ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 5afb8260-71f9-11dc-aa41-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
Strana 2
#2 alto_textblock #2
NARODNÍ LISTY.
#3 alto_textblock #3
31. prosince 1904.
#4 alto_textblock #4
Číslo 361.
#5 alto_textblock #5
dovoluje použití v prvé polovině r. 1905 úvěrů. povolených císařskými nařízeními pro r. 1904. ale dosud nevyčerpaných a v pátém se podává seznam těchto úvěrů. Nařízení je dáno 29. t. m. V Praze, 30. prosince. (K demissi Kör- brově.) Orgán pokrokových Slovinců „Sloven- ski Narod“, soudí, že dr. Körber padl, protože není s to, aby si opatřil milliony, jichž vyžaduje vejenská správa. „Kdyby si dr. Körber — prav — mohl ony milliony opatřiti pomocí § 14., ne- staral by se zajisté o parlament a vládl by klidně a rovnodušně dále bez parlamentu, jako vládl dosud. Ačkoli však je možno protloukati se po- mocí § 14. kolik let, výpůjčky na základě téhož paragrafu vláda se odvážiti nemůže, nýbrž must si vymoci svolení parlamentu. Tohoto svolení dr. Körber nadíti se nemohl. Hlasování v rozpo- čtovém výboru ho přesvědčilo, čeho se může na- díti od parlamentu a proto poslaneckou sněmovnu tak rychle odročil. Snad doufal, že si ještě vy- pomůže. Učinil nátlak na německé strany a po- hrozil jim rozpuštěním sněmovny. Ale uprostřed zachraňovací akce stihla ho politická smrt. Pravi se, že ho porazily vojenské kruhy, které pozbyly víry, že by jim mohl pomoci.“ List zmiňuje se pak o nevděku německých stran, jimž dr. Körber sloužil celých pět let do úpadu a které mu z to v kritický okamžik podrazily nohy. Němci za- chovali se tak ostatně dosud ke všem svým vlá- dám. „Körbrově vládě — končí „Slov. Narod“ — přihodilo se totěž. Slovanům byl Körber ne- úprosný odpůrce. Jen v jedné věci nelze mu upříti uznání: svoboda tisku byla za jeho vlády tak veliká, jako nikdy před ním.“ Klerikální „Slovenee“ píše: „Körber pad O tom již nemůže býti pochyby. Jestliže se jeho demisse nepřiznává ještě úřadně, může to míti důvod v tom, že otázka nástupce Körbrova činí veliké obtíže rozhodujícím kruhům. Poměry jsou dnes mnohem zmotanější, než po odstoupení Ba- dena neb Clara. Körber, jenž převzal úkol, ob- noviti pořádek, zanechává po sobě ještě větší ne- pořádek, než kterýkoli z jeho předchůdeň.“ Orgán polských lidovců, „Kurier Lwowski píše v úvodu ke zprávám o ministerské krisi- „Tisková kancelář rozeslala do světa zprávy o ve- likém nebezpečí, hrozícím Rakousku demisst Körbrovou. Nám se zdá, že může býti jen l é pe hůře už býti nemůže. Körber slibova vše, ale nesplnil nic. Došlo tak daleko, že kromě polského kola, které slouží každé vládě, nestoji za ním pranikdo. Chtě nechtě Körber podal de- missi 11. t. m. a 18. prosince ji obnovil. Císai nabyl přesvědčení, že Körber už nedovede vlád- nouti a proto nezamítl demissi, nýbrž vyhradil si jen rozhodnutí v pozdější době... O tom, jaké to rozhodnutí bude, pověsti se rozcházejí na všechny možné strany. Tak na př. ze tři pražských večerníků jeden má za zcela jisté, že nástupcem Körbrovým bude hr. Ferd. Buquoy, druhý praví, že nejlepší naděje má hr. Coudenhove a třetí soudí, že nástupcem Körbro- vým bude věrojatně — dr. Arnošt Körber. Téhož mínění jest také „Pester Lloyd“ V Praze, 30. prosince. (Uherskákrise. Emer. Hodossy vykládá v „Pester Lloydu“ že rozpuštění sněmovny a provedení nových volel za stavu ex-lex nepříčí se nikterak platným zá- konům uherským. Probrav všechny zákony, tý- kající se rozpuštění sněmovny, praví: „Zákon postaral se o to, aby král neb po případě korune neuvedli zemi rozpuštěním sněmu ve stav ex-lex. Zákon totiž stanoví, že nový říšský sněm muse býti svolán v takovou dobu, aby mohl vyplnit svou zákonnou a ústavní povinnost, t. j. aby mohl v čas vyříditi rozpočet na příští rok. Ale tento zákon neobsahuje nijakého ustanovení o tom, že by říšský sněm, když byl svou zákonnou a ústav- ní povinnost porušil a tím zemi vydal v mimo- zákonný stav ex-lex, mohl králi překážeti, aby se odvolal k národu. Zákon činí tedy královo roz- pouštěcí právo neodvislým od toho, vyplnil-l říšský sněm svou ústavni povinnost neb nevy- plnil...“ Na témž stanovisku stojí ovšem i hr. Tisza. Pokud se týče sloučení Apponyovy národní strany se stranou neodvislosti, vypravuje sev Pešti, že Košut již 18. listopadu hr. Apponye vyzval, aby převzal vedení největší opposiční strany, totiž strany neodvislosti. IIr. Apponyi
