f

Yyrli«7,i ka'/dý den mimo po oedèli a aoátkn. Pŕtdpláoi •• v administraci Oatrovtii ullo« A<a. irvo*»-lI. » Гг aie: « poètau : m«tiènè — il «0 kr. I 1 il '^6 kr. etrrtletné 70 „ 3 , 7Л . celoročné 10 „ 80 , 1 lb „ — . Jednotlivá Mela po 4 kr. Za donMed do domo méslèné 10 kr.

isio гот.

ČECH. V Froze, r úterý «Ine 13. záŕi ISSI.

ООРЮЪ frankované » podepaaaé přijímá re dl a, 1c c e ▼ Ostrovní allei 6. lW8-n. Rukopisúv nevracíme a uepodepianjcb nedbáme. reklFmacb neiapečeténé poaýlány budtei nefran- kovány. lusrity počítáme co aojlcra^l.

Roènik XIII.

N. E. 26388. Jménem Jeho Veličenstvá Císaře! C. k. zemský co treetnl eond v Prase usual k ná- vrkfim c. k. státnibo ssstupnictvi ze dne 8. záři 1881 i. 13881 takto za právo: Článek nápisem: Z okresu sedlčanského (Dozvuky к reklamacím po- semkovým) v čísle 300 se dne o. siří 1881 časopisu „Čech“ se nalesujfcf, zahrnuje povahu přečinu proti bespečnosti cti dle § 489. 491 a 493 t. s. a článku V. sák. se dne 17. prosioce 1863 Hš. sák. č. 8. sroku 1868. Zavádí se ve véci této, an c. k. státní zástup- nictvl na nrčiton osobu žalobu nepodalo, na sákladé f 498 tr f. řízeni objektivní, schvaluje se dle § 489 tr. ř. ssbavenf č. 900 periodického časopisu „Cech“ se due 8. sárí 1881, sapovidá se dle $ 493 tr. ř. dali! rosiiřování čisla téhož a nařizuje se dle §27. zák. se dne 17. prosince 1863 č. 6. ř. z. anni 868 zmateni výtlskft sabavenýeb, a zároveň se dle § 30. sák. tisk. nařizuje, aby niles tento v nejblíže pHštlm čísle téhož­ časopisu na první stránce byl uveřejnén. DAvody: Článkem záhadným se členové komise v příčině reklamací pozemkových viiiéjí z neužívání své moci ku ikodě rolnikft proti velkostatkářům z opovržlivých vlastností s s opovržlivého smýšleni, co do vedení svého úřadu, které jest epúsobilé je vydsti u veřejný posměch Důkazem xahádný článek a zvlášť odstavce: Po důvěrnicích .... spravedlnost klamán. Reklamace velkostatkfi deputovanýcb. Zahrnuje tedy inkri­ minovaný článek povahu přečinu proti bezpečnosti cti dle § 487. 491 et 49a t. z. a článku V. zák. ze dne 17. prosince 1862 č. 8. řiš. zák z roku 1863 a muselo­ tedy dle návrhu c. k. státního zastupitelství uznáno byti. Dáno 7. záři 1881. Saak.

Poslední bašta ústaváků. Strana ústavověrná či liberální, či jak se již po čas trvání svého všelijak nazývala, vynalezla­ si v posledních dnech nový titul. Ten tokráte chopila se věci za pravý konec a nechce­ védèti ani o ústavě, ani o liberalismu, ani o kterém jiném posvátném čestném cíli svém. Zapoméla na levici i na ten vyhlašovaný­ pokrok svůj a schovala se nyní za pyšný název „der deutsche Club“. Tedy nic jiného nemá nyní v zájmu než Německo a němectví. Pyšný zajisté název : „německý klub“, a člověk čtoucí ho a neznající ústavní poměry naše domníval by se, že pod praporem klubu toho srotili se všichni Němci, co jich jen úpí pod tou „němectvu nepřátelskou“ vládou hr. Taaffeho. A zatím? Znalec ví dobře, kolik věrných srdcí čítá nyní svého času tak mocná Četa, bývalá většina v říš-ké radě a ví také, к čemu má nový titul tento asi posloužili. Jest to velice podivné, jak ti němečtí mužové mění rychle .-vá stano iska a své programy,­ ovšem že tyto jen dle jména. Strana tak mocná, která téměř dvacet let s krátkými přestávkami nalézala se u vesla vládního, vykřikujíc­ směle, že ua přísně vytčeném plánu svém, na té své ústavé, nezmění ani čárky, užívá nyní nehodných úskokův všeho druhu, иЬу jen opět se dostala к cíli všeho snažení svého, к vládě Uvedeme jeden přiklad této politiky jejich,­ příklad nejkřiklavější a nejpádnější. Pamatujeme se zajisté velmi dobře na tu dobu, kdy Čechové, plní jsouce spravedlivého rozhorčení, ale také, jak musíme uznali, trochu­ předčasně, vystoupili ze říšské rady a nechali zde vládnouti stranu ústavověrců dle

