#1
alto_textblock
#1
190l.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 28. listopadu.
#3
alto_textblock
#3
K číslu 328.
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
spříl. („Nančný Obzor“
ve středu a „Literární
Hlidka“ v pátek)
předplácí se v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30b
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou:
na měsíc 3 K 80b
#5
alto_textblock
#5
NARU
Nl
Odpolední vdání.
#6
alto_textblock
#6
Číslo v Praze za 2b
a na venkově za 3b
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“.
K situaci.
Z Vídně, 28. listopadu. Parlamentu
nebyl ještě podán zákon v příčině odvodu
na rok 1902. Se strany německo-nacionalní
navrhuje se, aby pro tuto předlohu a po-
zději také pro rozpočet vyhradily se zvlášt-
ní vyhrazené schůze, ve kterých ne-
mělo by se pojednávati o žádném ji-
ném předmětu. Praecedens po té stránce
již jest. Roku 1897 projednávalo se — jak
známo — ve sněmovních schůzích ad hoc
vyrovnávací provisorium.
S německé nacionální strany činí se
dále návrh, aby se česko-německému
sporu učinila však přítrž a kdyby to ne-
bylo možno, aby přeloženo bylo těž iště
jeho z Vídně do zemí koruny če-
ské.
Česko-německé konference
počnou prý v týdnu vánočním. Všeněmci
prý na ně nepřijdou a také se prý již vy
slovili v tom smyslu zamítavě. Následkem
toho kladou se v ně jen skrovné naděje.
Tím jest již dáno postavení německých po
slanců, kteří nejsou ze zemí sudetských,
samo sebou. Budou prý důtklivě a zcela
vážně usilovati o to, aby otázka če-
sko-německá se konečně vyří-
dila a kdyby se ukázala nemožnost míru.
musí se česko-německý spor vzíti z říšské
rady. Musí se prý najíti prostředek, kterým
se rozřešení sporu česko-německého ome zí
na bydliště Němců a Čechů sa-
motných. Musí se prý Němcům zemí su-
detských zůstaviti, aby se s Čechy bud
srozuměli, anebo aby s nimi vedli válku
dále.
Z Vídně, 28. listopadu. Vláda znovu
uděluje parlamentu výstrahu, memen-
to mori. Děje se to tentokráte ve »Frem
denblattu«, kde se praví, že dosud neby
ani jediný zákon, kromě rozpočtu, dán na
přetřes. Pilný návrh v příčině termíno
vého obchodu na burse plodinové
jest prý protismyslný, protože vláda již v
této záležitosti podala osnovu svoji a pro-
#9
alto_textblock
#9
tože, kdyby se sněmovna usnesla přijati pil. millionů a když úřad opouštěl, klesl deficit
#10
alto_textblock
#10
nost návrhu toho a jeho meritum, které
čelí, jak povědomo, k úplnému zrušení ter-
mínového obchodu, přešla by tím zároveň
k jednacímu pořadu přes vládní před-
lohu, která, jak známo, termínový obchod
na burse obilní jenom reformuje, ale
nikoliv nezrušuje; parlament prý na-
lézá se na scestí, na kterém ne-
bude moci dlouho zůstati. Rakou-
sko má prý vůbec parlament jen
zdánli vý, ve skutečnosti jest to sbor na
obhajování různých tužeb a blouznivý ch
programů.
Jest prý již svrchovaný čas, aby parla-
ment dostal se konečně k vědomí své situace
a k porozumění nepřirozenosti o ne-
udržitelnosti svého poměru. Par-
lament se prý nalezá v nebezpečí a za-
plétá se pořád víc a více do něho.
#11
alto_textblock
#11
Obžaloba na ministra.
Z Vídně, 28. listopadu. V processe
redakce inšpruckého časopisu »Scherer« proti
ministru spravedlnosti svob. pánu Spens-
Boodenovi, stalo se již rozhodnutí. Ža-
loba byla prostě odmítnuta, po-
něvadž prý ministr, pravě, že pojímá jej
ošklivost, kdykoli vezme zmíněný časopis do
rukou, nepojmenoval a neoznačil nižádné
osoby, nýbrž jenom časopis a žalobce
postrádá následkem toho aktivní legitimace.
#12
alto_textblock
#12
Telegraflcké zprávy.
