#1
alto_textblock
#1
Strana z.
#2
alto_textblock
#2
NARODNI LISTY.
#3
alto_textblock
#3
5. listopadu 1913. Číslo 304.
#4
alto_textblock
#4
slezští Slované jsou rakouskou vyučovací správou
v ohledu školství středního zkracováni ročně ve
prospěch německý přibližně asi o sumu 360.000
korunil
Subvence udílí stát třem soukromým středním
školám. A sice na první polovinu roku 1914 do-
stane české reálné gymnasium v Orlové 2000 K,
polské reálné gymnasium tamtéž rovněž 2000 K
německá, městem vydržovaná střední škola v Bo-
humíně obdrží 1500 K. Nač Němci vedle ohromné-
ho počtu státních středních škol potřebují ještě
školy soukromé, ví jen sám bůh a proč vláda ještě
takovouto očividně zbytečnou školu podporuje, ne-
ví snad ani ona sama.
Učitelské ústavy státní mají Němci tři, my
Poláci máme po jednom. Na ústavy německé, na
kura pro industrlální učitelky, pěstounky a na
soukromý evangelický učitelský ústav v Bílsku, ur-
čeno jest státní vyučovací správou 142.588 K pro
prvé pololetí nadcházejícího občanského roku. Na
slovanské učitelské ústavy v Polské Ostravěs
Bobreku určeno jest na tutéž dobu jen 67.870 K
Tedy ani v této položce neměří nám státní vyučo-
vací správa stejným loktem jako Němcům a porov-
náváme-li počet slezských Slovanů a Němců s vý-
ší položek, určených jim státní vyučovací správou.
tedy vidíme, že v této kategorii školství jsou slez-
ští Slované zkrácení alespoň o obnos 160.000 K
ročněí
Odborné školy má státní vyučovací správa jen
pro slezské Němce. Vydržuje jim průmyslovou ško-
lu v Bílsku, obchodní školu v Opavě, textilní ško-
ly v Benešově, Bruntále, Krnově a konečně ještě
školu pro zpracování kamene v Supíkovicích. Na
tyto školy preliminováno jest celkem 152.484 K
a mimo tuto položku zařazeno jest do státního roz-
počtu ještě 2000 K dvoutřídní obchodní škole v Tě-
šíně a 1900 K pro pokračovací obchodní školy
které jsou vesměs německé. Celkem pro prvno
pololetí roku 1914 určil stát slezským Němcům
obnos, převyšující 156.000 K, tedy ročně asi 310.000
korun. Kdyby stát byl spravedlivým a přihlížel
ku počtu obyvatelstva v zemi, pak na účely od-
borného slovanského školství, musil by vydati roč-
kě alespoň 330.000 K. Jelikož až dosud nevydává
De ba jelikož nadále nám odborné školství úplne
odpírá, cítíme se my společně s Poláky o tente
obnos zkrácenými.
Celkem možno říci, že v poměru ke školským
výdajům německým jsou slezští Slované kaže
ročně zkracování ve státním rozpočtu o obnos as
820.000 K, což již stačí za doklad tvrzení, že rakou-
ký loket jest křiklavě rozdílný, dle toho, měří-l
se jím Němcům anebo národům slovanským. A nej-
lepší při tom všem ještě je, že Němci ustavičně
rakouským vládám předhazují, že jsou zkracováni
na úkor národností slovanských! Nemůže býti ko-
mediantství odpornějšíhol
#5
alto_textblock
#5
Rakousko-Uhersko.
Z vystěhovalecké statistiky.
Ve Spojených státech severoamerických
vede se podrobná statistika o přistěhovalcích.
mimo jiné také o jich gramotnosti a po-
měrech majetkových. Z výkazů za de-
setiletí 1902—1911 vysvítá, že z vystěhovalců
z říše rakousko-uherské Češi do gramotnosti
stojí na prvém, co do poměrů majetkových
na druhém místě. Za celé ono období bylo
mezi českými vystěhovalci pouze 1272 osob
negramotných, t. j. 1.3. Negramotných Něm-
ců bylo 4.4%, Vlachů 9.85, Maďarů 10-1 9
Židů 19.8, Slováků 20.6%, Poláků 32.3
(celkem 291.892), Jihoslovanů 34.57%, Rumune
35% a Malorusů 50.6 9.
Co do poměrů majetkových byli na prvém
místě Němci, kteří přivezli s sebou do Ame-
riky tolik peněz, že na každého z nich při-
padlo průměrně 41 dolarů. Pak následují Češi
s 28.1 dol., Vlaši s 26.4 dol. atd.; nejméně
přivezli Poláci, totiž průměrně 12.8 dol. n
jednoho.
#6
alto_textblock
#6
Reiorma stoličné správy v Uhrách.
Uherská vláda podala sněmu předlohu
zákona, jímž se nynější stoliční úřadníci po-
tvrzují ve svých úřadech do nového opatření
a nejdéle do konce r. 1914. Stoliční úřadníci
jsou v Uhrách voleni; koncem letošního roku
vyprší pravomoc nynějších úřadníků a měly
býti nové volby. Vláda chce však stoliční
úřady postátnit, za kterýmž účelem podá
hned počátkem příštího roku potřebnou před-
lohu, dle níž stoliční úřadníky bude příště
jmenovati vláda. Aby se prý voličové a úřad-
níci zbytečně nerozčilovali novými volbami.
prodloužena platnost nynějších úřadnických
stoličních mandátů o jeden rok. Postátněním
stoličních úřadů padnou v Uhrách, jak po-
znamenává „Slov. Týžden.“, stolice, tato
„bašta ústavnosti“, z níž oposice řídila své
útoky proti vládě a dokázala i nyní, že aspoň
některé stolice vyslovily nedůvěru vládě
Tiszově. Trestem za to bude nový zákon.
