Vyeházi Kaídý dei limo ▼ nedèli • svátek. Předplácí ce v administraci ▼mi milo* 6im. 1КОв-П. t Praset pottoat .... — Cl. 90 kr. j 1 cl. i»f)kr. 3 , 75 . 7 „ 50 . 15 , —- » Jednotlivá ölsla po 4 kr. Za doniienl do doma měilčně 10 kr.

Mvrtletné .. 3 , 70 , peiletné ... 5 , 40 , aaloročně .. 10 , 80 .

i>ov*iev frankované a podepaané pHJimá redalcce ▼ Ostrovní nlioi б. 1Б08-П. Rukopisův ■evrccime a urpodepianých nedbáme K K K L А M A“ P, К necapečeténé potýlány budtei nefran- kovány. Inuráty počitime eo n»Jl»vně]L

Cisl« 170.

V Praze, v pálek dne 37. července

Itočnik

Pozvání к předplacení na méeic srpen politlok.ého dönniй.ai „ČECH“ Poitou předplácí se: na čtvrt leu • sl. 76 kr., na pftl leta 7 zl. 60 kr., na celý rok 16 zl. — V Praze bez donášky : na aróslc 90 kr., na čtvrt leta 2 zl. 70 kr., na půl leU 6 zl. 40 kr., na celý rok 10 zl. 80 kr. Za donáiku do domu, kteroni výhradně administrace obstarává, piati se měsíčné 10 kr. Předplatné zasýlá se — nejlépe poštov- nimi poukázkami administraci „Čecha* v Praze, ostrovní ulice éíslo 1508-1L

Z Moravy. (Pův. dop. „Čecha.“) Nasi páni poslancové svolávají schůze voličů, co zajisté jest úkaz velmi potésitelný. První takovou schůzi svolal dr. Helcelet dne 36. června t. r. do Slavkova. Schůze byla klidná až na to, že pan Antonín Florian, rolník v Hodějovicích a mlynář v Křiža- novicích, si stěžuje, že moravsky sněm petic od rolníků podaných málo si všímá a že jim kandidáty jak na zemský sněm, tak na říšskou radu vnucuje­ aje bez souhlasu voličů navrhuje.­ Řečník považuje to za útok na volební právo a dí doslovné: „My jsme se umluvili na okresu slavkovském a bučov- ském tři dni před volbou na kandidátu, který kandidaturu přijal a hued jsme telegraficky­ o tom ústřední volební vybwr uvědomili,­ by nám ho „Mor. Orlice“ ohlásila. Ona to učinila, ale jak? Oznámila totiž, že kandidát za Slavkov a Bučovice, pan Jakub Fènica, se kandidatury vzdal, což učinilo mezi voliči veliký zmatek. Takové volební manévry venkov nái prohlíží a odsuzuje.“ Za toto své vystoupení byl ovšem statečný Florian v „Mor. Orlici“ jak náleží strhán, ale po několika dnech zmírnila „Orlice“ toto veřejné strhání tím, že přinesla opravu, v které dotvrzuje, že pan Florian к véci mluvil. Důležitější však byla schůze, kterou říšský poslanec pan Skopalík do Přerova na den 17. července svolal a kde o činnosti moravských poslanců pojednával. Pan po slanec uvádí, že moravští poslancové jsou vládní stranou a to z té příčiny, že vláda chce provést! smír mezi národy na základě­ rovného práva. Poskytování této podpory vládě bylo — praví řečník, — mnohdy velmi obtížné, což panu poslancovi na slovo véříme, tim více, an jak dále tvrdí, že vzdor této podpoře jsme ještě daleko od splnění svých nejskromnéjších tužeb. Pohledněme­ jen, cituji doslovně : „Jak vyhověno­ duševním potřebám lidu našeho. Zde v Přerově máme sice krásný palác .... ale pohlédněme jen do Kroměříže. Tam takového paláce nemáme, tam jej mají Němci, kterých přece ani v Kroměříži, ani jeho okolí není a my, chtěli li jsme, abychom gymnasium tam

