#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Číslo 13.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 15 ledna 3900.
#4
alto_textblock
#4
Nejdůstojnější a nejvznešenější kníže!
Přízní nejjasnějšího císaře a krále našeho Fran-
tiška Josefa a za souhlasu sv. Otce Lva povýšen
na tento arcibiskupský stolec, ze sousední přicházíš
Moravy — syn vznešeného rodu — který ke správě
poddaných z Čech na Moravu přenesen byv, mnoho
století tamtéž zkvétaje, o obojí zemi nejlepší zásluhy
si získal. Jako výkvět starožitného rodu do původní
vracíš se vlasti spravovat duší, Tobě od Pána na-
šeho Ježíše Krista a jeho náměstka na zemi svěře-
ných. Přicházíš o svátku nejsv. Jména Ježíš, a kdo
v tomto jméně přichází, jest požehnaný.
Budiž tedy v biskupském úřadě dlouhá leta, jak
Tobě z nejvroucnějšího srdce přejeme, vždy požehnaný !
Vzácny buďtež kročeje Tvoje jako apoštola zvě-
stujícího pokoj, jako hlasatele zvěstujícího dobro. Štědry
buďtež ruce Tvoje jako nejvyššího velekněze v této
arcidiecési v udílení sv. svátostí věřícího lidu a v roz-
dávání jiných dobrodiní duchovních i časných. Necht
mluví ústa Tvoje otcovská k duchovenstvu i lidu.
Budiž ujištěn, že my všichni plni synovské úcty,
rádi a věrně za Tebou půjdeme až do posledního
dechu, k Tobě lnouti budeme, břímě dne i horka.
dobré i zlé s Tebou snášeti budeme. Za Tebe obětu-
jícího ve zdech této starobylé a přeslavné svatyně,
vznešenou oběť mše sv. nechť oroduje sv. Václav,
který v noci vstávaje spěchával klaněti se do posvát-
ného chrámu v bázni Boží, jehož oběť přijal pán tak
jako dary dítka svého spravedlivého Abela.
Tebe po rozlehlých částech diecése chodícíhoa
dohlédajícího a slovo Boží hlásajícího provázejž sv.
Vojtěch, jenž chtěje evangeliam Kristovo pohanským
národům hlásati, jichž zbraněmi zasažen byv za nábo-
ženství katolické vznešenou krev svoji prolil.
Tebe udílejícího svátosti církve sílíž onen »ne-
přemožený rek Boží, jenž maje býti ponořen do vln
řeky, vytrval statečně v mlčení, když stala se zmínka
o zpovědním tajemství, jenž nechtěl tajemství zjeviti
a zhrozil se zrušiti pečeť.«
Modlíme se, aby všemohoucí a milosrdný Bůh,
který ráčil Té povolati k vysokému úřadu a na tent,
arcibiskupský trůn postaviti Tebe posiloval, chránila
živil. Hle, my všichni, kteří zde stojíme a které za-
stupujeme všichni poutem synovské úcty a lásky
k Tobě připoutáni setrváme. Za Tvé vlády a s Tvým
požehnáním pracovati i zápasiti budeme. Ty trvej na
modlitbách, aby synové, v tomto údolí zápolící, zví-
tězili. Domluvil jsem.«
Na křesle arcibiskupském povstal mladistvý kníže
primas, aby vyslovil svůj dík a jaksi svou řeč progra-
movou. Přidržel se přesně úlohy církevního úřadu
svého a promluvil zvučným hlasem, jenž se rozléhal
po prostorách památné svatyně až do nejodlehlejších
koutů jejich.
#5
alto_textblock
#5
Odpověď J. M. ndp. knížete-arcibiskupa.
»Vysoce důstojní a důstojní pánové, bratři moji
ctihodní!
Především budiž mi dovoleno vzdáti srdečné díky
za projevy úcty a lásky, jež jménem všech projevil
nejdůst. p. probošt přeslavné a vždy věrné kapitoly.
