#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIV
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve čtvrtek dne 25. února 1904.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 56.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. list
přečrláeí su
v Praze v adninistraci
a maěsíe
za čtert leta . . . . 6 K —
s dvojí donáškou
na měsje
na čtet leta . . . . 7 K 50h
ve dlislkich: 2K 30
na maěsio . .
P'ošton:
za měsíe
natr teia . . . . 9 R eoh
s dvejí zásllkeu
nu nořsí
načtvrt leta . . . .11 K soh
#7
alto_textblock
#7
V drobném prodeji
ranní čílo o sobě . . . za 8h
odpoladní . . . . . . . za 2 h
Ve šlialkách na venkově
ranní číele. . . . . . . . 10
odpolední . . . . . . . . 3h
Inseráty
plati se hotové zapře
plasení a inserty příjími dminl-
steace v Mariasské ulici č.z
Tam sseházejí se ték redabee
tiskárna a ezpodice „Nárudnich Lista“,
Rukopisy se novracejí.
#8
alto_textblock
#8
Válka.
#9
alto_textblock
#9
Z Petrohradu, 24. února odpo-
ledne. (C.-B.) Z Port-Arturu sdě-
luje se z dneška: Japonské lod
stvo obnovilo útok na Port-Artur
bylo ale odraženo. Čtyři japonšt
obrněnci a 2 dopravní japonské
lodi byli potopeni. Ruský obr-
něnec „Retvizan“ zjednal si ve-
liké slávy.
Z Petrohradu, 24. února. 8 hod. 10
minut večer. (Pův. telegram »Nár. Listů«.)
Koluje zde pověsť o skvělém ví-
tězství zbraní ruských. Nový ja-
ponský útok na Port-Artur byl prý
odražen a čtyři japonští obrněnei
zničeni. Oficialního potvrzení t
zprávy ještě není.
Z Petrohradu, 24. února. V 7 hod
50 minut večer. (Pův. telegr. »Nár. Listů«.
Za pondělek i úterek nebylo offi-
ciálních zpráv. Příčinou toho jest.
dle pověsti, poškození telegrafního
spojení.
V kostele sboru kadetního
udála se dnes dojemná scéna. Že-
hnáno za přítomnosti starého ge-
nerála Vannovského, bývalého mi-
nistra války, Kuropatkinu, k ne-
snadnému jeho poslání.
Korejský vyslanec nabídl pa-
desát rublů pro válečné loďstvo
ruské.
Dary dobrovolné pro loďstvo
dosáhly již dvanácti millionů
rublů!
Z Petrohradu, 24. února o 9. hod
30 minut večer. »Ruská tel. agent.
sděluje: O odražení japouského
útoku na Port-Artur nebylo do 9.
hod. večer vyhlášeno žádné ještě
úřadní potvrzení. (Viz o tom svrchu
také původní náš telegram z S.
hod. večer, jakož i vysvětlení v něm,
proč se así úřadní sdělení ruskáz
Port-Arturu omeškávají. Pozn. red.)
Z Paříže, 24. února. (C.-B.) Do mi-
nisterstva vnějších záležitostí do-
šedší depeše z Čifu potvrzuje, že
japonské loďstvo minulé noci na-
padlo Port Artur a že se útok ten
nezdařil. Čtyry japonské lodi byly
prý potopeny.
Z Vejhajveje, 24. února. (C.-B.) »Reut
kancel.« sděluje: Čtyry japonské lodí
#10
alto_textblock
#10
bitevní a devět křižáků plulo dnes
kolem směrem na východ.
A z Bajkalu, 24. února. (Zvl. tlgrm.
»Národních Listů«.) Dnešního dne polo-
ženy koleje právě do polovice je-
zera. Po zapuštěných kolejnicích
projíždějí bez ustání dva sněhově
pluhy a těsně za nimi vlak s po-
travinami, nápoji a oděvem pro
dělníky a vojsko. Pracující muž-
stvo střídá se denně dvakráte.
