#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 42.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 13 února 1900.
#4
alto_textblock
#4
Říšská vláda německá jest si toho tedy plně
vědoma, že se musí něco státi na obmezení veřejné
nemravnosti, avšak z liché bázně před svobodářským
uměním nechce z kořene vyvrátiti zlo, nýbrž
mu pouze odpomoci, tak že by nestydaté obrazy a
podobné věci nebyly prodávány veřejně, nýbrž
soukromě. Alius modus, sed res manet —. je
to jiný způsob, ale věc sama zůstává. Proto svými
úředními listy vláda dává oznamovati, že nemůže
nikterak přistoupiti na tak široké obmezení této
nepravosti a hrozí, že na dlouhé časy bude tato
záležitost pochována, nepřivolí-li říšská sněmovna
ke změnám a nepřijme-li návrhů, které byla vláda
sama podala. Doufáme, že katolický střed vědom
jsa si své povinnosti, také úplně obhájí svého zá-
sadního stanoviska a nedá se zastrašiti hrozbami
vlády, která za krátký čas se bude dožebrávati
podpory středu v předloze námořního loďstva.
Také u nás by byl lex Heinze na čase a
místě, neboť jest ho svrchovaně potřebí, aby židov-
ská znemravnělost nezkazila nám dorost národa.
#5
alto_textblock
#5
Zprávy politické.
#6
alto_textblock
#6
V Praze, 12. února.
#7
alto_textblock
#7
Říšská rada jest již svolána, a sice ku
dni 22. t. m. Předseda poslanecké sněmovny roze-
slal již členům jejím pozvání k první schůzi.
Protože říšská rada byla odročena, zachován bude
denní pořádek ze schůze, ustanovené na den
20. prosince m. r. Vyňaty jsou z něho jen volby
do různých výborů a vyřízená již zpráva justičního
výboru, podaná o návrhu posl. dra. Naxery a soudr.,
týkající se osvobození od poplatků a kolků při zce-
lování pozemků. Dále nalézají se na denním po-
řádku zprávy legitimačního výboru o doplňovacích
volbách poslanců hr. Potockého, ryt. Moysy, dra
Fochlera a Karla Türka.
Z Vídně se znamuje, že v táboře levice pa-
nuje veliké rozhořčení, že říšská rada sestoupí se
o několik dní později, nežli jak žádali její pohla-
váři. Kromě toho dodává se, že zasedání říšské
rady nepotrvá příliš dlouho, a sice z té příčiny,
aby v dubnu a také v první polovici května mohly
zasedati sněmy. Hlavním předmětem jejich roko-
vání bude vyřízení zemských rozpočtů a hojných
pilných a neodkladných zemských potřeb a zále-
žitostí.
Slyšení u císaře. Hrabě Eduard Pálff
a kn. Jiří Lobkovic přijati byli dnes ve vše-
obecných slyšeních od císaře.
Čeští národní socialisté ve Vídní konali
včera schůzi lidu, ve kteréž byla schválena od
»bratra« Stříbrného navržená resoluce, která se do-
volává změny ústavy ve smyslu všeobecného vo-
lebního práva, šetření a zachování historického
práva pro země české koruny a sezemštění
uhelných pánví. Dále žádá resoluce, aby při
sčítání lidu zjišťována byla na místě řeči obcovací
řeč mateřská. Návrh soc. demokrata Steina, aby
z resoluce byl vypuštěn odstavec, týkající se indi-
viduality zemí české koruny potkal se s bouřlivým
odporem a byl zamítnut.
Bouřlivá schůze ve Vídni. Včera od-
poledne měla býti konána všeobecně přístupná
spolková schůze spolku mladistvých dělníků místní
skupiny v Leopoldově ve Vídni. Do schůze dosta-
vilo se také hojně křesťansko sociálních dělníků,
kteří ještě před zahá ením schůze ostře se srazili
#8
alto_textblock
#8
se sociálními demokraty. Když měla býti schůze
zahájena, vznikl ohromný lomoz, za něhož vyvinula
se pak i pračka. Křesťanští sociálové byli z míst
nosti schůze násilně vytlačeni. Policie musila rázně
zakročiti. Schůze byla odbývána teprve pak, když
křesťanští sociálové odešli.