S reformou stoliční správy souvisí také
předloha zákona, kterým se obecním notárům
(tajemníkům) upravuje služné tak, že základní
plat má jím vyněsti 2000 K a kvinkvenálkami
se zvýší až na 3600 K. Kde notář nemá tako-
vých příjmů, doplní mu je stát; za to ovšem
notář musí být poslušným sluhou vlády a v
každé nemaďarské obci metlou občanstva.
re
„Dnevnik“ pokračuje v osvětlován
událostí, které připravovaly bulharskou kata-
strofu. V článku, který zde vyčerpáváme, líčí
jak uprostřed válečného štěstí došlo na osa-
mocení Bulharska, jež se stalo počátkem jeho
neštěstí.
Po neúspěchu u Čataldže, jejž zavini
hlavní stan, ale nikoli bulharské vojsko, bul-
harská vláda jako zázračným obratem stala
se velice mírumilovnou. Cesta do Cařihradu
byla zalarasena a zavazadla krále Ferdinanda,
připravená k vítěznému vjezdu do Cařihradu,
musila se obrátiti do Sofije. Výhodný oka-
mžik k uhození o příměří byl propasen. Po
veliké porážce turecké u Lule-Burgasu měli
jsme být smířliví a Turci byli by rádi přijali
i těžké podmínky. Nyní nechtěli o míru sly-
šet, jen o příměří.
Turků nebylo tajno, že Rusko si nepřeje
aby Bulhaři vtrhli do Cařihradu, což ostatně
bylo samozřejmo. Ruská diplomacie velmi še-
trnými způsoby snažila se Bulhary odvrátit
od řiskovaného podniku, do kterého byli pu-
zení Rakousko-Úherskem a ctižádostí krále
Ferdinanda i gen. Savova. Giers v Cařihradě
také Kiamila pašu měl k tomu, aby se ukáznl
smířlivým. V Sofiji Nekljudov prohlásil Gešo-
vu, že ruská vláda pokládá další vedení války
za bezúčelné a radí, aby Bulharsko zastavilo
válečná dějství. Gučkov pak pravil Danevu
že by se Rusko hněvalo, kdyby bylo pokra-
čováno ve válce a že všechny další obětí Bul-
harska byly by marny.
Bulharsko tedy soublasilo vyjednávati
s Tureckem nejprve o příměří, petom pake
mír. Ale když bulharstí vyjednavači přišli n
#7
alto_textblock
#7
Za hranicemi.
#8
alto_textblock
#8
Bulharské věci
#9
alto_textblock
#9
Čataldžu, hned po prvých slovech, vyměně
ných s Turky, viděli, že Turci nemají v úmy-
slu uhodit o mír. Oznámili tedy do Sofije, že
mají za lepší od vyjednávání upustit. Ale
Nekljudov prohlásil, že Rusko považuje uza-
vření míru za neodkladně nutné a to za kaž-
dou cenu. Podobně se vyslovili i představi-
telé Anglie a Francie. Danev byl tedy nucen
vyjednávati o příměří, jež umluveno velm
povrchně. O míru mělo býti jednáno v Lon-
dýně na konferenci velevyslanců.
Koncem listopadu (počátkem prosince
bulharští delegáti odebrali se do Londýna.
Vyjednávání mezi spojenci a Vysokou Portou
se vleklo do nekonečna. Turecko bylo svolno
vzdáti se všeho spojenci dobytého území kro-
mě Drinopolu jakožto zádi Cařihradu, ale
bulharští delegáti trvali na tom, aby Turecko
Drinopol ustoupilo a hranicí aby byla linie
Midia—Rodosto.
Teprve potom, když požadavky spojenei
byly uspokojeny a jen zbývalo, aby se Ture-
cko i s Bulharskem dohodlo, Rumunsko ohlá-
silo Bulharsku, že od něho žádá kompensaci
Rumunský ministr Take Jonesku přibyl do
Londýna a žádal Daneva, aby s nim poroko-
val o této otázce. Ruský velevyslanec Benken-
dorf poradil Danevu, aby se k Joneskovi cho-
val velmi chladně. Danev učinil tak a již se
zdálo, že Jonesku vážil cestu nadarmo. V Ru-
munsku z toho byla bouře proti králi i vládě.
Take Jonesku byl pojat do ministerstva jako
známý bulharofil a rumunská koruna doufala
že jemu se podaří vyrovnati neshody s Bul-
harskem. Vrátí-li se Jonesku s nepořízenou
padne jako ministr i jako šef strany, a král
bude míti proti sobě bouři oposice.
Proto Take Jonesku čekával na Danev
na chodbách St. Jamesského paláce, aby mu
neušla žádná příležitost promluviti s ním. Da-
nev se choval pořád chladněji, ale Jonesku
nezoufal, až mu velevyslanci německý a ra-
kouský se souhlasem ruského vymohli schůz-
ku s Danevem. Po schůzce prvé byla druhá
a třetí a Jonesku odjel domů, jsa rád, že se
nevrací s docela prázdnýma rukama. Slíbil
mu Danev oprávu hranice. Ale rumunská ve-
řejnost se bouřila. Krále prohlašovala za ne-
přítele Rumunska, ano za jeho zrádce ve pro-
spěch trojspolku.