#6 alto_textblock #6
obrození malých slovanských národů dálo se v popudu slovanské myšlenky, tak i ho- spodářská organisace bude jen důsledkem vše- stranné slovanské vzájemnosti, jež si musí po- staviti účelem: organisaci dělného a selského lidu slovankého. Najdou se ve všech střediskách povolaní odbornici, kteří způsobí, aby domáei organisace hospodářské (české, pol- ské, chorvatské, slovinské, rusínské, srbské) utvořily společný svaz za účely koloni- sačními. Na základě slovanské hospodář- ské statistiky nebude těžko vypracovati hospodářskou mapu slovanskou pro celou říši a jiná potřebná jednotící opatření. Jde o to, aby přikročeno bylo s plným vědomím k or- ganisaci. Každý začátek je těžký, nesmíme však se ho lekati. Nikdo nebude tvrditi, že my Slo- vané máme dnes pro emancipaci hospodářskou méně příznivé podmínky, než jaké byly před padesáti a před sto léty pro emancipaci národně- kulturní. Kolik tisíc slovanských jedinců a rodi opouští do roka domov, stěhuje se za moře, do neznámých poměrů, na prázdno, bez rady a po- moci, aby se ztratilo v moři cizoty! O tisíce svých příslušníků je slovanský kulturný živel ročně oslabován na úkor svůj a na prospěch cizí. Nikdo o tom neví, nikdo o to nedbá, Je jisto, že v té věci nemohou Slované oče- kávati počinu ve svůj prospěch se strany vládní Proto nezbývá, než aby ujali se práce sami. Autor si představuje, že by se v Praze mohlo utvořiti „Slovanské družstvo vystěhovalecké“ s podružnicemi ve Vídni, v Terstu, na RRěce, v Záhřebě, jehož úkolem by bylo, ovlád- nouti vystěhovalecký proud, vytknouti mu úkoly a využiti jeho sil ve prospěch kulturního celku vlastního. To jest, obrácením vystěhova- leckého proudu k účelu slovanské domácí ko- lenisace. Osnovu organisace nebude po vzájem- ném dohodnutí povolaných činitelů jistě za těžko všestranně vypracovati. České Národní radě naskytá se tu hned příležitost ku pěkné iniciativě. Zde naznačena jen teninká nitka záslužné práce chorvatského publicisty. Kniha jeho má tak ši- roký podklad, je tak bohatě doklady opatřena, otevírá tolik nových hledisek do našeho života a naší budoucnosti, že jistě nezůstane bez moc- ného vlivu na další vývoj věcí českých i — slo- vanských. — vot—
#7 alto_textblock #7
tehda odmítl, alead té doby se prý stále vyjed- nává. Dříve než ; hr. Apponyi mohl přistoupit ke straně neodv slosti, musily by rozřešiti ně- které zásadní otázky, poněvadž názory Appony- ovy na př. na delegace a některé jiné společné věci rozcházejí se s názory košutovců. Také mezi ugronovci jest prý pozorovati ochotu pro splynute s košutovci. Byl prý vyzván i bar. Banffy, aby se spojil se stranou neodvislosti, ale vyžádalsi nějaký čas na rozmyšlenou. Ze Záhřeba, 28. prosince. (Dr. D ink Vitezič), jenž dne 25. t. m. zemřel ve svém rodišti Vrbniku na ostrově Krku, narodil se 24. července 1822, studoval práva ve. Vídni a v Pa- dově, kdež obdržel stupeň doktorský. R. 1847 vstoupil do státní služby u finanční prokuratury v Zadru a r. 1855 se stal finančním radou. Roku 1865 byl jmenován správcem finančního ředitel- ství v Zadru. Roku 1872 vstoupil do výslužby a otevřel advokátní kancelář v Krku, kdež jeho bratr Ivan byl biskupem. Jako advokát věnoval se pak horlivě národní práci. Založil lidový list „Naša Sloga“, v němž počal probouzeti národní vědomí istrijských Chorvatů a hájiti jich zájmů proti Vlachům. Roku 1873 byl zvolen za Pazina Lošiň poslancem do říšské rady, kdež s ostatními Chorvaty byl členem klubu Hohenwartova. Jako poslanec vystupoval na říšské radě neohroženě proti Vlachům, odhaluje bezpráví jimi páchaná na istrijských Slovanech. Na říšské radě působi až do roku 1892, načež pro pokročilé stáří man- dátu nepřijal. Ale neustával dále působiti na pro- buzení a osvícení svých rodáků. Byl zakladatelem spolku sv. Cyrilla a Methoda (istrijské Matice školské), který založením několika škol zachrá- nil již na sta chorvatských děti od povlaštění. Také ve všech jiných osvětových spoleích chor- vatských působil až do své smrti, jsa současně obětavým pomocníkem a rádcem svého lidu, jenž velikou jeho lásku splácel mu vždy oddaností dětinnou úctou. Na pohřeb zesnulého vlastence sjeli se do Vrbniku zástupcové téměř všech chor- vatských obci v Istrii, aby uložili v mateřskou půdu zdárného syna, jenž celý svůj život věnova péči o svůj odstrkovaný, zanedbaný lid.
