#1
alto_textblock
#1
27. února 1904. Číslo 58.
#2
alto_textblock
#2
NÁRODNÍ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Strana3.
#4
alto_textblock
#4
nebo dokonce po třelí. Že tím, lustruje-li advokát.
útraty stran se nezmenší, jest na bíledni. Ale také
pro soudní úřadnictvo není zde o místa postaráno.
Jakmile jest zapotřebí nových sil, jako právě nyní
když se práce knihovní rozmnožila, nemají je kam
dáti. Jednoho strčí ještě jakž takž do malého pokojíku,
který se podobá spíše trestnické cele
než pracovně a pro druhého již tu místa není. Poda-
telna a spisovna vyníká tmou, nezdravým vzduchem
a nečistotou tak, že každý, kdo v nich má co dělati,
hledí co nejdříve utéci. Zvláště dobře jest postaráno
o úřadnictvo a obecenstvo, které má co činiti v přízemí
domu čp. 395 a 396, pokud jde o záchody. Dnes, kde
v každém soukromém domě postaráno jest o dostatek
pisoirů a záchodů, nalézá se v přízemí této soudní
budovy jen jeden malý záchodek a žádný pisoir. Zá-
chod ten jest ale uzavřen, tedy obecenstvu nepřistup-
ným a ke všemu ještě — čtěte a žasněte — musí se
na něj choditi skrze kuchyň soudního sluhy Štichy.
kde rodina tohoto celý den se zdržuje. Avšak ještě
o další příjemnost jest v přizemí uvedených domů
postaráno. Hned naproti vchodu do knihovny, ve vzdá-
lenosti jen asi 1 m, nalézají se dvéře malé kuchyňky
soudního sluhy p. Stichy. V této vaří se pro trestance
jídla, která šíří po celém domě tak „příjemné“ aroma.
že reptá na to nejen obecenstvo, nýbrž i úřadnictvo.
Aby pak o toto aroma nikdo nepřišel, bývají dvéře
kuchyňky zvláště v teplejších měsících téměř celý
den, aby na chodbě bylo viděti, otevřeny, takže zvlá-
ště knihovna touto libeznou vůní jest naplněna. Toto
aroma jest nepopíratelně jednou z těch vlastností,
která soudní budovu smíchovskou zvláště charakte-
risuje. Až na dvě místnosti shora zmíněné, totiž pra-
covnu přednosty soudu a jeho auskultanta p. dra.
Šmída, jsou veškeré místnosti v prvém a druhém patře
tohoto soudu špinavé a nezdravě a až na dvě výjimky,
malé a těsně. Zvláštní zmínky zásluhují pokoje,
v nichž pracují páni referenti, pak pracovny pánů
kancelistů Syllaby a Dvořáka. Stěny těchto místností
prozrazují, že nebyly bůh ví jak dlouho bíleny a pod-
lahy, že nebyly dlouho čistěny. Pisatel těchto řádků,
kdykoliv do těchto místností vkročil, litoval vždy těch,
již jsou odsouzeni, ztrávili zde větší část svého ži-
vota. Ze starých dřevěných schodů visí jeden jen tak
ve vzduchu a za nedlouho spadne i s osobou, která
na něj šlápne. V druhé soudní budově, v Eggenbergově
ulici čís. 93, jsou místnosti poněkud čisté, avšak i zde
místnosti soudců pp. dra. Janovského a dra. Babánka
a Fryba, jakož i místnosti kancelářského oddělení V.
a IV. nevyhovují účelům, pro které jsou určeny.
Jednací síně v této budově jsou těsné i jest nutno,
po každém jednání je větrati, což zvláště v zimě spo-
jeno jest s velkými nesnázemi. Obě soudní budovy
stará i nová, vyznamenávají se tím, že tam nen
vůbec žádných záchodů pro obecenstvo, které je nu-
ceno ztráviti u soudu někdy celé dopoledne, a že zá-
chody pro úřadnictvo, vždy pečlivě uzavřeně, přiléhají
těsně k jednotlivým místnostem soudním, takže jsou
tyto naplňovány nezdravým vzduchem. Siň pro advo-
káty bychom u okresního soudu smíchovského marně
hledali, patrně proto, že jest výslovně přede-
psána. Také postrádáme čekací síně. Za to poskytují
nám schodiště a chodby u tohoto soudu obrázek, jako
žádný jiný soud v Praze a okolí. Lidé sedí a stojí tu
celé půldne, zvláště ve staré budově, za největší zimy
a v zápachu na špinavých uzounkých chodbičkácha
po schodech tlačí se k sobě, aby se tak zahřáli. Advo-
káti a jiné osoby mohou sotva projíli. Při tom všem
honosí se okresní soud smíchovský zvláštností, na
kterou se pořád a pořád poukazuje, ale která nebyla
doposud odstraněna. Soud ten má lotiž místnosti v bu-
dovách čp. 395 a 396, kde nalézá se zvláště oddělení
trestní a nesporné, a v domě čp. 93 v Eggenbergově
ulici, kde nalézá se zvláště oddělení sporné a exekuční.
Domy ty nalézají se v různých ulicích. Nemaje tušení.
že mohou býti místnosti jednoho a téhož soudu ve
dvou domech, čeká občan ve staré budově, ale mezi
tím může býti v druhé budově pro nepřítomnost od-
souzen. Páni soudcové, kteří mají věci sporně, mohou
o tom vyprávět, jak často přijde nezkušený člověk
k nim po vynesení rozsudku, dokládaje, že byl u soudu
v čas a že čekal ve staré budově. Nechť veřejnos
vzhledem k uvedeným okolnostem, o jichž pravdivost
může se každý snadno přesvědčiti, posoudí, zdali ta-
kovéto místnosti mohou vyhověti požadavkům obe-
censtva, a jsou-li to místnosti budovy veřejně a soudu
důstojné.
— Z Humpolce. (Telefon.) Již dlouho jevila
se nutnou otázka telefonního připojení k interurbanní
síti v Německém Brodě pro průmyslové město naše
Humpolec. Na vyzvání zdejší městské rady a za spolu-
působení purkmistra a říšského poslance našeho .
Bečváře a pana radního Nápravníka došel od ředitel-
ství pošt a telegrafu v Praze rozpočet na trať Hum-
polec—Něm. Brod s dotyčnými předpisy a přihlá-
škami. Úhrada, jež se od eráru na interessentech žádá.
obnáší 2700 korun. Z částky této byl ihned od někte-
rých soukromých účastníků, jichž se počtem již 12
přihlásilo, obnos 1700 korun zajištěn, počítaje v to
vyžádanou subvenci od zdejšího okresního výboru.
