ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 53cf8b40-8ea9-11dc-a302-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 45
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXIX.
#2 alto_textblock #2
V Praze, v pátek 17. prosince 1909.
#3 alto_textblock #3
Číslo 347.
#4 alto_textblock #4
Na rannt a večerní listy předplácí se V Praze v administracii na měsic. . . . . . 2 K — h na čtvrt leta . . . . 0 K — h s dvojí donáškou na měsln. . na čtvrt lota . . . . 7 K 62h vo filiálkách na měsio. . . . . . 2 K 30k Poštou: na měslo . . . na čtvrt lsta . . . .. 3 K 80 s dvojí zásilkou aa měsi na dvtista: . : .nk o
#5 alto_textblock #5
p
#6 alto_textblock #6
ed
#7 alto_textblock #7
p
#8 alto_textblock #8
mí
#9 alto_textblock #9
dání.
#10 alto_textblock #10
V drobném prodejie ranní číslo o sobě . . za večerní . . . . za 4k Ve filiálkách na venkově ranní čislo . . . . . . . vočerni . . . . . . . . 5 h Inseráty platí se hotové napřed. Předplacenlí a insorty přijíma administraco v Marianské ul., 3. Tam nacházejí se tát redakce, tiskárna a sxpodice „Národních Listů“ Rukopisy se novracojl.
#11 alto_textblock #11
Telefonické a telegraf. zprávy „Národnich Listů“.
#12 alto_textblock #12
Návrh Slovanské jednoty na změnu jednacího řádu. Z Vídně, 17. prosince. 11 hodin. Ve sně- movně jest ohromný rozruch. Poslane všech stran jsou v parlamentě. Povoláni před- sedové všech klubů. Koná se porada o podání pilného návrhu, který zní: Pilný návrh poslanců Kreka, dra. Kramáře, Udr- žala, Šusteršiče a soudr. Slavná sněmovno. račiž usnésti se! Následující osnově zákona uděluje se ústavní souhlas. Zákon ze dné . . .. se souhlasem obou sněmoven říšské rady naři- zují takto: Zákon ze dne 12. května 1873 do- plňuje se těmito pravidly: ČI. 1 § 17 a) měni se takto: Presidentu sněmovny poslanecké jest zůstaveno učinit opatřeni vhodná, aby zajistily se práce sněmovní proti každé po ruše a každému zneuživání jedna- cího řádu. Za tím účelem jestpresident opráv- něn vykonati četbu a sdělení došlýchi spisů, schválení úřadních protokolů a rokování o návrzích iniciativních, pro které se žádá ři- zení pilné teprve na konci schůze, o de- příti přestávku před hlasováním a nedopustiti při návrzích fo málních hlasování jiné, leč hlaso vání prosté povstáním, při čemž připoušt se konstatování poméru hlasů jenom, má-li sám president pochyby o výsledku. Počiná-li si nějaký poslane hrubě proti důstojnosti a vážno- sti sněmovny, uráži-li těžce předsedu, nebo dopustí li se zjevného odporu proti jeho nařizeni. jest president oprávněn takového poslance vyloučiti na dobu nane výše tři schůzI. Proti opatření takovému jest dovolen apel na sněmovnu, která rozhodne bez debaty hlasováním prostý m. Čl. II. Tento zákon, který nabude platnosti v den, kdy bude vyhlášen, bude obmezen na dobu jednoho roku Po stránce formální se navrhuje, aby návrh byl vyřízen nejzkrácenějšim řízením bez jednání výborového ato hne v prvním, druhém i třetim čtení. Z Vídně, 17. prosince. Kluby Slovanské jednoty, vyjímaje klub českých radikálů, schvá- lily, aby posl. dr. Kramář podal shora již uvedenou změnu návrhu dra. Kreka na roz- šiření pravomoci presídenta poslanecké sně-
#13 alto_textblock #13
movny.
