#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třeti
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v pátek 28. listopadu 1913.
#5
alto_textblock
#5
Číslo 327.
#6
alto_textblock
#6
rannl a večerní Hety
předplácí se
v Prane v administraci
a měsle
k-
as čtvrt leta
.dvojí donáškou
ne čtvrt reva
*e BlIalká ch-
na m áste
1 K 90
Pošto
na měsle,
e
na čtvrt leta
* dvojí zásllko
ns pe
e Zivrle ieta
da
#7
alto_textblock
#7
nobov vholoe švovleasbe
lum 3ol vlittee
t
#8
alto_textblock
#8
ej n
#9
alto_textblock
#9
uoqot odoh 3endo lmlav vramojalošií aaskrobonatí
so svlnllese a soboláásve senle ni
sone ov linonlalromae
l tsnm Mel
botanb stas liv laleob
#10
alto_textblock
#10
lae
#11
alto_textblock
#11
9 drobném prodejie
ranní číslo a sobě . sa
vačorni
sa t
Ve filiálkách as venkově
ranní člslo
večerni
. .
S
#12
alto_textblock
#12
lnscráty
plati se hotově Bnpřed
Předplscení a insorty přijíma
administrace v Harianské ul., a
#13
alto_textblock
#13
Tam nacházejí se teš
redakee, tiskárna a sxpedlne
„Národních Listů
Eakapisy se nevracail
#14
alto_textblock
#14
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8.,
s přílohou pro venkov o 12 stranách.
#15
alto_textblock
#15
Sblížení mezi Poláky a Rusíny.
Oba rusínské kluby na říšské radě.
ukrajinský a radikální, přijaly včera návrh
hraběte Stürgkha, aby svolal se nový ha-
ličský sněm k mimořádnému zasedání, ve
kterém by se ustavil a dosadil výbor pro
volební reformu a provedl tuto reformu.
Rusíni vyhražují si sice, že trvají ne-
zvratně na svých požadavcích, které se tý-
kají volební reformy a že se vtéto věcí
za žádných okolností nedají znásilniti pol-
skou většinou sněmovní, nicméně nechtějí
však zasedání sněmu, věnovanému této
záležitosti, činiti žádných překážek.
Ujednání s Rusíny předcházela akce,
kterou urovnával kompromissu cestu mezi
polskými stranami hr. Korytowski. Podol-
ské polské strany daly se jím přiměti k to-
mu, že svolily, aby si Rusíni sami volili
svoje zástupce v zemském výboru a zem-
ských komisích, dále pak umluveno s nimi.
že ve východní Haliči utvoří se 28 ven-
kovských volebních okresů jednomandá-
tových, 16 dvoumandátových a 4 s voleb-
ním katastrem. Ze všech mandátů maji
Rusíní dostati 27%, přísedících zemského
výboru má však býti, ne jak původně jim
nabízeno, sedm, nýbrž osm, a z toho dva
rusínští.
S těmito návrhy přišel ministerský
předseda k Rusínům, a již v sobotu roz-
nesla se zpráva, že oni nejsou spokojeni,
že však jejich sněmovní klub chce na zá-
kladě zmíněných podmínek pokračovati
ve vyjednávání o volební reformě na sně-
mu samém. Včera konečně tato věc usne-
sením obou rusínských klubů nabyla určité
podoby, a zasedání haličského sněmu
prvních dnech prosince možno tedy po-
važovati za zajištěné.
Námitky Rusínů proti návrhům hra-
běte Korytowského týkají se hlavně čtyř
věcí. Především počtu dvoumandátových
okresů ve východní Haliči, kterých má
býti 16, kdežto dříve se mluvilo jenomo
13. Dále sestavení některých venkovských
volebních okresů tamních, při němž se pří-
liš přeje Polákům. Třetí námitka týče se
počtu členů zemského výboru, čtvrtá ku-
rie středních statků, proti které Rusín
jsou.
#16
alto_textblock
#16
Avšak rozhodný rozpor trvá mezio-
běma stranami již toliko v otázce zem-
ského výboru, který Rusíni naprosto ne-
chtějí nechati vzrůsti na osm členů, mají-l
z nich dostati jenom dva proti šesti Polá-
kům. V ostatním očekává se mezi zástupci
obou národů sblížení, jmenovitě na půdě
sněmu, neboť je známo, že některé polské
strany jsou odhodlány dáti se tam přehla-
sovati, třebas by na všecky ústupky Ru-
sínům formálně nepřistupovaly. Shodu
mezi Poláky trvale poruší jenom poslanec
Stapiňski, jenž asi se šesti až osmi přívr-
ženci postaví se zcela mimo Kolo a bude
postupovati se sociálními demokraty.
