ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 566b3330-8f4e-11dd-b03e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
Strana z.
#2 alto_textblock #2
NARODNI LISTY.
#3 alto_textblock #3
5. listopadu 1913. Číslo 304.
#4 alto_textblock #4
slezští Slované jsou rakouskou vyučovací správou v ohledu školství středního zkracováni ročně ve prospěch německý přibližně asi o sumu 360.000 korunil Subvence udílí stát třem soukromým středním školám. A sice na první polovinu roku 1914 do- stane české reálné gymnasium v Orlové 2000 K, polské reálné gymnasium tamtéž rovněž 2000 K německá, městem vydržovaná střední škola v Bo- humíně obdrží 1500 K. Nač Němci vedle ohromné- ho počtu státních středních škol potřebují ještě školy soukromé, ví jen sám bůh a proč vláda ještě takovouto očividně zbytečnou školu podporuje, ne- ví snad ani ona sama. Učitelské ústavy státní mají Němci tři, my Poláci máme po jednom. Na ústavy německé, na kura pro industrlální učitelky, pěstounky a na soukromý evangelický učitelský ústav v Bílsku, ur- čeno jest státní vyučovací správou 142.588 K pro prvé pololetí nadcházejícího občanského roku. Na slovanské učitelské ústavy v Polské Ostravěs Bobreku určeno jest na tutéž dobu jen 67.870 K Tedy ani v této položce neměří nám státní vyučo- vací správa stejným loktem jako Němcům a porov- náváme-li počet slezských Slovanů a Němců s vý- ší položek, určených jim státní vyučovací správou. tedy vidíme, že v této kategorii školství jsou slez- ští Slované zkrácení alespoň o obnos 160.000 K ročněí Odborné školy má státní vyučovací správa jen pro slezské Němce. Vydržuje jim průmyslovou ško- lu v Bílsku, obchodní školu v Opavě, textilní ško- ly v Benešově, Bruntále, Krnově a konečně ještě školu pro zpracování kamene v Supíkovicích. Na tyto školy preliminováno jest celkem 152.484 K a mimo tuto položku zařazeno jest do státního roz- počtu ještě 2000 K dvoutřídní obchodní škole v Tě- šíně a 1900 K pro pokračovací obchodní školy které jsou vesměs německé. Celkem pro prvno pololetí roku 1914 určil stát slezským Němcům obnos, převyšující 156.000 K, tedy ročně asi 310.000 korun. Kdyby stát byl spravedlivým a přihlížel ku počtu obyvatelstva v zemi, pak na účely od- borného slovanského školství, musil by vydati roč- kě alespoň 330.000 K. Jelikož až dosud nevydává De ba jelikož nadále nám odborné školství úplne odpírá, cítíme se my společně s Poláky o tente obnos zkrácenými. Celkem možno říci, že v poměru ke školským výdajům německým jsou slezští Slované kaže ročně zkracování ve státním rozpočtu o obnos as 820.000 K, což již stačí za doklad tvrzení, že rakou- ký loket jest křiklavě rozdílný, dle toho, měří-l se jím Němcům anebo národům slovanským. A nej- lepší při tom všem ještě je, že Němci ustavičně rakouským vládám předhazují, že jsou zkracováni na úkor národností slovanských! Nemůže býti ko- mediantství odpornějšíhol
#5 alto_textblock #5
Rakousko-Uhersko. Z vystěhovalecké statistiky. Ve Spojených státech severoamerických vede se podrobná statistika o přistěhovalcích. mimo jiné také o jich gramotnosti a po- měrech majetkových. Z výkazů za de- setiletí 1902—1911 vysvítá, že z vystěhovalců z říše rakousko-uherské Češi do gramotnosti stojí na prvém, co do poměrů majetkových na druhém místě. Za celé ono období bylo mezi českými vystěhovalci pouze 1272 osob negramotných, t. j. 1.3. Negramotných Něm- ců bylo 4.4%, Vlachů 9.85, Maďarů 10-1 9 Židů 19.8, Slováků 20.6%, Poláků 32.3 (celkem 291.892), Jihoslovanů 34.57%, Rumune 35% a Malorusů 50.6 9. Co do poměrů majetkových byli na prvém místě Němci, kteří přivezli s sebou do Ame- riky tolik peněz, že na každého z nich při- padlo průměrně 41 dolarů. Pak následují Češi s 28.1 dol., Vlaši s 26.4 dol. atd.; nejméně přivezli Poláci, totiž průměrně 12.8 dol. n jednoho.
