#1
alto_textblock
#1
Románová příloha
#2
alto_textblock
#2
„Národních Listů“ k čislu 34. ze dne 4. února 1903.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
= »Dorota«. K dramatickým výstupům prosto
národním, jimiž osvěžovali a dosud v zapadlých na-
šich vesničkách osvěžují v zimní jednotvárnosti naši
venkované život svůj, náleží »Dorota«. — Na den
6. února připadá církevní den této světice v průvodu
s dvěma v legendách lidu velmi významnými světi-
cemi Hátou a Veronikou. (4. a 5. února.) — Kdož by
si při svátku sv. Doroty nevzpomněl na utěšenou
scénu v Babičce Boženy Němcové, kde vystoupení
venkovských herců tak plasticky jest vylíčeno. Byla
dle zlaté legendy sv. Dorota dcerou Římana Doraa
jeho manželky Thee, narodila se v Caesarii kappa-
docké, byla za pronásledování Diokleciánova od vla-
daře Appricia jata a odevzdána dvěma od víry od-
padlým sestrám Kristě a Kallistě, aby ji k témuž
přemluvily. Ale ona je pohnula, že se k víře navrá-
tily a svůj hřích mučednictvím zahladily. Za to byla
Dorota pochodněmi pálena, na skřipec nataženaa
konečně jí byla hlava sťata. Při venkovských před-
staveních, která ještě dosud v pahorkatině česko-
moravské se udržela, vystupují král Dioklecián, také
někdy anachronisticky Herodes, mládenec, kat, anděl,
čert ve fantast. oděvech, z různých kousků venkovské
garderoby ženské i mužské přizpůsobených. Jevištěm
je světnice venkovská, představení ve statcích bohatších.
Způsob přednášení jest recitativ zpěvný s církevními
kadencemi; hlavní katastrofou děje po mravoučných
pokynech andělových jest výstup katův, jenž v čer-
venou moldonku matčinu oblečen, hrozným dřevě
ným mečem vzbuzuje respekt u venkovského publi
ka. Vzpomínám na společnost takovou, která ještě
nedávno i kolem Milevska uměleckou dráhu každo
ročně po Hromnicích nastupovala po osadách okol
ních. Ředitelem bvi tehdy krejčí milevský, nyní již
zemřelý Dvořák. Dojemný zpěv katův a Dorotin nej.
více dojal posluchačstvo. — »Doroto, panno, klekni.
meče mého se nelekní; natáhni krk hezky, ať ti ho
přetnu mistrovsky, jsou mistr katovský«, zhurta
zpíval kat. Jemně na to Dorota: »V ruce tvé, Ježíši,
poroučím mou hříšnou duši, když vyjde z těla mého,
bys ji vzal do ráje věčného.« Kat srazí Dorotě ko-
runku papírovou a epilogem zpívá: »Oh, jak se to
hezky dělá, kéž by toho bylo do večera, kdyby toho
bylo sebe víc, nelekl bych se toho zhola nic.«
= Nemravná maska. Pro dobu maškarních plesů
vypravuje pařížský »Gaulois« komickou anekdotu o
nemravném přestrojení. Věc udála se v době druhého
císařství. Do maškarního plesu, v němž nejrůznější
a co možná výstřední masky se nalezaly, dostavila
se také jakási přepodivně maskovaná osobnost. Byl
to student, který za skříň na šaty »přestrojen-
čili kostymován byl. Představte si velkou bednu,
která na »dubovo« natřena byla a z níž nahoře ven
trčela bílá hlava, jež vypadala docela jako sádrové
poprsí, jakáž se tehda s oblibou stavěla na skříně
se šaty nebo knihami. Nohy byly dole v »soklu«
opatrně ukryty. Zvláštní tento nápad studentův — ku
podivu! — obecně se líbil. Avšak věc se ještě zlepšila.
