#1
alto_textblock
#1
2 K, úhrnem
. K 110.—
K tomu z č. 283. odp. ze dne 14. října 1905 K 6756.90
#3
alto_textblock
#3
V celku odevzdáno K 6866.20
#4
alto_textblock
#4
Spolku pro zřizování a udržování
léčeben pro nemoci plicní.
#5
alto_textblock
#5
Praha. Jour fix Měšťanské besedy v Praze
k uctění památky zesnulého člena p.
K 50.—
Kašpara Hartmanna . .
..
K tomu z č. 213. odpol. z 5. srpna 19 K 704.09
#6
alto_textblock
#6
V celku odevzdáno K 754.09
#7
alto_textblock
#7
Na českou korrespondenční
kancelář.
#8
alto_textblock
#8
Kolín. Pan Jos. Nosek, obchodník . . . K 20.—
K tomu z č. 164. odp. ze 17. června 1905 K 1749.58
#9
alto_textblock
#9
V celku odevzdáno K 1769.58
#10
alto_textblock
#10
Rodinám
zabitých, raněných a uvězněných Čechů
#11
alto_textblock
#11
při brněnských demonstracích.
. K
Praha. Nejmenovaní
Vodňany. Redakce »Jihočeských Ohlasů«
zasílá sbírku při zlaté hodince v hostinci
»u Chrášťanských« ve Vodňanech prove-
denou . . . . . . .
Třeboň. Svobodný stát mládenců
Poltava. Páni: Jos. Beneš, obchodník 3 ru-
ble, Fedor Kovařík, prof. 3 ruble, úhr-
nem 6 rublů (výměnou) . . . . ..
Kolín. Pan Jos. Nosek, obchodník . . ..
Smíchov. Společnost »u lva« . . . . .
Mořina u Berouna. Ve schůzi hospodářské
besídky vybráno na rozloučenou s jed-
natelem p. A. Sýkorou. .
..
Smíchov. »Formanka« v akc. pivovaře . .
Úhrnem . . . K 83.84
K tomu z čís. 286. (ranního) »Nár. Listů«
ze dne 17. října 1905 . . . . . . K 1785.06
#12
alto_textblock
#12
8.—
#13
alto_textblock
#13
6.20
#14
alto_textblock
#14
5.—
#15
alto_textblock
#15
15.18
11.60
11.—
#16
alto_textblock
#16
14.86
12.—
#17
alto_textblock
#17
Odvedeno Národní radě v Brně K 1868.90
#18
alto_textblock
#18
Upozornění. Pány zasílatele příspěvků pro různé
podniky národní upozorňujeme, že v sobotním od-
poledním čísle našeho listu mohou býti uveřej-
něny ve výkazech jen ony příspěvky a dary, jež
dojdou předcházejícího pátku dopoledne. Později
došlé příspěvky vykázány budou až příští so-
Administrace.
botu v čísle odpoledním.
#19
alto_textblock
#19
26 roků. Kalná Josefa, svob. soukromnice, 30 roků.
Landová Vilemína, hostinská, 64 roky. Procházka
Adolf, svob. slévač, 61 rok. Táborský Jan, žen. kovář,
47 roků. Vorlíček František, žen. kočí, 34 roky.
Dne 12. řijna 1905: Jirasova Anna, svob. šva-
dlena, 19 roků, 726—I. Šámal Gustav, žen. architekt
a stavitel, 54 roky, 46—II. Müllernová Anna, vdova
po inženýru, 78 roků, 165—III. Hotovcová Anna, vdova
po dělníku, 86 roků, 230—VII. Staňková Josefa, 83
roky, 76—VII. Zelenková Anna, vdova po statkáři,
85 roků, 630—VIII. — U Alžbětinek: Ježkova
Marie, manželka plavce. Polívková Marie, vdova po
krejčím, 76 roků. — U Milosrdnýck bratří:
Zmatlík Jan, žen. tesař, 72 roky. — U Milosid-
ných sester: Koubková Marie, manželka řezníka,
29 roků. — Ve všeobecné nemocnici: Kohn
František, žen. pouzdrat, 57 roků. Přenosil Josef, svob.
lakýrník, 25 roků. Rybičkové Františka, manželka
zřízence, 43 roky.
Dne 13. října 1905: Hroděj Václav, žen. ma-
jitel fiakrů, 58 roků, 18—II. Pflegrová Anna, vdova
pc řediteli cukrovarů, 72 roky, 1316—II. Polák Josef,
svob. účetní, 38 roků, 128—II. Polivkova Marie, dcera
obchodníka, 4 měs., 314—III. Bondy Abraham, žen.
soukromník, 80 roků, 230—V. Dohnal Josef, syn děl-
níka, 2 dny, 185—VII. Pokorný Jan, syn kočího,6
měs., 579—VIII. — U Milosrdných sester:
Kočová Marie, vdova po dělníku, 75 roků. — V ži-
dovské nemocnici: Fischerová Anna, svob.
podomní obchodnice, 66 r. Skružný Vojtěch, vdovec,
býv. kočí, 73 roky. Danihelová Anna, vdova po mly-
náři, 66 roků. Klimper Jan, žen. dělník, 43 roky. Ře-
hounková Kateřina, vdova po rolníku, 53 roky.
