Strana 2. Číslo 325

KATOLICKÉ LINrY,

Dne 26. listopadu 1900.

odjede v pondělí večer do Bavorska, kdež pobudo dva dny. Potom odjede do Haagu, odtud pak do Berlína. Italská sněmovna rokovala včera o vo- jenském rozpočtu. Zamítla při tom navržené od socialistů resoluce, žádající za snížení vydání na vojsko o 100 mill. a za snížení počtu armádních sborů s 12 na 8. Jenom nejkrajnější levice hlasovala pro tento denuí pořádek. Ministr pokladu prohlásil, že učiní nejpozději dne 2. prosince svůj finanční vý- klad. Dnes bude rokováno o dotazech, týkajících se zavraždění krále Humberta, dne 3. prosince pak o dotazech, týkajících se finančního programu ka-

binetu.

Zprávy církevní.

Nový nuncius videňský. Jak se oznamuje z Říma, stane se nástupcem vídeňského nuncia msgra Talianiho dosavadní nuncíus mnichovský msgr Sambucet ti. Osobní věstník duchovenský z areidie- cése olomoucké. Investováni byli vpp.: Rudolf Holub, kooperátor v Bludově na faru v Lidečku, František Kloss, farář v Rudolci na nově zřízenou faru v Dětřichovicích, Josef Knaibl, kooperátor v Dol. Štěpánově, na faru v Pusté Polomi, Amand Schöner na faru v Sosnové. Vp. Karel Dřímal, ad- ministrátor v Lidečku, ustanoven za kooperátora do Bludova, Josef Pospíšil, druhý kooperátor v Podštátě, ustanoven administrátorem v Rudolci; Richard Do- stál, admin. v Pusté Polomi, Josef Dočkal, osobní kaplan v Kozlovicích ustanoven za kaplana v Dol. Štěpánově, Bohumír Bilík, koop. v Karlově, ustano- ven za koop. do Kozlovic. Církevní slavnost. Dnes se koná památka sv. Konráda, člena rodiny velfské, který se jako probošt kostnický vyznamenával vznešenými vlast- nostmi. Putoval třikráte do Jerusalema a dal v Kost- nici zbudovati Boží hrob, podobný původnímu. Jako biskup působil v Kostnici 42 let ku spáse věřících. Když jednou sloužil mši sv., na Boží Hod vánoční, spadl mu do kalicha veliký pavouk. Sv. Konrád z úcty k nejsv. krvi Páně vypil kalich i s ohyzdným hmyzem. Zemřel r. 978.

O žhářství a žhářích.

O tomto vysoce zajímavém thematě přednášel včera odpoledne v sále Řemeslnicko-živnostenské be- sedy v kavárně Bellevue universitní docent a lékař ústavu pro choromyslné v Praze p. MUDr. Antonín Heveroch. Ze zajímavé této přednášky, která od- měněna byla hlučným potleskem, uvádíme násle-

dující V dnešní době neuznávají psychiatři právnickou thesi, že se má přihlížeti pouze k činu, ale všeobecně se hlásá, že se má při zločinu žhářství přihlížeti