Vyjednávání v Londýně bylo přerušene
k vůli Drinopolu. A vláda nepřípravila Bul-
harsko na budoucí věci.
Bulharská vláda v souhlase s hlavním
stanem trvala v Londýně na tom, že Drino-
pol musí býti odstoupen. Zatím otázka o při-
štím držení Makedonie zůstávala otevřena a
vláda na ni zapomínala.
Spojenci bez jakékoli námitky podporo-
vali Bulharsko v otázce Drinopole a velmoci
naléhaly na Kiamila pašu, aby byl ústupný.
Velvezír začal povolovat a konečně řekl, že
svolá notábly z celé říše a otázku drinopol-
skou jim dá k rozhodnutí. Čím více se blížilo
podepsání míru, tím více se Turci bouřili. Tu-
recký ministr vojenství byl zavražděn, Klamil
paša zahnán, Mladoturci uchvátili vládua
oznámili velmocem, že jen novou část Drino-
polu spolu se železničnou tratí chtějí Bulhar-
sku ustoupit, ale starého města drinopolské-
ho že za žádnou cenu nevydají. Bulharská
vláda nesouhlasila a válka obnovena 21. ledna
(2. února) večer. Z Makedonie byla vzata
k posile VII. (rylská) divise, tím ale se osla-
bila bulharská posice v Makedonii. Solun byl
obsazen pouze Řeky a Bulhaři tam měli pouze
jednu setninu; města a vsi makedonské zů-
staly bez bulharského vojska. Srbové obsa-
dili mnoho vsí, opuštěných od bulharských
vojsk, a Řekové pronikli do okolí Kavalya
Serezu. Bulhaři, pravda, dobyli Odrinu a ob-
sadili jej. Turci žádali za mír, jenž byl brzy
v Londýně uzavřen, ale — Bulharsk
bylo jižsamotno a mnohých z pří-
znivých podmínek, kterých neby-
loužito v listopadu a prosinci, ne-
bylo již. Bulharsko, možno říci, samo uve-
dlo Srby a Řeky v makedonské území, které
pokládalo za svou výhradu. Danev říkal.
„Však oni zase odejdou, máme smlouvu!“ —
ale na to nevzpomněl, že žádný stát nevy-
pouští ze svých rukou dobrovolně území, kte-
ré jednou vojensky obsadil. Toto pravidlo je
tak pevné, jako zákon.
#10
alto_textblock
#10
Rakousko a Rusko na Balkáně.
Nedávno „N. W. Tagblatf“, oficiosní list
uveřejnil úvodník o poměru Rakouska k Ru-
sku, v němž vytýká Rusku, že boj s Rakou-
skem střídalo více nebo méně vynucenými
příměřími. Tak prý bylo před válkou s Ture-
ckem z Zákupech, tak za mürzstegské dohody.
kdy se připravovalo Rusko pro výpravu n
dalekém východě, tak je tomu i nyní. Základ-
ním rysem ruské politiky na Balkáně zdá s
„N. W. Tagblattu“ snaha ovládnout Balkán.
S tímto názorem polemisuje „Novoje
Vremja“, podotýkajíc mimochodem, že Rusk
v dané chvíli ničím není nuceno k jakémus
příměří s Rakouskem, protože potřeba od-
dechu jeví se na jiné straně.
Co se týká výtky o výbojných snahác
Ruska na Balkáně, proti nimž prý stálo Ra-
kousko, které chtělo každému z osvobozených
národů z pod tureckého jařma zabezpečit ne
odvislost a vypudilo vlastně Rusko z Multan-
ska a z Bulharska, namítá „Novoje Vremja“
že žádným nesporným dokumentem nelze do-
kázat snahu Ruska ovládnout Balkánem, ale
že dokumenty proti Rakousku jsou. Ukazuje
na mír Požarevský z roku 1718 (mezinárodně
vždělaný ruský publicista píše ovšem „passa-
rovický“), jímž vyslovilo Rakousko nejen přá-
ní nabýt části Srbska, nýbrž i fakticky nabylo
suverenity nad Bělehradem a okolím. „Jestliže
by po pověstné v análech východní otázky
zradě či hlouposti generála Neubperka rakou-
ská vojska hanebně nebyla vydala bělehrad-
skou pevnost Turkům, rakouský prapor dosud
by vlál nad touto základní oporou Srbů. Jaký
by byl tehdy osud Srbska?“ — ptá se „N. V.“
Dále ukazuje na referát barona Talmanna
rakouského vyslance v Cařihradě, přijatý ra-
kouským zahraničním úřadem jako rukovět
politiky na Balkáně, kde bylo přímo řečeno.
že Rakousko má obsadit Vidín, potom Niša
jiti k opravdovému a jedinému strategickému
cíli, k Solunu, že jen tehdy bude mít Rakou-
sko klidnou hranici, až se rozšíří po čáru.
jdoucí od Ruščuku přes Plovdiv na Kavalu.
Plán tento byl zmařen jen nezdařilým strate-
gickým postupem generála Wallisa, což při-
vedlo k bělehradskému míru r. 1739 a k od-
#11
alto_textblock
#11
chodu rakouského vojska ze srbského Zadu-
Materiály tyto jsou sich staré, ale „N. V.
je uvádí, protože jsou hodnověrné a protože
„N. W. T.“ prý ani tak starých dokument
proti Rusku nemohl uvésti.