#13
alto_textblock
#13
Z Pešti, 27. listopadu. (C.-B.) Posla
necká sněmovna schválila v povšech
ném rokování osnovu adresní.
V debatě speciální reagoval předseda
ministerstva Koloman Szell velice obšírně
na útoky posl. Rakovského (strana li-
dová) ve příčině politické karriéry a činnosti
Szellovy jako bankéře. Poukazoval na
svou politickou činnost v letech 70tých. Ne-
usiloval prý nikdy o křeslo ministerské, ač
mu bylo opětně nabízeno. Když byl politi-
ckou situací v r. 1875 donucen převzíti res-
sort finanční, obnášel schodek rozpočtu 63
#14
alto_textblock
#14
na 13 millionů.
Řečník popíral tvrzení Rakovského, že
zanechal otázky bosenské. Prohlásil prý hned
na počátku, že nebude-li akce okupace bo-
senské provedena na zásadě jím označené,
nebude moci vzíti na sebe zodpovědnosta
než svůj úřad opustil, opatřil prý dříve ještě
potřebné prostředky, bez nichž prý by se
nebylo nalezlo z tehdejší těžké situace vý-
chodisko.
Ve příčině své činnosti bankéřské pro-
hlásil předseda ministerstva, že se vzdal
úplně veškeré politické činnosti, když pře-
vzal řízení ústavu pro celou zemi blahodár-
ného.
Na to vykládal řečník podrobně o po-
měrech, za kterých byl panovníkem pověřen
sestavením kabinetu a ohražoval se proti
tvrzení, že se za zády tehdejšího předsedy
ministerského barona Bánffya vloudil
do ministr-presidia.
Řeč předsedy ministerstva provázela pra
vice hlučným souhlasem.
Příští schůze zítra.
Z Terstu, 27. listopadu. (C.-B.) Kníže
Mikulaš černohorský sem večer při-
jel a odjede ráno dále do Italie.
Z Antverp, dne 27. listopadu. (C.- B.)
Parník »Ban Righ«, jenž byl nedávno za-
držen celními úřady v Londýně, přibyl sem,
aby naložil 4000 beden nábojů, 1000 beden
ručnic a 1000 pytlů uhlí. Praví se, že jest
určen pro kolumbijské povstalce.
Z Londýna, 27. listopadu. (C.-B.) Před
vrchním dvorním soudem bylo dnes konáno
líčení o žalobě nizozemské jiho-
africké železniční společnosti
na Garreta Fishera, podané pro obvi-
nění, obsažená v jeho knize »Transvaala
válka«. Obhajce poukazoval, žežalobci byliv
době, kdy obvinění to bylo uveřejněno, pod pan-
stvím a ochranou nepřátelského státu, totiž re-
publiky jiho-africké. V obviněních, jež zavdala
příčinu k obžalobě, pravilo se, že konces-
sionaři obdrželi svou koncessi pomocí úplatků,
že zelezniční společnost rozdávala peníze na
#15
alto_textblock
#15
FEUILLETON.
#16
alto_textblock
#16
Co boty vyprávěly.
#17
alto_textblock
#17
Na hromadě smetí a různých odpadků
starých pohozených věcí tesknil pár bot. Z jich
svislých uší a děr hleděl smutek opuštěnýcha
zapomenutých věcí.
A poněvadž bylo tak smutno toho dne pod
plačtivým nebem a poněvadž na takových mí-
stech možno vždy k někomu promlouvati.
vzpomněly i boty lepších dob a takto promlou-
valy k starému klobouku se zející ránou na
oplešalé lebce:
»Zmíraly jsme dlouhou chvílí ve své skřín
a toužili ven do života a také pochlubit chtěly
jsme se svou sličností.
A jednoho dne konečně odnesli nás —
ach, jak nám bilo srdce — měly jsme býti tedy
uvedeny do života.
Jemné, bílé ruce, ne takové, jaké stavěly
nás do naší skříně, hrubé a špinavé — ruce
s prsteny a šlechtěnými nehty hladily nás a
sličnosti naší se obdivovaly. Ach, jaký život nás
čekal, jaký to byl život!
Každého rána pečlivě nás čistily a pán náš
se zálibou a něžně bral nás jednu po druhé do
svých rukou.