#6 alto_textblock #6
Reiorma stoličné správy v Uhrách. Uherská vláda podala sněmu předlohu zákona, jímž se nynější stoliční úřadníci po- tvrzují ve svých úřadech do nového opatření a nejdéle do konce r. 1914. Stoliční úřadníci jsou v Uhrách voleni; koncem letošního roku vyprší pravomoc nynějších úřadníků a měly býti nové volby. Vláda chce však stoliční úřady postátnit, za kterýmž účelem podá hned počátkem příštího roku potřebnou před- lohu, dle níž stoliční úřadníky bude příště jmenovati vláda. Aby se prý voličové a úřad- níci zbytečně nerozčilovali novými volbami. prodloužena platnost nynějších úřadnických stoličních mandátů o jeden rok. Postátněním stoličních úřadů padnou v Uhrách, jak po- znamenává „Slov. Týžden.“, stolice, tato „bašta ústavnosti“, z níž oposice řídila své útoky proti vládě a dokázala i nyní, že aspoň některé stolice vyslovily nedůvěru vládě Tiszově. Trestem za to bude nový zákon. S reformou stoliční správy souvisí také předloha zákona, kterým se obecním notárům (tajemníkům) upravuje služné tak, že základní plat má jím vyněsti 2000 K a kvinkvenálkami se zvýší až na 3600 K. Kde notář nemá tako- vých příjmů, doplní mu je stát; za to ovšem notář musí být poslušným sluhou vlády a v každé nemaďarské obci metlou občanstva. re „Dnevnik“ pokračuje v osvětlován událostí, které připravovaly bulharskou kata- strofu. V článku, který zde vyčerpáváme, líčí jak uprostřed válečného štěstí došlo na osa- mocení Bulharska, jež se stalo počátkem jeho neštěstí. Po neúspěchu u Čataldže, jejž zavini hlavní stan, ale nikoli bulharské vojsko, bul- harská vláda jako zázračným obratem stala se velice mírumilovnou. Cesta do Cařihradu byla zalarasena a zavazadla krále Ferdinanda, připravená k vítěznému vjezdu do Cařihradu, musila se obrátiti do Sofije. Výhodný oka- mžik k uhození o příměří byl propasen. Po veliké porážce turecké u Lule-Burgasu měli jsme být smířliví a Turci byli by rádi přijali i těžké podmínky. Nyní nechtěli o míru sly- šet, jen o příměří. Turků nebylo tajno, že Rusko si nepřeje aby Bulhaři vtrhli do Cařihradu, což ostatně bylo samozřejmo. Ruská diplomacie velmi še- trnými způsoby snažila se Bulhary odvrátit od řiskovaného podniku, do kterého byli pu- zení Rakousko-Úherskem a ctižádostí krále Ferdinanda i gen. Savova. Giers v Cařihradě také Kiamila pašu měl k tomu, aby se ukáznl smířlivým. V Sofiji Nekljudov prohlásil Gešo- vu, že ruská vláda pokládá další vedení války za bezúčelné a radí, aby Bulharsko zastavilo válečná dějství. Gučkov pak pravil Danevu že by se Rusko hněvalo, kdyby bylo pokra- čováno ve válce a že všechny další obětí Bul- harska byly by marny. Bulharsko tedy soublasilo vyjednávati s Tureckem nejprve o příměří, petom pake mír. Ale když bulharstí vyjednavači přišli n
#7 alto_textblock #7
Za hranicemi.
#8 alto_textblock #8
Bulharské věci
#9 alto_textblock #9
Čataldžu, hned po prvých slovech, vyměně ných s Turky, viděli, že Turci nemají v úmy- slu uhodit o mír. Oznámili tedy do Sofije, že mají za lepší od vyjednávání upustit. Ale Nekljudov prohlásil, že Rusko považuje uza- vření míru za neodkladně nutné a to za kaž- dou cenu. Podobně se vyslovili i představi- telé Anglie a Francie. Danev byl tedy nucen vyjednávati o příměří, jež umluveno velm povrchně. O míru mělo býti jednáno v Lon- dýně na konferenci velevyslanců. Koncem listopadu (počátkem prosince bulharští delegáti odebrali se do Londýna. Vyjednávání mezi spojenci a Vysokou Portou se vleklo do nekonečna. Turecko bylo svolno vzdáti se všeho spojenci dobytého území kro- mě Drinopolu jakožto zádi Cařihradu, ale bulharští delegáti trvali na tom, aby Turecko Drinopol ustoupilo a hranicí aby byla linie Midia—Rodosto. Teprve potom, když požadavky spojenei byly uspokojeny a jen zbývalo, aby se Ture- cko i s Bulharskem dohodlo, Rumunsko ohlá- silo Bulharsku, že od něho žádá kompensaci Rumunský ministr Take Jonesku přibyl do Londýna a žádal Daneva, aby s nim poroko- val o této otázce. Ruský velevyslanec Benken- dorf poradil Danevu, aby se k Joneskovi cho- val velmi chladně. Danev učinil tak a již se zdálo, že Jonesku vážil cestu nadarmo. V Ru- munsku z toho byla bouře proti králi i vládě. Take Jonesku byl pojat do ministerstva jako známý bulharofil a rumunská koruna doufala že jemu se podaří vyrovnati neshody s Bul- harskem. Vrátí-li se Jonesku s nepořízenou padne jako ministr i jako šef strany, a král bude míti proti sobě bouři oposice. Proto Take Jonesku čekával na Danev na chodbách St. Jamesského paláce, aby mu neušla žádná příležitost promluviti