Vychásrt každý den mimo v neděli a svátek o 3. bod. odpoledni.

Předplácí le v. »dminiitraci v Ostrovní ulici číslo 1508—11. v Praze: poštou: méeiónš . . 1 ri. 10 kr. 1 *1. 36 kr čtyrtletné . 3 , 30 „ 4» — , půlletné .. 6 „ 60 e 8B — , celoroònè . 13 я 20 , 16 „ — , Jednotlivá^čísla 5 kr. 8 nedělní prílohou 6 kr.

DOPISY franko vaně a podepeané přijímá r e d. a le c e t Ostrovní alici Čís. 1508—II. Rtikopisův nemcíme a nepodepsaných nedbáme. REKLAMACE nezapečetené poaýlány budtei uefraukovauy. Inseráty3počítáme nejlevnčji.

ČÍSLO 89.

V PKAZE, VE STREDU DNE 18. DUBNA 1894.

ROČNÍK XXVI.

Mraky se stahují. S—a. Pověděli jsme nedávno, že obzor koaliční jest chmurami potažen. Jakkoli ее zdá, že by koalice měla přestátí bouři, dosud­ pravdě nepodobným, přece jest nám zaznamenati, že mraky už se stahují. A že už vyšlehl mnobý blesk nevole z koalice, jest čtenář&m našim známo. Posi. Byk z polského kola se zamračeným čelem a jiskřícím zrakem — z něbož šlehaly blesky hněvu, stěžoval si, že židé jsou v státní službě odstrkováni. A ve schůzi poslanecké sněmovny dne 14. t. m. vyšlehl blesk z očí poslanců Pernerstorfera a Kron&wettra, vyčítajících vládě, že prý vleče káru vládni politiky cestou,­ jíž se ubíralo ministerstvo Taaffeovo, že šlechticům se všade dává ve státní službě přednost, že v ministerstvu spravedlnosti a finančním zúmyslně se nebere žádný žid do služby proto, že jest židem. Z toboto — blavně, že prý — ač nám není známo, zda to pravda, velký rámus v liberálních kruzích. A nejnovějši výnos ministra spravedlnosti­ ohledně konfiskace a konfiskovaných­ článků, které se musí vyplniti nebo lépe nahradili novými, a dle kterého nesmí se více označili : toto bylo skonfiskováoo, dodal liberálům poslední ránu. Tlumoční kem tohoto rozechvění jest tentokráte vídeň ská „Volkszeitung“, která uveřejňuje v ne dělním čísle ze dne 15. t. m. otevřený list — Plenerovi, t. č. Excellenci, ministrovi finančnímu, v kterém jej činí zodpovědným za všecky ty nehody se náhle vyskytnuvší a jemuž se klade na srdce — aby se rozpomenul­ jen na Pienera v oposici a porovnal­ tohoto s Planerem — ministrem. Plenerovi vyčítá tento list, že za nynějšího­ kursu vládního se šlapou nohami základní­ zákony státní, že se má utlačili evo bodá tisku od vlády, v níž on zasedá, a že má se zmoci proud reakcionářský v Rakousku.­ Tisk prý se má dostali pod přísnou policejní dohlídku a bez svobodomyslného tisku není ani svobodomyslné strany, a to vše připustila Jeho Excellence pan z Pie nerů — od jehož vlivu tolik liberální strana německá očekávala A list zmíněný ohlíží se po hraběti Taaffeovi, který prý dovolil novinám vše tisknouti, leda prý nepřátelským­ listům odňal licenci prodeje po tra fíkách. Jak byl Taaffe až moc obratným, ba možno říci kouzelným režisérem vládní poli tiky — přece měl ješté málo zkušenosti a jako velkostatkář málo prakee. Vždyť ten neb onen šlechtic udělá si z pytláka, který mu nejvic střílí zvěř a jehož polapili nelze,­ aspoň hajného — který potom pánu svému věrně slouží. A toho opomenul hrabě Taaffe. Kdyby byl učinil svého soka Pienera ministrem finančním, mohl vláduouti až dosavád — a německá levice byla by zmlkla — po čase by se byla její nevole obrátila proti zbožňovanému pánu z Plenerů Mraky na koaličním nebi se stahují — pomalu sice, ale přece a jisté. Německá levice­ vidí, že ty naděje, které skládala v koalici­ a ve svého patrona Pienera — rozpadávají­ se v nivec, vidí, že Plener nemůže býti starým oposičníkem, protože jednoduše — nesmí Toho ona však nahlédnouti nemůže­ protože nechce. А к tomu se přidruží co nevidět jiné bolesti. Status quo od levice vyhražený ani umělým způsobem udrželi se nedá, a u českých­ hlavně Němců dostaví se za krátko laskominy na — punktace. A potírání anarchismu a spřízněného s ním socialismu v tisku a shromážděních bije na svobodu německých poslanců a svobodomyslnost­ liberálního tisku — a proto se již začínají hromaditi třaskavé látky ve mracích na nebi koaličním. A jak zažehn&ti tyto hrozivé chmury ? Tak jak si myslí strana německo liberální­ — jest marným voláním, planou tužbou,­ nevyplnitelným přáním. A némecko-liberální půda už podryta na všecb téměř místech krtkem antisemi tismu, který bude tenčili řady německé liberální­ strany krok za krokem. Vyhlídky to pro ni arci málo utěšené — a proto ten výkřik­ bolestný — proto volání to na ministra Pienera. Mimo to se zdá, že smrt Schmeykalova značí smrt jednoty německo-liberální v Cechách.­ A protože tito dávali némecko-

