ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 55dd6870-66f0-11dc-b952-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 19
#1 alto_textblock #1
190l.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve čtvrtek dne 28. listopadu.
#3 alto_textblock #3
K číslu 328.
#4 alto_textblock #4
Na »Národní Listy« ranní a odpolední spříl. („Nančný Obzor“ ve středu a „Literární Hlidka“ v pátek) předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30b Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou: na měsíc 3 K 80b
#5 alto_textblock #5
NARU Nl Odpolední vdání.
#6 alto_textblock #6
Číslo v Praze za 2b a na venkově za 3b
#7 alto_textblock #7
Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.
#8 alto_textblock #8
Telefonické zprávy „Nár. Listů“. K situaci. Z Vídně, 28. listopadu. Parlamentu nebyl ještě podán zákon v příčině odvodu na rok 1902. Se strany německo-nacionalní navrhuje se, aby pro tuto předlohu a po- zději také pro rozpočet vyhradily se zvlášt- ní vyhrazené schůze, ve kterých ne- mělo by se pojednávati o žádném ji- ném předmětu. Praecedens po té stránce již jest. Roku 1897 projednávalo se — jak známo — ve sněmovních schůzích ad hoc vyrovnávací provisorium. S německé nacionální strany činí se dále návrh, aby se česko-německému sporu učinila však přítrž a kdyby to ne- bylo možno, aby přeloženo bylo těž iště jeho z Vídně do zemí koruny če- ské. Česko-německé konference počnou prý v týdnu vánočním. Všeněmci prý na ně nepřijdou a také se prý již vy slovili v tom smyslu zamítavě. Následkem toho kladou se v ně jen skrovné naděje. Tím jest již dáno postavení německých po slanců, kteří nejsou ze zemí sudetských, samo sebou. Budou prý důtklivě a zcela vážně usilovati o to, aby otázka če- sko-německá se konečně vyří- dila a kdyby se ukázala nemožnost míru. musí se česko-německý spor vzíti z říšské rady. Musí se prý najíti prostředek, kterým se rozřešení sporu česko-německého ome zí na bydliště Němců a Čechů sa- motných. Musí se prý Němcům zemí su- detských zůstaviti, aby se s Čechy bud srozuměli, anebo aby s nimi vedli válku dále. Z Vídně, 28. listopadu. Vláda znovu uděluje parlamentu výstrahu, memen- to mori. Děje se to tentokráte ve »Frem denblattu«, kde se praví, že dosud neby ani jediný zákon, kromě rozpočtu, dán na přetřes. Pilný návrh v příčině termíno vého obchodu na burse plodinové jest prý protismyslný, protože vláda již v této záležitosti podala osnovu svoji a pro-
#9 alto_textblock #9
tože, kdyby se sněmovna usnesla přijati pil. millionů a když úřad opouštěl, klesl deficit
#10 alto_textblock #10
nost návrhu toho a jeho meritum, které čelí, jak povědomo, k úplnému zrušení ter- mínového obchodu, přešla by tím zároveň k jednacímu pořadu přes vládní před- lohu, která, jak známo, termínový obchod na burse obilní jenom reformuje, ale nikoliv nezrušuje; parlament prý na- lézá se na scestí, na kterém ne- bude moci dlouho zůstati. Rakou- sko má prý vůbec parlament jen zdánli vý, ve skutečnosti jest to sbor na obhajování různých tužeb a blouznivý ch programů. Jest prý již svrchovaný čas, aby parla- ment dostal se konečně k vědomí své situace a k porozumění nepřirozenosti o ne- udržitelnosti svého poměru. Par- lament se prý nalezá v nebezpečí a za- plétá se pořád víc a více do něho.
#11 alto_textblock #11
Obžaloba na ministra. Z Vídně, 28. listopadu. V processe redakce inšpruckého časopisu »Scherer« proti ministru spravedlnosti svob. pánu Spens- Boodenovi, stalo se již rozhodnutí. Ža- loba byla prostě odmítnuta, po- něvadž prý ministr, pravě, že pojímá jej ošklivost, kdykoli vezme zmíněný časopis do rukou, nepojmenoval a neoznačil nižádné osoby, nýbrž jenom časopis a žalobce postrádá následkem toho aktivní legitimace.
