■г Á1

5 fľť

к я 7,(1 v den mime po norffli a Hvatku. Předplácí se v administraci Oatrovni elio* hi». irvnN-ll. * Hr»*«-. • |ii*it«u: mèticoè — *1. 90 kr. 1 *1. 'Ih kr. etntletné .... 2 „ 70 „ 3 „ 76 „ eelorocoé 10 . 80 t 15 , — . Jednotlivá ôlela po 4 kr. Za donAienl do doma méeíčné 10 kr.

Cielo «IO.

CECH.

T Praze» y pálek dne 16. záři 1881.

ooF»»eri frankované a podepaaaé pHjfm* re dalcc © у Ostrovní ulici 6. 1508-11. Rukopisfiv oerrarlme а перо (leptaných oedbáae. KEKLÄ~MACE nezapečeténé po.ýlány budtežnefran- k o v & n y. InMráty politimi во n^lovnlüL

Roènik ЖШ.

Události v Egyptě. Situace v Egyptě nabude co nevidět povážlivého­ rázu. Celá Anglie, všechny strany olitické, všickni ministři, torryové i whigové. onservativní, jakož i liberální, hlásí se к jedné­ zásadě, že totiž Egypt musí zůstati pod nadvládou Anglie a že jest nutno hájiti v semi Nilu zájmy anglické co nejúsilovnéji. Když východní válka vypukla, postavil lord Derby princip ten mezi ony proslulé »čtyři body', že Anglie teprvé tenkráte čmnon rukou­ sáéastní se války, až by zájmy své v Egyptě ohroženy viděla. Lord Salisbury oznámil­ totéž ve svém oběžníku, v němž podává zprávu anglickým zástupcům o svém nastou pení a lord Granville, nynější správce zahraničních­ záležitostí v Donning Streetu, ač se v mnohých věcech od programu předchůdců svých odchyluje, musí také tuto zásadu po- depsati. V Egyptě a ve svém poměru к němu považuje Anglie za svoji povinnost, hájiti své zájmy zcela opravdové, považujíc kanál suezský­ a údolí nilské za rovnéž tak důležité­ a všech obětí hodné, jako kanál svatojiřský­ Neboť suezský kanál jest nyní klíčem Indie, jehožto ohrožení nebo poškození cítila by Anglie stejné v Indii a Kentu Tím lze pochopit! veškeré to rozčilení anglických listů­ nad událostmi v Egyptě. Od posledních let bdĹ Anglie pilně nad tím, aby beztoho dosti již nenáviděná spoluvláda francouzská v Egypté ani o krok více ku předu nepostoupila,­ a možno říci, že vzdor všemu osvědčování­ přátelství na venek stojíFrancie s Anglií v Egyptě proti sobéjako dva sokové. Činné účastenství anglických kontrolorův a britských konsulův na událostech předešlého­ téhodne, bdělé a okamžité objevení se anglických funkcionářů naproti podivné nepřítomnosti­ francouzského kousala, jakož i francouzského kontrolora musely vzbuditi v Paříži docela zvláštní myšlenky. Což by byly Angličanům dosavádní poměry egyptské a jejich­ částečná spoluvláda s Francií nesnesitelný­ a dávali raději přednost tomu, nechati tam vládnout opět sultána jako pravého pána, že připustili intriky francouzské ? Chce Anglie využitkovati nynější rozpaky Francie v Tunisu, aby postavila poměry egyptské na jinou basis,­ než na jaké byly v posledních letech? To jsou otázky velmi vážné, jež zajisté pou- tati budou co nejvýše pozornost celého politického­ světa, zvláště ale kabinetu francouzského­ v nejbližších týdnech Zatím co všechny anglické listy, mezi nimi také takové orgány, jež bývají od kabinetu inspirovány, odporoučí zavolání tureckého vojska, jakožto jediné mo žné rozřešení egyptské obtíže, vyjádřil se právě včera naopak .Temps“, stojící velmi blízko zahraničnému ministerstvu pařížskému. Dle oficiosních listů francouzských byly by docela kabinety francouzský a anglický došly již ku srozumnění, jen společně jednati. Vzdor tomuto­ míruplnému ujišťování jest v Egypté spíše na místě nejsilnější nedůvěra к anglické­ politice, než nejmenší důvěra. Dějiny anglické­ vlády v Egyptě dávají o tom velmi poučné doklady a za takového stavu věcí v severní Africe budou nejnovéjší ndálosti v Egypté nej lepším zkušebním kamenem mou­

drosti neb chytrosti nynějších vůdcův francouzské­ republiky.