#8 alto_textblock #8
Politické zprávy zahraničně. V Praze, 30. prosince.
#9 alto_textblock #9
Vyhláška ruské vlády proti strůjcům nepokojů. Carský úkaz o reformách ruská vláda pro vází následující vyhláškou: Na podzim t. r. konaly se v Petrohrad schůze některých členů rozličných gubernských zemstev, na nichž vyslovena řada přání, aby pro- vedeny byly reformy vniterné správy imperie které jsou dle mlnění účastníků nevyhnutelny Přání ta stala se předmětem úvah časopisů i rozličných schůzí a také, ač toho zákon ne dopoušti, bylo o nich rokováno v některých měst- ských radách a zemských sněmech. Pode vlivem osob, snažících se vnésti ve společenský i státní život zmatek a použivších k tomu rozčileni myslí obecenstva a hlavně vznět- livé mládeže — v některých městech imperie udála se řada hlučných shromáždění, kde pro- hlášeno, že je nutno předložiti vládě rozličné po- žadavky, nepřípustné nezvratnými zásadami na- šeho státního zřízení, posvěcenými základními zákony imperic, a celé davy pořádaly pouličné demonstrace, při čemž úřadům a policii kladen zjevný odpor. Takové hnuti proti panujícímu pořádkua řádu, cizí ruskému národu, věrnému odvěkým základům státního zřízení, snaží se dáti nazna- čeným nepokojům význam obecné vůle národa. kteréhož nemají. Lidé, tím hnutím zachvácení, zapomínajíce těžkých dob, které nyní Rusku nadešly, zaslepeni lákavými přízraky těch blah, kterých očekávaji od vyvrácení těch pilířů, kterými po věky stál státní život Ruska, sami nevědouce pracují ve prospěch nikoli vlasti, nýbrž jejích vrahů. Zákonnou povinností vlády jest hájiti státní pořádek a veřejný klid od všelikých pokusů pře- rušiti pravidelný chod vniterného života, a proto každé porušení veřejného pokoje a pořádku i vše- liká shromáždění protivládní povahy musejí býti a budou zamezována všemi zákonnými pro- středky, které vláda po ruce má, a vinníci, zvláště ti, kteří jsou v státních službách, budou pohnáni k zodpovědnosti před zákony. Orgány tisku, budou-li střízlivě posuzovati události, vědomy sobě zodpovědnosti, která na ních spočívá, musejí k tomu působiti, aby ve ve- řejný život bylo vneseno nevyhnutelné uklid- nění a obnovilo se pravidelné jeho proudění.