#12
alto_textblock
#12
nají.
#13
alto_textblock
#13
Císař Vílém IL a rituální vražda.
Sensací německé veřejnosti stala se zpráva
A. Stolypina, spolupracovníka „Nového Vremene“
který ve svém listě 2. listopadu se rozepsal opětně
o kyjevském procesu a ukázal na to, že v západ-
ních státech, jmenovitě v Rakousku a v Německu
vlády vyhýbají se inscenování procesu pro rituální
vraždy. Při tom dotkl se i poměru císaře Viléma
k této pověře. Napsal: „Z velmi věrohodných pra-
menů jsem se dověděl, že císař Vilém II. řekl jed-
nomu z našich významných krajanů, že sám věří
v podobné zločiny, že se udál případ podobné po-
věry i v Německu, ale z důvodů politických že
věe zamazali.
#14
alto_textblock
#14
Po volbách v Italií.
Po včera oznámeném výsledku užších voleh
jeví se složení italské sněmovny celkem takto: 29
poslanců ministerských. 70 ministerských radikálů
19 členů konstituční oposice. 33 katolici, 16 repu-
blikánů, 59 oficiálních socizlistů a 21 reformnt
socialista.
Dle toho má vláda zajíštěnou ohromnou vět-
šinu, neboť kromě vlastní vládní strany a radikáln
skupiny připojí se k ní také konstituční oposice
a může spoléhati na katoliky, po připadě i na re-
formní socialisty.
Ve volebním zápase nestřetly se dva velk
myšlenkové proudy a nešlo o žádnou životní otáz-
ku. Nanejvýš možno říci, že zápas mezi krajními
umírněnými stranami byl z části veden pod heslem
výboje v Tripolsku, odsuzovaného prvními a jed-
nomyslně schvalovaného druhými. Ale vláda, která
potírala všechny odpůrce tripolského podniku, po-
kládala za vhodné ukázali se v jiných otázkách
smířlivou a tak vzniklo dle osobností kandidátů
mnoho kompromisů.
V některých velebních okresích potíral Giolitti
socialisty, zejména oficiální, v jiných okresích všal
se vyhnul boji prati kandidátu této strany, jako
na příklad proti Bissolatímu. Podobně snažil se
všemožně seslabiti republikánskou stranu, ale proti
vůdci jejímu Barzilsievi nedal postaviti nebezpeč-
ného protikandidáta. Neučinil také nic, aby za-
bránil úspěchu kandidátů katolických, a přece ofi-
ciosní listy prohlašovaly za vítězství kabinetu, že
nebyl zvolen ještě větší počet katoliků
Přes tyto zřejmé rozpory možno uhodnouti dů-
vody, jimiž se ministerský předseda řídil. Šnažil se
nejen utvořití vládní většinu, nýbrž i připraviti
oposiční menšinu dle svého přání, složenou z mužů
pokrokových, ale rozvážných, schopných pochopiti
nejvyšší zájmy země a vyčkati vhodné chvíle pro
reformy, o něž se snaží. Proto podporoval jisté re-
formní socialisty a nacionalisty, nestavěl se příliš
proti sonninovcům i přijal, ba přímo zjednal sou-
činnost katolíků. Ovšem jisto je, že timto spoje-
nectvím s katoliky byla ochromena velnost akce
liberální většiny, ježto liberálové budou nuceni od-
vděčiti se katolikům za pedporu při volbách tím
že vyloučí z programu nového zákonodárného ob-
dobí zákony protiklerikálního rázu. Giolitři se
ostatně již postaral, aby žádný na jeho programu
nebyl
Pekud jde o veličstvo, rozhodovaly při volbách
politické zásady po výtce v severní ltalii, kdežto
v mnohých okresích jihoitalských bylo rozhodným
stanovisko k obecní správě, neboť vláda v obcích
závisí v Italii na vítězství politické strány. Poně-
vadž v mnohých italských obcích strana, která
mněla obecní správu v rukou, byla poražena, pročet
musí obecní rada odstoupiti, bude skoro polovice
všech italských měst spravována královskými ko-
mitaří až do jara, kdy se budou konati nové volby
do obecních rad. Největším triumfem volební po-
litiky Vatikánu jest, že na základě volebních vý-
sledků musíl odstoupit také vrchní purkmistr řím-
ský Nathan s celou městskou radou. Proto také
bylo při nedělních užších velhách v Římě pozoro-
vati velké účastenství klerikálů, ba dokonce kněž
v sutanách chodili k urnám
#15
alto_textblock
#15
K aféře s kouní pozemků
michelských.
V nedělním „Čase“ uveřejněn byl rozhovor
s ob. st. p. V. Štěpánkem, který byl dalším po-
kusem o zdůvodnění těžkých obvinění, vytýkaných
v poslední době pražské obecní správě. Včer
přinesl „Čas“ ještě dodatkem jako doklad oněch
kombinací „soupis enklav, zakoupených k arron-
dování statku p. Rennerova“. Cítili jsme povinnos
k sobě, k pravdě i čtenářstvu, přesvědčiti se sami
o správnosti oněch údajů, o něž opřel p. ob, st.
Štěpánek své vývody, a neváháme výsledek na-
šeho šetření sděliti s veřejností.