Povolán jsa ku správě slavné arcidiecése pražské,
mám této chvíle na mysli jasný obraz Svého před-
chůdce Františka z Pauly kardinála ze Schönbornů,
a upřímně vyznávám, že v poměru svém k němu ne-
malými obavami jsem naplněn, ujímaje se úřadu. Vi-
děli jste, nejmilejší, muže výtečného, jenž rodu svého
vznešenost převýšil ušlechtilostí ducha, zbožností,
mravů neporušeností, bedlivé o svěřené stádo péčí,
laskou i statečností, viděli jste ho na konec, jak
uprostřed velepastýřských prací jako nejvěrnější
vůdce v zápasu podlehl. A tento všecek byl váš,
mezi vámi zrozen a vychován, s vámi na kněze po-
svěcen, v duchovní správě ustanoven, představený
semináře kněžského, všem znám i všem předrahý
byl, když na stolec sv. Vojtěcha zase Il. Po takovém
muži, který vám předčasnou smrtí odňat byl, na-
stupují já, jenž věkem, silami, zásluhami nejsem
s úřad takový, od mnohých z Vás nikdy neviděn
a neznám. Věřte mně, bratří nejmilejší, že, když
počalo se jednati, že já k takové hodnosti povýšen
mám býti, pojala mne bázeň, tanuli mne na mysli
četní svatí muži, kteří ve skrýších se ukryli, aby vy-
hnuli se hodnostem i nebezpečí duše své. Proto nic
jsem nepodnikal, abych hodnosti této dosáhl; a když
dlouho marně jsem se o vše pokusil, pokud slušno
bylo, abych unikl nebezpečí takovému, teprv posluš-
nost mi kázala, že jsem se vyšší vůli podrobil. A
tak právem spoléhám v prozřetelnost toho, jenž
světlu z temnosti vyjíti kázal a co slabé světu se vidí
vyvolit, aby moudré zahanbil a nízké vyvolil, aby po-
kořil silné. Proto, bratři nejmilejší, mne příchozího
jako svého příjměte. Na věky k pražské arcidiecési
připoután, obzvláště vás, ctihodní bratři, prosím a za-
přísahám s Apoštolem: Snažme se vzbuditi vzájemnou
lásku. Vy zajisté, slova jsou to sv. Prospera, jste
ozdobou církve věčné, brána města věčného, jimiž
všichni, kteří v Krista věří, ke Kristu přicházejí. Já
mám ovšem, pokud lidsky jest možno, všem býti vše,
#6
alto_textblock
#6
a nejsem povolám jako pán knížetem velepastýřů,
nýbrž jako bratr a společník vaší práce. Vy však
podporujte mne ve slabosti mé. Zvláště celým srdcem
objímejme všecky, jež Syn Boží vykoupil svojí krví,
nic nedbajíce různosti stavu a původu, a »jestliže« —
jak se za našeho věku často stává — »se tenčí
krevní svazky, nechť se rozšiřují obory lásky.«
Což aby v plné míře se stalo, »slovo Kristovo
nechť hojně přebývá v nás, slovo Kristovo, vzaté
z pokladů posvátných oné církve, jež jest sloupem
a utvrzením pravdy a založena na skále nevývratné.
Toto poslední za každého sice věku, za našich však
nanejvýš nezbytno jest.
Rozpomeňme se, že ne nábodou, nýbrž z vnuknutí
Božího ve skutcích apoštolských se vypravuje: »Počal
Ježíš činiti a učiti,« napřed činiti, potom učiti, činiti
počal od samého počátku života a potom celý život,
učiti v nedlouhé době tří let. Tak i my, bratří nej-
milejší, zvláště bezúhonností životní, obcováním
v pravdě kněžským, živým příkladem jako libou vůní
Kristova zbloudilé získáme, jako sůl země hnilobě
hříchu zabráníme, jako světlo světa cestu bezpečnou
ukážeme ku blahu časného i věčného života.
Témito ozdobami okrášleni, až příjde kníže pa-
stýřů, bratří nejmilejší, přijmete korunu nehynoucí,a
tato vaše sláva před nejvyšším soudcem bude kdysi
mojí obranou.
Aby úmysly a přání tato se zdarem se potkaly.
vás všecky, bratří nejmilejší a veškeru pražskou arci-
diecési nejsv. Srdci Ježíšovu nám vždy v tajemství
nejsv. Svátosti se zjevujícímu, znovu zasvěcuji a do-
poroučím.
Abychom pak z tohoto pramene vody moudrosti
a milosti denně čerpali, orodujž Panna Maria, krá-
lovna kněží nejsvětější, jejímuž přečistému srdci nás
všecky rovněž zaslibuji.
Konečně přemocní nebeští patronové tohoto
slavného království českého u Boha orodujtež! A pokoj
Boží, který větší jest nade všecek pomysl, provázejž
srdce vaše a rozum váš v Kristu Ježíši.«
Hluboký cit bylo znáti v každém slově. Ocenění,
které věnoval z počátku řeči své zesnulému kardi-
nálu hraběti Františku de Paula Schönbornovi, jenž
vynikal církevním duchem a citem, svědčí, že i nový
arcibiskup »cítí s Petrem«, jak se vyjádřuje muž
ducha církevního, a že jej bude sledovati v jeho šlé-
pějích. Místo, kde promlouval kníže-arcibiskup o snaze
své odmítnouti úřad mu nabízený, vzbudilo patrnou
pozornost. Kníže-arcibiskup skončil slovy: »Začal
Ježíš činiti a učiti«, jež učinil jaksi svým programem.