#10 alto_textblock #10
* Francouzský tisk o reformním úkaze Mikuláše II. Reformní úkaz cara Mikuláše II. učinil ve Franeii příznivý dojem. „La Patrie“ praví, že úkaz ruského mocnáře je svobodomyslnější, než jednání některých fran- couzských demokratů, kteří obnovili ve Franci výjimečné zákony a vypěstili soustavu admini- strativné libovůle a nesnášelivosti. Úkaz Miku- láše II. tvořiti bude epochu v ruských dějinách. Alexandr II. zrušil nevolnictví, Mikuláš II. čin své osvobozené poddané občany, zaváděje v ru- ské státní zřízení nové zásady: rovnost a svo- bodu. Ruský car prokázal vážnou úsluhu eivili- saci, člověčenstvu a svobodě. List pokládá úkaz Mikuláše II. za úvod k řadě jiných úkazů, kterými bude vneseno světlo a vzduch v zastaralé admini- strativné tradice, které se staly příliš těžkými sou- časnému Rusku. Možno očekávati, že bude na- lezen lad mezi tužbami zemstev a darovanými úkazem svobodami. Otázky o svobodě tisku a spolčovaci nepostaveny dosud na program, ale při starých řádech může se vytvořiti nová admi- nistrativná praxe ve svobodomyslnějším duchu. „Temps“ nazývá úkaz znamenitým doku- mentem co do úplnosti otázek, jejichž rozřešení klade na program a rovněž co do krásných úmyslů, které dávají v základ nových zákonných opatření ne tak právo národa, jako péči o něj. Kromě toho bodu, kde úkaz mluví o zodpověd- nosti úřadníků za zneužití moci, „Tempe“ po- kládá za nejdůležitější ty odstavce úkazu, kde slibuje se ne-li úplné zrušení, tož aspoň vymezení působnosti výjimečných zákonů, dosud svírají- cích život národa. List chváli také jasnost, s ja- kou vymezuje se úloha „komitétu ministrů“ jehož předsedou jest Vitte. Pro ty, kdo jsou pře- svědčeni, že samodržaví docela se dá srovnati s místnou samosprávou, tato jasnost může být ještě nevým důkazem, že předseda komitétu mi- nistrů dovede prověsti opatření, odpovídající to- muto principu. Svoji stat „Temps“ uzavírá slovy- „Francie, zachovávajíe v otázkách, týkajících s
#11 alto_textblock #11
vniterného politického života svého spojence zdrželivost, kterouž ji ukládá sama podstata spolku, nikdy nepokoušela se dávati rady, pro které by jí možno bylo učiniti výtku. Avšak ona s pocitem uspokojení vidí, že vysokou autoritou carovou posvěcují se zásady, které při loyalném užiti mohou značně zlepšiti administrativnou praxi, jež dosud spíše se opírala o libovůli a uzdáni úřadníků, než o předpisy zákona. Těmito zásadami zavádí se do ruského stitního života zákonnost. Ruské obecné mínění je povinno spokojiti se touto zákonností a carským slibem, že bude plnou silou podporovati platnost zákonů.“ „Journal des Débats“ píše, že v úkaze, je zrno hlubokých a blahodárných reforem. Avšak všecko závisí od toho, jak bude program načrtaný úka- zem vyplněn. List přeje, aby reformní duch pře- konal všecky překážky
#12 alto_textblock #12
Ruský národ a ústavnost.
#13 alto_textblock #13
„Kölnische Zeitung“ uveřejňuje stať, nade- psanou „Vniterné položení v Rusku“ a zaslanou z Petrohradu od autora, jenž podle všeho nen synem ruského národa, ale zná ruské poměry a správně o nich soudí. Pisatel praví, že jen ti mohou si mysliti, že v Rusku vypukne všeobecná revoluce, kdo ne- znají osnov ruské říše. Přívrženců konstituce není mezi Rusy víe, než 30.000 osob obojího pohlaví, a to je na národ, mající 136 millionů hlav, poněkud příliš málo. K těm se může při- počísti 100.000 myslících Židů, kteří si slibují, že by je ústava zbavila jistých omezení. Radiká- lové t. j. revolucionáři si myslí, že vojsko, kdyby se vrátilo z Mandžurie, prohlásilo by se pro pře- vrat a pomohlo by jej vykonati. Za tou příčinou chápou se každé nekontrolované zprávy, že je armáda v Mandžurii špatně opatřena, a starají se o rozšíření jich, neuvažujíce, že tím mohou sice ublížiti dobré pověsti Ruska za hranicemi, ale mandžurská armáda že ostom nezví. V naději, že armáda se prohlásí pro převrat, nihilisté byjí přáli i porážky a útěku z Asie do Evropy. Ale při tom jednoho zapomínají: že selské obyvatel- stvo, jehož je v Rusku bez mála devět desetin, je pro samodržaví a proti konstituci. A týž poměr selského obyvatelstva je také v armádě. Jeden z vůdců převratné strany přiznal se mi otevřeně, praví pisatel, že vláda potřebuje pouze pokynout a rázem nebude po širé Rusi mimo města člo- vička, který by nosil evropský kroj — všechny by ruský lid zvěšel. Dne 27. listopadu pravil mi jistý pán na železnici: „Zejtra bude v Petrohradě veliká studentská a dělnická manifestace, které se zúčastní na 60.000 osob, a z toho se bez- pochyby vyklube revoluce.“ Ale čtenáři už vědí, že toho dne shromáždilo se na petrohradských ulicích leda 4—5000 studentů a kursistek, jež policie rozprášila za dvě hodiny bez pomoci vojska. Dělnictvo ruské je snahám studentůa kursistek úplně eizí. Kdykoli se v Rusku udá srocení dělnictva, vždycky mu jde o to, aby si zlepšilo hmotné postavení, a nikoli o státní pře- vrat. Kromě židovsko-revolucionářské strany je smýšlení v zemi spiše smiřlivé naproti vládě, než útočné. Proto má vláda úplně v moci nespo- kojenost intelligence odstraniti bez újmy poli- tické jednoty obrovského slátu i bez újmy vel kých politických závěti Rýška.