s ním. Da- nev se choval pořád chladněji, ale Jonesku nezoufal, až mu velevyslanci německý a ra- kouský se souhlasem ruského vymohli schůz- ku s Danevem. Po schůzce prvé byla druhá a třetí a Jonesku odjel domů, jsa rád, že se nevrací s docela prázdnýma rukama. Slíbil mu Danev oprávu hranice. Ale rumunská ve- řejnost se bouřila. Krále prohlašovala za ne- přítele Rumunska, ano za jeho zrádce ve pro- spěch trojspolku. Vyjednávání v Londýně bylo přerušene k vůli Drinopolu. A vláda nepřípravila Bul- harsko na budoucí věci. Bulharská vláda v souhlase s hlavním stanem trvala v Londýně na tom, že Drino- pol musí býti odstoupen. Zatím otázka o při- štím držení Makedonie zůstávala otevřena a vláda na ni zapomínala. Spojenci bez jakékoli námitky podporo- vali Bulharsko v otázce Drinopole a velmoci naléhaly na Kiamila pašu, aby byl ústupný. Velvezír začal povolovat a konečně řekl, že svolá notábly z celé říše a otázku drinopol- skou jim dá k rozhodnutí. Čím více se blížilo podepsání míru, tím více se Turci bouřili. Tu- recký ministr vojenství byl zavražděn, Klamil paša zahnán, Mladoturci uchvátili vládua oznámili velmocem, že jen novou část Drino- polu spolu se železničnou tratí chtějí Bulhar- sku ustoupit, ale starého města drinopolské- ho že za žádnou cenu nevydají. Bulharská vláda nesouhlasila a válka obnovena 21. ledna (2. února) večer. Z Makedonie byla vzata k posile VII. (rylská) divise, tím ale se osla- bila bulharská posice v Makedonii. Solun byl obsazen pouze Řeky a Bulhaři tam měli pouze jednu setninu; města a vsi makedonské zů- staly bez bulharského vojska. Srbové obsa- dili mnoho vsí, opuštěných od bulharských vojsk, a Řekové pronikli do okolí Kavalya Serezu. Bulhaři, pravda, dobyli Odrinu a ob- sadili jej. Turci žádali za mír, jenž byl brzy v Londýně uzavřen, ale — Bulharsk bylo jižsamotno a mnohých z pří- znivých podmínek, kterých neby- loužito v listopadu a prosinci, ne- bylo již. Bulharsko, možno říci, samo uve- dlo Srby a Řeky v makedonské území, které pokládalo za svou výhradu. Danev říkal. „Však oni zase odejdou, máme smlouvu!“ — ale na to nevzpomněl, že žádný stát nevy- pouští ze svých rukou dobrovolně území, kte- ré jednou vojensky obsadil. Toto pravidlo je tak pevné, jako zákon.
#10 alto_textblock #10
Rakousko a Rusko na Balkáně. Nedávno „N. W. Tagblatf“, oficiosní list uveřejnil úvodník o poměru Rakouska k Ru- sku, v němž vytýká Rusku, že boj s Rakou- skem střídalo více nebo méně vynucenými příměřími. Tak prý bylo před válkou s Ture- ckem z Zákupech, tak za mürzstegské dohody. kdy se připravovalo Rusko pro výpravu n dalekém východě, tak je tomu i nyní. Základ- ním rysem ruské politiky na Balkáně zdá s „N. W. Tagblattu“ snaha ovládnout Balkán. S tímto názorem polemisuje „Novoje Vremja“, podotýkajíc mimochodem, že Rusk v dané chvíli ničím není nuceno k jakémus příměří s Rakouskem, protože potřeba od- dechu jeví se na jiné straně. Co se týká výtky o výbojných snahác Ruska na Balkáně, proti nimž prý stálo Ra- kousko, které chtělo každému z osvobozených národů z pod tureckého jařma zabezpečit ne odvislost a vypudilo vlastně Rusko z Multan- ska a z Bulharska, namítá „Novoje Vremja“ že žádným nesporným dokumentem nelze do- kázat snahu Ruska ovládnout Balkánem, ale že dokumenty proti Rakousku jsou. Ukazuje na mír Požarevský z roku 1718 (mezinárodně vždělaný ruský publicista píše ovšem „passa- rovický“), jímž vyslovilo Rakousko nejen přá- ní nabýt části Srbska, nýbrž i fakticky nabylo suverenity nad Bělehradem a okolím. „Jestliže by po pověstné v análech východní otázky zradě či hlouposti generála Neubperka rakou- ská vojska hanebně nebyla vydala bělehrad- skou pevnost Turkům, rakouský prapor dosud by vlál nad touto základní oporou Srbů. Jaký by byl tehdy osud Srbska?“ — ptá se „N. V.“ Dále ukazuje na referát barona Talmanna rakouského vyslance v Cařihradě, přijatý ra- kouským zahraničním úřadem jako rukovět politiky na Balkáně, kde bylo přímo řečeno. že Rakousko má obsadit Vidín, potom Niša jiti k opravdovému a jedinému strategickému cíli, k Solunu, že jen tehdy bude mít Rakou- sko klidnou hranici, až se rozšíří po čáru. jdoucí od Ruščuku přes Plovdiv na Kavalu. Plán tento byl zmařen jen nezdařilým strate- gickým postupem generála Wallisa, což při- vedlo k bělehradskému míru r. 1739 a k od-
#11 alto_textblock #11
chodu rakouského vojska ze srbského Zadu- Materiály tyto jsou sich staré, ale „N. V. je uvádí, protože jsou hodnověrné a protože „N. W. T.“ prý ani tak starých dokument proti Rusku nemohl uvésti.