liberální levici vlastně tón, zdá se, že ta harmonická hudba ustane. Toho jsou si asi vědomi dobře sami Němci — proto volají na Pienera, by vzpamatoval se, čím jest povinován­ své straně, z níž byl vyšel na křeslo ministerské, a která prý — mu к tomu jen vlastně dopomohla. Tak ubohý finanční ministr­ bude asi volati potichu dle německého přísloví : .Chraň mne Bože před mými přátely, od nepřátel svých už si pomohu sám.* — Zákon o zemské obrané rakonské. (72) V poslední době vyvolal zákon o rakouské zemské obrané mnohé a čilé roz pravý jak v domácích, tak i v zahraničných listech, které nový krok rakouského váleč nictví výkladem provázely svědčícím o veliké­ důležitosti opatření tohoto. .Novosti* ocenily dalekosáhlý krok tento i vyjádřily se o něm následovně : ,Na sblížení Ruska s Francií odpovědělo­ Německo a Rakousko-Uhersko novými opatřeními, namířenými к rozvoji svých ozbrojených sil. Kronštatské setkání porodilo zákon ze dne 3. srpna o novém sestavu i číselném počtu německého vojska ; ono vyvolalo vážné opravy říšské armády rakousko uherské Současně s toulonskými a pařížskými slavnostmi­ byla říšské radě odevzdána к potvrzení­ předloha o zemské obraně, přijata v sezení ze dne 19. listopadu. Liga míru odhodlala se к boji do nejzažších konců o své válečné prvenství ; necbceť rovnováhy sil, jí jest potřeba vyniknout! nad .pravděpodobnými­ protivníky*, aby, dosáhnuvši určité cíle, zabezpečila svobodu svých ope rac. Byl-li mír po Kronštadtě a Toulonu více pojištěn, zbrojení naopak nejen nepřestala,­ ale usilovněji v nich bylo pokračováno,­ ona nabyla rázu skutečné orgie, ve doučí nevyhnutelně к všeobecné katastrofě. Nedaleká ta doba ještě, kdy zařízení pozemních­ sil na základech všeobecné povinnosti­ s nečetnou stálou armádou a silnou zálohou vycvičeného ve vojenské službě mužstva, zůstanoucího mezi obyvatelstvem, bylo uvítáno jako spravedlivá, hospodářská a spolu s tím trvanlivá soustava organisace státní obrany. Nyní nedávné počty armád a vydání na vojenské potřeby vynucují v nej- vyšších sférách pohrdavý úsměv, jakožto zcela nepatrné I vojny minulé doby, ano i takové, jako tažení r. 1870—1871 považuji se takměřza dětskou zábavu u porovnaní s „nynější prací*, s vojnou budoucí Državy připravují se к massové vojně, ku srážce „ozbrojených národů “ Zálohy ztratily dřívější svůj význam ; pořád více povolávají se z lidu a vřaďují se v sestav vojsk stále ozbrojených. Záložní vojska nejsou více určena docela к záštitě .rodných krbů“ před nepřítelem do končin země vtrhnuvším. Naopak, pořád rozhodněji­ vykazuje se jim místo uprostřed výbojných­ válečných sil. К dosažení tohoto základního cíle směřuje i nový zákon rakouský­ o zemské obrané ; on snaží se odstranili­ překážky až posud nedovolivši, že cislajtanské zálohy neměly stejné mobilisační a válečné hotovosti jako polní vojska; on musí konečně vydobýt! zemské obrané význam­ činných vojsk, která jsou docela způsobilá­ к hlavním válečným operacím. Zákon má 13 článků, jimiž se lhůta činné služby v záloze na 2 léta stanoví, — takmér táž dokonalost zálohám propůjčuje, jakouž vládne říšské vojsko a vespolek pro míchaná činná a záložní vojska v době války do úplné totožnosti uvádějí. Zákou vénčí stavbu od r. 1878 pozvolna budovanou, odhaluje­ celkovou myšlénku jednotlivých opatřeni­ a dokonává přechod od minulé soustavy­ vojenského zřízení rakouského к nové. Hledajíce celkový výsledek za poslední dobu učiněných opatření ve příčině rozvoje a ustá lenosti záloh v Rakousko-Uhersku, nalezneme, že současný sestav rakousko-uherekých pozemních­ sil v čas války vyjádřen jest těmito zaokrouhlenými číslicemi : Pěchoty 185 000 mužů a 23.000 koní, jízdy 87.500 mužů a 83 000 koní, polního dělostřelectva 81.000 mužů a 67 000 koní, technických vojsk 53.000 m. a 2900 koní, vo- zatajstva 46.800 mužů a 56.600 koní, ústavy a sklady 41.000 mužů. správy a štáby 19 000 mužů. Celkem 1,316 300 mužů a 233 300 koní.