Dne 14. října 1905: Angermannova Anna,
dcera účetního, 8 roků, 249—III. Malinovský Váciav,
syn dělníka, 6 roků, 582—III. Häringova Františka,
dcera rukavičkáře, 4 roku, 26—VI. Mokrý Zdeněk,
komptoirista, 24 roky, 785—VIII. — U Alžběti-
nek: Volšanská Kateřina, vdova po slévači, 56 roků.
— U Milosrdných sester: Rokycanská Marie,
svob. služka, 27 roků. Tittl Antonín, ovdov. býv. stroj-
ník, 80 roků. — V městském chudobinci:
Somer Karel, žen. domovník, 70 roků. — Ve vše ob.
nemocnici: Wolf Jindřich, žen. kovář, 52 roky.
Aréna na Smíchově (bliže Palaokéh
mostu)
Začátek o 1/28. hod.
V sobotu 21. října.
K dobročinnému účelu:
Sedlák křivopřísežník.
Obraz ze života o 8 odděleních. Napsal J. L. An-
zengruber. Přeložil J. J. Stankovský. Resižér Jan
Kubík.
#20
alto_textblock
#20
Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka
v Praze, vedle Národního divadla a v trafice proti
zimnímu divadlu na Smíchově.
22816
#21
alto_textblock
#21
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
V sobotu 21. října.
Mimo předplacení.
Ernest van Dyck od Velké opery v Paříži,
c. k. komorní pěvec naposledy j. h.
LOHENGRI N.
Romantická zpěvohra o třech dějstvích. Složil Ri-
chard Wagner. Text přeložil V. J. Novotný, Diri-
gent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák.
OSOBY: Jindřich Ptáčník, německý král, V. Kliment,
Lohengrin, Ernest van Dyck j. h. Elsa z Brabant,
Anna Slavíkova. Telramund, brabantský kníže, Václav
Viktorin. Ortruda, jeho choť, Růžena Maturová. Hla-
satel královský, E. Pollert. Ctyři šlechtici, H. Švejda,
B. Bobuslav. Jos. Žižka, K. Kindl. — Saské a duryň-
ské panstvo. Brabantské panstvo. Páni, pážata, ma-
nové, lid. Děj v Antverpách v první polovici desátého
století.
Po prvním i druhém dějství přestávka.
Začátek o 7. hod.
Konec po 1/211. hod.
#22
alto_textblock
#22
Odpoledne o 1/23. hod.
V neděli 22. října.
Cyrano de Bergerac.
V neděli 22. října.
Večer poprvé:
HJORD1S.
#23
alto_textblock
#23
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy
#24
alto_textblock
#24
V zahradě 1. pražského měšť. pivovaru
#25
alto_textblock
#25
V sobotu 21. října.
Začátek o 3/48. hod.
Ve prospěch vdov a sirotků a onemocnělých členů
Prvního výpom. vzděl. spolku »Samaritán« v Praze I.
Po páté. Když přiletí čáp. Novinka.
Komedie o 4 jednáních. Napsali A. Gettke a A.
Engel. Přeložil O. Berka. Režisér B. Kovář.
#26
alto_textblock
#26
Hračky v nej-
větším výbě-
ru nejlevněji
doporučuje
nový obchod-
ní dům J. No-
vák v Praze,
Vodičkova
ulice, „U Štaj-
grů-
#27
alto_textblock
#27
21397
#28
alto_textblock
#28
Zemřelí v Praze.
#29
alto_textblock
#29
Dne 11. října 1905: Gabrielova Kateřina, ře-
holní sestra, 64 roky, 308—I. Fýbr Karel, ovdov. želez-
niční zřízenec, 80 roků, 179—II. Pollaková Terezie
manželka obchodníka, 62 roky, 1653—II. Uzlová Aana,
vdova pc professoru, 69 roků, 1939—II. Malý Antonín,
žen. truhlář, 68 roků, 107—III. — U Milosrdných
bratři: Šimon František, žen. dělník, 77 roků. —
U Milosrdných sester: Dvořáková Anna, man-
želka kočího, 36 roků. Hes František, žen. dělník, 46
roků. — Ve všeobecné nemocnici: Hříbal
Jan, vdovec, 78 roků. Janovský Betr, žen. skladník,
#30
alto_textblock
#30
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vinohrateck.
Začátek o 7. hod.
V sobotu 21. října.
Lidové představení při malých cenách.
FEDOR A.
22798
Drama o 4 jednáních. Napsal V. Sardou.
Zejtra v neděli o půl 4. hodině odpoledne:
Jak se v Praze lidé baví.
Začátek o 7. hodině večer:
Kamenný ideál.
Na to: Láska jest hříchem mým.