#14 alto_textblock #14
Pověsti o další okupaci rakouské na Balkáně. „Glasu Srbstva“ oznamují z Mitrovice n Kosovu, že rakouští agenti roztrušují tam mezi obyvatelstvem pověsti, jakoby staré Srbsko a záp. Makedonie za nedlouho byla okupována rakou- skými vojsky. Rakouští konsulové prý snaží se za drahé peníze získati albánské vůdce a slibují odměny a všelikou pomoc také Srbům, budou-li Rakousko-Uhersku sloužiti. Kromě toho rak. -uh. kensulové nabízejí Srbům bezplatné vyučování jejich dětí v rakousko-uherských školách, a když takový žák vystuduje rakousko-uherské gymna- sium a vstoupí na universitu, bude od vlády do- stávati 200 K měs. podpory po dobu studia na vysoké škole, již bude míti právo zvoliti si nejen kdekoli v Rakousku-Uhersku, nýbrž i kdekoliv západní Evropě, jenom ne v Rusku. Témuž listu oznamují ze Skadru, že tamní turecký guverner obdržel důkazy, že katoličtí kněži v Albanii, nacházející se pod protektorátem Rakousko-Uherska, popuzují Albánce k povstání proti turecké vládě.
#15 alto_textblock #15
Ještě afféra Syvetonova. Včera vyslechnut byl společník Menarda, zetě Syvelonova, pan Pokl před vyšetřujíeím soudcem jako svědek. Nacionalistické listy činí jej zodpovědným za smrt Syvefonovu a tvrdl, že byl agentem vlády, kterýž měl úkol, Syvetona smrti v náruč ve- hnati. Zkoumáním nezjištěno, jak již sděleno, morfium ve vnitřnostech Syvetonových. Nyní má se prozkoumati poznovu krev, aby se zjistilo, nebylo-li Syvetonovi před smrti jeho morfium vstříknuto. Zkoumání toto jest důležité, protože při prohlídce u Menarda bylo nalezeno veliké množství morfia a nad to cyankali. Menard tvrdí, že se již před 4 měsíci chtěl ze zoufalství nad nešťastným sňatkem svým otráviti. To potvrzují i jeho pří- buzní v Saint-Etiennu. Nacionalistické listy a advokát otce Syvetonova, jenž náhodou rovněž Menard sluje, obviňují paní Syvelonovou nadále z vraždy a v nálezu jedů u zetě Syvetonova vidí nové důvody pro své obvinění. »Patrie« vytýká vládě, že až do sněmovní volby v II okresu pařížském, ve volebním to okresě Syve- tonově, nechce rozptýliti temno, sfféru zahalu- jící, jen aby vládnímu kandidátu Bellanovi do- pomohla k vílězství nad admirálem Bienaimém. Volha koná se 8. ledna.
#16 alto_textblock #16
Všeobecné povstání afrických domorodců proti Němcům. Plukovník Leutwein přibyl dnes dopoledne po lodi »Lucie Wörmann« z německé osady jihoafrické do Homburku. V interviewu s re- daktorem »Berl. Zig.« pravil, že vytýkalo se mu, že jeho správa osady byla příliš mírná vůči domorodcům. On dělal ale jen, co bylo možné: s 10.000 vojáky byl by mohl postupo- vati snad ostře, se 400 nemohl. Ostatně byl pevně přesvědčen, že po dobrém bylo by s podařilo s domorodci v míru žíli. Plukovnik Leutwein obává se všeobecného povstání domorodcův.
#17 alto_textblock #17
Lepší zprávy z Marokka. Přípravy k vyslání zvláštního poselstva francouzského do Fezu, kteréž, jak se nyní z Paříže sděluje, nebyly přerušeny, ko- nají se energicky. Ze zpráv došlých ode dvora sultánova soudí se, že tento jest nyní hotov vůči cizineům ochotněji vystupovati. Také z de- mentování zprávy, jakoby v nejbližší době mělo býti do Marokka vysláno francouzské loďstvo, lze souditi, že v Paříži nazírají teď opět opti- mističtěji na věci marocké.