Nyní počítá se již jen na úhradu zbývající částky
1000 korun zdejší městskou radou, kterážto podpora
vzhledem na prospěšné zařízení, k podpoře a vývoj
průmyslu i obchodu v městě našem, zajisté ochotně
povolena bude!
a
#5
alto_textblock
#5
— Lontková divadla. Místní odbor Národní jed
noty pošmavské v Mníšku pořádá v těchto dnech
řadu loutkových představení ve prospěch »Lídov
knihovny dra. F. Šembery« za řízení loutkaře pana
H. Řihy z Prahy.
Houštka u Brandýsa n. L., lázeňské a výletne
místo Pražanů, skytá i v zimní době mnoho přírod-
ních krás, obzvláště v době tuhé zimy pohledem na
zaváté lesy.
#6
alto_textblock
#6
důvodů, ociťují se nuceně v ovzduší předpisů
a učebných osnov, aby byli vedeni, formováni,
učeni: což divu, unikají-li tomuto ovzduší sebe-
vraždou, že ono v první řadě se činí za zjev
ten zodpovědným? Není také pochyby, že z ka
sáren i ze školy bylo sebráno dosti případů.
v nichž sebevražda přímo souvisela s poměrem
sebevraha k jeho představeným. Přes to však,
kdo jen trochu přemýšli, nemůže neviděti,že
se tu jedná, celkem vzato, o zjev mnohem složi-
těji zpříčiněný, než tlakem jistého režimu,či
dokonce násilností jednotlivce vůči svěřencům
— třeba že i tyto okolnosti nemusí býti a také
nejsou bez viny.
Ať prohližíme všeobecný duševní stav doby
a společnosti, ať promýšlíme různé možné při
činy, které spolupůsobí, že výkvět mládeže.
jemuž škola má ulehčiti život, nesnáší ani tk
zmírněný, tak účelně řízený tlak okolností ži-
votních, který způsobuje škola, proti krutému
boji o život ve skutečnosti — nalezneme množ-
ství nápadných zjevů, které nedají se odbyti jen
vášnivým hájením neb popíráním viny jedno
tlivců, instituce atd.
Jednou z příčin jistě pozoruhodných byla
jmenována hned — literatura. Vliv litera
tury na duši zrající je jistě neobyčejně silný
Vysněný život splývá a kříží se v mladé
duši se skutečným do té míry, že často značně
zdržuje a oslabuje nutné a těžce nabývané vě-
domí skutečnosti a poměru vlastní osoby k vněj
šímu světu. Jaká literatura působí tu zhoubně
je opět těžko ukazovati na případech speciál
ních a generalisovati. Rozhoduje tu neobyčejně
nálada čtenáře, jeho vnitřní život a zas celý
uzel příčin, jimiž z literatury podle běžné ša-
blony nezávadné vznikají zlé popudy a jimiž
naopak literatura očividně podlá v duševním
životě mladého čtenáře nezanechává než poml-
jející stopy.
Ale jedno nelze pominouti: jak naše školy
jsou slepé k literatuře skutečné a jak tvrdošijně
trvají na literárním výběru, který studenty přímo
vhání do čtení všeho jiného, než co se jim
školou podává. Postavení hocha a jinocha k li-
teratuře a k duševnímu světu současnémuje
dnes vlivem nynějšího rozšíření tisku docela
jiné než před třiceti, padesáti léty. Dnes hoch,
byť jen průměrně živého ducha, ani se ne-
ubrání současnému duševnímu životu, jak se
jeví v tisku nejrozmanitějšího druhu, a — tím
méně vyspělejší student. A škola ve skutečnosti
dávno již přestala být pramenem literární
strany: těch několik vyklestěných a upravených
autorů knihovny žákovské, útržků po čítankách
a doporučených spisů působí až smutně ko-
micky vůči té literární záplavě, ve které se
každý student utápí. Dnes reklama, ukázková
čísla, noviny země, seznamy, katalogy, plakály
vnutí studentu tolik literatury na oči, že úkol
školy nabývá docela jiného rázu: nelze už za
kazovat, bránit, nevidět toho či onoho, lze jen
vésti v tom moři myšlének dobrých i špatných
a vlastní silou duševní strhovat mladou duši na
svou stranu, k oněm ušlechtilým věcem, které
ona sama pak vědomě vybírá a sleduje. Třeba
zápasit o mladé duše s tím přílivem literárníeh
produktů, útočjcích na nejnižší pudy. Třeba
získat tolik důvěry mladých čtenářů, aby
»školní četba« nestávala se nudným balastem
vedle bezuzdného hllání nejnemožnějších a nej-
nezáživnějších věci. Je ovšem také potřebí, aby
učitel měl ne trochu, ale hodně víc na vůli
vybírat, číst se studenty literaturu, a aby pře-
stalo bezúčelné předělávání a vyklesťování autorů,
jímž z literatury se stávají mrtvé vzorky bez
ceny. Skutečný kontakt se živou literaturou,
řízený dobrým učitelem bez předepsaných šablon.
jedině podle jeho vědění a přesvědčení, je na
střední škole nezbytně nutný, má-li skola nabyti
na duševní život svých svěřenců tolik vlivu,
aby jej upevnila ne ve vnuceném, ale v pře-
svědčivém a vědomém rozeznávání dobrého
#7
alto_textblock
#7
a zlého.
#8
alto_textblock
#8
České spiny.
#9
alto_textblock
#9
a tedy romantické. To je někdy znamení dobré na-
děje. — „Písně“ Dubrovské jsou veršovaný románek
ženského srdce, jenž vytvoří obyčejně jednu knihu
ať již s opakováním nebo bez opakování. Unylé, jem-
né, něžné, tichounké zpívání polootevřenými ústy
s přivřenýma očima na pohovce v saloně v úboru nej
rozkošnějším. Poslouchá se to jako ptačí tikot v háji
Je v tom pravý cit, ale má to jen chudý obzor lásky
v němž je všecko „jeho“ a všecko připomíná na „jeho“
oči, ústa atd. Pěkná památka minulosti květně a pa-
ráda budoucnosti. Na str. 25. je tuze přehnané sebe-
ponižování. Na str. 6. chyba „posmívá“ m. pousmívá,
str. 34. na hrobech tráva zarůstá (?), str. 36. noc lá-
skou stopena (?) stilistická nedopatření. Úprava knížky
Vhk.
velmi vkusná.