Na dveřích skříně, jež obrovským klíčem ozdobena
byla, nalezal se nápis: »Otevříti není dovoleno!«
Rozumí se samo sebou, že zrovna proto záhy někdo
almaru otevřel. Tu pak rozlehl se plným sálem ho-
mérický smích a se všech stran zaburácela bouře
potlesku, provázená hlučným dupotem: Šibal student
heměl nic jiného na sobě, než almaru! Dav maškan
#5
alto_textblock
#5
shlukl se kolem něho a povyk rostl ustavičně, až
konečně rozpustilý student z almary dovezen byl na
policii, kdež s ním sepsali obšírný protokol, ježto
úřadující komisař jeho přestrojení a objevení sev
maškarním plesu uznal za nemravné. »Cože, ne-
mravné?« zvolal udiven student. »Vždyť jsem vězel
až po krk v almaře!« — »Bylo potřebí jenom dvéře
otevřít,« namítl komisař. — »Ale, vždyť byly dvéře
na dva západy zamčeny a k tomu ještě bylo na nich
napsáno, že není dovoleno je otevříti,«
bránil se student! Tato námitka odzbrojila komisaře
a student vyvázl bez trestu. Tou dobou je ten bý-
valý veselý pták — radou appellačního soudu.
= Půvabná reklama. Jakýsi »umělec«, který se pro-
dukuje na velkou foukací harmoniku, uspořádal v Zerb-
stu »koncert« a dal si do místního časopisu jako inserát
tuto reklamu: »Nynější kat E. v M., který v tomto městě
kdysi jakožto obchodní zřízenec zaměstnán byl.
jest švagrem virtuosa na foukací harmoniku, Maxe
Seilera, který zde právě koncert pořádá a bude s kon-
certistou zároveň přítomen, aby mu při kasovních
pracích byl nápomocen.«
= Také důvod. »Vidíte, pane Zelenko, já mám
děti tak velice rád, že se naschvál ani nežením
abych nemusil svoje kluky, když by mi přílišný
spektákl dělali, karabáčovat !«
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze-
#7
alto_textblock
#7
Dne 30. ledna 1903: Smutný Ondřej, majitel
drožek, 35 roků, 618—VII. Holan Karel, syn zámeč-
níka, 13 měsíců, 399—VIII. Blažej Josef, řemenář, 51
rok, 16—I. Jílek Karel, syn zříz. potravní daně, 4 měs.
882—I. Sládek Rudolf, krejčí, 713/4 roku, 217—II.
Komárková Kateřina, soukromnice, 70 roků, 208—VII
Turnova Helena, dcera topiče, 13 roků, 216—VII.
Novák Julius, strojník, 48 roků, 590—VII. Veverka
Antonín, syn dělníka, 13 neděl, 636—VII. Batěk Josef,
syn slévače, 11 měsíců, 703—VII. Josef recte Juda
Münzer, býv. obchodník, 76 roků, 1418—II. — Ve
všeobecné nemocnici: Stübnerová Rosina,
manželka horníka, 70 roků. Brodská Antonie, man-
želka truhláře, 29 roků. Choroševská Ludmila, vdova
po cís. rus. státním radovi, 60 roků, Lissner Karel,
cestář, 47 roků. Schak nebo Žák Václav, nádenník,
24 roky. Vališova Marie, 30 roků. — U milosrd-
ných bratří: Draský Vojtěch, mlynářský pomoc-
ník, 78 roků. — Umilosrdných soster: Bunda
Dominik, obuvník, 53 roky. Kuczera Ferdinand, zá-
mečník, 63 roky. Strejčkova Kristina, švadlena, 28
roků. Svoboda Augustin, metař, 57 roků. Čermák Vá-
clav, sklepník, 49 roků. — U Alžbětinek: Šmí-
dová Kateřina, vdova po kováři, 63 roky. — V měst.
chudobinci: Kochova Rozalie, dcera po měšťanu,
79 roků.