#12 alto_textblock #12
nají.
#13 alto_textblock #13
Císař Vílém IL a rituální vražda. Sensací německé veřejnosti stala se zpráva A. Stolypina, spolupracovníka „Nového Vremene“ který ve svém listě 2. listopadu se rozepsal opětně o kyjevském procesu a ukázal na to, že v západ- ních státech, jmenovitě v Rakousku a v Německu vlády vyhýbají se inscenování procesu pro rituální vraždy. Při tom dotkl se i poměru císaře Viléma k této pověře. Napsal: „Z velmi věrohodných pra- menů jsem se dověděl, že císař Vilém II. řekl jed- nomu z našich významných krajanů, že sám věří v podobné zločiny, že se udál případ podobné po- věry i v Německu, ale z důvodů politických že věe zamazali.
#14 alto_textblock #14
Po volbách v Italií. Po včera oznámeném výsledku užších voleh jeví se složení italské sněmovny celkem takto: 29 poslanců ministerských. 70 ministerských radikálů 19 členů konstituční oposice. 33 katolici, 16 repu- blikánů, 59 oficiálních socizlistů a 21 reformnt socialista. Dle toho má vláda zajíštěnou ohromnou vět- šinu, neboť kromě vlastní vládní strany a radikáln skupiny připojí se k ní také konstituční oposice a může spoléhati na katoliky, po připadě i na re- formní socialisty. Ve volebním zápase nestřetly se dva velk myšlenkové proudy a nešlo o žádnou životní otáz- ku. Nanejvýš možno říci, že zápas mezi krajními umírněnými stranami byl z části veden pod heslem výboje v Tripolsku, odsuzovaného prvními a jed- nomyslně schvalovaného druhými. Ale vláda, která potírala všechny odpůrce tripolského podniku, po- kládala za vhodné ukázali se v jiných otázkách smířlivou a tak vzniklo dle osobností kandidátů mnoho kompromisů. V některých velebních okresích potíral Giolitti socialisty, zejména oficiální, v jiných okresích všal se vyhnul boji prati kandidátu této strany, jako na příklad proti Bissolatímu. Podobně snažil se všemožně seslabiti republikánskou stranu, ale proti vůdci jejímu Barzilsievi nedal postaviti nebezpeč- ného protikandidáta. Neučinil také nic, aby za- bránil úspěchu kandidátů katolických, a přece ofi- ciosní listy prohlašovaly za vítězství kabinetu, že nebyl zvolen ještě větší počet katoliků Přes tyto zřejmé rozpory možno uhodnouti dů- vody, jimiž se ministerský předseda řídil. Šnažil se nejen utvořití vládní většinu, nýbrž i připraviti oposiční menšinu dle svého přání, složenou z mužů pokrokových, ale rozvážných, schopných pochopiti nejvyšší zájmy země a vyčkati vhodné chvíle pro reformy, o něž se snaží. Proto podporoval jisté re- formní socialisty a nacionalisty, nestavěl se příliš proti sonninovcům i přijal, ba přímo zjednal sou- činnost katolíků. Ovšem jisto je, že timto spoje- nectvím s katoliky byla ochromena velnost akce liberální většiny, ježto liberálové budou nuceni od- vděčiti se katolikům za pedporu při volbách tím že vyloučí z programu nového zákonodárného ob- dobí zákony protiklerikálního rázu. Giolitři se ostatně již postaral, aby žádný na jeho programu nebyl Pekud jde o veličstvo, rozhodovaly při volbách politické zásady po výtce v severní ltalii, kdežto v mnohých okresích jihoitalských bylo rozhodným stanovisko k obecní správě, neboť vláda v obcích závisí v Italii na vítězství politické strány. Poně- vadž v mnohých italských obcích strana, která mněla obecní správu v rukou, byla poražena, pročet musí obecní rada odstoupiti, bude skoro polovice všech italských měst spravována královskými ko- mitaří až do jara, kdy se budou konati nové volby do obecních rad. Největším triumfem volební po- litiky Vatikánu jest, že na základě volebních vý- sledků musíl odstoupit také vrchní purkmistr řím- ský Nathan s celou městskou radou. Proto také bylo při nedělních užších velhách v Římě pozoro- vati velké účastenství klerikálů, ba dokonce kněž v sutanách chodili k urnám