*Neklan: Jak vžo cítím. Verše. Nákl. Moder-
ního Života. 1903. — F. Sis: Můj dům je opuštěn.
Básně. Nákl. Barviče v Brně. 1902. — Jan Čadek:
Z křížových cest. Verše. V kom. Ryšavého v Praze.
1903. — Zdeněk Záhoř: Člověk, jenž nevydal
básně, a jiná prosa. Nákl. vlast. 1903. — Jarosl
Petrbok: Co kvello v jale. V Praze. 1903.
Začátečnické pokusy, naivně mladistvé, nebo
časně sestaralé, nadějné i zhola beznadějné. Všecky
hořely žádostí nedočkavou po veřejnosti a všecky se
zklamou. Neklanův symbolism feministický je pracný
namáhavě udělaný, cizola jakás ovane čtenáře z po-
divného, nezvyklého rázu myšlení i mluvení. Sloh je
těžký, nerhytmický. O obsahu nelze mluviti, nebo
nešlo o věc, ale o knihu veršů. Přihláška k Nielzschovi
a při tom Venus rustica, aprilové sliby na bohatou žei
Sisův „Dům opuštěný“ je kniha trochu lepší, nek
byly Umdlené stíny, ale oč asi, lze uhodnouti z loho,
že vyšel za tři neděle po sbírce prvé. Forma dosu
žádná, obsah dělá fantasie dekadenta monomanisty.
jenž má jen jednu představu: akt. Proto je „Nejvyšší
smutek Jeho“ opovážlivá, Irivolní blasfemie. — Čadkovy
verše jsou provázeny poznámkou nesmírně dojemnou,
lítostnou a význačnou: jsou věnovány pamálce děda —
rolníka. Asi jako v Holečkově Zájezdě na Rus: Děde-
ček Dorimedont Charlimpijevič, vysloužilý jenerál,
s mazlivým gestem představuje svého vnuka „byvšího
sluděnta a poeta děkaděnta“. Vděčná vzpominka na
děda rolníka dává naději, že ty hrozné výpary, jimiž
fantasie básníkova třeští, jsou jen ze čtení a nikoli
ze skutečného života. Bombastické bramarbasy, ne-
smyslný, blábolivý symbolism, echolalie, nejhorší druh
sportu, to je špalný vděk za dědovy mozoly.
#10
alto_textblock
#10
„Chci upit, chechtat se a hřmít,
v tvář plvat střízlivosti.
#11
alto_textblock
#11
Smutná podívaná! — Záhořova knížka je kus belletrie
studentské. Má tu dobrou stránku, že jeví zdravou
mysl, průměrnov hlavu, bez pessimismu a bez femi-
nismu. Lecos je dosti vtipné, někde jen vtipkálské
Všecko voní studeniskou ještě škamnou. Co bude dál
nelze hádati. Do tisku spěchat se nemělo, nebylo
proč. — Verše Petrbokovy se dle předmluvy také hlásí
k vážné literatuře, ale to je nějaký omyl. To jsou věcí
jen pro soukromě potěšení a nevinnou radost, ačkol
drahou. Více nelze ani slovem pověděti bez nebezpečí
že by se ublížilo dobrému člověku. Máme mnoho pa-
píru, mnoho tiskařů, mnoho peněz a nejvíce opti
mismu. To je to-
Vbk.
* Brehm. Živol zvílat. Díl II. Pláci. Svazek
první. Znovu přehlížel a upravil prol. Frant. Nekut.
Lle třelího, prof. drem. Pechnel-Loeschem nově pře-
pracovaného vydání, se stálým zřetelem k zemím
česko-slovanským. Nakl. J. Otto. Svazek opatřený
186 dřevoryty v textu a 12 tabulemi Vil. Kuhnerta.
provedenými v barvotisku, obsahuje nejen důkladný
popis jednotlivých druhů, ale i velmi zajímavé líčení
živola a povahy jejich. Je to spis, odpovídající nejen
nejnovějším pokrokům vědy zoologické, ale jest to
též dílo, poskytující svým svěžím, každému snadno
přístupným slohem a množstvím zajímavých podrob-
ností též ušlechtilou zábavu.
* Karolina Světlá, Nevelly, svazek II. —
Láska k básníkovi. Povídka. Sebr. spisy sv. XXVI
až XXVII. Nakl. J. Otto. Oběma knihám jest spo-
lečným rysem jemná analysa ženského srdce
ovzduší poněkud romantickém, jež proniká v dílech
autorčiných silněji vždycky tam, kde ličí současný
život městský, než v historiích ze života venkovského
neb z ovzduší baroku. Prosa současného života velko-
městského autorku neuspokojovala, vytvářela si ve
své obraznosti hrdiny a hrdinky, vyhovující lépe je-
jím idcalům, ale přes to nevzdalovala se příliš sku-
tečnosti Ideální její hrdinové a hrdinky jsou toliko
svým myšlením a svými názory mimo tehdejší spo-
lečnost, jinak však žijí v poměrech své doby.
* KarelLeger, Balada o mrtvém šavci a mladé
tanečnici a jiné rozmarné básně. Nakl, F. Šimáček.
O našem básníkovi jest známo, že dovede šťastně na-
podobiti tón lidové balady a humor jeho působí vždy-
cky s neodolatelnou bezpečností. Veselost jeho jest
zdravá, upřímná, neleká se ani drastičnosti a právě
tato nenucenost činí humor jeho tak suggestivním
Oddíl „motýli a vosy“ svým epigramatickým rázem
ostře přibroušenými pointami hodně zlomyslnými ob-
sahuje v některých svých číslech břitkou satyru. For-
ma všude bezvadná, zvučná, zvonivá, ty balady hodi
se znamenitě ku přednášení; jsou to vděčná čísla, jež
se neminou účinku
* Boh. Klika, Obrázky z Japonska. Daleko
hled, vzdělavací četba pro každý věk i stav sv. VI.
Se 47 vyobrazeními a 2 obrazovými přílohami. Nakl.