„Obec pražská — tak uvedl mimo jiné p. ště-
pánek —byla při celé michelské koupi praoby
čejným způsobem podvedena. Podvod ten na praž.
ské obci byl spáchán tím, že od samého začátku.
hlavně tedy od schůze finanční komise dne 1. pr
since 1910 až po dnes všichní lidé v Praze byl
pevně přesvědčeni, že obec pražská 21. prosince
1910 koupila celý státek Rennerův, t. j. všechny
pozemky, v katastru michělském p. Rennerov
náležejíci atd. Ve skutečnosti mchu vám sděliti
zdreující faktum, že pan Vojtěch Renner dnes p
prodeji všech svých pozemků a celého statku obe
pražské zůstává majitelem 4900 čtv. sáhů budo
a nejkrásnějších stavebních parcel v Michli, jejicht
cena bez přehánění je 400 až 500 tisíe korun.
Dle ob. st. Štěpánka souvisí tato věc se zá-
ležitosti zcelení pozemků s koupí t. zv. „enklav“
Cena za enklavy, zakoupené k zcelení michel-
ského statku dle ob. st. p. štěpánka činil
prý 342.204 K a Renneroví bylo — dle p. Štěpán-
ka — účtováno 455.000 K. Jak tyto údaje pi Ště-
pánkovy jeví se ve světle čislic, ukazuje seznam en-
klav a cen, jak byly koupeny [proložené znamená
p. štěpánkem nesprávně uvedenou cenu enklavy
neb zcela vynechanou)i od manželů Frant. a Marie
Bačuvčíkových role č. kat. 650 ve výměře 524 čtv.
sáhů po 30 K. 15.720 K. od Marie Bansethové louky
č. kat. 624. 559, 697/1 ve výměře 1171 čtv. sähů
po 20 K, 23.420 K, od Marie Berkové role č. kat.
679ř1 a 679/2 ve výměře 564 čtv. sáhů po 27 K.
15.228 K, od Váelava a Rosalie Čehano-
vých zahrady č. kat. 641. 644/1 a role č
kat. 644/2 ve výměře 2770 čtv. sáhů po 30 k
za 83.100 K. od Vendelina a Milady Čer-
ných role č. kat. 606 ve výměře 1054 čtv.
sáhů po 20 K sáh za 21.080 K alouka č. kat.
658 ve vým. 353 čtv. sáhů po 16 K sáh za
5648 K (ob. st. Štěpánek uvádí: K. V. M.
Černým 4000 K). od Josefa a Marie Doležalo-
vých zahradu č. kat. 662/1 ve výměře 1176 čtv. sá-
hů po 15 + 1 K sáh za 18.720 K, od Ant. a Marie
Hráškových role čís, kat. 646 a zahradu č. kat.
683/1 ve výměře 3931 čtv. sáhů po 16 K sáh za
62.896 K a zahradu č. kat. 619 ve výměře 180
čty, sáhů po 7. K. 12.614 K, celkem 75.510 K, o
Josefv Járkové role č. kát. 675 ve vý-
měře 121 čtv. sáhů po 16 K sáh za 1936 K,
od Václava a Boženy Járkových zahradu č. kat.
617 a st. pare. 349 ve výměře 346 čtv. sáhů za cenu
4400 K (ob. st. p. štěpánek uvádí od „Jirokových n
od Frant. Klimy role č. kat. 634 ve výměře 1132
čtv. sáhů po 14 K za 15.848 K, od Viléma a Marie
Křížových role č. kat. 608 a 609 ve výměře 3999
čtv. sáhů po 11 K za 43.879 K. od Václava Pácala
zahradu č. kat. 627/1 a role č. kat. 627/2 ve výměře
1449 čtv. sáhů po 16 K za 23.184 K, od Frant.
Poledníka zahradu č. kat. 651 ve výmě-
ře 550 čtv. sáhůpo 16 K za 8800 K a náhra-
du za výměnek 2200 K (apí. Podledledníkove
2200 Kl“), od Karla a Karly Růžičkových roleč
kat. 611, 613, 614, 615, 616 a 618 ve výměře 5051
čtv. sáhů po 12 K za sáh za 60.612 K, od Václava
Voláka zahrady č. kat. 628/, 628/2, 630 a 631 ve
výměře 2304 sáhy po 16 K 50 hal., 38.416 K a ko-
nečně od obce michelské pastvisko č. kat. 636 ve
výměře 43 čtv. sáhů po 7 K za 301 K. úhrnem
tudíž za 457.992 K. Poplatky převodní a ostatní
st l
výlohy činíly na 20.000 K.
#16
alto_textblock
#16
Tak vyhlížejí pilíře jednoho z nejsilnějších vý-
vodů p. ob. st. Štěpánka, tučně v nedělním čísle
„Času vytištěného. Také tato sensace má, jal
zřejmo, krátké nohy a kombinace o „spojitosti
mezi přeplatkem Rennerovým za enklavy a my
šlenkou „pomocných sil“ vrátit tyto peníze p. Ren
nerovi jinou cestou zpět a to pod jménem „budov
je v základě nikoliv otřesena, ale z kořene vyvrá-
cena. Zbývá tudíž ještě výtka, že stalo se tal
„v poslední chvíli před usnesením sboru“, kdy prý
budovy „byly z původní nabídky vyňaty a od-
volány.