#18 alto_textblock #18
Největší loď válečná. Podle »Daily Mailu« hodlá anglická admi- ralita vystavěti řadovou loď o 17.000 —18 000 tunách! Hlavní výzbroj lodi tvořiti má 10 děl dvanáctipalcových. Byla by to nejsilnější z do- savadních hotových či stavěných lodi bitevních. Má prý býti zjednána tím rovnováha vůči moc- ným řadovým lodim, jež se pro Spojené státy
#19 alto_textblock #19
staví.
#20 alto_textblock #20
Nové rozdělení území v Siamu. Dnes konala se v Paříži ministerská rada za předsednictví Loubetova, v níž ministr Del- cassé sdělil, že Siam území, postoupená Franci ve známé smlouvě franko-siamské, dnes fran- couzským úřadům předá. Čabatun opusti Francouzové teprve v 10 dnech, i bude tam pak neprodleně dosazen francouzský konsul.
#21 alto_textblock #21
„
#22 alto_textblock #22
Udavačské afféry ve Francii. Poslanec de Villeneuve pokračuje v uve- řejňování tajných informací o důstojnících do- dávaných svobodnými zednáři sekretáři Velkého Orientu v Paříži a sdělovaných pak bývalému ministru vojenství Andréovi. Ani sensace ta- jemné smrti Syvetonovy nedovede zatlačiti do pozadí zájem pro udavačské rejdy, jež jsou opravdu hnusným zjevem třetí republiky a je- jichž odhalení zasadi asi osudnou ránu moci vlivu Svobodného zednářství ve Francii. Se všech stran ozývají se hlasy odporu, rozhorlení proti udavačům. Poctiví muži jim plivají do tváří své opovržení a nikdo, ani na straně vládní neodvažuje se hájiti Velký Orient Pouze Lafferre, president télo největší lože měl smělost prohlásiti s tribuny sněmovní, že uda- vači mají zásluhu o republiku. Republikáni všech stran a odstínů prudce odsuzují udavačský systém. Též bývalý presi- dent sněmovny Paul Deschanel pronesl těchto ošklivých událostech velmi ostrou řeč. Deschanel zejmena kritisoval případ Pasguiera, který psal udavačské oznámení nejen o svých soudruzích v důstojnictvu, ale i o svých před- stavených, o generálech a dokonce přetrumí všechny špiclovské výkony sensační zprávouo — panu a paní Loubetově! Deschanel pádnými slovy vystavil dílo udavačské opovržení celé ve- řejnosti a ukázal, jak hrozná zodpovědnost spadá za všecky tyto zlořády na vládu. Vylíčil, jak důstojníci, kteří se dali zneužíti k udavačství, domnivali se, že musí tak učiniti, aby se za- vděčili vládě. Vláda je zodpovědna, že vnesla do armády ducha korrupce. »Pravým vinníkem, jediným vinníkem je Combes a situace ostane nerozlustitelnou, dokud Combes bude v čele vlády.« Ale nejen odpůrci vlády nynější jako De- schanel, též její přívrženci rozhodně prohlašují. že republice nemůže prospěti udavačská podlost. Tak Josef Reinach, jeden ze sloupů »blocu« uveřejnil dva prudké projevy proti udavačům. Někteří členové krajní levice chtějí namluviti lidu, že boj proti udavačům je reakcionářským manévrem. Budou mít odvahu prohlásiti Reina- cha, Clemenceaua, Lanessana a bývalé hlavní spolupracovníky Waldecka-Rousseaua, socialistu Milleranda a radikála Leyguesa za reakcionáře? Prof. Emile Bourgeois, rozhodný demokrat a republikán uveřejnil v »Tempsu« krásný list, v němž protestuje proti udavačům jménem práv a bezpečnosti občanské a žádá, aby důstojní- kům udavači poškozeným, byla zjednána ná- hrada i satisfakce. V Allianci republikánsko-demokratické, jejíž presidentem je radikál Adolf Carnot a jež do- sud věrně podporovala Combesa, byla přijata resoluce odsuzující užívání tajných zpráv uda- vačů, »jež se příčí nejzákladnějším zásadám loy- alnosti, spravedlnosti a rovnosti obča ů repu- bliky.« Tento projev je nejmarkaninějším dů- kazem, jak všechno veřejné mínění odsuzuje udavačský systém a jak proti vládě Combesově se staví i její věrní přívrženci.
#23 alto_textblock #23
Denní zprávy.