F. Šimáček. Knížka, jež přichází právě v čas. Po-
dává ve formě zcela stručné a populární popis země
a lidu, jeho historie, jeho obyčejů i nynějších poměrů
obyvatelstva. Autor líčí spravedlivě a nestranně světlé
a stinně stránky lidu jakož i posavadní, v pravdě ne-
cbyčejný rozvoj. Po stručném přehledu minulosti Ja-
ponska podává líčení nynějších poměrů a ústavy
země, zeměpis, květenu a zvířenu, obyvatelstvo, ja-
ponskou domácnost, slavnosti, náboženství, jazyk a
písmo, školství a umění, zemědělství, průmysl a ob-
chod a vojenství
*E. St. Vráz, Čína. Cestopisné črty. Cesty svě-
lem, svazek třetí. Nakl. Bursík Kohou
S důkladností a znalostí věci líčí poslední události
v Číně, pobyt v Pekině a cestu z Pekina, Koreou
Sibíří. Bystrý pozorovatel po zásluze oceňuje dobré
vlastnosti domácího lidu a zatracuje zlořády. Výklad
je poutavý a zajímavý.
#12
alto_textblock
#12
Z českých listů.
#13
alto_textblock
#13
* K 75letí tragické smrli Gribojedovovy (13
února) napsal do Ruské Mysli VI. Kallaš ob-
sáhlou studii »Gribojedova Čackij«. Dovozuje, že
Čackém zobrazil básník vlasiní svoji osobu. »Gribo-
jedovská cena« udělena letos dramatu M. Gorkého
»Na dně«. — K oslavě téže památky vypravil ča-
sopis »Těatr i iskusstvo« slavnostní číslo, plné vzpo-
Stowianin.
mínek.
* Zajímavý časopisecký podnik pražského dopi
sovatele bělehradského »Trgovinského Glasniku«, dra
Kamenka Subotiče, začíná se dařiti. Jeho »Illu-
strovaného Glasniku«, jejž vydává zde
Praze tiskem dra. Ed. Grégra, vyšlo čís. 2. s časovým
textem a illustracemi, mezi nimiž nalezá se podo-
bizna paní Hanny Kvapilové.
#14
alto_textblock
#14
Z cizích revul.
#15
alto_textblock
#15
* Horlivý publicista anglický Francis P. Mar
chant napsal vřelý článek „Prague and Bohemia“
jejž oliskl v „Proceedings“ anglo-ruské společ
nosti. Informační článek může přispěti k hojnější ná-
vštěvě Prahy Angličany. Tamtéž oliskuje F. P. Mar
chant zlařilý překlad básně „Prigovor“ od A. N. Maj-
kova, napsaně 1860 a opěvující M. J. Husa.
* „Proussische Jahrbůcher“ ničí le
gendu o svobodě tisku za Bedřicha Velkého. S po-
užitím akt tajného státního archivu dokazuje E. Con-
sentius, že právě za Bedřicha Velkého nebylo ani řeči
o svobodě tisku. Zajímavou je podrobnost, že Bedřich
Velký sám občas do novin přispíval. Jednou, aby
odvrátil mysl Berlíňanů od úvah nad hrozicí válkou.
pustil do světa zprávu, že v Polsdamu bylo tak hrozné
krupobití, „že kroupy jako kdyně velké, teprve za
2 hodiny po bouři roztály.“ Vymyšlená zpráva za-
ujala docela mysli Berlíňanů, rozlétla se po cel
Evropě a byla podnětem zvláštního vědeckého po-
jednání o „kroupách velkých jako kdyně“, jež napsal
professor Titius ve Vitenberce.
*G. Savič v La Revue sleduje, jak líčenje
žid v literatuře ruské. — Tamtéž druhá čásť odpovědi
v anketě o „vlastenectví a citech mezinárodních
Mr. Penn.
#16
alto_textblock
#16
Bibliografie.
#17
alto_textblock
#17
* Karel B. Mádl, Josei Mánes, jeho život
dílo. Nakl. F. Topič. Sešit 26. obsahuje reprodukcii
„Dětř“ J. Bělského, akvarel, barevný světlotisk.
„Dvéře karlínského kostela“, „Sv. Ludmila vyučuje
sv. Václava“, Sv. Václav žehná stavbě chrámul
„Smrt sv. Ludmily“, „Smrt sv. Václava“, křídov
kresby, světlotisk „Život na panském sidle“. Domác
práce, akvarel, barevné autotypie v mědi. Krom
toho čtyři illustrace v textu.
* Spisy Julia Zevera. Sv. 14. Román
o věrném přátelství Amisa a Amila. Nákladem Česk
grafické akc, společnosti Unie v Praze.
* Anežka Přemyslovna. Trilogie romná nová. Se-
psala Sofie Podlipská. Spisů Solie Podlipsk
svazek VI. V Praze. Nákladem Únie.
*Pohádky z daleka i blízka. Vypravuje Elišk
Krásnohorská. — Ze slovenských hor a chat
Povídky a cestopisy Klimenta Čermáka (cenou
poctěná práce) čís. 99. a 100. sbírky spisů pro mláde
„Pokladnice mládeže“. Pořádá Ant. Mojžíš-
Vydává Alois Hynek.
#18
alto_textblock
#18
Školská hlídka.
#19
alto_textblock
#19
Hudební odbor kemise pro uměleckou výchov
mládeže pořádá dnes v sobotu dne 27. únor
o 3. hodině odpoledne v kreslirně mě-
šťanské dívčí školy v Praze III. u sv
Tomáše akademii pro dívky školy tamní a pr
chlapce školy u sv. Mikuláše. Vedle žákyň a žákův
obou měšťanských škol malostranských účinkují
i umělci osvědčení, čímž plně zaručen je zdárný vý-
chovný výsledek akademie té.
Míslo skulečného učitele na reálce. Na české
obecní reálce v Litovli obsadí se počátkem školníh
roku 1904/5 místo skutečného učitele che-
mie jakožto předmětu hlavního ve spojení s mate-
matikou a fysikou nebo zeměpisem a fysikou jakožto
předmětů vedlejších. Žádosti, městské radě v Litovli
svědčící, podávají se u ředitelství ústavu do do ne
27. března
#20
alto_textblock
#20
Dramatické umění.
#21
alto_textblock
#21
řová, a pp. Čekanský, Kovář, Šípek, Haasen. Začátek
o 348. hod. večer. Ceny míst poloviční. Po divadle
dostatečný počet vozů elektr. dráhy. Zejtra hraje se
dvakráte. O 1/44 hod. odpol. veselohra „Svatba naši
Helgy“, večer o 7. hod. sensační hra „Trilby
+ Z kanceláře smíchovského divadla. Dnet vy-
stoupí v zimním divadle a nikoli v areně pí. Ziegle-
rová v litulní úloze vaudevillu „Božská Yvetla“. Ostat-
ní hlavní úlohy hrají dámy pí. Fochtová, Švestková,
Kubíková a Lierová a pp.: Charvát, Kubík ml., Zdrů-
becký a Edl. Režisér p. Jos. Kubík. — V areně budou
zejtra vypraveny dvě burleskní frašky a sice „Sy-
čáci“ a „To nejlepší číslo“ a v zimním divadle hrát
se bude Borotínského fraška „Dáma z polosvěta“a
večer opakovati se bude podruhé veselohra „Japonská
váza
+ Pištěkovo lidové divadlo na Král. Vinohradech.