přece měli, musili jsme ze soukromých prostředků­ si je zřídili, načež teprv po velkých namáháních přijato bylo za státní. V Uherském Hradišti nemohlo se české gymnasium zřídili ; myslilo se však, že v náhradu­ za to promění se německé gymnasium Strážnické v české Však gymnasium to zrušeno­ a české nezřízeno.“ Proč se tak nestalo,­ neobjasňuje pan poslanec, ale váš dopisovatel­ z Brna udal toho příčinu. Že se tak nestalo, toho není vina vláda, ale liknavost­ našeho lidu, který neopřel se petici fakciósů Strážnických vládě podané, která proti zřízení českého gymnasium se vy slovila. V hmotném ohledu — pokračuje řečník dále, — taká se Moravě nedostává podpory. Pohlédněme jen na naše řeky. Rok co rok dělají nám škody veliké a rok co rok opětuje­ se volání, aby se tok jejich upravil. Avšak posud bylo marné toto volání 1 Moravě,­ která ve placení daní jest poměrně první zemí v Rakousku (to sice ne, ale přijde hned po království českém), nevěnuje se na upravení její řek téměř ničeho. Doposud­ položeuo je v státním rozpočtu pro vodní stavby na Moravě 400 zl. a těch nepoužívá se na regulování řek, nýbrž je to pense pro vdovu po jakémsi úřadníku. Y té příčině bylo podobné jako Morava zanedbáváno Slezsko, pro něž ročně věnováno jen 200 zl ; letos vsak je tomu již jinak, něhot položeno do rozpočtu ua upravení řek slezských j i ž 25 000 zl. — Tedy i to malé Slezsko může se honositi nějakou vymožeností, jen ta ubohá Morava utřela hubu a proto nedivíme se, že pan poslanec dodal : „Mys vládou nejsme spokojeni ; avšak naděje nás posud neopustila a my také uznáváme veliké překážky,­ které se vládě staví ve provedení její programu.“ Pan poslanec uznal též za dobré, opo- sici na Moravě dáti pořádný štulec, pravil „prý“ doslovně takto: „Jsou lidé, kteří neustále­ proti vládě bouří (to sice ne, ale žádají­ toliko, abý vláda skromným a spravedlivým­ požadavkům Moravanů vyhověla a fak- ciosy nepodporovala, viz Brno Winterholler) avšak jak jsem již naznačil, není takové bouření žádné umění, ale lidé ti nechtějí jiného­ docílili, než nějakého effektu, o kterýž a nikoliv o zájem­ národní se jim hlavně jedná.­ Odkud pak pan poslanec zná úmysly oposice národní na Moravě. Kdo mu dal právo podezřívat! muže, který pro národ tolik­ jako on aneb i více vykonali? Či jen to je ve prospěch národa, co advokáti­ vykonají. Odpouštíme mu tento výrok a tážeme se toliko, mluví 1-li sám ze sebe, aneb jiní mu to pověděli? Ku konci přijata jednohlasně resoluce, kterou se říšským poslancům­ z Moravy vyslovuje důvěra a souhlas­ s jejich jednáním a ujišťují se pak, že voličové i tenkrát s nimi budou souhlasili, kdyby do oposice proti vládě vstoupili. Z výkladu pana poslance jde na jevo, že na Moravě není žáden spokojen s vládou, ani Němci, ani poslancové národní, ani opo­