Haličský kompromis bude míti přiro-
zeně značný vliv na poměry v poslanecké
sněmovně, Již předchozí sblížení mezi pol-
skými a rusínskými poslanci způsobilo na
říšské radě značné uvolnění, a odsunutí
polsko-rusínského sporu na haličský sněm,
dává podnět k příznivým předpověděm
pro osud finančního plánu. Na druhé stra-
ně bude na jeho postup arci zase působiti
#17
alto_textblock
#17
úbytek fysického času, který říšské radě
zasedáním haličského sněmu vznikne.
ho
*
a
Rusíní svolili ke svolání haličského sněmu
(Zvl. telef, zpr. „Nár. Listů“.)
Z Vídně, 27. listopadu.
Důležitá zpráva roznesla se po 5. hodin
večerní celým parlamentem: Rusíni po celo-
denním jednání s místodržitelem drem. Kory-
towským, předsedou Kola polského drem
Leem a m-p. hr. Stürgkhem a po vlaštní dlouhé
poradě se usnesli, svoliti, by sněm král
haličského svolánbylna 3. nebo5
prosince, ale se dvěma výhradami: pouze
k ustavení a k volbě výboru pro volební refor-
mu. Za druhé prohlašují, že souhlas, by sněm
nově zvolený se sestoupil, není dokonce ještě
schválením projektu volební reformy haličské
učiněného drem. Korytowským. Naopak. Ru-
sínští poslanci na radě říšské zůstavují zem-
ským poslancům haličským, aby vyrovnali na
půdě domácí, na sněmu šamém, spory, kteréž
ještě stran volební reformy zemské zůstaly
Tyfo spory týkaji se podstatně a hlavně národ-
ního složení zemského výboru, všechny ostatn
jsou skoro uklizeny
#18
alto_textblock
#18
dle
#19
alto_textblock
#19
Rusíni a finanční plán.
#20
alto_textblock
#20
Z Vídně, 27. listopadu. Zmíněná právě
zpráva neobsahuje ničeho o tom, jak zachovaj
se Rusíni oproti finančnímu plánu, do-
sud neprojednanému. Soudí se však, že třebas
i formálně obstrukčni taktikou svou proti ně-
mu nezastavíli, nebudou přece v ní pokračo-
vati, jdouce do Lvova na haličský sněm k no-
vému jednání v příčině volební reformy.
#21
alto_textblock
#21
o Haličský sněm a zemské úděly, ei
e
Z Vídně, 27. listopadu. Po ukončení kon-
ference rusínských poslanců s hr. Stügkhen
se proslýchalo v parlamentních kruzích, že ha-
ličský sněm svolán bude na pátek 5. prosince
Jako záruka, že vyhověno bude ukrajinskému
stanovisku ve volební reformě, bude pře d-
1oha o údělech zemím odročena ai
do schválení volební reformy haličským sně-
lnro
mnve
eej n
l Z Vídně. 27. listopadu. Vydána byla tate
zpráva: Oba rusínské kluby, ukrajinský
ukrajínsko-radikální konaly dnes odpoledno
za předsednictví posl. dra. Konstantína Le vi-
ekého několikahodinnou společnou schůzi
ve které rokovalo se o dalším postupu poslan-
ců rusinských v příčině zemské volební refor-
my haličské co nejdůkladněji. V poradě té uva-
žován návrh ministerského předsedy hraběte
Stürgkha, by svolal se nový haličský sněm
k mimořádnému zasedání, ve kterém
by se dosadil výbor pro volební reformu a aby
se reforma sama skoncovala. Usneseno prohlá-
sití ministerskému předsedovi, že Rusíni jsou
ochotni nečiniti žádných překážek svolání
zemského sněmu haličského k mimořádnému
zasedání, bude-li toto věnováno výhradně
vzpomenutému účelu a zároveň za výslovné
výhrady, že Rusíni přes tento svůj zásadní sou-
hlas trvají nezvratně na svých požadavcích
příčině volební reformy, která by spočívala
na dřívějším komprbmisu a že ve věci té ni-
žádným způsobem nesmějí býti znásilňování
polskou většinou sněmovní, že naopak Rusíni
pokládají sestoupení sněmu zemského a jeho
výboru pro volební reformu za poslední po-
kus, aby dosáhli přímým jednáním ve Lvově
splnění svých oprávněných požadavků v pří-
#22
alto_textblock
#22
mem.