Politický přehled domácí. V Prase, due 15. sáří. Vzdor práni vznešeného panovníka našeho, aby konečné zavládl mir mezi národy v Rakousku,­ přes všecky ohledy nynější vlády kn straně německé, přes všecko Astnpnost se strany naši, nemohou se německo-liber&lnl strannlci spřátelili s myšlénkou, že by pozbýti měli nespravedlivé­ nadvlády nad námi a státi vedle nás co stejně oprávněni. Novým útokem chti se po- knsiti o to, aby nás zatlačili a ndělali nás úplně svon podnoži, svými slohy, jakymiž vlastně s poloviny­ dosud jsme, к toma čili svolávají se do řad. zbroji, dávají zi hesla a nabádají se navzájem­ k nrpntnémn boji. Že chti nrputnè zápasit!,­ aby stali se tim, čím arci nikdy vice státi se nesměji, o tom dává zvláštni doklad následující okolnost : Jistý počet poslancův právníků,­ vynikajících profesorů práva a návladnfch ustanovil si za svon zvláštní úlohn ochrana ohrožených­ politických práv a jejich obraun důrazným­ použitím .všech právních pomůcek, jež zákon­ poskytuje. Každý z nich prohlašuje se, že hotov jest bezplatně státi pomoci svon straně své v právních otázkách politického rázn, do- týká-li se onen právní případ veřejných zájmův. Jakmile citi se jednotlivý občan, spolek nebo obec ve svých politických právech poškozena, ve všech případech, kdy nbllženo by bylo právům­ spolčovacímu, spolkovému, svobodé svědomí nebo tiská, má býti právnická rada udělena bezplatné.­ Svoboda voleb má býti chráněna proti neoprávněným Vmícháním se ; proti obmezeni svobody tisku konfiskacemi listů má býti všemi právními prostředky podána býti zákonnitá ochrana. Mezi četnými osobnostmi, které doposud­ vyslovily svou ochotu, jsou professori Pfaff a Antonin Menger ve Vídni, Rulf v Praze, To- mascznk v Černoviclch, poslanci Weitlof, Kopp, Granitech, Foregger, Hoffer, Klier, Menger, Edel- bacher, Funke, pak Gollitschek v Litoměřicích. Další přihlášky se čekaji. Škoda takých snah, také energie pro věc nespravedlivou a nemravnou,­ kteráž tudíž vedle zákonů mravnosti udrželi se nemůže. Zarpntilost stranniků ústa- váckých a křepká organisace jejich bnde ovšem i straně naší a každémn jednotlivci našeho národa­ příkladem. Z Vidné. „N Fr. Presse“ zvěstuje, že německo-liberálni poslanci z Čech zamýšlej! dotazník­ vlády stran správních oprav odkázali okr. zastupitelstvům, aby podali o něm své dobré zdáni, aby pak teprvé na základě těchto dobro- zdáni na ně odpověděl sněm. — Definitivní rozhodnuti­ o rozpočtu cislajtánském na r. 1882 stane se teprv po ujednání společného rozpočtu, z kteréž příčiny se tyto dni v Pešti odbývají porady společného ministerstva za přítomnosti předsedů ministerských a ministrů financi obon polovici — .Presse“ píše, že ústaváci se rozhodli­ neponštéti se do přetřesu velkých politických­ otázek na pražském sněmn, jelikož chovají­ přesvědčeni, že jedinkým kompetentním místem­ к toma je říšská rada Dle toho lze se nadití, že jednáni sněmn klidně se skonči a vyřízen­ bnde celý bohatý program, jejž zemský výbor předloží. Ve školním výboru městského zastupitelstva­ vídeňského dokázalo opět několik vzácných hlav svoji smířlivost, к čemuž zavdal podnět

