Strana 2. Číslo 188

KATOLICKÉ LISTY

Dne 11. července 1900.

pídnou hrají roli oba kněžští a čeští odpadlíci: Čech a Iška. Opravdu roli tak bídnou moh ou hráti jen odpadlíci.

Zprávy politlcké. V Praze, 10. července. Quid ergo agendum ? (Co tedy dělati?) Pod tímto záhlavím uveřejňuje posl. prof. J. V. Perič ve dnešní »Politik« delší článek, ve kterém zabývaje se nynější politickou situací, doporučuje vládě, aby za účelem odstranění vnitřně-politických zmatků vrátila se ke státní organisaci, inartikulované v pragmatické sankci, a při tom přidržela se i trůnní řeči z r. 1879, kteráž připověděla rovnoprávnosta zachovávání státoprávních tradic. Na to přechází pi satel článku k centralismu a praví: »Nynější centralistická soustava byla utvořena, aby Slované byli obnárodněni — jinak neměl by centralismus žádného smyslu — poněvadž však odnárodnění Slo- vanů v rakouské monarchii stalo se utopií, měli by Němci sami zasazovati se o federativní přetvoření na- šeho státu, poněvadž by to jejich skutečně národ- nímu zájmu odpovídalo nejvíc. Přežilá centralistická soustava musí nahražena býti, čím dříve, tím lépe, zdravou, života schopnou národní federalistickou orga- nisací, ve kteréž obsaženo bylo by rozluštění jazy- kové otázky, kteráž dopomohla by všem národům říše ke spravedlivému postavení a následkem toho zároveň vedla by ku vnitřnímu pokoji. Radikální Němci možná tu namítnou, že při takové změně bylo by veta po německé státní řeči! Toto slovo nemá ve mnohojazyčném a mnohonárodním státu žádného významu. Jest pravou utopií, jest politickou eskamo- táží mezi zeměpisným a národním pojmem, s jejichž pomocí němečtí přemrštěnci zříditi chtějí z jednotného, ale mnohojazyčného politického národa jednotný jedno- jazyčný národ. Je to znásilnění, jež pohybuje se mimo rámec ústavy. Budeme se brániti proti takové- muto úkladu vůči naší národní důstojnosti a nalez- meme v našem národním vědomí tolik síly, bychom zmařili tyto vyzývavé záměry našich národních od- půrců. Touha po zákonném ustanovení německé řeči jako státní řeči, byť by nazývána byla třebas jazykem zprostředkovacím, stojí v přímém odporu ku platným státním základním zákonům, kteréž neuznávají žádné státní nebo zprostředkovací řeči. Zprostředkovací řeč nemůže ani s historického, ani se stanoviska nynější ústavy zákonem vnucena býti ve státě národnostním národům nějakým donucením. V téte otázce odporuje postup vůdců německé strany nejenom ústavě, nýbrž jest i takticky pochyben ze základů. Německý hlavní požadavek, aby nejprve zákonem prohlášena byla němčina za jazyk zprostředkovací, jest sám sebou neudržitelný a illusí. Chceme-li o tomto požadavku souditi objektivně, musíme nabýti přesvěd- čení, že všichni ti, kdož jej vynášejí, nalézají se ve stavu psychologicky anormálním, při kterém ethické zásady, kteréž ostatně panovati musejí ve všech equilibrovaných organismech, nemají žádného místa. Nuž, mají za takovéhoto stavu věcí směrodatní činitelé

rukou na břehu mával. Odevzdalť po návratu na- šemu arcipastýři dva telegramy. Laskavý čtenář bude se snad tázati po obsahu jejich? Můžeme sdě- liti. Jeden obsahoval ministerské sdělení, že náš arcipastýř je jmenován od Jeho Veličenstva c. a k. tajným radou a druhým telegramem blahopřála již k tomuto vyznamenání nejdůst. metropolitní kapitola u sv. Víta našemu arcipastýři.

