#1
alto_textblock
#1
Číslo 12.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 14. ledna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce. administrace
Praha. Pštrossova ulico,
čís1o 200-n
Hefrankované dopisy
nopřijímají, rukopiey se
Bozapečetěné reklamace
masry čtuo na
a pičatější ingerci po-
Vycházejí denně o šesté
odině ranr
v onin po arvát
po dvrenácté n
elanrko , s,
#5
alto_textblock
#5
KArOLICKE LISTY
#6
alto_textblock
#6
pro
Prahu
s donáškou do domu
čtrtetns .:: K 8.4
K a8.89
poštou
něsíčně . . . ..
g.—
eloročně... . K 38.—
Předplatné do oizozem-
r ěmecka a rbska:
celoročn.
48.—
meriky. Francie.
ycarska. rtalle. sel-
erunejie a Rus
rn K s2
#7
alto_textblock
#7
Slunce vycházív
#8
alto_textblock
#8
Slunce zapadá ve
#9
alto_textblock
#9
hodin 56 minut ráno
hodiny 22 minut večer
#10
alto_textblock
#10
Neděle
#11
alto_textblock
#11
ejsvětějšího Jména Jezt
#12
alto_textblock
#12
40hodinná pobožnost v chrámu Páně u svatého
#13
alto_textblock
#13
Františka u Křižovníků od 11.—15. ledna
#15
alto_textblock
#15
Vítáme Tě!
#16
alto_textblock
#16
J. M. knížeti-arcibiskupu
#17
alto_textblock
#17
Lpu spob. pánu SRrenskému z Bříště
#18
alto_textblock
#18
ku slavnému vjezdu a nastolení dne 13. a 14. ledna 1900.
#19
alto_textblock
#19
ásá vstříc Tobě dnes hlava měst, Praha, zvlášť katolická,
vítá ve svůj střed rádce a vůdce Tě lid.
Srdce plesá, dme se hruď, chví slastí nitro se v hloubi.
rozkoš v ňadrech zní: „Máme zas otce tu již !“
Arnoštův osiřel stolec, ach, nám dávno a v smutku
bylť povolán, žel, nám záhy a bezděky tak
pastýř dobrý, všem milený, všech nás milující,
Tvůj předchůdce i druh. Láska mu plála vždy víc.
Lásku nesem též Tobě plnou vždy a z utroby jdoucí,
pozdravujíce Tě dnes v města i chrámu tu zdech,
v slavném sídle to Vojtěcha světce, za díku ke trůnu,
k Otci Svatému, jemuž Řím přeje, svému to Lvu.
Svému my Lvu zde i v Římě Lvu v jásotu ze hrudi jdoucím,
v rozkoši v ústrety jdem, vzdát v plese slávu a čest.
Ve jmenu Páně přicházíš k svému Ty stádci a žehnáš.
Žehnání Tvoje zří Tvůrce i v čas vyplní,
což Ty tu vyprošuješ lidu svému a od Něho žádáš,
nám aby žehnal sám hojně i štědře a vždy.
Bůh Tě provázej k nám, vykonat Jeho příkazy všecky
#20
alto_textblock
#20
lásku tu síti a mír, pěstiti víru i ctnost,
dobro vše podněcovat, všude vypleti koukoly sváru,
šířiti církve vždy lesk Tvůrci ku chvále a cti,
stírati proudy slzí a do srdcí stříti radostí
růžný květ trvalý, slasti a útěchy pel,
národy k smíru pobádati, v přízni by dál žili svorné,
k činné lásce je vést, k spáse je připravovat
Srdce Ti všech bije vstříc, oko vzhůru se k obloze vzpíná
s prosbou k Pánu nebes, jež dere z nitra se nám
„Podporuj On vždy Tě ve snaze vší, v Jeho říš směřující,
ochraňuj On vždy Tě nám, sil Jeho rámě Tě vždy
mocné, podporující, k dobru a krásnu co míří,
sílící snahy těch, kdož konají, co chce On.
Lásku a důvěru v klín klade lid Tobě náš katolický.
Z lásky a důvěry strom dobra a krásna se nám
zdvihne a rozkvete silný; plod jeho: mír, blaho, štěstí
vzájemné okusí lid všechen uspokojen.
„Evoe!“ jásali v Římě pohanském vítězi v slávě.
„Chvála a dík Bohu buď!“ náš nese vzhůru se ples.
Dr. M. Kovář.
#21
alto_textblock
#21
Stolec sv. Vojtěcha obsazen.