#14 alto_textblock #14
Účinek návrhu Slovanské jednoty na zménu jednacího řádu. Z Vídně, 17. prosince. 1 hod. 25 min Ve sněmovně trvá rozruch, způso- bený návrhem na změnu jednacího řádu. O 12. hodině polední sešly se něme- cký výkonný výbor, parlamentní komise strany křesťansko-sociální a parla mentní komise kola polakého. O 41. hod. sešly se strany vládní ku poradě. Na 3. hodiu svolána jest konference z ástup eů všech stran. Na 4. hodinu svoláno jest plenum kola polského. — Jak jsme již oznámili v listě ranním, bude se návrh posl. dra. Kreka a soudr. na změnu jednacího řádu ještě dnes projednávat. Možná, ž následkem toho nebude ž ádná schů ze noční a že bude permanentní schůze, trvající od středy, dnes ukončena.
#15 alto_textblock #15
Výkonný výbor německých stran a změna jednacího řádu. Z Vídně, 17. prosince. (K. k.) Výkonný výbor německých stran vzal v dnešní schůzi nejdříve na vědomi zprávu předsedy- dra Sylvestra o jeho včerejší rozmluvě a minister- ským předsedou svob. pánem Bienerthem. Co se týče pilného návrhu o reformě jedna- cího řádu, který podal poslanac Krek, po případě poslanci dr. Kramář a Udržal, trvá výkonný výbor na stanovisku, že nechová se odmítavě ke ziměně jednacího řádu. Pouze poslanec Wolt protestoval proti každé změně jednacího řádu. Avšak vysloveno, že než by se mohlo přikročiti ke změně jednacího řádu, musel by býti jednací pořad úplné uvolněn a mu- selo by býti zabráněno použiti § 14. Musely by býti tedy odvolány všechny pilné návrhy a poskytnuta záruka, že do 23. t. m. budou v poslanocké sněmovně vyřízeny proza- limní rozpočet a zákon zmocňovaci. Nebyla za- hájena porada o meritorní části návrhu o změně jednacího řádu. K meritorní poradě dojde teprve ve výboru. Usiluje li Slovanská jednota vážně o změnu jednacího řádu, kterou chtěj také strany německé, vede k této změně cesta jenom ta, že bude zabráněno použití § 14. Porada o změně jednacího řádu může býti za- hájena jenom tenkrát, zastaví-li se obstrukce uvolní-li sa jednací pořad Z Vídně, 17. prosince. Německé strany vzpirají se pilnému projednán návrhu na změnu jednacího řádu. Žádají, aby slovanské strany vzaly nazpět veške ré své pilné návrhy a návrh Krekův-Kramářův aby projednával se jako návrh normální. Dříve však, aby se schválilo rozpočtové provisorium vykonalo prvni čtení předlohy obchodně-poli
#16 alto_textblock #16
tické.
#17 alto_textblock #17
Slech o odročení říšské rady. Z Vídně, 17. prosince. Ministerský před- seda bar. Bienerth byl dnes dopoledne o 10. hod. přijat císařem na dvorním hradě ve zvlášt- ním slyšení. V parlamentě tvrdilo se s naprostou určitostí, že bar. Bienerth žádal a dostal plnou moc, aby říšskou radu, nechať stane se v poslanecké sněmovně dnes cokoli, zejtřej- ším dnem prohlási! odročeno u.
#18 alto_textblock #18
Z úřadního věstníku Z Vídně, 17. prosince. (K k.) »Wiener Ztg. oznamuje: Cisař udělil správci zahra i Václavu Maruškovi v Klecanech zlatý záslužný kříž.
#19 alto_textblock #19
Revoluce v Nicaragui. Z Nového Yorku, 16. prosince. (K. k.) Te legramy ze San Jusna del Lur u Nicaragni sdě- lují: Dle zpráv z Managui byl presiden Zelaya kongresem sesaze n. Z Nového Yorku, 16. prosince. (K. k.) Bitevní loď »Nebraska«, kotvíci na rejdě brock- lynské, strojí se k rychlému odplutí, jaks proslýchá, do Nicaraguy. Z Nového Yorku, 16 prosince. (K. k.) »Associated Press« oznamuje z Managuy, že president Zelaya oznámil kongresu přípisem, že se vzdává svého úřadu.