Prine Jindřich Pruský odevzdal dnes u
všech členů císařského domu, kteří včera dostavilí
se k jeho uvítání do nádraži, dále u nejvyšších
dvorních šarží, u ministra zahraničních záležitostí,
hr. Goluchowského, u předsedy ministerstva dr. šl.
Körbra a u vyslanců bavorského a saského svou
navštívenku. V poledne súčastnil se princ hostiny,
pořádané na německém velevyslanectví.
Nové sněmovní volby v Uhrách. Nové
volby do uherské dolní sněmovny konány budou
dle doslechu v letě.
Srbská skupština v Níši, kteráž byla v so-
botu uzavřena, zaujala sice dobu poměrně jen
krátkou, přes to však projednala a schválila celou
řadu předloh zákonů. Četné osnovy národohospo-
dářské, finanční a administrativní povahy, pak re-
organisace srbské armády a také předloha, jež té-
měř úplně zrušuje politické, beztoho již oklestěné
svobody, zákon shromažďovací a svobodu tiskovou,
byly přijaty většinou bez debaty a jednohlasně neb
aklamací. Jenom předloha, týkající se zavedení
nové daně z příjmu a předloha rozpočtová vyvo-
laly krátkou, ale živou debatu, byly však přece na
konec schváleny značnou většinou hlasů. Vláda
je s výkony skupštiny úplně spokojena, nebot
skupština vyřídila během pěti neděl nejméně 26
rozličných osnov zákonů, pak četné petice a do-
tazy. Schválená osnova zákona o nové příjmové
dani, která zvláště těžce doléhá na obchodní svět,
vyvolala mezi kupci v celé zemi veliké znepokojení
Ministerská rada v Paříži. V Paříži
konána byla včera ministerská rada, která se zabý-
vala osnovou zákona, jenž týká se změny oněch
trestních ustanovení, která se vztahuje na rušení
veřejného pokoje se strany náboženských (!) sluhů.
John Redmond, vůdce spojené irské strany
v anglickém parlamentu, jest, ačkoliv jest mužem
teprve 44letým, již 19 let členem parlamentu.
Patří také mezi nejlepší řečníky dolní sněmovny.
Je také v jiném ohledu důstojným zástupcem ze-
snulého Parnella. Vynikaje ve svém vystupování
neobyčejnou uhlazeností, jest v každém ohledu
mužem konservativním a udržoval osobně vždycky
dobré přátelství se starými toriy a za dob svého
předchůdce nikdy nebyl upřímným přítelem alliance
s liberály. Nejzvláštnější okolností při jeho zvolení
za vůdce irské strany jest, že jeho vlastní stou-
penci považovali jej až dosud vždycky za »neji-
stého kantonistu«, který kráčel vždycky svou
vlastní cestou a jemuž docela nic neimponovala
kázeň strany. On sám neměl pro spoluzástupce
Irska naprosto žádné záliby, ano vyčítal jim opět
a opět přímou zradu, spáchanou na Parnellovi a
prohlásil, že nikdy nechce míti s nimi nic spo-
lečného. Když Parnell r. 1890 byl z vůdcovství
strany odstraněn, vedl Redmond jen hrstku nej-
věrnějších přívržencův vůdce odstraněného, co
zatím většina irských poslancův seskupila se kolem
Dillona a Healyho. Volby r. 1892 zničily malou
již frakci Parnellovců takřka úplně a také volby
z r. 1896 nepřinesly jim pražádné posily. Věrno
zůstalo jim jen město Dublin; ostatně rovnal se
jejich vliv a také vliv Johna Redmonda přímo
#9
alto_textblock
#9
nicce. Že strana irská právě nyní sestupuje se
kolem Johna Redmonda, jest nad míru charekte-
ristické pro to, co vlastně chce. Záleželo jí patrně
na tom, aby opětně si osvojila tradice Parnellovy
a zároveň dala si hlavu, kteráž by byla s to, aby
stranu v každém ohledu hodně a důstojně zastu-
povala a vedla ji v parlamentě. Dillon a Healy
nepřekáželi ani dost málo jednohlasnému zvolení
Redmondově, ba podrobili se mu sans phrase.