#23
alto_textblock
#23
sed dmonl
#24
alto_textblock
#24
oVINb S i k oj e u
#25
alto_textblock
#25
čině volební reformy, vybudované na dřívějšín
kompromisu.
Toto usnesení s připojeným vyládřením
s podotěenými výhradami bylo předsednictven
posl, drem. Konstantinem Levickým, drem. La-
hodinským a drem. Petruševičem oznámeno
ministerskému předsedoví. Hr. Stürgkh vza
zprávu jejich na vědomost a dal za odpověd.
že mucí dohodnouti se o této záležitosti jednal
s ostatními stranami haličského sněmu a jinal
se zástupci pracovních stran poslanecké sně-
movny z toho důvodu, jelikož následkem se-
stoupení haličského sněmu a způsobeného tím
přerušení v poradách plena sněmovního bude
nutno sestaviti parlamentármní kalen-
#26
alto_textblock
#26
daniu m.
#27
alto_textblock
#27
eleSace.
Z Vídně, 27. listöpadu
ah e
(Zvlo telef. zpráva „Nár. L 9
o Rozpočet zahraničního min
sterstva je dojednán a schvále
DehégátiČeského klubu hllia sová-
alo
ní senie zůčaš tůdžli.
Polský delegát a bývalý místodržitel král
Haličského hř. Piní nski nluvil ták, že člo-
věk v jjeho vývodech něbyl by rozpoznal Po-
láka. Je námí skutečné nepochopitelno, jai
Polák může se radovati ze sblížení německo-
angliekého. Moravský delegát K adlčák po-
suzoval kriticky exposé hr. Berchtolda nejer
po stránce formální, ale také po stránce věc-
né, a činil leckteré výtky politice, provozo-
vané za prošlého roku na Balkáně. Del. hr
Clam-Martiníc pronesl dnes řeč velmní
pozoruhodnou — hodně pessimistickoui — ká-
ral rozhodně poměry, jaké se v oboů polovi-
nách říše za poslední doby zahostily, k d
Němcí z král. Českého komandují
že kn. Thun musí pryč z místodrži-
telství českého, a Maďaři zase, že od-
volán býti musí hr. Czelrnin z vyslane-
ctvi bukureštskéko proto, že dovolil
si míti o politice vůči nemaďarským národům
v zemích koruny svatoštěpánské jiný soud než
jaký má oficiální maďarství. Zarazilo
poněkud, když mluvčí konservativního velko-
statku z král. Českého pravíl totéž, co po 1
let opakovali v cislajtánské delegaci dr
Kramář a češti jeji členové, že to-
tiž politika vnítřní srovnávati se
musí s politikou zahraniční. Hrabě
Clam-Martinic přimlouval se sice velmi vý-
mluvně za myšlenku rkouskou, ale také z
šetření politického žákladu říše. Jak patrno
krise na Balkáně počiná otvíratí oči také tam
kde dosud dívali se na věci s jakousi netrpě-
livostí, jako na něco, co do zahraniční poli-
liky nepatří. Proto dochází souhlasu každé
slovo, žádající, by jihoslovanská politika byla
změněna. Hr. Jindřich Clam-Martinic mluv
síce o tom, co je starým jeho přesvědčením
ale co dosud v delegacích neříkával. Bojíme
se jen, že jednak nebude s dostatek energie
by slovo bylo učiněno skutkem, jinak že pro
vše to snad již je pozdě. Ale raději pozdě ne
nikdy
nn
Paš n
Del. dr. Kramář rengovali energicky
ještě jednou na výklady hr. Berchtolda ve pří-
čině aféry konsula Prochasky. Pro-
mluvil o smlouvě srbsko-bulhars k é
pařížským „Matinemi publikova-
né, a skončil nepokrytým prohlášením o tak-
tice a postupu členů Českého klu-
bu v delegacích. Pravil způsobem a to-
nem nikde žádných pochybností nezůstavují-
cím, že tito delegáti jsou do krajní míry ne-
spokojeni, poněvadž ve příčině česko-ně-
meckého jednání nic již dlo u k
#28
alto_textblock
#28
se neděje a že také on, dr. Kramář, ni-
kdy se nepřimlouval za to, aby se
zrušila úsťavnost, nýbrž aby se umož-
nil plar lamenitarismus, a že prostřed-
ky mimoparlamentni nesmí míti
jiný cíl. leč ukliditi překážký do-
brého parlamentarismu — nikoliv
však uklizení jeho sama. Čechové chtěj
vůbec, aby se šlo cestou jedině možnou, ce-
stou dohody mezi oběma národy v Čechách
Ustavičného vyčkávání, až bude skonče-
no polsko-r usínské jednání v Ha-
liči, mají již dosti. Přejí si, aby záhy
bylo skoncováno — skoncováno shodou
dorozuměním, ale chtějí a naléhají a bu-
dou chtíti a naléhati, aby se také stal krok
v král. Českém. Dokud se tak nestane, ne-
mohou hlasovati pro společn
rozpočet.