#20 alto_textblock #20
Antonomie Elsaska-Lotrinska. Z Paříže, 14 prosince. (Pův zpráva »Nár. Listů«.) »Figaro« uvažuje na slova »Tägliche Rundschau«, radici Eisasanům a Lotrinčsnům, aby byli hodni, protože jen poslušným dětem přináší Ježíšek pěkné dárky a praví : My Francouzi, kteři přejeme si pro Elsasany a Lotrinčany pěkné dárky, ale nepřejeme si, aby se stali po- slušnějšími, máme o otázce Elsaska-Lotrin ska
#21 alto_textblock #21
mínění příma opačné než kaneléř. Prolestujeme zejména proti umělému rozdílu, jenž byl činěn mezi rodiči, kteří mají právo vzpomínati na Francii a dětmi, které nemají právo lnouti kní srdcem. Pro přivržence rodinných tradic je latn these neudržitelna a kaneléř by jí zajisté nevzla- hoval na Němce žíjící v Uhrách nebo na Litvě přiznal by jim stálé právo ctíti svou dřívějš vlast a tvrdil by, že v jedině generaci nemůže vymizeti minulost několika stolell. S druhě strany sluší zaznamenati, že žádný člen spolkové rady před Bethmannem Holiwegem neřeki v říšském sněmu, že heslo »Elsasko-Lotrin sko Elsasanům a Lotrinčanňm« má v sobě cos svůdněho a oprávněného. To dokazuje, nepoklá- dáli Bethmann-Holiweg Elsasko Lotrinsko jeste za dosti annektované a dosti germanisované aby mu povolil v nynější době autonomii, že aspoň nepojímá tuto autonomii jako pouze zdán- livou, jako pokrytecké poloviční opatření, nýbrž jako rozhodný krok k federativní svobodě v ráme záboru. Tato aufonomie, je-li odpírána dnes, nebude povolena za dvě léta. Budou stejné překážky, to je jisto. Litujeme svých bratří v Eleasku L trinsku, ale blahopřejeme si jako francouzšt P. Rocheverre. vlastenci.
#22 alto_textblock #22
Král Belpů skonal.
#23 alto_textblock #23
2 Brusselu, 17. prosince. (K. k.) Král Leopold zemřel ve 2 hodiny 35 minut ráno. Z Brusselu, 17. prosince. (K. k.) (3 1/4 h ráno.) Smrt krále Leopolda jeh okolí úplně překvapila. Lékar chovali včera večer v 11 hodin ta kové naděje, že jen jeden léka a dvorní maršálek baron Goffine byli přítomni v zámku Laekenu a bděli u krále. Král zemřel em- bolil. BaronGoffinet sděli! kolem 3. hodiny úmrtí jeho členům ro- diny. Z Brusselu, 17. prosince. (K. k.) V 4 h. ráno.) Večer minul neobyčejne klidně, když náhle kolem 2. hod 20 minut zavolal král lékaře a pra- vil: »Doktore dusím se!« Tím byll vše skončeno. U krále byli v té chvíli jenom doktor Thiriar a pro- fesor Depage. Prine Albert př iby 25 minut po úmrtí králově do pal mového pavilo nu. z Brusselu, 17. prosince. (4 hod. 10 min ráno.) Jedna z ošetřovatelek, které bděly u krále slyšela ho vzdechnouti a zavolala lékaře. Když přišel, řekl mu král: »Zadusím se doktorel« Hned na to nastala smrt. Lékař dal mu ješté na kvap morfiovou injekci, ale nadarmo. Král zemřel ve 2 hod. 35 min. Mezi palácem v Lae- kenu a Brůselem projiždí nyní množství automobilo a kočárů Ministrům sdělena, státními telegramy smrt králova.
#24 alto_textblock #24
Nový král Belgů.