U kilometru šestnáctého zřízena
kantina a ohřívárna. Na jezeře
leží na dva metry sněhu. Bouře
sice ustala, ale sněží při průměr-
ném mrazu — 30 stupňů stále.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně v)
#11
alto_textblock
#11
Vážná doba v poměrech mezinárodních
#12
alto_textblock
#12
Válkou rusko-japonskou vnesen do všech
mezinárodních poměrů kvas neobyčejně jitřivý
Nejenom že ze všech států evropských denně
docházejí zprávy o mimořádných přípravách, ale
pronikají spolu i zvěsti, že obnovují se otázl
jež byly pokládány za dávno uklizené. Takovou
otázkou jest na př. postavení nordických říší-
Dánska, Švédska a Norska. Mluví se nejenom
o nových úmluvách mezi těmito státy ke vzá-
jemné ochraně, ale viditelná jest i činnost tam-
ních panovníkův v cestách jejich, jakou jestna
př. nynější návštěva vídeňská švédského krále
podniknutá v době pro pouhý zábavní či uměle-
cký výlet velice nepříznivé. Stejně význačné
jsou zprávy o mobilisaci španělské, spojené
s obavami, že Anglie zamýšlí obsaditi různé
španělské ostrovy a pevnosti. Zvěsti o zbrojení
v Turecku a Bulharsku podivně se vyjímaj
vedle ustavičného ujišťování, že provedení re
form v Turecku jest zabezpečeno a že nebude
ničím porušeno.
Stejně zarážejí zvěsti o „mobilisaci na
zkoušku“ v různých státech, ač vládní časopisy
současně činí pokusy, vysvětlovati události ta
kové jakožto pouhé nedopatření či nedorozuměn
těch kterých správních orgánů. Vše to jsou
známky pronikavého znepokojení, známky ne
jistoty, co přinese doba nedaleká, doklady pří
prav pro všecky možné případy.
Ruku v ruce s těmito známkami kráčeji
úvahy o tom, že chystají se nové, pronikavé
mezinárodní formace, jež silně otřásají posa-
vadní setrvačnosti známých státních skupin
udržujících tak zvanou — evropskou rovnováhu
Ve všech zemích opposiční proudy proli posa-
vadnímu spojenství sebevědomě vztyčují hlavy
a diplomacie sama činnosti svou tento stav ne-
jistoty spíše zvyšuje.
Hlavní zájem se však soustřeďuje kolem
následujících tří nejvážnějších otázek: jaký vliv
bude míti průběh války rusko-japonské na posta
vení mocí evropských v Asii vůbec, jaký zvlášte
na poměr Ruska k Anglii, jaký na poměry evrop
ské, zvláště na Balkán a rovnováhu na Středo
zemním moři.
Čím déle bude trvati válka rusko-japonská
a zdá se býti nepochybno, že to bude válk
dlouhá, tím více se bude zmáhati duch odboje
#13
alto_textblock
#13
v asijských národech proti evropským vetřelcům.
Ve Francii na př. již nyní vláda žádá mimo-
řádné úvěry na sesíleni své branné moci v asij-
ských francouzských osadách.
Klidná a rozvážná revue francouzská
„Quest. diplom. et colon.“ na př. takto oceňuje
jak vnitřní náladu ve Francii, tak nebezpečí, n
něž Francie v Asii musí býti přichystána: Válk
rusko-japonská dotýká se nás již i v Evropě. Za-
vdala u nás podnět ku projevům co nejnebez-
pečnějším. Mnozí podnikli útok na spojenstv
s Ruskem. Řada listů, které přestaly býti nezod-
povědné po změnách ve většině a jež staly se
orgány ministerskými, nevedly si nikdy urážli-
věji vůči Rusku. Spojenství s Ruskem musí zů-
stati základem naší politiky, protože zabezpečuje
největší náš zájem, naši bezpečnost na pevnině
Nepotřebujeme se než hnouti, a niaše místo
v Petrohradě zaujme ihned Německo. A můžeme
býti přesvědčeni, že Němci dovedou využilko-
vati každého slova francouzských doktrinářů.
aneb slova, pronešeného z přílišného strachu
před zápletkami, Ba, buďme připraveni, že válka
rusko-japonská nám uloží postavení dosti neoče-
kávané, že totiž Rusko, ponuknuto nápadně ne-
přátelskou politikou Anglie, jednoho dne vyzve
Francii i Německo k součinnosti. Budeme s to
postaviti se stranou? Tím by se obnovil společní
postup týchž moci, jako po válce japonsko-čín
ské v r. 1895, jen že by jeviště zájmů bylo
mnohem rozsáhlejší. Stejně volá Massard
„Patrii“: Naši přátelé, Rusové, mohou býti ubez-
pečeni, že celá Francie zůstane věrnou svým
tradicím a svým závazkům. Vůči této veliké
otázce, vůči společnému nebezpečí, jednota ná-
rodní se obnovila, což s plným dostiučiněním
konstatujeme.