Doslov-

Rostoucí vedro připomínalo, že doba zdravého a příjemného pobytu v St. Agnellu se chýlí ku konci, a blížící se svátky svatodušní zvaly našeho arci- pastýře, aby se vrátil opět ku svým do arcidiecése a jim poprvé skládáním rukou milost Ducha sv. udělil. Nezbývalo nic jiného, než rozloučiti se s Cocumellou, rozloučiti se s Natalem a Michelou, s mořem, Ve- suvem i s tím krásným, modrým nebem. Okamžik ten také nadešel. Všichni chtěli dáti poslední »s Bohem« našemu arcipastýři. Námořníci opustili přístav, Peppino svého bělouše, služební personál své práce a spěchali do atria hotelu vkusně ozdobe- ného vásami antických vzorů. V čele jich stálo celé příbuzenstvo pana Gargiula: synové, dcery, zeťové, snachy, vnuci a vnučky, očekávajíce našeho arci- pastýře. Loučení bylo krátké, ale srdečné a vrcholilo v tom, že malý Teodoro a Mario prosíce za požehnání všem, podali arcipastýři krásné kytice. Arcipastýř políbiv je a pokleknuvším dav své požehnání. odjížděl. Červeně a bíle pruhovaná kopule Cocumelly dívala se ještě dlouho, dlouho za námi. — Mořic Pícha, k. a. ceremonář.

»Vzpomínky« tyto vyjdou v několika dnech ve zvláštní brožurce nákladem Cyrillo-Meth. knih- tiskárny V. Kotrba. (Pozn. red.)

čekati v netečné resigaaci na nevyhnutelné důsledky tohoto politického nesmyslu ještě dále? Budiž pro- vedena rovnoprávnost všech rakouských národností, sice jinak postrádati bude každá vláda mravních pod- mínek, aby pro zedla něco vůbec. Utváření monarchie, na něž před 33 roky došlo v okamžiku tísně, vyža- duje nevyhnutelně opravy na prospěch tísněných slo- vanských živlů, kteréž vedle jiných nemohou spoko- jiti se s druhým místem ve státě a kterým rovno- právnost nesmí býti déle zadržována. Budou-li však spravedlivé požadavky Slovanů vyplněny, bu dou-li požíváním svých práv vzmuženi a osvobozeni od na- léhajících hegemonů, probudí monarchii k novému ži- votu a budou jí silně nápomocni při svědomitém plnění jejich kulturních úloh na Východě. Obětovali jsme po staletí naše jmění i krev pro slávu Rakouska a naší dynastie a byli jsme vždycky pevnými sloupy říše. Jest již na výsost na čase, aby přestali již jednou nakládati s námi jako se státními občany druhé třídy a házeti nám drobty s bohatého stolu šťastných majitelů. Žádáme stejná práva pro všecky, právo, jehož naši předkové nabyli svou krví. Rakouský stát musí počítati s duchem času a se sebevědomím převážné většiny svého obyvatelstva, musí tudíž následkem toho počítati s nejdůležitějšími podmínkami své existence. Bojujeme zbraněmi důvodů, zákonitosti, bojujeme o velikou zásadu; nebojujeme proti německému národu, nýbrž proti neoprávněným nárokům německých výstředníků, kteří podrobiti chtějí všecky národnosti německému nadpráví a německé nadvládě. Ale nadpráví a nadvláda jednoho národ- ního kmene v Rakousku jest věcí nemožnosti, jest anomalií. Kdo zachovati chce Rakousko, musí chtíti také prostředky k jeho zachování a základním pro- středkem k tomu jest pro všecky národy stejně pla- tící »spravedlnost«, kteráž jasného a zřejmého výrazu došla také ve článku národnostním.« Sněm království českého svolán bude dle souhlasných z Vídně docházejících zpráv během mě- síce srpna. Německo-pokrokové listy napovídají, že m. j. podána bude mu také předloha, týkající se ná- rodnostního rozhraničení okresů. Bylo by podle toho toto dodatečné zasedání velmi živé. Celá tato zpráva však zakládá se podle našich informací jen na pouhých domněnkách. Němečtí poslanci z Moravy konati budou, jak dnes dodatečně se oznamuje, dvě schůze proti ja- zykovým vládním nařízením a nikoliv jednu schůzi společnou, jak prvotně bylo ohlašováno. Sjezd strany německo-pokrokové konán bude dne 15. t. m. v Brně a promluví na něm poslanci D'Elvert a dr. Gross. Sjezd německé lidové strany konán bude o týden po- zději a sice v Olomouci. Také prý doklad, jak veliká svornost panuje ve stranách německého t. zv. souru- čenství. Říšský poslanec ze Štýrska, prof. Lor- beer vzdal se z příčin prý zdravotních mandátu. Biskup Strossmayer přijel dne 8. t. m. do Záhřebu, načež ihned navštívil arcivévodu Leopolda Salvatora a bána hr. Khuena-Hederváryho. Oba opla- tili biskupovi návštěvu. Sjezd katolíků z Německa konán bude letos, jak asi čtenáři již vědí, v Bonnu, a sice o 2. do 6. září. Přípravný výbor v Bonnu vydal za tou příčinou zvláštní provolání, ve kterém čteme mimo jiné: Započalo nové století, i jest proto svatou povinností katolíků, aby mocným projevem věrnosti k víře a jednoty vzdali nezměnitelné majestátnosti Vykupitele světa svou úctu a hold, zajedno jsouce s apoštolem: »Kristus jest včera i dnes, týž také na věky«. Hájíce božská práva, která zakládají a nesou lidská práva, chceme sloužiti pokoji a pravému blahu společnosti, »dávati císaři, co císařo vo, Bohu, co Božího«. Vedeni jsouce tímto smý- šlením, chceme rozhlédnouti se na poli církevního a společenského života po minulosti i budoucnosti, aby- chom z naučení minulosti těžili pro přítomnost a vy- zbrojili se pro veliké úkoly budoucnosti. Zveme tudíž katolíky v Německu k valnému sjezdu do našeho města, které věrně zachovávajíc katolickou, krví mučenickou zbrocenou víru, hledí nazpět na mi- nulost, tradicí i dějinami úctyhodnou a silně se při družuje k duchovnímu životu přítomnosti.« Car Mikuláš přibyl včera z Cholmu do Bre- stu Litowska a byl na nádraží uvítán vojenskými i občanskými úředníky. Dámy podaly carovi chléb a sůl. Car si prohlédl pavnost, načež pokračoval ve své cestě dále. Italie a Habeš. Zprávy, že byla mezi I talií a císařem Menelikem uzavřena smlouva ohledně otázky hranic jakož o podmínkách této smlouvy, jsou bezdůvodny. Ve vyjednávání se pokračuje a jest odůvodněná naděje, že povede ke zdárnému výsledku. Samos a Turecko. Senátoři a četní notáblové z ostrova Samosu zaslali sultánu telegramy, v nichž stěžovali si na politické vystupování knížete Vaufa- nisa. Obviňovali jej, že dopouští se proti poslancům národního shromáždění nezákonitých skutků. Senátoři žádali zároveň sultána, aby vyslal na ostrov Samos