Jen jednoho budiž vzpomenuto. Bratt, ze všech po zá- zraku k utvrzení víry nejvíce žíznící, mezi jiným se táže: »Což po osmnáctistyleté nezměrné práci víry ne- dospěl ještě nikdo věrou svou tam, aby mohl zázrak způsobit?« V těchto slovech jest patrný veliký ten rozdíl mezi názory autorovými a pravdou katolickou. Zázraky nejsou výslednicí víry člověka, nýbrž jsou dílem Božím. Bůh na prosby lidí nezřídka zázraky působí. A že zázraky, jichž historický fakt v životě Ježíšově Bratt doznává, nikdy více se neudály, jest stejně nesprávno. Což sv. Řehoř Divotvůrce, Fran- tišek Xaverský a jiní nesčetní světci nevyprosili, či jak se obecně mluví, nekonali zázraků? Ale vraťme se k ději. Spor ještě neskončen, když Sang, jenž za svého modlení v chrámu opět zázrak způsobil, vrací se domů. »Alleluja« jeho, opa- kované davy lidu, jest znamením, že jest si vědom uskutečnění svého úmyslu. A opravdu, Klára na po- hled uzdravena, vychází mu vstříc. Ale jedva do- spěje k Sangovi, bezduchá klesá a nad ní umírá i divotvůrce Sang. Přepjal tětivu své duše. Chtěl vy- konati, což jest nad naši síl u. — A v tom všecek diametrální rozpor náš a au- torův. Autor stojí na stanovišti, zda člověk může mocí své víry konati zázraky? A k této otázce určitě neo dpovídá. Jen ke konci zdá se kloniti k negaci svého problému, ač opět lidi Sangem zázračně uzdra- vené na jevišti nám ukazuje. My, možnost zázraků jediné Bohu přisuzujíce, ponecháváme nestranné vy- šetření jeho jako fakt znalcům a hodnověrným svěd- kům. A v tragickém skonu Sangově vidíme ovšem trest Prozřetelnosti Ostatně Björnsonova drama svojí stavbou příliš odpovídá severní zemi Fjordů, obrovitých kontur, pu- stých hor, moře a mlhavých samot, vábících duši lid- skou v hlubiny mysticismu. I nazírání problému jest čistě protestantské. Že drama svými effekty strhuje, znovu potvrzu- jeme. O provedení dramatu jako prvého lido- vého představení večerního promluvím příště. —k.