Nutno tedy již nyní počítati v dalším vývoj
událostí s protianglickým postupem Ruska, Fran
cie a Německa
Za to jest dosud méně jasno, jak konečně
se vykrystalisují stanoviska Italie a Rakousko-
Uherska. Co se týče Italie, jest známo, že sle-
duje určité zájmy v Albanii; úřadní Italii všal
se dostává i od vídeňských vládních časopisů
vysvědčení, že se chová správně. Jinak jest tomu
ovšem s Italií neúřadní, tato vede si neobyčejně
volně. Právě přináší „Européen“ projev předáke
Garibaldovců o programu „balkánské federace“
o níž prý pracuje se všemi nespokojenci v Ture-
cku. S této strany šíři se ovšem i všemožno
zprávy o přípravách rakoüsko-uherských. Zde
se sice všecky podobné zprávy vládními listy e
nejrozhodněji vyvracejí, ale přes to jest nápadno
že jinak v posuzování účinků války rusko-japon
ské úvahy vládě blízkých časopisů prozradily
patrnou různost názerů. Jedny mluví o možnost
samostatné činnosti rakousko-uherské, druhé j
připouštějí pouze v souhlase a jako důsledek do
hody s Ruskem.
O této dvojakosti vídeňských názorů a oje
jich hlubším mezinárodním pozadí přinesly uher-
ské časopisy tyto dny následující zajímavé po-
drobnosti. Dle těchto zpráv vznikly ve Vídni dva
proudy: jeden válečný, druhý mírumilovný. Ob
mají stoupence i v diplomacii i ve vojsku; přátelé
míru jsou dosud četnější mezi diplomaty; druhá
strana řídí se heslem: že nyní se musí něco uči-
niti. Zahraničný úřad hájí stanovisku, že v době
zmatků jest nejlépe býti chladným pozorovatelem
a že mimo to jsme převzali určité závazky, jež
nutno zachovati. Druhá strana dokazuje, že ne-
rozhodnost škodí vážnosti soustátí a že takči
#14
alto_textblock
#14
onak bude balkánskými státy poskytnuta příleži
tost, zakročiti. Většina její jest nakloněna s po
lečné akci s Italii za přátelské ho
souhlasu Anglie. Ale Anglie si chce vy
hraditi Soluň. Tento plán by znamenal úplnou
změnu v zahraničné politice: postavil by proti
Rusku, Francii a Německu spojenství Anglie
Italie a Rakousko-Uherska k ovládnutí Středo
zemního moře. K tomuto záměru by však zahra-
ničný úřad nepřistoupil, poněvadž by jej nemoh
srovnati se svou posavadní politikou. —
Důsledky z toho sice listy uherské nevyvo-
dily, ale jest samozřejmo, že by musila nastat
změna v zahraničném ministerstvu.
Nevíme sice, jak daleko tato kombinace po-
kročila, ale zajímavo jest, že všecky přední listy
peštské dnes pojednávají o poměrech balkán
ských a končí následujícím, skoro totožným pro
hlášením: Ve Francii a v Anglii pochopují důle-
žitost přátelského poměru mezi Italií a Rakousko
Uherskem, a to zvláště v tomto okamžiku, kdy
válkou rusko-japonskou není vyloučena možnost
že budou dobré styky, mezi oběma panující, po-
rušeny. Tím důležitější jest proto pro časopise
etvo rakousko-uherské a italské, aby v obou
národech nikdy se nezmenšila vzájemná dobrá
vůle a porozumění pro to, jak důležitá jest pr
zdar Italie a Rakousko-Uherska vzájemná dů-
věra a pevné setrvání při osvědčeném spolku.
