#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy«
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou-
na měsíc 3 K 80h
#4
alto_textblock
#4
v Praze, v sobotu dne 12 listopadu.
#7
alto_textblock
#7
K císlu 313
čislo v Praze za 2n
a na venkově za 3b
#8
alto_textblock
#8
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Válka.
#10
alto_textblock
#10
Boje o Port Artur.
Z Londýna, 12. listopadu. Pověstio
blízkém pádu Port Arturu nepo-
tvrzují se. Oznamuje se z Čifu, že domy.
kasárny i nemocnice jsou sice již v troskách,
ale pevnosti mohou čeliti ještě
dlouhou dobu nepříteli.
Z mandžurského bojiště.
Z Mukdenu, 11. listopadu. (C-B.) »Reute-
rově kanceláři« oznamuje se: Následkem prudké
dělové palby, již Rusové ve středu na japonské
posice zahájili, odvolali Japonci ně-
které do předu pošinuté hlídky
nazpět. Zde soudí se, že Japonci to
dobou ku předu postupovati ne-
hodlají a že spíše na jih ustoupí.
Opětně dobytí Putilovského vrchu ke konci bitvy
na řece Ša zjednalo Rusům velkou výhodu, ne
boť vrch ten ovládá před nim rozloženou rovinu
po níž by Japonci postupovati musili.
#11
alto_textblock
#11
Japonští zajatci a chvála Rusů.
Z Novgorodu, 11. listopadu. V prázdných
kasárnach 87. pěšího pluku, jenž odebral se do
Mandžurska, umístěno bude 1200 zajatých
Japonců. Ve »Věstníku mandžurské armády«
uveřejněny jsou tři dopisy zajatých Japonců.
kteří vesměs s velikou chválou zmiňují seo
chování se Rusů k zraněným a nemocným Ja-
poncům. V jednom z dopisů těch obsažena jest
žádost pisatelova, aby sdělení jeho byla otištěna
v japonském některém listě.
Podmořský člun pro Vladivostok
—ch. Z Petrohradu, 11. listopadu. V Ame-
rice zakoupený podmořský člun »Fulton« byl
již do Vladivostoku odeslán. Dopravuje se tam
na zvláštních vagonech. Mužstvo jeho a dvojitý
štáb inženýrů cestují týmž vlakem, avšak jsou
pod přísným dozorem, aby se nikdo z nich ce-
stou nevzdálil.
#12
alto_textblock
#12
Telefonické zpravy „Nár. Listů.
#13
alto_textblock
#13
Proti navrženému uherskému školskému
zákonu.
Ze Záhřeba, 12. listopadu. Členové církev-
ního kongresu srbského svolali protestní
schůzi proti školskému zákonu
uherskému do Karlovce na 1. pro-
sinec. Ve výzvě k této schůzi se praví: »Školní
předlohy odstraňují poslední zbytek
samosprávy srbského lidu ve vě-
cech školských, zvláště pak rozbíjejí
jednotu karlovické metropole v oboru školském.
Dozvuky inšpruckých událostí.
Ze Štyrského Hradce, 12. listopadu. Pro-
fessorským sborem byla sestavena komise, která
vyšetřiti má, kteří ze studentů zúčastnilise
bouří inšpruckých a navrhnouti jejich trest.
Studenti, kteří budou z některé university rele-
gováni pro události inšprucké, nemají býti při
jati na universitu štyrskohradeckou a jakmile
dle zákona bude zřízena vlašská právnická fa-
kulta, mají býti zrušeny vlašské zkoušky na
právnické fakultě štyrskohradecké.
Z Vídně, 12. listopadu. Do sporu německo-
vlašského připletli se posluchači vysoké
školy zemědělské. Vyslali včera depu
taci k rektorovi, ve které tito výtečníci žádají
aby relegováni byli všichni posluchači vlašti
kteří v Inšpruku zúčastnili se bouřlivých udá
lostí, jakož aby uklizeny byly z ústavu všechny
vyhlášky vlašské. Rektor ujistil, že seč bude,
ušlechtilé tužbě jejich vyhoví.
Z Terstu, 12. listopadu. Professor Lo
renzoni telegrafuje z Inšpruku: »Tou
chvílí jest nemožno vymoci pro-
puštění našich studentů z vazby
Není sice obav, že by prchli, ale že by mohli
působiti na svědky. Prof. Lorenzoni projevuj
naději, že po výslechu hlavních svědků student
budou propuštěni bez kauce.