zvláštního císařského komisaře a zároveň aby až za jeho příchodu byly práce národního shromáž dění skončeny. O novém portugalském ministerstvu možno nám přinésti dnes následující zprávy: Předseda kabinetu Hintze Ribeiro jest mužem 54letým. Započav svou životní dráhu jako advokát v Lisa- bonu, zastupoval pak rozličné volební skupiny ve sněmovně, až r. 1886 povolán byl do panské sně- movny. Zastával již trojí ministerstvo: stavby, financí, zahraničních záležitostí. S tímto spojoval r. 1890 až 1897 také předsednictví ministerstva. Psal o právni- ctví, berní politice a národohospodářství. Arvayo, nový ministr zahraničních záležitostí, jest synem ob- chodníka hudebninami a profesorem na polytechnické škole; byl také již ministrem. Za to jsou Anselmo d'Andrade, finanční ministr, Percirados San- tos, ministr staveb, Pimental Pinto, ministr války, Teixara de Sonza, ministr pro námoř- nictví, jenž byl vojenským lékařem a inspektorem ta- bákové společnosti, jako ministři novými muži, všichni však zasedali již ve sněmovně. Ministr spravedlnosti konečně, Campos Henriquez, byl již jednou ministrem pro veřejné stavby. Nové ministerstvo na stupuje svůj úřad za vyhlídek málo příznivých. Vzrostlt běžný dluh Portugalska v posledních čtyřech letech skoro o 88 mil.