Když byl schválen rozpočet ministerstva
zahraničního, hlasovalo se o položce „Dispo-
siční fond“, na který se povoluje ročního ná-
kladu. 11/2 mil. korun. Tato položka příjata
byla 12 hlasy proti 6. Pět delegátů se hlaso-
vání zdrželo. Proti disposíčnímu fondu hlaso-
vali také němečtí nacíonálové: Langenhahn
Waldner a Wolí.
Při položce „Úřady konsulární“ vítal del
dr. Kramář, že se do tohoto oboru diplo-
matické služby povolávají též občanské
živly. Doložil pak, že bylo by žádoucno, by
se povolávali zástupcové všech národů, po
něvadž nemůže býti připuštěno, by v diplo-
macii bylí zastoupeni toliko národové dva.
národ německý a maďarský, všichní ostatní
národové aby však byli vylučováni. Po té
stránce měl by zahraniční úřad zjednati, ko-
nečněnápravu, zvláště pokud se týká českých
konsulů, kteří jsou skutečnou ozdobou veškeré
konsulární služby. Jest žádoucno, by se v této
záležitosti užilo schopností českého národa
měrou vydatnější, nežli se stalo a dělo dosud.
Del. dr. Kramář žádal potom, aby kon-
sulární úřady všude, zejména pak kde jsou
v malých městech diplomatickými zástupci.
nabývaly oné platnosti, která přísluší důleži-
tosti obchodu a průmyslu, jakož i aby nebyl
tito konsulové-diplomati pokládáni za zástup-
ce třetí třídy, kteří nepožívají stejných práv
jako diplomatičtí zástupcové ostatní. n b
Byla již devátá hodina noční, když zahra-
niční výbor, který zasedal dnes 11 hodin
skončiv veškeré své porady, se rozešel.
n.
.
#29
alto_textblock
#29
Výbor rakouské delegace pro zahraniční
záležitosti
#30
alto_textblock
#30
pokráčoval dopoledne v rozpravě
st
o zahraniční politice.
Del. dr. Waldner prohlásil, že odhalen
srbsko-bulharské tajné smlouvy je s
epochální události, jejíž dosah pr
dalši vývoj poměrů na Balkáně ned
se naproslo dohlédnouli. Zřízení Albanie
mocnářstvím nabývá touto publikaci teprve plného
světla své oprávněnosti a nutnosti, poněvadž hlav-
nim úsilím obou spojenců bylo dobýti Albanies
pobřežím Jaderského moře. Srbsko, rozší-
řené až kmoři, byloby se stalonástro-
jem Ruska. Tak byla zřízením Alba-
nie zmařena zamýšlená ruská akce.
Jak jest možno, že dle exposé ministrova byly
styky s Ruskem po celý průběh událostí korektní
a přátelské, tomu rozuměj, kdo můžeš. Řečník sou-
dí, že politika Ruska na Balkáně a její směr proti
nám byly Francií schvalovány a podporovány a že
obkličení na našich jižních hranicích a smluvní spo-
jení půl milionu bodáků proti nám bylo celkovou
akcí obou mocností. Tato politika Francie zračí se
přece též ve finančním boykotování mocnářství.
kdežlo Francie poskyluje naopak Balkánu s vel-
kou ochotou své finanční prostředky. Od odhalení
spojenecké smlouvy dlužno se naditi prospěšného
účinku na náš poměr k Rumunsku. Mocnářství a
zahraničnímu úřadu nastává vůčí novým slátům ob-
#31
alto_textblock
#31
rovský úkol, vrcholící v cíli zabrániti novému pan-
slavistickému spojení těchto sťálů proti nám.
