#1
alto_textblock
#1
ováonomolo
#2
alto_textblock
#2
opsl
#4
alto_textblock
#4
žlo5e es oliclanoa jašban ú
#5
alto_textblock
#5
190l.
#6
alto_textblock
#6
vlanu
#7
alto_textblock
#7
V Praze, ve čtvrtek dne 25. dubna.
#8
alto_textblock
#8
nllod jnsbugssdi
#10
alto_textblock
#10
snl
#11
alto_textblock
#11
pvěltlevo
#12
alto_textblock
#12
K číslu 113.
Čislo v Praze za 2n
a na venkovél za 3h
#13
alto_textblock
#13
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
so v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h-
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Pštan.
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#14
alto_textblock
#14
NAk
#15
alto_textblock
#15
I.
#16
alto_textblock
#16
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
a qo číslo 3. í
Tam je též redakce
a expedice.
#17
alto_textblock
#17
Telefonické zprávy „Nár. Lista“.
Kandidatury v VIII. okrese
vídeňském.
Z Vídně, 25. dubna. Doplňovací volba
v VIII. okrese vídeňském, který zastupoval
nebožtík prof. Schlesinger, vypsána
jest na 15. května. Ani Bielohlawek
ani Gre'gorig, bývalí poslanci, nejsou
kandidováni. Křesťanští sociálové se obávají,
že ve jmenovaném okrese, který odedávna
se nazývá okresem byrokratické intelligence,
by s takovými kandidáty nepochodili.O
mandát ucházejí se zejmena kandidáti dva
ze straný antisemitské: redaktor »Deutsches
Volksblattu«, Schwer a magistrátní ta-
jemník Heilinger. Majitel »Deutsc hes
Volksblattu«, Vergani, prohlásil, že
podporovati bude toliko kandidaturu Sch we-
rovu
Také němečtí lidovci a Všeněmci po
stavili své kandídáty.
#18
alto_textblock
#18
or
#19
alto_textblock
#19
onls
#20
alto_textblock
#20
sšňmen
nos5vogv Dr. Lueger.louomo
deZ Vídně, 25. dubna. Starý agitátor,
vlastně mladý agitátor se v dru. Luegro v
zase probudil. Putuje od schůze ke schůzi
Všude mluví proti Všeněmcům, proti slabosti
hr. Vettra a nynější vlády vůči nim a pro
arciknížete Františka Ferdinanda d'Este. Za-
jisté s úmyslem, který nikterak netají. Mě
předevčírem v Prateru dvě řeči, potom pak
ještě spěchal do okresu VII. Tam pravil:
»Všichni, kdo smýšlejí a cítí rakousky,
musí se spojiti bez rozdílu stran. Generaln
útok živlů Rakousku nepřátelských se nyn
podniká. Ve sněmovně poslanecké mluví
všichni lidé, ale ti, kdo smýšlejí rakousky,
nemluví. Mluví-li, jsou ukřičeni. Myslím, že
musí býti zanesena do parlamentu myšlenka,
že tento parlament jest rakouskýmvo a že
#21
alto_textblock
#21
Všechny všeněmecké rady musí býti sí celou
rozhodností odmítnuty. Hluboko jsme klesli
v Rakousku, tak hluboko, že nyní uzavírají
se se zemězrádci formální smlouvy.« Mohou
si dělati, co chtějí, mohou potupovati arci-
knížete jak chtějí. Doufám, že občané dva-
cátého století budou tohoto nepřítele stejně
potírati a nad ním zvítězí, jako jejich před-
chůdcové vítězně bojovali proti Turkůma
Francouzům.« vd do lasn
jen ěnšetosl sa nionibzebot
jezv
Protestní schůze vídeňského stu-
nián oldiso dentstva.eq eud lia lbsl
Z Vídně, 25. dubna. Na zejtra večen
svolávají posluchači všech vídeňských vyso
kých škol schůzi s programem:“ »Kulturn
boj na Rusi«. Provolání, ke schůzi vydané.
opakuje všechny posledně uveřejněné, ale
nezaručeně zprávy o persekuci na Rusi.
hhivln
inánb
neo
dyb ,olav
Schůze klubů.
og vdson
Z Vídně, 25. dubna. Na dnes svolány
jsou téměř všechny kluby, by jednaly o pra-
covním programu pro jarní kampaň a za-
ujaly k němu stanovisko. Také klub svobo-
domyslných lidových poslanců českých seše
se o 10. hodině. Parlamentní komise klu
bovní zabývala se pracovním programem
včera večer v několikahodinné schůzi, a -
pr
šnit oošn
#22
alto_textblock
#22
lnv
#23
alto_textblock
#23
Z Vídně, 25. dubna. Z Lubna se ozna
muje, že tam posluchači báňské akademie
zahájili proti professoru Antonínu Baue
rovi bovkot a nechodí na jeho přednášky
protože si libuje v ironických výrocích o svýc
posluchačích, které jsou někdy urážlivé. Žáda
se od něho, by takový jeden výrok, jenž ne
mile se dotkl posluchačů, odvolal.