Dnes hraje se jako lidové představení za poloviční
ceny: „Márinka Válková“, původní drama o 5 jedn.
Napsal Frant. X. Svohoda. Žejtra začátek o 1/44. hod.
odpol. „Muka ženy z linu“. Večer o 7. hod. po tři-
advacáté výpravná hra „Ben-Hur-
#22
alto_textblock
#22
Hudba.
#23
alto_textblock
#23
+ Berliozovo Requiem určeně již na 9. března
o půl 8. hod. več. v Rudolfině, bude nepochybuč
nejvýznačnější událostí letošní saisony, jako se slalo
roku 1885, kdy poprvé dáváno bylo 1llaholem, tehdy
ještě v Grandhotelu. Od těch dob v Praze slyšeno
nebylo. V lednu t. r. provedeno bylo Requiem v Pa-
řiži řízením Colloneovým, jeho orchestrem a sborem
francouzských umělců, jako závěrečné dílo slavnosti
Berliozových a musilo býti ještě třikráte opakováno,
což u Francouzů tolik se přiklánějících k hudbě
operní, mnoho znamená, pováží-li se ještě k tomu,
že Pařížanům, po Beriiozově Requiem dychlícím,
naplniti bylo pokažůě ohromný koncertní sál Collo-
neův do posledního místa. Tento týden začínají už
zkoušky zdvojnásobené České Filharmonie za řízení
abormistra Hlaholu p. A. Pískáčka, jenž skladbu se
zápalem hudebníka pilně i se sborem studuje. Pro-
zrazujeme hluboce působivou kuriositu v koncertní
síni dosaženou umístěním dvou malých orchestrů
žesťových nástrojů na galeriích hlediště, v Prazea
v Rudolfině dosud neslýchanou. Jest patrno dle mno-
hých příznaků, že hudební Praha i venek, vděčně
přijavše zprávu o tomto grandiosním koncertě, nejen
neobmeškají vzdáti hold největšímu instrumentál-
nímu skladateli Francie při památce jeho 100. na o-
zenin, ale oslaví hojnou návštěvou též uměleck ý 300.
řádný výkon pražského Hlaholu. Vstupenky i rozbor
prodávají se již v knihkupectvích Řivnáčově, Stý-
blově a Urbánkově.
+ Koncert pražské konservatoře se pořádá v ne-
děli dne 28. února, ve velkém sále Rudolfina s ná-
sledujícím pořadem: 1. Arcangelo Corelli (1653 až
1713): Concerto VIII. Fatto per la notte di natale
(1712). 2. Jan Šebastian Bach (1685—1750): Šestá
kantáta (komp. po roce 1723), již pro koncert upra-
vil Felix Motil. 3. André Erneste Modeste Grétry
(1741—1813): Tři taneční skladby z heroického ba-
letu: »Céphale et Procris« (1775), jež pro koncertní
přednes upravil Felix Mottl. 4. Ludwig van Beetho-
ven (1770—1827): Čtvrtá symfonie op. 60 (1806).
Začátek o 7. hod. več.
+ Koncert »Studentského oděvního družstva vy-
sokých a středních škol pražských konati se bude
dne 16. března na Žofíně. Účinkují vynika-
jící síly umělecké: České pěvecké kvartetto,
mexický pianista Louis Alfonso Marron
koncertní pěvkyně sl. Boženka Durasova
žák mistra Ševčíka Viktor Kolář. Zájem pro
tento representační koncert jeví se na všech stranách.
+ XIII. symfonický koncert Akadem. orchestru
koná se dne 2. března v Rudolfině v 7 hod. večer za
spoluúčinkování p. Ant. Jazury ve prospěch „Mensy
akademické vysokých škol pražských“. Program: 1.
J. K. Pain: Ouvertura k „Oedipu králi“, 2. J. D. Ze-
lenka: Suita z F-dur (z r. 1723). 3. W. A. Mozart:
„Miserol O Sogno“. Arie pro tenor. Zpívá p. Anl.
Jazura. 4. J. Haydn: Symphonie B-dur. 5. Ant. Dvořák:
Třetí slovanská rhapsodie z As-dur. Předprodej vstu-
penek převzali pp. knihkupci: Fr. A. Urbánek, Gros-
man-Svoboda, M. Urbánek, Fr. Hovorka a J. Holí-
manna vdova.
+ Ústřední jednota zpěváckých spolků českoslo-
vanských v Prazs žádá tímto veškeré pěvectvo Velké
Prahy, aby zejtra v plném počtu zúčastnilo se zkoušky
festivalové o 1/42. hod. odpol. v Nár. domě na Král
Vinohradech, při kteréž cvičiti se bude Sv. Ludmila,
Česká píseň i Pochod Táborů. — Spolky přinestež
si notový materiál s sebou. — Kdo nemá „České
písně“, přijď a zpívej zatím s kollegy a co nejdříve
Česká píseň, pokud možno, se opatří a rozešle. —
Pochodu Táborů musí míti spolky své hlasy. —
Sbory dirigovati bude pan Norbert Kubát z Plzněa
bude se nucen každý zpěvák bez lístku legitimovati
a podepsati, načež od úterý do pátku vydávati bude
legitimace na jméno zpěváka, tuto neděli se zúčastniv-
šího a se podepsavšího, znějící, bez kterýchžto se ni-
kdo za žádných okolností ke třelí zkoušce nepřipustí,
člen výboru p. Josef Slavíček, majitel obchodu s pan-
ským prádlem v Praze, Ferdinandova tř. 25. — Do-
stojně vystoupení vyžaduje řádného nacvičení.
+ Koncert obou Carrefových dne 29. t. m. v Ru-
dolfině bude sensací letošní saisony. Až na několik
loží a málo sedadel v I. parketu jsou všechna místa
již vyprodána. Aby vyhověno bylo četným žádo-
stem, přistaveny židle k varhanám po 3 K. Lístky za-
mluvené dlužno dnes do večera vyzvednouti.