#15 alto_textblock #15
K aféře s kouní pozemků michelských. V nedělním „Čase“ uveřejněn byl rozhovor s ob. st. p. V. Štěpánkem, který byl dalším po- kusem o zdůvodnění těžkých obvinění, vytýkaných v poslední době pražské obecní správě. Včer přinesl „Čas“ ještě dodatkem jako doklad oněch kombinací „soupis enklav, zakoupených k arron- dování statku p. Rennerova“. Cítili jsme povinnos k sobě, k pravdě i čtenářstvu, přesvědčiti se sami o správnosti oněch údajů, o něž opřel p. ob, st. Štěpánek své vývody, a neváháme výsledek na- šeho šetření sděliti s veřejností. „Obec pražská — tak uvedl mimo jiné p. ště- pánek —byla při celé michelské koupi praoby čejným způsobem podvedena. Podvod ten na praž. ské obci byl spáchán tím, že od samého začátku. hlavně tedy od schůze finanční komise dne 1. pr since 1910 až po dnes všichní lidé v Praze byl pevně přesvědčeni, že obec pražská 21. prosince 1910 koupila celý státek Rennerův, t. j. všechny pozemky, v katastru michělském p. Rennerov náležejíci atd. Ve skutečnosti mchu vám sděliti zdreující faktum, že pan Vojtěch Renner dnes p prodeji všech svých pozemků a celého statku obe pražské zůstává majitelem 4900 čtv. sáhů budo a nejkrásnějších stavebních parcel v Michli, jejicht cena bez přehánění je 400 až 500 tisíe korun. Dle ob. st. Štěpánka souvisí tato věc se zá- ležitosti zcelení pozemků s koupí t. zv. „enklav“ Cena za enklavy, zakoupené k zcelení michel- ského statku dle ob. st. p. štěpánka činil prý 342.204 K a Renneroví bylo — dle p. Štěpán- ka — účtováno 455.000 K. Jak tyto údaje pi Ště- pánkovy jeví se ve světle čislic, ukazuje seznam en- klav a cen, jak byly koupeny [proložené znamená p. štěpánkem nesprávně uvedenou cenu enklavy neb zcela vynechanou)i od manželů Frant. a Marie Bačuvčíkových role č. kat. 650 ve výměře 524 čtv. sáhů po 30 K. 15.720 K. od Marie Bansethové louky č. kat. 624. 559, 697/1 ve výměře 1171 čtv. sähů po 20 K, 23.420 K, od Marie Berkové role č. kat. 679ř1 a 679/2 ve výměře 564 čtv. sáhů po 27 K. 15.228 K, od Váelava a Rosalie Čehano- vých zahrady č. kat. 641. 644/1 a role č kat. 644/2 ve výměře 2770 čtv. sáhů po 30 k za 83.100 K. od Vendelina a Milady Čer- ných role č. kat. 606 ve výměře 1054 čtv. sáhů po 20 K sáh za 21.080 K alouka č. kat. 658 ve vým. 353 čtv. sáhů po 16 K sáh za 5648 K (ob. st. Štěpánek uvádí: K. V. M. Černým 4000 K). od Josefa a Marie Doležalo- vých zahradu č. kat. 662/1 ve výměře 1176 čtv. sá- hů po 15 + 1 K sáh za 18.720 K, od Ant. a Marie Hráškových role čís, kat. 646 a zahradu č. kat. 683/1 ve výměře 3931 čtv. sáhů po 16 K sáh za 62.896 K a zahradu č. kat. 619 ve výměře 180 čty, sáhů po 7. K. 12.614 K, celkem 75.510 K, o Josefv Járkové role č. kát. 675 ve vý- měře 121 čtv. sáhů po 16 K sáh za 1936 K, od Václava a Boženy Járkových zahradu č. kat. 617 a st. pare. 349 ve výměře 346 čtv. sáhů za cenu 4400 K (ob. st. p. štěpánek uvádí od „Jirokových n od Frant. Klimy role č. kat. 634 ve výměře 1132 čtv. sáhů po 14 K za 15.848 K, od Viléma a Marie Křížových role č. kat. 608 a 609 ve výměře 3999 čtv. sáhů po 11 K za 43.879 K. od Václava Pácala zahradu č. kat. 627/1 a role č. kat. 627/2 ve výměře 1449 čtv. sáhů po 16 K za 23.184 K, od Frant. Poledníka zahradu č. kat. 651 ve výmě- ře 550 čtv. sáhůpo 16 K za 8800 K a náhra- du za výměnek 2200 K (apí. Podledledníkove 2200 Kl“), od Karla a Karly Růžičkových roleč kat. 611, 613, 614, 615, 616 a 618 ve výměře 5051 čtv. sáhů po 12 K za sáh za 60.612 K, od Václava Voláka zahrady č. kat. 628/, 628/2, 630 a 631 ve výměře 2304 sáhy po 16 K 50 hal., 38.416 K a ko- nečně od obce michelské pastvisko č. kat. 636 ve výměře 43 čtv. sáhů po 7 K za 301 K. úhrnem tudíž za 457.992 K. Poplatky převodní a ostatní st l výlohy činíly na 20.000 K.