její libosti a chuti. Tenkráte nesla koterie poněvadž považuje návštěvu v Gdaňsku ne- Jest známo, co slovo to znamená. Německé oua jméno své s pýchou a hrdostí a slibo jen za privátní záležitost, nýbrž docela jen déti dávají не obyčejné na rok do českých měst, vaia pevně státí к ústavé až do těch hrdel a za rodinnou véc а к té nemohl býti císař ra- aby se mezi lidem a ve škole naačily česky а statků Bylo to ovšem snadno říci, když měli koňský pozván. Pak bylo místo schůze příliš české děti přicházejí к nám, aby se v něme- vládu v rukou. Titul „ústaváků* podrželi nej- vzdáleno od rakouských hranic, nehledě ani ckých rodinách a školách zase némecky naučily. к tomu, že b) mohly býti připraveny v Kra- ' Jest kn podiva, jak rád a ochotně poslouchá kove a v 1'oznani císaři ovace které by ne-i lid hlásáni krajinských lhářů Kdež ss při kaiaé mohly býti ruskému citu příjemnými. Ко- možné i nemožné příležitosti hlásá výhradně ně- nečné byla by schůze tří nordických císařů

déle a nejspíše, že by se ho chopili zase, kdyby jen to bylo možná, třeba že nyní slouží jim jen к všeobecnému posměchu a stal se znamením hanby jejich.

_ _ mectvl a každý se prohlašuje za klatbě propa- Časy se však změnily, říšská rada byla považována nevyhnutelně od ostatní Evropy ; dlého. kdo by své dité vydal českému vánku, » řečník, který tak káže,

opět zastoupena i Čechy a koterie ústavácká, znechutivší se tvým drzým chováním i samým mnohým členům svým již nebyli právě milovníky­ štvanice, „N. fr Pr.“ a židů, dostala se seslabena přirozeným způsobem do minority.­ A teď nastala ta pravá podívaná! Jediným­ rázem nevěděl nikdo z nich ani zbla o ústavě a když konečně přece musili o ní mluvili, tu nebylo nic horšího nad ni, tu byla úplné zavrhována. Příčiny toho leží na snadě. Nehodila se už sama je nyní ubíjela. Právě tou ústavou, která je udržovala dříve nad vodou, klesli rovněž ke dnu. Nazvali se tenkráte stranou liberální. Proč, to nemůže nikdo říci, ani oni sami. Jednání jich aspoň nespočívalo nikdy na liberálních­ zásadách, něhot konečně sama ústava je zařízením liberálním. I tím byli poraženi

za velký politický skutek, /a znovuzřízení svaté aliance, za konservativní, snad docela reakcionářský a autokratický spolek proti liberálnímu­ a republikánskému proudu v západní Evropě.

Aby byl odňat dni politický nátér. neměl

sotva se pro jásot může destati к slovu — osmlvá se rolník a mčštan nad tímto „zpropadeným hokuspokusem*, vezme celé děvče a hocha za raku, podívá se významně řečnickou bouda a putuje s nimi к nádraží,

jiný politik nalézali se v průvodu carové a tento mčl sestávali jen z vojenských osobností.­ Teprvé na přání vyslovené se strany německého­ císaře, aby se mohl kníže Bismark jim už, poněvadž vymknuvše se z j> jich rukou, mladému carovi představili, nastoupila změnu. • - —, x— a Bismark slíbil tentokráte rychleji, než bývá jindy jeho zvykem. Ani do dnes ne překročil hranice jistého způsobu marnivosti.