Mladý muž na vznešeném stolci hodlá síly své vě-
novati svým plánům, hodlá ve skutek uvésti vidinu,
kterou mu hlásá evangelium. Kniha jeho života má
mnoho ještě listů, kteréž má popsati, kéž jsou po-
psány skutky lásky k Ježíši a k lidu. Tím obřad
slavného nastolení dokončen a Jeho Milost zapěl
chvalozpěv sv. Ambrože, ve kterémž pokračovali pěvci
sboru svatovítského pod vedením řiditele choru pana
Förstra. Teď nastal onen vznešený okamžik, kdy bylo
znáti ducha církevního.
Nejdpp. biskupové a kněžstvo arcidiecése králov-
ství přihlédali vzdáti svůj hold a svou poklonua
projev své církevní poddanosti, což se slovem »homa-
gium« nazývá. Jest to zajisté dojemné, když u stupně
trůnu svatovojtěšského pokleká šedivý již biskup Říha,
biskup Brynych, biskup Kalous, aby mu věkem
mladšímu uctivou vzdali oddanost. »Políbení pokoje«,
políbení staršího bratra mladším, jenž má první za-
ujímati místo, byť věkem mladší byl. Po biskupech
v řadě veliké přistupují praelati zemští vedeni prvním
praelatem Msgrem Horou, aby políbili arcibiskupský
prsten ozdobený »drahokamem« ostatku sv. patronů.
Za proboštem kráčeli členové vždy věrné kapitolya
za nimi takřka úplná sesterská kapitola vyšehradská,
vedena svým osvědčeným bojovníkem Drem. Lenzem,
starcem bohatým literární prací a zásluhou v boji za
věc boží. Jej následuje Dr. Mikuláš Karlach s Bu-
rianem, Kuchynkou a Kyselkou, za nimiž přistoupila
kapitola staroboleslavská vedená Srdínkem, jenž tak
velikou část duchovenstva arcidiecése vychoval. Ná-
sleduje kapitola všech svatých a členové fakulty theo-
logické české a německé dle stáří postupujíce. Zde
bylo pozorovati šat sv. Norberta a Bernarda, oděv
papežského monsignora a prostá klerika kněze. Vše
ve svornosti přichází vzdáti svůj hold a poklonu osobě,
na jejíž bedra vložil sv. Otec pallium arcibiskupské.
Za universitou přistoupilo duchovenstvo metropo-
litního dómu, farářové pražští a zástupcové všech vi-
kariátů arcidiecése a ostatní duchovenstvo, jako na př.
dr. Horský, dp. red. Tom. Škrdle, býv. chéf-
redaktor »Katol. Listů« dp. farář Vaněček a
hojně jiných. Červený biret doktorský a kaplanská
rocheta svorně se střídaly jako synové jednoho otce.
Skončen hold, jímž dalo duchovenstvo arcidiecési
důkaz své ochotné vůle a bez ohledu na počasí a
vzdálenost dostavilo se ku slavnostnímu dnu J. Mi-
olsti knížete arcibiskupa. Uspořádán zpáteční průvod
do residence arcibiskupské, kam nového primasa do-
provodilo nejen duchovenstvo, nýbrž i zástupcové
#7
alto_textblock
#7
všech úřadů a četná šlechta, jejíž příslušníkky mů-
žeme odhadnouti na 50 členů. Hlavně se dostavili:
J. Exc. Karel hr. Coudenhove, místodržitel krá-
lovství českého, J. J. knížata: Jiří, Mořic, Ferdinand
a Zdenko Lobkovie, Jan Adolf Schwarzen-
berg, princ dr. Badřich Schwarze nberg,
kníže Rohan, J. O. hrabé Vojtěch ze Schön-
bornů, přísedící zemského výboru a předseda druž-
stva sv. Vojtěcha, bývalý ministrpresident J. Exc.
hr. Thun, J. O. hr. Karel ze Schönbornů, hr.
Buquoy, hr. Zdenko Thun, hr. Pálffy, barou
Dobřenský z Dobřenic, hr. Kolovra't, baron
Trautenberg a hojně jiných.
Po složení holdu pomodlil se Jeho knížecí arci-
biskupská Milost před hlavním oltářem předepsanou
oraci de patrono ecelesiae a versikl: Divinum anxi-
lium maneat semper nobiscum, čímž obřady nastolení
v chrámu Páně se skončily.
Po té ubíral se nejdůstojnější arcipastýř oděn
pluviálem a maje mitru a berlu k oltáři sv. Jana
Nep., poklonil se tamže nejsv. Svátosti oltářní, přijal
u dveří chrámových poblíž kaple sv. Zikmunda aspergill
a šel středem novostavby chrámu v průvodu veške-
rého shromážděného duchovenstva do své arcibi-
skupské residence, aby se také v její držení uvázal.