Tento dosti neobyčejný důraz, s jakým s
takto zvláště v předním vládním listě peštském
mluví v tomto okamžiku o pevném spojení s Ita-
lií, byl by sám o sobě po všem tom, co jsme
v posledních letech o záměrech Italie na Balkánč
se dočetli v časopisectvu uherském i vídeňském
nápadným, i kdyby nebylo odjinud známo, jaké
úsilí vyvíjí diplomacie anglická vůči možnost
společného postupu Francie, Německa a Ruska
Ještě nápadnějším se stává však toto osvědčen
nyní, když právě v posledních dnech peštské
listy uveřejnily podrobnosti o dvou proudech
kteréž ve Vídni spolu zápolí, a kteréž byly
ostatně tlumočeny i růzností názorů vládních
listů o případném zakročení na Balkáně.
Znamená snad dnešní projev předního listu
vládního v Pešti, že nabyl ve Vídní konečné pře-
vahy směr, jenž je pro společný postup s Italii
za přátelského souhlasu Anglie? Či jest to pouhá
pomoc, již této kombinaci poskytuje Pešť, jak
by se dalo souditi dle dalších slov: Italie i oba
státy rakousko-uherské monarchie jsou ovládány
ústavně, a v ústavních státech rozhoduje
směru politiky nejen názor vlády, nýbrž často
i názor veřejného mínění?
Otázka zajisté zajímavá pro veškeru veřej
nost rakousko-uherskou.
#15
alto_textblock
#15
Delegace.
#16
alto_textblock
#16
Z Vídně, 24. února. (C.-B.)
Uherská delegace rokovala dál o vojen
ském rozpočtu.
Del. Rakovszky vyčítal jeho ledabylost a pro
hlašoval, že nesmí a nemá se provozovat expan
sivná politika. Žijeme v míru se svými sousedy
Není třeba rozmnožovati stav, ale zároveň dělo-
střelectvo; to bude rozhodovat v příští vojně. Kdyby
se nebylo naléhalo na rozmnožení číselného slavu
vojska, nebyl by vznikl tak prudký boj o vojenské
požadavky maďarské, jež schvaluje. Brojí proti od-
kládání s řešením otázky odznaků, má starosti, jak
rozřeší se otázka trestního řízení vojenského, po
ptává se po dvouleté službě, ale bez rozmnožen
číselného stavu. Ostatně souhlasí s vývody zi
#17
alto_textblock
#17
chyovými,
#18
alto_textblock
#18
M.-p. hr. Tisza hájil vojenský program liberální
strany proti Rakovszkému a divil se, že ve Vídni
cení se tento program tuze vysoko, v Uhrách však
se jeho dílo zlehčuje. Podpory Košutovy strany po-
uživá se pouze k obnovení parlamentního pořadku.
Jeho včerejší řeč nebyla osobním útokem na hr.
Apponye, neboť etí osobně tohoto delegáta. Mluvil-li
včera přikřeji, to z bolu, vida, že hr. Apponyi,
s nimž pracoval několik měsíců na odstranění krise,
stojí v protivném láboře.
Po osobní poznámce del. hr. Szecheny
ujal se slova del. Okolicsanyl. Konstatuje s povdě-
kem vytříbenost státoprávních názorů delegace uher-
ské, avšak tím ještě není dokázáno, že by bylo
možno zbudovati národní stát na základech r. 1867.
Vůbec je to dokázáno po dnešní řeči předsedy mi-
nisterstva, jenž po celou svou politickou minulost
nestaral se, aby vyrovnání z r. 1867 bylo provedeno
ve smyslu národním. Činí resoluční návrh, by mi-
nistr vojenství rozvrhl výchovu v každém oboru vo-
jenském tak, aby byla za dvě léta ukončena a tak
opatřila se praktická data pro říšský sněm, až se
bude zaváděti dvouletá služba.
Del. Ugron podporuje resoluční návrh Okolicsanyův
a přimlouvá se za zřízení opevněné strategické linie,
k čemuž hodí se nejlépe dunajská nižina mezi March-
ekem a Peští. Na tomto území, jež by tvořilo též
úslupnou čáru obrannou, bylo by třeba také druhého
arsenálu, továren na zbraň a náboje, prachárny a pod.
Polemisuje s ministerským předsedou Tiszou, jenž po-
stavil heoril, že vyrovnací zákon dává králi právo
stanoviti velíci řeč, theorii, jež oprávňuje nejprudší
boj proti předsedoví ministerstva, který — praví to
bez ostychu — moc jen usurpoval.