Dne 31. ledna 1903: Schmiedová Aloisie, sou-
kromnice, 84 roky, 4—VII. Žohova Františka, dcera
zámečníka, 1 rok, 109—VII. Filip Miroslav, syn ob-
chodníka, 3/4 roku, 70—VIII. Špachtova Milada, dcera
rukavičkáře, 2 roky, 309—VIII. Mirovská Alžběta,
manželka mlynáře, 73 roky, 521—VIII. Dušková
Alžběta, posluhovačka, 84 roky, 167—IV. Vondrák
Ferdinand, koželuh, 72 roky, 555—VII. Bonaventurova
Marie, dcera řezníka, 1 měsíc 1 den, 586—VII. — Ve
všeobecné nemocnici: Volfova Františka, pro-
davačka, 20 roků. Comploierová Julie, manželka sa-
zeče, 31 rok. Malý Josef, dělník, 56 roků. Pittner Václ.
klempíř, 28 roků. Urban Antonín, rolník, 58 roků. —
#8
alto_textblock
#8
U milosrdných sester: Ptáček Jan, dělník-
70 roků. Sýkorová Marie, nádennice, 67 roků. — v
měst. chudobinci: Zvonečková Marie, býv. po-
sluhovačka, 83 roky
#9
alto_textblock
#9
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
O 3. hod., odpoledne
#10
alto_textblock
#10
Ve středu 4. únoraa.
#11
alto_textblock
#11
Cyprienna.
Komedie o třech dějstvích. Napsal V. Sardou.
Přeložil A. Pulda. Režisér Jakub Seifert.
OSOBY: Pan de Prunelles, bohatý soukromník, J.
Seifert. Cyprienna, jeho choť, H. Benoniová. Adhé-
mar, mladý švihák, Ivo pl. Raič Lonskij j. h. Cla-
vignac, přítel pana de Prunelles, J. Bittner. Bofordin,
notář, R. Inneman. Paní de Brionne, mladá vdova,
L. Danzerová. Paní de Valfontamne, L. Matějovská.
Slečna de Lusignan, M. Pštrosová. Bastien, sluha,
R. Kafka. Josefa, komorná ve službě u pana de Pru-
nelles, A. Červená. Domovník, J. Havelský. Policejní
komisař, P. Řada. Josef, nadsklepník, F. Steinsberg
Jan, sklepník, V. Zintl. — Policejní zřízenci. Čeled
z hotelu. — Děj za našich časů v Remeši.
109. hra. v předpl.
Ve středu 4. února.
(1. čtvrtka)
Pohostinsku vystoupí Otakar Mařák od c. k. dvorní
opery ve Vídni.
DALIBOR
Opera o třech dějstvích. Složil Bedřich Smetana.
S textem od J. Wenziga v úpravě V. J. Novotného.
Dirigent Karel Kovařovic. Režisér Robert Polák.
OSOBÝ: Vladislav, král český, V. Viktorin. Dalibor,
rytíř, B. Plák. Budivoj, velitel královské hradní stráže.
Fr. Šír. Beneš, žalářník, R. Polák. Vítek, zbrojnoš Da-
liborův, O. Mařák j. h. Milada, sestra purkrabího
Ploškovského, R. Maturová. Jitka, selské děvče na
statcích Daliborových, M. Kubátova. Soudce, J. Žižka.
Soudcové, zbrojnoši, poslové Daliborovi, lid atd. Děj
v Praze, dílem na hradě a v okolí, dílem v dolením
městě a to v 15. století.
Po druhém dějství přestávka.
Konec po 10. hod.
Začátek o 7. hod.
#12
alto_textblock
#12
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě I. pražského měšť. pivovaru.
Začátek o 7. hod.
Ve středu 4. února.
Po deváté: Křižáci.
Historické drama o 9 obrazech. Dle Sienkiewicze
napsal V. Valewski. Přeložil dr. B. Frusík. Režisér
Fr. Šípek.
Konec o 3/4 na 10. hod.
#13
alto_textblock
#13
Švandovo divadlo na Smíchově.
Začátek o 7. hod.
Ve středu 4. února.
Ve prospěch Frant. Hessové. — Jako host vy-
stoupí pí. B. Jeřábková Kaclov a.
PAVLÍNA.
#14
alto_textblock
#14
na Král.
Pištěkovo lidové divadlo vnehraceon
Začátek o 7. hod
Ve středu 4. února.
Lidové představení za poloviční ceny.
Spanilá Savojanka.
Zpracoval
Činohra o 3 odděleních s předehrou.
Jos. Kaj. Tyl.