#12 alto_textblock #12
Telegraflcké zprávy.
#13 alto_textblock #13
Z Pešti, 27. listopadu. (C.-B.) Posla necká sněmovna schválila v povšech ném rokování osnovu adresní. V debatě speciální reagoval předseda ministerstva Koloman Szell velice obšírně na útoky posl. Rakovského (strana li- dová) ve příčině politické karriéry a činnosti Szellovy jako bankéře. Poukazoval na svou politickou činnost v letech 70tých. Ne- usiloval prý nikdy o křeslo ministerské, ač mu bylo opětně nabízeno. Když byl politi- ckou situací v r. 1875 donucen převzíti res- sort finanční, obnášel schodek rozpočtu 63
#14 alto_textblock #14
na 13 millionů. Řečník popíral tvrzení Rakovského, že zanechal otázky bosenské. Prohlásil prý hned na počátku, že nebude-li akce okupace bo- senské provedena na zásadě jím označené, nebude moci vzíti na sebe zodpovědnosta než svůj úřad opustil, opatřil prý dříve ještě potřebné prostředky, bez nichž prý by se nebylo nalezlo z tehdejší těžké situace vý- chodisko. Ve příčině své činnosti bankéřské pro- hlásil předseda ministerstva, že se vzdal úplně veškeré politické činnosti, když pře- vzal řízení ústavu pro celou zemi blahodár- ného. Na to vykládal řečník podrobně o po- měrech, za kterých byl panovníkem pověřen sestavením kabinetu a ohražoval se proti tvrzení, že se za zády tehdejšího předsedy ministerského barona Bánffya vloudil do ministr-presidia. Řeč předsedy ministerstva provázela pra vice hlučným souhlasem. Příští schůze zítra. Z Terstu, 27. listopadu. (C.-B.) Kníže Mikulaš černohorský sem večer při- jel a odjede ráno dále do Italie. Z Antverp, dne 27. listopadu. (C.- B.) Parník »Ban Righ«, jenž byl nedávno za- držen celními úřady v Londýně, přibyl sem, aby naložil 4000 beden nábojů, 1000 beden ručnic a 1000 pytlů uhlí. Praví se, že jest určen pro kolumbijské povstalce. Z Londýna, 27. listopadu. (C.-B.) Před vrchním dvorním soudem bylo dnes konáno líčení o žalobě nizozemské jiho- africké železniční společnosti na Garreta Fishera, podané pro obvi- nění, obsažená v jeho knize »Transvaala válka«. Obhajce poukazoval, žežalobci byliv době, kdy obvinění to bylo uveřejněno, pod pan- stvím a ochranou nepřátelského státu, totiž re- publiky jiho-africké. V obviněních, jež zavdala příčinu k obžalobě, pravilo se, že konces- sionaři obdrželi svou koncessi pomocí úplatků, že zelezniční společnost rozdávala peníze na
#15 alto_textblock #15
FEUILLETON.
#16 alto_textblock #16
Co boty vyprávěly.
#17 alto_textblock #17
Na hromadě smetí a různých odpadků starých pohozených věcí tesknil pár bot. Z jich svislých uší a děr hleděl smutek opuštěnýcha zapomenutých věcí. A poněvadž bylo tak smutno toho dne pod plačtivým nebem a poněvadž na takových mí- stech možno vždy k někomu promlouvati. vzpomněly i boty lepších dob a takto promlou- valy k starému klobouku se zející ránou na oplešalé lebce: »Zmíraly jsme dlouhou chvílí ve své skřín a toužili ven do života a také pochlubit chtěly jsme se svou sličností. A jednoho dne konečně odnesli nás — ach, jak nám bilo srdce — měly jsme býti tedy uvedeny do života. Jemné, bílé ruce, ne takové, jaké stavěly nás do naší skříně, hrubé a špinavé — ruce s prsteny a šlechtěnými nehty hladily nás a sličnosti naší se obdivovaly. Ach, jaký život nás čekal, jaký to byl život! Každého rána pečlivě nás čistily a pán náš se zálibou a něžně bral nás jednu po druhé do svých rukou. A pak, když vyšly jsme na ulici, s laskavým úsměvem hleděl k nám dolů a my pyšně si vy- kračovaly, záříce. Unaveny vracívaly jsme se z promenád a pán náš šetrně stavěl nás ke dveřím, kde odpočívaly jsme, sníce o krásných malých botkách, které jsme večer potkaly nebo doprovázely.