Do těchto počtů nejsou vřaděny vojenské­ oddíly domobrany, jichž zařízení záhy učiněnými opatřeními zabezpečeno jest, totiž : 430 praporů počtem 430 000 mužů a 20 eskadron počtem 3000 mužů. Přímého účastenství­ v boji oddíly tyto miti nebudou, ale ony sprostí od vykonáváni místní služby říšskou armádu, s její polními zálohami a zemskou obranu obou polovio říše, které jsou povolány výhradně к dosažení válečných­ záměrů. Před deseti lety spokojilo se Rakousko - Uhersko s armádou činnou 800.000 mužů silnou, i sami místní šovinisté jen toho litovali, že počet tento nemohl býti dosažen Nyní činná armáda zmohutněla přes 1,300.000 mužů, ale pod prapory bude •elkem stáli 1,750.000 mužů, a přece mezi tím rozpravy o nevyhnutelnosti dalšího rozvoje­ nepřestávají. — Nový zákon o zemské obrané ještě nedopředl pásma rakousko- uherekých zbrojení.*

Manoel da Nóbrega, zakladatel jesuitské missie v Brasil». Podává Fr. Kosik. XV. Tonšebné p^ánl Nóbregovo koneční bylo splněno, když 22. čem a 1552 do В a-iiie pHíel iádený bi kop ; byl to D. m Pedro Fer- naodts Sardinka, učený a dobrosrdečný muž. Byl prelátem, v Paříži na doktora povýšen a generálním vikářem v ladii. Síd o svolil v Ba bii. „Příchodem biskcpovým,* pile P. Nóvrega, .vře se sminilo, neobyčejná rad st s toho, ie Sám biskup poučuje na kázáníob lid, jest hor- 1 vým apoštolem. Na svátek na nebe vset Panny Marie sloužil potifikální mši sv. — néoo dosud v tét> semi nevídaného. —* Asi r. 1556. semřel biskup násilnou smrtí Na orstí do Portugalska, kam jel se žalobami proti místodržite i Dom Daarte da Costa, byl uchvácen koráb bouří. Co nezničila bouře, bylo na břehu od divochů sniòeno, sa oběť padl také biskup. R. 1553. prohlížel místodržitel osady, a P. Nóbrega použil této příležitosti a sirové ň visitoval missie. Vše našel ve vaorném pořádku, — missioniři pracovali neúnavné. L d čka, na které jesdil P. Nóbrega, byla uchvácena bouří » vršena na úskalí. Bylo mu sápasiti a bouří a v nami. Takřka sázraóoě byl však saobráuěu, neboť Indiáni vidouce svého duchovního otce na V'tách vskočili do mole a vynesli ho na bbh kde byl s jásotem přijat. L d s duchovním otcem vešli do chrémn a děkovali Bohu alavným ,Te Deum* sa sa chránění missiooářovo. Na oes‘ácb svých všude tento «vátý mul spa‘řovai největší překážku v obraceni divochů na víru Kristovu evropské kdonisty. Vsnikla v cém myšlénka, že by se to snad pedalilo, ádyby