#24
alto_textblock
#24
Telegrafcké zprávy.
ž n
1 Z Paříže, 24. dubna. (C.-B.) Dl
zprávyi »Tempsu« z Džibuti dorozuměl se
anglický major u Francy s Ras slenm
Makonnenem ve příčině výpravy proti
Mahdimu Mullaho vi.
#25
alto_textblock
#25
Vypovídání rakouských Slovanů
a a z říše německé, b slon
Z říše německé již po léta vypovídají se
nejbrutálnějším způsobem příslušníci státu ra-
kouského, zvláště Češi, i synové jiných slovan-
ských národů, kteří nuceni byli hledati v ni
práci. Dodnes nehnula v zájmu ubohých těchto
obětí velkogermánského furoru vláda rakouská
ani prstem, ač vypovídání a vyhánění toto pro-
vádějí státní úřady »nejvěrnějšího spojence Ra-
kouska«, které živí a hýčká ve svých králov-
stvích a zemích statisíce pruských příslušníků.
Již r. 1898 nabylo soustavné a ustavičné vy-
povídání rakouských zemědělských, průmyslových
a řemeslných pracovníků z Německa tak vel-
kých rozměrů, že posl. dr. Engel podal ve
příčině té ve schůzi poslanecké sněmovny dne
16. listopadu jmenem českých poslanců dotaz
na celý kabinet hr. Fr. Thuna, ve kterém pra-
vil, že »vypovídání toto jest aktem národního
protivenství, při kterém porušeny všechny zřetele
na poměr k Rakousku i na příkazy lidskosti.
Interpellace končila dotazem, zda jest vláda
odhodlána a ochotna, bez průtahu přiměti za-
hraniční úřad, aby stala se přítrž tomuto ne-
přátelskému a nelidskému pronásledování ra-
kouských příslušníků slovanské národnosti, aby
těmto dostalo se ochrany, za kterou žádati
vzhledem na právo mezinárodní a na spolek
německo-rakouský jsou plnou měrou oprávněni?
Ministerský předseda hr. Fr. Thun s od-
povědí dlouho neotálel. Pravilt na jejím konci:
#26
alto_textblock
#26
Bn
#27
alto_textblock
#27
FEUILLETON.
#28
alto_textblock
#28
5nn
#29
alto_textblock
#29
Konvalinky.
Hynek Pšenička vstoupil kvapně do svého
pracovního pokoje. Sejmul spěšně klobouk, usedl
ke stolku a krátce přeletnuv řadu knih, na něm
postavených, vyňal jednu z nich a jal se hle-
dati v indexu.
Trvalo mu však poněkud dlouho, než na
lezl, o čem chtěl se dočísti. Mezi písmeny mí-
halo se mu dvé půvabně narýsovaných obloučků.
jichž složení z jemných vlásků téměř mikrosko-
pieky jen bylo znatelno. Pod těmi pak poloová-
lové, sněhobílé opony víček dávaly svítiti lésk
lými zornicemi hlubokých turmalínových očí ..
Závoj bělostného čela, vroubený tmavými kuče-
rami, doplňoval určitě obraz části obličeje známé
mu dívky z minulosti.e
»Musím ji uzdraviti, nesmí umříti,« šeptal
si mladý lékař a listoval rychle knihu v rukou
držicl.
svaob Anešonaej
Náhle ohnul se list obloukem, jakási pře
kážka zadržela postup — doktor, nasliniv prst
mocně trhl —
Uschlá kytička konvalinek objevila se mez
listy.. aft a ostaozlésoo
Tváře Hynkovy pobledly a hned zase zrudly
Jaká náhoda ! Poslední dar té, jejíž podoba
s nemocnou pacientkou uvedla jej v neobyčejné
rozčilení, staví se mu právě v této chvíi
před oči.
Zavřel je, hlava klesla v snivé náladě na
lenoch křesla a lékař v okamžiku tonul v proudu
upomínek z minulosti.
Bohatě ozdobený sál, ozářený stem světel,
vybraná společnost, čarovné skupiny ladných
děv, melodická hudba plesu českých mediků
uprostřed ona, již téměř neznámou pojal ve vír
šumného tance, ona, jejíž zrak vpil se v jeho
modrě oko a vepsal se hned naponejprv do
nitra, jež dosud horovalo jen pro vědecké vý-
zkumy. Byl představen rodičům a zapřed! bez
#30
alto_textblock
#30
děčně styk, jenž byl mu za nedlouho tal
osudným.