sice, a že Morava jest země nejvíce zanedbávaná,­ ač tak veliké dané platí. Spor vede se toliko o to, kdo toho jest vinen. Oposice praví, že poslancové, kteří nenalehají důrazně­ na vládu, za kterouž shovívavost bývají odměňováni Pau poslanec nám praví, že se tím poslancům­ křivdí, „což prý velice bolí“ a že oni činí vše co mohou ve prospěch národa;­ vláda prý ale také není vinna, onat prý má ty nejlepší úmysly. Kdo tedy je vinen? Pan poslanec uvaluje­ všecku viuu na lid německý, který se systematicky štve proti vládě, a každý ústupek­ nám učiněný vyhlašují za velikou křivdu, spáchanou na lidu německém. Já к tomu dokládám­ toliko, že vinu toho nese též náš lid český na Moravě, který jest liknavým při dobývání­ svých práv a že vinu nesou ti, kteří lid uspávají a v nečinnosti udržují. A přece jest Morava zemí tak důležitou. Ona spojuje Čechy s Poláky, a se Slovany uherskými. Důležitost Moravy pochopili velmi dobře Němci, a proto činí vše, aby udrželi mèsta ve své moci a aby poněmčili vše, co se vůbec­ poněmčili dá. Proto musí český národ vrhnouti se vší silou na Moravu, aby český živel nebyl zde ztenčován ale mohutněl a klub českých poslanců musí celou váhou svou zasadili se o to, čeho nám к bujarému uá rodnímu žití jest zapotřebí. Ale i lid český na Moravě musí se přičinili, starati se o sebe a neponechávat! všecku starost o sebe důvěrníkům jím zvoleným. — Tot náhled oposice národní na Moravě. Předešle jsem tvrdil, že lid náš mnsí se probudili к životu čilejšímu. Síla národu spočívá­ ale ve stavu selském. Proto jest třeba, aby tento stav selský se svými statky, které zákon o volném dělení pozemků liberály spracovaný­ ve svých základech otřásl, a lichváři skoupením gruntů a parcelováním seslabili, se udržel a probudil. Aby se toho docílilo, počalo se svoláváním selských sjezdů. Takové byly roku 1880 a 1881 v Olomouci ar. 1882 v Pálkovicích u Místku. Na tomto posledním sjezdu usnešeno, aby se zřídil selský spolek úa Moravě a volen výbor ku vypracování stanov. Do výboru tohoto zvoleni byli mimo jiných pan prof. Demel я Olomouce a farář Vrba ze Skrbeně. který ani na schůzi účastenství­ neměl. Stanovy byly vypracovány a dosáhly letošního roku úřadního schválení. Na to počato s organisováním spolku а к poučení­ lidu vydán selský katechismus. Tou dobou nastal spor o otázce, proč Morava v národním i materielním ohledu je tak ná pádně zanedbávána. Spor vedl se s obou stran příkře, jen „Hlas“ choval se neutrálně. V tomto boji měly listy „M O.“ a „Našinec“ ovšem těžké postavení, a proto odbočily a vrhly se se vší mocí na selský spolek. Hlavní příčina, z které proti spolku bojují, kterou ale posud neudávají, jest ta, že advokáti ze spolku jsou vyloučeni a nemají tudíž nadějí, že spolek do své moci dostanou. Aby lid od spolku odvrátili, pravili, že má tímto spolkem vražen býti klín do národní­ organisace. Kde jsou důvody