dlen výboru tohoto Linden. Jednalo se o dosazováni­ učitelských sil na školy vídeňské a tu učinil jmenovaný pán návrh, aby se při definitivním­ obsazováni mist hledělo na německý živel­ a na osoby, které se hlási к německé národnosti.­ Návrh ten se týkal v první řadě oněch čéakých učitelů ve Vidní, kteří se při posledním­ sčítáni lido přihlásili к české národnosti, v druhé řadě všech ostatních, kteří by své štěstí chtěli zkusiti ve Vídni Proti návrhu Lindenova ľzvalo se několik hlasů sice, ale ty nedostačovaly,­ aby návrh ten učinily nemožným. Tato zanjatost proti českým nčitelům na vídeňských školách německých jest nejlepštm důkazem smyslu, jaký mají mnozí zástupcové města Vidně pro rovnoprávnost a co to bnde státi prudkých a tnhých bojů, nežli ve smíšené Vídni budou zřízeny české školy. Kdyby jinde učinili to, co učinily školní sekce vídeňské, hlásalo by se všelicos o násilnictvl, utlačování cizího živin. Ve Vídni arci mají jiné pojmy o světě a občanském­ životě, trvají také na výminečném postaveni,­ proto ale přec nesměji miti za zlé, kdyby si z nich vzali příklad a zachovali se dle něho za změněných okolnosti. Ze Lvova. Dnes byl sněm zahájen. Zemský­ maršálek dr. Zyblikiewič uvádí národní vymoženosti­ obou národnosti v úřadě a škole, vývin­ samosprávy a požehnanou návštěvu mocnáře, litnje hospodářských poměrů, váznuti obchodn i průmyslu, zadlužov&ni pozemko a ohlašnje hospodářské­ předlohy. Mistodržitel dotýká se též cesty císařovy, zmiňuje se o hospodářských snahách­ vlády a podává několik předloh.

PoJiticky přehled zahraniční. V Praze, dne 15. září. !N©m©cl£0. Lze nyní se vši jistotou­ očekávat, že svolán bnde nejprve říšský a pak teprve zemský sněm Tomn nasvědčuji již opožděné volby poslanců do zemského sněmn. Volby konati se bndon dne 28. října, volby nžši dne 14. listopadu, bnde se tedy moci sněm se jití nejdříve okolo 20 listopadu Bude pak miti sněm plné ruce práce, jelikož mimo četné pilné předlohy vyřizovati bude předlohu cfrkevné-po litickou. Znovuzřizenl vyslanectva u sv. Stolice nelib! se ani liberálům ani orthodoxnim. »Reichs bote“ táže se, pošle-li papež za pruské vyšla nectvo na vzájem svého nnntia do Berlina? — Proslýchá se, že bude obnoveno katolické odděleni­ v ministerstvu knltu, kteréž již r. 1841 zřízeno a v knltnrnim boji r. 1872 zrušeno bylo. »Prov. Corr.“ píše o sjezdu císařů v Gdan sku: 8 oběma claaři byl v duchu úplně sjednocen­ císař rakouský. Shoda tři císařství udržela Evropě po deset roků mir i osvědč! se také v budoucnosti, aby se národům zjednala bezpečnost­ a upokojenost, jež jim nmožňnje, aby celon svou silu věnovali pokojné práci a zdravému­ vývinu vnitřních poměrů státních. V tomto směrn gdanský sjezd, kdyby toho vůbec bylo potřebí, otvírá nejlepši vyhlídky do budoucnosti Ita.lt©. (Uznaná Italie. — Ha nopis. — Kongres zeměpisný.) Mancini­ odvolával se ve svém oběžníku na to, že Italie je n z n á n a od mocnosti a odvozoval z toho, že json mocností povinny krotili spravedlivé­ rozhořčeni svých katolických poddaných proti věrolomné Itálii. Stran tohoto uznáni rozpředla se nyní mezi „Osserv. Romano“ a mezi liberálními listy zajímavá polemika „Osserv. Romano“ se táže : »Kde jsou listiny, jimiž se