Blažena, dcera zámožného kupce pražského,
o níž snil, blouznil, že oblaží celý jeho živo
příští, ozáří chvíle klopotného zaměstnání vroue
láskou a přinese mu náhradu za mnohaleté
strádání let studijních, ta Blažena, která byla
příčinou, že poslední zkoušky dostoupily vrcholu
dokonalosti, ta mu poslala před samým dokto
rátem list na rozloučenou. Byla zasnoubena bo-
í tabo
hatému bankéři?
Nechtěl uvěřiti té drsné skutečnosti, lhal si.
že je to jen zkouškou pro jeho milující srdce
bobši ailn
ale nic naplať — —
Poslední zásilkou Blaženinou byla kytičk
konvalinek, již objímal proužek papíru se slovy
»Vzpomínej a žij blaze !«
Oh, on vzpomínal — vzpomínal dlouho
nezapomněl. Vzpomínal nevěrné a v té vzpo-
mínce vyklíčil úmysl odplaty.
Po odbyté praxi v Praze uchýlil se n
venkov, ale do hlavního města často zavítal.
Láska nezavítala do jeho snů.“.. nořil s
v tajemství vědy a byl slep pro krásy kolem
něho vířící.
Až jednou — ale tu byl proud myšlenek
zastaven a obrátil se jiným tokem.
Oženil se náhle na úžas svých kollegů
s chudou učitelkou z jednoho pražského hudeb-
ního ústavu.
»Vzpomínej a žij blaze !«
Již nevzpomínal: hluboké oko jeho ženy
nahradilo mu vše, co ztratil bez viny, ne-
šťasten ..
Žil blaze? Milován, vřele milován svou
ženou žil již několik let ve šťastném svazku.
Nic nekalilo klidnou jeho činnost až na
pochybnost, zda láska jeho vypučí v milený
kvítek děcka.
A v těchto dnech vzpomínka na prvý zá-
kmit lásky, vzpomínka, vzbuzená podobou jeho
pacientky zkalila proud naděje, pochybnost změ-
nila až dosud jasné vlny její ve špinavý tok
#31
alto_textblock
#31
drsně skutečnosti, jež ozývala se ozvukem Poeova
havrana: Nikdy, nikterak možno!
Odtud to rozčilení, které hnalo ho studo-
vati nemoc pacientky, Blaženě podobné, úsilí vy-
prostiti ji z objetí smrti... Proč? Aby obraz
uzdravené upomínal ho na nevěru či na neblahý
se n
osud jeho?
Döktor v návalu myšlenek nepozoroval, jak
tiše se otevřely za zády jeho dvéře a lehce
vstoupivší objala ho dvěma pažemi s vlajícími
rukávy.
Otevřel oči a ztrnul — —
Měkké lokty odtáhly se od jeho šije a ruk
chopila kytičku konvalinek.
ni mie
Doktor zrudl, ale nepozdvihl očí. o
Čekal výbuch, výčitky, pláč — —
Ucitil však opět to teplé tělo, slyšel tlukot
srdce milující ženy a slyšel šepot višňových rtů:
»A měla tě ráda ?«ovzěs e e
Ona se ptá, měla-li ho ráda; čekal, že
řekne: »Tu jsi miloval vroucněji, viď — nežli
mne— nezaplaví-lilho nářek nad sklamáním a teď—
Obrátil oči vzhůru a uviděl, jak jemná rosa
usazuje se na těch tmavých zřitelnicích a mlhou
halí ty krásné oči.
Povstal a chopil do náruče smutnou ženu
a zpovídal se . ..
Ona poslouchala tiše, nespouštějíc s něho
zraků a na konec řekla: »A tys nešťasten !«
»Nejsem, nejsem,« zapíral Hynek, ale by-
stré oko poznalo, že ve slovech těch skryt je
boj mezi vědomím čisté lásky ženiny a mezi
pochybností ...
»Byl jsi nešťasten, ale nebudeš,« řekla po-
sléze pevně paní doktorová.
Nyní upřel lékař tázavě zrak na svou ženu.
Ta však nemohla se již přemoci, objala ho
prudce, vášnivě, zlíbala jeho rty a naklonila se
k uchu a šeptala mu sladký taj....
Opět zrudla tvář doktorova a on, obrátiv se,
sňal lístek s konvalinek, utrhl jeho přední polo-
vičku a vzav péro, změnil zbytek rukopisu:
»Žiji blaze!«
Jaroslav Šíp.