi brzo o podmínkách. Podotýkám ihned,
že byl jsem s nimi velmi spokojen.
Na tarantase bylo právě jen pro mne po-
hodlnější místo. Oba Voloviči, moji průvodčía
vozka umístili se na zavazadlech, jak to právě
šlo. Trojka nebyla valně sestavena. Klusák.
duše trojky, již trochu sešlý, zdržoval malé,
jemu po bocích cválající koniky. Nicméně šla
jízda po našem smyslu rychle. Měkká cesta
tlumí nárazy primitivního vozídla o zakulacené
košině. Ani koně tuze neunavuje.
Na oběd dostihli jsme vesnice Kazancova.
Zaměnili jsme jamščika (povozníka), po západu
slunce pak dorazili jsme do Jermakovské. Druhý
den v poledne byli jsme již v Grigorjevce, asi
130 km. cesty od Minusinska
Sibířský venkovan těší se mnohem většímu
blahobytu nežli venkovan evropského Ruska.
#29
alto_textblock
#29
Dřevem kryté sibířské vsi vypadají úhledněj
nežli ruské, dosud ještě vesměs slamou kryté.
Potkáte-li muže neb ženu, již mají nohy omo-
tané pytlovinou na způsob našich drotarů, jsou
to jistě nedávní teprve přistěhovalci. Sibířani
jim posměšně říkají »lapťácis. Sibířan nost
řádné boly-
Kraj barnaulský na řece Katuně a kraj
minusinský na Jeniseji a Abakanu tvoří hlavní
obilní komory Sibíře. Výtečná půda odvědčuje
se tu bohatou úrodou za sebe chatrnější ob-
dělání.
Jsou i půdy, kde černou ornici již děd
rok přeorával, a ona vnuku ještě běz oddechu
stejnou úrodu poskytuje. Sibířský sedlák ne-
zřídka vládne sty, ba tisíci hektarů půdy, ne-
moha ji než z části obdělati. I nově příchozímu
chudáku přiděluje se neméně patnácti hektarů
půdy. Má-li na nejnutnější dobytek (dobrý kůn
za 30 zl., ovce za 1 zl. 50 kr.), vykáeí po
třebné stromy, srubí chatu a počne hospodařiti.
Dětem již blahobyt zůstavuje.
Vesnice na Minusinsku jsou většinou ohra-
ženy plotem. Bránu střeží práce neschopní starci
Ohražená plocha jest značných rozměrů. O
brány ke vsi trvá jízda často i půl hodiny.
Uvnitř ohrad se pase nestřežený dobytek.
Rolník neplatí tu za zámožného, má-li 8
pracovních koní, 40 krav a 60 ovcí a koz, ne-
čítaje mladý skot a hřibata. Koně a krávy jsou
menší našich, ovce a kozy velké, velmi pěkné.
S údivem hleděl jsem v Grigorjevce na druh
malinkých vepříků, sploštělých, s obloukovým
rybím hrbetem. Čiperně klusající selátka nebyla
větší sysla.
Již v Jermakovské dal jsem přednost roze
střené pod kolnou slámě před nabízenou mi po
stelí uvnitř. Hned při stupu do nevětrané jizby
pocítil jsem na uvítanou na těle přítulnost drob
ných skokanů domácnosti.
V Grigorjevce jsem se u svého hostitel
ani jísti neodhodlal. Dřevěné stěny byly v pra-
vém smyslu pokryty všemi druhy pro sběratele
#30
alto_textblock
#30
a zpytatele zajímavého žívočišstva. Uvedu jen
u nás tak zvané rusy a šváby. Z těch některé
dosud nepoznané specie.
Milá ta zvířátka nemají, jak víte, ve zvyku
spočívati klidně na svém místě. Hemžila se po
sténách i po stropě. Nebyl bych chtěl ani
s rozepjatým deštníkem, jehož jsem ostatně ne-
měl, seděti v pokoji, jak teprv jístil
Při všem blahobytu je Sibířan absolutně
netečný oproti nečistotě. Není tomu snad
stejně u všech Sibířanů. Nechtěl bych nikomu
křivdit ! I v jedné vsi uviděl jsem často kon-
trasty, a tak různí se i kraje.