Odborný chef podmaršálek Jekelfalussy děkova
ministrovým jmenem za osvědčenou věcnost a ochotu
a vyslovil přání, by teď, kdy ministrovy intence jsou
známy, ustal boj proti armádě, neb aspoň nevedl se
tak jako dosud. Ministr osvědčil svou třicetiletou
zkušeností, že vojsko musí býti společné a míti jednot-
nou služební a velicí řeč a kdyby se tato praxe po-
rušila, že i brannost říše by tím utrpěla a byla ohro-
žena. Také hr. Julius Andrassy vytkl nutnost jednotn
armády a jednotného velení při obraně říše a on do-
kládá ji z dějin. Branná moc může býti v obou čá-
stech řiše stejnoměrně a dle stejných zásad řízena.
Poukazuje na nebezpečí pro říši, kdyby společná
armáda byla rozdvojena a každá polovice říše od-
kázána na obranu svého vlastního vojska. Za mo-
bilisace musí býti připraveno na pochod vojsko, jež
je nejblíž nepříteli. Tu nelze voliti vojsko dle velící
řeči, to by bylo zločinem proti bezpečnosti říšea
žádný ministr vojenství nepřevzal by zodpovědnost
za takové zpozdění. V olázce vojenského vychování
správa snaží se pouze vyhověti nezbytné potřebě
vojska, totiž aby důstojníci znali doko-
nale obcovací řeč mužstva. Tohoto cíle do-
sáhne se úplně systemem, jejž naznačil ministr vo-
jenství. Vojenská správa nesouhlasí s náhledem, že
vychování vojska patří do oboru ministerstva vyučo-
vání a armádě po něm nic není. Ve vojenských
ústavech musí se vytvořiti vojenský charakter, láska
k stavu a mnoho jiného, co se v civilních školách
pěstovati nemůže. O zavedení dvouleté služby se
jedná, ale vyjednávání nepokročilo ještě tak, aby se
o něm mohlo něco říci. Příležitost k tomu bude míti
zákonodárství při revisi branného zákona. Děkuje
jménem ministrovým del. Papovi za sympatická slova
o duchu v armádě a prosí pány, již litovali, že mezi
vojskem a obyvateli není žádné harmonie, by za-
chovali se k vojsku nějakou dobu blahovolně Potom
zlepší se také smýšlení veřejné. (Hlučný souhlas.)
Rozpočet přijat potom v celku a resoluční ná-
vrh Okolicsanyův, jemuž se odb. chef Jekelfelassy
opřel, propadl.
V zevrubném rokování projednávaly s
nejprv resoluce.
Ref. Müuních sdělil ministru odpověď na reso
luci o vojenských akademiích a navrhl novou, v niž
žádá se, by se předložily výkazy o všech vojenských
ústavech, o počtu uherských chovanců v nicha
o množství uherských důstojníkův a kadetů slouží-
cích u pluků mimouherských.
Del. hr. Apponyl konstatuje pokrok v názorech
o postupu ministra vojenství. Řád by, aby se v žá-
daném výkaze uvedlo, kolik uherských důstojníku
slouží v ústředních úřadech a v rakouském vojště.
Delegace usnáší se v tomto smyslu.
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Z naší novodobé minulosti.
Dle svých upomínek a zápisků vypravuje dr. Servá-
Heller.
#21
alto_textblock
#21
V době absolutismu.
#22
alto_textblock
#22
II.
#23
alto_textblock
#23
(Jak proveden byl převrat. — Svěcení praporu
národní gardy. — Pohaslý společenský život. —
Zakázané a stihané písně. — Pokleslý duch
lidu. — Znovu ožilá moda němčiny.)