hlavně k osobě obviněného. Dle trestního řádu není soudze nucen, aby si přivolal na poradu lékařského znalce a tím se stalo, že odsouzena již byla celá řada lidí, kteří nepatřili do žaláře, ale do ústavu pro choromyslné, jelikož se svého činu dopustili v duševní chorobě. — Jsou to obyčejně lidé, kterým schází úplná kritičnost, aby dovedli po- souditi dosah svého činu a nejčastěji jsou to individua velice vznětlivá a ve svých náladách značně měnivá a citlivá. Lékařové duševních chorob rozeznávají více chorob, které postižené nutí ke žhářství. Jest to především imbecillita, nedostatečný vývin duševní, která může míti různé stupně. Jsou individua, jimž intelligence jest úplně sice zachována, takoví lidé dovedou se výborně ve společnosti baviti, dělati dobré vtipy, ale při tom nemají žádného citu, schází jim všechen smysl pro slušnost — t. zv. moral. insanity; naproti tomu jiní zase zůstávají na nejniž- ším stupni a jich schopnosti nejsou ani tak veliké, aby si získali nejobyčejnější abstraktní pojmy. Tento kontingent dodává ohromný počet, žhářů. Při otázce, proč zapálili, dávají obyčejně takovou od- pověď, že i zkušený laik při nich rozpozná duševní chorobu. V pražském ústavě jest ošetřován nemocný, v jehož bydlišti hořelo. Nemocnému se náramně líbili hasiči a mermomocí chtěl také při stříkačce pumpo- vati. Když ho jeden soused odehnal, rozčilil se tou měrou, že nějakou dobu pobíhal kolem vesnice a když šel kolem stavení onoho souseda, který ho odehnal, hodil mu na střechu červeného kohouta. Jest to týž muž, který pomáhal pověstnému Špicarovi na útěku z blázince. Špicar mu slíbil 200 zl. a zároveň mu namluvil, že s ním pojede do Ameriky. Slabomyslný a lehkověrný nemocný mu uvěřil, ale chytrý Špica mu potom utekl a nochal ho na holičkách. Před půl letem souzena byla na Moravě děvečka, která vypá- lila sedlákovi stodolu. Na svou omluvu uvedla, že se bála, že by musila všecko obilí přes zimu sama vy- mlátiti. Imbecillita zřejmá. Druhá četa, z níž se žháři rekrutují, jsou tak zvaní v agabundi. Lidé všude nespokojení, všude nešťastní, které každý pronásleduje, a které každá práce dusí. Do vážné práce se pustiti nemohou, na- stává u nich bída, kterou zahánějí krádeží, oddávají se pití alkoholu a každý z nich má 20—30 trestů pro urážku Veličenstva, stráže, potulku a žebrotu, nežli se dostane do ústavu. Zapalují obyčejně proto, že byl k nim někdo při žebrání hrubým, nebo aby se zaopatřili. Před několika měsíci zapálil jeden z této odrůdy za Vinohrady stoh a sám to udal doznav, že to učinil proto, aby se zaopatřil. Státní zástupce charakte- risoval ho tím, ža je zpustlík práce se štítící, že byl několi- krát trestán pro urážku Veličenstva. V pražském ústavě jest jich několik a nejlepší z nich říká, že dáti se zavříti pro rrážku Veličenstva není čestné, ale že je lépe krást, poněvadž si každý může přečíst, co věc stojí a podle toho si vypočítati, kolik může dostati. Obyčejně přicházejí do donucovací pracovny a odtud do ústavu choromyslných. Ku žhářství jsou dále velice náchylni epi- leptikové, neboť choroba tato nejeví se pouze škubavými křečemi a jinými příznaky, ale působí zhoubně i na ducha. Tito nemocní jsou význační sobci, jsou velice dráždiví, žijí v domnění, že jim každý ubližuje a při tom jsou marniví. (V pražském ústavě jest léčena nemocná Češka, která nechce mlu- viti česky z důvodu, že je to sprostá řeč. Nejraději mluví francouzsky, ale umí jen — čtyry slova). Povaha epileptika točí se pouze kolem jeho »já«, které nikdo nechce uznati a tak se snadno dopustí žhářství, zvlášť když se na někoho rozhněvá. Jistá služka sbírala v lese dříví, a když ji sedlák vzal nůši, běžela a zapálila mu statek. Vyšetřování zji- stilo, že trpí epilepsií a poruchami vědomí. Jiní epi- leptik píchl svého otce, kterého velice miloval, nožem do krku. Sem patří i tisnemocní, kteří dávají se na da- leké cesty a když je žádost opustí, nevědí, kde jsou, ani kde byli. Takoví lidé slyší za sebou křik, cítí se pronásledováni zástupy lidí a často v tomto stavu, aby se bránili, zapálí, V rodinách se obyčejně za- pírá, je li některý člen stižen epilepsií, a zapírají jeho nemoc i tehdy, když něco provede. A přece skoro v každém případě, kdyby se to podařilo, ocitl by se pachatel místo před soudem v ústavě pro choromy- slné a rodině by byly uspořeny útrapy hanby z od- souzení člena plynoucí. Z té příčiny se radí, aby epileptikům se dávali do kapes lístky od ošetřujícího lékaře, že touto nemocí trpí, aby v tom případě, kdyby něco provedl, se ihned poznala příčina. Jiná nemoc, která bývá podnětem ke žhářství, jest progressivní paralysa. Trvá to oby- čejně dlouho, nežli se tato choroba rozpozná a po- stížený může choditi i do společnosti zkušených lé- kařů, a přece žádný z nich na něm počátek nemoci nepozná. Takový případ se stal nedávno v Praze. Trvá to však jenom tak dlouho, dokud nemocný něco neprovede. Když na př. dosud řádný a intelli- gentní úředník začne dělati různé hlouposti, zapomíná