#25 alto_textblock #25
Z Brusselu, 17. prosince. Nový král na bude svých práv teprve, až slož před spojenými komorami přísahu na ústavu. Formule přísežní zní: „Přísahám že vždy zachovávati budu ústavu a zákony bel- gického lidu a národní neodvislost a nedotknutel nost Belgie“.
#26 alto_textblock #26
. a Čekána byla zvěst tato po několik dni. avšak i kdyby nebyla bývala čekána a náble
#27 alto_textblock #27
*
#28 alto_textblock #28
přišla, nebyla by vzbudila velikého vzrušení. Ni v zemi »osiřelé«, ni v Evropě ostatní. Král Leopold II. byl jedním z řidkých panovníků, kteři nejsou činiteli skutečnými ni v politice domácí, ni v politice zahraniční, Ponechával vládu zůplna ministerstvu, zodpovědnému sně- movně a nehleděl volnost jeho obmezovati, an když po celá desetiletí krutým režimem kleri- kálním dolehá na malou, ale čilou a bohatou zemi, a nemísil se ani do hojů vášnivýcb, když před tím liberální vláda Frěre-Osbonova hleděl školství elrkvi uzavřiti. A žel! nelze řici, že král činil tak z ne- strannosti, jakož náleží moudrým králům: nikoliv vlastní obohacování a milostné pletky byly jemu vlastně jediným cílem životním. Jest přílis známo, jak hleděl k svému obohacení zneužit i svého postavení jako suverén konžský a jak se rval po smrti choti své o dědietvi i s dcerami svými. A ještě větší vzrušení vzbuzovaly jeho milostné zajíždky do Paříže, jeho styky s taneč nicí Cléo Merode a na konec s paní Vaugha- novou, kteráž ještě v posledních letech život jeho ovládala starce, kterýž už byl překroči požehnaný věk sedmdesátky. Leč nad hrobem otevřeným trapno rozdíra tyto upomínky a dlužno dodali jen, že nebyl Leopold II. šťasten ani v dítkách svých. Syná- ček, přimý dědic trůnu, zemřel mu již ve věku deseti let, nejstarší dcera, Louisa, rozvedená o chotě svého, prince Koburgského, proslula roz mařilostí svou, svými dluhy a procesy pro vy- lákané klenoty a druhá dcera, Štěpánka, jež měl někdy vstoupiti na trůn rakouský, pozbyla prvního chotě svého známou tragedií meyerhingskou. Leopold II. nedosáhl ni z daleka výše a po- vahy otce svého, Leopolda I., jenž povolán byl v r. 1831 co první »král Belgů« na trůn osvo- bozené Belgie. Nezanechá valné stopy v dějinách a oplakáván jest pouze z povinností. Stůjž zde o něm několik ješté osobníchi da životopisných: Lecpold II. Ludvík Filip Maria Viktor (e9 dubna 1834 v Brusselu), měl od r. 1840 titu vévody Brabantského. R. 1846 vstoupil do voj ska a postoupil r. 1865 až na generállieute nanta. Když dospěl plnoletosti, byl přijat r. 1853 do senátu a zasnoubil se s Marií Jindřiškou (* 1836), dcerou arcivévody palatina Josefa. Jsa velikým milovníkem cestování, projel z mládí velikou část krajin evropských a navštívil také Malou Asii, Egypt, Iadu a Činu. Po smrti otcově (1865) ujal se vlády a nedával se nikdy svésti k násilnému zasahování do vývoje po- měrů. Za války německo-francouzské zachovával přisnou neutrahitu. Pozornost věnoval hned počátku hmotnému povznesení země, jmenovitě zvelebení obchodu belgického. Jednak z této příčiny, jednak z přirozené záliby pro objev cestopisné, jež pilně sledoval a činně podporo- val, a jich praktické využitkování dal r. 1885 podnět ke zřízení státu konžského, jehož byl suverénem. Z manželství Leopoldova s Marií Jin- dřiškou narodil se (1859) jediný syn Leopold. vévoda Brabantský, který však k velikému žalu rodičů zemřel již r. 1869, a 3 dcery, z nichž Luisa (* 18. února 1858) provdala se za prince Filipa Sasko-Koburského, Stefanie (* 21. května 1864) za rakouského korunního prince Rudolfa a Klementina (* 30 července 1872) za Karla Antonina, prince Hohenzollernsko-Sigmarinského.