#18 alto_textblock #18
Ach, jaký to byl život! A pak jsme se zamilovaly. Bylo to v kterémsi hostinci, sešlo se nás tam mnoho, hezkých i ošklivých, starýchi mladých, ale jedny cele nás zaujaly. Byly tak maloučké, hebké kůže, tak milé a nepokojné, roztomilé, zahořely jsme k nim láskou. A po- něvadž nás nikdo neviděl, sblížily jsme se brzy. Nejdříve blažil nás jen pouhý dotek, ale pak staly jsme se smělejšími a líbajíce se láskou se zachvívajíce trávily jsme blaženě večer. Potom častěji jsme se vídaly v onom ho- stinci a vždy do náruče braly jsme je a sladkou jich tíží se znavovaly. A jedné noci provázely nás domů a zůstaly. Potom stávaly jsme vždy spolu přede dveřmí po celou noc a byly jsme šťastny, dotýkajíce se. Ale dlouho netrvala naše láska. Vyhodily jsme je jednou a ony dupajíce zlostně, odcházely, aby se více nevrátily. A jiné vystřídaly je v naší lásce a zase odcházely. Žily jsme vesele, sličnost naše nás ne- opouštěla — až přišel ten hrozný den, který byl příčinou našeho pozdějšího osudu. Bylo to jednoho deštivého večera — nebyly jsme tuze pevného zdraví a vlhko nám nikdy nedělalo dobře — po ulicích byly kaluže vody, blátoa stále pršelo. Byly jsme právě na cestě domů, když přeběhl přes cestu pár něžných botek — láska byla naší slabou stránkou — pustily jsme se za nimi, dlouho jsme je pronásledovaly blátem i vodou a tenkráte nás zachvátila cho- roba, vrátily jsme se samy promočeny a plny vody. Roznemohly jsme se a bylo nutno po- drobiti se operaci. A od té doby začínalo naše
#19 alto_textblock #19
utrpení. Uzdravily jsme se sice, ale jizvy zů- staly a znešvařily nás. Nikdo už se s námi ne- laskal a brzy otevřely se zase naše staré rány. Byly jsme opuštěny. Ze svého koutku, kam jsme se ukryly se svým bolem, už jsme ne- vyšly. Jednoho dne — s hrůzou jen vzpomenem na to — přišel kdosi hrozný, špinavý, s velikým pytlem a nečisté, hrubé prsty vytáhly nás z úkrytu, prohlížely naše rány, jezdily po našem těle a konečně hodily nás do onoho pytle. Ne- byly jsme tam samy. Odnesli nás, léčiti a pak octly jsme se v malém krámku v špinavé ulici. Ale to už jsme nebyly ani my. Sešly jsme a zdraví už jsme nikdy nenabyly ... Netoužily jsme už po ničem, leč po odpočinku a bázní jsme se chvěly, zastavil-li se někdo u nás. Než neměly jsme ujíti svému osudu. Nezůstaly jsme dlouho v onom krámku. Ale jaký život nás čekal! Do města zřídka kdy jsme přišly, jen po předměstí jsme se potlou- kaly, prach, bláto usazovalo se na našem těle, nikdo nás nečistil, ani v noci neměly jsme po- koje a často bylo nám prchati před odměřeným krokem vysokých bot — hrozný život! A malé, něžné botky jsme jen z daleka vídaly, chodily jsme sice s podobnýma, ale ty nebyly tak ma- loučké a hezké, byly mnohem větší, nehezkéa stále špinavé. Naše rány, jak pochopitelno, za takového života jitřily se, znovu se otevřely — a jednoho dne, nemocny, pohozeny a bez po- moci zůstaveny jsme byly na této hromadě. Takový byl náš život a konec.« A schlíple vi- sely jejich uší a z děr zíral neskonalý smutek. K. Sázavský.