Tvrzení p. ob. staršího Štěpánka je pouze opě-
továním výtky, kterou učinila ještě ostřeji „Samo-
statnost“ v čís. 296. v úterý dne 28. října. Bylo
v ní tvrzeno, že „když dne 21. prosince 1910 měl
sbor rozhodnouti o koupi, doslavil se den před tím
na pražskou radnici dr. Vejvar a zdělil, že do ma-
jetku obcí pražskou kupovaného nespadají budov
a zahrady v Michli (v hodnotě přes 500.000 K)
Vzhledem k těmto přesným tvrzením cítili jsme
povinnost o věci se přesně informovati a t
došli jsme k výsledku: když v červenci 1910 při
jednání praesidiální komise počalo se uvažovati
koupi nejen pozemků pro plynárnu po 20 K za sáh.
ale všech pozemků Rennerových, vyzván byl Ren-
ner, aby udal pro ten případ nižší přijatelnou cenu
a tu jeho jménem dne 6. srpna 1910 učinil dr
Vejver písemnou nabídku, v níž nabídi „vešker
požemky“ dle přiloženého soudního odhadu. Př
pozdějších jednáních na radnici říkalo se, jak se
zdá z dalšího, na rozdíl od pouze pozemků pro
plynárnu stručně: „eelý statek michelský“. Když
však v dopise městské rady ze dne 7. prosinee
1910, podepsaném nám. p. Kasalickým (jehož též
ob. st. p. Štěpánek uvádí). p. Rennerovi, bylo užito
slov: „v příčině prodeje celého Vašeho velkostat-
ku“, zaslal dr. Vejvar radě městské ihned dopi
(podaný dle pres. rubr. dne 10. prosince), v němi
štojí: Samo sebou se rozumí, že nabídka tato vzta-
hovali se může toliko na pozemky. jich
prodej jsem před časem ke koupi nabízel, tudi
s vyloučením budov a jich přísluženství. — A na
dopis městské rady ze 17. prosince, kde opěí užito
bylo slov „celý velkostatek“. odpověděl přípisem
(dat. pres, rubr. ref. hospodářského 19. prosince).
v němž znovu zdůraznil, že naž dosud na základě
nabídky p. Vojtěcha Rennera jednalo se pouze
výhradně o pozemky, ale nikoliv o stavební bu-
dovy a jich příslušenství. A připomíná, že budovy
a jich příslušenství byly odhadnuty přece zvlášt
od pozemků a sice v celku na 334.834 K 91 h.
To potvrzuje i „Samostalnost“ ve zmíněném člán-
ku, kde vytýká, že byly odhady dva, jeden na po-
zemky, koupené obcí pražskou (zněl na 2,855.490 K
a druhý na budovy a příslušenství v Michli (na
522.000 K dle „Samostatnosti“ správně, jak jsme
právě uvedli). Jak zřejmo, také ono „vyloučent
budov“, o němž mluví ob. st. p. Štěpánek, vypa-
dalo ve skulečnosti a při střízlivém nazírání, ne
poněkud, ale zcela jinak. A do třetice. Ve sboru
bylo jednáno o koupi oněch pozemků po 7 K sáh.
cea. 350.000 sáhů, tedy mluveno o ceně 2.450.00
kor. Při přesném zaměření pozemků ukoupených,
jež bylo předem za účelem stanovení výše trhov
ceny s Rennerem ujednáno fpřibývaly nové po-
zemky, t. zv. enklavy atd.). zjištěno, že výměra
činí 357.210 čtv. sáhů — po 7 K — tedy vyplaceno
2500.470 K. To vytčeno i ve smlouvě trhové, která
jistě nebyla před členy sboru ukrývána — bylo
by to přece marno! Tak vyhliží i tato třetí, častěj
již opětovaná výtka, ve skutečnosti jinak, než jak
snaží se vplést p. ob. st. Štěpánek v předivo
svých kombinací. Tolik sdělujeme na základě sou-
kromých svých informací pro informaci čtenářůa
v zájmu pravdy.
#17
alto_textblock
#17
Denní zprávy.
#18
alto_textblock
#18
— Velmí přiléhavého poučení dostalo se
realistickému „Času“ za jeho nedělní článek
o českém „vnucování se do smiřovaček“ o
včerejšího „Práva Lidu“. Ústřední orgán če-
skoslovanské sociální demokracie rozebrala
obral hubenou kostru vývodů „Časových“ do
drobtu a vypracoval z článku jeho preparát.
velmi poučný o deduktivní malichernost
orgánu Masaryková. Ukázal zejména na to,
ktérak „Čas“, jenž vyslovil se pro obeslání do-
hodovacích porad, při čemž neshodl se s radi-
kály, nyní hledá zase příčinu, proč se Něme
vyslovili proti konferencím pod záminkou od-
poru proti kníž. Thunovi, v české politice,
že příčinou touto jest vnucovaci taktika česká.