Stejně se zachoval mr. Blake, jenž je ze všech
Irčanův nejzkušenějším a politicky nejostrovtip-
nějším mužem. V témže okamžiku, ve kterémě tito
tři mužové seskupili se kolem Redmonda, byla
vůdcovská otázka rozřešena. Volba Redmondova
jest s hlediska parlamentárního velmi šťastna,
neboť má jak v liberálním, tak v konservativním
táboře hojně politických přátel, na druhé straně
pak jest Redmond při všech svých konservativ-
ních náklonnostech rovněž tak rázným jako »radi-
kálním«, t. j. pronikajícím a za okolností bezohled-
ným vůdcem, který se nespokojuje zdánlivými vý-
sledky a věcmi zevnějšími. Neostýchal se svého
času útočiti co nejbezohledněji na radikálního mi-
nistra Asquitha, když tento nechtěl propustiti na
svobodu irské dynamitáře a přece není nikdo opo-
věděnějším nepřítelem učiněné násilnosti na všeliké
brutálnosti než právě Redmond.
Sudanské vojsko vypovídá poslušnost, ale
vláda egyptská hledí to, dle telegramu, došlého
z Kahýry, utajovati. Přes to nelze jí zapříti, že
insubordinace nabývá velikých rozměrů. Zvláště
silně jsou kompromitováni domorodí důstojníci.
Předsedou republiky v Mexiku zvolen
byl právě Porfirio Diaz již po páté. — Ge-
nerál Diaz, jenž nyní jest již u věku 70 let a za-
ložil svou vojenskou pověst a slávu v bojích, jež
vedli republikáné proti císařství Maximiliánovu,
byl poprvé presidentem od r. 1877 do roku 1880.
Vstoupiv pak r. 1884 poznovu v čelo republiky,
provedl ústavní změnu, dovolujicí opětnou volbu
presidentovu a zůstal v tomto úřadě pak již ne-
přetržitě. Nynější doba jeho presidentství potrvá
do 30. listopadu t. r.
#10
alto_textblock
#10
Zprávy církevní.
#11
alto_textblock
#11
Osobní věstník duchovenský z diecése
litoměřické. Jmenováni byli: dpp. Edvard Schnei-
der, farář v Metikalově v pražské arcidiecési, farářem
ve Vroutku, Leonard Vláčil, administrátor tamtéž
administrátorem v Metikalově. Gustav Kügler, osobní
děkan a farář v Königswalde, vstoupil na odpočinek,
Frant. Kunert, kooperátor tamtéž, byl jmenován ad-
ministrátorem, Josef Frydrych, kaplan v Dolením
Slivně, stal se farářem v Buhuslavi v pražské arci-
diecési, Otakar Fric, kaplan v Bílině jmenován byl
kaplanem v Dol. Slivně, Josef Wortner ze štýrsko-
hradecké dioecése, kaplanem v Bílině, Alexa ndr
Kökert v Teplicích kaplanem v České Lípě, Josef
Schmied v Kravařích kaplanem v Teplicích, Frant.
Rybák, sekularisovaný kněz milosrdných bratří ka-
planem v Kravařích, František Ehl, administrátor
v Couši, kaplanem v Litoměřicích, František Reike,
kaplan tamtéž, kaplanem v Mostě, Josef Kubát,
kaplan v Bělé, administrátorem tamtéž. P. Leopold
Appl, kněz řádu kapucínského a prozatímní katecheta
v Mostě, byl jmenován definitivním. Kanonickou in-
vestituru obdrželi Ant. Russ, kaplan v Mostě za
faráře v Čouši, Jan Sallman, administrátor ve Wi-
#12
alto_textblock
#12
potřebí zábavy, v níž by náboženství a dobrý mrav
nebyly uráženy.
Ty časem až hnusné padělky zábavy na útraty
křesťanského mravu stávají se čím dále všeobecněj-
šími. Mnohý otec a matka dnes musí býti ve
velikých rozpacích: kam v neděli s rodinou jíti —
do jaké zábavy, aby to jednak nestálo mnoho peněz
a jednak, aby na ni dospívající synové a dcery ne-
vzali pohoršení. Kdo veliká města zná, ví, že výběr
v příčině té bývá velmi těžký. A tu konečně musila
probouzeti se touha po emancipaci.
Byl jsem včera velice a to mile překvapen.