gdaňskému veškeren ubíraje se s vlakem do Jičína, Sobotky, Nym- ani Giers ani který burka a j. Druhý nebo třetí den vrací se vesele

stech na panslavistické rejdy, jež prý hlavně Ignatév idří a o nepřátelském smýšlení к Ně mecku, jež má prý miti v Busku velký význam,­ a když se má za to, že tomu má prý tedy již napřed. Dokazuje to nejlépe nynější býti v Gdáusku odpomoženo, svědčí to jen o

přímo dětské naivnosti. Setkání se vyměřeno jest jen na několik hodin, a v to jest počítána­ i velká dvorní hostina. Kde pak má býti pro Boha vzat čas к řešení takových daleko sáhlých úkolů? l’ro nás jsou to vesměs věci jen lhostejné.­ Rakousku jest jen jednoho si žádali, aby mezi Petrohradem a Berlínem nebyly uči-

stav jejich. Stojí nyní be/e vší pevné podpory­ v lidu, jenž pomalu počíná patrony své prohlíželi. Jen s velikým namáháním avšetiii silami nutí se, aby nedali posud vzniknouti té bouři, jojíž jednotlivé zášlehy již tu a tam se objevily. Jsou roztříštěni mezi sebou, bez všeliké jiné spojovací pásky kromě snahy panovali­ nad druhými. Chtíč tento jest však přece dosud mocným a nesmíme ho podceňovali, .něny smlouvy, jichž ostří obráceno by bylo Ústaváci vidí, že stojí na kraji propasti a proti Rakousku ! A že se v tom ohledu v nechtějí př' ce dolů. Chopili se tedy obyčej- : Gdánsku ničeho nestane, za to ručí nám právě něho svého prostředku — švindlu, v němž přítomnost Bismarkova a ta sama dostačí к jsou pravými mistry, nedostižnými. Dali si tomu úplně. Podařeným vtipem jest. že bu nové jméno, aby jím klamali ten lid německý de-li panslavista Ignatév povýšen v Petrohradě a aspoň na nějakou dobu jej ještě ztišili-, za, ministra zahraničních záležitostí, zavolá Snad se jim práce ta podaří, ale dlouhého opět rakouský císař do Vídně nazpět Uhra trvání přetvářka jejich mít nemůže. Až se Andrássyho. Nyní však není opravdu Ignatév to pozlátko, jímž se nyní ověsili, trochu otře.. žádným panslavistou a proto nepotřebuje pak bude vidět opět staré známé Co si pak' žádného Maďara, aby chránil před ním Ra- počnou, jest ovšem velmi zajímavou otázkou kousko ! budoucnosti pro ně

září

Z Vídně, dne 9 Odbývající se dnes v Gdánsku schůze1 německého císaře s carem, nalézá v zdejších.! ton udávajících kruzích nejhlasitějších posudků.­ Nephšlof ani ruskému ani pruskému dvoru na mysl, aby pozval císaře Františka Josefa к účastenství. Co o tom oznamuji berlínské­ listy, jest, jak mi sděleno z úplné zpravených­ míst, vzato ze vzduchu. V Berlíně nemají­ к takovému pozvání ani času, ani chutě ;. něhot obdrželi ustanovení dne sjezdu teprvé v nejposlednější chvíli a sice sjezdu v Ha- novru, kdež petrohradské kruhy mohly počítali­ na přísnější zachování tajemství než v Berlíně. Car však uposlechl pozvání proto,

se sdravým českým hochem nebo děvčetem. Nápadné­ při tom jest, že právě letos d&vajl se děti vlče „na handl* nežli kdy jindy. Již dlonho před počátkem školního roku trvaly tyto výpravy a ještě žádný rok neposlalo se z Liberce a okolí do českých krajin tolik děti jako právě letos. O tomto smýšlení německého lido vi dobře také dr. Herbst a řekl-li v Cvikově: „My v Čechách Je-li mluveno o výstrahách nebo stížno- jsme na tom lépe, n nás není žádného rozdílu mezi městem a venkovem, mezi měšťanem a rolníkem,­ všichni json svorní a nadšení pro svobodo­ a pokrok,“ nebylo prosloveni to leda vějička­ na lapáni hejlů, kterých také okolo Cviková­ již je velmi pomalu. Naděje dra. Herbsta, že také ti Němci, kteří se spolčili s utlačovateli německých krajanů (v Tyrolska, Štýrska, Rakoasich atd.), rozpomenou se, že máji pomáhat! svým bratřím (rozuměj ústavákům), jest přímo směšná. Oni poetivi Němci vědi dávno, kdo ústaváci json 1 Z Vídně. (Nastoleni arcibiskupa. — Přípravy pro řišskon radu. — Bar. W e e b e r.) Inthronisace knížete arcibiskupa­ Oanglbauera konala se včera dopoledne,­ načež následoval jeho slavnostní vjezd do arcibiskupské residence. Nnntins VannntelH podal­ arcibiskupovi palium. Po skončených cirkév- uich obřadech přijel do arcibisknRské residence, mlstodržitel Possinger a odevzdal tu slavnostním spůsobem temporalie. Odpůidne tabule n arcibiskupa,již­ účastnilo se 70 osob, mezi nimiž hr. Tasffie, baron Haymerle, nnntins Vannutelli, biskupové z Lince a sv. Hypolita. Arcibiskup pronesl přípitek­ papeži a mocnáři, nnntins arcibiskupovi a ministr Conrad diecési. — V ministerské radě, která dne 9. t. m. zasedala a jíž přítomni byli všichni ministři vyjma ministra zemské obrany, zahájeny přípravy к zasedáni řišské rady. Hlavni důraz bnde prý se klást! na otázky finanční a hospodářské. Ministr obchodn podá prý říšské radě, jakmile se sejde, úplný program pře- jmutí železnic do státní správy. Ministr války vystoupí poznovu t rozpočtu vojenském­ s některými požadavky, které delegacemi­ odmitnnty byly. Také položka na pevnostní­ stavby v Krakově a Přemyslu, kteráž pro rok 1881 činila 700.000 zl., bude prý pro rok 1882 mnohem výše navržena. — Dle poloúřad- ního sděleni nepotvrzuje se zpráva o jmenováni barona Weebra předsedou správního sondu ; jeho jmenováni mistodržitelera hornorokouským jest