že jest otcem rodi y a začíná vesele žíti, chodí ne- pořádně do úřadu atd., jest zde odůvodněné pode- zření na paralysu. Takový nemocný snadno se může dopustiti žhářství, poněvadž ponenáhlu ztrácí pamět a blbne a při tom se stává dráždivým a mstivým. Jak dalece může paralytik hřešiti, nežli lékaři jeho stav poznají, o tom svědčí následující případ: Učitel cizích jazyků potloukal se po smrti své milenky po městě, žádného si nevšímaje a nedbaje ničeho na ze- vnější slušnost. Po čase vznikl u něho oheň, a když strážníci vnikli do jeho bytu, nalezli ho s revolverem v ruce, jako by se bránil proti loupežníkům. Byl odsouzen Na to zapálil ve veřejné místnosti koberec a počínal si tak výstředně, že to vzbudilo i u laiků pozornost. Smál se hlasitě a plival pak jednomu hostu na záda. Na to zapálil vedlejší dům a při zatčení udal, že tam chytal krtky. Lékaři ani tehdy neučinili posudek a za 4 měsíce zemřel zmí- něný učitel typickou progressivní paralysou. Jiným podnětem ke žhářství jest blbost sta- rých lidí, která se jeví přílišnou a zbytečnou sta- rostlivostí a nespokojenosí. Různice mezi domácími lidmi jsou obyčejně to- hoto původu. Tito nemocní dopouštějí se žhářství bud ze zapomětlivosti nebo ze hněvu, ale obyčejně bývají odsouzeni, jelikož předcházející různice ukazují na Z jiných nemocí jest to dále manie a trudno- myslnost, z nichž popud ke žhářství vy- vírá. Jeden z takových nemocných zapálil sám pod sebou postel, aby se zbavil života. Jiný si vymyslil zločin, aby byl odsouzen, poněvadž neměl odvahy sám se zabít! Pozval k sobě neteř, kterou zastřelil, a pak zapálil dům. Dostal se k soudu a pak do ústavu. Nejvýše zajímaví jsou paranoici, nemocní, kteří mají správné úsudky, správně hovoří, ale ve své duši mají jisté přesvědčení, na něž nikdo nesmí sáhnout. Na př. že ze sousedního domu mu telegra- fují do uší, že je poslán od Boha spasit svět aj. Při odporu stávají se dráždivými a mohou se státi Značný kontingent žhářů tvoří alkoholi- kové, mezi něž patří i onen druh vagabundů. Obyčejně trpí poruchami vědomí. Interresantní jest druh žhářů, kteří vyvolávají dosud ve vědecké literatuře spor. Jsou to individua dospívající, která udávají za příčinu svého činu ne- odolatelné nutkání, jemuž nemohou odolati. Jest to tak zv. pyromanie. Někteří psychiatři ji uznávají, jiní nikoli, ale všichni se shodují v tom, že jest těžko na veřejnosti o ní mluviti, poněvadž každý obratný obhájce by pak dovedl i opravdu zločinné mladistvé individuum pyromanií obhájiti. Několika zajímavými případy objasňuje řečník tento pojem pyromanie. Mezi tato mladá individua patří žháři, kteří za- palují z nostalgie z touhy po domově. Jako vý- stražný příklad pro rodiče uvádí řečník tento případ: Děvče dvanáctileté bylo přijato do sousední vesnice jako chůva. Po čase si naříkala matce, že tam ne- vydrží, že se jí stýská a byla utěšena tím, že jest-li dítě zemře, že se vrátí domů. Dítě na to za nedlouho zemřelo a malá chůva dostala k opatrování tříletého chlapce. Chůva na to zapálila dům, hocha udusilaa při zatčení se přiznala, že i první dítě uškrtíla, aby se dostala domů. Bez úplného vědomí zapalují somnambuli- sté, ale tyto případy jsou řídké.

mstu.

žháři.

Zprávy denní. * Vznešený dar. Jeho Milost ndp. kníže-arci- biskup svob. pán Lev Skrbenský daroval na Svato- václavský konvikt 200 korun. * Osobní. J. Ex. pan místodržitel přehlížel dne 24. t. m. odpoledne od 4 do půl 5 hod. v prů- vodu ryt. Lanny a jeho technického personálu ka- nalisační práce na holešovickém ostrově. Vyhrožují Pešákovi smrti. Svědek Pešák, zámečnický mistr v Polné, obdržel z Prahy anonymní list, ve kterém se mu sděluje, aby se připravil n smrt, které neujde a od které jej žádné úřady neza- chránějí. Dopis ten je v rukou poslance dra. Baxy. Případ ten oznamuje »D. Volksblatt«. Tak pracují Hilsnerovci. * Dr. Auředníček ve Vídni. Orgán Ver- ganího »D. V.« přináší zprávu, že dr. Auředníček dlí ve Vídni. Patrně, praví list, Hilsnerovci začínají již »pracovati« * Rouhač zatčen byl ve Vyškově. Jest to tkadlec Josef Šemora, jenž se v rozmluvě s dvěma dělnicemi dopustil výroku, zakládajícího zločin rušení náboženství a přečin uražení církve státem uznané. * Bezpečná pokladna. Jistá žena z Lazů prodala ve Fryštátě brávka a peníze, aby jí na ně nikdo nepřišel, uschovala do popelníku. Na rychlo poklidila domácnost a chystala oběd. Rozdělala ohen