#29 alto_textblock #29
Nový král.
#30 alto_textblock #30
Po smrti 10letého synáčka krále Leopolda m prohlášen byl následníkem, jelikož selský zákon v Belgi platný ženy z následnictva vylučuje. brafr králův hrabě Filip Flanderský. Ale také tento i jeho nejstarší syn Baldonin předčasně
#31 alto_textblock #31
zemřeli. Stal se tudiž králem dnes druhý sya hr. Fianderského Albert. Albert I. narodil se 8. dubna 1875, jest ledy 34 let stár. Albert, jenž od plnoletosti své jest senátorem, zabýval se dosti živě politi- kou a nastoupil r. 1908 i cestu informační po státu konžském, aniž ale něčím k odstra- nění zlořádův tamějších přispěl. Přes to ale po návratu uspořádal mu belgický lid ovace, spíše však z hněvu proti králi pa- nujícímu nežli z nadšení pro následníka. Mezi timto a králem nebylo proto také žádného sku- tečně srdečného poměru. Chot Alberta, nynější královna Alžběta, provdána 2. října 1900, jest třetí dcera ne- dávno zemřelého věvody bavorského a zároven očního lékaře dr. Karla Teodora. Vyniká vzdělá- ním i slíčnosti. Z obou synů její narodil se Leopold, ny- nější následník, 3. listopadu 1901, druhý syn Karel Theodor jest o 2 léta mladší. Třetím dí- tétem jest třiletá princezna Marie. Král Albert žil již jako následník v nej- lepších stycích s dvorem pruským a má i česlné poslavení ve vojsku německém. O jeho sympatiích pro Francii, jež strýe jeho Leopold II. nepopíratelně choval, není však nic známo, ač jest Belgie mluvou, dějmami sousedstvím svým především s Franci spřizněna.
#32 alto_textblock #32
Říšská rada.
#33 alto_textblock #33
Poslanecká sněmovna. Ve Vídni, 17. prosince. (Zvláštní telef, zpráva »Nár. Listů«.) Obstrukce v poslanecké sněmovně. Skandály, způsobené s galeriía loží.
#34 alto_textblock #34
Z Vídně, 17. prosince. Noe minula klidně, netoliko v zasedací slni, nýbrž také, což dlužno zvláště připomenouti vzhledem na události, které se sběhly včera večer také v ložich a na gale- riích. Teprve o půl 6. hodině ranní došlo ke skandálu za řeči posl. Hyrše který způsobil dolnorakouský zemský poslanee a purkmistr města Sv. Hyppolitu Pittner týž pán, který zosnoval německou revoltu prot návštěvě českých turistů ve Vachavě. Přišel čtvrt na 6, provázen několika pány a dámou do vestibulu parlamentního paláce a přál si, aby mu vyvolali nějakého německého poslance svo- bodomyslného. Pravili mu, že jest ve sněmovně posl. dr. Stölzl. »Ten jest mituze málo liberální,« odvělil Pitiner. »Liberál- nějšího na skladě již nemámel« bylo mu odpověděno. Bylo viděti, že dáma jest střízliva, páni však že byli poněkud r oz- jařeni — patrně celonočním pobytem poblíže lihovin. Pittner dostal se — nevíme věru jak — do lože, kde si počinal velmi nepokojně. Marně konejšila jej dáma. Odtahovala jej pořáde od rampy, nad kterou se nakláněl. Pojednouji odstrčil a počal křičel, ukazuje na poslancs Hyrše: »Co pak ten tam mluví? Te může býti také čínština! Tomu nikdo nerozumí! Vy zlodějovél Vy pakáž! Vy padouši! Chceme míti lacinou práci!« Posl. Buříval po znal křiklouna a zvolal naň: »To jest Pittnee ze Sv. Hyppolitu. Patrně přicházi z ně- jaké krčmy a také se podle tohe chovál To jest skandál, tak ze chová zem- ský poslanec!« — Z nařizení vicepresidenta dra. Steinwendra, klerý právě předsedal, byl posl. Pittner z budovy sněmovni vyveden. O 6. hodině ranní skončil Hyrš
#35 alto_textblock #35
—
#36 alto_textblock #36
FEUILLETON.