proto tvrzení? Spolek činnost svou ještě ne- sapočal a nelze o předstírání tendencí ničeho­ tvrdili, stanovy tohoto spolku též o takové­ činnosti se nezmiňují, a proto chytají se naše listy osobností, kteří sjezdem v Pél- kovicíeh do výboru prozatímního zvoleni byli, jmenovitě prof. Deinla a P. Vrby. Tito musejí­ býti notně zostuzeni. A co vyčítají těmto pánům? Chtějí prý pomocí spolku selského uloviti mandáty. Tážeme se po důkazích, a opět nic, něhot oba pánové prohlašují, že kandidovati do sněmu nehodlají. Tvrdí se dále. že lid na Moravě oba zná, a že se od nich odvrací. Že je lid sná, jest pravda, a kdyby znal tak dobře ty pisálky, kteří je kaceřují, pak zajisté dal by jim notný výprask. „M. O.“ a „Našinec*, viní prof. Demla, že založil četné záložny a průmyslové­ podniky, které P. Vrba řídí. Avšak všecky záložny prof. Demlem založené a podniky­ P. Vrbou řízené stojí posud a dobře se jim daří, ale záložny a průmyslové podniky, advokáty a jejich příznivci založené bud padly, aneb živoří, tak Podivín — Slavkov, nejnověji Vranovice u Brna a záložny kolem Brna. V další polemice proti spolku štvou se rolníci z krajin hornatých, proti rolníkům na Hané. P. Vrba a prof. Demel chtěli prý, aby rolníkům na Hané se na daních ulevilo a rolníkům v horách přitížilo. Tak píše jistý rolník Stourač v Orlici, my ale z listu slyšíme­ šromot z Olomouce. Konečně spili se P. Vrboví dietářů. Vizme, jaké jsou ty jeho diety. Ve sladovně příkazské jest místopředsedou­ a vede obchod závodu. Správní rada dostává za jedno sezení 50 kr. P. Vrba po celé tři leta za všecky své práce nevzal ani krejcaru. V ústřední sáložně v Olomouci, míli vzdálené, dostává za povoz a za zameškání časů co předseda dozorní rady tolik jako jiný výbor 2 zi. V Holicí v cukrovaru, 3 hodiny vzdáleného, po sedm roků za povoz a hotové výlohy 2 zl. 60 kr. a po tři leta, když závodu dobře se vedlo a dluhů nemá, za jednu cestu 5 zl. Tak to vypadá­ s tím dietářstvím a proto musí býti v každém čísle „Orlice* a „Našince* notně strhán. To ti advokáti uméjí jinak počítat Tak na př. dostal jeden pan poslanec za petici к říšské radě v záležitosti upravení daně pozemkové a za cestu kterou na Morava konal 300 zi. Bude-li si toho kdo přáti, uveřejním jeho jméno a udám, kdo tento obnos platil. Vzdor tomuto štvaní selský spolek na Moravě, který již pohřbili, utěšeně pokračuje.­ Čítá již 450 údů a na podzim odbývali bude valnou hromadu, kde se konstituje. Jak se z bezpečného pramene dovídám, jedná se také v Čechách o zařízení spolku selského. Jak mile se něco podrobnějšího o tomto spolku dopátrám, podám vám o tom správu. Prozatím­ jen podotýkám, že o spolek se zasazuje­ i hospodář (odborník), který před některým­ rokem blahodárně na Moravě působil.

FEUILLETON.

Několik slov o nové naši literatuře básnické. Motto: „Není dobře vše ve světě čisti a ještě h&ř.. myslit o všem čtení.* Neruda. Kam asi mířil Lad. Quis eprosíáckou balladou e hloupém Honzovi, jest patrno. Hloupý Honza žene se kolem hradu úvozem, kdež bláta až po kolena. Nad úvozem je ve zdi arkýř, v arkýři hlásný, jenž spatřiv blížícího­ se Honzu troubu nasazuje, nechává Honzu přijití až pod arkýř a pak naň za- boukne : „Honzo, kleč, bůh mlovi a Tebou 1* Honza zděšen trhne sebon a pak brůson rozcckvěn& v kaši skláni kolena. (Jet f úvoze řídkého bláta, kaze, mi po kolena.) „Honzo, lei, bůh к Tobě volá 1* Honzovi jde hlava v kola ; vlak že bůh to nkládá, v břečkn lehá na záda. „Honzo, obrat se, bůh veli 1* Honza celý vyděšený se v blátě obrací я hloub do bláta se zarývá, načež hlásný: „Hloupý Honzo, bu, ha, bal jdi ted strašit na dr&ha.* К vůli snadnějšímu porozumění překrásné­ II této ballady psvěděl nám básník