úředně a výslovně uznává oloupeni papeže?* — Pod názvem : ,Tajné milostné pletky Pia IX.* uveřejnil jistý francouzský žurnalista v Mont- pelliern ohavný hanopis začet žalován jezt přičiněním­ hraběte Jeronýma Masteiho, pravnuka Pia IX. Podle zpráv listů bude muset hanobce zaplatiti pokutu 100.000 lir. Hrabě Mastei ze prohlásil, ie věnuje celou pokutu ústavu pro chudé churavce a dívčímu sirotčinci, kteréž ústavy Pins IX. byl založil. — Při zabíjení mezinárodního zeměpisného kongresn dne 15. t. m. v Benátkách v paláci dožů přítomen byl král, královna, princ Amadeus, ministři Acton, Bacelli a B&ccarini. Počet ohláiených účastníků obnáší přes 700, úřadnlch zástupců cizozemska dosud 80 Ferdinand Lesseps odevzdá pH zahájeni­ předsednictví jmenem Francie Itálii a sice knížeti Teanovi. Fr-axiol©. (Intransigenté v sněmovně. — Grévy a Gambetta. — Z Tunisu) Gambettovy žurnály pMznávgjl nyní samy, že vlastními vítězi pH pozlednlch volbách jsou intransigenté. PočlUgl, že máji 55 poslanců a 88 jiných, kteří větžim dilem s nimi drží, s reakcionáři, jichž je 90, činí strana vládě protivná 230 hlasů a zbývá vládě většina 320—330 hlav, badon-li ostatní republikáni vždycky svorní, čehož arci nelze očekávat Něhot­ oněch 88, kteří patři к republikánské nnii a zároveň také к nesmiřitelným, rozhodné se toma brání, aby vylučováni byli z vládni většiny.­ Chtěj! být spíše její přední stráži a vůdci, aby ji, jako dosud, pořád vice na stranu nesmiřitelných­ převáděli. — Ujištnje se opětně, ie předseda Grévy nemá chuti nynější kabinet zméniti a z vlastního popndn Gambetta povolat!­ do ministerstva. Je prý odhodlán čekali, vyslovl-li se většina sněmovny ve prospěch Gam- bettův. — Z Tunisu se zvěstíme: Arabové zkazili vodovody v Tnnisn a Zaghovann Stav věcí v Tunisu jest pro Francii stále povážlivý, ačkoliv příchodem posil vojenských počíná se lejpžit. Francie nehodlá úplně pHvtěliti ai Tunis, nýbrž vládnooti s bejem Mohamedem es Sadokem, kterýž­ jsa úplně v moci fr&nconzeké, jest jen pouhou­ loutkou. Vládnoucí ministr francoasaký Bou- stau vyslovil se pro správu vojenskou, ku kteréž­ jest zapotřebí 20.000 mužů vojska, ovšem franconzského a mnoho — peněz. První jeho snahou zdá se býti, aby zbavil se anglickébo a italského dozorn nad financemi egyptskými ustanoveného­ společně s francouzským к vůli tomu, aby pojištěno bylo placeni úroků a dluhu tunis- ského věřitelům v dotyčných státech. Spolupracovníka­ gembettovskébo listu »Paris* vyslovil se Roustan následovně o tom, co státi se má po úplném npokojeni Tunisu : Nejprvé musíme upravili finance tunisské — pravil. К tomu dli musi být upravena záležitost evropské dozorčí komise, ve kteréž Anglie a Italie mají bias. Naše požadavky páčí se na 100 milionů, kdežto anglické a italské na 20 až 30 milionů. Moci nemohon tudíž mit stejný s námi hlas. Otázka ta jest však složitá: Buď baderne musit vyrovnat­ se s věřiteli oněch zemi ueb zaručiti jim úrok neb snad vžiti útočiště к finačnlm ústavům. S financemi musi být opraveno i bernictvl, potom­ zavedena řádná státní správa a konečně zřízeni vojenské. К udržováni vnitřního pořádku raneime ponžlti domácího vojska, ale tak, že bnď je vřaďovati baderne do svých kádrů aneb je vycvičíme na spůsob alžírských střelců К tomu jest ovšem zapotřebí času a peněz. Francouzské vládě se vytýká, že podnikla válka pouze ob-

FEUILLETON. Rozmarné historky z našeho venkova. Pile Fr. Jiří Košťál. (Dokončeni.) , A jak budeme děla', ten pokrok ? * tázali se všichni udiveně. »Počkejte to bude takhle“. .Zda Bůh, sousedé*, pozdravoval právě přišedší starý Švejda. P. purkmistr -se nevrle ohlídl snad proto, že mu přetrhl Švejda výklad, anebo spíše ho bodlo to . sousedé“ a tohle přece sl. výboru­ s panem purkmistrem v čele skoro nenáleží­ 1 »Strýčku Švejdo, víte co dnes budem dělat* ? tázal se Smotlacha vysmívavé. .Со к dobrému obce“, odtušil tento »I to to. pokrok - pokrok dnes*. .Ano, pokrok, páni,* vpád p. purkmistr Smotlachovi do řeéi »a proto nepůjdeme dnea do obecního domu, půjdem k p. Taussi- govi do salonu.“ .Tak ?* ozvali se povážlivější »a proč к židovi? Na naše úrady je obecní dům!“ .Protože budeme dělat pokrok* — vysvětloval­ purkmistr jsa otázkou touto nemile dojat­ — ,a abych Vám to tedy tady řek’“ každé město kolem nás má záložnu a jářku, proč by to zde nešlo v Poddůlčí, my přece