+ V knižecím hostinci v Dobříši koná se v neděli
dne 28. února v 8 hod. večer populární koncert Ema-
nuela Ondříčka za spoluúčinkování Karla Leitnera.
Předprodej vstupenek převzali pp.: Fr. Krása, obch.,
Josef Kašper, obch. a Lud. Eisner, knihar v Dobříši.
+ Koncert uspořádá Alois Opitz, učitel hud-
By, dnes v 8 hod. večer v sále konviktském. Laskavě
spoluúčinkují; virtuos na citeru p. K. Cibula, pp.
Pavlát a Cholejnický a slavné pěvecké kvartelto „Ky-
tara“. Po vyčerpání poradu taneční vínek.
+Emanvel Ondříček koncertuje v Dobříši dne
28. února, v Heřmanově Městci 2. března, ve Skutči
dne 3., v Hlinsku dne 4. a v Kácově dne 6. března.
Jarroslav a Otakar Sudové, koncertní pěvci,
uspořádali v posledních dnech koncerty v Komárově-
Žebráce a Hořovicích.
#24
alto_textblock
#24
Různě zprávy.
= Z Klelu, 26. února. (C. B.) Nejmladší synek
prince pruského Jindřicha dnes odpoledne zemřel.
= Chél firmy padělal směnky. Z Kronstatu se
telegrafuje: Bedřich Binder jun., chéf firmy „Binden
Hügel“ byl včera pro padělání směnek na 240.00
korun zatčen
= Zastřelil se Vajda Hunyadský, královský
notář dr. Jullus Bonts v Lipě (Uhry) pro nepříznivé
hmotné poměry. Padělal směnky na jméno svo
matky a sestry a obával se následků trestního udání
Směnečné dluhy Bontse, jenž nemá žádného jmění
činí asi 40.000 K.
= Srážka na moři. Z Berlína se lelegrafuje
Japonský parník pro cestující, jenž vezl 7500 tun uhlí
pro Japonsko, poblíže Hastingsu srazil se s anglickým
škunerem, jenž ihned se polopil. Z mužstva zachráněn
jen jeden Němec, 5 lodníků utonulo.
= Opět velký požár ve Spojených státech.
Z New-Yorku se telegrafuje: V Rochesteru vypuk
ve středu tamní obchodní čtvrti zhoubný požár. Kromě
jiných budov zničena byla pevná žulová budova, ná-
ležející firmě Sibley, Lindney, Curr Co. Hasiči po
čínají bořit některé budovy dynamitem, aby zabránil
šíření se požáru. Z Buffala a Syracuse byla vyžádán
pomoc. —- V noci telegrafuje se z Rochesteru ještě
Hlavní potrubí městského vodovodu zamrzlo a snahy
hasičů, požár obmeziti, jsou tím značně stiženy. Po
něvadž ale nevěje vítr, není obavy, že by požár s
tak rozmohl, jako v Baltimore.
#25
alto_textblock
#25
Z literatury.
#26
alto_textblock
#26
Sebevraždy studujících.
22— Počet sebevražd stoupá rok od roku
a znepokojuje po několik desitiletí již sociology.
národní hospodáře, všechny, kdo zabývají se
vědeckým studiem národa a společnosti. Veřej
nost zajímají z tohoto znepokojujícího zjevu jen
případy náhlé, okolnostmi neobyčejné a pak
sebevraždy oněch tříd, v nichž zdánlivě nelze
hledati důvod k sebevražedným myšlénkám
v jednotlivcích, ale v prostředí, v němž žijí
u vojáků a studentů.
V žádné jiné třídě společnosti není tak na
snadě důvod, že kázeň a celé ovzduší je vinn
stoupajícím počtem sebevražd, jako na vojně
ve škole. Mladí lidé, u nichž předpokládá se
minimum sebevražedných pohnutek z vnitřních
#27
alto_textblock
#27
* Jan Psohlavý: Rodnému kraji. Básně
z Chodska. Nákl. V. Kotrby v Praze. 1903.
Knížka milých veršů ze vzpomínek vzdáleného,
ale věrného syna chodského území. Životem zkoušené
srdce uteklo se o útěchu k rodnému kraji, vzácnému
koutu české vlasti, matce děti zvláštní povahy, rázo-
vitě, při tom měkce přitulné. Už roste tomu kraji po
malu celá literatura. P. Hippolyt Randa, Němcová
pak vlastní zakladatelé chodské proslulostí novodob
Jirásek a Krásnohorská, Hlavní zástupce původní lite
ratury chodské Jan Fr. Hruška. K němu nyní přiby
vlastní básník chodský Jan Psohlavý, jinak vynikajíe
síla katolické moderny. Knížka obsahuje osm písn
něco romancí, ballad a pověstí. Písně jsou vroucí ódy
a apostrofy, ohlasy domoviny, její citů, dum, elegií
řídkého jásotu, častějších modliteb. Dialekt oyl oče-
káván a písni „Bulačina“ se k rozhodnému dojmu
právě jen dialektu nedostává. Povaha lidu je tu celá:
Tichá, nereptavá, ale hluboce v mravní síle založená
resignace člověka tuhé práce, silný rodinný cit, hi-
storická duma, živý cit nesmířené křivdy, původní
názor o řádech světa a schopnost humoru. Charakte-
ristické místní barvy ukazují: Dobrá Voda, nejlepši
a výborná básnička Pláně, pak i Pohřeb a Legenda.
Ovzduší těch veršů je zdravé, svěží a vonné jako lesní
Vbk.
chvoj. Pěkný dárek české musy.
Arnošt Bláha: Ať je zomě písni! Verše.
Nákl. vlast. Král. Vinohrady, 1903. — Josef Můld-
ner: Ztroskotání. Verše. Knihovna Srdce, sv. III. —
Jarosl. Vlad. Janovický: Vly. Verše. Nákl.
V. R. Herlesa v Praže. — B. Mil. Maršík: Říjnov
růže. Verše. Nákl. V. Šípala. U Beauforta v Praze. —
Teréza Dubrovská: Písně. Grosman a Svoboda
v Praze, 1903.
Básníci tito mají se při všech bolech a rozporech
jaksi určitěji k radostem života, ale rovnováhu duše
teprve hledají a poetický svůj výraz také. Něktel
z nich mají opravdové aspirace literární a uměleck
Bláha se těší, že se vybavil z kosmického smutku na
zem, jejíž bolesti miluje. Ať je Radostí a Krásou, volá
a přihlašuje se zjevně k Vrchlickému. Nejlepší z básní
jeho je V kraj mákem rozkvetlý. Snivá nálada mi-
lostná. čistá, jemně melancholická, líbezného výrazu
veršového, rhytmu měkce v širé břehy rozvlněného.