#24 alto_textblock #24
„Universilní vesnice“ Heidelberk, ko- — lébka i eldorado německých barevných studentů. kteří tu mívali ode vždy neobmezené rejdiště a nejtrpělivější oběti svých duchaplných šprýmů, také už se nabažil opěvané německé „studentské nádhernosti“ e soudě podle zpráv listy kolu- jících má své university a jejích komilitonů spíš nad, než po krk. Příčinu k neslýchanému vzbouření heidelberské veřejnosti proti tamním buršákům zavdal případ, sehraný německými studenty s typickou klackovitosti v tamním di- vadle jedné nedávné neděle. Členové tamního kóru „Suevie“ připadli na neobyčejně vtipný projev roztomilého humoru, dva z nich pře- vlékli se za masky a v průvodu notně napilých soudruhů odebrali se do divadla, kdež při před- stavení tropili v lóži tak nestoudné kousky, že podle svědectví „Heidelberger Tageblattu“ dámy z divadla utíkaly. Divadelní referent řečeného listu sám káral akademické nezvedence, vyčítaje jim hlasitě nehezké, neslušné a nemužné jednání, ale marně. K představení „Veselých žen vind- serských“ dostavili se veselí hoši heidelberští zase a bavili se ještě duchaplněji tím, že házeli na jeviště a do orkestru 10feniky a hned neděli petom způsobili takový poprask v divadle, že policie byla nucena zakročiti a rozkošné jinoch z divadla vyvěsti i odsouditi je k pokutě pro hrubý zlořád. „Heidelb. T.“ řízně odsoudil ta- kové počínání a to vyneslo mu vyzvání na „těžké šavle“, jedno pro chéfa listu a druhé pro di- vadelního referenta. „Hl. T.“ postavil se však na stanovisko zdravého rozumu lidského a souboje odmitl a napsal novou kapitolu na účet elegant- ních fraškářů. Zabývá se v ní šíře buršáckými extravagancemi a sděluje „Suevii“, že obyvatel- stvo heidelberské nehodlá je na dále trpěti. „Hei- delberk už dnes není býválou universitn- vesniei“ — píše list — „nýbrž vzkvétajícín
#25 alto_textblock #25
městem, v němž se už cizinci, usazují a tu klidu užiti hodlají. Obyvatelé tohoto nového Heidel- berku nemají naprosto chuti, dáti si zhnusiti ná- vštěvu divadla mladíky, kteří zneuznávajíce mo- derní názory a poměry, čini nárok na privi- lej, aby směli bez ohledu na své okolídělati, co se jim libí. Již v zájmu našeho města musí tisk vystupovati proti těmto výstřednostem. To je nejen jeho právo, ale i po- vinnost, a ve vykonávání této, ne právě příjemné povinnosti, nedá si nikým překážeti.“ Tedy Heidelberk nechce, ale Praha, česká Praha, musí býti tou německou universitní vesnici, jakou nehodlá býti už nejposlednější universitní město v říši německé, a musi si dáti zhnusiti, ne snad jen uzavřenou místnost jako divadlo, leč život na vlastních svých náměštích a ulieích, de- gradovaných takto za německou universitní ná- ves! A když si to nedá její obyvatelstvo líbit, poctěno jest i od toho nejopovrženějšího, nej- umolousanějšího kasiňáckého plátku nadávkou „Pöbel“, aniž by v tom viděl státní návladní po- puzování k nenávisti proti obyvatelům českého jazyka, nehledě ovšem k jiným sladkostem, které obyčejně následují, připomene-li si Praha ohav- nošt svého ponížení na — německou universitní vesnici! — České peníze na podporu německých ná- rodních účelů. Vo středu tento týden projed- náván byl v okresním zastupitelstvu česko- budějovickém rozpočet na rok 1905. A tu po- znovu podali Němci křiklavý důkaz, ják „spra- vedlivými“ dovedou býti tam, kde jsou ve vět- šině. Okres česko-budějovický jest co do po- měru obyvatelstva z vice než dvou třetir český (dle úřadního sčítání), ale následkem dosu platné pověstné volební geometrie, zvláště pak vlivem obecního zastupitelstva česko-budějevi- ckého maji tu Němei většinu. A těto nespra- vedlivé nadvlády využívá budějovické okresní zastupitelstvo každoročně proti Čechům. Jest to přimo frivolní, s jakou okázalosti podporuje německé národní účely, kdežte Čechům nedá ani haléře. V rozpočtu, právě sehváleném, jseu na příklad položky darů: „Böhmerwald- bundu“ 1200 K, německému národ- nímu fondu 500 K, „Schulvereinu“ 200 K, ústavu k poněmčování českých učňů (Lehrlingsheim) 600 K atd. Zkrátka, ku podobným účelům