#22
alto_textblock
#22
Když Spasitel náš vjížděl do bran města
Jerusaléma, bylo mínění lidu rozděleno. Ně-
kteří stáli na jeho straně a klonili se k jeho
učení, a těch byla převážná většina. Ti jej
vítali, když přijížděl, prostírali roucha svá na
cestu a lámali ratolesti olivové a pokládal
je tamtéž, aby tak uctili svého Vykupitele
volajíce nadšeně: Požehnaný, který přicház
ve jménu P'áně!
Avšak tomuto okázalému projevu lidu
byli na odpor svůdcové lidu, fariseové.
viděli s bolestí, že sláva jejich vezme v brzce
za své, že Kristus, který s takou slávou byl
přijat v jejich městě, bude potírati jejich
pokrytectví, jak to činil již za svého veřej-
ného působení. Protože jim byl postrachem.
báli se ho a činili mu příkoří se všech stran,
aby jej tak učinili neškodným.
Včerejší vjezd Jeho knížecí-arcibiskupské
Milosti ndp. Lva svob. pána Skrbenského
má nemalou podobnost s poměry tehdejšími.
Byli jsme svědky nadšeného uvítání se strany
úřadů zeměpanských i městských, vzdělanců
i lidu, který se v hojném počtu dostavil, aby
v hodině tak významné a slavnostní vzdal
svojí upřímnou a nelíčenou poctu svému no-
vému arcipastýři, který vjel do bran města
našeho, aby se ujal otěží správy rozsáhléa
obtížné arcidiecése pražské. Když jsme viděli
#23
alto_textblock
#23
nesčetné zástupy našeho zbožného lidu, který
přijímal poprvé vrchnopastýřské požehnán
z rukou arcibiskupových, byli jsme naplněni
nemalou radostí a uspokojením, neboť jsme
pozorovali, že náš český lid dosud se neod-
vrátil od svých duchovních vůdců, že jest
jim věrně oddán a že se řídí a říditi chce
radami a pokyny svého vrchního pastýřea
žíti dle zásad sv. náboženství.
Avšak mezi zástupy pozorovali jsme též
četně těch, kteří pouze ze zvědavosti přišli
se podívat na vjezd nového primasa králov-
ství českého. Pozorovali jsme také i nepřá-
tely a nepříznivce nového vrchního pastýře,
vlastně ne tak jeho osoby, jako spíše zásadní
odpůrce víry svatováclavské.
Mínění je tedy jako za dob Kristových
rozděleno: Na jedné straně stojí přátelé, na
druhé odpůrci. Avšak můžeme směle tvrditi,
že řada přátel jest daleko větší, ano nepo-
měrně veliká vzhledem k nepatrnému počtu
těch lidiček, kteří jsouce naplněni záštím
k náboženství, dávají na jevo svoji nenávist
též k náměstkům Kristovým.
Dojem vjezdu nového arcipastýře byl
rozhodně příznivý. Jeho vznešená postava
jeho laskavá tvářnost a blahosklonnost zí-
skala si rázem srdce všech dobře smýšlejících.
Také pověst, která předchází novému
#24
alto_textblock
#24
primasu království českého jest rázu nejlep-
šího. Na novém arcipastýři se chválí jeho
skromnost v jeho celém vystupování. V té
příčině jako zakladateli církve není mu nikdo
nízkým, nikdo nepatrným, byť byl rodu nej-
nižšího. Křesťanství tu slaví pravý triumf,
neboť toto nezná rozdílu mezi duší bohatcovou
a chuďasovou. Další předností primasovou jest
štědrost, kterou prokázal za svého kněžského
působení na Moravě. Jeho spolková činnost
jako diecésního předsedy spolků katolických
tovaryšů naplní ovšem útěchou všecky naše
stoupence, kteří ve spolkovém životě pracují.
A co máme říci o jeho kněžských ctno-
stech, které zdobiti mají každého vrchního
pastýře měrou převelikou? »Nechápu se arci
berly pastýřské bez zkušeností v duchovní
správě« — tak nám odpovídá sám náš nový
arcibiskup — »neboť od posvěcení na kněze
jsem působil jako duchovní správce mezi
lidem — a jak doufám — dím to s pokor-
nými díky k milosrdnému Pánu Bohu — po-
dařilo se mi lásky a důvěry svěřenců svých
si dobyti.« Toť jest upřímné vyznání z úst
tak povolaných, které nám podává záruku,
abychom byli pevné naděje, že také na ne--
dozírném poli činnosti, na které poslal mi-
losrdný Bůh nástupce sv. Vojtěcha, bude
práce jeho všestranně požehnána.