Politický přehled domácí. V Praze, dne 12. září. Snaha dohospodařivši frakce ústavácké, po- táhnonů na nově zaujaté, velezrádné stanovisko pouhého němectvi také rolnický lid německý, rozbije se na jisto o zdravý smysl a vlaste neckou poctivost tohoto lidn Že lid ten nechce roztržce národnostní, že nechce nadvládě ně- mectvi, kterážto nadvláda i u předních zastane^ svých ústaváckých má cíle hlavně osobni -— sobecké, o tom svědči nejnověji také liberecký „Tagblatt“, jenž shledává, že přátelský poměr mezi Čechy a Němci se šiří ve větších krnzich nežli dosnd. „Lid, tak praví „Tagblatt“, bere svoje déti a vodi jich davy do Čech na „handl*

FEUILLETON. 3Sreid.plsľvči- Námořský román od W. Cl&rka Rassel a. (Pokračováni.) Hlava ötrnacta. Ani paprsku světla nelze spatriti Po dlouhé přestávce přejel si oči rukou a pronesl, obrátiv se к panu Shermanovi: „Nechce se mně to podařit!“ Pan Sherman byl netoliko vyveden ze klamu, ale i podivením naplněn ; z klamu vy veden bezvýsledností tohoto ohledání, na jehož­ vliv s jistotou byl počítal a podivením naplněn nad nevídaným posud úkazem úplného­ vyhasnutí duševní schopnosti. Po malé chvíli vedl tedy svého ošetřo- vance podruhé к člunu a pravil : „Podívejte sé sem, milý příteli. Zde jsme vás nalezli pod onou lavicí ležícího a tamo vedle stožáru objevili jsme ješté jiného muže. Mél temnou tvář a nosil plavecký odév. Pamatujete­ se na to ?" „Nepamatiyi.“ .Pozorujte tyto vaky na suchar V úplně rozměklém stavu vytáhli jsme je z oné skříné; ▼Se, co jste měli к iídlu. bylo v nich uscho- vino. Vy a váš druh vystáli jste zajisté hťozný strach před mukami smrti a hladu, když jste shledali, že veškerá vaše zásoba potravy­ vniknutím mořské vody uebvla zhola к jídlu. Pokuste se představili sobe ten cit, jaký vás v oné děsné chvíli uchvátil. Je vám to možná?“ .Není,* oddechl ti Holdsworth, tiskna ruku к čelu. v m»* .1 -t ' .í • j