#16 alto_textblock #16
Tak vyhlížejí pilíře jednoho z nejsilnějších vý- vodů p. ob. st. Štěpánka, tučně v nedělním čísle „Času vytištěného. Také tato sensace má, jal zřejmo, krátké nohy a kombinace o „spojitosti mezi přeplatkem Rennerovým za enklavy a my šlenkou „pomocných sil“ vrátit tyto peníze p. Ren nerovi jinou cestou zpět a to pod jménem „budov je v základě nikoliv otřesena, ale z kořene vyvrá- cena. Zbývá tudíž ještě výtka, že stalo se tal „v poslední chvíli před usnesením sboru“, kdy prý budovy „byly z původní nabídky vyňaty a od- volány. Tvrzení p. ob. staršího Štěpánka je pouze opě- továním výtky, kterou učinila ještě ostřeji „Samo- statnost“ v čís. 296. v úterý dne 28. října. Bylo v ní tvrzeno, že „když dne 21. prosince 1910 měl sbor rozhodnouti o koupi, doslavil se den před tím na pražskou radnici dr. Vejvar a zdělil, že do ma- jetku obcí pražskou kupovaného nespadají budov a zahrady v Michli (v hodnotě přes 500.000 K) Vzhledem k těmto přesným tvrzením cítili jsme povinnost o věci se přesně informovati a t došli jsme k výsledku: když v červenci 1910 při jednání praesidiální komise počalo se uvažovati koupi nejen pozemků pro plynárnu po 20 K za sáh. ale všech pozemků Rennerových, vyzván byl Ren- ner, aby udal pro ten případ nižší přijatelnou cenu a tu jeho jménem dne 6. srpna 1910 učinil dr Vejver písemnou nabídku, v níž nabídi „vešker požemky“ dle přiloženého soudního odhadu. Př pozdějších jednáních na radnici říkalo se, jak se zdá z dalšího, na rozdíl od pouze pozemků pro plynárnu stručně: „eelý statek michelský“. Když však v dopise městské rady ze dne 7. prosinee 1910, podepsaném nám. p. Kasalickým (jehož též ob. st. p. Štěpánek uvádí). p. Rennerovi, bylo užito slov: „v příčině prodeje celého Vašeho velkostat- ku“, zaslal dr. Vejvar radě městské ihned dopi (podaný dle pres. rubr. dne 10. prosince), v němi štojí: Samo sebou se rozumí, že nabídka tato vzta- hovali se může toliko na pozemky. jich prodej jsem před časem ke koupi nabízel, tudi s vyloučením budov a jich přísluženství. — A na dopis městské rady ze 17. prosince, kde opěí užito bylo slov „celý velkostatek“. odpověděl přípisem (dat. pres, rubr. ref. hospodářského 19. prosince). v němž znovu zdůraznil, že naž dosud na základě nabídky p. Vojtěcha Rennera jednalo se pouze výhradně o pozemky, ale nikoliv o stavební bu- dovy a jich příslušenství. A připomíná, že budovy a jich příslušenství byly odhadnuty přece zvlášt od pozemků a sice v celku na 334.834 K 91 h. To potvrzuje i „Samostalnost“ ve zmíněném člán- ku, kde vytýká, že byly odhady dva, jeden na po- zemky, koupené obcí pražskou (zněl na 2,855.490 K a druhý na budovy a příslušenství v Michli (na 522.000 K dle „Samostatnosti“ správně, jak jsme právě uvedli). Jak zřejmo, také ono „vyloučent budov“, o němž mluví ob. st. p. Štěpánek, vypa- dalo ve skulečnosti a při střízlivém nazírání, ne poněkud, ale zcela jinak. A do třetice. Ve sboru bylo jednáno o koupi oněch pozemků po 7 K sáh. cea. 350.000 sáhů, tedy mluveno o ceně 2.450.00 kor. Při přesném zaměření pozemků ukoupených, jež bylo předem za účelem stanovení výše trhov ceny s Rennerem ujednáno fpřibývaly nové po- zemky, t. zv. enklavy atd.). zjištěno, že výměra činí 357.210 čtv. sáhů — po 7 K — tedy vyplaceno 2500.470 K. To vytčeno i ve smlouvě trhové, která jistě nebyla před členy sboru ukrývána — bylo by to přece marno! Tak vyhliží i tato třetí, častěj již opětovaná výtka, ve skutečnosti jinak, než jak snaží se vplést p. ob. st. Štěpánek v předivo svých kombinací. Tolik sdělujeme na základě sou- kromých svých informací pro informaci čtenářůa v zájmu pravdy.
#17 alto_textblock #17
Denní zprávy.