Potom kritisuje řečník politiku našeho zahra-
ničního úřadu, vytýká její kolísavost a nejistotu. A
třebas nemůže projeviti ministru důvěru, jest na
základě zevrubné znalosti poměrů nucen hlaso-
vati pro rozpočet ministerstva zahraničních zále-
žitostí
Del. hr. Pininski poukazuje na
hluboký otřes našich hospodářských a úvěr-
v
ních poměrů,
který způsoben byl za krise v mocnářství. Nej-
více utrpěla tím Halič. Znepokojení oby-
vatelstva válečnou panikou bylo částečně zaviněno
neobratností našich vládních orgánů. Řečník po-
ukazuje na velký význam, jehož nabyla nyní slo-
vanská otázka a projevuje uspokojení, že lze, jak
se zdá, očekávati záhy obnovení ústavních poměrů
v Chorvatsku. Autonomii Albanie považuje za
správnou myšlenku. Její provedení nebylo, bohu-
žel, nikterak šťastné. Nyní po skončení balkánské
války musíme počíťati se skutečnostmi a vynasna-
žití se, abychom žíli se všemí svými balkánským
sousedy v obstojně dobrém poměru
Vůbec bychom neměli toužit po závodění v
roli jakéhosi ochranného božstva balkánských Slo-
vanů. Naše vztahy k balkánským státům měly by
býti korrektní a pokud to jde, přátelské, ale ne
příiš intimní, neboť tím škodíme sobě a svým
přátelům. Největší význam má pro nás, jako mělo
i dříve, zachování event. znovuzřízení bývalěho
poměru k Rumunsku. Třebaže bukureštské úmluvy
v mnohém, phledu nejsou uspokojivy, přece jen
posloužíme nejlépe míru, budeme-li je upřímně
respektovati
Řečník shrnuje své vývody v tom smyslu, že
povšechná hlediska politiky hr. Berchtolda dlužno
sice schvalovati, ale v podrobnostech neměl mi-
nistr obzvlášťě šťastnou ruku. Polští, členové vý-
boru budou hlasovati tudiž pro jednotlivé po-
ložky rozpočtu
Del. Kadlčák promlouvá o formě exposé
prohlašuje, že forma tato nevyhovuje již nynějším
dobám ani potřebám lidu. Potom zmiňuje se o po-
drobnostech exposé a promlouvá o zřízení Alban-
ska a jeho úkolech s rakouského stanoviska. Pro-
bírá otázku zásady národnostní na Balkáně au
nás, přetřásá poměry v Uhrách a systém Tiszůva
dovozuje, že velká část passiv naší balkánské poli-
fiky není zaviněna hr. Berchtoldem, nýbrž dlužno
ji připsati na vrub vládnoucí strany v Úhrách. Na-
stávají-li nyní v Chorvatsku. Dalmacií a jejím po-
zadí opčt spořádané poměry, dlužno to s největše
radostí vítali a koruně třeba projeviti dík, že byla
konečně učiněna přitrž hrůzovládě Cuvajově, v nlž
tkvěla velká nebezpečí pro celé mocnářství. Na
poznámku se strany Němců, že onijjsou nositel
státní myšlenky, odpovídá, že, jsou-li Němci slou-
pem státního útvaru, spočivá tento sloup na slo-
vanských základních zdech, jehož nejmohutnějším
kvádrem jest český národ a jehož nejpevnějším
tmelem a maltou jest nezměrná láska k dědičnému
anovnickému domu a k rodně hroudě, kterážto
láska žije ve všech rakouských Slovanech.
Řečník promlouvá pak o našich hospodář-
ských zájmech na Balkáně, o otázce pangerma-
nismu a panslavismu, jenž objevuje se v jistých ča-
sopisech jen jako strašák a též jako prostředek
aby jisté cíle byly velmi obralně zasfřeny.