#37 alto_textblock #37
Za mrtvým hercem
#38 alto_textblock #38
Vzpomínka na upřímného přítele. Napsal L adís lau Chmelenský. Když jsem letos za pošmurného srpnovéh dne přijižděl od roudnického nádraží do útul ného, malého místečka v českém Středohoři kdež od let trávím svou dovolenou, ukazova mi starý listonoš Š falda z daleka, že má pre mne psaní. Otevřel jsem a čell: V Nové Pace, 5. srpna 19 9. Velectěný příteli ! »Nesli ho na marách nepřikrytého.« Koho? Olelie nikdy neřekla. Mne neslitaké a já povím Trpím nervosou, nevím již jak dlouho: ponledn dobou vyvrcholila v záchvaty závraťové. Při nepatrné procházce to se mnou uhodí na rovné cestě a musím být domů doveden, neb odnesen. Eogegement u di vadla bych už přijmout nemobl. Jednou mne to stihlo doma. Bytná a posluhovačka po krátké úradě nechal mne odnésti do nemocnice. Dali zavolati dva zřízence a »ti mne ne sl nanosítkách nepřikrytého.« Diváků, jak jsem ve málobách pozoroval, byl mnoho, herci to mají rádí — mně to bylo jedno. Donesli mne nahoru, hodili do vřelé vody, vy- koupali mne, dali mi komisní prádlo, odnesli do velké síně, položili na lůžko, přiloživše mně pytel ledu na hlavu. Nevím, jak dlouho jsem byl v bezvědomí, ale rozhližeje se po místnosti — poznal jsem refektař kdež jsme před léty hráli s Pokorným divadlo. Zvolna počínal jsem usfnati. Dávali jsme »Žebravého studenta« — tančil jsem se Zelenkovou krakoviak a všichni ti staří známí se kol mne kupili — byl jsem šťasten, že je zase vidím, vždyť jsem je měl tak rád! Pobyt v nemoenici nepříjemný nebyl. Samt »lehčí« pacienti, vandráci, vůdcové procesí — a tak co z okresu bylo tam dodáno — cítil jsem, že se do té sebranky jak náleží dobře hodím. Vážili si mne velice a byli ke mně samá ochota. Dlouho do noci se vypravovalo a virtuos na foukací barmoniku hrál pod dekou, což se velmi dobře poslouchalo
#39 alto_textblock #39
Ošetřovatelky a služky jsou sestaveny z mladých, hezkých děvčat — jako druhdy náš ženský sbor samě lýtko, samá — tento — což se v kratkých. modře prubovaných sukýnkách dobře vyjímná. Inu — fešácký špitáll Po uplynutí lýdne zavedl jsem s panem doktorem Matysem následující rozmluvu ve verších: Ja: »Zitra bych rád šel už domů.« On: »I nemám nic proli tomu.« (Prosa.) »Leč vyléčen ještě nejstel Slíbil jsem zachovávati přísně příkazy lékařsk — což také ve vlastním zájmu činím. Léčení mé záleží v naprostém vegetariänství. Žádné pívo, žádné víno, žádný tabák, žádné maso — mně to nevadl. Zažil jsem u různých společností tolik bídy hladu, že bych tenkrát můj nynější vegetariánský obídek byl považoval za posvícenské hody. Se srdečným pozdravem Vám,
#40 alto_textblock #40
Váš upřímný, starý
#41 alto_textblock #41
