#1
alto_textblock
#1
Číslo 25.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 27. ledna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administracea
expedice
Praha, Pštrossova ulice,
číslo 200—II.
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Rezapečetěné reklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vyc) izejí denně o šesté
—hodině ranní
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho-
dině polední
Jednotlivé číslo za a
Telefon redakce č. 1126.
#6
alto_textblock
#6
UILKt
#8
alto_textblock
#8
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu:
2.8
měsíčně . . . ..
čtvrtletně . .
8.40
celoročně . . ..
K 38.60
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
3.—
čtyrtletně . .. K 8.—
celoročně. . .. K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . .. K 12.—
celoročně.. .. K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
ie. Anglie a Ruska:
Stvrtletně ... K 13.20
eloročně ... K 52.80
Telefon redakce č. 112e.
#9
alto_textblock
#9
7 hodin 43 minuty ráno.
Slunce vycházív
Slunce zapadá ve 4 hodiny 43 minutu večer.
#10
alto_textblock
#10
Sobota:
Sv. Jan zlat., biskup. — Sv. Devota, pa. a muč.
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnost
v chrámu Páně
u sv. Tomáše na Malé straně od 26.—30. ledna.
#12
alto_textblock
#12
Stávka uhlokopů.
#13
alto_textblock
#13
(Slovo k veřejnosti.)
#14
alto_textblock
#14
Uhlokopové naši stojí v zápase za svůj chléb
a za svůj život. V zápas ten nepustili se svévolně,
nýbrž byli v něj vehnáni a dnes bojují rozhodný
boj, aby konečně došli toho, čeho již po dlouhá
leta právem se domáhají. Jsou to hlavně dvě věci,
a to: zavedení osmihodinové šichty a ustanovení
takové minimální mzdy, která by pracujícího hor-
níka a rodinu jeho alespoň skrovně vyživila.
Oba požadavky tyto jsou svrchovaně sprave-
dlivé a jest to povinností lásky k bližnímu, pomá-
hati jim, aby cíle svého došli.
K fysickému životu jest člověku hlavně tro-
jího třeba: denního světla, čerstvého vzduchua
sytící potravy, a právě toho trojího se hornictvu
v malé míře dostává.
V temných hlubinách země světla i svěžího
vzduchu jest zbaven; kahanec a umělá ventilace
mu slunce a přirozený vánek vzduchu nenahradí,
a proto v dobách, kdy zaveden byl křesťanský
řád, jak zákony Filipovy a nařízení Ferdinandova
dosvědčují, nesměla šichta s vjezdem i výjezdem
trvati déle, než osm hodin. Teprve řád židovsko-
kapitalistický, který v člověku pracujícím nevidí
a nechce viděti člověka a bratra, nýbrž jen »lid-
skou sílu«, zavedl šichty dvanáctihodinové, ano
i delší. Sám sv. Otec náš v památné své dělnické
encyklice o hornické práci mluvě, dí, že práce ty
vyžadují většího namahání než práce jiná a že
zdraví jest nebezpečnější, a že tedy pro takové
dělníky musí ustanovena býti kratší průměrná
doba pracovní. Jestliže tedy horníci domáhají se
zkrácení nepřiměřeně jim prodloužené doby pra-
covní, jsou v plném k tomu právu, a my pomáha-
jíce jim k dosažení tohoto požadavku, jsme jen
poslušni hlasu sv. Otce a plníme povinnost lásky,
která nám káže milovati svého bližního jako sebe
samého.
Horníci naši domáhají se zvýšení své mzdya
to opět plným právem. Nikde není mzda uhlokopů
tak nízká, jako u nás. A tato nízká mzda 1 zl. 20
kr. a jen u málo vyvolených 1 zl. 60 kr. za šichtu
není celá korníkova, z té se mu strhuje do bra-
#15
alto_textblock
#15
trské pokladny, na světlo a na více jiných věcí.
tak že sotva 26—30 zl. měsíčně vydělá. Toť cela
mzda horníkova za úmornou práci jeho, plnou ne-
bezpečí pro jeho zdraví a život. A majitelové dolů
mají miliony ročně čistého užitku; v poslední době
stále ceny uhlí zvýšují, zvýšují sobě příjem, děl-
nictvu však na mzdě nepřidali. Což tedy divu, že
toto se hlásí, aby i pro něj, pro Lazara, spadl
drobet se stolu boháče, ale žádný mu ho nedává.
Vytýká se hornictvu, že nemělo stávkou do-
máhati se svých požadavků, nýbrž cestou záko-
nitou, cestou smírnou a žehrá se na ně, že se dali
do stávky dnes, kdy jest uhlí nejvíce třeba a kdy
má stávka v zápětí stagnaci v četných závodech
a citlivý nedostatek v rodinách, zvláště dělnických.
Na tyto výtky odpovídám, že hornictvo jest dnes
popelkou mezi dělnictvem; ač koná práci nejne-
bezpečnější a nejnamahavější za mzdu velice
skrovnou, jeho přání a jeho stesků a jeho výkřiků
bolesti se neslyší a když se uslyší, brzy se zapo-
mene. Jen dvojího připomenu. Když před lety ka-
tastrofa příbramská vzrušila veřejnost, mluvilo se
o tom, že musí náš zastaralý horní zákon býti
opraven a horničtí inspektoři ustanoveni a řád
nový sdělán.