Aby vypravování toto uvedeno bylo v obsa-
hovou souvislost s předchozí minulostí, budiž
tuto z politických dějin Rakouska stručně při-
pomenuto, jakým postupem převrat byl prove-
den. Ústavodárný říšský sněm (vlastně »říšská
rada«), jenž nejprve ve Vídni a potom, po rij
nových bouřich videňských, v Kroměříži zasedal
aby pro Rakousko vhodnou ústavu pořídil, pra
coval pro různost mínění a snah mezi stranami
velmi těžce a zdlouhavě. Výbor jeho vypracoval
sice známou »kroměřížskou ústavu«, jež byla
jakýmsi kompromissem mezi federalismem a cen-
tralismem, ale práce sněmu vázly stále a ne
mohly jak náleží ku předu. Jenom zákon o zru
šení poddanství byl vyřízen a císařem Ferdinan-
dem dne 7. září 1848 potvrzen. Dne 2. pro-
since 1848 vzdal se císař Ferdinand trůnu
nastoupil eísař František Josef. Z rozkazu no-
vého císaře byl pak kroměřížský ústavodárný
sněm dne 4. března 1849 rozpuštěn a téhož dne
vyhlášena jiná (oktroyovaná) ústava, jejíž základní
zásadou byla (centralistická) jednota a nedilnos
říše. Článkem 77. této ústavy slíbeny korunním
zemím rakouským, kromě Lombardska, zvláštní
ústavy zemské, kteréž také skutečně postupně
byly dány. Zemská ústava pro království české
vyhlášena císařským patentem ze dne 30. pro-
since 1849 pro rok 1850. Avšak ani oktroyo-
vaná řišská ani tyto, rovněž oktroyované zemské
ústavy nevešly v život a skulečnost. Zemský
sněm český, ačkoli zvolen byl, nikdy se nesešel.
Byloť tím časem pevně již rozhodnuto, že se
státní správa vráti k absolutismu a dne
20. srpna 1851 vyžádal si císař na předsedovi
tehdejší tajné »říšské rady« dobré zdání, jeli
možno říšskou ústavu ze dne 4. března 1849
provésti a když toto dobré zdání podáno bylo
ve smyslu záporném, byla patentem ze dne
51. prosince 1851 ústava z roku 1849 odvo-
#24
alto_textblock
#24
lána, základní práva zrušena, porotní soudy od
straněny, obecní zřízení přetvořeno a místo zem
ských stavů poradní výbory z dědičné šlechlya
statkářů zavedeny. Zároveň vyhlášeny na rok
1852 »zásady pro organické zákonodárství
říše.« Český stavovský zemský výbor úřa-
doval sice dále, ale císařským rozhodnutím
ze dne 21. února 1852 vzneseno řízení jeho
prací na místodržitele. Celá konstituční éra le
1848 a 1849 nevykročila tedy z příprav k
zavedení skutečné ústavnosti, léta 1850 a 1851
pak byla již lety opětné absolutní vlády, ve
kterých sice veliká řada správních reform pro-
vedena byla, ale beze všeho účastenství zastu-
pitelstev lidových a za tuhého již panství stát
ních úřadů a orgánů, až do formálního tak
zrušení všech na úslavnost připominajících řádů.
Po rozehnání kroměřížského ústavodárného
sněmu ztichl dosti rychle všechen veřejný a po
litický život u nás, zanikly všechny téměř časo-
pisy české, zavládla kvapně ve všech oborec
veřejné správy byrokratická zvůle a pohasly
poslední červánky zapadlé svobody.
Posledním obrazem mé paměti z té »velké
revoluční« doby jest slavnost svěcení praporu
národní gardy mého rodiště. To byl pro mne
den veliký, neboť toho krásného, slunného jitra
uzřel jsem téměř všechny mně známé měšťany
v nových vojenských uniformách s lesklými
zbraněmi po boku i v rukou a tato metamor
fosa naplnila mne nevýslovnou rozkoší. Vojác
byli tehda nejvyšší pastvou mých očí a tu pro-
měnila se mi Vlašim ze soboty na neděli
lesklý vojenský tábor !.
Zvony slavnostně zvučely, za kostelem v
palovali dva kováři s tovaryši hmoždiř za hmo-
ždířem a městem procházela gardová hudba
prvním velkým bubnem. Totiž s prvním ture-
ckým bubnem, neboť jinak byl velký buben
mému rodišti od dávna již předobře znám ja-
kožto nástroj, kterýmž panský biřie s »valů«
před zámkem robotníky do práce svolával. Tento
biřícův buben uložen do historického haraburdí
v zámecké věži a jeho místo zaujal vítězný tu-
recký buben gardové hudby.
Tedy: slavnostní zvonění, střelba z hmo-
ždířů a hřímavá hudba otřásaly ranním vzdu-
chem toho krásného, pro mne velkého dne.