Aleš Hondek. Odepsal jsem ihned, jakmile jsem se po- někud ve svém tuskulu uhostil, litoval vřele jeho nemoci a zval Houdka srdečně, aby, ž přijede do Prahy — což dělo se pravidelně o velikonočních noremních dnech — považoval jako obyčejné můj domov za svůj. Na tento dopis odpověď však již nedošla a pátého listopadu dočetl jsem se v denních listech, že hereciveterán Alois Houdek skončil předešlého dne v Nové Pace sebevraždou. Houdek narodil se r. 1839 ve čtvrti svato- petrské v Praze jako syn strojníka. Datum ne- pamatuji, říkal jen, že právě s Marianské hradby hřímala děla. Poprvé viděl jsem jej u divadelní společnosti Josefa Jiřího Staňkovského, Švandova zetě, v r. 1872 v Hradci Králové, kde jsem studoval. S ním byli — mimo jiné — tehdy členy společnosti Slukov, Syřínek, Pokorný Kaška, Kubik, Čížek, Kristerius, Šlpek, Ullrichová. Bydžovská, Grunnertová, Syřinková, Veselská, Čížková a Staňková. Tenkrát jako student viděl jsem v něm pouze dobrého herce, později, když jsem dospěl a seznal jej blíže, naučil jsem se v něm ctí i výborného člověka. K mé vlastní divadelní společnosti příšelse
#42 alto_textblock #42
svou o tři léta starší cholí Babettou, rodem Ju- lišovou, již téměř ke konci své divadelní čin- nosti a byl jako Jan Vávra, Pulda, Lier, Kafka. Charvát, Gabriel, Blažek, Nový, Písecký, Paelo a Zvíkovský, dávno zesnulý již Václav Černý. a letos v lednu v pražském blázinci zemřevš Alex Šlégr, pak Ryšavá, Procházková, Košnerová Mařka Wintrová, Julča Kaucká a Božena Merhau tová, jedním ze stěžejných sloupů mé činohry Houdek i jeho choť, která ho ve smrti a o rok předešla, byli oba lidé z míry skromní tiší a hospodární. Tomu také nasvědčuje témět neuvěřitelné faktum, že si u divadla, kdež z pra- vídla každý o peníze přijde, uspořili malý ka- pitálek 7000 korun. Roku 1896 začala Houdková churavěti její manžel mi svěřil, že jí cestování již ne- svědčl, že se hodlá usadit na místě trvale. Na můj dotaz, jak a kde, oznámil, že obdržel v Nové Pace, v kanceláři advokáta dra. Knizla míst solicitátora, se služným 80 korun měsíčně S tím, pak z invalidní podpory herecké jednoty. která obnášela u obou manželů dohromady kolem 320 korun ročně a s úroky svých úspor že troufá si být skromně živ. Ujišťoval mne, že nemá nijaké příčiny clti se u mé společnosti nespokojeným a podotkl výslovně, že počká, třeba i několik neděl, až se mi podaři najíti za něho náhradu. Tato s záhy vyskytla v osobě taktéž již tragickému osudu podlehnuvšího Františka Šípka a 28. máje roku 1897 rozloučil jsem se s manžely Houdkovými, stěhujícími se do Nové Paky, co nejsrdečněji. Bylo mu tehdy 58, jí 61 rok. Leč v písemném spojení zůstávali jsme ustavičně a uveřejním někdy řadu jeho dopisů, stejně svérázných, jako onen v čele této črly otišténý, na doklad, jak bystrým, při tom dobrým a upřímným člověkem Houdek byl. Vidím jej dosud před sebou. Postavy prostřední, spíse malé, s výraznou, bizarrně formovanou lebkou, pečlivě přičisnutým řídkým vlasem, ostrým nosem a velikýma, jaksi strnulýma očima, upo- minajtcíma poněkud na oči rvbl.