všeohny kmeny do vnitrozemí uved! a ■jednotil; tento úmysl sdělil hned svým s n- dr^bčm, Neš sotva se o tom m stodižitel oo- včděl, hned hleděl úmysl j-ho zmsřiti. Jemu více sáleielo na tom, aby mnoho zlata do po kladny nahromadil, mž aby duie ku spá<e — d) nebe — vésti sa snašil. Než Nóbrega nedal •a od úmysln svého odvrá'iti. Toho časn hlásil ■e Á. Rodrgues za novice; dosud byl vojínem mesi Indiány a naučil se dobře jejich řeč’. P. Nóbrega avoiil si bo sa průvodce a vydal se ■ některými Indiány křesťany do vnitrosemi. Tara mezi kmenem Qnaranies u ve-rice Mani- 9 iba učinil prvon rednfaoi, ss níž brso náile- dov*!v j oé. Úmysl a činy P. Nóbregy dostaly se až do Paraguay, Někteří Španěl vé kteří z Peru a Paraguay к němu fřšu, vypravovali muoho o velkém kmenu, který bydlí jižně od Rio la Platy. Kmen ten prý jest pod jidním náčelníkem, není tak divoký a anrevý, jako jiné kmeny. Lid jedství a mnohoietství nepanují mesi ním; srdce jejich jest ochotné ku přijetí rvnngeiia Kristova, tooií po ,A barò catú eté“ — po velkém bilém otci, jak divoši P. Nóbrega ns- sývtli. Při léto správě zaplesalo srdce apoštole brs<ilikébo, než nemohl vyhovéti toise těchto divochů. Posai tedy P Leonarda Nunesa do Babie, aby nové praovníky přivedl, neboť krátce před ťm přijelo s Evropy sedm missio- nářů : tři kněii a čtyři školaatikové, z nichž vynikal Lub da Oran, rektor bývalý v C. irabře, svátý, mondrý a horlivý mnž. T>to přišli s P. Nonetem к P. Nóbregovi. Jak splesaio srdce horlivého apiltola brasil- ■kého, když spatřil tolik spolnpraoovnlků. Mesi nimi byl devatenáctiletý, ohnravě vypadající­ jinoch, —- byl to P. Jjssf Anchieta, velký apoštol a divotvůroe nového světe. P. Nóbrega ihned posnsl, ie v tomto m adlka

niso neobyčejného skryto jest, a vinovai mu zvláštní poaornoať. Až dosud patřila miaaia brazilská к portugalské provincii a spravoval ji tehdy P. Simon Ridriguea, jeden a druhů sv. Ignáce. A právě to, ie netvořila Brasilie samostatnou provincii, působilo často mnoho ■léhe. Proto umínil si sv. aakladatil řádu novou missii, ač měla málo pracovníků, aa ■táioc, samostatnou provincii povýšili a správu odevsdati P. Nóbregovi. Sv. Ignác dobře anal pokoru horlivého missionáře a proto po P. Luis da Granu nařídil, aby důstojnost tu Nóbrega­ přijal. Zároveň poslal nové jmenovanému vypracovaná pravidla a dovolení, že smějí s P. da Grauem slavné sliby sloiiti jeden druhému.