Zprávy cirkevní.

Církevní slavnost. Dnes koná se památka sv. papeže Pia I. Týž spravoval církev na prestolu Petrově od roku 142 —157. Narodil se v Akvileji, poslán byl na studia do Říma, kde pro svůj ctnostný život byl ochotně přijat do stavu kněžského. Po smrti papeže sv. Hygina byl roku 142 zvolen nástupcem jeho. Za panování Pia I. požívala církev míru a proto hleděl Pius I. o rozkvět církve pečovati co nejúsilov- něji. Spravovav církev katolickou asi 15 let, zemřel papež Pius I. svatou smrtí roku 157. Tělo jeho po- hřbeno na pahorku vatikánském vedle hrobu sv. Petra. Jedna část ostatků sv. Pia I. dostala se roku 1370 do velechrámu sv. Víta v Praze. Pouť na Svatou Horu (tak zvaná svato- Prokopská pouť), kterou každoročně z chrámu Páně u sv. Jiljí pořádá měšťanské bratrstvo, vydařila s letos znamenitě. Súčastnili se jí zástupové věřících (téměř půl třetího tisíce), z nichž někteří putovali pěšky. Průvod vedl, jako v letech předešlých, dp. P. Guala Konečný, kněz řádu sv. Dominika, jemuž za dojemná slova na kazatelně i všechnu jeho obě- tavost patří díky všech účastníků. Také kollegiu O0. Redemptoristů na Svaté Hoře, hlavně pak jejich re- ktorovi vdp. Nedbalovi za krásné uvítání a doprovo- zení vzdávají poutníci vřelé »Zaplať Bůh!« Neméně zásluh získal si o zdar pouti výbor výše jmenovaného bratrstva, jemuž také veřejně budiž vzdán srdečný dík. Komunikantů bylo hojně. Zkrátka řečeno: všichni účastníci odnesli si ze Svaté Hory pocity krásnéa něžné, odešli utvrzeni ve svaté víře a upevněni v úctě a lásce k nejsvětější Panně. Pouť ukončena byla ve čtvrtek dne 5. t. m. slavným »Te Deum« ve chrámu Páně u sv. Jiljí.

Zprávy denní.

* Iškův podvod. K našemu pondělnímu vy- zvání dostavil se k nám do redakce přítel našeho listu a přinesl nám doklady, že Iška svým při- jímáním pod obojí v Konviktědopustil se zpronevěry na své nové starokato- lické církvi. Dopustil li se zpronevěry na staré katolické církvi, proč by se jí nedopustil na své nové starokatolické církvi. Máme před sebou knížečku: Katolischer Katechismu s herausgegeben in Auftrage der altkatholischen Synode, Bonn 1880, v němž na stránce 57. stojí: Frage 258: Ist es nothwendig das h. Altarssakrament in beiden Ge- stalten, in den Gestalten des Brodes und des Weines zu empfangen? Odpověď: Nein; es genügt der Em- pfang des h. Sakramentes in Einer Gestalt, wenngleich Christus es in beiden Gestalten eingesezt bat, und in der alten Kirche dasselbe stets in beiden Gestalten empfangen wurde. Dále máme před sebou druhou staro- katolickou knížečku: Katholische Ritua le, herausgegeben nach den Abschlüssen der Synoden der Altkatholiken des deutschen Reiches, Bonn 1876, kdež na stránce 25. kněz věřícímu podává tělo P'áně pouze pod jednou spůsobou: Der Leib unseres H. J. Christi bewahre deine Seele zum ewigen Leben. Amen. O podávání ve spůsobě vína nestojí tam nic. Konečně máme před rukama knížečku třetí a to starokatické modlitby, z nichž na stránce 148.: Spendung der Kommunion stojí: Der Leib unseres Herrn J. Christus bewahre deine Seele zum ewigen Leben. Amen. O krvi Páně tam opět nestojí pranic. A nyní nechť si čtenář činí důsledky, jež jsou v tom: Starokatolictví zná přijímání pouze pod jednou způsobou Avšak Iěka