#31
alto_textblock
#31
Kam
#32
alto_textblock
#32
zejtra odpůldne
#33
alto_textblock
#33
1926
#34
alto_textblock
#34
Na čerstvý, zdravý vzduch
#35
alto_textblock
#35
o Hostivaře
u samého nádraží „Karasovy vinné sklepy“.
Elegantní vinárna, výborné víno. — Nádherné
elektr. osvětlení, parní topení, solidní ceny.
Pohodlné spojení: Odjezd z Prahy: odpůldne o 2. hod.
a 4. hod. 26 min. Odjezd z Hostivaře: večer v 5 hod.
30 min., 7 hod. 40 min. a 10 hod. 55 min.
#36
alto_textblock
#36
346
#37
alto_textblock
#37
347
#38
alto_textblock
#38
světa bude mluviti, jak ona si to představovala. Pravda
bylo, že v očích rodiny a známých tento milenec, jejž si
zvolila, bude jako vzorek na ukázku prozkoumáván
více, než bývají jiní milenci při takovýchto příležitostech
a všichni uznaní milenci musí projíti touto očistou, a bude
s nimi jednáno ostatní rodinou jako se vzorkem.
Ale, božínku! Skoro všem nám se podařilo snésti
to, že ne? Není to snad nejpřijemnější zkušenost, již si
připomínáme ve spojení se svým zasnoubením. Ale nestala
se osudnou. Všichni jsme to nějak přestáli. Obědvali jsme
s tetou Janou a pili víno se strýcem Josefem, a snad nám
podal dva prsty starý bratranec Horatio, jehož báječné
jmění bylo pro všechny náramně důležité. A snad nám
potom dolétly k uším zlomky úsudku ostatní rodiny o nás.
Ale nemůže-li vyvolený milenec snésti, že s nim oslatní
rodina jedná jako se vzorkem, pak je velmi křehká ná-
doba a není hoden lásky hodné dívky. To jest vše, co
o něm mohu říci.
Ale Virgiňan sotva byl tím, co by, byť třeba jebo
nepřítel, nazval křehkou nádobou, a žárlivost Mollyina,
jaký dojem by učinil, byla zhola zbytečná. Měla věděti,
že se bude vskutku snažiti, aby učinil dobrý dojem; ale
takováto úzkostlivost s jeho strany bude jen k vůli ní, aby
v očích svých přátel mohla státi ospravedlněna, že si jej
vyvolila za svého oddaného manžela. Pokud se týkalo jeho
samého, bez ohledu na ni mohli si teta Jana a strýe
Josef říci, cokoliv jim libo, neb mysliti si, cokoliv jim libo.
Jeho charakter byl otevřen zpytování. Soudce Henry by
zaň ručil.
To by asi byl řekl své nejmilejší, kdyby jen byla
rřed ním odhalila své nesnáze. Ale ona je neodhalila ; a
nebyly toho druhu, aby je při své povaze asi byl vytušil.
#39
alto_textblock
#39
Nevím, co by z toho bylo vzešlo dobrého, kdyby se
mu byla svěřila, leda ono dokonalé porozumění mezi mi-
lenci, jež jest vskutku dobrou věcí. Ale nevěřím, že byji
byl mohl upokojiti; a jsem jist, že by nebyla mohla za-
brániti, aby nepsal její matce.
»Dobrá tedy«, vzdychla konečně, »myslíš-li, povím
jí to.«
Tento její vzdech, aby se mu dobře rozumělo, nebyl
jen pro ony vzdálené hlasy, jež svět ihned pozvedne při
její zvěsti. Vycházel také z loučení s onou pohádkou, již
musela nyní opustiti; s onou pohádkovou zemi, v níž žili
tak těsně spolu sami, bez překážky, nestarajíce se o nie-
»Ano, ty jí povíš«, řekl milenec. »A já jí to musím
také říci«.
»My oba?« tázala se dívka.
Co asi řekne její matce? Jak asi bude vhod matee
ono psaní, jež on jí napíše? Což jestli napíše nějaké
slovo nesprávně. Nebudou ty jeho věty tentokráte — psané
věty — další překážkou jeho vlídnému přijetí v Benningtonu?
»Proč nevzkážeš svůj vzkaz po mně?« tázala se.
Zavrtěl hlavou. »Jí by to naprosto nebylo milé«, od-
pověděl. »Musím s ní promluviti přímo. Bylo by to, jako-
bych se vyhýbal«.
Molly viděla, jak správně tu cítil a drobný pla-
mének vyšlehl ze žáru její lásky a hrdosti na něho. Ach,
jen kdyby mohli všichni věděti, jakým je, jen kdyby ho
poznali! Neodvážila se vysloviti mu, jaké má obavy pro
jeho psaní matce. Neodvážila se, protože — nu, protože
se ji trošíčku nedostávalo důvěry. To to bude, obávám
se. A za tento hřích se sama trestala. Neboť za oněch
dnů i po mnoho následujících dnů byla její čistá radost
z lásky soužena a zachmuřena, stále pro tento nepatrný