která prý dodala Němcům odvahy. Posledn
kampaň pro smířovačky končí blamážía
fiaskem, dí „čas“, a „Právo Lidu“ trefně na-
mítá mu, že kdyby tomu tak bylo, byl by na
snadě závěr, že končí úspěchem pro radikální
politiku nevnucování se do smířovaček. „Věc
se má ovšem poněkud jinak,“ dí „P. L.“, a uka-
zuje, kterak spory v českém táboře nevznikly
z otázky vnucovat či nevnucovat se, nýbržz
otázky zúčastnit či nezúčastnit
se dohodovacich konferencí, když
tyto budou svolány a když české strany budou
na ně pozvány. Druhou otázkou bylo účasten-
ství buď za vlády Stürgkhovy či po jejím pova-
lení a zda poradám předcházeti má splnění po
žadavku provedení nových voleb. „O tytc
otázky se jednalo a nikoli o vnucování či ne-
vnucování se,“ dí „Právo Lidu“, a rozháranou
hlavu „Času“ takto upravujer
„Radikální snahy čelily k neobeslání konf
rencí za této vlády, jak dokazuje jašně odmítnut
pozvání vlády národními sociály a státoprávníky
A pokud i u těchto stran jeví se jakýs takýs od-
klon od tohoto negativního stanoviska, je to dů-
sledkem jednomyslnosti celé ostatní české veřej-
nosti, že toto negativní stanovisko ra-
dikálů je neudržitelno. Strany, jež byly
pro obeslání dohodovacích konferencí, nezaručo-
valy přece zdárný výsledek porad, netvrdily, že
Němci jsou k smíru ochotní a že zdar konfereneí
závisí jen od české spoluúčasti. Naopak, práv
u stran, jež zasazovaly se o obeslá n
konferencí, domyšlena věc až do
konce i pro případ rozbití konferen-
cí těch nepokrytě naznačováno, že
pak může následovati buď oktroy
buď další trvání správní komise. Jak
tedy možno mluvit o blamáži ne smiřovací akce,
ale snah, aby smiřovací akce s české strany ne-
byla v zárodku znemožňována a mařena, a j ak
možno dedukovat, že odpor Němců vy-
plývá z vnucování se Čechů. to do-
vede ovšem „vysvětliti“ jen abuli-
stika nedělního článku „Času“. při
čemž ovšem je v odporu i se stanoviskem realisti-
cké strany, že účast na dohodovacích konferen-
cích odepříti nelze, v čemž přece nutno shledá-
vati také podstatný podíl na politice „vnucování
se“ i strany této.
Připomenuv pak „Času“ peprnou lekci
které se mu dostalo řečí posl. Klofáče na ne-
dělním sjezdu nár. sociálním, promluvenou prá-
vě v okamžiku, kdy konference viší ve vzdu-
chu a kdy „Čas“ z odporu Němců snaží se vy-
tloukati kapitál proti té české politice, jejíž
poctivou snahou bylo a je, řešiti v prvé
řadě ústavní krisi v Čechách národnostní do-
hodou, dodává soc. demokratický denník, že
jednání českých stran k vyrovnání positivně
stojících.
není žádneu politikou vnucování se, nýbrž po
litikou dobré a poctivé vůle problém
s drihou spornou stranou řešiti. Snahy tyto, resp.
politika tato musí končiti úspěchem. Pak ale n
obrátku není to úspěchem nebo vítězstvím poli-
tiky radikální, která zde nedocílila teprve ničeho
#19
alto_textblock
#19
vyjímaje dalžího trvání správní komise a kríse
což však bylo by jen úspěchem politiky radika-
lismu německého.
Toto sociálně-demokratické privatissimum.
udělené „času“ za jeho nedělní článek, stač
ovšem i na vyčerpávající repliku toho, co o
„vídeňských smiřovačkách“ povídá „Čas“l v
svém prvním článečku včerejším.
— české vítězství v Německém šícen-
dorfu. V Německém šicendorfu, největší obei
okresu stockého, který dle plánu na roztržení
království Českého měl připadnouti do něme-
ckého území, dobyli při dnešníc
obecních volbách Češi třetího a dru-
hého sboru, čímž obec, která byla uměle
držena v rukou německých, přechází do rukou
českých. Zvoleni byli ve třelím sboru
Choutka Eduard, Krupička František, Meloun
Antonín, Schraml Frantíšek, Křepinský Al.
Kutlvaser Jan, a ve druhém sboru: Klečka
Frant., Šubert Karel. Merunka Václav, Kučí-
rek Josef, Vondrák Josef a Klusáček Frant
Čeští voličové dostavili se k vol-
bě do jednoho a ukázali příkladnou ká-
zeň. Radost a nadšení z vítězství toho je ve-
liká. Volbu řídili Václav Čapek, účetní spoři-
telny německobrodské, dr. Červený, advokát
v Jihlavě, dr. Halík, starosta okresu něme-
ckobrodského, Jan Stuna, řídíci učitel školy
Ústřední Matice školské, říšský poslanec dr-
Eduard Šubrt a Frant. Zvolánek, důvěrník
krajské organisace sociálně-demokratické-
Zemědělský týden v Praze, přednáš-
kový cyklus pro praktické zemědělce uspo-
řádá jako léta minulá i v roce příštím Zem ě-
dělský Archiv a to ve dnech 1.—7. února.
K přednáškám získány vedle domácích zástup-
ců vědy a praxe zemědělské i kapacity zahra-
niční. Jest jen vítati, že zdařilé zemědělske
týdny, jež u nás zavedl Zemědělský Archiv,
stanou se pravidelným podnikem
— Pro zrušení poboček na německých
školách pražských. Ve včerejší schůzi měst-
ské rady pražské bylo usneseno vzhledem
výsledku zápisu na veřejných německých ško-
lách pražských žádati, aby zrušeno byl
10 poboček na školách staroměstskýcha
novoměstských, poněvadž počet žactva
v kmenových třídách činí 14, nej-
výše 32 žáků a počet žactva na po-
bočkách jejich toliko 15, nejvýše
33. Dále žádáno bude, aby na německé obec-
né škole u M. B. Vítězné sloučena byla dvě
oddělení IV. a V. třídy, poněvadž bylo
zapsáno jen 14 chlapců a 7 dívek.
resp. 15 chlapců a 9 dívek, konečné
aby na německé obecné škole Josefské byly
kombinovány I., II. a III. třída, poněvadž pro
všecky třídy bylo celkem zapsáno jen 36 ho-
chů a 63 dívky.