V Grigorjevce přestává vozová cesta. O-
sud do blízkých hor možno jen koňmo. A tak
druhý den ráno naložili jsme na jednoho koně
zavazadla a proviant, doplněný masem za rubi
koupeného skopa i zeleninou. Kuchařská ná-
činí a drobnosti umístili Voloviči a jamščik,
provázející soumara, za svá sedla, mně vystlali
prosté dřevěné sedlo mým ohromným, v Minu-
sinsku koupeným kožichem, a tak mírným klu-
sem vydali jsme se na cestu k severní hranic
říše čínské.
Čtyři jezdci, pět koní a pes, tvořili mou
výpravu. Dvě předovky mých průvoděích, ma
brokovnice, kulovnice opakovačka a opakovací
pistolet s dýkou, mimo několik seker a nožů,
byla naše výzbroj. V době nejpilnější polní
práce nebylo lze v koních vybírati. Také by
se sibířský rusák do hor sotva o moc lápe
hodil nežli menší kůň náš. A tak se mi gesta
na Uss dost prodloužila a značně znepřijem-
Brzo vjeli jsme do lesa a ihníed nastalo
stoupání. Dny trvala jízda krokem. Z počátku
viděl jsem to rád, hledě k nezvyklému sedlu
a tvrdě klusajícímu valachu.
Pěšina je silně proplelena kořeny, avšak
suchá. Krásný, nepřilis hustý sosnový a jedlový
les lihou vydychují vůni. Oko bloudí po st
hlých stromech, kde se hemží ptactva, až klo-
#31
alto_textblock
#31
nila.
#32
alto_textblock
#32
pýtnutí koně vás upamatuje, že nesluší se
jezdci očumovati po stromech.
Dostihli jsme brzo zimní lovecké chaty,
kdež měli jsme obědvati. Obyvatelé okolní za-
bývají se v zimě vesměs honbou. Loví zvláště
sibířskou veverku »bělku« a sobola. Bělek je
tu všude plno, každý téměř strom, obzvlástě
cedra (pinus cembra) má každá po čiyřnohém
nájemci, za jehož zimní kůžku platí se asi
20 kr. Sobol ovšem je vzácnější, jeho kůžka
stojí až 20 i 25 zl. Huňáčovi se lovci raději
vyhnou. Ani on neuznává za vhodné do bliž-
ších styků s lidmi vstupovati.
Jiného druhu lovci jsou »pramyšlenfci«.
Ti mají lov za svoji živnost. Pramyšleník, pouště
se na švém koni samojediný se svým psem do
pralesa, nenechává koníkovi na krku zvonky,
jako sibířšti venkovaně, aby medvědá z daleka
divným zvukem vyplašil. Spatří-li čerstvou stopu,
přiváže koně ke stromu a se psem obezřetné
slídí. Má-li dobrou sibířskou lajku, druh sever-
ních psů, a není-li již huňáč za branami » mrtvá
tajgy«, pralesa, kam člověk vůbec nevnikne,
uvidí brzy psa zuřivě dorážeti ze zadu nac nu-
ňatou bestii. Medvěd nemůže se psa zbaviti, ač
by jedno pohlazení štěkavce na vždy umlčelo.
Ale lajka jest mrštnější jeho. A tak se oba
škádlí, až se macek postavil na zadní nohy.
Přišel člavěk a s tim třeba bojovati dle pra-
videl stoje.
Boj bývá brzo ukončen. Lovec mžikem za-
razil vidlici do země, opřev o ni pušku a mírí
klidně. Druhdy ovšem přiházívá se i jinak.
Prales o tom mlč
Mezi obédem, prvním v lese, jenž ostatně
pro dýmový zápach jídla nevalně mi chutnal,
došel k nám takový z lesů se vracející pra-
myšleník. Koně, kožemi přetíženého, vedl za
sebou. Za polévku a trochu vodky odměnil se
mi čerstvou rybou. Sám mi ji na proutku upekl
a ochotně dotazy zodpovídával. Za deště vydali
jsme se na další cestu. Obtíže teprv měly
#33
alto_textblock
#33
nastati.