.Krom toho našli jsme v člunu ještě černou­ vlajku, — kus nějaké látky — snad částku ženských šatů ; byl zde přivázán ku hlavišti stožáru Víte něco o něm ?“ Holdsworth dí: „Nic!“ „Měl jste snad svou manželku při sobě?* „To mi nelze říci.“ i „Pokuste se dále myslili nazpět. Snad se vám podaří upamatovati se na zem, z níž se koráb váš odplavil. Jmenovala se snad Anglicko ?“ „Anglicko? Ai o — to jméno znám — ale já nevím, přišel-li jsem odtamtud,“ odvětil­ Holdsworth s nevýslovnou úzkostí v oku. „Výborně. Tedy o Anglicku něco víte? Odrazili jste snad od Liverpoolu ?“ „Liverpool také znám !“ zvolal rychle. „A Londýn?* „Ano ! Ano !" i „A jak se jmenovala vaše loď?* Holdsworth přemýšlel a přemýšlel, ale bez výsledku. V tom pozůstával klam, jenž pana Sher- j mana zaváděl. Holdsworth vzpomenul si na známá jména, ale bylo mu to jenom tenkrát možno, když dříve v jeho přítomnosti od ně ! koho vyslovena byla. Podobně byl v stavu,. jména a pojmy všech těch věcí vyznačili,1 které se v oboru jeho nacházely; to mu bylo ale jen proto možno, poněvadž ty věci viděl. Kdyby byl Johnson živ, byl by jej zajisté poznal a Johnsonem nazval. Kdyby byl pan Sherman o Dolly, o Southbourné, o londýnských­ výtoních, o té neb oné podrobnosti rozprávěl, která spojena byla se zahynutím Žhounka, bylo by se v duchu Holdsworthové ze všeho toho zrovna tolik probudilo, kolik

slyšel. Jakmile se mu ale takového zevnějšího­ povzbuzení nedostávalo, byla pamětjeho bezmocná, ano naprosto neschopna, utvořili sobě samostatnou představu z těch dojmů, které před jeho zachráněním na něho byly učiněny. Co bylo opravdu podivno, spočívalo v tomto odporu — v zamřelosti jeho paměti s ohledem na oddíl života, jenž až к početí mdloby jeho na člunu dosahoval a v oživnutí jeho paměti s ohledem na dobu, která počínala­ procitnutím z jeho strnulosti. Po těch marných pokusech vrátil se Holdsworth ku křeslu, nedaleko hořeniho okna pro něho přichystanému. Pan Sherman nevzdal se ale ješté vší naděje na probuzení zmrtvělé paměti jeho, nýbrž odešel do kajuty­ a přinesl ty véci, které byl v kapse jeho nalezl. Podával mu jednu véc po druhé; avšak chorobný pozoroval je, aniž by určitý pojem s nimi spojoval. „Víte, jak se tyto véci jmenují?“ tázal se pan Sherman. „Vím. Tohle je nůž — toto hodinky.* „Ony vám náleží a jsou z vaší kapsy vyúaty.“ Holdsworth pohltil je skoro očima a ruka se mu chvěla, když se jich dotekl ; přes to přes všechno dopomohlo mu ale ujišťování pana Shermana pouze к vědomí holé sku tečnosti, že jsou jeho vlastnictvím. Nétaohl se upamatovati, že by je byl kdy koupil neb mél. „Nesmíte srdcem klesnouti, milý pane,* vece kapitán Duff, přidruživ se k tém dvoum a pozorovav s rostoucím účastenstvím tyto

podivné, bezvýsledné zkoušky, „čas jestit dobrým­ lékařem.“ Již při zcela nepatrných věcech zachvacuje­ nás chvilkové selhání pamétní síly jako nějaká bolest. Marná snaha uvodili nějaké jméno, nějaký rok, jenž nám byl znám, zbuduje­ nemilý pocit a zvyšuje se hnedle v rozhodnou­ muku A teď pomysli si tu muku v mnohonásobné zvýšené míře a dej" tomu že duch tvůj necítí pouze tu aneb onu malou­ mezeru, nýbrž že ztratil celý svůj bohatý poklad vzpomínek a že jej nyní vědomí neustále­ trápí, že tuto ztráta ceně tvé celé budoucnosti­ škodí a ji ničí. Představ si. že se nacházíš ve velké, tmavé prostoře a takto sám к sobě pravíš : „Zde jsou předměty, o nichž vím, že mi drahé json a že mají hlu- bokosáhlý význam pro mé a jiných lidí blaho; hmatám a hmatám ; marně se snažím nalézti je. Hledám dnem i nocí bez úspěchu a při tom nelze mi nikoho přivolali na pomoc, neboť­ nelze mi vyjmenovali ni jakost, ni jméno ztracených pokladů. A při tom pocitu beznadějné­ práce pohádá mne nejjemnéjší z mých přirozených pudů téméř až к šílenství s pilným­ napomenutím, bez přítrže hledali a neúnavné­ po tom bažili, aby se tajné komůrky mé paměti světlu otevřely.* Tento stav jest horší slepoty, jest to smrt v životé. Léta, která jsi prožil, jsou odříznuta od bytí tvého a s nimi jest tobě vyrvána neocenitelná hojnost zkušeností, lásky,­ starostí 1 vědomostí, výsledek to pilného­ sbírání. (Pokračovaní.)