— Za II. českou universítu v Brně. Ze Svaru
českoslovanského studentstva se oznamuje: „Další
krok, který české studentstvo podnikne, jest ma-
nifestační schůze za tento požadavek dne
9. 1istopadu o 10. hod. dopol. v sále „Mě-
šťanské besedy“ Jako hlavní řečník promluví
doc. dr. F. X. Hodáč z Brna. Společnému projevu
předcházeti má demonstrační projev v so-
botu dne 8. lístopadu na obou vysokých
školách pražských. Žádáme tedy všechny
kolegy, aby dne 6. a 7. hromadně navštěvo-
vali přednášky a přeplňovali místno-
st1, aby zmíněný projev nebyl bezpředmětný
zejména, aby dbali pokynů funkcionářů „Svazu
— Výbor Svazu doufá, že nebude jediného če-
ského akademika, který by nepodporoval tento
oprávněný a důkladně promýžleny
krok a jenž by jednal protí daným instrukcím
Každý pečuj o to, aby projev náš byl spontanní
důstojný, jak již toho žádá sám cíl akce.
— Neuvěřitelné nedostatky na české tech-
nice v Praze. Naprosto přesné a pečlivě vy-
šetřené nedostatky české techniky jsou tyto:
Sedm profesorů a jich assistenti nemají vůbec
místností, kde by přednášeli. — Vyjma pro
kulturní inženýrství není zkušebních síní pro
II. státní zkoušku všech ostatních odborů.
Dle rozlohy budovy docenti a lektoři měli by
míti alespoň 8 pokojů. Prozatím v chemickém
ústavě a jiných ústavech jsou 4 profesoři s do-
centy, assistenty a demostrátory. Adaptací
budovách barokních vůbec ztrácejí místnosti 3
profesoři. Nevyřízením podání nutné rozšířent
místností pro posluchárny postrádá 9 pro-
fesorů. Na české technice neexistují vůbec
laboratoře strojnické, laboratoře pro zkoušení
stavebních hmot, pro zkoušení hmot strojni-
ckých.
— Všetechnická veřejná schůze českého stu-
dentstva proti nedostatkům budovy pražské české
techniky, která ohrožuje bezpečnost posluchačstva
i profesorstva, koná se v pátek dne 7. listopadu
půl 10. hod. dopol. v Národním domě na Král
Vinohradech
— Klub národní strany svobodomyslné po-
řádá v pátek 7. listopadu o 8. hod. več. v míst-
nostech Národního klubu (Ferdinandova třída,
Louvre) pro své členy a pozvané hosty debat n
sehůzi. Ku programu: »O správní komis
zemské« promluví říšský posl. dr. B. Franta.
kršl. zemský vrchní rada, načež bude následovati
rozhovor.
— Pohřeb dra. šl. Koudely. Z Brna. 4. listo-
padu. (K. k.) Za četného účastenství konal se dnes
pohřeb zěsnulého zemského poslance a býv. pří-
sedicího zemského výboru dra. šl. Koudely. Zu-
častnili se ho mimo místodržilele, zems. hejtmana.
presidenta vrch. zem. soudu, všichni přísedící zem.
výboru, četní zemští a říšští poslanci všech stran.
přednostové státních a samosprávných úřadů, pro-
fesoři zdejší české vysoké školy technické, zástupci
četných, korporací, obcí atd. Mrtvolu vykropil
biskup hr. Huyn za veliké asistence duchovenstva.
Na hřbitově pronesli vřelé řeči president české ná-
rodní rady dvorní rada prof. Ursiny a náměstek
zemského hejtmana dr. Hruban jménem české ka-
tolické národní a křesťansko-sociální strany
— Zesnuřý nestor českých malířů Antonín Wal-
hauser byl včera odpoledne pochován k věčnému
odpočinku na IX. hřbitově, 3. oddělení olšanského
pole mrtvých. Ke hrobu doprovodili zesnulého
členově panské sněmovny pp. ryt. Wohanka a cís.
rada J. Otto, náměstek starosty měst pražských
cís. rada J. Schrötter, škol. rada B. Bauše, dvor.
rada prof. dr. Vrba, prof. Černoch, prof. dr. Cho-
dovnský, inspektor L. Weigner, eís. rada Vejdělek
za kroužek přátel starého umění českého, škol. rada
J. Kořenský, inž. Šedivý, vrch. rada Rypáček, akad-
sochař Heidelberg. vl. rada Machoň, prof. Ad
Liebscher, pí. Bělská, spisovatel Fr. Herites, ob-
starší Šmakal a j. v. Na rakev položena řada věnců.
—Pohřeb pi. Karoliny Němcové roz. Ha-
vránkové, manželky presidenta Obchodní a živno-
stenské komory a klenotníka p. Václava Němce.
konal se včera o 1/44. hod. odpolední z ústřední
kapie olšanských hřbitovů za přehojného účasten-
ství smutečních hosti. Veliké množství nádherných