Cechové čili počestní pořádkové řemesel vy
zdvihli z kostela své těžké korouhve a mohulné
mosazné svítilny, jež na dlouhých černých
žerdich se houpaly a doprovodili s čestnou
stráží národní gardy duchovenstvo — dékana
#25
alto_textblock
#25
pod baldachýnem — na dolejší náměstí čili
rynk, kdež potom »polní mše« byla sloužena.
Nikdy snad nebylo ještě na rynku takového
lesku a takové slávy. Majestátní zvuky Tomáš-
kovy korunovační mše střídaly se s vířivým
interádami, jásavým hlaholem trub a kotlův
s celým sborem ministrantských zvonečků a ob
časným houkáním hmoždířů. Zdali po vykona-
ných obřadech garda také — u vojika ob
vyklou — »dešarž« vystřelila, ani již nevím.
ale pamatuji se, že se toho dne nějak mnoho
střílelo.
Potom vídal jsem gardu chodit v plné pa
rádě do kostela, každé neděle a snad i každé-
ho svátku a — dále o ní paměť má už ničeho
nevypravuje. Jenom že přišel jednoho méně
krásného dne od podkrajského úřadu rozkaz.
aby zbraně národní gardy do tolika dní a hodin
byly odvedeny a uniformy gardistů na civiln
obleky předělány. Rozkaz ten vyslechnut a vy-
konán bez nejmenšiho odporu, zcela tiše: ná-
rodní garda měho rodiště zemřela jako beránek
do vyšší vůle a moci oddaný. Mrákota jakási
rozložila se nad městem a mně zdálo se, ž
chodí lidé doma i na ulicích po špičkách, aby
nerušili posvátného, úřadně předepsaného ticha.
* .
Velmi povážlivo bylo zpívati, třeba jenom
doma nebo docela v soukromi některouz
»revolučních« písní, jež se v letech 1848,
1849 a 1850 v Praze zpívaly a odtud na
venkov rozšířily. Písně tyto zpívány v »době
svobody« a i potom ještě, v uzavřených
společnostech, kde za zvláštních okolnosti žád
ného nebezpečí nebylo, s velkou chutí a vroue
ností, ačkoli byly myšlenkově dosti chudé
básnicky málo cenné — jako všechny písně
politické. Texty těchto písní jsou asi leckde
zachovány jakožto zajímavé příspěvky ku psy-
chologii tehdejší doby, zde postačí zajisté pouhý
nějaký zlomek z nich. Nejvíce stihali četníe
píseň, jejíž první sloka zněla:
Náš slovanský národ opět vstává,
[: za právo, za svobodu do boje se dává )
Vrah se durdí, práva skoupý.
ale Slovan neustoupí
[: jen dále, jménem Páně
vlasti ku obraně )
a možno-li, ještě krutěji pronásledovali »revo
luční« hymnu, jež začinala slokou:
Zdvihni se, zdvihni,
starý český lve
Andělé troubí
k válce do boje,
#26
alto_textblock
#26
pomsty brána se odmyká.
svatí táhnou od Blanika
[: hr na Němce, hr na vraha,
Na Frankfurt Praha !)
Zpívání těchto písní považováno za zločin
pobuřování a stíháno dle toho. Naprosto zaká
zána byla ovšem i hymna »Hej Slované ! « ja
kož i »vojenská« kantáta, která se na známou
pochodovou melodii z opery »Marie, dcera
pluku« zpívala a v první sloce takto zněla
Sláva ti, vlasti má,
tys reků otčina,
sláva i vojínům,
i praporům
Zavzněte bubny, prapory zavějte.
válečné písně, bratří zazpívejtel
Po staročesku budiž zazpíváno
po táboritsku budiž bojováno
Stihání těchto písní, jež se dělo za tím
účelem, aby nebyly obnovovány upomínky n
události a život let konstitučních, mělo za ná
sledek, že se psaly a zpívaly smutně vlastene
cké transkripce na stare národní písně, ku při
kladu (na píseň »Horo, horo vysoká jsi«) trans
#27
alto_textblock
#27
skripce:
#28
alto_textblock
#28
Horo kletá, horo Bílá
V tobě shnila naše sílai
co v tvém lůně se schovává.