němcekým schvá- leno vydáni několik tisíe korun, kdežto Matici školské, Národní jednotě pošumavské atd. nedáno nic. Tak se jedná s dvoutřetinovou většinou obyvatelstva okresu česko-budějovického! Však mohlo by se snad předpokládati, že páni, roz- hodující v okresním zastupitelstvu česko-budějo- vickém zachovají žádoucí poměr aspoň v pod- porování hospodářských a odborných škol a hospodářských spolků. Ale ani to se neděje, neboť Němcům uděleno bylo tu celkem 5000 K, Čechům jen 2950 K, tedy německé menšině obnos téměř dvakráte větší než české většině. Vzpomínáme, jak jinak chovají s če- ská obecní a okresní zastupitelstva k německým menšinám, zejmena v Praze a Plzní. Zde se day Němcůr epou, jen aby tito neměli při- činly křičeti do světa, že jsou utiskováni. A za to se nám pak Němci tam, kde jsou u vlády, tak „kavalírsky“ odměňují. České Budějovice — měslo i okres — jsou zajisté dostatecným d- kazem, že nějakou konciliantností Něme: k za- chovávání rovnoprávnosti nepřimějeme. A proto: nemůžeme-li dosíci nápravy, aspoň tam, kde je to v naši moci, odplácejme stejnou minetí — Národní rada česká. Ústřední výbor koná schůzi v neděli dne 1. ledna 1905 o půl 10. hod. dopolední. Pokračuje se v jednání ze schůze minulé. — Sjezd české samosprávy, který se koná v neděli dne 22. ledna 1905, vzbudil značné účastenství v české veřejnosti. Dlužno prolo sděliti, že vstup do zasedací síně radnice staro- městské, kde sjezd se koná, bude jen na prů- kaz legitimací. Veškeré reklamace zasílány bud- tež Národní radě do 10. ledna 1905. — Klub mladší generace Národní stran svobodomyslné pořádá dne 4. ledna 1905 svoji IV. veřejnou schůzi členskou. Na programu je rozhovor »0 politické situaci«, který zahájiti se uvolil zemský a říšský poslanec pan JUDr. Ferd. Pantůček. Vzhledem k aktuál- nosti rozpravy doufá výbor klubu mladší gene- race národní strany svobodomyslné v hojnou účast svých členů i pp. hostl. — Rozpočet Ústřední Matice školské pro rok 1905 byl projednáván ve schůzi výboru dne 29. t. m. V téže schůzi bylo naznačováno, jaké přípravy jest vykonati pro důstojnou oslavu 25letí Ústřední Matice školské. Rozpočet ma- tiční i jubileum Ústřední Matice školské spolu nerozlučně souvisejí. — Úhrn vydání rozpočte- ných činí 866.592 K, příjem zabezpečený pouze 91.301 K. Mezi příjmy byl původně také ob- sažen pravděpodobný výtěžek z národního kolku, avšak po prohlášení Národní rady, že příšínm rokem Ústřední Matice školská z národního kolku užitku míti nebude, položka tato vy- puštěna. Než přes to proti loňskému roku jsou rozpočtené přijmy vyšší, zejmena proto, že také příštího roku dá se očekávati značný výtěžek zejmena ze zápalek matičních, po nichž jestv obecenstvu velice čilá poptávka. Ve vydáních jest arci největší náklad na školství a to na školství vlastní 490.400 K, pouze služné učitel- stva čini 353.500 K. Do fondu odbytného uči- telstva matičního, jenž zastupuje fond pensijní, vloží se 51.500 K a to 36.000 K do fondu obecného a 15.500 K za podílníky. Na školy podporované rozpočteno jest 72.000 K, mezi nimi Brněnské Matici 8000 K, „Komenskému“ ve Vídni 14.000 K, dílem z fondu Kandrtova, dílem z příspěvků matičních, Matici Ostravské 16.000 K, Matici v Místku 8000 K a množství drobnějších subvenci, jež podrobně vyjmenovati nelze. — Stavby budov školních budou vyžado- vati nákladu nejméně 58.000 K, úhrnný roz- počtený náklad na veškeré školství činí 620.400 korun. Mezi rozpočtenými výdaji jest také prae- liminována úhrada schodku z roku 1903, jelikož tato úhrada nemohla se státi roku letošního; činí 59.000 K. — Podle rozpočtu jest uhraditi sbírkami 775.291 K pro Ústřední Matici škol- skou, má-li Matice splniti všechny své úkoly v roce 1905. To mluví tak zřetelně, že netřeb zajisté pobízeti, aby národní obětavost soustře- dila se především na podporu Ústřední Matiee školské, jejíž činnost v roku pravě končicím nezůstala nikterak za léty předešlými, be v mno- hém směru byla ještě plodnější. — Kanee- lář Ústřední Matice školské prosí, aby obecenstvo, jež matiční kanceláři rozkazy