Z Terstu, 12. listopadu. (C.-B.) Včera ko-
lem 9. hodiny večer shromáždila se na Corsu
#14
alto_textblock
#14
skupina národně-liberálních demonstrantů, jež
odtud do Chiozzy a ulieí Via Aquedotto k Ro-
settiovu pomníku se brala a cestou asi na 300
osob vzrostla. Demonstranti prošli pak ještě jed-
nou městem a počet jich vzrostl při tom asi na
600 osob. Po 10. hodině byla demonstrace
skončena. Minula bez hlučných projevů a výtrž-
ností. Nikdo nebyl zatčen. Před tím bylo na ná-
městí Piazza Grande asi 30 osob zatčeno pro
podezření, že mají v kapsách zbraně nebo ka-
meny, ale později byli všichni zatčení zase pro-
puštěni.
Z Inšpruku, 12. listopadu. Děkan italské
fakulty prof. Sartori vrátil se do Inšpruku.
Odebral se k presidentovi vrchního soudu bar.
Callovi žádat ho za ochranu vlaš-
ských studentů. Dostalo se mu ujištění,
že se s nimi ve vazbě nakládá co
nejlépe. Děkan odešel pak k místodržiteli, kde
převzal dokumenty vlašských studentů, nalezené
ve skřiních sbořené fakulty.
Tyrolští Němci proti dru. Körbrovi.
Z Vídně, 12. listopadu. Poslanec Pera-
thoner měl v Bolzanu řeč, v níž pravil:
»Mám již vlády Körbrovy dosti;
ona neudělala pro Tyroly pranic. Němci tyrolšt
za žádné vlády neměli se tak špatně, jako za
Körbra.«
Ve schůzi podán pak návrh, aby německo-
tyrolští poslanci zahájili proti vládě Körbrově
nejtužší opposici, dokud nebude
sesazen místodržitel a nebude ukli-
zena vlašská fakulta z Tyrol vůbec.
K návrhu tomuto podotkl Perathoner : »Byl
bych raději viděl, kdyby tento návrh byl zněl:
»Němečtí poslanci vyzývají se, aby proti vládě
dra. Körbra prováděli opposici nejkrajnější, do-
kud nepadne.«
#15
alto_textblock
#15
Z chorvatského sněmu.
Ze Záhřeba, 12. listopadu. Národní strana
kandiduje pro hodnost místopředsedy sněmu
chorvatského dra. Ludvíka Jo sipoviče,
syna bývalého ministra. Pro hodnost zapiso-
#16
alto_textblock
#16
FEUILLETON.
#17
alto_textblock
#17
Ze vzpominek Camilla Lemonniera.
Nejslavnější belgický romanopisec Camille
Lemonnier, jeden z mistrů francouzského ro-
mánu moderního, uveřejňuje v pařížské »L
Revue« pod titulem »Život belgický« své do-
jmy a vzpomínky z mládí. Jsou to zajímavé
episody, živě vypravované, líčící mnohé závažné
události a osobnosti z politického a literárního
světa belgického i francouzského.
Lemonnier podává malebný obraz starého
Brusselu, omšelých čtvrtí, nyní již většinou
zmizelých. V malém krámku knihkupeckém
v takové starobylé, klikaté uličce viděl mlado
Lemonnier za výkladní skříní básnické novinky
z Paříže, jež lákaly mocně jeho touhu čte
nářskou.
Za tou výkladní skříní poprvé četl jméno
geniálního poety prokletí a smutku: Charles
Baudelaira. Bylo to na obálce prvního vydání
jeho »Květů zla.«
Tehdy žili v Brusselu franeouzští exulanti.
proskribovaní básníci, politikové, žurnalisti repu
blikánští, kteří uprchli před pronásledováním
vlády Napoleona III.
Nikdy nesešla se v Brusselu taková zna-
menitá společnost mužů veřejného života. Victon
Hugo, historik Guinet, novinář Girardin, pro-
fessor Deschanel, otec nynějšího slavného
politika, nakladatel Hetzel a jiní usídlili sev
hlavním městě belgickém. Žili velmi skromně.
Někteří se nuzně protloukali novinářskými pra-
cemi. Ale i ti, kteří byli bohati, jako Viktor
Hugo, přizpůsobovali se chudobě života ve vy-
hnanství. A Victor Hugo obědval v nuzné ho-
spůdce brusselské za 1 fr. 20 ct. Odpoledne
se scházívali proskribovaní v malé krčmě
»U prince Walesského«, v jejíž blízkosti uzřel po-
#18
alto_textblock
#18
prvé Lemonnier, uličníkující na ulici, básníka
Baudelaira, který byl nejen poetou, ale i dandym
satanismu, podobně jako romancier a kritik
Barbey d'Aurevilly a malíř Felicien Rops. Bau-
delaire ve své chladné eleganci anglické činil
dojem pastora nebo herce.