okl
V odpolední schůzi del. hr. Clam-Martinie
dovozoval, že závěrečná kritika politiky zahraniční
není možna bez znalostí podrobností, ale přece po-
hřešoval v ni přímé, pevný cíl sledující linie. Ve
výkladu označeny jsou za naše specielní zájmy
samosprávná Albanle a rozřešení srbské přistavní
otázkyv našem smyslu. O našich positivních vel-
kých politických a hospodářských zájmech na hra-
ničícím s námi Balkáně a o jich zabezpečení ne-
mluví se. Lituji, že dr. Kramář theorii o dvou mož-
nostech proti Srbsku nepřednesl v některé svá
řeči v loňském zasedání delegace. Chci projeviti
jen důvěřivou naději, že našemu poměru k Rumun-
sku byla věnována pomyslně největší péče. Uči-
ním-li porovnání mezi mocenským postavením
mocnářství před balkánskou krisi a nyní, musím
říci, že dopadá velice v neprospěch nynějšího
stavu. K tomu přidružuje se ještě nanejvýš polito-
váníhodná hospodářská situace. Náš průmysl ne-
nalézá v cizině žádného odbytu, spotřeba v tuzem-
sku strašně klesá, továrny nepracují, dělníci ne-
mají zaměstnání a stěhují se do ciziny. Stavební
ruch a zakladatelská podnikavost leží ladem. A vše
to je — tuším — teprve počátkem hospodářské
krise.
Co se týče vnitřní konsolidace, jest to
zbožným přáním. Pokusy o národní vyrovnání tu
a tam zůstaly doposud běz výsledku. Partikula-
#32
alto_textblock
#32
EUILLETON.
#33
alto_textblock
#33
(O tanei.) V těchto dnech vyšla v Mni
chově u G. Müllera kniha od Hanse Branden-
burga „Der moderne Tanz“, která je jakýms
pokračováním knihy Oscara Bie „Der Tanz“
Kniha Bieova je spíše historická, kdežto Hant
Brandenburg sleduje vývoj moderního taneč-
ního umění na jednotlivých jeho dnešních re-
presentantech; počíná článkem o Isadoře Dun-
canové, o valčíku a sestrách Wiesenthalových
o Ruth St. Denís, pokračuje o šköle Elisabeth
Duncánové, o ústavu Jaques Dalerozově a zá-
končuje knihu kapitolami o ruském balletu
o Clotildě von Derp, Alexandru Sacharovi
Gertrudě Leistikowové a škole Ellen Tellsovy
Zaujímá ke všemu přísné, kritické stano-
visko a klade si otázku, „zdali lzer dnešním ta-
nečním výtvorům přisouditi všeobecnou plat-
nost, mohou-li a chtěji-li do nich vústiti veliké
vymoženosti naší duševní kultury, aby s
osvobodily od své intellektuální jednostran-
nosti, a aby tanci dalý obsah, který by mu z-
ručoval nejvyšší umělečkou a všeobecně plat-
nou kulturní hodnotu.“ aljen lalní
-Švédská gymnastika, stále vzrůstající zá
jem o sport, postulát„tělesné výchovy“ (physí-
cal culture), jejíž význam nejlépe pochopila
paní dr. Bess. M. Mensendieck, vypracovavš
na základě hygienickém a esthetickém celý
vyučovací gymnastický systémi pro ženu, a v
neposlední řadě ženská otázka se svým poža-
davkem nového vztahu muže k ženě, připra-
vily — dle autorova mínění — půdu k tomu.
aby z tělesné kultury vyrostlo taneční umění.
které by bylo výrazem moderního cítění.
Isadora Duncanová, žena anglo-americké
rassy, první měla odvahu přijít bosonohá na
jeviště a tančit. Učila se u Řeků, studovala
pilně a oddaně řeckou plastiku a postavy a
pohyby žen na řeckých vásách, které ji svou
krásou tak zaujaly, že si jejich pohyby osvojila,
kombinovala ie, a vytvářela z ních tance- které
#34
alto_textblock
#34
tančila k hudbě nejen Johanna Strausse, ale
i Chopina a Beethovena. Ovládala dokonale
svůj svalový mechanismus a naproti balletu,
který z tance činí akrobatiku nohou, nepojí-
mala své pohyby čistě mimicky, ale přizpů-
sobovala je celému télu, přenesla těžisko po-
hybu do rukou a také výraz obličeje byl jí
funkcí celého těla. Avšak Isadoře Duncanové
nedostávalo se tvůrčí intuice a fantasie, která
by byla přehodnotila a přiblížila její naučené
umění skutečnosti a dodala mu vášně; dovedla
jen reprodukovati, napodobila svoje předlohy,
přenášela učeným způsobem do tanečního
umění něco, co nevytrysklo z naší doby a co
patřilo spíše do umění výtvarného. Tím je ur-
čena, ale také vyčerpána její initiatorskáa
programatická úloha, která dnes náleží už
historii moderního tance.