#43 alto_textblock #43
Dokud byl zdráv, nebylo u něho o vtip nouze. Tak pamatují se zvlášté na příběh. který odehrál se mezi ním a nedávno zesnulým Karlem Lierem. Hráli oba skoro týž obor, ovšem že Houdek stál vždy jaksi ve stínu umě- lecky silné individuality Lierovy a tím se vyvi- nula mezi oběma jakási řevnivost, která jim však nevadila, aby se přátelsky stýkali. Houdek chodíval si vždy ve dne skromně, ale čistě, když však večer šel do divadla, oblékal své nejobnošeně,ší šaty, aby ušetřil. Neměl se pro koho strojit. V divadle oblékl se do kostymu, odpovídajícího jeho roli, po představení pak chodival se ženou denně — až na řídké vý- jimky — rovnou domů. Lier naproti tomu chodi si ustavičně elegantně, na ulicí i večer, po di- vadle do hostince, kdež jako výborný společník byl hostem nad jiné vítaným. Bylo to svého času v městském divadíe v Turnově, kde (ten krát aspoň) v šatnách herců z ohledů bezpeč- nostních nebylo dovoleno používati jiného světla než svíček. Kdysi, za večera byli herci v garderob již shromážděni a ličili se k představení, majíce své občanské šaty, z nichž se svlékli, rozvě- šeny po rohatinách na zdi upevněných. Pod těmito táhlo se podle zdi, as ve výši jednoho metru od podlahy, vodorovně upevněné prkno. na něž si kladli herci odložené drobné před Pojednou vešel Houdek a vyňal z koše napřed sem již přinešeného jednotlivé částky svého večerního úboru. Lier povšiml si Houd- kova obnošeného klobouku, který visel na jed- nom ze hřebiků a nenápadně posunul hořící svíčku právě pod Houdkův klobouk. Houdek tvářil se, jakoby zcela nic nepozoroval, postavil však jinou svíčku pod Lierovy, na protějši straně pověšené nové spodky. Lier pozorovav po očku upřeně, kdy Houdkův klobouk »bude dost«, si loho nepovšiml, za to ostatní herci pozorovali mlčky a pozorně oboje. Pojednou se vyvalil z Houdkova starého prohořelého klobouku dým a současně rozhosti
#44 alto_textblock #44
měty.
#45 alto_textblock #45
se po šatně penetrantní zápach doutnajícího šat- stva. Lier, podivav se klidné po svém zvyku přes brejle, upozorňoval: »Houdku, támhle vám doutná klobouk.« Tónem dobráckým ozval se oslovený, který si právě lepil vous: »A co je vám do toho Já vám taky neříkám, že vám támhle hoři kal- hoty« Takových a podobných kousků dalo by so vypravovat bez počtu. — Jako herci slušely Houdkovi nejlíp šarže, ač i ve velikých úlohach charakterních míval často úspěch. Nejvíce se líbil v rolích bohatých, něžných tatinků, tak na příklad jako švec Sokol v obraze ze života „M Vojtíšek“, neb bankéř Janáček, v nyní již témět zapomenuté Moserově veselohře „Ultimo“, kte- rou sies oblibou volil ke své benefici a v níž našel vždy tóny nevšední dobroty a měkkosti. Mně speciálně nezapomenutelným zůstane jeho „zvoník Jonáš“ v Sardouově „Vlasti“. V moder- ním repertoiru podal jako Bayerle v „Režné ko- šili“ a Blimm v „Katakombách“ výborné ukáz- ky svého realistického pochopení úloh, pepřené suchým humorem. Byl též vždy pohotov pro různá extempore a znám i jako příložitostn básník. Stůjž zde uvedeno veršované proslovení, kterým uvítal v lednu 1897 v Hradci Králové při večírku, pořádaněm tamní inteligencí na po- čest Vojty Slukova, bývalého svého druha z dob pobytu u malých společnosti: Víš, co je nízká kulisa? znáš čilý život za ní? Umělče v zlaté kapličce s úctou vzpomínej na ni. Je svatokrásné umění. jet lidstvu nebes darem, světější je však nadšení to přioděné cárem Je nizounká ta kulisa, jak chaty českých lidí, kdo v ní se zrodil, palácem se jemu býti vidí. Zrozen tak mnohý velikán v té české chatě nizké, tak i to české umění jo české chatě blízké.