#18 alto_textblock #18
— Velmí přiléhavého poučení dostalo se realistickému „Času“ za jeho nedělní článek o českém „vnucování se do smiřovaček“ o včerejšího „Práva Lidu“. Ústřední orgán če- skoslovanské sociální demokracie rozebrala obral hubenou kostru vývodů „Časových“ do drobtu a vypracoval z článku jeho preparát. velmi poučný o deduktivní malichernost orgánu Masaryková. Ukázal zejména na to, ktérak „Čas“, jenž vyslovil se pro obeslání do- hodovacích porad, při čemž neshodl se s radi- kály, nyní hledá zase příčinu, proč se Něme vyslovili proti konferencím pod záminkou od- poru proti kníž. Thunovi, v české politice, že příčinou touto jest vnucovaci taktika česká. která prý dodala Němcům odvahy. Posledn kampaň pro smířovačky končí blamážía fiaskem, dí „čas“, a „Právo Lidu“ trefně na- mítá mu, že kdyby tomu tak bylo, byl by na snadě závěr, že končí úspěchem pro radikální politiku nevnucování se do smířovaček. „Věc se má ovšem poněkud jinak,“ dí „P. L.“, a uka- zuje, kterak spory v českém táboře nevznikly z otázky vnucovat či nevnucovat se, nýbržz otázky zúčastnit či nezúčastnit se dohodovacich konferencí, když tyto budou svolány a když české strany budou na ně pozvány. Druhou otázkou bylo účasten- ství buď za vlády Stürgkhovy či po jejím pova- lení a zda poradám předcházeti má splnění po žadavku provedení nových voleb. „O tytc otázky se jednalo a nikoli o vnucování či ne- vnucování se,“ dí „Právo Lidu“, a rozháranou hlavu „Času“ takto upravujer „Radikální snahy čelily k neobeslání konf rencí za této vlády, jak dokazuje jašně odmítnut pozvání vlády národními sociály a státoprávníky A pokud i u těchto stran jeví se jakýs takýs od- klon od tohoto negativního stanoviska, je to dů- sledkem jednomyslnosti celé ostatní české veřej- nosti, že toto negativní stanovisko ra- dikálů je neudržitelno. Strany, jež byly pro obeslání dohodovacích konferencí, nezaručo- valy přece zdárný výsledek porad, netvrdily, že Němci jsou k smíru ochotní a že zdar konfereneí závisí jen od české spoluúčasti. Naopak, práv u stran, jež zasazovaly se o obeslá n konferencí, domyšlena věc až do konce i pro případ rozbití konferen- cí těch nepokrytě naznačováno, že pak může následovati buď oktroy buď další trvání správní komise. Jak tedy možno mluvit o blamáži ne smiřovací akce, ale snah, aby smiřovací akce s české strany ne- byla v zárodku znemožňována a mařena, a j ak možno dedukovat, že odpor Němců vy- plývá z vnucování se Čechů. to do- vede ovšem „vysvětliti“ jen abuli- stika nedělního článku „Času“. při čemž ovšem je v odporu i se stanoviskem realisti- cké strany, že účast na dohodovacích konferen- cích odepříti nelze, v čemž přece nutno shledá- vati také podstatný podíl na politice „vnucování se“ i strany této. Připomenuv pak „Času“ peprnou lekci které se mu dostalo řečí posl. Klofáče na ne- dělním sjezdu nár. sociálním, promluvenou prá- vě v okamžiku, kdy konference viší ve vzdu- chu a kdy „Čas“ z odporu Němců snaží se vy- tloukati kapitál proti té české politice, jejíž poctivou snahou bylo a je, řešiti v prvé řadě ústavní krisi v Čechách národnostní do- hodou, dodává soc. demokratický denník, že jednání českých stran k vyrovnání positivně stojících. není žádneu politikou vnucování se, nýbrž po litikou dobré a poctivé vůle problém s drihou spornou stranou řešiti. Snahy tyto, resp. politika tato musí končiti úspěchem. Pak ale n obrátku není to úspěchem nebo vítězstvím poli- tiky radikální, která zde nedocílila teprve ničeho
#19 alto_textblock #19
vyjímaje dalžího trvání správní komise a kríse což však bylo by jen úspěchem politiky radika- lismu německého. Toto sociálně-demokratické privatissimum. udělené „času“ za jeho nedělní článek, stač ovšem i na vyčerpávající repliku toho, co o „vídeňských smiřovačkách“ povídá „Čas“l v svém prvním článečku včerejším. — české vítězství v Německém šícen- dorfu. V Německém šicendorfu, největší obei okresu stockého, který dle plánu na roztržení království Českého měl připadnouti do něme- ckého území, dobyli při dnešníc obecních volbách Češi třetího a dru- hého sboru, čímž obec, která byla uměle držena v rukou německých, přechází do rukou českých. Zvoleni byli ve třelím sboru Choutka Eduard, Krupička František, Meloun Antonín, Schraml Frantíšek, Křepinský Al. Kutlvaser Jan, a ve druhém sboru: Klečka Frant., Šubert Karel. Merunka Václav, Kučí- rek Josef, Vondrák Josef a Klusáček Frant Čeští voličové dostavili se k vol- bě do jednoho a ukázali příkladnou ká- zeň. Radost a nadšení z vítězství toho je ve- liká. Volbu řídili Václav Čapek, účetní spoři- telny německobrodské, dr. Červený, advokát v Jihlavě, dr. Halík, starosta okresu něme- ckobrodského, Jan Stuna, řídíci učitel školy Ústřední Matice školské, říšský poslanec dr- Eduard Šubrt a Frant. Zvolánek, důvěrník krajské organisace sociálně-demokratické- Zemědělský týden v Praze, přednáš- kový cyklus pro praktické zemědělce uspo- řádá jako léta minulá i v roce příštím Zem ě- dělský Archiv a to ve dnech 1.