m Od Duncanové krokem ku předu je umění
vídeňských tří sester Wiesenthalových. Staly
se dědičkami slavné tanečnice Fanny Elssle-
rové, která za doby Metternichovy ovládala
Vídeň a slavila triumfy na kontinentě i za
oceánem. Kolový tanec, v užším slova smyslu
valčík, znamenal konec tanečního umění, ale
svým trojdobým taktem, tímto rytmem, který
jest prý „formulkou tancechtivosti“, stal se
nejoblíbenějším tancem a klesl na pouhou spo-
společenskou zábavu. Z této ztrnulosti vysvo-
bodily jej šestry Wiesenthalovy. Tančily zpo-
čátku společně k válčíkovým rytmům radostné
a svěží tance, byly engageovány od Reinhardta
pro pantomimu „Sůmurůn“, záhy se však
Grete oddělila od méně nadaných sester a šla
svou vlastní cestou, učila se svým tancům od
přírody: od větru, od stromů, od ptáků, od po-
toků a povýšila valčíkové takty temperamen-
tem a rytmem své osobnosti k umění samo-
zřejmému a z nutnosti vyrůstajícímu.
Jako Isadora Duncanová chtěla svým
měním příblížiti nám řecký ideál krásy, tak
Ruth St. Denis navazuje na tradici východní,a
přínáší na jeviště orient a dokonce také ku-
lisy a statisty. Ale kulisy i statisté mizí a stá-
#35
alto_textblock
#35
vají se nepotřebnými, jakmile začne Ruth St.
Denis tančit svoje náboženské tance, jakmile
nehybná bohyně, zlatem oděná, s tváří jakoby
vytesanou, pomalým pohybem, prováděným s
neobyčejnou jistotou a jakoby bez vynaložení
nejmenší energie, sestoupi s trůnu a promění
se v bytost rostoucí, poletující, vířící, která
bmatá, chutná, čichá, slyší a vídí. Ruth St.
Denis v hadím tanci dokázala svou úžasnou
dieciplinu nad každým svalem tím, jak dovedla
krajně pomalý pohyb, vycházející na př. z ra-
men vlnovitou, jednolitou linit, přenést vidí-
telně až do konečků prstů, takže její tělo pro-
měňovalo se v oduševněný organismus, jeji
gesto v zaklínajicí formuli a její zjev v cosi
mystického. — U Ruth St. Denis cítíme, že své
orientální tance vytváří z vlastní své vnitřní
umělecké nutnosti. Sent M'ahesa naproti tomu
repredukuje egyptské tance, protože rozpo-
znala před zreadlem, že svůj zjev nejlépe uplat-
ní v egyptském kostumu. Její tanec - némůže
a snad ani nechce být „pravým“ egyptským
tancem, ale je egyptským obrazem, jim se
lanec mění ve výtvarné umění. ose
Slovanské taneční umění kromě ruského
balletu, který jako celek je nejdokonalejší
formou starého, ba přežilého typu balletního.
representováno jest vynikajícím, kuriosním a
raffinovaným Rusem Alexandrem Sacharovem.
jehož poměr k tanci životopisně je nad míru
originální. Sacharov cítil jakýsi vztah k ta-
nečnímu umění, který vybíjel nejprve kresle-
ním tančících postav, později modelování
figurek, kterým šil sám vymyšlené kostumy.
později chtěl se oddat samotářskému životu
v klášteře, až posléze vstoupil do balletn
školy v Paříži, pak v Mnichově, kde ohrom-
nou pílí a disciplinou osvojil ši nejdokonalejš
technické ovládání těla a všech jeho svalů (což
je základem všeho tanečního umění)a
počal pak na tomto všeobecném základě pra-
covati ve svém stílu dál. Když poprvé vy-
stoupil, vyvolal částečně velkou bouři prote-
stu. orotože vědomě chtěl vvvolati a také vv-
#36
alto_textblock
#36
volal dojem raffinovaného androgynství. Jeho
ruce, nohy i obličej byly bíle pudrovány a přes
vyvinuté svaly bylo v jeho zjevu cosi změk-
čilého a zženštilého, ať se objevil jako Dafnis.