Upřímně řečeno, milerád uznávám zásluhu všech po-
kusů v době poslední k této emancipaci učiněných,
avšak zdálo se mi, že nebylo vždy a všude uhozeno
na to pravé, a to buď proto, že zábavy ty měly do
sebe příliš mnoho rázu náboženského, anebo že v nich
plýtvalo se cukrovou vodičkou, osladičem, malinovou
šťávou, cukrlátky a pod. Já v nich pohřešoval pra-
vého jádra. Chybou bylo též, že v čele obyčejně stálo
mnoho velebných pánů. Vždy jsem si přál křesťanský
čili katolický spolek řízený bez velebných pánů, tak
aby tito v nich byli pouze hosty, nanejvýš protektory.
A ejhle, spolku takového jsme se dočekali. Nyní
teprve začínám věřiti v pravý katolický spolkový
život, jenž se obejde i bez velebníčků. Venku ovšem
by to nešlo, tam musí všude velebníček napřed.
Avšak ve větších městech je to o mnoho snazší.
Prostorná dolení dvorana na Žofíně byla pře-
#13
alto_textblock
#13
plněna. Kolik set tu bylo hostů! Byl to v pravdé
imposantní representační večer katolického
spolku »Praha«. Nyní již věřím, že Praha začíná
býti katolickou. Co tu bylo mužů a paní z nej-
lepších rodin přišedších do zábavy, jež v čele nese
přivlastek katolic ká.
Zábavu tuto poctil svou přítomností nejdůstoj-
nější arcipastýř a byl zajisté jejím uspořádáním po-
těšen. Bylo přítomno též několik hodnostářů a veleb-
níčků, ale pouze jako hostů, ba dokonce i dva jezuiti.
Kterýsi prý list již se zhrozil myšlénky fin de
siecle, že prý Praha dožije se již i toho, že Jesuiti
budou pořádati plesy.
Katolický spolek »Praha« je teprve od včerejška
a vyrůstá jako lavina. V neděli se mnohý bezděčně
tázal, odkud se tolik lidí vzalo? Ani hoření sál ne-
byl by pro všecky stačil, kdyby byl býval k zadání.
Noviny jen mimochodem zmiňovaly se o velikém
počtu účastníků »Prahy« na konferencích dp. Je-
melky v Týnském chrámu Páně. A tu najednou
»Praha« ocitne se na Žofíně. Z Týna na Žofin! —
jakoby tisícerými hlasy mělo se zvolati: Zde jsme!
Počítejte si nás.
V Týnském chrámě jako katolíci se modlíme a
na Žofíně jako katolíci se bavíme. V Týně vedl
veliké slovo dp. Jemelka a na Žofíně zase p. dr.
Hermann.
Člověk by málem uvěřil v zázraky. Až do ne-
dávna byl přívlastek katolický jakousi příhanou,
#14
alto_textblock
#14
dnes se ho tisícové v Praze více nelekají. Až doposud
měli jsme Prahu stověžatou, Prahu zlatou,
Prahu slovanskou a dnes již máme Prahu ka
tolickou. — Fin de siecle!
V neděli na Žofíně bylo slyšeti: My katolíci
v Praze dovedeme se baviti sami. My k tomu nepo-
třebujeme těch pochybných uměleckých existencí z Va-
riété, ze šantánů a tingeltanglů, my máme nejsolid-
nější umělce ve svém středu. Ty slečny, jež jsme vi-
děli na jevišti, byly dcery katolických rodin. Koho
by nebyl okouzlil sbor roztomilých, patnácte tuším,
»tamburašek« a zároveň pěvěcký sbor pode jménem:
»Ludiše.«
Obě sečny, jež deklamovaly: M. Melicharova
(Chvála malých) a Ter. Kopřivova (Hanačka)
provedly svůj úkol tolik přesně, že bezděčně tanula
na mysli otázka: K čemu teprv zváti a obtěžovati
umělce od cechu, když jich máme ve svém středu !
Pan Brendl, sazeč z tiskárny Cyrillo-Methodějské,
dobře si odkoukal na divadle výkony nejlepších našich
komiků, což platí též o p. Čihákovi. Vůbec celé
provedení programových kusů svědčilo o pečlivé pří-
pravě. Produkce takové mohou se nechat slyšet a
poslouchají se se zálibou větší, než produkce světo-
běžných umělců. Každý tu vidí, kterak se v rodinách
našeho středního měšťanstva péstuje umění.
Končím slovy: Ta »katolická Praha« v neděli
nás co nejmileji překvapila. A proto končím s upřím
ným přáním: Jen tak dálel