máme prostředků dosti Tady a nám by to slušelo nejlépe. — Že ne?“ »Svatá pravda“, přisvědčovali někteří. „Tak tedy — a my těm počátkům nerozumíme­ — nevíme co a jak — ať poradí Taussig, nač ho máme v obci — až budou začátky — pak vám to již půjde — ale ted?“ .Ale, pane purkmistře,* vskočil mu do řeči Švejda, »obecní rada má jít do kořalny к židovi, ať přijde sám poradit nám, nač my к němu“ ? „Svatá pravda“, ozvali se někteří. „Pánové*, pan purkmistr měl už zlost, „on nám ted pomůže a když chce pomoci, proč bychom nešli к uému, a když je tak ochoten a propůjčí salon naší úřadě, proč bychom pohrdali.­ Povídám, když někoho potřebuji, jdu já к němu a ne on ke mněl* „To je ještě lepší pravda“, přisvědčili na vzdory povážlivějším skoro všichni. »Půjdem do salonu* I »Tak jděte do silonu, jděte, jděte s Bobem“ a starý Švejda odcházel zamračen­ — as ním ještě jenom jeden z výboru, ,a přejeme v&m, aby ten pokrok dobře dopad*­ dodali leště. A ostatní ? Prohodili něco úštépačně o lidech zpátečnících a šli do »salonu*­ dělat pokrok. Mauric Taussig měl právě o deváté hodině­ zase své kulaté bříško ve dveřích a

vábil svým úsměvem, když pojednou mžou- ravé jeho očko zabloudilo od kořalny vzhůru к náměstí tam, kde se radil výbor ! „Aha, záložna. Máme je. — Sarai, je salon v pořádku ? volal do krámu. Přijdou výboři“ — a Mauric mžoural očima spokojeně — a v tom mžourání bylo něco, co chtělo jako říci „dostanem je“. Ještě jeden pohled vzbůru a ted zalesklo­ se ve zracích Mauricovi a to zas chtělo říci. „Máme je“. „Jdou“! „Sarai již jdou“. A Mauricek, aby se nezdálo, že snad s dychtivostí čeká, odběh, převlek kabát a nařizoval Sarai, ať přinese ze sklepa uherské a nejmladšímu z 11 princů, ať políbí výborům ruku. „Již jdou“, šeptal bia ženě. A šli vážně jako obyčejně ! Rada města Podd&lčí šla dělal pokroky do židovny! V krámě zacinkal zvonek I Rada byla tu. »I pěkně vítám, vítám vás páni, šveholil­ Mauric.“ — To jsou hosti, Sarai, io jsou hosti, Isak, to jsou hosti. Sarai udělala pukrle a šla vpro víno a Isák líbal od purkmistra dolů všem ruce — a Mauric nevěděl radostí co dělat Ale Mauricek a nevědět co dělat? „Neráčte, prosím, pánové, pohrdnout mým příbytkem, pane starosta, velká čest, velká coat Pan Bůh ví, velká čest Takových boati!

tu ještě nebylo, co jsem tu — Pán Bůh ví, račte, prosím.“ „No, no“, přikyvoval spokojené p. purkmistr­ a vítězoslavně pohlížel na ostatní. Řku, Smotlacho, nepovídal jsem to cestou — Taussig co za chlapíka, liboval, si dále. „Račme, račme“, pobízel Smotlacha. Výborně­ pane Taussig ! Ráčili a usedli. „No tohle si dám líbit* a Smotlacha a p. purkmistr byli celí pryč, když usedli na houpavé fotely. „Pane starosta, tohle ie přece zasednutí, takhle a v tomhle se budu radit třeba 14 dní“ a Smotlacha nevěděl radostí, jak se má vrtět. „Ne, komu čest, tomu čest*, chválil purkmistr. „Mauric je chlapík*. A Mauric byl ješté větší chlapík, když se před radou zaperlilo uherské! „Páni, prosím, račte — echt uherské* pobízel Mauric, „před prací se musíme posilnit“­ „Ano, bravo Manne, bravo.* .Povídám, pane starosta, to ta porada půjde jak by ji namazal*, mínil Peřina. »Ale to je vínko, páni, Mauric je chlapík na zdar mu*, vybídl pan purkmistr. „Ano, na zdar mul* a rada připíjela Mauricovi na zdraví. A žid aby oplatil provolal:

\

\ i