Poesie ta nemá zvláštního povolání, než jen úlevu
duši básnické. — Müldnerovo básnění má patrnou
routinu a výmluvnost bohatou, ale není pořád síly
kolik by bylo třeba. Nejímá to, čtenář se musí sám
nutit. Cyklus „Moře“ se marně vynasnažuje zmoc-
niti se látky. Lepší je cyklus „Marnost ženy“; dobré
básně jsou: Selkání a Drama. — Janovický je nejsil-
nější z uvedených poetů. Symbolik a erotik. Má dvoj
Iormu; hudebně rhytmické malby zvukové, stáles
opakující zvučná slova, jako kdy vlny plynou. A zase
jiné básně ohromnými řádky vyslovují symbolicky
a obrazně cosi rozjímavého, těžce přístupného; sti
březinovský. Lepší jsou ony prvé; stručnější, určitější
formou vyjadřují autorovy elegie za mizícím životem
rozpory a záhady, vášnivé touhy a neklidné úvahy
Básnický zjev dosti pozoruhodný a svůj. — „Říjnové
růže“ Maršíkovy jeví neklidný vzruch mladé vášně
a smyslnosti, ale celkem dosud zdravé. Výraz je dosti
zhusta nepůvodní, což nevadí, ale vyznavačství temi-
nismu mystické růže je patrné, a to vadí, neb je to
zpátečnictví. Jinak se zdá, že je nadání dost vydatné
a že si najde cestu. Dosavadní apparát, intimní holesti
sladké pósy umírání před očima lásky, poetické zjevy
smrti, poukazuje na mládí, které je skutečně mlad
#28
alto_textblock
#28
* V »Živě«, v jednom ze svých sympatických
přehledů práce ve vědách přírodních, obrací se prol
Raýman k studentům slovy pozoruhodnými pro vě-
decké studium: »Nesludujte, mladí přátelé,« praví
»na chemika, na fysika, na professora, studujte vědu
přírodní v její historii, v jejím vývoji. Chléb přijde
sám, budete-li správnou vědou prostoupeni a do
sklonku života jí nadšeni, jen z takového nadšení
pochází ona duševní resonance, která i v nedostatku
pozlacuje trud životní. V minulosti vědy sbírají se
praménky k její veliké budoucnosti a ta minulost
vytvoří u vás respekt a přesvědčení v její sílu.«
* Ve »Věstníku České Akademie« v 1. čísle no
vého ročníku obraci se prof. Pastrnek v článku
»Slováci, jsou-li Jihoslované«, proti knihám Czambe-
lovým o původu Slováků. Zaznamenali jsme již před
nedávnem důrazné slovo prof. Niederla proti tomuto
maďarskému vědci. Dnes prof. Pastrnek řadou filolo
gických důvodů přesvědčuje o naprosté nesprávnost
Čzambelových theorií — ostatně nikterak nových, že
Slováci nejsou součástí našeho národního celku, nýbrž
že náležejí k Jihoslovanům. Po vyvrácení filologi-
ckých důkazů Czambelových obrací se Pastrnek prot
politickému zneužívání vědeckých otázek, jakto
učinil Czambel a končí přesvědčením, že Slováci ne-
dají na Czambelovy vývody a »že Slováci jako dosu
půjdou s námi, čím výše postoupí národ náš v pravé
osvětě a kultuře, tím bezpečněji a to v zájmu
vlastním.
*»Lumir« zaznamenává vzpomínky. Val. C.
Prinsepa, vynikajícího anglického malíře, na pobyi
v Čechách. Prinsep líčí svým krajanům Čechy jako
»novou zemi pro umělce«. Zvláště k umělcům se
obrací a upozorňuje je, jakým eldoradem jim mohou
býti Čechy. Neskrbli nikterak chválou Prahy, ven
kova, i českého lidu.
Čtenář.
#29
alto_textblock
#29
Ze slovanských listů.
#30
alto_textblock
#30
* Věstník Evropy přináší znamenitou mo
nografii A. Ljackého o A. P. Čechovu a jeho díle
Nové drama A. P. Čechova »Tiešňový sad« překládá
se právě do češtiny
Záhřebský illustrovaný list Prosojeta při-
náší překlad básně J. Vrchlického »Siena« a histori-
ckého románu Sienkiewiczova »Pan Wolodyjowski.-
Čech dr. O. Kučera píše zde o ženách- astro
nomech.
#31
alto_textblock
#31
+ Pohostinské hry paní Hanny Kvapilové v
Vídni a v Brně. Minulou neděli hrála pí. Kvapilová
pohostinsku ve vídeňském „Pokroku“ a to Máju
Zemanovu v „Oblacích“ od Jar. Kvapila. Dle
zprávy nás docházející mělo toto představení úspěch
neobyčejný; divadlo bylo již na čtrnáct dní
předem vyprodáno a k všeobecně žádanému
opakování tohoto představení nedošlo jen z té příčiny.
že „Pokrok“ nemohl již najmouti pro reprisu sá
Musikvereinu, kdež hrál poprvé. Po představení po-
řádán byl na počest české umělkyně slavnostní večer
k němuž dostavil se výkvět české společnosti vídeň-
ské, mimo jiné i choť pana dra. Rezka s dceruškou.
Z Vídně odjela pí. Kvapilová rovnou do Brna, kdea
v těchto dnech hrála třikráte a to v Kvapilových
„Oblacich“, v Rydlově dramatě „Navždy“a
v Maeterlinckově „Monně Vanně“. O těchto po-
hostinských hrách vyslovuje se brněnský tisk způ-
sohem nanejvýš pozoruhodným. Divadlo bylo pokaždé
vyprodáno, a množství obecenstva odcházelo od po-
kladen s nepořízenou. Na představení dramatu „Na-
vždy“ sjelo se do Brna množství hostí z ostatních
moravských měst, ba i z Vídně, z nichž však mnoz
listků již nedostali. Referent „Lidových Novin“ napsal
o tom představení: „Myslim, že stěží by našelp
Rydel dokonalejší interpretku své Maryje. Jediné gesto
její, stín pohledu soustředí v sobě všechnu velikost
a hrůznou krásu dramatického okamžiku. Neboť krása
jest jedním z předních mocnitélů tohoto divadla, hlu-
bokosti a emoční síly jeho. Veliké, vroucí umění, pře
kterým třeba se jen pokloniti a které jest nezapo-
menutelným zážitkem a pohnutím divákovy duše. Jak
pí. Kvapilová přednáší verše, je prostě úžasné, je
v tom ojedinělá a nenapodobitelná.“ Ku poctě pí. Kva-
pilové pořádal včera brněnský čtenářský spolek rau
v Besedním domě.