žádný věk nám zpět nedává
anebo, že se dělaly docela nevinné a nezávadné
transkripce na písně zakázané. Tak na př. zpí-
vali jsme ve škole mého otce místo »Hej Slo
vané« s touž arci melodií píseň;
Naše jest to Labe milé
v Krkonoších vzniká
vrchem údolím pak čile
naši vlast protýká.
Ne — nedáme si ho vzíti
naše jest a bude,
českým Labem musí býti,
dokud svěla zbude
Avšak i docela nevinné vlastenecké texty
staly se záhy závadnými a písně toho druhu
umlkly docela. Pak vynořila se z celé snad pů
vodní hloubky své melancholie našich národních
písní a z tichého, jednotvárného života na eho
zněly za klidu a bezvětří smutné zpěvy sedm
náctého a osmnáctého století, na přiklad skvostná
#29
alto_textblock
#29
olegie:
#30
alto_textblock
#30
Bože můj, Otče můj,
jak je ten svět zmotaný
Co vyslojí, co vystojí,
ubohý poddaný
zoufale smutná píseň, začínající slovy
Proč's mne, Bože, na svět stvořil,
ode všech jsem opuštěn ..
#31
alto_textblock
#31
aneb
#32
alto_textblock
#32
Tato, melodicky pěkná, ale nesmírně teskná
píseň rozmohla se v měm rodišti a také jinde
asi tak, že byla, či že musila být úřadně zaká-
zána a stíhána jako shora uvedené písně »re-
voluční«,
Rozpoložení lidu českého zvrátilo se ná-
sledkem úřadního tlaku a nedostatku všeliké po-
litické volnosti tak, že místo dřivější důvěry-
plné říznosti zavládla tichá, ke smutku a sni-
vému žalu nachýlená resignace, při čemž a ja-
kousi zrovna rozkoše plnou strasti zpívány, kde
jen tomu okolnosti dovolovaly, nad míru ža-
lostné, ale hudebně překrásné polské politické
žalmy: »Bože, cos Polsku«, »V dýmu požáráv«,
»Tisíc bojovných reků« atd. Na druhé straně
pak ve větších městech, kde lehká mysl pře
katastrofalní převrat lehčeji se přenesla, propu-
kala nálada lidu, dle staré zkušenosti, žes
výstřednosti stýkají, v popěvky nevázané vese-
losti, která však žádné hloubky neměla. Přiro-
zenost lidská jest už taková, že člověk, jenž
celkem, stále či trvale klidným a zdrželivým
býti musí, ve chvílích jakéhosi uvolnění rozpu-
stilým se stává.
A český lid musil býti v době Bachov
absolutismu klidným a zdrželivým, jako snad
nikdy před tim. S podivením jest mi dosud,
vzpomínám li, jak tehdejší generace klidnými
tichými být dovedly . .. S podivením, ba s úža-
sem četl jsem jako hoch v uschovaných číslech
pražských časopisů z let 1848 a 1849, co vše-
chno se tehda chtělo, žádalo, vymáhalo a pro-
vádělo — mně zdálo se, jakoby bylo celé oby-
vatelstvo Čech vyměněno. Ono nebylo vyměněno,
ale radikálně změněno, tak změněno, že na-
mnoze ani sama sebe nepoznávalo.
Můj otec říkával, že je to následek — po-
tlačeného volného tisku; já jsem tomu nemohl
či nechtěl věřit, ježto se mi zdálo, že ruch,
jaký byl v Čechách v letech 1848 a 1849,
trvalý účinek míti musí, že i bez novin cit
a upominky jistě dlouho a snad ještě mocněji
působí, než slovo jenom čtené, ale mýlil jsem
se patrně, neboť pozoroval jsem ve skutečnosti
namnoze opak toho, co jsem četl v úkrytu v
starém »Pražském večerním listě«, v » Národních
Novinách« atd. Českých novin od potlačení »Slo-
vana« v Čechách nebylo; vycházely sice »Praž-
ské Noviny«, ale ty byly jenom úřadním věst-
níkem a nepovažovaly se nikde za skutečné no-
viny. Kromě na úřadech nikdo jich nečetl. Ze-
jména venkov byl docela bez novin. To jest:
bez českých novin. Listy německé, zejmen