jako Narcis, jako Orfeus nebo jako modlící se
renaisanční mnich. Teprve když šťastnou čl
nešťastnou náhodou vystoupil kdysi společně
s Ritou Sacchetto, nemuzikální, effektní, po-
vrchní tanečnicí, jejíž jedinou force byl tehdy
její zjev, oblečený v drahocenné kostumy, bylo
prý jasnovidným nesporno, že Sacharov je zjev
jedinečný, jehož kostum je vždycky vymyšlen
s nejvyšším jistotným vkusem, jehož tanec vy-
chází z intuice a stává se intelektem. S aske-
tickou pokorou oddává se prý svému úkolu.
který staví na eilevědomé rozvážnosti, s níž
zkouší, promýšli a upotřebuje všechny základ-
ní prvky tance a ovládá slavnostně rovnováhu
svého těla a každého svalu. Hudba proniká
jeho organismus, oživuje se v jeho těle, pře-
lévá se do jednotlivých údů a vrací se zase
zpět — Sacharov formou, která se stává sti-
lem, krotí však svou vášeň, jeho tanec působ
proto studeně a jeho cílem je prý snad tane
bez hudby, rytmisované ticho a němým pohy-
bem výrazně oživený prostor. —
Po bok Gretě Wiesenthalové bylo by mož-
no postavit Clotildu von Derp, mladistvý
svěží zjev, jejíž tance, ačkoli nerealisují vše-
chen slyšený rythmus, jsou skrz na skrz hudeb-
ní a nasyceny „citovým rytmem“. Clotilde von
Derp, která vystupovala také s Reinhardtovým
ensemblem v Londýně, děkuje za své úspěchy
jistě částečně svému zjevu, ale divák mimo-
děk podléhá i vlivu její osobnosti, kterou
proudí vášeň, výkřiky radosti i bolesti, a zá-
roveň jakási nevědomá samozřejmost, ne-
spoutanost. lehkost a nevyslovitelný půvab,
Vedle Sacharova lze opět jmenovat ta-
nečnicí těžkého zrna Gertrudu Leistikowovu.
jejíž tanec jakoby vyrůstal z nejhlubší tragiky
bytí. Podstata Leistikowové — píše Branden-
buřg — skládá se patrně z prvků, které u
lidí vyvolaly první tance, a její vývoj je pa-
#37
alto_textblock
#37
trně zkrácený obsah historie tance. Jmenue
své tance na př. „vzývání boha“, „tanec fu-
rií“, „tanec smrti“, „tanec fauna“ a „strážce
haremu“ (při kterýchžto dvou si nasazuje
masku), „světelný tanec nevěst“, ale vkládá
do nich jen své vlastní zažitky, ba tančí své
tance tak, že v nich dosahuje všeho, co jí ži-
vot odepřel: úplného překonání pozemské tí-
že, radostného jásotu, svobody a sebeurčení.
A tato duševní cena jejího tance stává se umě-
ním svou absolutně chtěnou, umělou a doko-
nalou formou. Tanec Gertrudy Leistikowové
je pro ni samotnu osudem, stupňuje se
až ke tragickému heroismu a přísněmu
umění, které vyrostlo z vlastní její bytosti.
z její vášně, z jejího cítění a nazírání na svět
a jeho radostné i bolestné problémy, a v něm
vidí také autor positivní odpověď na otázku.
kterou si klade na začátku knihy: Zda nabyl
tanec všeobecné platnosti, zda vústily do ně-
ho vymoženosti dnešní duševní kultury a daly
tanci obsah, který mu zaručuje nejvyšší umě-
leckou kulturní hodnotu. Zde vidí také vrchol
dínešního tanečního umění.
Ke článkům o jednotlivých representan-
tech řadí Brandeburg kapitoly o škole Eli-
sabeth Duncanové, přípravě to k dnešnímu
uměni tanečnímu, dále obšírnou stať o ústavě
Jacquez Dalerozově v Helleravě, o volné škol-
ní obcí a tanečním umění ve Wickersdorfua
o škole Elleny Telisové, která působila dříve
u Moskevského Uměl. divadla a založila pak
taneční školu pro dívky, školu, jež dle Bran-
denburga znamená nejvyšší, co dosud v oboru
skupinového tance, t. j. tanečního ensemblu
bylo vykonáno! Knize Brandenburgově vedle
několika kreseb připojena je řada krásných
fotografií, které text velmi oživují a doplňují.
— škoda, že máme dosud v Praze tak málo
kdy příležitost seznámiti se s předními repre-
sentanty dnešního tanečního umění.
#38
alto_textblock
#38
B. P