+ Z kanceláře Národního divadla. Dnes se
hraje v částečně novém obsazení a novém nastudo-
vání Štolbova originální veselohra „Vodní druž-
stvo“ (3. čtvrtka předpl.) s pí. Červenou, pí. Dan-
zerovou, pí. Pštrosovou a pp. Innemanem, Muškem,
Fochtem, Mošnou, Steinsbergem, Kafkou, Sedláčkem,
Havelským a Viesnerem; režii má p. Mušek. Zejtra
odpoledne opakovati se bude Offenbachova opereta
„Orfeus v podsvětí“, o jejímž předvčerejším
představení výborně se bavilo obecenstvo dům na-
plňující. Zejtra večer provedena bude Belliniova opera
„Norma“. Na pondělí určeno je Rydelovo drama
„Navždy“ na úterý první české představení Mo-
liěrovy komedie „Tartuíle“, jež v Národním di
vadle hrála se pouze jednou francouzskou společnost
a Coquelinem st. v titulní roli dne 20. února 1892
nyní hráti bude titulní roli p. Šmaha, jenž má zároveř
režii. Na čtvrtek chystá se premiěra Dvořákovy opery
„Armida'; libreto, napsané Jaroslavem Vrchli-
ckým, jest dějem velice bohaté a plné rušných scén,
podávajíc zároveň velkou příležitost k výpravě, již
bylo také dle možnosti využito. Děj opery spadá do
času první křižové výpravy Bohumíra z Bouillonu
do Palestiny, kdež se také odehrává. Hlavními osobami
jsou Armida (pí. Maturová), dcera krále v Damašku
Hidraota, Ismen, vládce v Syrii a čaroděj (p. Benoni)
a Rinald, rytíř z křížové výpravy (p. Pták). Zkoušky
s celým ensemblem, jež řídí kap. p. Picka, dějí se
každodenně u přílomnosti skladatele. První předsta-
vení „Armidy“ bude mimo předplacení a možno se
k němu přihlásiti každodenně. Denní pokladna při-
jímá též záznamy na pohostinské hry francouzské
společnosti Mme jane Hadingové, jež budou
v polovici příštího měsíce tři; o prvním večeru pro
vedeno bude drama „Sapho“ od Daudeta a Belota,
v druhém veselohra „La Chatelaine“ od Alfreda
Capusa a o třetím komedie „La seconde Mm
Tangueray“ od M. Pinera. Všecka tři představení
budou mimo předplacení a za ceny operní o polovinu
zvýšené. Ke hrám „La Chatelaine“ a „La seconde
Mme Tanqueray“ vydány budou podrobné obsahy
„Sapho“ známa je z překladu romá nu, z něhož drama
zpracováno
+ Lidové divadlo „Urania“ v Praze, VII. Dne
jest osmé představení jež pořádá Vzájemně podporo-
vaci spolek „Vlastimil“ v Praze-VII., ve prospěch svých
nemocných členů. Hraje se francouzská komedie „Pře-
kvapení z rozvodu“, napsali A. Bisson a Antony Mars
Přeložil K. Veselý. Režisér Boh. Kovář. Hlavní úlohy
hrají dámy: Bitrmanova, Balákova, Vejvodova, Ková
#32
alto_textblock
#32
Ze soudní síně.
#33
alto_textblock
#33
Druhé porotní období zahájeno bude u zdejšího
trestního soudu dnem 7. března a jest dosud nařízeno
ku projednání celkem pět případů. Jak se zdá, bude
lato perioda na soudní líčení dosti sporou. Před příští
porotou státi budou: dne 7. března Josel Ludvik pro
zločin nemravný (předseda z. r. Nagy); dne 8. března
Josef Vlach pro týž delikt (předseda dv. r. dr. Wo-
kaun); 11. Ant. Němec, redaktor „Práva Lidu“ pro
urážku na cti (předseda vrch. rada dr. Patera); 14.
března Jan Lhoták, redaktor býv. „Katolických Listů“,
pro urážku na cti (předseda z. r. Jenikovský) a 15.
března Václav Polák pro těžké poškození na těle
(předseda z. r. Kasalický).
#34
alto_textblock
#34
Ze sporů proti sv.-václavské záložně. Před se-
nálem civilního soudu pražského (pp. vrch. rada
Vyšín, radové Stolz a Flieder) projednáván byl včera
spor o žalobě p. Jana Krajíce, zlatnika na Malé straně,
proti sv-václavské záložně v Praze na uznání, že
nebyl a není členem záložny se 400 podily, nýbrž jen
s pěti podíly. Žalobce p. Krajíc uvádí, že dne 14. března
1887 přistoupil za člena záložny, koupiv si 5 podílů.
Obdržel knížku, na kterou dále vklady činil a také
vybíral až do 19. července 1903. Když pak chtěl vy-
brati celý obnos, dostoupivší výše 16.000 K, řekli mu
v záložně, že má tam 400 podílů a ly že musí nejprve
vypovědit. Pan Krajíc tvrdl, že neměl tolik podílů
a poněvadž záložna žádá od něho zaplacení repartice
v obnosu 120.000 K, má na tom právní zájem, aby
soudně bylo určeno, že nemá tolik podílů. Proto podal
žalobu prostřednictvím svého právního přitele p. dra.
Lad. Kresla. Zástupce záložny p. dr. Zavadil namital
proti žalobě nedostatek právního zájmu, dle zákona
při žalobě určovací žádoucího a pak neodůvodněnost
žaloby se stránky meritorní. Žalobce ukládal peníze
ve sv.václavské záložně tak, že se svolením P. Drozda
rozmnožoval podíly, až počet jich dostoupil výše 400.
Co vybíral, byla dividenda a nikoli vklady. Že o tom
věděl, že má 400 podílů, je zřejmo také z toho, že
na valných hromadách měl 10 hlasů. Žalobce byl
také členem výboru sv.-václavské záložny a nikdy
neprohlásil, že nemá 400 podílů, ba dokonce v r. 1902,
když od záložny koupil dům čp. 225—III., žá dal u