A pak, když vyšly jsme na ulici, s laskavým
úsměvem hleděl k nám dolů a my pyšně si vy-
kračovaly, záříce. Unaveny vracívaly jsme se
z promenád a pán náš šetrně stavěl nás ke
dveřím, kde odpočívaly jsme, sníce o krásných
malých botkách, které jsme večer potkaly nebo
doprovázely.
#18
alto_textblock
#18
Ach, jaký to byl život! A pak jsme se
zamilovaly.
Bylo to v kterémsi hostinci, sešlo se nás
tam mnoho, hezkých i ošklivých, starýchi
mladých, ale jedny cele nás zaujaly. Byly tak
maloučké, hebké kůže, tak milé a nepokojné,
roztomilé, zahořely jsme k nim láskou. A po-
něvadž nás nikdo neviděl, sblížily jsme se brzy.
Nejdříve blažil nás jen pouhý dotek, ale
pak staly jsme se smělejšími a líbajíce se
láskou se zachvívajíce trávily jsme blaženě
večer.
Potom častěji jsme se vídaly v onom ho-
stinci a vždy do náruče braly jsme je a sladkou
jich tíží se znavovaly.
A jedné noci provázely nás domů a zůstaly.
Potom stávaly jsme vždy spolu přede dveřmí
po celou noc a byly jsme šťastny, dotýkajíce se.
Ale dlouho netrvala naše láska. Vyhodily jsme
je jednou a ony dupajíce zlostně, odcházely,
aby se více nevrátily. A jiné vystřídaly je
v naší lásce a zase odcházely.
Žily jsme vesele, sličnost naše nás ne-
opouštěla — až přišel ten hrozný den, který
byl příčinou našeho pozdějšího osudu. Bylo to
jednoho deštivého večera — nebyly jsme tuze
pevného zdraví a vlhko nám nikdy nedělalo
dobře — po ulicích byly kaluže vody, blátoa
stále pršelo. Byly jsme právě na cestě domů,
když přeběhl přes cestu pár něžných botek —
láska byla naší slabou stránkou — pustily jsme
se za nimi, dlouho jsme je pronásledovaly
blátem i vodou a tenkráte nás zachvátila cho-
roba, vrátily jsme se samy promočeny a plny
vody. Roznemohly jsme se a bylo nutno po-
drobiti se operaci. A od té doby začínalo naše
#19
alto_textblock
#19
utrpení. Uzdravily jsme se sice, ale jizvy zů-
staly a znešvařily nás. Nikdo už se s námi ne-
laskal a brzy otevřely se zase naše staré rány.
Byly jsme opuštěny. Ze svého koutku, kam
jsme se ukryly se svým bolem, už jsme ne-
vyšly.
Jednoho dne — s hrůzou jen vzpomenem
na to — přišel kdosi hrozný, špinavý, s velikým
pytlem a nečisté, hrubé prsty vytáhly nás
z úkrytu, prohlížely naše rány, jezdily po našem
těle a konečně hodily nás do onoho pytle. Ne-
byly jsme tam samy.
Odnesli nás, léčiti a pak octly jsme se
v malém krámku v špinavé ulici. Ale to už
jsme nebyly ani my. Sešly jsme a zdraví už
jsme nikdy nenabyly ... Netoužily jsme už po
ničem, leč po odpočinku a bázní jsme se chvěly,
zastavil-li se někdo u nás. Než neměly jsme
ujíti svému osudu.
Nezůstaly jsme dlouho v onom krámku.
Ale jaký život nás čekal! Do města zřídka kdy
jsme přišly, jen po předměstí jsme se potlou-
kaly, prach, bláto usazovalo se na našem těle,
nikdo nás nečistil, ani v noci neměly jsme po-
koje a často bylo nám prchati před odměřeným
krokem vysokých bot — hrozný život! A malé,
něžné botky jsme jen z daleka vídaly, chodily
jsme sice s podobnýma, ale ty nebyly tak ma-
loučké a hezké, byly mnohem větší, nehezkéa
stále špinavé. Naše rány, jak pochopitelno, za
takového života jitřily se, znovu se otevřely —
a jednoho dne, nemocny, pohozeny a bez po-
moci zůstaveny jsme byly na této hromadě.
Takový byl náš život a konec.« A schlíple vi-
sely jejich uší a z děr zíral neskonalý smutek.
K. Sázavský.