nejenom, kterak otec Honzu těší : „Nermut se pro ten smích*, nýbrž připojil i mravné naučení : „Honzů takých dost v tom kraji, kteří za hlas boti máji — byt jim v bahno vedeni — přece trouby velení.* (Poet besedy 6. VI. 73—74.) Je-li „v tom kraji dost Honzů takých, kteří za hlas boží mají trouby velení“, nevím,­ pochybuji též, ale tuším, že by se mezi básníky, obzvláště takovými, kteří i samého Boha s trůnu sesazují, tací snad našli Honzové,­ kteří „za hlas boží mají* ne sice „trouby velení“, ale velení „ženy“ a že, „ienaMi řekne: „obuj anebo szuj mi střevíčky“,­ ochotně kleknou a nožku, jež se jim — (Vrchlický praví: „na šíj* — já řeknu ale jen) — ua klín uebo na koleno klade, ještě „líbají“. (Dojmy 17.) Na této cestě vedoucí nás zahradou české­ poesie, již pilné póstují naši básníci a kdež shledali jsme tolik bodláčí a bylin jedovatých­ s květy často dosti svůdnými, přiblížili­ jsme se, abych tak řekl. к záhonu poslednímu,­ kdež pěstují se zvláštní květinky, řekl bych skoro „ody* na kněze a o knéžích. Nejhorlivějším květin těch pěstitelem jest bez odporu Jaroslav Vrchlický recte: Emil Frida; ont vynašel i zvláštní druhy, jako: „kuěz v brloh zalezlý* (Staré zvěsti ; Poet. bes. č. IV 34.) ; „knéží smečka* (tamtéž str. 10 ) ; „smet v kutnách, ješ s ideály kramaří“

(Dojmy str. 49.) atd. Vůbec se kněžím u na-1 šich básníků nejpřednějšlch vede velmi zle, nejhůře však u Vrchlického. Není hříchu, není darebáctví, není prostopášnosti, není ukrutnosti, jichž by nevymyslili naši básníci, jen aby stav kněžský hodně zostudili. Ca- lumniant audacter. Uvedu toho doklady jen některé. Neruda na př. zpívá, jak Ugo Bassi, mnich, od Rakušanů prý chycený vydán jest Římu, kterýž prý jej odsoudil „k ztrátě posvěcení­ в рак к smrtí v sedmi pušek dýmu*. Jest vyveden, kolem něho učiněn jest čtver- hran a ta hned : „Katan kněz naň skočil jako saně, hrubou cihloo drhnul šiji jeho, drhnul do krve mn jeho dlaně. „A teď jdi — a klepej na nebesa," dl pak katan kněz ve pnstém smíchu, „nepozná víc Kristus slnhn v tobě, jak ty jeho nepoznáš v svém hříchu!* (Poet. bes. ě. I. 23.) i Vrchlický opět vylíčil knóze Arnolda de Citeaux. jenž prý byl v družině Šimona z Montfortu, jako přísného asketu a při tom krvelačného ukrutníka, jenž v boji s kacíři pálili a vraždili prý kázal všecko napořád bez smilování, nešetře ani krve nevinné. A když mu to Šimon vytýkal, odvětil prý pohrdavě­ s pošklebkem v tváři: „Co po tom nám? Bůh najde jat ty pravě I" (Staré zvěsti str. 39—41.) >

Kněz dle Vrchlického „nahradil* prý „lidstvu Boha, lidstvo na kříž vbil* (Sfinx 73.) ; kněží dle téhož básníka snědli prý pravdu a jen klamem dráždí* (Sfinx 68.) ; tak na př. když prý „ďábel krvavé mšice usadí v neposvěcené hostie chrámů a kaplí, že lidé, vidouce je při pozdvihování, myslí, že potí se znovu krví tělo Spasitelovo, kněz podvodný využitkuje prý úkaz ten jako zázrak­ nebes a pracuje prý tak společně s ďáblem к záhubě lidstva* (Vrchlický, Mythy H. 222.) Že pak skoro nikdo „netouží po nebi a že sv. Petr u brány nebes sedí* jako v poušti, tím prý jsou vinni kněží. Svatopluk Čech aspoň klade sv. Petru následující slova do úst: „Mní snad (lidé), že je vskutku tady, jak jim líčí nebes vnady malíři a kazatelé : spousta oblakové běle, aerafové, plní nndy, cherubíni sklenné pleti a to drobné kolem všudy hlávek okřídlených smetl; ze všech retů že se lije nekonečná symfonie, do strun harf se prsty hroutí jaký div, ie uezatouží po takové blaženosti ? Koncertů tam dole dosti.* (Petrklíče str. 50.) (Pokračování.)