Kéž dá Bůh, aby to bylo na mnohá léta!
Při zpátečním průvodu tom zvonilo se u sv.
#8
alto_textblock
#8
Víta.
#9
alto_textblock
#9
V residenct-
Všichni zástupcové úřadů a šlechty doprovodili
ndp. arcibiskupa do novéhy domova. Bylo čtvrt na 1.,
když se vracel průvod a bylo tří čtvrté na 2., kdyá
skončen hold šlechty a zástupcův.
Šlechtu vedl její náčelník J. J. kníže Mořie
Lobkovic, ozdoba staroslavné šlechty a rodu Lobko-
viců. Oslovil nového primasa jako katolík z rodu,
jenž zapsán jest na stránkách dějin církve české toli-
krát a tak památně. Z každého slova vyznívala řeč
katolíka. V odpovědi své kníže arcibiskup žádal
šlechtu za vlivuplnou součinnost její při všech pracích
svých a se všemi účastníky dlouho rozmlouval.
Po ukončení řeči zanotoval kníže arcibiskup
pevným hlasem »Te Deum«, načež zpěváci zpívali
příslušné »Te Deum« od J. Förstra.
Po holdu šlechty skončeny audience aspoň pro
den nedělní. Kéž najde slovo areibiskupa vždy tak
ochotný sluch u všech jako našel v den svého na-
stolení u výkvětu národa.
Návštěvy Jeho Milosti.
Odpoledne vykonal J. M. ndp. kníže arcibiskup
návštěvy u Jeho Excell. ndp. biskupa dra. Martina
Říhy, J. M. ndp. biskupa dra. Edv. J. Bry ny-
cha a ndp. světícího biskupa monsigu. Ferd. Ka-
louse a vyslovil jim všem svoje díky za laskavé
spoluúčinkování při slavnosti jeho nastolení. Vyjádřil
pak přání a naději, že veškeren episkopát český bude
jej podporovati v jeho snahách, a že všichni ve svor-
nosti a lásce budou působiti k tomu, aby stádce jim
svěřené bylo přivedeno na pravici našeho Spasitele o
soudném dni, načež se srdečně rozloučil s jmenova-
nými hodnostáři církevními.
Hostina.
O 5. hod. odp. se pak konalo slavnostní diner
v paláci Jeho knížecí arcibiskupské Milosti, k němuž
pozváni byli: J. Ex. p. místodržitel, p. místo-
držitelský vicepresident Dörfel, pan policejní ředitel
Janota- Forster, J. Ex. p. velící generál, polní
zbrojmistr Fabini, J. Ex. páni polní podmaršálkové
svob. p. Steiniger, Venus z Elbingenua
hr. Orsini- Rosenberg, p. president vrchního
zemského soudu Jansa, J. J. nejv. maršálek kníže
Jiří Lobkovicz, J. Ex. hr. F r. Thun, J. J. dr.
Alfr. kn. Windischgrätz, pp. biskupové Říha,
Brynych a Kalous, veškerá metropolitní kapi-
tula, probošt metropolitní Hora, děkan kapitulní dr.
Hrádek, prelát magr. Hornsteiner, msgr. dr.
Krásl, vl. r. dr. Frind, gen. vikář Brusáka
kanovníci Scharworth, dr. Sedlák, dr. Marek,
dr. Binder, dr. Doubrava a Manlik, kapitu-
lárové z Olomouce, kanovníci svob. p. Grimmen-
stein a princ Hohenlohe, gen. opat řádu Pre-
monstrátů Starý, gen. velmistr Křižovníků dr. Horák,
prob. vyšehr. kapit. dr. Lenz, prob. u všech Svatých
dv. r. dr. Schindler, opat premonstrátského řádu
z Teplé Clementso, opat řádu benediktinů Čtvr-
tečka, vikář kladský prelát Mandel, dále depu-
tace šlechty J. J. kníže Lobkovitz, J. J. kníže
Ad. Schwarzenberg, J. J. kn. Alain Ro-
han, J. Ex. hr. Buquoy, hr. Ervín Nostie,
svob. p. Dobřenský a svob. pan Mladota,
rytíř Doubek a rytíř z Eisensteinu, příbuzní
arcibiskupovi svob. páni Filip, Jan, Karela
Antonín z Skrbenských, svob. p. Spiegel-
feld, svob. p. Stillfried a Jindř. hr. Kolo-
vrat, starososta p. dr. Podlipný, náměstek nejv.
maršálka Wohanka, president Akademie cís. Frant.
Josefa Hlávka, arcibiskupský rada Zvěři na,
kanovník kancléř Dědek, kníž. arcibiskupský ta-
jemník Wünsch a ceremonář Pícha.