Politický přehled vnitřní. V Praze, dne 1S. dubna. К TOlební opravě. Ve sněmovní komisi,­ ařfzené pro oprava volební, prohlásil ministr­ vnitra, že vláda svou vlastni opravu volební­ předloží teprve tehdy, až ve vládních ■tranách koaličních bode docílena atran volební­ opravy shoda. Tím byla odřečena i všecka další jednání komise ačkoliv se proti tema vspírali členové čeští. „Otčenáš proti židům.“ Z Vídně oznamují, ie tam státní návladniotví sko fiiko- va'o broinrkn ,0 čenáš proti židům*, kterouž vídenský farář Deokert dal před svým farním kostelem ve Weinhansu prodávali. Brožurka tato i tento její prodej italy se, jak snámo, předmětem interpellace v říšské radě. Z Chorvátska. К nové rostržce 'obou opoiiónich stran piše „Qrvutaka*, ie jednotný program byl již výborovým odborem vypracován a přijat ; mě.o se jen určili jméno oposioe. členové strany práva prohlásili, že od dosavadního­ svého jména nemohou upustili, proto ie v tom váaání jsou usnesením klubovním. Stoupenci­ strany Stroismayerovy Mazure a Smičiklas navrhovali násev .Chorvatská atrsna* jjnobo „Chorvatská strana práva*. Proti tomu prohlá- s li Frank a Knmičič. še násvu toho nemohou vz ti ani ad referendum, načež odmítli dalli rokování ve věci té. Tim byla schůze skončena bez výsledku. „Obzor* taktéž oznamuje, že 0 programu byla docílena shoda, ale že jednáni­ rozbilo se o — násev společná strany ! Arcibiskup záhřebský dr. Posi- 1 лжт v ďi «-tirétti «sAamca Дга V ^ ré n А U Ж\J pa* aj va v ww« «■ w *•«•»«« va Církevně-polit předlohy т uherské snèmovnè. Poslanecká anŕmovna pokračovala včera v podrobném rokování o občanském •ňatke. Nejprvé jednáno o ustanoveních v příčině­ rozvodu. Po delší debatč byly sbývsjíoí paragrafy schváleny Dnes jest třetí čtení předlohy­ o občanském láníku.

Politický přehled zahraniční. V Praze, dne 18. dubna. Z Německa. Německý císař chystal na 10. květen 1896 oslavu 25. výročí frankfurtského­ mim. Ten den měla so bonati velká národní slavnost v Berlíně. Kancléř hrabě Caprivi dělal námitky, dovoacje, že by ve Francii v takové oslavé spatřovali (provokaci. Náťedkem toho bade hlavní slavnost ve Frank- furté n M. kde sa pobytu císaře, spolkových knížat a říšské vlády odbalí se pomník císaře Viléma I. Císař semiti kancléřův návrh, aby slavnost konala se v den prohLšení říšské ústavy, proto ie by nebylo mežná provésti všeobecnou slavnost v celém Nemeokn. — Na ř šikém sněmu bylo včera jednáno o pro- dloniení doby nedálníbo vyučováni na obecných­ vsdělávackh školách. M.nietr obchodu ■vob. pán Berlepsch odůvodňoval osnovu tohoto ■ikona a pravil, ie přeložit vyučování na dny všední, jest nemožno. Národní liberálové a svobodomyslní mluv li pro předloha, proti ní střed konservativer říšská strana a socialisté. Konečné byla předloha (proti hlasům národních­ libirálův, obou svobodomyslných frakcí a jiboněmecké strany lido) samltnnts. — (Ku hla-ovéni o připuštění jesuitů.) Zaj mavé jest, še návrh středu prošel toliko souhlasem socialistů. Bes nich, anebo proti nim byl by propadl. Proti hlasovali vl okni liberálové — (roz. zednáři) — ■ protestantskými­ konservative! — Stöokerovci. Socialisti v Německa nejsou ns hlavu tolik padlí, aby v jesuitech epstřovali pro aebe nebezpečí. Prs vili přímo: hlasí jeme pro nikoliv z lásky ku katolické cirkvi, nýbrž proto, ie se jesuitů nebojíme.­ Výsnamné jest. ie i V Belgi katolická­ parlamentární většina ndriuje se ea pomoci­ radikálů, tady strany sociálních demokratů.­ Z toho vyevitá, že tito nespatřují v katolíciob protivníky tolik urputné, jako