Mluvilo se a neučinilo se ničeho. Katastrofa
karvínská brzy na to vyrušila veřejnost opět. Mlu-
vilo se v říšské radě, seznalo se, že musí konečně
i do hornické otázky stát zasáhnouti a neučinilo se-
opět ničeho. Celé haldy petic a resolucí zasílali
horníci na kompetentní místa, petice se tam uklá-
daly ad acta a nedělalo se zase nic. Vysílány de-
putace k ministrům a jiným vysokým pánům,
byly slyšeny, avšak oslyšeny. Nyní se tážu ka-
ždého rozumného člověka: co má hornictvo dělati?
Volá za pomoc ku vládě a pánům poslancům a
ministrům a není vyslyšeno, prosí své zaměstna-
vately, ti nechtějí s nimi ani mluviti, předkládá-
jim své požadavky, jest odmítnuto, aniž by dříve
požadavky jeho byly prozkoumány. Já tedy se
tomu pranic nedivím, když hornictvo prosí a není
mu dáno, že tedy tluče, aby mu bylo otevřeno. A
že právě dnes tak učinilo, stalo se proto, aby uká-
zalo: vizte, bez naší práce hyne všechno, zdá se,
že nás nevidíte, když jsme pod zemí, my tedy
#16
alto_textblock
#16
vyjdeme nad zem a zastavíme práci, aby si veřej-
nost všimla nás nevšímaných a aby konečně bylo
nám dáno, zač tak dlouho žádáme.
Tak alespoň já posuzuji nynější stávku uhlo-
kopů a nevidím v ní leč veliké memento, kterým
hornictvo upomíná, aby se konečně i na něj pa-
matovalo.
Proto dle mého přesvědčení chybují všichni
ti, kteří dnes vinu stávky a všechny neblahé ná-
sledky její na hornictvo svalují a vojskem a ná-
silím ukliditi ji chtějí. Kdo násilnými prostředky
dnešní stávku urovnati doufá, ten sociálním po-
měrům ani zbla nerozumí. A proto, kdo se již na
někoho zlobiti chceš, zlob se na ty, kteří spra-
vedlivým požadavkům hornictva nevyhovují a jako
turečtí pašové se svými janičáry s nimi zacházeti
chtějí. Zlob se na ty, kteří dávno měli povinnost
horní zákon opraviti a neopravili ho, kteří měli
moc a právo a povinnost smírčí soudy zavésti a
jich dosud nezavedli. Zlob se na ty, kteří majíce
v rukou moc, nechávají bez trestu několika uhlo-
baronů svou umíněnou nepovolností držeti v šachu
celou veřejnost. Zlob se na ty uhelné obchodní
karteláře židovské, kteří od uhlobaronů zdražené
uhlí, ještě lidu zdražují. Ano na ty se zlob, nikoliv
ale na horníky, kteří jsou v této stávce více obětí
než obětujícími.
Namítá se: A když se povolí, pak za krátko
dají se do stávky zase, aby vynutili si šichtu šesti-
hodinnou a mzdu ještě vyšší. Námitka tato jest
dle mého přesvědčení holým strašákem a strašidel
se jen děti bojí. Horníci jsou příliš rozumní, než
aby kladli požadavky přemrštěné, oni vědí, pokud
mohou na sympatii veřejnosti spoléhati, a kde by
tato přestávala. A ostatně, tu právě jest povin-
ností vládců, aby zákonem spravedlivě vymezili
hranice, kam až se smí, nebo nesmí.
Kéž tato stávka má i své dobré následkya
mezi ty počítám: Aby se konečně přistoupilo k vy-
vazení dolů z rukou soukromých a aby doly
zemské staly se majetkem každé ko-
runní země. Aby pro každou zemi zemský
sněm zpracoval zemský zákon horní, který by vy-
hovoval i všem spravedlivým přáním a požadav-
kům hornictva. A pak jistě tak snadno ku stávce
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
Santo Bambino.
#19
alto_textblock
#19
(Dokončení.)
#20
alto_textblock
#20
Jak pozorujeme, dítko hned má při uvítání bož-
ského Spasitele na svět na paměti, proč zavítal Ježíš
na svět. Připomíná mu to prosebně, jménem hříšného
člověčenstva prosí za odpuštění všeliké viny. »Zvě-
stuji vám radost velikou,« znělo kdysi na pláních be-
tlémských, tak zaznívá i v naše uši v této chvíli.
Milým hlasem vypravuje nám jedna ze žákyň ještě
jednou celou událost narození Spasitelova. Připomíná
založení jeslí od sv. Františka z Assisi. Vypočítává,
co Ježíšek každému chce poskytnouti, dětem i velkým,
spravedlivým i hříšníkům, chudým i bohatým, opuště-
ným i radujícím se.