Scházel se ve zmíněné anglické krčmě
s proskribovanými, k nimž přibyl novinářský
bohm a spiklenec Ranc, nyní ctihodný senátor
a malíř moderní ženy Alfred Stevens. Jednoho
dne kdosi přivedl socialistického spisovatele
Proudhona. Autor slavné věty »vlastnictví je
krádež« žil pod jménem Duport, professor ma-
thematiky, ve veliké nouzi.
Též velký anglický spisovatel Charles D-
ckens navštívil několikráte schůzky francouz-
ských vypovězenců a všechny okouzlil svým
vtipem a humorem. Byl též jaksi vypovězencem.
Ale nikoliv politickým. Měl jakési nesnáze roz-
vodové se svou chotí, zdá se, že právo nebylo
na jeho straně a hledal útěchy a klidu na dru-
hém břehu kanálu La Manche. Tyto schůzky
byly velmi veselé a zábavné. Rane divoce vtip-
koval o císařství, Deschanel roztomile hovořil
o poesii, W. Burger ohnivě velebil krásu obrazů
Van Eyckových a Baudelaire recitoval své »Malé
básně v prose« tak obdivuhodně, že malíř Ste-
vens u vděčném nadšení svlékl svou barevnou,
šviháckou vestu a daroval ji na znamení uznání
básníkovi.
Většina proskribovaných republikánských
politikův a spisovatelů věnovala se vyučování,
živila se přednáškami, Emi! Deschanel pořádal
konference v »Klubu uměleckém«, Pascal Du-
prat a Challemel-Lacour dávali veřejné před-
nášky. Madier-Montjau byl professorem v Brus-
selu a Antwerpách zároveň, Bancel přednášel
literaturu na Svobodně universitě.
V té době zavítal do Brusselu též Alex-
ander Dumas otec. Byl dobrovolným psancem.
#19
alto_textblock
#19
Bydlel v malém hotelu v ulici Waterloo. Vstá-
val za svítání, sedl ke stolu s vyhrnutými ru-
kávy, s rozepjatým límcem a psal s takovým
spěchem, že vynechával čárky a tečky, aby zí-
skal času.
Bez přestávky jezdilo péro plodného ro-
manopisce po papíře až do jedenácti hodin do-
poledne. V tu hodinu dobrý, tlustý a veselý obr
odhodil péro, oblékl si zástěru a šel do ku-
chyně. Byl výtečným kuchařem a některé jeho
omáčky byly mistrovskými výrobky. Pravidelnými
hosty jeho lucullských obědů byli Viktor Hugo,
Arago, Esquirol, Bérardi, ředitel »L'Indépen-
dance belge«, Noěl Parfait, sekretář a spolupra-
covník Dumasův a j. Dumas pořádal bujné ho-
stiny a zábavy, u nichž nebyly požitky omezeny
jen na kuchyň a sklep a tak za svého pobytu
v Brusselu, trvajícího něco přes rok, utratil více
jak 200.000 franků.
Viktor Hugo žil méně hlučně a méně roz-
mařile. Bydlil v malém bytě u paní Cébérové,
zvané »matka vypovězenců«.
V malém pokojíku tohoto příbytku uzavřel
Victor Hugo smlouvu s podnikavým a stále spe-
kulujícím nakladatelem Lacroixem ohledně vy-
dání »Bídníků«. Lacroix dal Hugovi za tento
román 300 000 franků. Byl to pěkný peníz. Ale
Hugo nevyhlížel nijak bohatěji. Odjel na bojiště
Waterloo, aby konal pilné studie k nejslavnější
kapitole »Bídníků«.
Když se vrátil, pustil se do psaní »Bíd-
níků«, jež skoro celé napsal ve svém nepatrném
příbytku brusselském.
Lemonnier dále líčí význam Belgie pro hnutí
svobodomyslná a opravářská. Belgie byla vždy
útočištěm bojovníků svobody. Eugěne Pelletan
ji nazval »vlastí svobody«. Velký učenec a an-
archista Elisée Reclus pravil: »Belgie je par
excellence zkušební půdou Evropy.«
#20
alto_textblock
#20
—.—