#15
alto_textblock
#15
29
#16
alto_textblock
#16
272
#17
alto_textblock
#17
269
#18
alto_textblock
#18
Později setkával jsem se s těmito pány dosti často.
Mezi nimi jsou též ženy. Nosí také černé soukenné ka-
bátky s rovněž takovými červenými ozdobami a prýmkami.
Naproti němu seděli jacísi dva pánové, kteří doroz-
umívali se mezi sebou posuňky, tak že jsem si myslil, že
jsou to němí a byl jsem velice překvapen, když najed-
nou směle a hřmotně začali s konduktorem mluviti špa-
nělsky.
Vyslovil jsem Lěvšovi své podivení, načež mně vy-
světlil, že jsou to bezpochyby členové zednářské lože
v Laplatě. Začal jsem se ho vyptávati na svobodné zed-
náře, ale odpovídal mně tak roztržité a byl tak zabrán
myšlenkou na shledání se se ženou a dcerou, že pova-
žoval jsem za lepší, abych odložil tyto otázky na dobu
vhodnější.
Vagon skákaje, třesa se a drnče, pohyboval se po
kolejích, po nichž táhly ho dvě hubené, sklíčené mrchy,
na levo pak, rovnoběžně s kolejemi, táhla se špinavá,
hrbolovitá a úzká cesta s hlubokými kolejemi. Po ní po-
malu pohyboval se vůz »karo« s velikými koly a ta-
žený čtyřmi koni, brzy zase třesouc se a potácejíc pro-
jela tudy volianta (bryčka). Cesta tato vůbec činila pustý,
ano divoký dojem, neboť na pravo i na levo rozkládala
se nepřehledná prostora širé stepi.
Zde jest i přístav.
Projeli jsme úzkou uličku a vagon se zastavil.
Šli jsme pěšky, vyhýbajíce se hostincům, restaura-
cím, almasenům a krámkům, v nichž prodávalo se všeli-
jaké haraburdí, jako svazky pštrosích per, kokosové
ořechy, pštrosí vejce, z nichž pomocí stébla vytažen byl
obsah, pomalované i nepomalované, se stužkami, na způ-
sob cukrových vajec, jež prodávají se na Rusi o velko-
#19
alto_textblock
#19
moi —
please.«
Prohodiv ještě několik nesouvislých frází v různých
jazycích, začal se rychle oblékati
Tázal jsem se ho, co mu jest a proč nepřichází
k Lěvšovi.
Začal zmateně vypravovati ve své babylonské směsici
jakousi dlouhou historii. Ale najednou, nedokončiv ji, pře-
rval ji a oznámil, že půjde se mnou.
»Již čtrnáct dní nebyl jsem venku, I say. Pojďmež
partons, vamos, seňor«.
Narazil si na hlavu neobyčejně široký sombrero, jaký
až dosud na nikom jsem zde neviděl, zahalíl se do dlouhé
almavivy, jejíž jeden šos přehodil si přes rameno a stal
se neobyčejně podobným divadelnímu melodramatickému
zlosynovi, jenž krade se po jevišti, aby zákeřnicky skolil
dýkou svého soka.
Šli jsme po ulici mlčky. Bylo mně obtížno mluviti
s mým společníkem jeho podivným jazykem a zmotanými
myšlenkami.
Gvozdikov byl pohroužen v pochmurnou zádumči-
vost. Ale slunce svítilo tak jasně a vzduch byl tak měkký,
že též on si toho povšiml. Podívav se do zadu a stáhnuv
do zadu klobouk, rozhlédl se kolem a učiniv neurčitý po-
suněk, pravil :
»Příroda jest zde magnifique, mais pas de gens. Jak
se to řekne rusky? Ano, není zde lidí. Není lidí!« opa-
koval a zase pochmurně se zamyslil.
Na mé vyzvání, abychom šli společně k Lěvšovi
odpověděl odmitnutím.
Rozloučil jsem se s ním a odešel jsem sám.
„Záplsky emigranta.-
#20
alto_textblock
#20
indisposé, unevell and unhappy. Take a sest,
#21
alto_textblock
#21
68