»Pojďte všichni k jesličkám,
spočívá v nich Kristus sám,
otevřete srdce svoje
obdržíte blaha zdroje.«
Ano, půjdem, »půjdeme spolu k Betlému,« jásají
dítky hned v následující na to písni, půjdeme a uctíme
Ježíška. Zahrajeme mu na dudy, housličky a basu,
každý jak nejlépe dovede. Vždyť Ježíšek nás zná,
on se spokojí tím, co mu poskytneme, jen když to
bude přicházeti ze srdce upřímného Jedna ze žákyř
jako tlumočnice všech ostatních projevuje své city
Ježíškovi v básni »Mám ráda Ježíška«.
»Ježíšku náš nejmilejší,
velmi ráda Tebe mám,
Spasiteli nejkrásnější,
srdéčko své Tobě dám.«
»Když přišel Ježíšek,« tak ozývá se hned na
to v nové písni, žádal sobě mnoho dárků, ale nejmi-
lejším dárkem jest mu právě dětské nevinné srdce.
Po tom touží, s tím chce býti. O snažme se tedy
#21
alto_textblock
#21
vždy býti podobnými maličkým, neboť jejich jest krá-
lovství nebeské.
Plno svatého rozechvění stojí dítko u jeslí a po-
hlíží na to spanilé Boží pacholátko. Připomíná mu
jeho poslušnost k Otci nebeskému a jeho lásku ku
hříšnému světu, že neváhalo sestoupiti na tento svět
a spasiti jej.
V nesmírné vděčnosti za tuto lásku vpadají
ostatní dívky v choru ve zpěv písně vlašského pů-
vodu »Chvaltež pastýřové,« velebí to božské dítěa
vybízí každého z nás, abychom činili totéž.
»Milujme to děťátko,
v lásce vždy buďme stálí,
oslavme milé robátko
se třemi králi.«
Velmi dovedně za této všeobecné radosti a já-
sotu jest vsunuta báseň »Děvčátko u Ježíška.« Jost
tu vylíčeno dítě, jež slyšíc od matičky své, že Ježíšek
chce rád srdéčka, dává mu zlaté srdéčko, poněvadž
vlastní se mu zdá příliš nehodným za dar. Avšak
božské nemluvňátko ono nechce ani zlata ani stříbra.
»Já tvoje chci srdéčko,
to milejší mi nad zlato,
a váží u mne všecko.«
Tím povzbuzeno, svěřuje mu děvčátko srdéčko
své, ač nebylo takové, jaké si Ježíšek přál — on
však je očisťuje tak, že dívenka »zůstala vždy jen
hodnou — a pravé štěstí měla.«
Báseň tato dojala jistě každého, nejen svým ob-
sahem, nýbrž i celým podáním. Jako to dítě u jeslí,
tak i každý z nás skládal u jeslí své srdce. Celou
síní zavzněla píseň »u jeslí.«
»O poklade náš nebeský,
ty krásné, milé dítě,
my vítáme tě s radostí
života na úsvitě.«
#22
alto_textblock
#22
»My srdce svá Ti věnujem',
6 přiviň nás jen k Sobě
a my Ti chceme věrni být
v celé života době.«
Tento úryvek z básně, nadepsané »Ježíšek náš
poklad«, hlásá nám, že Ježíš má býti naším vším,
jemu že máme zcela přilnouti, jemu věrně sloužiti.
Celá báseň, kterou jedna z dívek velmi dobře před-
nesla, dýše pravou vánoční poesií.
Po dokončení předcházející písně u jeslí, vystu-
puje na jeviště jedna ze žákyň. Již nápisem své básně
nám dává na srozuměnou, že předmět její jest ryze
vlastenecký, ryze český. »České srdce«, tak nadepsána.
Ježíšek přijímá v jeslích mnohé dary, ale ještě více
rozdává ze svých zlatých nebeských klenotů. Každý
o překot se tlačí, aby uchvátil kus zlata, jen v koutku
se tlačí ubohý Čecháček — jako vždy odstrkovaný.
Ježíšek mu vlídně kyne. Všechno zlato již rozdal, co
mu má dáti? Než dává mu věrné české
srdce. Od té chvíle také, byť bychom my Čechové
byli na zlato chudí, přece můžeme na to hrdi být,
že máme pravé české srdce v hrudi.
Tímto skvělým dárkem od Boha — Jezulátka —
obdařeni, za jásavého zpěvu dítek zvolna jen a jakoby
neradi loučíme se s touto útulnou slavností. Na všech
našich rtech může každý čísti přání, aby se tato slav-
nost o příštích vánocích zase někde opakovala.
Jak jsme pozorovali, líbila se všeobecně. Na tvá-
řích všech bylo lze čísti slavnostní náladu a nábo-
ženské zanícení. V oku nejednoho z posluchačů, ano
i mužů, zaleskly se slzy. Za takovéto slzy se ani muž
nemusí styděti.
Celá slavnost byla provedena s takovou precis-
ností, že všechnu chválu zasluhují ti, kteří pražskému
zbožnému lidu ji připravili. Vivant sequentes!
P. Bonaventura Wilhelm O. S. Fr.