—7. února. K přednáškám získány vedle domácích zástup- ců vědy a praxe zemědělské i kapacity zahra- niční. Jest jen vítati, že zdařilé zemědělske týdny, jež u nás zavedl Zemědělský Archiv, stanou se pravidelným podnikem — Pro zrušení poboček na německých školách pražských. Ve včerejší schůzi měst- ské rady pražské bylo usneseno vzhledem výsledku zápisu na veřejných německých ško- lách pražských žádati, aby zrušeno byl 10 poboček na školách staroměstskýcha novoměstských, poněvadž počet žactva v kmenových třídách činí 14, nej- výše 32 žáků a počet žactva na po- bočkách jejich toliko 15, nejvýše 33. Dále žádáno bude, aby na německé obec- né škole u M. B. Vítězné sloučena byla dvě oddělení IV. a V. třídy, poněvadž bylo zapsáno jen 14 chlapců a 7 dívek. resp. 15 chlapců a 9 dívek, konečné aby na německé obecné škole Josefské byly kombinovány I., II. a III. třída, poněvadž pro všecky třídy bylo celkem zapsáno jen 36 ho- chů a 63 dívky. — Za II. českou universítu v Brně. Ze Svaru českoslovanského studentstva se oznamuje: „Další krok, který české studentstvo podnikne, jest ma- nifestační schůze za tento požadavek dne 9. 1istopadu o 10. hod. dopol. v sále „Mě- šťanské besedy“ Jako hlavní řečník promluví doc. dr. F. X. Hodáč z Brna. Společnému projevu předcházeti má demonstrační projev v so- botu dne 8. lístopadu na obou vysokých školách pražských. Žádáme tedy všechny kolegy, aby dne 6. a 7. hromadně navštěvo- vali přednášky a přeplňovali místno- st1, aby zmíněný projev nebyl bezpředmětný zejména, aby dbali pokynů funkcionářů „Svazu — Výbor Svazu doufá, že nebude jediného če- ského akademika, který by nepodporoval tento oprávněný a důkladně promýžleny krok a jenž by jednal protí daným instrukcím Každý pečuj o to, aby projev náš byl spontanní důstojný, jak již toho žádá sám cíl akce. — Neuvěřitelné nedostatky na české tech- nice v Praze. Naprosto přesné a pečlivě vy- šetřené nedostatky české techniky jsou tyto: Sedm profesorů a jich assistenti nemají vůbec místností, kde by přednášeli. — Vyjma pro kulturní inženýrství není zkušebních síní pro II. státní zkoušku všech ostatních odborů. Dle rozlohy budovy docenti a lektoři měli by míti alespoň 8 pokojů. Prozatím v chemickém ústavě a jiných ústavech jsou 4 profesoři s do- centy, assistenty a demostrátory. Adaptací budovách barokních vůbec ztrácejí místnosti 3 profesoři. Nevyřízením podání nutné rozšířent místností pro posluchárny postrádá 9 pro- fesorů. Na české technice neexistují vůbec laboratoře strojnické, laboratoře pro zkoušení stavebních hmot, pro zkoušení hmot strojni- ckých. — Všetechnická veřejná schůze českého stu- dentstva proti nedostatkům budovy pražské české techniky, která ohrožuje bezpečnost posluchačstva i profesorstva, koná se v pátek dne 7. listopadu půl 10. hod. dopol. v Národním domě na Král Vinohradech — Klub národní strany svobodomyslné po- řádá v pátek 7. listopadu o 8. hod. več. v míst- nostech Národního klubu (Ferdinandova třída, Louvre) pro své členy a pozvané hosty debat n sehůzi. Ku programu: »O správní komis zemské« promluví říšský posl. dr. B. Franta. kršl. zemský vrchní rada, načež bude následovati rozhovor. — Pohřeb dra. šl. Koudely. Z Brna. 4. listo- padu. (K. k.) Za četného účastenství konal se dnes pohřeb zěsnulého zemského poslance a býv. pří- sedicího zemského výboru dra. šl. Koudely. Zu- častnili se ho mimo místodržilele, zems. hejtmana. presidenta vrch. zem. soudu, všichni přísedící zem. výboru, četní zemští a říšští poslanci všech stran. přednostové státních a samosprávných úřadů, pro- fesoři zdejší české vysoké školy technické, zástupci četných, korporací, obcí atd. Mrtvolu vykropil biskup hr. Huyn za veliké asistence duchovenstva. Na hřbitově pronesli vřelé řeči president české ná- rodní rady dvorní rada prof. Ursiny a náměstek zemského hejtmana dr. Hruban jménem české ka- tolické národní a křesťansko-sociální strany — Zesnuřý nestor českých malířů Antonín Wal- hauser byl včera odpoledne pochován k věčnému odpočinku na IX. hřbitově, 3. oddělení olšanského pole mrtvých. Ke hrobu doprovodili zesnulého členově panské sněmovny pp. ryt. Wohanka a cís. rada J. Otto, náměstek starosty měst pražských cís. rada J. Schrötter, škol. rada B. Bauše, dvor. rada prof. dr. Vrba, prof. Černoch, prof. dr. Cho- dovnský, inspektor L. Weigner, eís. rada Vejdělek za kroužek přátel starého umění českého, škol. rada J. Kořenský, inž. Šedivý, vrch. rada Rypáček, akad- sochař Heidelberg. vl. rada Machoň, prof. Ad Liebscher, pí. Bělská, spisovatel Fr. Herites, ob- starší Šmakal a j. v. Na rakev položena řada věnců. —Pohřeb pi. Karoliny Němcové roz. Ha- vránkové, manželky presidenta Obchodní a živno- stenské komory a klenotníka p. Václava Němce. konal se včera o 1/44. hod. odpolední z ústřední kapie olšanských hřbitovů za přehojného účasten- ství smutečních hosti. Veliké množství nádherných